 | A ze dvou je jeden |  |
|
Ajši
Administrátor
| Založen: 14. 10. 2007 |
| Příspěvky: 1514 |
| Bydliště: Hodonín |
|
|
| Zaslal: 20.2.2009 2:28 |
|
|
 |
|
Pěkný den,
nějak jsem si přemýšlela... a rozhodla se své myšleny hodit i na ,,papír"  Třeba to zaujme, ač jde o drobeček.
Je to ,,kajusiovský" styl, aneb... dosaďte si ty z kobráckých postav, které Vám tam sednou nejvíce
Pro Všelku a Káju...
Woxys.
___________________________________________
A ze dvou je jeden
Teprve teď vidím, kdo jsem byl.
Jsme ve světě skutečně sami za sebe, nebo nás dělají lidé okolo nás?
Ještě před týdnem bych se nekompromisně přiklonil k možnosti první (Prosím vás, nechce si pseudofilosofické sofistické masturbace o tom, že když padne strom a nikdo u toho není, neexistuje ani hluk. Vše v Universu prostě JE, jak to stojí a existence je potvrzena prostým faktem své vlastní přítomnosti.).
Teď už si to nemyslím.
Těch sedm dní...
Cítili jste někdy, že vám čas protéká mezi prsty?
Být pozorovatelem... a nechápat. Nechápat, že se dlaň nesemkne v mističku, co ten písek věčně ubíhajících vteřin, minut, hodin a dní zachytí, že ochablá vůle nedokáže vyslat rozkaz k tomu činu.
Nepřetáčel jsem kalendář.
A když to udělali kolegové za mě, obrazně i doslova, nerozuměl jsem, kam se ta doba poděla.
To se vážně všechno stihlo?
Pláč, loučení... zoufalství...
Velká maškaráda v černém...
Parodie na oslavu jeho života, párty, kde se nikdo nesmál, ale všichni se křivě usmívali pod mottem, že ,,on by nechtěl, abychom pro něj brečeli.“
To všechno se stihlo...?
Let, kdy se vše míhalo před očima a i ty vteřiny, které jsem nedokázal počítat, ba ani vnímat, zatraceně bolely.
Mockrát jsme si dobírali jeden druhého. A stokrát to přehnali.
Tolikrát jsme se málem dohádali do krve.
Ale ať čas trucování sám o sobě toužil trvat co nejdéle, podporován zhrzenou ješitností, nikdy mu nebyl dopřán spokojený život.
Vždyť co ukáže pevnost přátelství, než schopnost překonávat ty drsné třecí plochy, které provází celé Bytí? Hladkost je nepřirozená. V přírodě ji takřka nenajdete.
Každá ta hádka nás (uvědomil jsem si to s odstupem času a věřím, že on to cítil stejně) jen posílila, ukotvila na svých místech ta jádra, která v nás byla. A řetěz, který je spojoval a zdál se být pevný. Neporušitelný. A my dva nesmrtelní. Mladí.
Za ty roky mohly padnou stovky vět, které zabolely, zasáhly až do morku kostí, do nitra nervů.
My dva ale nikdy nedovolili, aby nás rozdělila slova.
Až tomu kousku železa se to podařilo.
A od té chvíle...
Vlastně netuším, jak je možné, že dýchám.
Můj nejlepší přítel, parťák, bratr...
Vím, v čem to celé je. Jaká je odpověď na otázku.
Jsme tím, čím jsme... sami od sebe?
Myslím... že vždycky musí být něco okolo nás, co nám dá smysl. Věc, člověk. Zvíře.
Jsme... existujeme a naše přítomnost je nepopiratelná skutečnost... ale naše BYTÍ s velkým B.. to je vždy jen vůči něčemu.
On byl pro mě jeden z důvodů, proč otevírat ústa k nádechu.
Svět se mi vyprázdnil... a já tápu, tápu a hledám něco k zachycení, něco, čeho se má mysl dotkne a ten prostý fakt mi dá zase pocítit, kdo jsem.
Strašně... mi chybí.
Teď tu sedím sám...
a ač to nevychází z žádné matematické rovnice...
Jsem míň jak jeden.
Konec...
|
|
 |
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
kajusia
| Založen: 15. 10. 2007 |
| Příspěvky: 447 |
|
|
|
| Zaslal: 20.2.2009 23:43 |
|
|
|
|
  To je hrozně... emotivní. *začala šeptat a šeptá dál*
Já jsem si ze začátku představovala Semira a Andrého, nakonec mi tam více seděl Semir a Tom. *ještě víc šeptá*
Připomněla jsi mi tím Hegelovskou filosofii JÁ A NEJÁ. Člověk díky tomu, co není, poznává, kým je. Díky tomu, co není, sebereaulizuje sebe sama.
*tiše šeptá s hlavou skloněnou a pohledem upřeným na špičky prstů u nohou* Já si myslím, že nás utváří jak ostatní lidé, tak my sami. A my sami jsme pak tím, co si sami vybereme. Ale... Pokud si vybereme život s někým jiným, prostě... Uchm, je to těžké, je to hrozně těžké vytrvat, nenechat se těmi odlišnostmi rozeštvat a prostě... *odmlčela se*
Držet za pačesy to, co se nám jeví jako největší dar, co nám život dal, i když nám to působí tolik, tolik, tolik bolesti. *spolykala slzičky, zvedla hlavu a podívala se na Wox s vážným výrazem*
Děkuji, Woxy, za tento drobeček. Moc ti za něj děkuji! Díky němu jsem si uvědomila to, co si říkám už druhý, třetí, x-tý den, ale pořád to z části zakrývám nějakou svou sobeckou obžalobou. 
Já štípačky do rukou nevezmu.
:hug: Děkuji, je to moc... úžasný, krásný, vzácný drobeček. *objala Woxičku kolem ramen s díky na rtech*
*omluvila se za svůj výlevný komentík*
Sasadydzej, takovéhle úvahy přichází jako blesk z čistého nebe a ponejvíce je nejlépe servíruje na talíři sám život.
Jo, jo, není nad to si dobře zapřemýšlet a zafilosofovat. *in love* Snad se ti to také vydaří. 
|
|
|
| | |
|
Ajši
Administrátor
| Založen: 14. 10. 2007 |
| Příspěvky: 1514 |
| Bydliště: Hodonín |
|
|
| Zaslal: 21.2.2009 12:24 |
|
|
|
|
Saso, taky si Tvou úvahu přečtu, jen mám jednu prosbu - prosím, když odpovídáš, smaž tu část, kterou cituješ. Někdy jsou to ohromné kusy textu a pak je forum nepřehledné...
Všem moc děkuji za komentáře, jste moc hodní :aww: a nenapadlo Vás dosadit si tam Hotteho a Dietera? Přiznám se, že u nich si ten výrok ,,jsem sám, jsem míň než jeden" dovedu představit nejvíce
|
|
|
SaM
| Založen: 15. 10. 2007 |
| Příspěvky: 361 |
| Bydliště: Praha |
|
|
| Zaslal: 21.2.2009 18:03 |
|
|
|
|
Tak nejprve: pseudofilosofické sofistické masturbace - přesně takto bych označila všechny ty úvahy, se kterými kolem mě chodí zhulení spolužáci, kdyby mě tohle geniální slovní spojení napadlo. Skvěle vystihnuto.
Jsem míň jak jeden. - Dokonalá závěrečná věta.
Musím se přiznat, že jsem taky automaticky myslela na Toma... vždycky si dosadím Toma a Semira a holt Semir je ten nesmrtelný, no...
Krásná povídka, Wox, a skvělá úvaha. Líbí se mi to.
|
|
|
|
| | |
|
JSSVLVKMK
| Založen: 21. 11. 2007 |
| Příspěvky: 303 |
| Bydliště: Praha |
|
|
| Zaslal: 22.2.2009 13:17 |
|
|
|
|
Téda Wox! Ty víš, jak mě vždy tvůj sloh a vyjadřování myšlenek dostává do nálady přesně takové, jakou chceš! Zase psychostav rozpoložení jako postavy, co to vypráví!
| On byl pro mě jeden z důvodů, proč otevírat ústa k nádechu. |
Tahle věta dokonalost sama! Nevím proč, ale uchvátilo mě to spojení "proč otevírat ústa k nádechu"! Celá vlastně úvaha co je pro nás člověk, kterého bereme jako naši polovinu, a hlavně co pak, když ho ztratíme!!! 
Moc se ti to povedlo, kdybych ti měla klepnout do zad takovou silou, jakou se mi to líbilo, vyrazím ti nejen dech, ale i plíce! 
|
_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka ) |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|
|
  |
|
|
