AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbila?
1
66%
 66%  [ 2 ]
2
33%
 33%  [ 1 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 3

4. Andrenalin
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 188
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
ADRENALIN

Bylo sobotní odpoledne a Frank se Susannou měli hlídku na dálnici. „Ještě hodinu a dneska končíme. Nechceš jít se mnou na pozdní oběd?“ zeptal se Frank.
„Jo, ale jen když půjdeme do sushi baru.“ usmála se na něj kolegyně. „Ale tam jsme byli minulý pátek na obědě, nechápu jak to můžeš vůbec pozřít.“
„Na to samé se můžu zeptat já tebe. Jak…“ Susanna se zarazila „..podívej se parašutista.“
„Nevím o žádném letišti v okruhu deseti kilometrů.“ podotkl Frank.
„Možná ho sem zavál vítr.“ vyslovila nahlas svou myšlenku Susanna.
„To je blbost. Nejspíš tu vyskočil úmys…Podívej se na to letadlo!“ řekl Frank.
„Vždyť letí přímo na něj.“ zhrozila se Susanna a už brala do ruky vysílačku, když se stalo něco co oba komisaři nepředpokládali. Frank nedával pozor na silnici a tak nezpozoroval kolonu před sebou a narazil do osobního automobilu jedoucího pomalu před nimi. Frank i Susanna vystoupili z vozu a sledovali parašutistu, který se mezi tím dostal na křídlo letadla, odhodil padák a nastoupil.
„Nestalo se někomu nic?“ zeptala se Susanna.
„Kam jsi čuměl, ty blboune to je nový auto.“ spustil na Franka řidič nabouraného osobáku. Susanna zatím zavolala sanitku a kolegy. Postarší pán, ale pokračoval ve slovním útoku na Franka.
„Si děláš srandu mladej, v autě se mnou jede malá vnučka a ty si to do mě jen tak napálíš.“
„Promiňte nesledoval jsem…“
„Tak nesledoval, to bych se na to podíval. Zavolám policii!“ přerušil ho pán.
„To nemusíte už je tady.“ ozvala se Susanna.
„Tak to je ještě lepší. Naboural mě policajt. Víte kdo jsem?“
„Ne to nevíme.“ pustila se do muže Susanna.
„Tak já vám to řeknu, slečinko. Já jsem dobrý známí policejního prezidenta a věřte mi, že už si za volant ani jeden z vás nesedne. Za to vám ručím!“ rozčílil se muž, Susanna ani Frank se nezmohli na jediné slovo a jen na sebe koukali.
„Kdo je váš nadřízený a jak se vlastně jmenujete vy dva?“
„Komisař Traber a tohle je moje kolegyně von Landitzová.“ představil sebe a Susannu Frank.
„A kdo jste vy? Pane.“ otázala se Susanna.
„Tak komisaři? To už dlouho nebudete.“ vyhrožoval pán, „Já se jmenuji Karl Reisberg! A chtěl jsem vědět kdo je váš nadřízený!" křičel muž.
„Vrchní komisařka Anna Engelhardtová.“ sdělila mu Susanna.
„Moment Reisberg, vy jste bratr policejního ředitele?“ zhrozil se Frank.
„Ano to jsem. Tak vaší nadřízenou je paní Engelhardtová?! S jejími podřízenými jsme s bratrem už měli co dočinění.“
„Centrála volá Kobru 12.“ ozvalo se v nabouraném Mercedesu.
„Kobra 12 slyším.“
„Máte se co nejdřív dostavit na stanici. Šéfová s vámi chce mluvit.“ oznámila do vysílačky Andrea.
„Rozumím Kobra 12. Konec. Franku máme se dostavit co nejdřív na stanici.“ Frank i Susanna nastoupili do zelenobílého vozu.
„Kam si myslíte, že jedete. Ještě jsem s vámi neskončil.“ volal pan Reisberg. Jen co mu zmizelo auto, ve kterém komisaři odjeli, z očí, vytáhl mobil a vytočil číslo do bratrovy kanceláře.
„Kancelář pana Reisberga.“ ozvala se sekretářka.
„Tady jeho bratr můžu s ním mluvit?“

„Ano, dobře pane Reisbergu, ano udělám to. Jistě…“ přikyvovala s nuceným úsměvem Anna.
„…Ano jistě oba budou potrestáni, ano. Nashledanou.“ Anna prudce zavěsila telefon a nasupená vyběhla z kanceláře. První co spatřila byli Frank a Susanna, kteří zrovna přijeli a stáli u Andreina stolu.
„Trabere!...“ spustila naštvaná Anna „..právě mi volal policejní ředitel, že jste nabourali do jeho bratra a ještě jste byli drzí. Chce abych vás potrestala. A já to udělám, už je to váš několikátý průšvih v tomhle měsíci! Oba jste degradováni na strážmistry a vaším revírem od zítřka bude křižovatka na Lägerstrasse!“
„OBA??“ zhrozila se Susanna.
„Oba!“ dostalo se jí potvrzení o tom že slyšela dobře.
„Ale šéfová, proč to mám odskákat i já?..“
„Jsme snad parťáci, ne?“ přerušil ji Frank.
„Zítra se budete hlásit v uniformách u Bonratha! Přesně v sedm!“ ukončila rázně rozhovor Anna a šla do své kanceláře. Práskla dveřmi a zasedla ke svému stolu. Susanna se nakvašeně podívala na Franka, ale nezmohla se na jediné slovo.
„Tak strážmistři Traber a von Landitzová.“ začal popichovat své kolegy Semir.
„Nech toho!“ zpražila ho dosti naštvaná Susanna a odešla.

„Gerkhane, Kranichu, pojďte ke mně do kanceláře.“ řekla již uklidněná Anna.
„Co se děje šéfová?“ zeptal se Semir ve dveřích.
„Už máte nějakou stopu ohledně smrti toho parašutisty ze včerejška?“
„Hartmutt, přišel na to, že provazy hlavního i záložního padáku byly naříznuty.“ sdělil jí Tom.
„Tak že žádná nehoda, ale vražda?“ zeptala se Anna.
„Ano.“ přitakal Semir.
„Dobře, tak běžte.“
„Šéfová?!“
„Ano Tome?“
„Nemyslíte, že Traber a von Landitzová si zaslouží menší trest?“
„Vy jim chcete jít na tu křižovatku pomoct?“
„Ne, to rozhodně ne.“ ujistil ji Tom a pádil za Semirem, který se zrovna bavil s Andreou.
„Tak co taky je z tebe strážmistr?“ ušklíbl se Semir.
„Ha, ha!“ procedil mezi zuby Tom.
„Semire, Tome právě přišlo hlášení o další mrtvole.“ oznámil Hotte.
„Kde?“ řekli jednohlasně komisaři.
„Pod mostem na 54. kilometru A4.“
„Už tam jedem.“

Po cestě na místo nálezu těla probíhal ve stříbrném BMW rozhovor na téma degradace komisařů.
„Stejně si myslím, že to šéfová přehnala.“ podotkl Tom.
„Máš pravdu, když jsem s Janem narazil do té svatební kolony dcery policejního prezidenta, jezdili jsme dva dny patrolu, ale hodnost nám nechala.“
„To proto, že jste pronásledovali lumpa, ale oni se jen kochali pohledem na parašutistu, který se…“ Tom se zarazil, „Co když naše vraždy, vlastně nejsou vraždy,ale jen krutý daně nějaký adrenalinový zábavy mladejch odvážlivců.“
„Nejsou vraždy, ale krutý daně? Tome ty si děláš srandu. Jestliže někomu nařízneš provazy u padáku nebo mu špatně připevníš lano a on se zabije…“ Semir se odmlčel.
„Asi máš pravdu.“ připustil Tom. „Tady doprava.“ řekl po chvíli.

Susanna si zatím doma zkoušela starou uniformu, kterou na sobě neměla od té doby co opustila policejní školu, a sama pro sebe říkala: „Teda tohle jsem od Engelhardtový nečekala, strážmistr von Landitzová. A za všechno může Frank, kdyby se díval na cestu nemuseli jsme nabourat do toho blbce.“ najednou zazvonil zvonek Susanna šla otevřít ve slušivé zelené uniformě. U dveří stál pošťák s dopisem.
„Dobrý den mám tu dopis pro paní Susannu von Landitz.“
„Dobrý den.“ opětovala pozdrav Susanna.
„Tady mi to prosím podepište.“
„Děkuju, nashledanou.“ rozloučila se Susanna.
„Nashledanou.“ řekl pošťák a odešel. Susanna zavřela dveře a otevřela dopis.
„Milá Susanno, doufáme, že se ti všechno daří a tvůj milý kolega tě moc nepošťuchuje. Otec má za nedlouho narozeniny a rozhodl se, že je chce oslavit v Německu. Tak se připrav na náš příjezd. Měli bychom přiletět 22.1. v deset hodin ráno. Doufám, že pro nás přijedeš. Slyšeli jsme, že jsi spolupracovala na nějakém případu s Gabrielou, znamená to, že jste se udobřili? No to nám povíš až budeme doma. Máme tě rádi holčičko! Ahoj líbá máma a táta! Susanna dočetla dopis a uvědomila si, že 22. je už za tři dny.
"Musím něco udělat nemůžu jim říct, že mě degradovali na strážmistra. A proč bych jim to vůbec říkala? Stačí když se nesetkají s Frankem ten by to mohl všechno vykecat.“ přemýšlela nahlas „Sakra vždyť já pro tátu nemám žádný dárek.“ proklela a už se převlékala.

„Dobrý den Steine. Tak co máte?“ pozdravil Semir policejního technika.
„Dobrej. Nic moc, jen to že ten muž skákal bungee jumping, ale někdo ho špatně zajistil. No a když se lano vymrštilo zpět utrhla se karabina a on spadl dolů.“
„Byla to nehoda, nebo to někdo udělal schválně?“ otázal se Tom.
„To vám neřeknu. Mohlo by to být obojí.“
„Díky. Nashle.“ rozloučili se komisaři (vlastně vrchní komisaři) s technikem a šli k autu. „To už je druhý.“ konstatoval Semir
„Jo musíme…“ Semirovi zazvonil mobil a Toma přerušil.
„Ano Semir. Andreo přišla jsi na něco?“
„Semire oba mrtví byli členy adrenalinového klubu Adrenalin.“
„Máš adresu?“
„Jo Längermannstrasse 421.“
„Díky Andreo, čau, čau.“
„Na co přišla?“ zeptal se hned Tom.
„Oba naši mrtví byli členy adrenalinového klubu Adrenalin. Tak jedeš se mnou nebo pujdeš pěšky?“ zeptal se Semir parťáka
„Jasně, že jedu s tebou.“ řekl Tom a nastoupil do vozu.

Susanna procházela starožitnictví a vybírala dárek pro svého otce. Frank seděl ve svém bytě a přemýšlel: „Jak já to tý šéfový jenom, řeknu, že jsem uniformu vyhodil se starýma hadrama do kontejneru. Mě přetrhne jako hada.“ zvedl mobil a vytočil Susannino číslo.
„Franku, co chceš?“
„Mám problém.“
„To není žádná novinka.“ konstatovala.
„Jo jenomže já jsem vyhodil uniformu.“ řekl jí Frank.
„Co?“řekla Susanna a vyprskla smíchy. „To si děláš srandu?“ vykoktala ze sebe ještě se smějící Susanna.
„Ha ha ha fakt moc vtipný. Engelhardtová mě zabije.“
„Jo to já vím.“
„Nemáš nějakou náhradní?“
„A ty si jako myslíš, že by ses do ní vešel?“
„No to zas ne, jen bych mohl říct, že jsem ji měl v čistírně a tam se jim scvrkla.“
„Na to ti neskočí.“
„Ale zkusit to snad můžu, ne?“
„Jo to můžeš. Už musím končit. Měj se a pokus se něco vymyslet.Nehodlám na tý křižovatce tvrdnout sama.“ řekla Susanna a zavěsila.
„Jo ty taky.“ Frank zavěsil. „Tys mi teda pomohla.“ pomyslel si

„419, 420, 421 a jsme tu.“
„Tome já umím číst.“ usmál se Semir.
„Dobrý den Gerkhane dálniční policie.“
„Kranich. A vy jste?“ představil se Tom a ukázal slečně služební průkaz.
„Sabine Weberová…“ představila se a pokračovala, „Dálniční policie?“ zeptala se nechápavě.
„Víte u dálnice byly nalezeny dvě mrtvoly členů vašeho klubu. Pánové Martin Fuchs a Kai Sturm..“
„Cože Martin je mrtvý, ale to není možné. Jak, kdy?“ vysoukala ze sebe a ztěží zadržovala slzy.
„Jeho padák byl poškozený.“ řekl jí Semir.
„Jak…“
„Sabine co se děje?“ přišel do vstupní haly asi pětadvaceti letý muž.
„Jensi, Martin je mrtvý.“
„Co, ale to není možný. Včera jsem s ním mluvil. Říkal, že si jde zaskákat.“
„Neříkal vám jestli s ním někdo nejde nebo jestli mu někdo nevyhrožoval?“ zeptal se Tom.
„Ne nic takovýho, Martina měli všichni rádi. Je... tedy byl to dobrej chlap.“ odpověděl mu Jens.
„Můžeme si promluvit s ostatními členy klubu?“
„Ale..ano..samozřejmě.“ vzlykala Sabine.

Když dorazili v pozdních hodinách na stanici byla tam už jen Anna, která dodělávala nějaké papírování ohledně Franka a Susanny. Tom zaklepal a vstoupil dovnitř, Semir byl hned za ním.
„Šéfová. Jeden z těch mrtvých ten Fuchs, byl prý strašně milej chlap, ale v osmnácti přepadl ještě se třemi komplici banku. Jeden se jmenoval Paul Geiger a ty další dva neznáme byli ještě mladiství, tak že jejich totožnost byla utajena. A ze spisů už byla taky vymazána. Ukradli čtyři sta tisíc marek, které se nikdy nenašli." obeznámil ji se situací Tom.
„Ano, ale to už vím Andrea mě o tom informovala. Ihned co to volala vám. Nic jiného nemáte?“
„Promiňte.“ omluvil se Semir, protože mu zazvonil mobil.
„Ano Semir! Dobře hned jsme tam.“
„Co se děje?“ zeptal se Tom jen co Semir zavěsil.
„Další mrtvola, ale tentokrát je to jistě vražda.“
„Tak jeďte na co tu ještě čekáte?“ popohnala je Anna.

Tom se Semirem poznali v mrtvole nalezené na dálničním odpočívadle jednoho z mužů, které dnes vyslýchali v klubu Adrenalin. „Zase člen klubu.“ konstatoval Tom.
„Jo.“ zamručel unavený Semir.
„Co když tady jde o tu banku a jeden z Fuchsových kompliců je vrah a je taky členem klubu?“ napadlo Toma.
„To není tak špatnej nápad Tome.“ zívl Semir.
„Hele už jsem unavenej! Chceš hodit domů?“ zeptal se Semir Toma.
„Jo to bys byl hodnej.“

Susanna přišla už ve tři čtvrtě na sedm oblečená do uniformy, stála u Bonrathova stolu a čekala na Franka. Frank přišel těsně před sedmou oblečený v civilu.
„Ty ses zbláznil, až tě uvidí Engelhardtová tak tě přetrhne.“ prohlásila Susanna.
„Neboj se nic mi neudělá Anderson mi pujčí svou.“ Ve dveřích se objevila Anna se Semirem a Tomem.
„Dobrý den. Koukám, že vám uniforma sluší Susanno. Trabere a co vy kde máte uniformu?“ řekla Anna.
„Už se jdu převlíknout.“ hlásal Frank.
„Šéfová, můžeme s vámi mluvit?“
„Ano, pojďte.“ vyzvala je.
„Šéfová, na něco jsme přišli. Je možné, že se jeden z Fuchsových kompliců mstí.“
„Myslíme si, že by mohl být členem klubu.“ přerušil Toma Semir.
„Chtěli bysme tam někoho nastrčit.“
„Jo a koho?“ zeptala se Anna.
„Nás dva určitě ne. Nás už viděli.“ podotkl Tom.
„Co Traber?“ vykřikl Semir.
„Ten řídí křižovatku na...“
„Možná by to Susanna zvládla sama.“ řekla Anna, „Trabere pojďte ke mně do kanceláře.“
„Už letim.“
„Co se děje?“ zeptal se Frank, když vešel do místnosti.
„Semir s Tomem pracují na případu vražd a potřebují někoho dostat do klubu Adrenalin jako nového člena.“ seznámila Anna Franka s plánem.
„A vy chcete abych to byl já?“ zeptal se překvapený Frank.
„Ano.“ řekl mu Semir.
„A kdo to řekne Susanně?“ zeptal se Frank.
„Vy jste její partner tak jí to řekněte!“ řekla Anna.
„Šéfová, ale já jí to říct nemůžu. Ona mě zabije, kvůli mně teď musí řídit tu křižovatku.“ snažil se vyvléct Frank.
„Já jí to řeknu.“ nabídla se Andrea.
„Jo?! Andreo ty jsi poklad.“
„Já vím.“ přijala poklonu Andrea.
„Hele to je moje žena Trabere.“ ohradil se Semir.
„Franku dělej už musíme.“ vstoupila do Anniny kanceláře Susanna.
„Víš Susanno já…“
„Franku já jí to řeknu.“ přerušila ho Andrea.
„Co mi řekneš?“ otázala se Susanna.
„Susanno Frank s tebou nepujde. Bude spolupracovat se Semirem a Tomem na případu vražd těch adrenalinových nadšenců.“
„C..c..CO?“ vysoukala ze sebe Susanna.
„Bude inkognito v klubu Adrenalin a pokusí se něco zjistit. A ty budeš řídit dopravu na Längerstrasse.“ dokončila Andrea a radši se klidila Susanně z cesty, když uviděla nádech rudé barvy v jejím obličeji.
„Tak moment…“ začala a trochu zvedla hlas „…Frank nabourá do Reisberga, oba jsme degradováni a máme řídit nějakou blbou křižovatku…“
„Susanno pochopte, že Semir s Tomem potřebují pomoc.“ přerušila Susannino běsnění Anna.
„Šéfová, ale to není vůbec fér. Já za nic nemůžu a musím řídit…“
Anna ji však přerušila: „Nemusíte. Budete spolupracovat s nimi a na tu křižovatku si stoupnete oba, až vyřešíte tento případ.“
Susanně se ulevilo a usmála se na Annu. Anna vrátila Frankovi i Susanně jejich hodnosti.
„Tohle je vaše.“ řekla a podala jim služební průkazy.
„Díky šéfová.“ usmáli se oba „znovu“ komisaři.
„Tak vážení do práce.“ vyhodila Anna komisaře z kanceláře.
„Trabere máš štěstí, že teď nemusím stát na té křižovatce.“ pronesla Susanna.
„Nemyslíte, že bude mít Engelhardtová problém?“ zeptal se Tom.
„Ne nebude slyšel jsi. Říkala, že si to ti dva odslouží až to vyřešíme.“ odpověděl mu Semir. Susanna se jela domů převléct a Frank zatím dostával od Semira pokyny: „Buď opatrný a hlavně ať tě neodhalí.“ řekl Semir.
„Franku připrav se, že to bude nebezpečný.“ doplnil svého kolegu Tom. Když se ve dveřích kanceláře objevila Susanna v džínách, tričku a v teniskách, které jí věnoval Frank. „Tak jdem na to?“ zeptala se.
„Jo! Můžeme.“ souhlasil Frank a Semir s Tomem přikývli.
„Franku! Buď opatrný.“
„Susanno ty se o mě bojíš?“ zeptal se.
„Ne, ale nehodlám na křižovatce na Lägerstrasse oxidovat sama.“ odpověděla mu s úsměvem Susanna.
„Co tu ještě děláte?“ naběhla na své podřízené Anna.
„My… už jsme na odchodu.“ řekl Semir a vyběhl za ostatními.

Frank vešel do velké haly a zamířil si to rovnou k vysoké blondýnce. „Ahoj já jsem Frank.“ představil se.
„Já jsem Maraike. Co potřebuješ?“ zeptala se.
„Já, slyšel jsem o vašem klubu a chci se stát členem.“
„ Jo tak to nebude jednoduché, musíš dokázat, že se sem hodíš.“
„A jak?“ zeptal se Frank.
„Skočíš s padákem, pak bungee jumping a nakonec…“ Maraike se odmlčela, „…nech se překvapit.“ a šibalsky se usmála.
„Tak kdy začneme?“
„Jen počkej, musím zavolat Michaela a on si tě vezme do parády. Zatím si tu sedni a chvíli počkej.“ Maraike se usmála a odešla za Michaelem. Chvíli se s ním bavila a pak ukázala na Franka, který je pozoroval. Michael vyzval Franka, aby šel za nimi krátkým pohybem ruky. Frank se zvedl a pomalu šel k nim.
„Tak ty chceš být členem našeho klubu?“
„Jo.“ přitakal Frank
„Jak se jmenuješ?“
„Já jsem Frank. A ty?“
„Michael. Můžeme začít?“
„Jasně, už se těším.“
„Už si někdy skákal s padákem?“
„Ne ještě ne.“ odpověděl mu Frank.
„Tak si skočíme v tandemu a než dojedeme na letiště tak ti vysvětlím co budeš dělat.“ řekl mu Michael a už odcházeli z haly ven.

„Kam to jedou?“ zeptala se Susanna, když viděli odjíždět Michaelův černý Grand Cherokee.
„Susanno klid. Jedou jen letiště. Vždyť jsi to slyšela ve vysílačce.“ uklidňoval ji Tom a Semir se jen usmál.
„Kdyby něco Frank má druhý sledovací zařízení schovaný v botě a navíc o něm neví ani on.“ dodal Tom.
„Pojedeme za nimi.“ rozhodl Semir a už vyjížděl z uličky.
„Semire vysaď mě tady půjdu za tou holkou.“ řekla Susanna, když viděla odcházet Maraike. Za Semirovým BMW se jen zaprášilo. Susanna sledovala Maraike až do metra, kde ji ztratila mezi davem čekajících lidí.
„Sakra.“ proklela a rozhlížela se kolem sebe. Maraike zahlédla ve vlaku, který zrovna odjížděl. Susanně nezbylo nic jiného než zavolat si taxi a odjet na stanici, kde počká než přijedou Semir s Tomem.

Michael s Frankem už dorazili na letiště. „Hlavně nezapomeň! Až budeš nad zemí dej nohy před sebe a zbytek těla tlač dozadu“ upozornil Michael Franka.
„Neboj se.“
„Já jenom, aby se nestalo něco mě. O tvoje zdraví mi moc nejde.“ řekl s úsměvem Michael a už šli k letadlu.
„Čau Jensi, mám tu nováčka, co chce do našeho klubu.“
„Budeš skákat poprvé?“ zeptal se Jens Franka.
„Jo, je to můj první seskok.“ řekl mu Frank a už se hrnul do letadla.
„Hele kámo, Michael je muj kámoš a se skákánim už má dost zkušeností, tak ho prosim tě ve všem poslouchej.“ upozornil Franka Jens.

„Tome to je ten chlap co jsme s nim včera mluvili.“
„Jo je to on ten velkej kamarád Martina Fuchse.“ souhlasil se svým parťákem Tom.
„Doufám, že Frank nemá strach z létání a výšek.“ řekl s úsměvem Semir.
„Počkáme tu nebo pojedeme na stanici a dáme si něco k jídlu?“ zeptal se hladový Tom.
„Počkáme až skočí a když ho odveze ten týpek tak se pojedem někam najíst. Co ty na to?“
„Snad to nebude trvat dlouho.“ souhlasil Tom, ale zároveň se modlil, aby Frank skočil co nejdřív. To se také stalo, když letadlo dosáhlo výšky tří tisíc metrů, otevřely se dveře a v nich byl Frank připnutý k Michaelovi. Frank chvíli zvažoval jestli dělá správně, ale už se nemohl vrátit, protože Michael se odrazil a skočil do prázdna. Frank si volný pád skutečně užíval. Po přistání se Frank cítil jako v sedmém nebi.
„Bylo to skvělý. Chci to zkusit ještě jednou, ale sám.“
„Jo to bude možný, ale až příště teď musíme jet. Mám ještě nějakou práci v klubu.“ řekl Michael.
„Dobře a co bude s tím bungee jumpingem?“ chtěl vědět Frank.
„Ten bude zítra. Chceš někam hodit?“ odpověděl mu Michael.
„Ne to je dobrý zavolám si taxi. Díky.“
„Jak chceš, měj se Franku.“
„Ty taky Michaeli.“ a pánové se rozloučili. Frank počkal až Michael odjede. Jen co černý vůz zmizel šel ke stříbrnému BMW a nastoupil do něj.
„Dobrý skok.“ pochválil ho Tom.
„Jak se cítíš?“ zeptal se hned Semir.
„Bylo to skvělý, ale mám hlad jako vlk, co kdyby jsme se jeli někam najíst?“ navrhl Frank.
"Dobrý nápad.“ souhlasil Tom, který už hlady šilhal.
„Kde jste nechali Susannu?“
„Sledovala tu tvou Maraike, ale ztratila ji v metru. Teď na nás čeká na stanici a s Andreou něco prověřuje.“ řekl Semir.

Na stanici si Susanna zatím prověřila Maraike, když dorazili komisaři Traber, Gerkhan a Kranich, sdělila jim na co s Andreou přišli. „Tak že pánové Maraike Schwerinová byla dvakrát trestaná za drobné krádeže a seděla za ublížení na zdraví.“
„Koukám, že v tom klubu je to samej kriminálník.“ přerušil Susannu Tom.
„Až na Franka.“ dodal Semir.
„Kdybyste mě nechali, ráda bych pokračovala.“ řekla Susanna, ale než se nadechla do Semirovy a Tomovy kanceláře vešla Anna. „Tak už něco máte?“ začala vyzvídat.
„Máme dva podezřelé.“ ujal se slova Semir.
„Spusťte. O koho jde?“ pobízela Semira Anna, ale slovo si vzala Susanna.
„Jde o Jense Geigera a Maraike Schwerinovou, oba byli už v minulosti trestáni za drobné loupeže. Je tedy pravděpodobné, že jeden z nich je třetí komplic Fuchse, ale nevíme jestli je to oběť nebo vrah.“
„Trabere co jste zjistil vy?“
„Já…no já jsem se seznámil s nějakým Michaelem je to fajn kluk.“
„Neptala jsem se vás s kým jste se seznámil, ale co jste zjistil!“ zpražila ho Anna.
„No nezjistil jsem nic.“ přiznal Frank.
„Dobrá. Shrňme tedy co máme.“ pokračovala Anna.
„Tři mrtvoly a žádnou stopu.“ shrnula vše pěti slovy Susanna.
„Už byste měli na něco přijít nebo…“
„Nebo budeme všichni řídit dopravu na Längerstrasse!“ přerušil ji Frank a ušklíbl se.
„Ne to jsem na mysli opravdu neměla.“ řekla s úsměvem Anna, „Chtěla jsem říct, že musíte na něco přijít než se stane další vražda.“
„Sledujte oba, Schwerinovou i Geigera.“ jen co to dořekla vešla Andrea.
„Maraike Schwerinová je mrtvá srazilo ji auto.“
„Byla to.. vražda?“
„Ne, byla to nehoda, řidič dostal na namrzlé vozovce smyk a Maraike srazil, když stála na chodníku a čekala na autobus. Ten muž je teď v nemocnici U svaté Marie jestli s ním chcete mluvit.“ odpověděla Andrea a odešla.
„Když se nestane žádná vražda, víme, kdo byl náš vrah..“
„A co když se ještě něco stane.“ vyslovil svou obavu Tom.
„Tak zatkneme Jense Geigera.“ řekl pohotově Semir.
„Kde říkala, že je ten chlap, co srazil Maraike?“ zeptal se Frank.
„U svaté Marie. Ty s ním chceš mluvit?“ řekla Susanna.
„Jen chci vědět, kdo to je?“ řekl Frank a šel za Andreou.
„Andreo jak se jmenuje ten chlap co zabil Maraike?“
„Josef Swoboda. Franku je mu šedesát ten by to určitě neudělal schválně.“
„Asi máš pravdu. Jedu domů, kdyby se po mě někdo sháněl.“ řekl jí Frank a odešel.
„Kam šel Traber?“ zeptala se Anna.
„Domů.“ řekla jí Andrea.
„Vy běžte taky.“ podívala se Anna na trojici komisařů.

Bylo pondělí 21.ledna na služebně dálniční policie Kolín bylo už několik policistů, když přišel Semir s Andreou. Popřáli si pěkný den a každý šel ke svému pracovnímu stolu. Tom přišel deset minut po nich. Když přišla Susanna šla rovnou za Tomem a Semirem do jejich kanceláře. „Dobrý ráno.“ pozdravila.
„Dobrý.“ odpověděli jí komisaři.
„Kde je Frank?“
„Ten už je připravený na mostě, zrovna jsme ho slyšeli, jak se baví s Michaelem.“ řekl Semir.
Frank už stál na mostě přes Rýn zajištěný a hlavně připravený ke skoku.
„Připraven Franku?“ zeptal se Michael, který byl zprávou o smrti Maraike zaskočen.
„Jo připraven. Michaeli počkej ještě. Co se stalo s Maraike? Zaslechl jsem něco o její smrti.“ vyptával se Frank.
„Jo, ale nechci o tom mluvit.“
„Tys ji miloval?“
„Jo, byla to moje holka. Včera večer jsme se pohádali a šla zrovna ode mě, když se to stalo.“
„To je mi líto.“ řekl Frank.
„Tak jsi připravený?“ řekl Michael a zadržoval pláč.
„Jo… jdem na to.“ řekl Frank. Michael začal odpočítávat: „3…2…1…JUMP!“ a Frank skočil.

Jen co se dostal zpátky na most začal Frank vyzvídat co je třetí zkouška. „No tak Michaeli řekni mi to. Chci vědět co musím ještě udělat.“
„To ti řeknu za chvíli, teď mi řekni, jak se cítíš.“
„Naprosto báječně bylo to skvělý, ale už mi řekni co je třetí zkouška.“ nenechal se odbít Frank.
„Dobře, když to chceš vědět.Musíš autem přeskočit jedoucí vlak.“
„To nebude tak těžký.“ řekl Frank a sám pro sebe dodal „Vždyť už jsem jich pár přeskočil.“
„No jo, ale auto si musíš ukrást.“ dodal Michael.
„Cože?“ vykulil oči Frank.
„Dělal jsem si srandu. V klubu je jedno auto stavěný přesně na tyhle blbosti.“ usmál se Michael.
„No to se mi ulevilo.“ oddychl si Frank. A nasedl k Michaelovi do auta.
„Kam jedeme?“ zeptal se hned.
„Myslel jsem, že chceš splnit třetí úkol ještě dnes, tak jedeme pro auto. Nebo snad nechceš?“
„Jasně, že chci.“ vyjekl Frank.

Susanna seděla s Andreou v restauraci a pochutnávala si na svém oblíbeném sushi. Andrea si pro změnu pochutnávala na kuřeti kung pao.
„Sakra.“ proklela Susanna.
„Co se děje?“ zeptala se Andrea.
„Ale zítra přijedou naši. Musím pro ně na letiště v deset dopoledne, ale zapomněla jsem to říct Engelhardtový, předtím než odjela na tu schůzi.“
„Já jí to zítra řeknu nebo jí to můžeš zavolat večer.“
„No to je taky možnost, ale nechci jí vytočit, stačí že s námi má problémy v pracovní době.“
„Na tom něco bude.“ přikývla Andrea a strčila si do pusy poslední sousto.

Semir s Tomem si nechali dovést pizzu a naobědvali se v kanceláři.
„Co myslíš, objeví Frank něco v tom klubu?“ zeptal se Tom.
„Doufám, že najde nějakou stopu, která by nás dovedla k vrahovi nebo aspoň k těm penězům z té banky.“ odpověděl Semir.
„Taky doufám. Jen, aby ho někdo neodhalil.“ vyslovil svou obavu Tom.
„Má dobrý krytí. Nikdo ho neodhalí. Ty jsi poslední dobou starostlivější než Susanna.“ usmál se Semir a dál se pral se sýrem na velkém kousku pizzi.
„Nejsem starostlivej jen poslední dobou nejsem ve své kůži. A už se do mě nenavážej.“ odpověděl Semirovi trochu naštvaný Tom.
„Tak promiň, že žiju.“ řekl mu Semir a odešel z kanceláře. Ve dveřích ,které vedli ven ze služebny, se skoro srazil se Susannou a Andreou, které se zrovna vracely z oběda.
„Semire co se děje?“ zeptala se svého muže Andrea.
„Nic. Jen chci být chvíli sám.“
„Dobře.“ kývla na něj Andrea a poslala mu vzdušný polibek. Semir nasedl do svého stříbrného kočáru a odjel.

Frank s Michaelem dorazili do klubu, když Frank spatřil starý rezavý Volkswagen trochu se vyděsil. „To je to auto?“ zeptal se opatrně Michaela.
„Ne! To je auto Sabine.“ ujistil Franka.
„Tak, který to je?“ zeptal se Frank.
„Támhle to.“ ukázal Michael na starého Mustanga pod střechou.
„Tak to je nádhera. S tím skáčete přes vlaky?“
„Jo, je to jen replika, ale jezdí a to je důležitý.“ Frank si sedl za volant a už startoval. Michael mu řekl, kam má jet a ještě si skočil pro kameru. Frank dorazil k železničnímu přejezdu a počkal na Michaela. Když přijel Michael ještě jednou Frankovi vysvětlil jak má co udělat, aby se nezabil. „Pořádně se rozjeď, potřebuješ jet aspoň 140 km/h, najedeš na rampu a pak…si budeš užívat let. Všechno je ti jasný?“
„Jo jen s tou rychlostí jsem to nějak nepobral. Proč mám jet tak rychle? Jednou jsem přeskakoval vlak v BMW a jel jsem sto dvacet a dostal jsem se přes něj.“
„To je možný, ale teď mi řekni jaký bylo přistání.“
„Přímo na čumák.“ řekl mu Frank.
„Tak vidíš.“ usmál se Michael a pokračoval, „Měl jsi předek těžší než zadek, ten začal převažovat a auto ti přistálo na čumáku. Tenhle Mustang je udělaném tak, že zadek je stejně těžkej jako předek. Tím pádem je auto těžší a potřebuje větší rychlost na to, aby se dostalo do vzduchu. Připrav se za chvíli je tu vlak.“ vysvětlil Frankovi Michael a šel připravit kameru. Frank si připravil dostatečně dlouhý rozjezd. Jakmile se objevil vlak sešlápl plynový pedál a řítil se na nájezdovou rampu. Před rampou se stačil ještě pomodlit a už byl ve vzduchu. Auto ladným pohybem přistálo na kolech a zastavilo. Frank z něj vylezl a byl „happy“, že přeskok přežil.
„Tak vypadá to, že jsi splnil přijímací zkoušky a můžeš se stát členem klubu.“ sdělil Frankovi radostnou novinu Michael.
„Tak to je úžasný. Vauu!“ vykřikl Frank.
„Tak pojď nasedni a jedem do klubu.“ řekl Michael a šel ke svému džípu, Frank nasedl do Mustanga a už uháněli do Längermannstrasse.

Semir jel po dálnici, když ho předjely černý Grand Cherokee a za ním jedoucí modrý Mustang.
„Tak tomu říkám kára!“ pronesl, když uviděl modrý Mustang. Franka za volantem si ale nevšiml. Semira vyrušilo z přemýšlení zapraskání ve vysílačce: „Centrála volá Kobru 11.“
„Kobra 11 slyším, co se děje Andreo?“
„Volala Engelhardtová, že přijede nějaký policejní byrokrat a ty ho máš jako vrchní komisař, provést po služebně a věnovat se mu asi dvě hodiny.“
„Ale Tom je taky vrchní komisař, tak proč to mám oddřít zase já?“
„Promiň, ale já za to nemůžu. Jestli chceš můžeš zavolat šéfový, aby změnila svoje rozkazy. Uvidíš co ti na to řekne..“
„Andreo za chvíli jsem tam. Konec.“ ukončil spojení Semir a při představě jak žádá Annu, aby se o policejního byrokrata postaral Tom, mu běhal mráz po zádech. Věděl totiž že Anna schůze velitelů oddělení ze srdce nenávidí.
„Jen bych přilil olej do ohně.“ usoudil Semir a jel směrem ke stanici. Před stanicí se skoro srazil se starším pánem.
„Promiňte.“ omluvil se Semir a pospíchal do své kanceláře.

Frank s Michaelem přijeli do klubu a byli přivítáni Sabine a Jensem. „Tak co splnil?“ ptali se hned.
„Jo, vypadá to, že klub Adrenalin má novýho člena.“ konstatoval Michael.
„To chce oslavu.“ navrhla Sabine.
„Souhlasím.“
„Já taky!“
„I já!“ souhlasili pánové se Sabininým (omlouvám se nevím jak udělat přídavné jméno od Sabine) nápadem. A začlo se oslavovat.

Na stanici dorazil hned po Semirovi starší pán a představil se: „Dobrý den, Hanemann jméno mé a jsem tu ohledně kontroly vaší stanice. Tedy spíše vaší práce.“
„Dobrý den já jsem Gerkhan a provedu vás tu místo paní Engelhardtové, která je na nějaké schůzi.“ oznámil mu Semir
„Děkuji, to budete velmi laskavý.“ Před nimi se objevila Susanna, která si nesla složku s nějakými poznámkami.
„Dovolte, abych vám představil komisařku Susannu von Landitz. Susanno pan Hanemann.“
„Dobrý den. Semire nezlob se, ale pospíchám.“ řekla mu Susanna a zmizela ve své kanceláři.
„A kdo je tohle?“ zeptal se pan Hanemann a ukázal na Andreu, Bonratha a Hertzbergera.
„Naše sekretářka Andrea Schäferová, Diter Bonrath, Horst Hertzberger a tamten muž v kanceláři je můj partner Tom Kranich.“ představil Semir všechny najednou, aby se nezdržoval s každým zvlášť. Všichni slušně pozdravili a věnovali se dál své práci. Haneman si prohlédl všechny kanceláře, kuchyňku, výslechovou místnost. A potom přišel na řadu vozový park, tedy to co z něj zbylo. Tom, Andrea a Susanna s Hottem a Bonrathem pozorovali situaci za oknem a náramně se bavili. Protože Semir běhal a poskakoval okolo aut jako malé dítě, když dostane dárek. Tu otevíral kapotu, tu kufr, povinnou výbavu, lékárničku. Když s prohlídkou skončili řekl Hanemann: „Výsledky mé kontroly vám pošlu poštou do konce týdne. Děkuji, za váš čas pane Gerkhane.“ rozloučil se Hanemann.
„Nemáte zač, mějte se pane Hanemanne.“ řekl Semir a otřel si zpocené čelo.

Frank strávil noc pod stolem v klubu, protože nebyl schopný ani chodit. Michael s Jensem na tom byli podobně, jediná Sabine se jakž takž držela. Když se ráno probudil děsně ho bolela hlava. Šel si opláchnout obličej, když uslyšel Jensův hlas. „Jo ty prachy mám, ode všech sou schovaný v mé skříňce. Jo spolehni se odpoledne ti přinesu tvůj podíl.“ Jens zavěsil. Frank se rychle schoval a počkal až Jens odejde. Pak se potichu vkradl do pánské šatny a „odemkl“ Jensovu skříňku. V ní našel obálku se třemi tisíci euro…
„Co tu děláš?“ Frank se lekl a upustil obálku.
„Michaeli…já nic.“ vykoktal ze sebe. Michael zvedl obálku ze země a podíval se na Franka.
„Ty tu kradeš?“
„Ne jen jsem…jen jsem slyšel Jense jak s někým mluví a říká mu něco o nějakém podílu.“
„O podílu? To je blbost, protože ty peníze jsou příspěvek do klubové kasy.“ vysvětlil mu Michael.
„Aha tak to jsem nevěděl.“ řekl Frank a doufal, že mu Michael uvěří.
„Hmm. Kde jsi vzal tu obálku?“
„No ta skříňka byla pootevřená, tak jsem jí chtěl zavřít a ta obálka vypadla.“ řekl Frank.
„Tak mi jí dej a já jí dám Jensovi.“ Frank podal obálku Michaelovi a šel do sprchy.

Susanna už čekala na letišti dobrých deset minut, než se v hlášení ozvalo „Letadlo z Tokia právě přistálo.“
„No konečně.“ ulevila si Susanna.
„Susanno! Ahoj.“ pozdravili Susannu rodiče.
„Ahoj, už jsem si myslela, že tu zapustím kořeny!“ usmála se Susanna.
„No, No klid slečinko, snad jsme pořád ještě tvoji rodiče, tak se podle toho koukej chovat.“ zpražil na oko Susannu její otec.
„Ráda vás vidím.“
„My tebe taky.“ a všichni se objali.

Frank se osprchoval. Michael zatím předal Jensovi obálku.
„Kde jsi to vzal?“
„Našel to Frank u tebe ve skříňce.“ řekl Jensovi Michael.
„To není možný já jsem měl skříňku zamčenou. Teda aspoň myslím.“ řekl Jens.
„Nevíš to jistě, včera večer jsi hodně pil. Vykašli se na to. Za Franka ručím.“ řekl Michael.
„Jak mu můžeš takhle věřit, znáš ho přece jenom tři dny.“ spustil Jens.
„Protože jsem s ním strávil dost času na to, abych ho poznal.“ nedal se Michael.
„Dobře, když mu věříš ty, tak mu věřím i já.“ pronesl ne moc přesvědčivě Jens a odešel. Frankovi to, ale nedalo a chtěl sledovat Jense. Ale zadržel ho Michael.
„Ty sleduješ Jense?“ zeptal se.
„Ano. Jsem polda.“ odhalil se Frank, nechtěl totiž Michaelovi dál lhát.
„Ty jsi polda?! Fakt dobrej vtip Franku.“
„To není vtip, jsem z dálniční policie. Kdybych tu měl odznak tak ti ho ukážu.“ pokračoval Frank. Nevšiml si, že za ním stojí Jens a všechno slyší.
„Potřebuješ něco Jensi?“ zeptal se Michael. Frank se po těchto slovech zarazil a měl dobrý důvod Jens vytáhl zbraň, udeřil s ní Michaela po hlavě a Franka donutil ke spolupráci. Jens, ale nevěděl o štěnici, kterou měl Frank pod tričkem. Andrea vše vyslechla a ihned informovala Semira.
„Ano Semir.“ ozvalo se v telefonu.
„Semire, tady Andrea. Franka odhalili.“
„Cože?!“ zhrozil se Semir.
„Říkal Michaelovi, že je polda a slyšel ho Jens. Měli byste se jet podívat do klubu.“
„Dobře, ale Susanně zatím ani slovo, dokud na něco nepřijdeme.“ přerušil ji Semir.
„Co se děje?“ zeptal se Tom.
„Franka odhalili, máme jet do klubu a porozhlídnout se tam.“ informoval Semir kolegu.
„Podle tvých slov soudím, že Susanna to neví.“
„Jo a nezavoláme jí do té doby než něco zjistíme.“ řekl Semir a už parkoval BMW u vchodu. Když vběhli do haly našli omráčeného Michaela. Tom mu pomohl posadit se a hned spustil: „Kde je Frank?“
„Má ho Jens.“ odpověděl mu Michael. Semirovi se opět rozezněl mobil.
„Andreo co se děje?“
„Jens veze Franka směrem na Kerpen.“ zpravila svého muže Andrea.
„Díky Andreo. Čau, čau.“ rozloučil se Semir. „Jens veze Franka směrem ke Kerpenu.“
„Tam je malé sportovní letiště a Jens tam má svoje malé letadlo.“ řekl komisařům Michael.
„Jedeme tam.“ rozhodl Semir.
„Semire musíme zavolat Susanně, je to její parťák,kdyby unesli tebe taky bych o tom chtěl vědět.“ řekl Tom a začal vytáčet Susannino číslo.

Susanna byla na obědě s rodiči, když jí zazvonil mobil.
„Ano.“
„Susanno tady Tom, Franka odhalili a Jens ho unesl míří na sportovní letiště v Kerpenu, my už tam taky vyrážíme.“
„Dobře Tome, sejdeme se tam.“ řekla Susanna a už se zvedala od stolu. „Je mi to líto, ale musím jít, jde o Franka.“ omluvila se rodičům a vylétla z restaurace jako namydlený blesk, nasedla do stříbrného Mercedesu, zapnula majáček a už se řítila ulicemi Kolína.

„Pojedu s vámi.“ řekl Michael.
„Ne to nejde.“ odpověděl mu Tom.
„Mohl bych vám pomoct.“ argumentoval Michael.
„Tome má pravdu. Tak pojďte.“ řekl Semir a už nasedali do stříbrného BMW.

Jens zastavil u malého hangáru a vytáhl Franka z kufru. „Hni se poldo!“ štěkl a strčil do Franka.
„Proč si zabil Kaie, Martina…“
„Říkám ti drž hubu a hni sebou!“ Jens znovu strčil do Franka.
„Zabil jsem je, protože všichni svědčili proti mně. A při tom to byli mí komplicové, který mě nechali hnít v base, ani jednou za mnou nepřišli, aby mi to vysvětlili nebo tak něco. Já je neprásk. Ale teď jsem si jistej, že jsem to měl udělat.“ křikl Jens a už strkal Franka do letadla.

Susanna skoro narazila do Semirova BMW, které jí na křižovatce nedalo přednost. „Pane kolego chcete nás všechny zabít?“ ozvalo se ve vysílačce.
„Promiň neviděl jsem tě.“ omluvil se Semir. Když dorazila dvě stříbrná vozidla na letiště, komisaři zahlédli startující letadlo. Semir se za ním rozjel.
„Semire nemá to cenu, je daleko, nedoženeš ho.“ řekl parťákovi Tom. Semir zastavil, protože letadlo se odlepilo od země a pomalu se vzdalovalo.
„Co budeme dělat. Nemůžeme tu jen stát.“ začala panikařit Susanna a rozhlížela se kolem sebe. Tu její zrak spatřil muže, který stál u malého letadla. Rozběhla se za ním, Tom se Semirem a Michaelem běželi hned za ní. „Dobrý den dálniční policie je vaše letadlo připraveno ke startu?“ zeptala se udýchaná Susanna.
„To není moje letadlo.“
„Na to jsem se vás neptala. Chci vědět jestli je připravené ke startu?!“ zpražila muže, který na ni udiveně zíral, pak odpověděl: „Ano letadlo je připravené…“
Susanna nenechala muže domluvit a už si sedala na místo pilota. Tom, Semir a Michael nevěděli co chce dělat.
„Tak co budete tu jenom stát nebo mi pomůžete zachránit Franka?“ zeptala se. Semir se podíval na Toma potom na Susannu a řekl :„Ty s tim umíš?“
„Jo mám licenci na tohle a ještě na vrtulník, tak nasedat pánové.“ odpověděla mu Susanna.

Frank si let moc neužíval, byl svázaný na sedadle kopilota a snažil se z provazů dostat. „Proč to děláš? Víš kolik můžeš dostat za únos nebo dokonce vraždu policisty?“ řekl Frank a u posledních třech slov mu nebylo dobře. Jens totiž začínal být dosti nervózní a tím pádem nebezpečnější.
„Franku, drž hubu.“ okřikl ho Jens.

„Delta-Hotel-Charlie-Alfa-Charlie (D-HCAC) volá řídící věž, žádám o povolení ke startu.
„Povolení uděleno. Přeji příjemný let D-HCAC!“
„Řídící věž mám ještě jednu prosbu, jaký identifikační kód mělo letadlo, které startovalo před chvílí?“ zeptala se Susanna.
„Kód byl Delta-November-Echo-November-Echo! (D-NENE)“ řekl jí muž na věži.
„Děkuji! Charlie-Alfa-Charlie konec.“ řekla Susanna a položila vysílačku.
„Co chceš dělat až ho doletíme?“ zeptal se Tom.
„No, to ještě nevím.“ řekla Susanna a přemýšlela o nějakém plánu, jak zachránit Franka.
„Támhle jsou!“ vykřikl Semir, když uviděl letadlo, ve kterém zmizel Jens s Frankem.
„D-HCAC volá D-NENE Jensi ozvěte se.“
„Zmizte nebo ho zabiju.“ vyhrožoval Jens.
„Jensi otočte letadlo, přistaňte a propusťte komisaře Trabera.“ vyzívala Susanna Jense ke spolupráci.
„Řekl sem ať zmizíte!“ křičel do vysílačky Jens.
„Přistaňte a propusťte…“ Susanna se zarazila, protože dveře u malého letadla se otevřely a v nich byla Frankova hlava.
„Mám ho pustit, tak dobře.“ křikl Jens a Franka vyhodil z letadla.
„NEE!!!“ vykřikla Susanna. Michael objevil pod sedadlem padák, který si okamžitě navlékl a už skákal z letadla dolů za Frankem. Komisaři pozorovali situaci pod sebou se zatajeným dechem, Frank se řítil dolů neuvěřitelnou rychlostí. Michael byl už skoro u Franka.
„No tak chytni ho.“ zařval Tom. Jeho „rozkaz“ byl splněn Michaelovi se podařilo Franka chytnout, potom otevřel padák a Frank si opět užíval ptačí perspektivu. Susanna i Semir s Tomem si oddychli a dali se do pronásledování Jensova letadla.
„Za chvíli ho mám.“ řekla Susanna.
„Co máme dělat my?“ otázal se Tom.
„My si připravíme zbraně a až bude na dostřel donutíme ho přistát.“ odpověděl mu Semir, Susanna se jen usmála. Když Jens za sebou uviděl letadlo otevřel okýnko a začal střílet. Komisaři se snažili chránit si své krky a tak palbu opětovali. Semir zasáhl ocasní křídlo, Jens ztratil kontrolu nad řízením a rychle ztrácel výšku. Zavřel oči a čekal na náraz, který přišel brzo. Jensovo letadlo se roztříštilo o skálu a následně vybuchlo. Šance, že by to Jens přežil byla nulová. Susanna informovala řídící věž a vyžádala si hasiče a odvoz pro Franka a Michaela.

Když byli komisaři před letištěm požádala Susanna o povolení k přistání.
„Tady řídící věž povolení uděleno.“
„Sakra.“ proklela Susanna.
„Co se děje?“ zeptal se Semir.
„Nemůžu vysunout podvozek. Jens musel zasáhnout hydrauliku.“ informovala Susanna komisaře o situaci.
„A to znamená co?“ zeptal se pro změnu Tom.
„No, jenom to že musíme přistát bez podvozku, rovnou na trup.“
„Už jsi to někdy dělala?“ přerušil ji Semir.
„Po pravdě? Ještě ne.“ odpověděla mu Susanna, „Tak jo jdem na to. Pevně se držte a až dosedneme radši si dejte hlavu mezi kolena.“ řekla Susanna a šla pomalu na přistání. Letadlo se dotklo země, Susanna měla plné ruce s tím letadlo udržet alespoň trochu stabilní, což se jí moc nevedlo. Protože levá strana byla těžší než pravá, letadlo se převážilo a levé křídlo se ulomilo, při nárazu na zem. Letadlo se posléze začalo otáčet. Semir s Tomem měli zavřené oči a modlili se, aby to přežili Susanna dělala co mohla, ale letadlo se pořád klouzalo směrem na řídící věž.
Když si muž na řídící věži všiml, že neovladatelné letadlo se řítí přímo na věž, raději ji opustil.
„Musíme pryč!“ zařvala najednou Susanna. Tom i Semir nevěřili tomu co slyšeli, ale zůstat v letadle se jim nechtělo. Komisaři otevřeli dveře a postupně vyskákali ven. První vyskočil Semir za ním Susanna a Tom vyskočil jako poslední. Když všichni dopadli na tvrdou zem a odkutáleli se, ozval se za nimi ohlušující výbuch. Z letadla a věže toho moc nezbylo. Susanna Tom a Semir se oprášili a šli za mužem z věže.
„Jste v pořádku?“ zeptal se Tom vyděšeného asi třiceti letého muže.
„N..n..nic…m..mi není.“ vykoktal ze sebe. K letišti se přihnal zelenobílý služební vůz, ze kterého vystoupil Frank a po něm Michael.
„Franku. Jsi v pořádku?“ ptala se Susanna a objala svého kolegu kolem krku.
„Jo nic mi není, dneska jsem zažil nejlepší seskok svýho života.“ rozplýval se Frank.
„Oni tě skoro zabijou a ty z toho máš ještě radost. Hm!“ pronesl Tom.
„To víš já prostě tuhle práci miluju.“ odpověděl mu Frank s úsměvem.
„Tady jste!“ ozval se známý hlas za čtveřicí komisařů, tón jim napovídal, že se nejedná o nic dobrého.
„Šéfová?!“
„Ano já Kranichu! Může mi někdo z vás vysvětlit jak je možné, že jste zrušili dvě letadla a ještě řídící věž?“ běsnila Anna.
„Šéfová, když jsme osvobozovali komisaře Trabera, muž, který ho zadržoval po nás začal střílet. Tak jsme museli palbu opětovat.“ ujala se vysvětlování Susanna, protože výraz v obličejích pánů komisařů ukazoval, že oni nic vysvětlovat nebudou.
„Aha, opětování palby…“ začala ještě silnějším hlasem Anna „…víte vůbec čí bylo to letadlo, které jste si vypůjčili?...“ pokračoval dál Anna už celá rudá vzteky. „… pana Reisberga!“ komisaři se při vyslechnutí tohoto jména na sebe podívali a tušili problém. „Chce vaši omluvu a potrestání. Všichni se mu omluvíte a zítra se v uniformách, a to všichni, hlásíte na křižovatce v Längerstrasse!“
„Ale šéfová, to nemyslíte vážně tady šlo o život.“ začal vyjednávat Tom a Semir nechtěl zůstat pozadu a spustil: „Je to tak, vždyť chtěl zabít Franka a nás vlastně taky.“
„Žádné odmlouvání pánové a dámo. Zítra přesně v sedm budete stát na křižovatce a já si vás tam přijedu osobně zkontrolovat.“ Komisaři se na sebe smutně podívali a kývli, jako že rozumí. Anna odešla a komisaři se pomalu loudali ke svým vozům.
„No, alespoň nám nechala naše hodnosti.“ snažil Frank povzbudit náladu komisařů.
„To je fakt.“ souhlasil Semir. Poté komisaři nasedli do svých vozů a vydali se zpět do Kolína…



KONEC

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 233
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
(přídavné jméno Sabine)s nápadem Sabine Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Huááááááááááááááá......Krááááása....

Parašutista a udělá tolik neplechy mezi dálniční a vedením.....spíš Frank teda Very Happy .....
doufám, že akce sus a kontrola rodičů bude pokračovat v další povídce Cool

Nemám slov.....Prostě kráááááááááááááááááááááááááása!

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
4. Andrenalin
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma