AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Temná strana
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 25
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Poznámka Woxys: pozor, popis povídky obsahuje SPOILERY!



Tak je tu moje první povídka. Není to ta, kterou jsem avizovala, nakonec jsem se rozhodla jako první sem dát maličkost, kterou jsem před chvílí dopsala. Je věnovaná všem, kteří mají rádi Bonratha a Herzbergra tak jako já a které mrzí, že Hotte v pilotním díle XVI. série umře. Ten díl jsem neviděla, ani nevím, koho Bonrath dostane za parťáka, ale musela jsem se vypsat už jenom z toho zjištění.
Ta povídka není asi kvalitativně nic moc, jsou tam možná nepřesnosti, možná se mi nepovedlo vystihnout jednotlivé postavy ... Ale to už posuďte sami.
Edit 3.11.2012: Povídka tu nebyla v aktuální verzi, proto jsem provedla aktualizaci. Jedná se především o menší slohové úpravy, a na konci je trochu připsáno. Vzhledem ke svým zásadám ohledně vlastní série bych ji sem vlastně dávat ani neměla, ale koneckonců, tenhle díl už si teĎ představuju trošku jinak, takže se to snad nevylučuje ...Přeju příjemné čtení!

Kobra 11 - vlastní série, epizoda 3

Temná strana

"Jasně, šéfová, už tam jedem." Dieter Bonrath vstal a vzal ze stolu klíčky od služebního Porsche.
"Co je?" To zvedla hlavu od právě vyplňovaného hlášení jeho nová parťačka - žena snad širší než vyšší. Nejen její postava, ale i rysy v obličeji dávaly tušit, s kým je příbuzná.
"Zas nějakej šílenec na A3, Semir s Benem ho tam právě nahánějí."
Mladá policistka se ušklíbla: "Tak to než tam dojedem, bude z átrojky šrotiště."
"Vsadím se, že v tom bude započítaný i jejich auto," přisadil si Dieter.
"O kolik?" chopila se ona příležitosti.
"Deset euro."
"Tak platí." Plácli si a vyrazili ze služebny. Už byli skoro venku, když je Krügerová zarazila: "Moment! Herzbergerová, pojďte se mnou do kanceláře!"
Oslovená se zatvářila zaraženě a zmateně.
"Ale to tam zase přijedem jako poslední!" ozval se Bonrath.
"Bude to jen na pět minut," odpověděla Krügerová a pokynula své podřízené, aby šla za ní.

"Šéfová, co jsem provedla?" zeptala se Herzbergerová, když se posadila.
"Nebojte se, nic, za co bych si vás chtěla podat, jste neudělala," řekla šéfová nezvykle klidně. "Jen jsem se chtěla zeptat, jak se vám pracuje s Bonrathem."
"Je to mnohem lepší, než jsem si myslela," odpověděla Herzbergerová.
Šéfová si ji s vážnou tváří prohlížela: "Musím se přiznat, že jsem z toho měla ze začátku obavy. Jak dlouho se vlastně znáte?"
"Od tý doby, co strejda Hotte umřel. Už dřív mi o Dietrovi hodně vyprávěl, ale potkali jsme se bohužel až na jeho pohřbu. Víte, když se to stalo ... Dietra to hrozně sebralo - a mě taky. Pro nás oba to je člověk, kterýho si vážíme a který nám tu fakt chybí. Tenkrát jsme se snažili jeden druhého držet, aby nás to úplně nesložilo."
Krügerová chvíli mlčela. Pak začala na ni už opravdu nepřirozeně tiše: "Když jsem hledala Bonrathovi partnera, dostal na výběr kromě vás asi z pěti lidí, vesměs právě skončili policejní akademii. Okamžitě za mnou přišel a prosil mě, abych mu přidělila vás. Nechtěla jsem, měla jsem pocit, že to nemůže dopadnout dobře ..."
"Taky jsem se toho bála," přisvědčila Herzbergerová. "Měla jsem strach, že budu Dietrovi pořád strejdu připomínat, že ho to zničí ... Snažila jsem se mu to rozmluvit, ale nedal se. Ale možná to tak mělo být, možná právě naopak potřebuje někoho, kdo je strejdovi podobný, s kým si bude rozumět jako s ním ..."
Opět zavládlo ticho. Krügerová si vybavila reakce kolegů, když se Herzbergerová poprvé objevila na služebně. "Ježiš, to je celej Hotte!" prohlásil tehdy Ben a měl pravdu - nejen co se týče postavy. Tahle policistka se svému strýci podobá i povahově. Kolikrát bylo slyšet až sem do kanceláře, jak se s Bonrathem dohadují a popichují, jak to dělávali s Hottem.
Herzbergerová se podívala na hodinky a přerušila ticho: "Šéfová - já už musím jít, nebo si nás kluci budou zase dobírat, že jsme přijeli jako poslední."
"Tak dobře," řekla šéfová. "Počkejte ještě!" zarazila ji ve dveřích. "Až se vrátíte, chci mít na stole to hlášení, které mi dlužíte už dva týdny!"

"Tak Anjo, kde jsi?" Bonrath čekal přede dveřmi služebny. "Co ti chtěla?"
"Ale, ptala se, jestli si sedíme jako parťáci a tak. Jo a taky jí prý dlužíme hlášení. Už dva týdny."
Dieter se zarazil: "Bože, já na to úplně zapomněl!"
Anja se zamračila: "Já taky. Ale už radši pojď, nebo nás šéfová vypreparuje zaživa a dá si nás do kanceláře pro výstrahu."
"Z tebe si udělá skříň na spisy," rýpnul si Bonrath.
"Fakt moc vtipný," ohradila se Anja a teď to opravdu znělo jako od Hotteho: "A z tebe si udělá dvoumetrovej věšák."
Ušklíbli se na sebe a vydali se na parkoviště ke svému autu.

Když dorazili na místo, zjistili, že jich jako posily už není třeba.
"Tady to zase vypadá," povzdychl si Dieter, když přehlédl hromadnou nehodu čítající asi patnáct aut. Pak mezi havarovanými vozidly zahlédl i Semirovo BMW. "Co jsem říkal, rozsekali ho!" prohlásil a natáhl k Anje ruku. Ta hned vytasila deset euro a předala mu je. "Tak jsi vyhrál. Ale já to taky tušila. To bude mít šéfová radost. Jak je to dlouho, co jim to auto přivezli z KTU?"
"Dva dny," odpověděl Bonrath. "A Hartmutt říkal, že jestli mu ho tam ještě jednou přivezou v takovým stavu jako posledně, tak si ho budou opravovat sami."
Anja se pobaveně usmála: "Umíš si to představit,"
"Ne," zněla jednoznačná odpověď.
Pak si všimli, že se k nim plouží Semir a v závěsu za ním Ben.
"Ahoj, kluci," pozdravila je Anja nevinně, "koukám, že se snažíte udělat šéfové radost. Hromadná nehoda, služební auto na odpis ..."
Dieter se přidal: "Vás dva měli zaměstnat na šrotišti a ne u policie."
"Hele, my za to nemůžem, že ten Renault nezvládl řízení," bránil se Semir.
"Neříkali jste tohle už předevčírem?" zeptala se Anja stále tím nejnevinnějším tónem.
"To možná jo, ale to bylo něco jinýho," ozval se Ben. "Předevčírem jsme tomu autu omylem vjeli do cesty, ale tenhle se evidentně snažil někomu ujet."
"Omylem vjeli do cesty!" ušklíbla se Anja. "A áčtyřka kvůli tomu stála půl dne. A ještě jste si zrušili auto. Máte štěstí, že je Hartmutt kamarád a snaží se spravit, co se dá."
"Viděli jste aspoň, kdo ten Renault pronásledoval?" zeptal se Dieter.
"Bílej Saab," odpověděl Ben, "máme i poznávací značku, ale ta bude stejně falešná. A samozřejmě nám ujeli!" dodal naštvaně a smutně si prohlížel jejich (nyní už bývalý) služební vůz.
"A kde je ten řidič teď?" rozhlížela se Anja.
"Támhle ho vyprošťují," Ben ukázal na zdemolovaného Renaulta, vězícího o pár desítek metrů dál ve svodidlech, z nějž právě záchranáři vytáhli asi pětatřicetiletého muže v bezvědomí.
Všichni čtyři policisté se vydali tím směrem.
Semir si povzdychl: "Chudák, ten to pěkně schytal." Pak se obrátil na jednoho ze záchranářů: "Jak je na tom?"
"Nevypadá to dobře, ale děláme, co můžeme," odpověděl tázaný.
"A ví se, kdo to je?"
Záchranář podal Semirovi doklady zraněného: "Ingo Rieder, 35 let, trvalé bydliště v Bonnu."
Právě v tu chvíli Ingo Rieder začal vzdávat svůj boj o život. Policisté mlčky sledovali, jak se ho lékaři snaží zachránit. Když nakonec Riedera naložili do sanitky, Semir se k ostatním obrátil s vážnou tváří: "Občas si říkám, co mě vlastně drží u policie, když se musím denně koukat na to, jak lidi bojují o život."
Ben na svého parťáka povzbudivě kývl: "Mě třeba to, že musím pochytat všechny ty grázly, kteří jim to způsobili." Pak vytáhl mobil: "Susanno, tady Ben. Zjisti nám všechno o Ingovi Riederovi. Trvalé bydliště v Bonnu, Langstrasse 15," diktoval z dokladů, které si vzal od Semira. Zavěsil a pak začal svoji pozornost věnovat tomu, co ještě před hodinou bylo Renaultem schopným jízdy. "Podíváme se na to auto, třeba tam něco najdem."
Pustili se do prohledávání automobilu, zatímco jejich uniformovaní kolegové se věnovali sepisování výpovědí svědků a podobným věcem, které jsou potřeba vyřídit po každé nehodě. Ben si vzal na starost přední část auta, kde ještě před pár minutami točil volantem skoro nebožtík Rieder, zatímco Semir šel prozkoumat kufr. V přihrádkách palubní desky nebylo nic, zato pod sedadlem spolujezdce ležela nějaká brašna. Ben se sklonil, aby se do ní podíval, ale bohužel se ukázalo, že je prázdná.
Vtom se od kufru ozval Semirův hlas: "Bene?"
Ben se lekl a jak byl sehnutý, praštil se do hlavy. "Jau - co je?" Rozběhl se k Semirovi. Když stanul nad otevřeným kufrem auta, uviděl v něm minimálně tři stejné brašny jako byla ta, kterou držel v ruce. Postupně do všech nakoukli. Ve všech byly úplně nové notebooky se vším možným příslušenstvím, bohužel po nehodě značně poškozené.
"To vybílil NASA, nebo co?" zkonstatoval Ben při pohledu na tu spoustu techniky.
"Co já vím? Odvezeme to Hartmuttovi, ten to dá určitě dohromady. Dietre, Anjo, nechte ten Renault převézt na technické. Jo a naše auto tam nechte odvézt taky." Semir se měl k odchodu.
"Moment, a čím pojedeme?" zarazil ho Ben.
Semir se potutelně usmál: "Jsou i jiný služební auta než to naše." A už se hrnul k Porsche Kobry 19.
Anja, která do té chvíle s Dietrem sepisovala výpovědi svědků, vystartovala a postavila se jim do cesty: "Na to zapomeňte, to auto je po generálce!"
"ale no tak, Anjo, my vám ho zas vrátíme. Bez jedinýho škrábnutí, slibujem." snažil se škemrat Ben.
"To známe. Běžte si sebrat auto někomu jinýmu."
Semir a Ben se otráveně odploužili, protože Anja vypadala, že je ochotná bránit svůj vůz před kolegy vlastním tělem.

Když dorazili na KTU (autem, které jim nakonec půjčil někdo z řadových policistů), Hartmutt s Ralphem zrovna prohlíželi Renault a oba dva při tom vrhali nešťastné pohledy na stříbrné BMW, které stálo vedle. Když za sebou uslyšeli dvojhlasné "Ahoj, Hartmutte!", začal zrzek tušit, že auta nebudou to jediné, co po něm Semir s Benem budou chtít. Jeho obavy se naplnily, když Turek pokračoval: "Nech to auto teď chvilku být, neseme ti práci."
Hartmutt jenom zaúpěl. "A co to je?"
Oba vrchní komisaři začali ze zapůjčeného vozu vytahovat zdemolovanou techniku. "Tohle nedám dohromady, ani kdybych se zbláznil!" zhrozil se Hartmutt.
"Ale určitě dáš. Ty přece vždycky všechno zvládneš," řekl Ben a přistrčil mu jeden z notebooků. Hartmutt si vzdychl a dal se do práce. Nebylo to lehké a zpočátku se zdálo, že tentokrát je veškerá snaha marná. Počítač byl mechanicky poškozený a odmítal jakékoli pokusy o zapnutí. Až po chvíli se Hartmuttovi podařilo jej spustit. Všichni napjatě čekali, jestli systém naběhne.
Pak se opravdu ozvala znělka Windows a vzápětí počítač promluvil. "Jaws je připraven."
Semir se podíval na Bena: "Tys na něco šáhnul?"
"Ne."
"Já taky nic nemačkal, tak jaktože to mluví?"
"Protože je to počítač s hlasovým výstupem," spustil naráz Hartmutt, který jako vždy věděl, o co jde. "Tomu programu, co se právě spustil, se říká odečítač obrazovky neboli screenreader. Používají ho uživatelé s těžkým zrakovým postižením. Princip fungování je jednoduchý - program přes rozhraní operačního systému získává informace a ty pak předává hlasové syntéze ..."
Ben už se nadechoval, že technikovu odbornou přednášku jako vždy ukončí.
"Prostě je to počítač, kterej mluví," ozval se jim za zády energický, téměř ještě dívčí hlas. Všichni sebou trhli - že je Jenny už chvilku pozoruje, si vůbec nevšimli.
Technička si přitáhla počítač a párkrát stiskla šipku. Přístroj vždy poslušně přečetl název položky na ploše, na kterou najela kurzorem. "V podstatě je to normální notebook, jenom navíc s hlasovým výstupem, který vám přečte všechno, co se děje na obrazovce." Odsunula přístroj od sebe a pokračovala: Tyhle počítače v Německu dodává několik firem, z toho dvě sídlí v Severním Porýní-Vestfálsku, jedna je v Bonnu a druhá v Düsseldorfu." Zvedla ze země brašnu a zadívala se na logo na její přední straně. "A tohle je nejspíš počítač od firmy Datador, to je ta z Bonnu."
"Jak to víš?" vyhrkl překvapeně Ben. "Ty se v tom vyznáš?"
"Moje kámoška v Datadoru pracuje jako softwarová vývojářka. Kde jste to vlastně vzali?"
"Bylo to v tom Renaultu. Dostaneš z toho ještě něco?" obrátil se Ben na Hartmutta, který si od Jenny znovu převzal notebook a zápolil s ním, aby z něj dostal alespoň nějaká data, bohužel bezvýsledně.
"Nejspíš ne, disk dostal při nárazu pořádně zabrat. Je zázrak, že jsem to vůbec rozjel."
"A co ty ostatní?"
"Ty dopadly ještě hůř. Musel bych si na to sednout a to by zabralo minimálně hodinu ..."
Právě v tom okamžiku Benovi zazvonil mobil. "Susanno, co se děje? - Hned jsme tam. Na Semirův tázavý pohled odpověděl: "Dieter s Anjou mají svědkyni, která viděla řidiče toho Saabu."
Semir už se hnal ven: "Musíme jet, práce volá. Za hodinu jsme zpátky, snaž se!" prohodil ještě k Hartmuttovi.
"Kluci, ale já jsem říkal minimálně hodinu, budu to muset všecko rozmontovat - a to mám ještě dodělávat to auto!" vzpomněl si zrzek na Renault, od kterého ho vrchní komisaři vyrušili. O Semirově BMW se raději ani nezmiňoval.
Jenny se posadila vedle svého nadřízeného: "Aby se nezbláznili. Ukaž, Hartie, já ti s tím pomůžu," přitáhla si jednu ze zbylých brašen, jejíž obsah už ovšem připomínal víc hroudu plastu a drátů než kompenzační techniku pro zrakově postižené. "Třeba z toho ještě něco dostanem."

Když Semir a Ben vešli na služebnu, hned na ně Susanna zamávala. "Mám pro vás toho Riedera." Ukázala na svůj laptop.
Oba se k němu nahnuli. "Třicet pět let, trvalé bydliště Bonn, svobodný ..." četl Semir.
Ben mu koukal přes rameno. "Ředitel firmy Datador, která se specializuje na výpočetní techniku pro osoby se zrakovým postižením ... Moment, není to ta firma, o které mluvila Jenny?"
Semir přikývl.
V tu chvíli na ně zavolal Bonrath. Vzpomněli si na svědkyni a vydali se k jejich dvojstolu, kde seděla asi pětadvacetiletá žena štíhlé modelové postavy s černými vlasy, oblečená v tričku s menším výstřihem a minisukni. Představila se jim jako Sonja Kaufmannová. Semir a Ben si ji převzali.
"Můžete nám toho řidiče popsat?" zeptal se Ben.
"Celkem vysoký, svalnatý, hnědé vlasy s pěšinkou uprostřed. A můžu vám říct i jeho jméno. Boris Kovalciuk, původem Rus."
Vrchní komisaři zůstali překvapeně hledět. "Jste si jistá?" vyhrkl Ben.
Bez zaváhání odpověděla: "Naprosto. S panem Kovalciukem jsem totiž měla tu čest rok chodit, než jsem zjistila, čím se živí."
"A čím se živí?" řekl netrpělivě Semir.
"Je to zloděj a překupník, specializuje se na počítače. Ukradne všechno, co není přibité."
Vrchní komisaři se po sobě podívali. "To by sedělo," prohodil Semir. "Nejspíš to měla být jeho zakázka. Dostal typ na Riedera, chtěl ho okrást, Rieder si to nechtěl nechat líbit a začal ujíždět ... Susanno, můžeš nám vyjet ještě Borise Kovalciuka?"
"Za ten dnešní útok na dálnici ho zavřete, že?" zeptala se Kaufmannová - zazněl v tom docela ošklivý podtón, jako by si nic nepřála silněji.
"Zatím je jen podezřelý," zkrotil její škodolibost Ben. "To musel být drsný rozchod."
"Představte si, že chodíte s někým, kdo vám pořád tvrdí, jak vás miluje a přitom by vám nejradši vykradl byt."
*****
Pak je k sobě už podruhé zavolala sekretářka, tentokrát aby si prohlédli informace o Kovalciukovi. . Oba vrchní komisaři se znovu naklonili k laptopu.
"Ten má rejstřík dlouhej jak áčtyřku," protáhl Semir. "Krádeže, vloupání, loupežné přepadení ..."
"Tak se mi zdá, že asi jeho ex uděláme radost," doplnil parťáka Ben.

"Dirku, nemůžeš to trochu ztlumit? Já přes to tvoje techno neslyším hlasák." Mladá žena sedící za počítačem se marně snažila zesílit si zvuk ve sluchátkách. Přes dunění, které vycházelo z reproduktorů počítače jejího kolegy, ale neměla šanci. Navíc Dirk na její žádost vůbec nezareagoval. Žena rázně sklepla sluchátka z hlavy a křikla: "Dirku!!!"
"Co je?" zavrčel nepřítomně.
"Ztlum si tu muziku! Tuc tuc tuc, to je příšerný! Že jsem slepá, mi nevadí, ale nechci bejt ještě navíc i hluchá! Nebo jestli to chceš mít nahlas, tak si vem sluchátka."
"Já tu žádný nemám," houkl Dirk stejně vyrušeně.
"Tak si vem moje záložní," jeho kolegyně vstala od počítače, vylovila ze zásuvky stolu další sluchátka a vydala se k Dirkovi, který seděl na opačné straně místnosti. Pohybovala se s jistotou, přestože bylo jasné, že se neorientuje očima. Prošla kolem skříně, přičemž si jednou rukou stále hlídala vzdálenost, aby do ní nevrazila, a dostala se až k druhému stolu s počítačem, z nějž ještě stále dunělo techno, i když už s o něco menší intenzitou. Dirk několikrát tleskl, aby věděla, kde přesně je, a natáhl ruce jejím směrem. Stejně jako žena stojící před ním, i on toho nejspíš moc neviděl, takže se našli spíš odhadem. Sotva si převzal sluchátka, ozvalo se zaklepání.
"Dále!" zavolala žena. Do místnosti vstoupil další muž se silnými brýlemi. "Ahoj, Mareike," pozdravil a očima hledal druhého člena osazenstva. Ten byl zabořený v křesle a už zase pohroužený do práce a taneční muziky, takže by ho přehlédl i vidící člověk. "Dirk tu není?"
"Je, zalezlej u kompu," hodila Mareike rukou přibližně tím směrem, kde se Dirk nacházel. Muž se zasmál: "Aha, já ho zase přehlíd."
Dirk, který už mezitím i přes hudbu v uších zaregistroval příchod návštěvy, poslech definitivně přerušil a odložil sluchátka: "Čau, Jensi."
"Čau. Ty z toho techna jednou zblbneš, vole. Už se něco ví o Ingovi?" přehodil Jens na mnohem vážnější téma.
Mareike, která už zase seděla u svého stolu, si vzdychla: "Vůbec nic. Jestli zjistím, kdo mu to udělal, tak se mu hacknu do počítače a napojím ho na distribuci dětskýho porna."
"Stejně v tom má určitě prsty Ehrbach," ozval se Dirk.
"Myslíš?" protáhl Jens opatrně. "Já vím, že se o něm říkají lecjaký věci, ale že by byl schopnej něčeho takovýho ..."
"U Ehrbacha nikdy nevíš," přidala se k Dirkovi Mareike. "Vem si, utíkají od něj klienti i zákazníci, hrabe si prachy pro sebe a lidi od konkurence se snaží přetáhnout k sobě dost nevybíravejma metodama."
"To se sice říká, ale nejspíš to jsou fámy," držel se zpátky v úvahách Jens.
"To nejsou fámy, Jensi," zavrtěla důrazně hlavou Mareike. "Na mě to Ehrbach zkoušel a nebylo to nic příjemnýho, fakt jsem čekala, kdy mi začne vyhrožovat."
"Stejně se mi to ale nezdá," prohlásil Jens.
Mareike to uzavřela: "Uvidíme, na co přijdou policajti, ale já vám říkám, že s tím má Ehrbach hodně společnýho."

Semir a Ben vystoupili ze svého vypůjčeného vozu a vydali se k domu, kde se měl nacházet byt Borise Kovalciuka.
"Ta Kaufmannová mluvila, jako by jí ten byt opravdu vykradl," prohodil menší z vrchních komisařů. "Uvidíme, jestli to byla jenom škodolibost zhrzené přítelkyně, nebo ..." Už nestačil dopovědět. Ani jeden si totiž neuvědomili, že s jejich náhradním policejním autem nejsou ani trochu nenápadní a že je tudíž Kovalciuk vidí z okna, což se také potvrdilo. Když Semir mluvil, zloděj techniky se kolem něj i Bena přehnal, skočil do auta a začal ujíždět. Oba policisté se rozběhli ke svému vozu.
Ben skočil za volant a rozjel se tak, že Semir skoro nestihl nastoupit. Začala zběsilá honička. Ben napínal všechny své řidičské síly, stejně se ale musel hodně snažit, aby Kovalciuka v hustém provozu neztratil.
"Opatrně na to auto!" vyjekl Semir, když jeho parťák řízl obzvlášť nebezpečnou zatáčku, přičemž ještě málem naboural do jiného auta. "Víš, co nám říkal Hartmutt. Jestli mu tam ještě jednou přijedeme s rozsekaným autem ..."
"To by nám neudělal," odpověděl Ben a vyhnul se dalšímu autu.
"Hartmutt možná ne, ale Jenny určitě jo, víš, jak ho pořád brání - bacha!"
Semirův výkřik měl opačný účinek, než byl ten zamýšlený - Ben se lekl a strhl řízení. Třetímu autu, kvůli kterému Semir zařval, se sice vyhnul, ale se čtvrtým, které přehlédl, opravdu nepočítal. "Já nechci vyklepávat plech!" zaúpěl Semir, když viděl, že jejich akce zase skončí tak, jak je to u nich obvyklé. Jediné plus na celé věci bylo to, že Kovalciuk nedopadl o nic hůř ani líp než oni.
O něco později na služebně zazvonil Anje mobil. "Ahoj, Anjo," ohlásil se Ben, "můžeme vyslechnout Kovalciuka, ale má to jeden háček, eh, no - mohli byste pro nás přijet?"
"Proč, máte snad půjčený auto, ne?" zeptala se podezřívavě Anja, která začínala tušit další hromady šrotu.
"Nooo, měli jsme, ale teď je trochu - no - "
Anja mávla rezignovaně rukou. "To je naposledy, co vám děláme taxík."
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Re: Nalézt, když jsi ztratil
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1496
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Ááá, konečně je tu Tvé dílo, díky za něj Smile
Předem bych jen oznámila, že jsem dala před Tvůj úvod malé upozornění na to, že povídka obsahuje spoilery - někdy by třeba nechtěl, aby se předem dozvěděl o osudu hlavních postav seriálu Smile doufám, že to chápeš - díky Smile

Začátek příběhu je příjemně čtivý a moc dobře graficky upravený, takže se člověk v textu nemá šanci ztratit. Také oceňuji aktuálnost tématu, mám dojem, že jsi první, kdo s ním tady přišel!
Já osobně (nejen díky asi osmdesátikilové nadváze) oceňuji, že jsi Hotteho neteř zakulatila a tím ponechala ve hře jeden z typických Hotteho rysů Smile myslím, že většina autorů by v zajetí klišé sáhla po kontrastu a dívku prezentovala jako manekýnu. A konečně nová hrdinka, která se nejmenuje Sára! Very Happy
Dialog šéfky a nové policisty působí velice přirozeně.

Jsem zvědavá na pokračování!

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 154
Odpovědět s citátem
Ahoj, Tvoje prvotina se mi docela líbila, ikdyž tuhle "Kobru" zrovna nemusím. Ale nápad to nebyl špatný. Jen musím souhlasit s Woxys, že bych asi nechtěla vědět tak moc dopředu, co se v Kobře stane Sad . Ale už teď se moc těším na další dílka.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 677
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Naprosto Tě chápu, protože mě to vzalo taky: to ho nemohli nechat jen tak odejít, musí mu provést tohle? Rolling Eyes

Co se týče povídky, styl se mi líbí, je to takové pěkně rozprávkové, krásně to ubíhá a už se těším na další díl Smile Herzbergerová je mi zatím sympatická - i když ještě aby nebyla, když je to vlastně Hotte v sukních Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 25
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Jak již avizoval DJ Sobieski ve svém úvodním příspěvku, přejmenovala jsem povídku, nyní nese název Temná strana a představte si ji jako 2. díl 17. série. Pilotní díl, tedy Nalézt, když jsi ztratil, sem vložím hned, jak v něm trochu pokročím. Zároveň jsem přidala do této povídky kousek, který jsem stihla připsat (není to nic moc, ale aspoň něco Smile ).

Zdraví Vás

Tiscala
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1496
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Tiscalo, malá rada - abys lidem pomohla zjistit, kde přesně začíná nový díl, odděl starší text a nově publikovaný kousek smajlíkem Wink nebo třeba odlišnou barvou Smile je to více user-friendly Very Happy díky za další díl! Smile

"Z tebe si udělá skříň na spisy," rýpnul si Bonrath.
"Fakt moc vtipný," ohradila se Anja a teď to opravdu znělo jako od Hotteho. "A z tebe si udělá dvoumetrovej věšák." --- haha, moc pěkný dialog XD nějak se mi líbí, že Dieter v klidu naráží na její postavu, ač je to ženská - a naopak, že se ona neurazí a vrátí mu to Very Happy


Pak mezi havarovanými vozidly zahlédl i Semirovo BMW. "Co jsem říkal, rozsekali ho!" prohlásil a natáhl k Anje ruku. Ta hned vytasila deset euro a předala mu je --- jak už jsou smíření, s tím už očividně naprosto počítá Very Happy

"A Hartmutt říkal, že jestli mu ho tam ještě jednou přivezou v takovým stavu jako posledně, tak si ho budou opravovat sami." - to bych nechtěla vidět! A pak, co vlastně Hartmutt pořád brble? Je snad za to placený, ne? Tak ať montuje, karotka.

"Hele, my za to nemůžem, že ten Renault nezvládl řízení," bránil se Semir. - nevinnost sama!

Chudák chlap, snad to přežije... a dobře vymyšlené jméno!

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 25
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Woxys: Já si na jménech dávám hodně záležet, když už to nemůžu zasadit do reálného Kolína (nebo všeobecně Německa) a musím improvizovat, tak aspoň jména ať zní co nejvíc autenticky.

Jinak díky za velmi povzbuzující komentář nejen tobě, ale i Všelicos a Anně E!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Přidána další část povídky
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 25
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Konečně po dlouhé doby přidána další část povídky. Doufám, že se bude líbit.

_________________
S mým parťákem Danem jsme do toho úplně zažraní, tak jsme si vytvořili tým Kobra 13 a je to znát.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 367
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
"Tak to než tam dojedem, bude z átrojky šrotiště." - Anja je tam chvilku a už má naprosto jasno v tom, jak to tam chodí. Líbí se mi, jak jsi ji nepřímo uvedla, jako bys svého čtenáře zkoušela, jak rychle chápe souvislosti. Hezký.

"Ale to tam zase přijedem jako poslední!" ozval se Bonrath. - Bonrath jede zjevně do kina a ne k hromadné nehodě. Very Happy

"Až se vrátíte, chci mít na stole to hlášení, které mi dlužíte už dva týdny!" - Ano, Anja tam zapadla HODNĚ rychle.

Fakt se mi líbí, jak se Anja s Dieterem popichují, je na tom poznat, že ten vztah mezi nimi je blízký, protože jinak by se navzájem museli urazit. Myslím, že jsi hezky zachovala původní dynamiku, jakou měli Bonrath a Herzberger.

"Umíš si to představit," - "Ne," zněla jednoznačná odpověď. - Já docela jo a silně mě to baví. Laughing

Jejda, hoši, hoďte mi sem jeden notebook, ten můj už je docela unavenej. Smile Jo, Anjo, nedej se, nemají si ničit vlastní auto. Razz Líbí se mi, jak popisuješ Hartmutovy dedukce, vůbec mu to nezávidím, chudáčkovi.

Sonja skoro zní, jak kdyby jí Boris ten byt skutečně vykradl. Jinak fajn povídka, jsem zvědavá na další část. Smile

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Nový kousek povídky
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 25
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
SaM mě tak inspirovala, že jsem se vrhla po dlouhé době na psaní, výsledkem čehož je pokračování Temné strany. Dopsala jsem to asi před pěti minutami, takže je možné, že si přijdu na nějaké chyby, i když z hloubi duše doufám, že tam žádné nejsou. Přeju příjemné čtení!

_________________
S mým parťákem Danem jsme do toho úplně zažraní, tak jsme si vytvořili tým Kobra 13 a je to znát.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 367
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
SaM moc ráda někoho inspiruje. Laughing

rejstřík dlouhej jak áčtyřku - výborné přirovnání.

"Vůbec nic. Jestli zjistím, kdo mu to udělal, tak se mu hacknu do počítače a napojím ho na distribuci dětskýho porna." - Mareike se toho zjevně vůbec nebojí.

Anja má vyloženě šestý smysl. Smile Krátké, ale aspoň něco. Smile

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Temná strana
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma