AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Ohodnoťte, prosím, mou povídku jako ve škole...
1 :-))
80%
 80%  [ 4 ]
2 :-)
0%
 0%  [ 0 ]
3 :-l
0%
 0%  [ 0 ]
4 :-(
0%
 0%  [ 0 ]
5 :-((
0%
 0%  [ 0 ]
0 ---
20%
 20%  [ 1 ]
Celkem hlasů : 5

Už se nechceme nikdy vracet...
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1501
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ahojky,

tato povídka se velmi naivním způsobem dotýká některých praktik komunistického režimu v padesátých letech. Přiznávám drobné ovlivnění Orwellem, byť ten by se po přečtění tohoto neobratně sepsaného drobku asi pobouřeně šklebil.

Woxys


---------------------------


Už se nechceme nikdy vracet...




Když muže obuškem praštili do boku, aby ho popohnali, vztekle zavyl: ,,sakra, říkám vám, že je to omyl!“
Nedali mu šanci: dva ho chytili mezi sebe a ač byl hřmotné postavy, nebránil se - přece jen cítil respekt z jejich uniforem i zbraně, kterou mu zbývající strážce mířil na srdce. Rezignoval a zvolnil krok, nechávaje se vést úzkou chodbou ze strohého betonu.

Nemohl tomu uvěřit.
Ona... se zmýlila!
V záruku jejích slov by ještě před pár hodinami dal vlastní hlavu...
A ona se skutečně spletla!
Ona, ta jejíž každá věta mu byla svatou...
Jeho milovaná Strana... nebyla neomylná.
Jak si jen mohli myslet, že by byl vinen?!

Mrazilo ho z toho více, než z ohavného tvrdého zvuku, s nímž dopadaly na podlahu podrážky jejich okovaných bot.
,,Vy nevíte, kdo jsem?“ obrátil se na vousatého muže po svém boku, ,,já od začátku volil správně a jsem členem naší krajské organizace, tak jak mě můžete vést mezi zločince?“
,,Však my si vás prověříme, soudruhu,“ zavrčel druhý ze strážců a chytil ho za rameno, aby muže zastavil a zadržel, zatímco třetí dozorce odemykal dveře cely. ,,Dovnitř, čekejte, než přijdete na řadu! Ruce na kolena a mlčte, jste pod dozorem!“
S těmi slovy ho strčili dovnitř.

Horst Hertzberger zakolísal: aby udržel rovnováhu a nespadnul, musel se opřít o bílými kachličkami obloženou zeď. Dveře za ním se s prásknutím zavřely: z toho zvuku mu opět přejel po těle mráz.
Přejel si jazykem tenké rty a rozhlédl se po neskutečně páchnoucí místnosti.
To snad ne... nebyl tu sám...
S jeho příchodem se na něj upřelo několik párů očí, co si ho bedlivě prohlížely. Oči zločinců, zrádců, kriminálníků, ztroskotanců a zaprodanců.
Co tady mezi nimi dělal, sakra?
Ne... každou chvilku mu přijdou říci, že se spletli.
Vezmou ho pryč, podají mu ruku, předseda krajské organizace se mu omluví, možná se dočká i slov generálního tajemníka.
Protože on nic neudělal, ničím se neprovinil!

Usadil se na ocelovou lavičku, co se bez přerušení táhla po všech čtyřech zdech cely: nakrčil nos, rázem mu bylo jasné, že ten ohavný zápach pochází z odpadní jámy v levém rohu. Všichni, co tu byli, se snažili sedět jak nejdále to šlo - i za cenu toho, že se lepili jeden na druhého.
Překonal touhu posadit se k nim.
On to... těch pár minut, než ho vezmou zpátky, vydrží.
Nezaprodá se tím, že se připojí k těm vyvrhelům.
Zvedl oči, kterými si dosud zíral na nohy a přejel své... pouze dočasné spoluvězně pohledem: nejblíže k němu seděl černovlasý muž, co zádumčivě točil palci, hned vedle něj se vystrašeně tvářila štíhlá bruneta, které cosi do ucha mumlal holohlavý dlouhán. Úplně napravo pak, bez nejmenšího ohledu na příkaz sedět, přecházel ode zdi ke zdi očividně k smrti vyčerpaný snědý student.
Pěkná skvadra, pomyslel si s úšklebkem. Kdoví, co provedli... všichni vypadají jako pobudové, reflektoval jejich strhané tváře a černé kruhy pod očima.
Ještě že budu za chvilku pryč...

Dveře cely se rozlétly: no vida, zajásal, bylo to rychlé...
,,Kam ty se ženeš?“ zavrčel strážný a ranou tělnatého muže srazil zpět na lavici: aniž by si dál všímal jeho vytřeštěného pohledu, přiskočil k ostatním a, kryt zbraní svého kolegy, prudkým trhnutím vytáhl na nohy brunetku: ,,Richterová, číslo 56780, půjdete s námi!“
Žena ani nevykřikla, jen je přejela pohledem: očima tak zoufalýma, že cosi bodlo i Horsta. Přestože, jak se hned pokáral, šlo o nějakou delikventku.
Zvedl se i tmavovlasý muž, co jí rychle položil ruku na rameno: ,,buď statečná, Andy,“ zamumlal a honem se zase posadil, aby si nevykoledoval ránu. Pak už jen pozoroval, jak pokorně kráčející ženou smýkli ven z cely, aby ji odvedli na výslech. ,,Bože můj... ať ji nechají na pokoji,“ zachrčel a vložil hlavu do dlaní. ,,Co jsme sakra udělali?“
,,Zradili jste vlast,“ neudržel se Hertzberger a ve vzteklém gestu uhodil hřebem hřbetem jedné dlaně do druhé. ,,Vy máte ještě tu drzost se ptát?“

Tmavovlasému, modrookému muži zaplálo ve tváři něco velkého. ,,Zrada vlasti?“ vydechl těžce a ruce se mu zaťaly v pěst. ,,Jaká... zrada? Proboha... já byl pilot, létal jsem v Anglii a střílel nácky... Pět jsem jich poslal dolů... a každý jeden přitom shořel s tím, aby tahle země,“ třásl se, ,,byla svobodná! Jak... já se těšil,“ mluvil s čím dál většími obtížemi, ,,na to, až se konečně vrátím... a co mě čekalo?! Kriminál! Za co? Za to, že jsem nasazoval život pro národ?“
Hertzberger nenávistně přimhouřil oči: ,,byl jsi na špatné straně... takže budeš jeden z těch agentů, co sem imperialisti poslali vyzvídat, co?“ náhle měl pocit, že to on bude muset z vytřeštěně zírajícího muže tahat rozumy. ,,Přiznej se, kolik ti zaplatili?!“
Muž si přejel dlaní přes obličej a promluvil takřka neslyšně: ,,Proboha, na jaké špatné straně? Pověz to mým přátelům, co uhořeli v kokpitech a poslední jejich myšlenky patřily téhle zemi... Co jsi dělal ty, když tam oni umírali?!“
Mlčel.
Student se posadil a opřel se hlavou o stěnu, mhouře unavené oči: než se stačil uvelebit trošku pohodlněji, zařval hlas zpoza dveří tak hlasitě, že opět poděšeně vyskočil na nohy: ,,Gerkhan, 112485, nespat!“
,,Měl...,“ dokončil myšlenku tmavovlasý, zíraje na mladíka, co se dal opět do potácivé chůze z rohu do rohu., ,,měl jsem... udělat to, co bratranec... a zmizet do Kanady. Takhle... skončím tady, jako... nula a nejhorší je, že jsem zdržel i Andreu...“
,,To,“ přemohla Horsta zvědavost, takže se uvolil hovořit i se zrádcem, ,,je ta ženská, co ji odvedli?“
Otupěle kývnul.
,,A ta udělala co?“
,,Co asi,“ zachraptěl místo modrookého vysoký muž po jeho boku. ,,Manžel jí zmizel v cizině a ona byla tak drzá, že spolu s Kranichem,“ hodil bradou po kolegovi, ,,poslouchala cizí rozhlas, aby věděla, jaká je tam situace. Drží je tady už den a půl, bez vyspání... teprve teď ji odvedli k výslechu, hajzlové... “
,,Neměla porušovat zákony – ty jsou platné pro každého,“ odmítl Horst jeho stesky. ,,Tahle činnost je prostě zakázaná, takže ji neměla dělat: byla jen po právu potrestaná.“

,,Po právu?“ obrátil se k němu mladík v rohu, ,,o jakém právu to mluvíte, člověče?“ zajíkal se vzteky a zoufalstvím. ,,Jsem... tady už tři dny, za tu dobu...“ zavrávoral, ,,mi... nedovolili usnout, mou holku někam včera odvedli a já nevím, co s ní je..! Zlomili mi ruku a zmlátili mě,“ vyhrnul si zdravou levačkou sako, aby ukázal temně fialové podlitiny, ,,copak to je normální? Dělat tohle lidem, co se snaží svobodně vyjádřit svůj názor?!“
,,Jak jste nevděční,“ zakroutil bachratý muž hlavou, ,,Strana se o vás stará, ale vy mladí pořád musíte reptat: to jste inteligence a budoucnost národa?!“
,,My.. ano! My totiž víme,“ mluvil mladíček s čím dál větším zápalem, ,,že tohle není žádná... demokracie! Vždyť... jsme ani nemohli svobodně volit, copak to šlo? Změnily něco bílé lístky? Nic! Museli jsme něco dělat, muse...“
Tmavovlasý muž vyskočil právě včas na to, aby Gerkhana chytil, než se vyčerpaný mladík svezl na zem: ,,s tou svou holkou,“ zabručel směrem k Horstovi, stavě mládence na nohy, ,,dali dohromady studentské hnutí, co chtělo na Straně požadovat nějakou vnitřní diskusi, nebo co,“ vzdychl. ,,Naivkové... Samozřejmě, že tam od začátku měli nasazené zrádce... rozprášili je na první schůzce a prohlásili za rozvraceče.

Hertzberger na vrávorajícího, zbitého chlapce zíral s úžasem vepsaným ve tváři: tolik kacířských, totálně bludných myšlenek v životě neslyšel. ,,Za tohle... soudruhu,“ olízl si rty, ,,dostaneš provaz... Víš, jak se popravuje?“ naklonil se se zasyčením k olivově našedlé pleti zoufale vyčerpaného studenta, ,,Položí tě na desku... kolem krku dají škrtidlo a pak tě tahají za nohy, klidně...třeba patnáct minut... dokud nechcípneš. Udusí tě jako psa!“
,,Nechte toho!“ vykřikl holohlavý čahoun a pomohl zblednuvšímu, strachy sténajícímu Gerkhanovi sednout: ostrý nesouhlasný výkřik zpoza dveří ho však donutil, aby studenta naopak zase zvedl a poslal ho pochodovat ode zdi ke zdi.
,,Tak se na ně musí,“ zavrčel Horts, pozoruje mladíka, co automaticky, s hlavou pokleslou, dával nohu před nohu – stále znovu a znovu, donekonečna. ,,A za jste tady vy?“ obrátil se na muže, co mu před chvílí odporoval.
,,Můj otec odmítl vstoupit do družstva,“ pronesl Dieter Bonrath těžce. ,,Sestru kvůli tomu vyhodili za školy, mámu z práce... a já skončil tady: copak,“ nasadil náhle zoufalý tón, ,,copak vy nechápete, že na to jeho rozhodnutí nemáme nejmenší vliv? Proč jste nám zkazili život, proboha?!“
,,A když už se svěřujeme, vážený,“ ozval se tichý, klidný a neskutečně vyrovnaný hlas tmavovlasého Toma Kranicha, ,,vy tady s námi sedíte jako s rovnými... takže copak máte u Strany za vroubek vy?“
Odfrkl si: ,,u mě jde o omyl, jsem nevinný.“
Modrooký mávl rukou a odvrátil se. ,,Jasně... pan mravokárce, co?“
Tou poznámkou Horsta vyprovokoval, přesně jak měl v plánu: bachratý muž se vztyčil a rozhodil rukama: ,,jsem nevinný! Jen... jsem se nepohodl se sousedem a on si šel na Státní bezpečnost vylít vztek: nakecal jim, hajzl, že mám doma dokumenty ze zasedání našeho družstva a chci je poslat na západ... taková kravina! Jsem tu, než to všechno prošetří, pak se mi omluví a já půjdu z tohohle,“ otřásl se, ,,z tohohle prasečáku!“

,,Tohle je právě celý ten vás systém, ten vysněný ráj, co jste nám slibovali,“ přešel student k pravé stěně a frustrovaně do ní vrazil pěstí. ,,Samé... udávání, kádry... Málokdo koho znám,“ zachrčela a promnul si zarudlé oči, ,,se dostal na vysokou po právu, že by byl lepší – všechno je to o známostech, rodičích... to je hnus! A ještě máme držet hubu a krok, ne?“ vřískl a byl by pokračoval dál, kdyby se neotevřely dveře a dovnitř dva dozorci nevtáhli do místnosti před chvílí ještě zdravou ženu, co jim nyní takřka visela v rukách.
Hodili Andreu do kouta a obrátili se zpět, nechávaje ji válet a sténat na studených dlaždicích: byla od pasu dolů nahá a stehna jí hrála do fialova utrženými modřinami - plakala bolestí a ponížením.
Student k ní bleskově přiskočil, sundal si sako a zoufalstvím vyjící ženě je beze slova přehodil přes klín, aby ji skryl před dalšími chlípnými pohledy strážćů: ,,jste v pořádku?“ hladil třesoucí se, kňučící brunetě ramena, dokud se její přátelé nevzpamatovali a neshlukli se kolem ní, aby vyslýchanou, usedavě plačící Andreu, co mumlala slova o bolesti v podbřišku, upokojili.
Horst, který jako jediný zůstal klidně sedět, sledoval, jak si to mladík s rozčíleným výrazem namířil k nejbližšímu strážci: ,,co vám ta žena udělala?“ zaječel a rozhodil rukama v gestu marného vzteku. ,,Ona je nevinná, chápete? I kdyby ten rozhlas poslouchala, tak je nevinná, protože je to svobodný člověk, ne vězeň, takže si může dělat, co chce! Copak tomu vážně... uuuuuuch!“
Schytal takovou ránu do žeber, že se s výkřikem zlomil v pase: vzhlédl, obě ruce přitisknuté k hrudi: ,,vy... bastardi... jak si tohle... můžete dovolit...?! A kde je... Tereza? Bastardi.... bastardi hnusní!“
Druhý ze strážců se chopil obušku a vší silou udeřil chlapce do úst: ten zavřísknul, a to nejen tím, jak mu dopad rozrazil rty – cítil, jak se mu viklají minimálně tři zuby.
Dali se do něj s takovou vervou, že ostatní jen zírali, neschopni pohybu, slova, natož zastání: rány na chlapce, několik dní mučeného zákazem spánku a neustálým pohybem po cele, jen pršely. První mu rozdrtila nosní přepážku, druhá zlomila žebra. Když s bolestným řevem padl k zemi, rozdrtili mu okovanou botou drobné, jemné kostičky dlaně, aby ho pak hned kopancem nabrali do břicha takovou silou, že se skulil na bok.

Ležel na zemi a jen matně vnímal, že od něj odstupují: dýchal ztěžka a z úst mu vytékal pramínek krve. Namáhavě se vzepřel na loktech, pootevřel rty a spolu s rudými slinami vyplivl něco, co mu v nich překáželo: o dlaždice cinkly tři jeho zuby.
,,Proboha...“ zašeptal Tom a vyrazil mladíkovi, co neměl sílu postavit se na nohy, pomoci – zastavilo ho jediné varovné nastavení pěsti vousatéhp strážce.
,,Tak co, chlapče,“ usmál se dozorce a sklonil se nad po dechu lapajícím studentem, ,,ještě si budeš hrát na hrdinu?“
Gerkhan zavyl bolestí a celý se zkroutil, když poslední kopnutí směřoval strážce na jeho rozkrok.
,,Výborně,“ usmál se uniformovaný muž spokojeně a shlížel na trosku, co se mu válela pod nohama. ,,Jo a ptal ses na svou holku, že? Něco ti povím, chlapče... byla stejně hloupá jako ty... Ty se ještě polepšíš, ji už jsme přesvědčili. Řeknu ti,“ zvedl obočí a pohlédl přímo do strachem, bolestí a nevírou rozšířených očí bezmocně ležícího studenta, ,,že to nakonec ani nebylo tak těžké... rychle přistoupila na naše argumenty: stačilo ji svléknout, polít studenou vodou a hodit na pár hodin do mužské cely... když jsme ji pak vytáhli, odříkávala jména členů toho vašeho pidisdruženíčka jedna báseň! Ale nejvíc se rozmluvila, a to je ti docela zajímavý,“ předstíral za smíchu svého kolegy údiv, ,,když jsme do ní pustili dvě sta dvacet... to ta jména doslova zpívala... řeknu ti, pochybuji, že někoho z vaší školy vynechala. No,“ vyrazil s parťákem v patách ke dveřím, ,,tak si užívejte klid!“

Těžká ocelový vrata opět zapadla, aby je odřízla od spojnice s normálním světem. Zůstala jim jen nejistota, strach a bolest.
A celému státu čtyřicet let trvající tragédie.


-----------------


Semir Gerkhan byl za údajný pokus o rozvrácení socialistického zřízení odsouzen na dvacet let práce v jáchymovských uranových dolech. Zemřel asi tři týdny po Sametové revoluci – zdraví měl podlomené dlouhou prací s radioaktivní horninou bez jakéhokoliv ochranného prostředku.

Andrea Richter byla zázračně propuštěna na svobodu, když vzal vinu na sebe její bratranec Tom. O dva měsíce později ji, už popálenou elektrickým proudem, roztrhali psi pohraniční stráže, když se zoufale pokoušela dostat přes hranice za svým manželem.

Jan Richter, jako pilot RAF byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Svou ženu oplakal v Kanadě a domů, do města, kde se narodil, se už nikdy nepodíval – koneckonců, manželčin hrob by tu stejně nenašel. Její tělo bylo spáleno a popel byl v zimě použit k posypu chodníku před věznicí.

Horst Hertzberger byl skutečně očištěn, když se za něj osobně zaručil jeho přítel z krajského výboru: omluvy generálního tajemníka se sice nedočkal, zato se vrátil k ženě a dětem. Konce režimu se nedožil, ale kdyby měl možnost sledovat své potomky, srdce by mu zaplesalo, jak dobře se na nich podepsala jeho výchova: syn i dcera jsou poslanci KSČM a hodlají podpořit menšinou vládu ČSSD.

Tom Kranich, jako pilot RAF byl za ,,špatnou stranu“, na které bojoval za vlast, odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře: odseděl si však pouhou pětku. Pak si svou daň totiž vybraly preparáty a mučení, kterým ho donutili k přiznání. Dožil v psychiatrické léčebně, kde ve strašlivém stavu zemřel asi tři měsíce po propuštění.

Osud Gerkhanovy přítelkyně, Terezy Wox, zůstává nejasný: pravděpodobně se stala jednou z obětí, které nepřežily surové výslechy.

Dieter Bonrath byl po měsíci vyšetřování propuštěn, aby ho však i na svobodě pronásledovala tajné policie, která vytrvale tyranizovala celou jeho rodinu.




Konec...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 193
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Perfecto...
Není co dodat - dávám 1

Ten konec s těma trestama byl úplně úžasnej Smile

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    A přitom to byla tak úžasná idea. Dodnes je uznávaná a Marxe i v jiných ohledech, než v politologii, cituje nejeden současný filosof...není to špatně...jeho návrh společnosti sice fungovat nemohl, ale to on tenkrát nevěděl, zápory se většinou projeví, až v praxi:( A my teď jen nesmíme zapomenout, jak to dopadá, když se k moci dostanou lidé, kteří pro uklidnění svých paranoidních strachů a udržení něčeho, co padá, jsou ochotni udělat cokoli:(

    Když napíšu, ž ta povídka byla nechutná, je to čistě pro to, jaké téma zpracovává a...vlastně kdyby byla jiná, nebyla by dobrá...


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1501
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Fíčku, mooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooc děkuji za komentář! Embarassed

Ale musím říci, že jak přijdu ze školy, do které teď pospíchám, podiskutuji s Tebou nad tématem (KDYŽ BUDEŠ CHTÍT!) po icq, protože..

Úžasná idea? Shocked
Citace od kdejakých filosofů? Shocked
Nějaká Marxova naivita? Shocked

Ne, komunismus je od počátku zvracený a sám v sobě již obsahoval teror...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Wox, podívej, Marx přece nebyl nijak originální. Myšlenky na stát, kde budou mít všichni stejně a budou pracovat na společném vznikaly již za Thomase Moora v Anglii a nebo v době Husitství (a v Táboře tenhle systém celkem dobře fungoval, o což se nemálo zasloužilo to, že měli společného nepřítele a především to, že do Tábora šli jen ti, jež chtěli, a to nejen takhle žít, ale také za něco bojovat). To, jak fungoval komunismus bylo děsivé, zvrácené a odporné zejména pro to, že doba již pokročila, lidé měli mnohem víc zkušeností (věděli třeba, že pokud budou mít všichni stejně, padne jakákoli motivace) a ne všichni chtěli tento režim, a protože režim nechtěl padnout, dělal zrůdnosti, musíš ovšem uznat, že Idea státu, kde se budou mít všichni rádi a pracovat jeden pro druhého, ta zlá nebyla.

    Co se týče citování Marxe, naposled jsem se s ním setkala v díle: Nástin dějin evropského myšlení, a souhlasím se slovy autora:

    Ivo Tretera napsal:

    ...nepovažuji za důstojné Marxovo jméno zcela zamlčovat, jak se dnes mnohdy konjunkturalisticky činívá. Marx přes veškeré omyly, které jsme v jejich prohloubené podobě a zrůdné aplikaci měli možnost zakusit nejen v rovině čisté teorie, byl a zůstává významným evropským myslitelem. Byl i poměrně dobrým znalcem antické kultury ...


    (To jen, abych tu pro "generace příští" uvedla na pravou míru, to, jak jsem to napsala, zbytek diskuse už opravdu přes IM).


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Plním slib! :)
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak zpočátku mě představa Horsta jako komunistického soudruha docela pobavila! Přestala jsem se však smát, když začali rozebírat své osudy! Nechápu, jak někdo může soudit to, že nechce být na jeho straně! Říká se "koho chla jíš, toho píseň zpívej", avšak jedli ti lidé v 50. letech nečí chleba? No, byli tak maximálně krmeni komunistickými kecy!

Při čtení povídky jsem si vzpomněla na to, jak jsme se na silvestra koukali na ČT24, na novoroční projevy prezidentů! Ty kecy, jak komunismus je dobrý... Přesně tady jsi krásně ukázala, že je to snůška blbostí! Sad

Trest Andrey Richter - no coment, z toho jsm fakt nemohla! Takový hnus snad nemohli vymslet ani komouši! Evil or Very Mad Evil or Very Mad Evil or Very Mad Spálit a rozprášit po cestě, aby si soudruzi nezlomili nohu! Evil or Very Mad Mad

Jestli také můžu něco přihodit, jak tu Fí mluvila o Marxovi a komunistech, navázala bych ještě na předešlou etapu evropských dějin, a to faišismu (není to k tématu, ale jestli si mohu dovolit Embarassed)

Vilfredo Pareto hlásal, že elita má vládnout politické společnosti využitím všech sil a lsti.
Jeho yšlenka byla dobrá, ale někdo (fašisti Evil or Very Mad) si ji překroutili a vzali po svém! Jak to dopadlo, to všichni víme! Crying or Very sad

Jiank moc krásná povídka! Ty bys už vážně měla dostat nobelovku! Laughing Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Re: Plním slib! :)
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1501
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Je složité probírat padesátá léta a jednání lidí, které je, ač se nám to třeba dneska nezdá, svým způsobem vysvětlitelné. Ač ne omluvitelné... A samozřejmě, JSSVLVKMK, propaganda byla všudepřítomná a společnost silně mobilizovaná, šlo přeci o totalitní režim Sad

Trest andrey... tohle není přehnané, JSSVLVKMK. Bohužel se to zakládá na skutečném případu: komunisté opravdu těla některých politických vězňů nechali spálit a jejich popelem pak posypali silnice. Byla to totální degradace člověka...

Díky moc za pochvalku, Nobelovko Laughing Laughing Laughing a samozřejmě jsem vděčná za koment Embarassed

K tomu Marxovi se už vracet nebudu, bavily jsme se o tom v sobotu s Fí, když jsme se viděly ve městě. Následky debaty si neseme dodnes, Fí pořád vidí rozmlženě a já mám nos vražený na opačnou část hlavy Razz Cool
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
teda musím říct, že to bylo dost krutý Crying or Very sad

podobná témata nemám vůbec ráda, ale tohle bylo docela dobrý Smile

a konce hlavních hrdinů, taky dooooooooost krutý

díky bohu, že jsem se narodila v docela dobré době

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 25
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Tuhle děsivě kvalitní povídku mám strašně ráda, i když mě z ní pořádně mrazí. Při čtení se mi vybavily chvíle, když jsem s jednou kamarádkkou poslouchala různé dokumenty v rozhlase na toto téma - oblévala mě stejná hrůza, že tohle se opravdu u nás dělo.

Mám jen jednu výtku - Hotte jako zarytý komunista? Neeeeeeeeeee, proč zrovna oooooooooooooooon! (Tiscala zoufale zavyla a zkroutila se, jak se bránila byť jen pokusu představit si jednoho ze dvou svých největších kobřáckých miláčků jako soudruha)

Ale jinak - jednička s celou hvězdnou oblohou!

_________________
S mým parťákem Danem jsme do toho úplně zažraní, tak jsme si vytvořili tým Kobra 13 a je to znát.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Už se nechceme nikdy vracet...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma