AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbí?
1
80%
 80%  [ 4 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
20%
 20%  [ 1 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 5

Ztracený klid
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
ZTRACENÝ KLID

Stojí na nádraží se zmuchlaným lístkem v ruce. Na zádech starý batoh podivné barvy, tak je špinavý. Ve tváři splašený výraz, jenž dává najevo bezmoc, ale také pevné rozhodnutí. Bílé ruce se klepou. Každou chvílí její zrak probodivává nádražní hodiny. Čeká na správný čas, na zasyčení brzd vlaku. Již je vidět v dáli. Červenočerná lokomotiva se blíží, brzdy skřípou, až se úplně zastavuje. Nastupuje po schůdkách a usedá k zamaštěnému oknu, přes které kouká ven. Hlavou jí víří jedno slovo: NIKDY!

Jedno obyčejné ráno na stanici dálniční policie. Vrchní komisaři Tom Kranich a Semir Gerkhan popíjí ranní kávu s nohama na stole a pročítají staré složky nevyřešených případů. To kvůli inspekci z ministerstva, která sleduje všechna oddělení a stanice, která má největší procento nevyřešených případů a která naopak je úspěšná. Kolínská dálniční si může mnout ruce. Jejich vyřešené případy jsou zaneseny v análech nejlepších akcí a naopak ty otevřené či odložené tvoří jen malou část polic se složkami.
Píše se rok 2001 a rodina malého Dennise postrádá prvními hodinami svého syna. Policie pátrá v okolí postižené rodiny, avšak bez úspěchu. Komisař Kranich si na případ moc dobře pamatuje, to on utěšoval matku zmizelého, že se syn zase objeví a policie dělá vše pro to, aby svého chlapce mohla zase sevřít v milující náruči. Mezitím kolega Gerkhan pátral s psovody a nasazenou jendotkou po teprve šesti letém Dennisovi. Závěr spisu Tom dočítá pomalu se slzami v očích: "Chlapec se nenašel, případ odložen." Jeho rodina už ani nedoufá, že by se po šesti letech mohl ještě objevit.
Turecký komisař otevírá vybledle zelenou složku se znakem POLICIE na obálce. Po otevření se na muže usmívá kudrnatá, baculatá blondýnka v červenobílých šatičkách s volánky. Marelen byly čtyři roky, když zmizela ze sídlištního pískoviště potom, co se její otec začetl do novin. Policie 5 měsíců marně pátrala po únoscích, nikdo se neozval s výkupným, a tak policie případ odložila. Po uplynuvší dalších čtyř měsíců si vzali případ znovu do rukou. Tentokrát s jiným koncem. Otec malé holčičky byl obviněn z únosu a poslán do vazby. Přestože tělo malé Marelen se nikdy nenašlo, její otec si odpykal pěti letý trest. Po propuštění žádala její rodina o další prošetření případu. Požadavek jim však byl zamítnut. Tělo dívky se dodnes nenašlo a nikdo už nemá snahu ho ani hledat.
Takových a mnohdy i tragičtějších případů měli komisaři na stole dost. Přehrabovali se fotkami ubodaných, zastřelených, umučených, pohřešovaných i unesených obětí těchto trestných činů.
Brutálně zavražděná maminka čtyř dětí. Lychváři po ní chtěli splatit svou půjčku. Svobodná mladá matka s nedokončenou maturitou neměla na vrácení. Najatí vrazi ji vylákali na opuštěné místo a tam surově ubodali šestadvaceti ranami do zad, hrudníku a břicha. Přestože tento hrůzný čin spatřil svědek, nedokázal pachatele pospat, a tak jsou vrazi stále na svobodě. Policejní závěry došly k tomuto sběhu událostí a případ odložili. Je tomu už 10 let. Nejstarší ze 4 dětí má dnes vlastní rodinu.
Kranich právě dočetl další spis, kdy banda mladých Francouzů na dálnici mezi Kolínem a Cáchy stavila mladým prostitukám, které nejdříve znásilnili a pak surově umučili. Jedna z jejich obětí útok přežila a byla převezena do nemocnice v kritickém stavu. Policii stačila vylíčit průběh přepadení a něco málo o pachatelích. Než je však stačila i popsat policejnímu kreslíři, mladá žena zemřela. Poslední damu záznamu hlásalo 3.10. 1999.
"Nesnáším tuhle práci." pronesl zklesle Kranich.
"Myslím, že nikdo z nás." odvětil mu na to stejně smutně Semir a shodil nohy ze stolu.
"Děsí mě předstva, že bastradi z případů, co nám tu leží, denně chodí kolem nás a my je nemůžeme zatknout. Nevíme to o nich."
"Vzpomínáš na případ Heidi?"
Jak by Tom mohl zapomenout? To na něj padla řada oznámit jejím rodičům, že jejich teprve patnácti letou dceru našli ve škarpě u dálnice zabalenou do igelitových pytlů ještě s nožem v hrudníku. Když ji její matka identifikovala na patologii, měsíc byla nucena ležet na psychiatrii. Dodnes navštěvuje psychologa.
"Kdybych věděl, kdo jí to tenkrát provedl, zmlátil bych ho i za její matku." cedil skrz zuby a myslel to vážně.
"Už se to nikdy nedozvíme." sklopil hlavu Turek.
Tom zvýšil svůj hlas: "Ale vždyť jsme měli takových důkazů. Toho zmetka jsme měli na dosah a Schrankmannová ho nakonec se soudcem musela pustit."
"Moc dobře víš, že se nenašly žádné důvěryhodné stopy, měli jsme v ruce jen indicie. Tenkrát poprvé nás Schrankmannová podporovala a dělala vše pro to, aby ho dostala, ale se soudcem musela uznat, že to nešlo."
Tom bouchl rukou do stolu, až lžička v jeho černé kávě poskočila a cinkla o stěnu šálku. "Koukej na ty složky! No tak se podívej!" křičel mu do obličeje rudý vzteky jako kdyby snad Semir mohl za nějaký případ v podobě pachatele. "Tohle všechno jsou lidé, kteří si museli protrpět peklo. Doufali, že neskončí tak, jak nakonec dopadli. A když už cítili smrt na dosah, prosili Boha, aby dopadl toho, jež je zbavil jediné radosti, a to života!"
Také Semir se teď stejně jako Tom během svého průlivu emocí a vzteku postavil a křičel své pocity na kolegu. "Dělali jsme, co jsme mohli. Nešlo to. Nebyli jsme dost chytří na to, abychom je pomstili. Nemůžeme za to, ale poneseme si to v duši a srdci až do konce života."
"Chápeš ty vůbec, co je to každou noc probouzet se z nočních můr, kde vidíš třeba malou Marelen, jak tě prosí, abys ji našel? Víš jaké to je ráno co ráno otevřít oči a první, na co si vzpomeneš, je ubodaná matka čtyř dětí? Jedu do práce, stavím před přechodem a místo maminky s kočárkem tam jde holka s kudlou v prsou. Přijedu na stanici a už od dveří slyším vysílačku hlásit pohřešovanou či již mrtvou oběť. S tím žiju 24 hodin denně, 365 dní v roce." Tom nemohl dál mluvit. Jeho hlas pohasl jako pouliční lampa brzo ráno v sedm hodin.
Stejně pomalu i vyhasínala naděje všech obětí nevyřešených případů. Prudká záře pomalu bledne, jasně žlutá se mění na oranžovou a její kužel dopadu se stále zmenšuje. Nakonec zbyde jen nepatrné, tmavě oranžové rozpálené wolframové vlákno, kterému stačí slabé dvě vteřiny, aby zhaslo úplně. Stejně jako život mladých obětí. Jejich naděje na záchranu v prvních hodinách sílí, věří, že každou minutou u nch zastaví policejní vozy a oni se vrátí ke svým rodinám. Postupem času už naděje opadá a nahrauje ji úzkost. Úzkost z příštích hodin, zda vůbec někdo ví, že jsou pryč, zda je někdo pohřešuje. Vědí že ano, ale nejistota toho, že policie ještě nedorazila jim ubírá na síle věřit. S výhružkami v pachatelových ústech propadají naprosté panice a modlí se jen, aby nedošlo na nejhorší...
Jejich wolframové vlákno již vyhaslo posledním výstřelem, bodnutím či posledním utáhnutím smyčky kolem jejich hrdla.

Dívka poslouchala hlučnou jízdu vlaku po kolejích, její klouzání podél rozespalých, zapadlých vsí. Šumění stromů s holými větvemi jakoby ji napomínaly, vydíraly. Ty ne! Nejsi silná, jak si myslíš. Další břízy a třešně ji rozptylují a dráždí mozek myšlenkami.
Zvadlá tráva je jako odrazem sebe sama. Dříve zelená a svěží, plná sil růst a být krásná. Teď zvadla, pošlapaná a už jí nezbývalo nic jiného než odpočítávat, kdy jí poslední splodiny ze vzduchu zadusí úplně.
Kameny pod prašci dělaly dojem, že snad vypadly z jejího srdce. Ne, naopak, teď se její nejdůležitější sval stával tvrdým jako blavan. Nic necítila. Nebo jen nechtěl a nepřipouštěla? Byla tak zranitelná! Stejně jako klidná hladina jezírka na jedné zahradě, kolem níž právě projížděli. Stačil jeden závan větru a klid tmavé vody byl porušen.
Stáhla špinavé okno s nechala vítr, aby jí cuchal její čeré vlasy. Zavřela oči a zhluboka se nadechla příměstského zkaženého vzduchu. Rychlostí vlaku se jinak lehký vánek měnil na nesnášející masy neviditelných rukou, co fackují každého, kdo vykoukne z vlaku. Holčina nechala tento vítr, aby jí na tvářích zanechával své rudé stopy po nárazu. Dlouhé, rovné vlasy havraní barvy poletovaly kolem její hlavy a vítr si hrál s jejími pramínky. Myslela na své rozhodnutí. Udělala snad největší blbost ve svém životě? Zakroutila hlavou nad absurditou svých myšlenek. Jednou to udělala, nebylo cesty zpět, vlak jel svým směrem. Posadila se znovu na sedačku, na svá prsa přivinula batoh a opřela halvu o sklo. Raději zavřela oči. Nechtěla vidět ten obraz, co si na vlastní kůži musela prožít před pár hodinami, ale nešlo to. Neměla sílu je znovu otevřít.
"Slečno, slyšíte mě?" jemně s ní zatřásla baculatá průvodčí s usměvavým obličejem. "Kontrola lístků." vykouzlila na ni úsměv znovu.
Černovláska nic neřekla. Zalovila v kapse a vytáhla pomačkaný tiket.
Průvodčí se poprvé zamračila a jízdenku si prohlédla. "No vy se tedy chováte k věcem." pronesla se zkrouceným obličejem a podala jí kus papíru zpět. Dívce to bylo jedno. Jedna čarodejnice ve vlaku ji nemůže rozházet. Pohlédla důkladněji na svou jízdenku. Zmačkaný roh a přehlá na půl. Natrhlá a zamaštěná jízdenka znovu spočinula v její kapse. Tentokrát se nadobro odporoučela do říše snů opřená o okno se zlověstně vyhlížející přírodou za ní.

Anna Engelhardtová, černovlasá žena ve středních letech, seděla za svým psacím stolem. Kožené křeslo dodávalo na její autoritě už jen proto, jak zlověstně a důležitě v něm vypadala. Ovšem vypadala tak i v tuto chvíli? Smutný pohled upírala na jedno místo na stole, kde ležela policejní složka s jakýmsi případem. Pobledlá tvář, na níž se tentokrát vrásky prohloubily snad ještě více než obvykle, dávala najevo hloubavé zamyšlení. Seděla tak ve stejné poloze, bez jakéhokoli pohybu i mrknutí oka celý den. Stále zrakem probodávala desky případu, na který se očividně bála sáhnout a otevřít ho. Poprvé se chtěla ubránit těm myšlenkám, co ji vnitřně mučily a užíraly. Zavřela tedy oči, ale bylo to ještě horší. Noční můry dostaly své barvy, jakoby to celé prožívala znovu. Tenkrát... Už je to dávno, říkala si pořád, vždyť už si to pamatuje jen matně. Ne! Právě naopak. Barvy dostávají svou sytost, vybavuje si tu ulici, denní světlo a projíždějící auta. Ne! Oční víčka prudce otevřela, až se jí přítomnost úplně rozmazala. Zamžikala a snažila se zaostřit. Na křesle se napřímila, přičemž položila ruce na stůl. Jednu po pár minutách pomalu sunula k založenému případu, který ji tolik naháněl strach. Už zbývalo posledních pár centimetrů, když cukla. Prudce se zaklonila dozadu a opřela se. Rukama si přejela několikrát po obličeji, jak bylo jejím straým zvykem. Jak ji mohlo napadnout vyndat tuto složku? Kdyby se ministerstco nerozohodlo prošetřit všechny služebny, nemusela by v polici narazit na tyto desky. Proč je zelená? Proč nemá černou barvu? Tu jedinou by si zasloužila pro svůj hrůzný obsah. Tentokrát se již nerozmýšlela, popadla složku a se slzami v očích ji otevřela. Ta fotka jí dodnes v albu chybí. Je totiž založená na první straně tohoto případu.

Arrow

Krásný, bohatě zdobený a luxusní byt jedné zámožné rodiny. Měla všechno - rodinné zázemí, majetek, peníze a jednu dceru, kterou bezmezně milovali. Ideální rodina, řekli by mnozí, ale bylo tomu skutečně tak? Otec, často unaven a vytočen, chodil z práce se špatnou náladou. Jediné jeho potěšení se skrývalo v lahvi whisky. Nestávalo se zřídka, že by po jeho nájezdu na barový pult zůstala plná medově hnědého nápoje. Svůj vztek, špátnou náladu a v neposlední řadě opilost si pak nejraději vybíjel nejprvé na sedmnáctileté dceři a poté na své ženě.
,,Tomuhle ty říkáš uklizený pokoj?" zařval opět otec po zlikvidování zásoby Beilies.
Dcera nereagovala. Na jeho agresivní záchvaty byla zvyklá, a tak se je snad pro dobro všech rozhodla ignorovat.
,,Tys mě snad neslyšela nebo co?! Říkám ti proč tu máš takový nepořádek! A ukaž mi známky ze školy!" z unavené tváře se stal rudý, nasupený obličej s vražedným pohledem. Povolená kravata se mu zlověstně houpala na krku a mladá dívka si v tuto chvíli přála, aby za ní otec visel. S apatií se zvedla a mrskla po něm žákovskou knížku.
Rudý muž ji ze země sebral. Stále pozorujíc svou dceru, jež seděla na židli v tureckém sedu, ji otevřel a nalistoval na poslední známky. Dvěma gepardími skoky se objevil těsně u její tváře, do které začal řvát své výhružky se smrtelnými frázemi.
,,Co to zase je?! Tvoje pravidelné pětky z práva mě už přestávají bavit! Vůbec se neučíš, věčně jen vysedáváš někde s těmi lidmi, co nemají pomalu ani základní vzdělání, doma se jen líčíš, koukáš na televizi a taháš ze mě peníze! Já ti platím soukromou školu, mám snahu z tebe mít slušného člověka a jak ty se odvděčíš?! Že nosíš domů pětky z hlavního předmětu? Nedostatečné z práva, které by tě jednou mělo živit?" jeho jazyk nestíhal poměrem k tomu, jak mu v hlavě vyskakovaly nové a nové nadávky.
,,Copak si myslíš, že je učení všechno? Jo, máš pravdu, neučím se, ale protože nechci dělat nějakýho přiblbýho právníka v obleku jako jsi ty. Lidi tě mají za lháře, kolik jsi již vyhrál sporů kvůli úplatkům? No?! A budeš mi něco povídat o slušném člověku? Mnohdy jsou ti lidé se základním vzděláním slušnější a poctivější, jak celý ten váš soudní systém dohromady! Jsou to lidé, co si svůj život naplánovali podle sebe, ne aby jim je linkoval tatíček s lahví chlastu v ruce a statisícovým úplatkem v kapse!"
To už otec nevydržel. Svou mohutnou rukou se rozpřáhl a zasadil dívce mohutnou ránu na tvář. Tam jí také zůstal obtisk otcovy dlaně.
,,Tohle si nebudeš dovolovat." bylo ještě poslední, co řekl, než ji začal mlátit, kopat a dávat pěstí.
Vtom vtrhla do dětského pokoje matka.
,,Gottfriede, přestaň! Nech toho!" křičela na manžela a snad bolestí za dceru, svou bezmocností proti manželovi nechala volně kanout své slzy.
Muž však na její nářky nereagoval. Dcera už ani neměla sílu plakat. Tohle zažívala tak často, že jí to připadalo jako denní rituál, něco, bez čeho si nemůže jít večer lehnout do postele.
Otec svou dceru pustil, otočil se a začal řvát na svou nebohou ženu. Té se chvěly rty, jak nemohla nic říct. Bála se ho, tušila, co přijde. A taky že přišlo. Gottfried ji vzal za ruku a odtáhl do ložnice. Zabouchl mléčným sklem prosklené dveře a zamkl je. Za nimi svou manželku surově zmlátil a nadával ji těmi nejsprostšími výrazy. Jejich ratolest až teď spustila slzy, aby se jí klouzaly po tváři. Ne z bolesti, ale z pohledu na dění za polopropustným sklem. Otcova silueta koapjící do řvoucí ženy ji nenechávala klidnou. Přes zamčené dveře neměla šanci se dostat. Otočila se tedy a s brekem se sesula podél dveří. Už to nevydržela. Nemohla tu zůstat. Otcovy každodenní výlevy ji mučily. Pohled na zuboženou matku sžíraly její krásné vzpomínky na výlety s rodiči. Kde jsou ty časy, kdy ji otec brával na pouť a vozili se na horské dráze? Kolik jí bylo? Sedm? To už je deset let pryč, pomyslela si, to už vypršel čas mého pobytu tady. S tím zvedla ze země batoh, do něhož si zabalila nejnutnější věci, a vylezla oknem do chladné černě začínající noci. Ptáci již utichli. Město se chystalo jít spát a sedmnáctiletá Melisa prchala touto dobou z dmova na nedaleké nádraží.

Semir a Tom se stále přehrabovali starými případy. Občas narazili i na takovou, po jejímž otevření na ně vykoukl zmasakrovaný obličej. Ty hned zavíraly a házely na hromadu s těmi odsunutými pro svůj nechutný obsah. Netušili kolika hrůzných případů se stali součástí. Patřili do něho, vyšetřovali a snažili se najít pachatele.
V uzavřené kanceláři se ozvalo lehké zaklepání klouby prstů o sklo. Dveře se rozrazily se známým zašuměním rolet. Stál v nich Hotte. V ruce měl další hromadu složek.
,,Posílá mě šéfová. Tohle by měli být poslední." hodil je na stůl a chystal se odejít, avšak ve dveřích se ještě otočil. Nechtěl jim nic říci, snad je jen slovně politovat, ale když viděl jejich schlíplé obličeje, raději se zase obrátil zpět, zavřel dveře a posadil se ke svému počítači.
I Semir do něj koukal. Ze záznamů v jejich databáty vyplývalo, že jim chyběla jedna deskla s případem. Raději tedy znovu vše přepočítali a došli ke stejnému závěru jako před chvílí. Tom naštvaně a zároveň ještě zdrchaně z pročetlých případů se zvedl a jal se Hottemu vynadat.
,,Já o ničem nevím, žádnou složku jsem neztratil. Přepočítejte si to ještě jednou nebo si tam ukliďte." i Hotte dal najevo svou špatnou náladu. ,,Šel jsem s nimi od šéfové rovnou k vám."
Tom už raději nediskutoval. Věděl, že hádat se s tlouštíkem nemá cenu a ani na to neměl náladu. Jeho kroky směřovaly přímo k Anně Engelhardtové. Po zaťukání, avšak bez svolení, vpadl do její kanceláře zrovna v době, kdy pila kávu.
,,Šéfová, nevím, jak bych to řekl, ale..." jeho nejistota a strach z prudké Anniny reakce na ztracenou složku byla z jeho hlasu jasně znát.
,,Vyjádřete se jasně, rychle a konkrétně, Kranichu." přerušila ho ostrým, přísným hlasem černovláska. Její špatná nálada doslova visela ve vzduchu, což byl jeden z důvodů, proč se bál přiznat.
Lehce si odkašlal. ,,Ztratila se jedna záložka."
Byl připraven na vše. Předem popčítal s hněvem, jenž se nad ním stáhne jako černé mraky nad krajinou. Její reakce však byla mírná a nepřepokládaná. Neusmála se, že je vše v pořádku, jen ho chladně odbyla se slovy: ,,O tu se nestarejte, tu si vezmu na starost sama." S tím byl nucen kancelář opustit. Její reakce ho zarazila. Ba přímo mu vrtala hlavou. Když ji měla u sebe, proč reagovala tak odměřeně? A co se to s ní vlastně dělo? Vypadala nějak sešle. Proč jim složku nedala k pročtení? Obsahuje snad něco, co mělo být jejich očím navždy utajeno?

Anna po Kranichově odchodu znovu zasedla za stůl. Přišoupla se ke stolu a z nejspodnější zásuvky vytáhla ,,ztracenou" složku. Nebyla ztracená jen pro komisaře. Černovláska ji pročítala a stále koukala na jedinou fotku zde založenou. Její oči klouzaly po textu na zažloutlém papíře. Vždy se ale zadrhly o jedno slovo. To jediné jméno. Sophie. Drahá, ztracená Sophie.

Výpoveď matky pohřešovaného dítěte: ,,Šla jsem jako každý den do samoobsluhy pro přesnídávku, kterou dcera miluje. Z obytné čtvrti kousek od náměstí jsme to vzaly parkem. Celou dobu seděla v kočárku a pilovala si slovo máma." žena pláče. Hlavu má sklopenou na její slzy dopadají na ruce složené v klíně. Mezi prsty žmoulá bílý svetřík. Po dlouhé minutě mlčení, kdy nabírá síly na další vyprávění, začíná znovu vypovídat. ,,Došly jsme až k obchdu. Napřahovala ke mně svoje malé ručičky. Smála se. Cenila svoje zoubky a chtěla jít se mnou dovnitř. Jenže já..." přestávala mluvit. Tentokrát je ticho ještě delší. Zajíká se pláčem a proudem slz.
,,Mluvte dál." vyzívám ji. ,,Co se stalo?"
Žena na můj hlas nereaguje. Stále pláče a je jí jedno, že na ni mluvím. Nezáleží jí na výpovědi, chce jen rychle zapomenout a vše vrátit do starých kolejí.
,,Šla jste do obchodu?"
Nepatrně kývla na mou otázku. Mladá paní nemá sílu dál mluvit v souvislých větách. Rozhodla jsem se tedy, pokládat jí otázky, jak se vlastně vše seběhlo, aby na ně mohla odpovídat jen krátce a neubližovalo jí znovu se vrace ve vzpomínách na sběh událostí před pár hodinami.
,,Vešla jste tedy dvnitř. Dceru jste si vzala s sebou?"
Tuším, že tato otázka a informace je asi nejdůležitější. A žena mi vzápětí potvrzuje mou domněnku - dceru nechala venku v kočárku samotnou.


Engelhardtová zvedla hlavu. Teď měla přijít ta část, ze které se jí dělalo mdlo i po tolika letech. Vzpomíná si na ten výslech. V jasných a pestrých barvách. Nedokázala číst dál. Zničilo by jí to srdce. Přesto neodolala. Chtěla vědět, znovu si přečíst, jak je zaznamenaná tato výpověď. Sklonila hlavu do papírů, avšak nato ji zase prudcce zvedla. Proč, poroč má strach se znovu ponořit do vzpomínek? Vždyť už je to minulost, těšila své smysly. Nadobro sklopila hlavu dolů a četla dál cynické a strohé věty.

Vtom se žena rozpovídá sama a pokračuje dál v úzkostlivém vyprávění.
,,Vešla jsem do obchodu a potkala naši sousedku. Pozdravila jsem ji a zašly jsme k regálům s mléčnými výrobky. Už si ani nevzpomínám, jak se to stalo, ale z nějakého podnětu jsem vyběhla ven. Místo dítěte v kočárku jsem viděla jen růžovou dečku a odhozenou láhvičku na mléko. Po autě, které uneslo mou Sophii, zbyl jen černý oblak z výfuku a skřípění pneumatik o rozpálený asfalt. Rozběhla jsem se za tím autem..."
Ženu jsem nucena přerušit, abych zjistila podrobnosti o tom autě.
,,Jak byste ho popsala."
Matka ke mně vzhlédla. Poprvé za náš rozhovor na mě upírá své tmavé oči.
,,Bílé... Bylo bílé a nejspíše pocházelo z Ameriky... Ano, měl tam znak Mustanga..."
,,A SPZ? Vzpomenete si na nějaké jiné podrobnosti o tom vozidle?" naléhám na ni a hypnotizuji její skelné oči.
,,Já nic nevím!"
Její výkřik se rozlehl po celé budově. Chytla své vlasy a teď se s hlasitým pláčem kolébá dopředu a zase zpět.
Slabým hlasem se ji snažím přímět k další výpovědi: ,,Když jste šla do obchodu, vzpomínáte si, že byste to auto viděla? Že by vás sledovalo? Nebo při vstupu do obchodu jste si mohla všimnou, jak vám někdo bere dítě."
,,Kdybych viděla, jak mi krade Sophii, teď bych tu neseděla a vy byste mi nemohla pokládat tak stupidní otázky. Já už nic nevím! Nevím, kdo mi ji odnesl. Nepamatuji si na žádné podrobnosti toho auta." řiká s poslední špetkou soudnosti a sebeovládání.
Usuzuji, že pro dnešek by bylo vhodné ženu nechat být. Psychické trauma z únosu je znát na jejích pohybech i chování. S kolegy se shodujeme, že ji prodnešek necháme a v klidu si s ní promluvíme v jiný čas.


Tak takhle to proěhlo. Tyhle hnusné a neosobní věty ji drásají mysl a trhají srdce. Malá Sophie. Roční miminko, co matce unesli skoro z její náruče. Postupem času si matka uvědomovala, co to bylo za chybu nechat dítě bez dozoru.
Psychologové, psychiatři, soudní znalci i vyšetřovatelé se shodli, že šlo zajisté o ženu, jenž nemohla sama mít dítě či o něj přišla a potřebovala si ho jen vynahradit. Ale proč právě Sophie? Protože to bylo jediné dítě, na které si matka nedávala pozor? Byla to její chyba, to ano, ale jak někdo v její situaci mohl říct, že je hloupá a je to její problém a hloupost, když si na dítko nedávala pozor? Měli ji přece litovat, že přišla o své jediné dítě. Chudák máma, měli říkat, ne ji odsuzovat a nazývat krkavčí matkou, co se nedokáže postarat o dítě.
Anna přetočila stránky na poslední záznam.

Matka jako nedůvěryhodná osoba s psychickou poruchou je navržena na soudní stíhání z důvodu zanedbání péče o dítě.



Příště pokračuju! Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 193
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Dost smutné a proto moc hezké.. Celé se mi to líbí, je to takové....jiné - jiný výraz než "jiný" Laughing nenajdu. A ještě se tu opakuju větami Cool Cool

Takže mačkám stupeň 1...

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tahle povídka je tvořená specielně pro Woxys. Kdysi mě požádala, jestli bych nenapsala povídku o týmu 1 (nebo už nevím, jak to bylo, že jsem Wox slíbila, že něco spachtím bez Sus a Frka).

Zkrátka jsem slíbila, že Wox napíšu nějakou tu povídku, avšak teď mě mrzí, že jsem se k tmu zavázala, jelikož je to fakt humel s kekelem dohromady! Crying or Very sad Rolling Eyes

Hodně mě ovlivnila 112, co dávají na Nově, jelikož jsem si vzpomněla na nějaké případy právě z tohoto pořadu! Smile Nejsou to ale přesně ony situace, jsou překopané podle mého.

No, jinak to sem dávám jen kvůli tomu slibu, ale jinak je to fakt úlet a naprostá... řeknu pitomost! Embarassed Mad Evil or Very Mad Crying or Very sad Confused

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
OOO, díky, erone, ale předběhl jsi mě s komentem dřív jak s popisem povídky! Very Happy Very Happy

Ale jinak díky za koment! Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 120
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
tak tohle vypadá opravdu zajímavě Surprised Shocked Wink
jsem hrozně zvědavá jak se to bdue vyvíjet....
ten začátek mě moc zaujal, je to takové smutně hezké...

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 234
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
No to čumím,ty a bez Susanny Afranka?Fakt dost dobrý!!!!!!!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Karin: Bez Susanny a Franka je to kvůli Woxys, to už jsem tu psala! Wink

Jinak díky všem za komenty!

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Teda, fakt moc pěkný a hlavně smutný.
Nikdy mě nenapadlo, jak se asi komisaři, nebo vůbec policisté vyrovnávají s nevyřešenými případy. Vážně hezky napsaný a těším se na pokráčko...

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Nádhera, Jess... Tohle mi také vrtá hlavou Sad Chtěla bych být policistou a celkem často se zamýšlím nad tím, zda jsem schopna něco takového unést Sad
Semir, Tom, i všichni ostatní si zaslouží obdiv, protože to je na té práci nejtěžší. Srovnat se s tím, že něco nemůžeš vyřešit Sad

A jsem zvědavá, jakou roli v povídce sehraje černovlasá dívka.

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všel: Černovlasá dívka sehraje zvratovou roli celé DP! Wink

Jinak Ti toho policajta schvaluju! Very Happy Náročné na psychiku to musí být hrozně, avšak oni by měli být zvyklí! Přesto na obyčejné lidi, což jsou i ti policisté, je to moc! Crying or Very sad A když něco nevyřeší? Hmm, je to zlý vědět, že někde ten dotyčný lítá po světě a mezitím, co ty nad ním přemýšlí, on znovu páchá svůj trestný čin! Sad

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
Všel: Černovlasá dívka sehraje zvratovou roli celé DP! Wink

Jinak Ti toho policajta schvaluju! Very Happy Náročné na psychiku to musí být hrozně, avšak oni by měli být zvyklí! Přesto na obyčejné lidi, což jsou i ti policisté, je to moc! Crying or Very sad A když něco nevyřeší? Hmm, je to zlý vědět, že někde ten dotyčný lítá po světě a mezitím, co ty nad ním přemýšlí, on znovu páchá svůj trestný čin! Sad


Ó, tak to jo Very Happy Very Happy

Děkuji za schválení, ono je teď otázkou, zda mne na Akádu vezmou Laughing Laughing Ale nevím, jak je to s tím "zvyknout"... myslím, že člověk časem otupí, ale nezvykne si nikdy...

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Na Polák berou málo lidí, hlavně o tom musí mít nějaké ponětí! Very Happy Wink A ci děláš za školu? Laughing

Ono ani to otupení není, spíš bych řekla, že každý nevyřešený případ má nějakou tu zvláštnost a s každým takovým případem je policista o něco zkušenější. Mně třeba vadí, jak lidé pořád nadávají policajtům, že nic nedělají atp! Evil or Very Mad Evil or Very Mad Confused Crying or Very sad Jednou si udělali takovou představu a koukají na to, na co by sic měli, ale potlačují ty flojdíky, kteří dělají svou práci dibře a poctivě! Proto miluju 112! To je fakt skvělý pořad! Very Happy Wink Někdy mi až běhá mráz po zádech, cože to musí řešit za hnus! Crying or Very sad

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Předem Ti chci veeeeelmi poděkovat za tuto povídku! Děkujíííí!

Uch, JSS... ten začátek je naprosto šokující... Sad ač by vlastně šokující být neměl: popsala jsi tam případy, které nejsou nijak nafouknuté nebo přehnané, skutečně se s tím vším lze setkat v médiích či na stránkách určených přímo pro policisty. Nedivím se komisařátkům, že tu práci nesnáší a líbí se mi, jak jsi zdůraznila, že tito pachatelé stále chodí mezi námi.
Ty případy zní tak ošklivě známě... Sad vymyslela sis je, že? Sad jsou krutě realistické, což ještě umocňující detaily, třeba ty podrobnosti o svobodné matce... Sad

Stejně pomalu i vyhasínala naděje všech obětí nevyřešených případů. Prudká záře pomalu bledne, jasně žlutá se mění na oranžovou a její kužel dopadu se stále zmenšuje. Nakonec zbyde jen nepatrné, tmavě oranžové rozpálené wolframové vlákno, kterému stačí slabé dvě vteřiny, aby zhaslo úplně. Stejně jako život mladých obětí. Jejich naděje na záchranu v prvních hodinách sílí, věří, že každou minutou u nch zastaví policejní vozy a oni se vrátí ke svým rodinám. Postupem času už naděje opadá a nahrauje ji úzkost. Úzkost z příštích hodin, zda vůbec někdo ví, že jsou pryč, zda je někdo pohřešuje. Vědí že ano, ale nejistota toho, že policie ještě nedorazila jim ubírá na síle věřit. S výhružkami v pachatelových ústech propadají naprosté panice a modlí se jen, aby nedošlo na nejhorší...
Jejich wolframové vlákno již vyhaslo posledním výstřelem, bodnutím či posledním utáhnutím smyčky kolem jejich hrdla.


Panečku... panečku! Tak tenhle naprosto GENIÁLNÍ odstavec za sebe pasuji na jeden z nejpodařenějších na povídkovém foru a na jeden z nejlepších, co jsem kdy četla vůbec. Úplně mě to dostalo... Ty ještě jednou řekni, že neumíš psát, trdlochu!

Jak ji mohlo napadnout vyndat tuto složku? Kdyby se ministerstco nerozohodlo prošetřit všechny služebny, nemusela by v polici narazit na tyto desky. Proč je zelená? Proč nemá černou barvu? Tu jedinou by si zasloužila pro svůj hrůzný obsah.


Další skvělá věta...

Fakt jsi mě dostala, JSS... na každém řádku skvělá přirovnání, dobrý, nenásilný sloh, realismus, který připomíná až naturalismus, jenže děsivé je právě to, že je to tak skutečné...
Vynikající dílko! Jsem zvědavá, jaký případ Annu tak trápí...

A ještě jednou děkuji za věnování, tato povídka doopravdy potěšila!

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
Na Polák berou málo lidí, hlavně o tom musí mít nějaké ponětí! Very Happy Wink A ci děláš za školu? Laughing

Ono ani to otupení není, spíš bych řekla, že každý nevyřešený případ má nějakou tu zvláštnost a s každým takovým případem je policista o něco zkušenější. Mně třeba vadí, jak lidé pořád nadávají policajtům, že nic nedělají atp! Evil or Very Mad Evil or Very Mad Confused Crying or Very sad Jednou si udělali takovou představu a koukají na to, na co by sic měli, ale potlačují ty flojdíky, kteří dělají svou práci dibře a poctivě! Proto miluju 112! To je fakt skvělý pořad! Very Happy Wink Někdy mi až běhá mráz po zádech, cože to musí řešit za hnus! Crying or Very sad


Dělám gympl a poldou chci být už od první třídy Laughing Laughing A o tom počtu vím, stačilo mi pořadové číslo mojí přihlášky, aby mne to skolilo Laughing Laughing Laughing Mám doma spoustu kriminalistické literatury a ráda střílím... snad jim to bude stačit Very Happy

Ale to už jsem off topic Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox: Děkuji ti moc za dlouhý a vyčerpávající koment! Embarassed Very Happy Embarassed Very Happy Embarassed Very Happy Embarassed Very Happy

Takovou chválu si nezasloužím, to fakt ne, ale moc ti děkuji, od tebe hodnocení potěší obzvlášť Wink! Tím jsem ale nechtěla říct, že bych si nevážila ani dalších kometů od ostatních, ba naopak, moc vám za ně všem děkuji! Very Happy Very Happy Very Happy *Véééliká pusa pro vás*!

Díky ještě jednou moc! Very Happy Very Happy

Pokračování do konce týdne určitě bude! A jak již jsem řekla, trochu více to zamotám a věřte, že černovlasá dívka způsobí na DP ještě velký poprask! Wink Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Přidávám sem pokráčko s vlastním hodnocením, že je to čím dál většá blbost! Crying or Very sad Crying or Very sad Embarassed Embarassed Sad Confused Rolling Eyes Rolling Eyes

Přesto předem děkuji všem, kdo si tohle přečtou! Very Happy Laughing

Zatím sem se nedostala ještě k tomu hlavnímu, to snad příště! Very Happy

Děkuji všem, kdo sem přidá komnt klidně i se záporným názorem! Very Happy Wink Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Já ti dám, že je to čím dál tím větší blbost. Začíná to být zajímavější a zajímavější Wink
Ani se nedivím, že utekla, otec alkoholik Crying or Very sad Beru tě za slovo a doufám, že příště pokračuješ Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 120
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
je to moc dobrý, a strašně zamotaný Very Happy mimčo, útěk z domova a nevyřešené případy, jsem moc zvědavá co z toho vyleze
je to děsivě smutná povídka
tvůj styl psaní se mi moc líbí Very Happy

Povolená kravata se mu zlověstně houpala na krku a mladá dívka si v tuto chvíli přála, aby za ní otec visel.

tak tohle mě dostalo Very Happy to je dokonalé

těším se na další díl

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
OOOO, děkuji za reakce! Very Happy jsme ráda, že se vám to líbí! Moc mě to těší! Very Happy

cobra12: Otec alkoholik, cholerik a věčný výčitkář je dobrý důvod k tomu, abys opustila hnízděčko, ve kterém jsi stále jen rozmazlovaná! Crying or Very sad

Reer: Má to víc souvislostí, než si dokážeš představit! Wink A že je to smutné? No, snažila jsem se, ale až tak smutné to není! Tedy tématem možná jo, ale stylem... ee! Rolling Eyes Ale jsem ráda, že se ti to líbí! Very Happy Moc! Laughing

A pro vás obě: Pokráčko snad do konce týdne! Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Omlouvám se, JSSíčku, že mi to tak trvalo Embarassed Embarassed Embarassed Embarassed Embarassed


Povolená kravata se mu zlověstně houpala na krku a mladá dívka si v tuto chvíli přála, aby za ní otec visel.

Dosti dobře vystiženy pocity puberťačky... které mělo asi více z nás. Grrr... toho jejího otce bych vyliskala!


Tohle zažívala tak často, že jí to připadalo jako denní rituál, něco, bez čeho si nemůže jít večer lehnout do postele.

Tohle je bohužel také dobře vystiženo, líbí se mi hlavně slova o rituálu, který už k životu neodlučitelně patří. Smutné Sad

Chudáci kluci, takhle si neustále prohlížet připomínky případů, které často mohou v sobě cítit jako selhání Sad uf, že na to mají nervy, komisařátka Sad a pěkně jsi napsala, jak ta práce ovlivnila špatnou náladu celé stanice...

Drahá ztracená Sophie... to zní depresivně. Co se stalo? Uf, ztracené dítě, au.. Sad

JSSS, mám jednu kritiku Embarassed Embarassed Embarassed myslím, že žádná matka by nepopisovala pár hodin staré události, kdy ji údajně postihlo něco tak strašného, v tak květnatých větách... ,,Po autě, které uneslo mou Sophii, zbyl jen černý oblak z výfuku a skřípění pneumatik o rozpálený asfalt" - prostě se domnívám, že takhle v přímé řeči skoro nikdo nemluví, natož žena, která musí být úplně na dně... Embarassed Embarassed Embarassed

Psychologové, psychiatři, soudní znalci i vyšetřovatelé se shodli, že šlo zajisté o ženu, jenž nemohla sama mít dítě či o něj přišla a potřebovala si ho jen vynahradit.


Jak na to přišli? Shocked Shocked jaké měli indície?

Uf, mrazivý díl, JSSS... jsem zvědavá na pokráčko!

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox: O tom zpoždění komentu jsme se již bavily! Wink Plně chápu a vůbec nevadí! Very Happy

Děkuji za pochvalu a teď k té kritice! Very Happy Samozřejmě ji chápu, bez ní by to vůůůůbec nešlo! Smile Wink Ty barvité věty tam měly být jako posání té události. A pohled matky toho byl (dle mého) nejlepším řešením a možností. Ale máš pravdu. Nikdo se nevyjádří tímto způobem, spíše šlo o to, popsat průběh únosu! Ano kritiku beru, máš naprostou pravdu! Smile Idea Wink

A ještě k těm psychologům... - nechci říct, že si něco vymyslí nějakou nejpravděpodobnější teorii proč to někdo udělal, ale nějaký důvod i v tomto případě být musel. A myslím, že jsme to snad i v nějakém filmu viděla, že matka nemohla mít potomky, tak unesla dítě. Crying or Very sad Crying or Very sad A tak je to i v tomhle případě!

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Děkuji za pochvalu a teď k té kritice! Very Happy Samozřejmě ji chápu, bez ní by to vůůůůbec nešlo! Smile Wink Ty barvité věty tam měly být jako posání té události. A pohled matky toho byl (dle mého) nejlepším řešením a možností. Ale máš pravdu. Nikdo se nevyjádří tímto způobem, spíše šlo o to, popsat průběh únosu! Ano kritiku beru, máš naprostou pravdu! Smile Idea Wink


Jasně, jasně, pohled matky by byl pro popis té události ideální, ale... myslím, že by bylo vhodnější napsat tam třeba větu žena polkla, v duchu vzpomínku na auto, které uneslo její Sophii a po kterém zbyl jen černý oblak z výfuku a skřípění pneumatik o rozpálený asfalt. Prostě mi to nesedne do té přímé řeči Embarassed

A ještě k těm psychologům... - nechci říct, že si něco vymyslí nějakou nejpravděpodobnější teorii proč to někdo udělal, ale nějaký důvod i v tomto případě být musel. A myslím, že jsme to snad i v nějakém filmu viděla, že matka nemohla mít potomky, tak unesla dítě. Crying or Very sad Crying or Very sad A tak je to i v tomhle případě!


To je samozřejmě možná příčina Smile sama jsem o takových případech slyšela i ve skutečnosti z médií. V USA dokonce jedna žena, která nemohla mít děti, zavraždila dámu v závěrečném stádiu těhotenství a z jejího umírajícího těla dítě sama vyřízla a odnesla si ho... Ale když všechno, co policie má, je prázdný kočárek, myslím, že by do svých teorií zahrnuli ještě daleko více možností (pedofilie, obchod s dětmi, prostá vražda). Proto jsem se ptala na další indície, které by vedly k potvrzení té verze ,,žena, co sama děti mít nemohla"... Embarassed Embarassed Embarassed neber to jako šťourání, jen vím, že Ty jsi partner na tyhle diskuse...

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Děkuji ti moc za výtku, určitě se z ní poučím! Very Happy Wink Idea

O té ženě jsme syšela, je to fakt nechutný, jak to někdo může udělat! Zabít život pro jiný! Crying or Very sad Crying or Very sad Ááách fuj, už teď se mi z toho ježí chlupy na temeni! Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Teda Abecedo....tak jsem se pustila do týhle povídky....běhá mi mráz po zádech Shocked Shocked ....ale taky se přidávám, že je to dobrý nápad, protože to tady ještě nikdo nepsal - o starých případech....ale teda....bude tam i nějaká veselá stránka? Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ztracený klid
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma