AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbilo se dílo č. 25
Ano
100%
 100%  [ 1 ]
Ne
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 1

PLK 25. - Ellenwinkel se vrací
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 257
Odpovědět s citátem
Kdo nečetl 24. díl, ať tenhle vynechá rovnou také.
25. díl je vlastně pokračováním předešlého 24.
Je to II. a poslední verze, která nakynula z 2100 na 2600 slov.

Upozornění: Zpočátku lechtivé, poté už ne.

Ellenwinkel se vrací
(Ellenwinkel Reloaded)

Délka: 2 600 slov.

Od akce proti Ellenwinkelovi uběhlo 14 dní.
Pietrovi se zahojily rány na zádech po nožích a místo nich se doktorům podařil malý zázrak, když zůstaly jen malinké dvě čárky - jizvy.
Pietro si jednou doma večer rozhodl udělat bene a dal si velmi teplou sprchu.
Ovšem jizvy přeci jen byly ještě trochu citlivé a tak raději teplotu stáhl.
Chvíli se namydleně ráchal a poté ucítil na zádech velmi příjemné pohyby.
To byla Andrea, jež se svlékla do naha, vlezla za ním do sprchy a drbala mu záda s jemností odpovídající poranění, která bedra Čechova prožila.
„Bolí tě to ještě?“ zeptala se.
„Trochu, když na to nateče horká voda, ale jinak je to dobré.“ odvětil vrnící Čech.
„Třeba tě to přejde, když si dáme jedno číslo.“ potichu navrhla Andrea.
Pietro se otočil.
„Tady, ve sprše?“
„Ano, prosím. Kde jinde?“ zeptala se s úsměvem.
„Nu, jak je ctěná libost.“ pokýval Pietro.
Andrea se přirazila na stěnu sprchy a její slovanský partner už poté věděl, jak udělat partnerce dobře pod tekoucí vodou…

Když bylo po všem, oba vylezli, usušili se a že půjdou spát.
Ráno, když oba dorazili na stanici, Jan byl v družném hovoru se Semirem.
„S Terkou jste už dlouho spolu, co takhle si ji vzít?“ namítl Jan.
„Si upadl na hlavu, ne?“ poplácal se Semir po hlavě.
„Nám vyhovuje takhle podoba vztahu. Navíc, Terka není ten typ, co by do svatby hnal. Ale vsadím se, že až to přijde, bude to velkolepé.“ dodal ten menší.
„A co že vy jste takoví happy?“ obrátil svou pozornost Jan.
„Nu, když zjistíš, že sprcha není jen na koupání…“ tetelil se Pietro.
„Jasně… jasně…“ zasmál se Jan.
„Co, co co, mluvil tu někdo o sprše??“ probudil se očividně čerstvě probuzený Tom, kterému halda papírů přišla jako ideální polštář na spaní a měl velkou kliku, že nepřišla Anna na kontrolu.

Janovi najednou zadrnčel telefon.
„Pan Richter?“
„Ano, kdo volá?“
„Doktor Regner. Nemocnice Hilfenheim. Vaše přítelkyně Indira Abel měla dnes nehodu, nefungovaly jí prý brzdy. Nebojte se, je stabilizovaná, dostane se z toho, ale teď je v bezvědomí. Prosím přijeďte.“
„Ano, hned jsem tam.“
Jan zavěsil a chvíli koukal do prázdna.

„Co se stalo?“ podivilo se zbylé trio.
„Indira měla havárii, je v bezvědomí. Jedu do nemocnice. Prý ji selhaly brzdy.“
„Jedu taky.“ nabídl se Semir.
„Jak chceš.“ kývl na jeho aktivitu Jan.

V nemocnici.
„Co se jí tedy stalo?“ ptal se Jan.
„Když nám ji přivezli, byla ještě při vědomí. Říkala, že se snažila brzdit, ale auto prý nereagovalo a převrátila se na střechu.“
„A její auto je kde?“, zeptal se Semir.
„Nevím, já jsem doktor.“ pokrčil muž v plášti rameny.
„Pardon. Mělo nám to dojít.“

Jan volal Hottemu.
„Ahoj, Hotte. Ráno jste byli u jedné bouračky na A4, že jo?“
„Jo byli, nějaká kudrnatá holka tu bourala.“
„No, to byla moje Indira, pokud to ještě jde, tak ať odvezou její auto k Hartmuttovi a Allerlei. Díky.“

Ještě ten samý den večer bylo auto k zrzavému duu doručeno a oba jej prolezli naskrz celé.
„Co tomu bylo?“ zeptal se Jan velmi agilně.
„Milý zlatý, tohle je jasná sabotáž. Brzdové hadičky byly přeřezaný – a dlužno dodat, čistá práce.“ pohodil rukama Hartmutt.
„Dle řezu šlo o lovecké nože z firmy Jagdhunter. Moc se jich nevyrobilo, firma byla záhy odkoupena jinou. Jagdhuntery jsou poznatelné dle vyrytého nápisu na čepeli a také, jako zde, díky lehce vroubkovému řezu.“ dodala promptně Allerlei s papírem v ruce, který její slova potvrzoval.
„Díky vám oběma.“ poděkoval Jan a vrátil se na služebnu.

„Tak, co ses dověděl?“ vyzvídal Pietro.
„Brzdy byly přeřezané, auto jí někdo sabotoval, ale proč zrovna jí?“ přemítal Jan.
„Jestli ono nejde ani tak o ní, jako o tebe…“ pískal si Pietro.
Jan zpozorněl a přemýšlel.
Čech se trefil, ale kdo by měl na jeho likvidaci zájem?
Jan poprosil Andreu o seznam lidí, které poslal za mříže, či po kterých šel.
Andrea mu seznam vyjela, ale byli na něm jen tři lidé.
„Otto Helkart, ale ten je pořád ve vězení.
Karsten Herbert, je již na svobodě a pracuje jako skladník v Istraheimu.
A Marcel den Ellenwinkel, čerstvý úlovek.“ přečetla Andrea nalezené záznamy.
„Ellenwinkel? Ale ten skončil na atomy, když vybuchl i s vrtulníkem.“ vzpomněl si Jan.

„Dobře a teď všechny majitele nože Jagdhunter.“
„A nevíš, jak to mám zjistit?“ obrátila se Andrea na Jana nedůvěřivě.
„Počkej.“

„Allerlei? Ahoj, tady ještě Jan. Říkala jsi, že Jagdhunterů se moc neprodalo, není na tom noži nějaké číslo nebo něco. Takové limitované kousky to mít musí.“
„Ano, na rukojeti je malé číslo - 0127.“
„Díky.“
„Není za co.“

Jan Andree sdělil číslo.
Andrea jej naťukala a spustila vyhledávání.
Když skončilo, všem spadla čelist dolů.
„Majitelem nože č. 127 zn. Jagdhunter je…. Marcel den Ellenwinkel!“
„No skvělé, takže on to přežil?
„Nu asi jo.“
„No počkej, počkej, to není možný, z toho vrtulníku zbyly jen lyžiny.“ nevěřil Jan svým uším.
„Jak vidíš tak je.“ uzavřela Andrea seanci u počítače.

Hartmuttovi to ovšem nedalo a v noci ten nůž prozkoumal ještě jednou.
Nalezl druhé otisky, kterých si nevšiml.
Pokusil se je prohnat databází, ale bezvýsledně.
Přesto svůj objev zavolal Janovi.
„Ahoj, Jane, na tom noži byly ještě jedny otisky prstů, mladšího data, čili si myslím, že ten, kdo je jejich majitel, prořízl Indiře brzdy.“
„Díky, Harte.“

Druhý den ráno někde úplně jinde.
„Nechceš jen se mnou do Weltu? Jen si tam pro něco zajedu.“ navrhla dívčina.
„Ne díky, já musím stejně na stanici.“ odmítl nabídku Semir.
„Já pojedu ještě z Weltu pro nějaké věci na večeři a večer se uvidíme, ne?“ navrhla Terka.
„Dobře, to zní přijatelně.“ usmál se Semir a odjel.

Když dojel, bylo v ní celkem rušno.
Pietro řádil jako černá ruka, a Jan horlivě mlátil do klávesnice.
„Co blbnete?“ zeptal se.
„Andrea jela večer nakoupit a už nepřijela.“ houkl Pietro.
„A já zase hledám někoho, kdo by na mě mohl mít spadeno, kvůli Indiře.“ pokračoval Jan.
Semir zvážněl.
Volal ihned Tereze.
„Tuuuut, tuuuuut, tuuuut. Volaný hovor nepřijímá, zkuste to později, prosím.“

„Terka to nebere. Musíme něco podniknout.“
„A jako co máš na mysli?“
„Nevím, něco.“
„Nehysterči. Třeba jen telefon neslyšela.“ klidnil situaci Pietro.
„Pánové, začínám mít dojem….“
„Indira, zmizení Andrey a teď Tereza. To spolu souvisí. A jde o nás.“ napadlo Jana.

Strach o partnerky.
Už zase.
Ta věčně věků ohraná klišé.
Nebýt to blízké osoby, asi by už trio mávlo rukou.
Ale i když to byl kolorit, neradno to podceňovat.
Sice byly v ohrožení jen dvě, obavy měli všichni tři.

Semirovi zvonil mobil.
„Hele, Tereza.“
„Ano?“
„Dobrý den, pane Gerkhan. Je fajn, vás zase slyšet. Minule jsme se moc nebavili, musíme si to vynahradit. Abych pravdu řekl, vaše milá vypadá skvěle, hned bych jí vyzkoušel, ona ta brunetka, co tu mám s ní, je také skvělá. Ale to snad asi ví lépe pan Zoolander, nemyslíte. Jen ta kudrnka mě úplně nevyšla. Asi moc nevydrží. Jméno vám říkat nemusím. Vy, Zoolander a Richter přijdete v 21.00 hodin po podzemních garáží, které jsou od vaší stanice asi dva bloky. Tam se sejdeme.“

Jakmile stačil Semir něco říci, muž se odmlčel.
„My tři musíme v devět do garáží, tam se s námi sejde.“ sdělil ostatním dvěma.
„V devět? To je za hodinu!“

O hodinu později trio dorazilo Janovým mercedesem na místo určení v obavách, co se stane, a hlavně jak se to stane.
„Nikde nikdo.“ otráveně nahodil Jan.
Zazvonil mu telefon.
„A, pardon, já si to rozmyslel. I když bych vás hrozně rád viděl. Ale za desátým sloupem od vás nalevo najdete něco, co by vás mohlo zajímat. Hezký den.“

Mezitím v úkrytu Ellenwinkel nabíral do dvou injekcí zelenou látku - jed.
Andrea i Tereza, svázané k sobě a sedící na židlích mohly jen třeštit oči ve strachu, co s tím hodlá dělat.
Ellenwinkel jen vyzkoušel, zda injekce stříká a přistoupil k Andree.
Ta se cukala, co jí síly stačily, snažila se i křičet, ale kobercovka je pevná páska…
Než se tenká ocel jehly dotkla její ruky, pohlédla na stoleček mezi dvěma postelemi.
Věděla, o co šlo.
Ony se ty pauzy, kdy člověk může beztrestně na Internet, hodily.
Ellenwinkel podal Andree dávku.
Vrátil se pro druhou injekci.
Tereza chvíli ještě cítila, jak se Andrea cuká, ale po půlminutě byl klid.
Mrazivý klid.
O to více se cukala, když se přiblížil s injekcí k ní.
Ovšem neodolala a dostala dávku taktéž.
Když se Tereza docukala, obě rozvázal a úhledně naaranžoval do postelí a sundal jim pásky.
Sbalil čtyři lahvičky s protijedem, napsal malý vzkaz a utekl.

Všichni tři odpočítali deset sloupů a za ním nalezli lísteček s adresou: „Hangarplatz 24.“
„To je kousek odtud.“ vzpomněl si malý.
Okamžitě se vydali tím směrem.
Na adrese byl jen starší dům.
Jan neváhal a vykopl dveře.
V něčem, co byl kdysi obývák, ležely dvě postele.
V levé ležela Tereza Wox a v pravé Andrea.

U Andrey ležel malý lístek, stejný jako v garážích.
„Nemá cenu je budit pánové, jsou jednou nohou na druhém břehu, ale můžete je samozřejmě zachránit. A už vás nebudu trápit ani v tom, kdo jsem. Jmenuji se Marcel den Ellenwinkel.“

„Ellenwinkel. Tak opravdu žije.“ vyjekl Jan.
„Holt to tělo, co odvezli, bylo asi někoho jiného.“ objasnil Pietro.
„A teď jde po nás. Mstí se.“
„Ale jak je probudíme k životu?“ staral se Semir.
Na stolku vedle postelí byla rozporcovaná nějaká mořská potvora, které si všimla předtím Andrea.
„Co to je za sajrajt?“ ofrňoval se Jan.
„Fugu.“ odsekl Pietro.
„Co že to je?“ nerozuměl Semir.
„Fugu. Japonská ryba. Japonci to mají za svou delikatesu. Ovšem je zde takový menší problém. Tuhle potvoru může připravit, případně naporcovat jen extra školený kuchař nebo někdo, kdo rozumí vnitřkům ryb.“
„A to jako proč?“ nechápal Jan.
„No, protože tahle ryba má žluč, ve které je silný nervový jed. Při špatné přípravě se může žluč rozříznout a jed kontaminuje celou rybu. Pak může host kuchaře klidně zemřít. Ovšem existuje protijed – červená tekutina. Je v maličkých lahvičkách. Dokonce myslím, že jed z ryby se v téměř neznatelném množství dává i do nějaké drogy pro navození halucinací.“ dokončil Pietro přednášku.

„A moc bych za to nedal, že jim tenhle sráč píchnul.“ dodal Jan.
„Kolik je času?“ obával se Semir.
„Maximálně tři hodiny.“ vymezil Pietro lhůtu. „Do té doby jim musíme píchnout protijed.“
„Ellenwinkel jej bude mít, je přece expert přes drogy.“ napadlo Semira.
„Jo, a jen tak za ním přijdeš a poprosíš ho. Třeba ti ho dá.“ ironicky odvětil Pietro.
„Ale kde ho hledat?“ přemýšlel Jan.
„Pachatelé se vrací na místo činu, nebo ne?“ trklo Pietra.
Trio se vydalo na přístaviště, kde minulé dějství skončilo.
Čas kvačil.
Už jen dvě a půl hodiny.

Na přístavišti si všimli nějakého vozu.
Vešli do bývalé haly, kde byl předtím vězněn Pietro.
„Ellenwinkele! Vylez a dej nám protijed.“
Proti nim vystoupil ze stínu haly muž v saku s překrytou pravou polovinou tváře a páskou přes oko.
„Tak vidíte, rozstříleli jste vrtulník, a přesto žiju. Jak podivuhodné!“
„Dej nám protijed a uteč si, kam chceš.“ nabídl mu Semir.
„Jo o tohle vám jde, zachránit ty vaše holubičky. To bych vám neměl kazit, no ne? Což o to, mám tu 4 lahvičky s protijedem. Ale vám jich bude stačit asi míň, co?“
Ellenwinkel jednu vyndal z pouzdra a rozšlápl.
Jakmile lahvička praskla, Jan se začat rosit jako načepovaná desítka.

„Na dvě osoby jsou tři až moc.“
Ellenwinkel vytáhl další a hodil jí za sebe.
„Ty ksindle belgická!“ zavolal Jan.
„Ale fuj, to se neříká. Takhle se v Německu chováte k cizincům. Nejdříve je zmrzačit a pak jim nadávat?“ smál se Ellenwinkel.

„Dvě už snad jsou akorát. Ale, aby jste je získali, musíte si mě chytit!“
Ellenwinkel zase zmizel ve stínu.
Pietro a Semir se vydali za ním.
Janovi se ale něco nezdálo a pátral chvilku v hale.
Pak ale ovšem vyrazil za kolegy.
Měl, co chtěl.

Ellenwinkel při vybíhání z přístaviště ukradl kamion s návěsem, který stál na výjezdu.
Trio naskočilo do mercedesu a vydalo se za ním.
„Mám nápad, zajeď blíž. A převezmeš řízení.“ navedl Semir Jana.
„Já s Pietrem přeskočíme do návěsu.“
Jan neváhal a přijel, co to šlo.
Oba přeskočili a Jan se vzdálil a sledoval počínání obou dvou kaskadérů.
Aniž by si toho oba všimli, do návěsu vlezl z druhé strany třetí muž, Ellenwinkelův poskok Josi, který jako jediný přežil a zůstal na sídle.
Pietro jen: „Já si ho vezmu, ty jdi po Ellenwinkelovi.“
Semir se vydal k řidičovi, zatímco Pietro bojoval s Josim.
Josi, než začal boj s Čechem, křikl: „To já přeřízl ty brzdy!“
Semir koukl na hodinky – už jen půlhodina zbývala.

Přelezl až do kabiny k Ellenwinkelovi.
„Dejte sem ty lahvičky!“
„Prosííím!“ sípal Semir.
„Policajt a tak hezky prosí, škoda, že to tu nějak drncá. Hopla!“
Jedna vypadla a rozbila se o asfalt dálnice.
„Tu poslední vám dám, ale nejdřív mám podmínku. Odprásknete svého kolegu.“
Semir vystresovaný namířil proti Pietrovi zbraň, ten už ovšem stihl zlikvidovat Josiho.
„Co blbneš?“ řval Pietro.
Semir se koukl doleva.
Pietro hned taky.
Všiml si čouhající lahvičky.
Semir jen: „Promiň.“ a vystřelil.
Střelil Josiho, který se probudil a zezadu se sápal na Pietra.

„To jste podělal.“ oznámil Ellenwinkel a lahvičku vyhodil z okna.
Pietro rozhýbal svůj metrák deset živé váhy a skočil na dálnici ve snaze chytit lahvičku.
Podařilo se, ovšem dopad by už za deset bodů nebyl a Čech řval bolestí.
Semir se podíval dopředu.
Před rozjetým kamionem byl nájezd od stavbařů – končila tam silnice.
Semir seskočil z kamionu.

Ellenwinkel se podíval dopředu a tiše pronesl: „Vivat Belgie! Vlámové jsou sviňě!“
Kamion i s návěsem v plné rychlosti najel na nájezd a skočil.
Dopad byl drtivý.
Síla návěsu, který se ve skoku vypojil, rozdrtila kabinu.
Po dopadu navíc kamion vybuchl.
Ellenwinkel byl definitivně mrtev.

Semir hned běžel za Pietrem, kterého již vyzvedával Jan.
Červená, nečervená, se zapnutými majáčky za oknem se Jan hnal zpátky k domu, kde našli obě holky.
Když k nim dojeli, Pietro vyndal z kapsy tu lahvičku, kterou skokem zachránil a kvůli které si pochroumal ruku.
„Nu, ale máme jen jednu.“ hlesl Semir.
„Dej jí Terce.“ pronesl chladně Pietro bez rozmyslu.
„Ale co Andrea?“ zeptal se Semir.
„Co se dá dělat, máme jen jednu a pět minut. Terka je navíc mladší.“ dodal Pietro. „A Andrea by si to asi přála taky.“
Semir uslzeně píchl protijed Tereze.
Terka se začala po půlminutce okamžitě probírat a nechápala, co se děje.
„Co tu dělám?“ podivila se.
Pietro se jen odvrátil.
Terka se zeptala, co se stalo.
„Měli jsme jen jednu lahvičku s protijedem a Pietro obětoval Andreu pro tebe.“ oznámil ji Semir. „Bylo jich více, ale ten chlap, co vás unesl, je všechny rozbil…“

Jan zašel za Pietrem.
„Nastav ruku.“ pokynul mu.
Čech tedy udělal, co mu řekl.
Jan mu položil do dlaně druhou lahvičku.
„Kde jsi ji vzal?“, ptal se Pietro.
„V té hale, jak ji Ellenwinkel vyhodil, tak dopadla na měkký molitan, který tam byl. Ten cinkavý zvuk byl z toho, jak se skutálela na zem. Bylo velkým štěstím, že jsem ji nezašlápl.“
„Dělej Pietro, máš poslední minutu!“ vyhrkl Semir.
Pietro nabral protijed a Andree jej podal.
Andrea se probírala podstatně déle a jen velmi pozvolna, ale probudila se.
„Kruci, kde to jsme?“ ptala se dezorientovaně.

„To už je teď jedno.“ prohodil Pietro a Andreu objal.
„Co je ti?“ zeptala se.
„Nu, víš…“ začal Pietro a odvedl si Andreu trochu stranou, aby ji události posledních hodin vysvětlil.
Andrea jen s údivem poslouchala a poté jen pronesla: „Budu upřímná, já bych asi tutéž volbu nedokázala. Oceňuju to. Hodně. Terka je vskutku asi perspektivnější a má život před sebou. Kdyby to nevyšlo, rozhodl by ses správně.“
Pietro tuhle odpověď nečekal.
Potěší to.
Asi pět minut nad odpovědí dumal, ale poté mávl rukou.
„Proč řešit něco, co se nestalo?“

Večer si Pietro dal zase horkou sprchu….

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1501
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
„Si upadl na hlavu, ne?“ poplácal se Semir po hlavě.
„Nám vyhovuje takhle podoba vztahu. Navíc, Terka není ten typ, co by do svatby hnal. Ale vsadím se, že až to přijde, bude to velkolepé.“ dodal ten menší.

(pozor na řádky Wink)

Nejlepší je ta část, kdy je Semir vystresovaný a zvažuje, že Pietra zastřelí. Je to nejvíc emotivní chvilka a FAKT to z toho vyzařuje...

Andrea je docela frajer, že vzala tak klidně, že byla na základě racionální úvahy málem obětována. Já bych to teda oplakala... Smile A mehehe, andrea uznává, že je Wox perspektivnější, tak to si vytisknu a zarámuji!

Better Smile

Jsem ráda, že se Semir a Wox neberou. Jako přítel a přítelkyně jsou mi daleko sympatičtější Embarassed

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 257
Odpovědět s citátem
Only Better??

Jen tak mimo: Ta část s tím zastřelením se nezměnila vůbec, zajímavý, že minule sisi jí nevšimla. Wink

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1501
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
já si jí všimla velice dobře (jako emotivní moment vyčnívala), ale okomentovala jsem ji až teď Wink

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 257
Odpovědět s citátem
Co chystám?

Bylo PLK Extra 12. dlouhé??

Třináctka bude ještě delší.
Povede-li se záměr, bude to dvoudílné (ale každá bude za samostatný kousek, tj. 13. (1. díl) a 14. (2. díl))

Varuji, že to bude opravdu krvavé a sprosté. Samozřejmě s mírou. Však mě znáte... Twisted Evil

Menší nápověda: Exclamation Bůh chval Tarantina... Exclamation

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
marketa


Založen: 29. 10. 2014
Příspěvky: 25
Odpovědět s citátem
Co ty to těm ženám v těch povídkách provádíš, člověče? To aby se hoši báli je vůbec někam pustit samotný, pač z toho vždycky kouká pěknej průšvih. Very Happy

Tento přepracovaný díl je fakt ještě lepší než původní verze. Smile

Jinak smekám před Andreou, i přesto, že pro jednu z nich se rozhodnout museli, a to dost rychle, asi bych to tak s klidem nevzala, že se miláček "racionálně rozhodl" zachránit jinou. A už vůbec bych mu neřekla, že se rozhodl správně. Very Happy Respekt Smile

btw - to Jan nemohl říct dřív, že má ještě jednu ampuli v záloze? Myslim, že by jim ušetřil spoustu nervů Very Happy

...ty pauzy, kdy člověk může beztrestně na Internet...chtěla bych mít její práci..já si nezajdu ani na záchod Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 25. - Ellenwinkel se vrací
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma