AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Vyberte z níže uvedeného: :)
Ty jsi to sem opravdu znovu umístila?!?
0%
 0%  [ 0 ]
Přítomnost téhle povídky mne potěšila
50%
 50%  [ 2 ]
Jo, poznala jsem je, příště raději něco trošku náročnějšího, ne? ;)
0%
 0%  [ 0 ]
Zajímavé, ale o čem že to je?
0%
 0%  [ 0 ]
No cmt
50%
 50%  [ 2 ]
Celkem hlasů : 4

Co všechno o sobě prozradíte...



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Tak, já na sebe například prozradím, že zrovna u téhle povídky mne neskutečně mrzí ztráta komentářů a také, že byla napsána při velmi specifické příležitosti. Že ji věnuji všem povídkářům, kteří píší pro radost sobě i čtenářům a také zmíním, že Krajta 6 není z mojí hlavy, autorství připisuji Cobře 11 Smile
    Pokud do toho jdete, tak pak pěkné počteníčko! Fí(ček)



Co Všechno o sobě prozradíte...

Slunce se opíralo do zeleně kolínských parků, zalévalo svou zlatavou září už teď uspěchanou dálnici, pomalu se probojovávalo až do nitra služebny dálniční policie a vítalo všechny její členy do nového dne. Andrea mu okamžitě zatrhla cestu zatažením žaluzií, protože pableskovalo na monitoru počítače. Hotte teď šťavnatě nadával, neboť díky jeho paprskům na sklech svých brýlí teď všude viděl prasátka a Dietr jen zakroutil hlavou, ukončuje tak další žabomyší válku a rázným klepnutím o stůl rozdělil propisku na několik už nespojitelných částí. Umožnilo Semirovi zhasnout lampičku, která mu doteď byla jediným spojencem při pozdním vyplňování hlášení a ve vedlejší kanceláři se zalesklo Susaně ve vlasech tak, až Frank zapomněl, co jí chtěl odseknout, pročež jen vztekle vydechl nosem, zakroutil hlavou, pronesl: „Ženská!“ a odešel se na záchod schovat před poslem nového dne i svou kolegyní, která měla značně navrch. Oknem se usmálo na Annu, která právě položila telefon a se záhadným úsměvem přejela pohledem útroby služebny až k vchodovým dveřím, do kterých právě vletěl s typickým zpožděním pro všední den tmavovlasý sběratel hodinek. To bylo to, nač Šéfová čekala. Rázně vstala, otevřela dveře a znělým hlasem si zjednala pozornost: „Kranich! Gerkchan! Von Landitzová! Traber! Račte ke mně do kanceláře.“pokynula čtyřem zaraženým komisařům a opět se vrátila do svého křesla, kde si lokty opřela o stůl a bradu o špičky založených prstů. První ztratil nervy ten nejmenší: „Šéfová, co se děje?“
„Teď mi volalo ředitelství. Mám vybrat náhradu za jednu čtyřčlennou skupinu, která se nemůže účastnit školení. Takže v devět se máte hlásit na adrese, kterou vám Andrea vytiskne. Jak tak koukám, chvíle po osmé, máte, co dělat, pokud si cestou nechcete zajistit práci, která vaši absenci na školení neomluví.“ usmála se na zaraženou čtveřici.

„Samozřejmě s vydatnou pomocí modrého majáčku a Susaniným popoháněním dorazili s desetiminutovou rezervou k výzkumnému ústavu. Zazvonili na informace a byli přijati sympatickým mužem: „Á, vy už jste tady, skvěle. Račte za mnou.“ usmál se a nechal se následovat chodbami až do místnosti velké, jako tělocvična. Na žíhaném linoleu se tu v bohatém osvětlení, zajištěném velkými okny, nacházela na první pohled chaotická spousta stolů, některé vybavené počítači, jiné pravítky,gumami, tužkami a roztodivnými nástroji. Mezi tím vším se slovy, gesty, očima či papírovými vlaštovkami dorozumívalo asi osm lidí. Prostory působily všelijak, jen ne stísněně. Jeden z mužů - měl na sobě oblek a vůbec vypadal, jako by sem moc nepatřil - zavolal na celou místnost: „Fíčku, potřebuji tvůj názor.“
„To já taky a přihodil bych horký kafe,“ ušklíbl se asi dvacetiletý mladík v černé mikině.
„Já radši čaj Miku, a stačí mi tak za deset minut.“ opáčila s mrknutím vysoká dívka v bleděmodrém pleteném roláku a tmavých vyšisovaných džínsech. Pohodila dlouhými hnědými vlasy a vydala se za postarším mužem, který ji volal první: „Hrochu, na co konkrétně můj názor?“
„No, teď třeba na Mika, ale původně na tyhle dva články. Myslíš, že autor je jedna osoba?“
„Z prvního pohledu? Ne. Kopie?“
„Tohle jsou kopie.“
„Tak ukaž, než přijde to školení, mrknu na to.“

„Tady jsou, Fí. Buď na ně hodná.“ oslovil dívku průvodce komisařů. Teprve teď postřehla neznámou čtveřici. „Znáš mne jinou?“ opáčila s úsměvem „Hrochu, mrknu na to odpoledne, stačí?“
„Zvu tě na pozdní oběd.“ přikývl muž a dívka jistými kroky zamířila za policisty: „Dobrý den, tak vás vítám v laboratoři písemného projevu. „Je“ podívala se na zápěstí „za dvě minuty devět a do jedné hodiny odpolední se vám pokusím ukázat a odhalit něco z tajů, kterými se zabývám, a co budete později moci užít v praxi. Nicméně moc fyzické námahy nás nečeká a tak vás poprosím, abyste se posadili.“ Ukázala na pět polstrovaných křesel kol kulatého stolu, ke kterému je během monologu dovedla. Kdykoliv mne můžete přerušit otázkou a oslovujte mne prostě Fí. Může být?“ usmála se a položila na stůl hromádku papírů a navlas stejných tužek.
„Jasně,“ zareagoval jako první páně Kranich.
„Skvělé. A nejprve, protože vás neznám, mi na list papíru každý napište ze pět řádek, třeba o policii. Na jeho druhou stranu mi prosím napište, jak vám mohu říkat. Teď vás nechám, papíry pak pomíchejte a neříkejte mi, kdo který psal.“ S tím se vytratila.
Na pár řádků jim dala přes dvacet minut a tak časového prodlení využili k sdělování si dojmů. Přesně, jak doufala.

„Tak, mohu poprosit ty papíry?“ vrátila se ke stolu a od Semira převzala čtyři listy. Rozložila si je před sebe a pak jeden zvedla a podívala se na Turka: „Takže vám mohu říkat“ obrátila papír „Semire?“ Překvapený komisař kývl a papír si převzal.
„Vám pak slečno von Landitz, pane Kranichu a Franku.“ rozdala zaraženým jejich výtvory a opřela se do lenochu, který jí židle nabízela. „Tak, jak víte, neznám vás, ani vaše písmo, ale vidíte sami, že pár minut hovoru a pár řádek o vás prozradí víc, než tušíte.“ usmála se „To, co jsem nyní využila, krom klasické psychologie, byla především věda zvaná grafologie, neboli psychologie písma. Velmi často se zaměňuje se zkoumáním ručního písma, ale zkoumání slouží spíše k porovnávání dokumentů a pro usvědčování v kriminalistice, zatímco grafologie dokáže z dopisu sestavit profil osobnosti. Sami si můžete říct, jak jsem vás odhadla.“ odmlčela se.
„To jste poznala, i že jsem slečna?“ nevydržela to Susana.
„To, že jste slečna prozradilo spíš vaše chování a ruka, na které nemáte prstýnek, ale to, že vás mám oslovovat slečno, to jste mi sama napsala tím, že jste pro oslovení zvolila příjmení.“ objasnila dívka, která možná svým chováním působila dojmem bláznivé holčiny, ale to, co postřehla a uměla využít v okolí muselo nutně začít budit respekt.
„Co se dá ještě poznat, co jsme napsali?“ vyhrkl Semir.
„Spousta. Začneme popořádku. Podle sklonu vašeho písma poznáte například, jestli jste extrovert a jaký máte vztah lidem...“ začala vyprávět a nechala se čas od času přerušit zvídavou poznámkou. Ani na doplňující otázky, které komisařům pomohly si osvojit tu či onu poznávací schopnost nečekala marně a hodina a půl, kdy vysvětlovala, co všechno se pozná z pár řádků a nechala samotné komisaře zkoumat písmenka, utekla jako voda.

„...Ostatně, teď jste si zkusili, že z dopisu jste o pisatelce hodně trefili. Jen nezapomeňte, že všechny takto postřehnuté údaje jsou velmi ovlivněny aktuální situací a v celkovém profilu osoby mohou být i zkreslující. Ale to pořád ještě není všechno, co psaný projev prozradí. Doteď jsme zkoumali písmo, ale nyní vám ukážu pár textů na počítači.“ Přesunula se za jeden ze strojů a nechala je, ať si za její záda přesunou židle. „Každý člověk má totiž svůj vlastní styl. Tak, jako pes identifikuje hlas, tak, jako se každý jinak podepíše a poznáte obličej, tak odborník pozná, komu patří psaný text. Nejjednodušší je například, samozřejmě po drobném ověření, určit, že text, který obsahuje slova jako procesor či kernel psal informatik, nebo přirovnání o včelkách a úlu použil přírodovědec. Také se dá podle úpravy textu usuzovat vzdělání a postavení člověka. Ale text prozradí mnohem víc. Nejlépe vám to asi ukážu na povídkovém fóru populárního seriálu Krajta 6. Autoři uveřejňují svá díla a radí si se stylem psaní a tak na první pohled text vypadá, že povídky jsou všechny stejné, že se kopírují, ale není tomu tak. Každý má svůj specifický styl vyjadřování a popisů. Podívejte se,“ otevřela nový panel pro názornou ukázku „třeba na tuhle povídkářku. Moc by chtěla čistý svět. Nechce jej bezproblémový, ale takový, aby lidé jednali bez touhy ublížit a to celé se promítá v jejích řádcích. Krom toho, umí popisovat velmi stroze, ale když se trošku rozepíše, jako by se zapomněla, pak se ukážou její rozsáhlé znalosti, zejména v literatuře.“ otevřela další panel.

„A tohle je další povídkářka, styl po prvním dojmu velmi podobný, ale na svět má spíš kritický, přinejmenším realistický názor. Na první pohled se velice rozepisuje, ale na druhý má každá větička své místo. Čiší z ní touha zkusit, co dovede se čtenářem udělat.“ popisovala naprosto klidně.
„Ale tady, ten popis toho...“ poukazoval Semir na docela drastický popis jisté situace.
„Ano, velmi, řekla bych naturalistické.“
„Ale v tom případě je to úplně jiný, než to, co tu bylo před chvílí. To bylo spíš to...“ hledal Frank vhodné slovo.
„Idealistické?“ pomohla mu Susana.
„Ano, i idealistickým by se to dalo nazvat, možná takovým presenčním, ale každý z vás si pro to už najde svůj termín. Důležité je, že rozdíly vidíte, stačí se nad nimi jen zamyslet a pojmenovat.“ pokračovala a na obrazovce se zjevila třetí povídka.

„Tohle je autorka, ke které se vždy ráda vracím, nepíše velmi dlouhá díla, jako předchozí dvě, které ale taky umí napsat něco krátkého, hned vám to ukážu.“ otevřela a popsala dva krátké příspěvky od předchozích autorek. „Ale tahle je spíš vizionář. Neustále hledá o čem nás svět je a snaží se v situaci vyznat. Určitě si v jejím stylu všimnete těch umných a lehkých přirovnání, na ně má opravdu talent. A navíc, jako by povídku...“
„Nezdržovaly, ale posouvaly vpřed.“
„Přesně tak,“ pochválila Toma „Ony děj přesně definují a zároveň otvírají spoustu otázek. To tady v takové míře nikdo jiný neumí.“
„Opravdu, ta porovnání jsou tak—trefná.“ přikývl Semir.

„Tohle je zase autorka, která sama neví, co napíše. Sedne a při psaní řádků se teprve rozhoduje, jak vše dopadne. Vytvořila si vlastní realitu.“
„Používá celkem nespisovné výrazy.“ poznamenala s nelibostí Susana.
„Nikoliv, spíš hovorové přirovnání.“ odmítl to automaticky Frank a samotného ho překvapilo, jak rychle našel termín.
„V popisech možná vypadají podivně, ale nenarušují atmosféru povídky.“ mínil Tom.

„Spíš dotvářejí osobitý styl. Tahle autorka se na fóru dobře pozná. I když tak vypadá, není tuctová.“ potvrdila jejich domněnky a už měla otevřenou další ukázku: „No a tohle je konečně taky autor. Spíš než povídky je to takové trhlé vyprávění, ale naučil se popisovat a jeho díla mají nápad, děj a spád.“
„Vypadá to, jako by to byl puberťák.“ poznamenal Traber.
„Proč myslíte?“ opáčila s klidem.
„Já nevím, vy se tu v tom vyznáte.“ stahoval se Frank.
„Ale já neřekla, že nesouhlasím, ale chci z vašeho pocitu vytáhnout logické odůvodnění,“
„No, ty výrazy, co používá.“
„Jasně, a taky ta typografie.“ přidala se na pomoc Susana.

„Ano, k typografii se ještě dostaneme. A nebo si o ní můžeme něco říct klidně teď. K čemu si myslíte, že je vlastně ta tolik diskutovaná úprava textu?“
„Aby to mělo nějakou úroveň.“ odfrkla Susana.
„To není moc specifické.“ usmála se na ni potměšile.
„No, vypovídá to o stylu, hodně.“ napadlo Franka.
„Spíš styl o autorovi.“
„Podle toho, jak je to napsané, se rozhodnu, jestli to vůbec má smysl číst.“ pohlédl Tom kriticky na monitor.
„No a taky při čtení nemusím přemýšlet, kdo vlastně co říká a kde měla být tečka a můžu se věnovat ději....je to takové, příjemnější, moct se nechat unést příběhem a nepřemýšlet, co mělo to či ono slovo možná být.“ rozpovídal se Turek.
„Přesně, pro čtenáře je to velice důležité jako pocit z textu.“ přikývla „A co se týče unášení, nemusí jít jen o příběh. I Informace se vám čtou mnohem lépe, když víte, že jméno cizince je napsáno správně a nemáte tak podvědomou tendenci vše opravovat a kontrolovat. Krom toho, mysl každého má tendenci tvořit takzvané Kognitivní mapy, což v praxi znamená, že si to, co vidíte napsané, ukládáte jako modelové situace. Pokud někdo hodně a rád čte, nemusí se vůbec divit, když z diktátů ve škole dostává jedničku, protože prostě automaticky píše bez hrubek. Říkají tomu podle citu, ve skutečnosti za tím je tohle. A abych ještě k tomu rozhodnutí, jestli to budu číst, tak například krátké odstavce vás automaticky přilákají, protože vytvářejí dojem, že to budete mít rychleji přečtené a především můžete ve čtení kdykoliv přestat, pokud vás obsah zklame, nebo jej kdykoliv přerušit, když se budete chtít zamyslet a mnoho dalších důvodů. A to mluvíme jen o odentrování, typografie je mnohem obsáhlejší.“

„A může ovlivnit mimo toho dojmu a map z povídky a příjemnějšího čtení ještě něco?“ napadlo Susanu.
„Ano, typografií také pomáháte čtenáři orientovat se v ději. Pokud je správně užita, naprosto vtáhne do atmosféry a vytvoří ji společně s popisy. A samozřejmě, že pisatel může vědomě, což je brilantní, nebo nevědomě, což je pro čtenáře jako zrada, i odvést pozornost od tématu, nebo mást děj.“
„Ty vole,“ uniklo Frankovi.
„Tu krávu bych si vyprosila.“ ušklíbla se, než pokračovala ve výkladu. „Ještě jsem vám chtěla ukázat tenhle styl. Z toho, jak píše, je vidět, že má stejně široké pojetí, jako...“
„Jako ta naturalistka.“ přerušil ji Tom.
„Ale ne v tak odborných věcech, spíš to popisuje selským rozumem:“ soudila komisařka.
„Ani ne tak selským rozumem jako spíš...“ úmyslně se odmlčela a pohlédla na turka.
„Hravě a bláznivě.“ ušklíbl se.
„Přesně. Její styl poznáte naprosto bezpečně. Postavy se tam chovají všechny jaksi neočekávatelně a šíleně.“
„Na rozdíl od naturalistky, která měla dokonale a jemně propracovanou psychologii postav.“
„Ano, přesně tak.“ pochválila ho. „Vidíte, že vyznat se v textu a umět číst mezi řádky není nijak složité, ale velmi užitečné.“

„A ještě jeden příklad. Osobně jej řadím mezi nejnáročnější. Povídkářka píše velmi dobře, ale střídá opravdu spoustu stylů a zkouší ráda nové věci. Ať už výpravy do světa snů nebo parodii na reality show. Ale přesto sami poznáte, že její styl je také jedinečný a vyznačuje se především něčím, co neumím nazvat. Jakoby aktuálností, nebo spíš, zapracováním asociací, které ovšem nevypadají nijak křečovitě, prostě přirozeně.“ Její monolog přerušovalo jen souhlasné mručení a pokyvování. Ani nic jiného nečekala. Ukázala jim ještě několik typických slovních vazeb a milníků, které čtení mezi řádky významně usnadní.

„Tak, a mohu vás ujistit, že je skoro půl jedné, což znamená, že čas, který jste na tomto krátkém školení museli strávit se chýlí ke konci. Co vás teď zajímá?“
„No, mne třeba, jak mohu ovlivnit toho čtenáře vědomě.“ nenechal ji Frank málem ani domluvit.
„Například jednou větičkou nebo slovem, které jakoby přímo navádí na nějaký fakt, ale vy přesně neřeknete, že to ten fakt znamená, jen to jakoby naznačíte a pak odhalíte, že jste mysleli něco úplně jiného. Já vím, je to poněkud složitější, ale uvedu extrémní případ. Napíši na začátku odstavce, že nejraději mám zlatou a červenou. Pak dlouho píšu a na konci se zmíním, že maluji obrázek a došla mi zlatá, ale růži přesto vybarvím skvělou barvou. Automaticky čekáte červenou a já pak prohlásím, že jsem tím chtěla poukázat na to, že ani žlutá není tak špatná.“ nechala je, aby informace vstřebali, „Je to odpověď na to, co jste měl na mysli?“ zeptala se po chvíli.
„Jo, něco takovýho jsem čekal.“ zamumlal Frank.

„A co když napíšou dva autoři povídku na podobné téma a oba budou skvěle ovládat typografii. Nebude to vypadat, jako že jeden kopíruje druhého?“ zvrásnilo se čelo jediné ženské posile týmu.
„Pokud jsou dva autoři na stejné typografické úrovni, pak pro naprostého laika můžou styly vypadat jako okopírované, ale stačí se zaměřit na slovní spojení a na takzvaného ducha díla, neboli právě ten osobní styl autora, o kterém jsme mluvili. Je velice důležité si o něm udělat nějaký obrázek, nějak si ho sám pro sebe definovat a pak už sama budete nalézat najednou do očí bijící rozdíly.“

„Ale vy jste nám teď řekla, co znamená to, jak píšeme. Co když to ví i ten, koho posuzujete?“ nedalo Semirovi.
„Ono není zas tak lehké oklamat sebe sám, Semire. Možná budete mít sklon i vše ostatní tak, aby to o vás vypovídalo podle vašich představ, ale tahy a trajektorie budou nepřirozené. Odborník to pozná a pak už není těžké si odvodit, kdy se pisatel pokoušel o radikální změny a kdy jen mírně upravil skutečnost.“
„A co když budu kopírovat něčí styl? Co když budu psát podle někoho, abych se mu třeba vyrovnal?“ vyptával se Tom.
„Narážíte na to, že někdo bude kopírovat styl, aby se jeho povídky líbily? Pak to bude zcela zjevné a povídka bude působit velmi křečovitě i pro laika. Odborníkovi se pak kopírující odhalí a dá poznat několika zapomenutími, kdy do kopie bude podvědomě vsouvat sebe sama při jakési seberealizaci.“

„A odborník tohle všechno pozná?“ žasl Tom.
„Tohle a spoustu dalších věcí. Ale to už skutečně odborník a nebo lépe tým odborníku. To, co jsem vám dnes ukázala a na co jste se ptali, to však zvládnete i vy sami, troufám si tvrdit bez problémů. Stačí trošku otevřít oči a vnímat.“
„Hroši mají hlad!“ ozvalo se z druhého konce tělocvičny.
„A Mike práskačskou náladu,“ utřela kolegu, který velmi dobře postřehl mužovu nedočkavost nad obědem a rozhovorem s ještě studující psycholožkou. „Která mi ovšem připomněla, že je deset minut po jedné a tedy čas, se s vámi rozloučit. Kontakty na mne jste dostali a kdykoliv vás bude něco zajímat, jsem dostupná na jabberu.“
„Zeptám se Andrei, co to je.“ ujistil všechny přítomné Semir a tak nebyl důvod se nezasmát.
„Já se s vámi tedy loučím, velmi děkuji za pozornost a spolupráci, a přeji vám mnoho úspěchů v následujícím životě, v případě, že věříte na reinkarnaci či tak něco, pak v životech.“ lehce se uklonila. Všichni komisaři jí postupně poděkovali a potřásli si s ní rukou. Byla si jistá, že každý si odnesl něco jiného a každý to taky poznal kousek sebe. Už jen to, jak si komisaři, kteří si nechali říkat příjmením a titulem, uvědomovali sebe sama a svoje prezentování se ve společnosti.

*** *** ***

"No dobrá, obraťme list." usmál se, když opět předvedla skvělý rozbor písma a jala se jej ujišťovat, že všechno může být velmi zavádějící a fakta zkreslená situací. Usmála se a příborem převrátila list hlávkového salátu ze své oblohy: „Hmm, a co na něm?“
„Ještě, že ne další písmenka.“ ušklíbl se její hravosti.
„Jo, ta už bych při obědě fakt nemusela.“
„Kdy budeš vést další kurz? Přidal bych se.“
„Nikdy víc, chtěla jsem si to jen zkusit, ale teď se zas budu věnovat škole.“
„Bylas dobrá, jen mi přijde jako škoda, že jsi nezmínila...“
„Stylistický podpis? Já vím, ale to už je opravdu náročné. Každý ho má naprosto jiný a je to na bolení hlavy i pro mne.“
„Ten řízek je vynikající.“
„Ta obloha taky:“
„Provokatérko.“

*** *** ***

Slunce svou rudnoucí září zaplavovalo město. Posílalo ze stanice domů všechny, kteří se po nabytí nových vědomostí dali do vyplňování hlášení pro Šéfovou a společně si je pak kradli a posuzovali se. Zasvítilo na monitor Andree, která právě zakládala čtyřem kolegům jabberový účet. Zasvítilo na monitor i dívce v riflích a bleděmodrém roláku, která z práce nešla domů, ale na chvíli si dala volno před dalším rozborem: Sedla si a začala číst a psát rady, pochvaly a komentáře autorům, od nichž četla. Některé do soukromých zpráv, jiné přímo pod příspěvek, ale všechny s úmyslem pomoci. Slunce už bylo zapadené a vlivem osmi sekundového zpoždění ještě mohlo rudě blýsknout. A zítra nad městem bude svítit zase.

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 193
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Skvělá povídka, ostatně jako každá od Fí. Moc pěkné...

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Děkuji moc, Erone Smile Embarassed Embarassed Smile

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 120
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
mooooc hezká a velmi zaujímavá povídka Very Happy
Cool taky jsem si z ní něco vzala doufám Very Happy

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 677
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Jsem moc ráda, Fíčku, žes ji sem zase dala, protože toho čtenářům hodně dá Embarassed Embarassed

A znovu říkám, že to, co tam je o mé osůbce, mne moc potěšilo. Kéž by svět byl takový, jaký bych chtěla... ale to se asi nikdy nestane. A Ty dál piš... máš hezký styl Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Předem se omlouvám za prodlení, po němž reaguji.

    Jsem moc ráda, ReeR, že tam byly zajímavé věci, které jsi uznala za hodné zapamatování a samozřejmě moc děkuji za pochvalu Smile.

    Děkuji, Všel, ocenění od tebe (a navíc takovéto Embarassed) má jakousi zvláštní váhu a opravdu potěšilo. Smile
    I já bych si přála, aby byl svět takový, ale stejně jako ty jsem asi moc velký realista, bohužel.
    A ještě jednou děkuji, budu Wink Smile


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Co všechno o sobě prozradíte...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma