 | Přepis epizody - kajusia |  |
|
kajusia
| Založen: 15. 10. 2007 |
| Příspěvky: 447 |
|
|
|
| Zaslal: 27.1.2009 23:28 |
|
|
 |
|
Ahojda,
jak jste si již zvykli, tak v povídkách na téma používám dětskou tématiku- buďto do dítěte interpretuji ostatní nebo samu sebe. A i v tomto tématu se pokusím držet svého zvyku.
Ať se povídka líbí, ale tentokrát veselá není. 
Poslední díl 6. řady- Rozloučení (der Abschied)
Byl jsem zde jen krátce, ale i přesto má přítomnost ovlivnila několik dalších životů.
Každý z nás na tomto světě zanechá nějakou stopu. Nezáleží na tom, jak dlouho jsme zde, ale na intenzitě naší přítomnosti, jak kdosi moudrý podotkl…
Několik buněk se spojilo a díky tomuto spojení jsem se ocitlo tam, kde jsem bylo.
Bylo mi skvěle. Celkem. Pokud nepočítám ono láskou přeplněné, ale občas pěkně nepříjemné mačkání a žvatlání o tom, jak budu milováno a splním svým rodičům všechny jejich sny.
Nevím. Být někde jinde, snad bych tak dlouho nebylo. I tak jsem existovalo kraťoučce.
Krásný víkend pln sexu, tak bych shrnulo to, co máti s tátou vyváděli. A nedivme se, že jsem se objevilo. Prostě je to tak.
Úplně cítím, jak mamča zbledla, když se dozvěděla o mé přítomnosti. Nato se kousla do spodního rtu, prstem vyťukávaje rytmus o hranu umyvadla, kam položila těhotenský test.
Druhou rukou si prohrábla kaštanové kadeře a na tváři se jí objevil potutelný úsměv. Ve smaragdových očích se objevil podivný lesk a já jsem si spokojeně rostlo v její děloze. Bylo mi dobře, protože jsem se cítilo chtěné, milované, s vyhlídkou do budoucnosti.
Samozřejmě vyvstaly tu otázky, které jsem cítilo a nebyly mi dost po chuti:
„Jak mu to řeknu? Co když o něm nebude chtít ani slyšet? Ale ne, to by Tom neudělal. Určitě bude nadšený. Ale co když?“
Brrr, má první interakce s tátou proběhla asi tak, že se mnou bylo nehorázně zatřeseno a nato mi jeho pravice promáčkla zárodky vnitřních orgánů na druhou stranu mého budoucího já.
Na druhou stranu to nebylo tak špatné. Maminka tála blahem, když ji tatínek držel v náručí a díky jejím spokojeným reakcím si umím dokonale představit tátovy šťastné oči.
Vzpomínám si, že ten den ve velmi pozdních hodinách, kdy jsem si tiše pobrukovalo společně s hudbou linoucí se z přehrávače jakousi příjemnou melodii, jsem zaslechlo své budoucí jméno.
Brrr, Bruno. Teda tati a být dokonce jediným Brunem v Německu! Otřáslo jsem se, doufaje, že nakonec budu dívka, protože jako muž bych s takovým jménem díru do světa jistě neudělal. Anebo možná ano? Kdoví. Maminka se sladce smála a oba dva s láskou prohmatávali její břicho, zda mě neucítí.
Kdepak, drazí rodičové, budete si muset ještě nějaký ten týden počkat, smálo jsem se a jen tak náhodou jsem se natáhlo, abych se dotklo oné vybouleniny, za kterou jsem na druhé straně tušilo spojené dlaně lidí, kteří k sobě zahořeli jistým citem, který lidi přivádí v největší úžas.
První společné pohlazení, zavrnělo jsem blahem, popřálo jim dobrou noc a už jsem nevnímalo jejich další hloupoučké štěbetání, z pro mě neznámých důvodů naplněné i obavami.
Probudili mě rodičové. Zase se pošťuchovali, někdy jsou horší než jsem já. A to mi nejsou pořádně ani dva měsíce!
Sladká pusa od taťky, zacinkání klíčů a opět zmínka o mém budoucím chlapeckém jméně.
Kdepak, tati, já se Bruno jmenovat nebudu. No tak, mami, řekni mu něco! Otřáslo jsem se, když jsem vycítilo, že mamince se tato vyhlídka zatím i zamlouvá.
Několik kroků, a pak nic. Kyslík byl najednou čerstvější a co to slyší mé budoucí ouško? Pípnutí nějakého opeřence?
Maminka se usmála, pohodila hlavou, promnula klíče v dlani, po chvilce se posadila a ptačí pípot ztichl.
Kdo to vykřikl maminčino jméno?
Tlaková vlna, plameny a neuvěřitelné horko trhalo mé budoucí já na kusy. Nejen mé.
Maminku, tatínka, nás…
Byl jsem zde krátce. Budoucí človíček, na kterého se již několik lidí těšilo, dvě srdce jej milovala a jeden člověk zničil.
Zničil mě, mé rodiče, jejich známé…
Bruno Krüger- Kranich
|
|
 |
| Re: Přepis epizody - kajusia | |
|
| | |
|
| | |
|
kajusia
| Založen: 15. 10. 2007 |
| Příspěvky: 447 |
|
|
|
| Zaslal: 29.1.2009 0:24 |
|
|
|
|
Woxy, děkuji. Těším se na komentář.  :oosp:
Týjo, poslední dny jsem nějak moc morbid. Ale tak nějak mě napadlo, když padla v Pravidlech věta: rozpitvat něčí emoce, myšlenky, chování, že by to mělo být něco s Tomem a od toho byl jen krůček k tomuto dílu, který mě hrozně oslovil. (děkuji za ideu, jinak bych byla s tímhle tématem tak nějak... zoufale v koncích. )
:hug: Děkuji a jsem zvědavá, to přiznávám.
Deno, děkuji za komentík! Jsem ráda, že se ti tento drobeček líbil. Kdyby to bylo na mně, nechala bych je žít. Nechala bych Tomovi ten kousek štěstí, co konečně našel a chtěl si za ním jít, udržovat si ho a pečovat o něj.  Bohužel, tvůrci seriálu mu to nepřáli. Udělali dobře, špatně? Rozhodně jsem si v tom ráda trošku zahnípala z trochu jiného pohledu.
Ještě jednou moc děkuji!
|
|
|
| | |
|
Fí
| Založen: 17. 10. 2007 |
| Příspěvky: 549 |
| Bydliště: Brno |
|
|
| Zaslal: 29.1.2009 10:09 |
|
|
|
|
Panečku, to je smutné. Jasně, že mi bylo od začátku jasné, že se nebudeš přít s tvůrci seriálu, ale doufala jsem. Nevím v co, že to utneš těsně před tím a necháš miminko ukončit vyprávění vyhlídkou na šťastný život..ne, chudák Bruno...nebo chudák malá? Maličká....Káji, opravdu nádherná a originální povídka 
Fí |
_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel) |
|
SaM
| Založen: 15. 10. 2007 |
| Příspěvky: 361 |
| Bydliště: Praha |
|
|
| Zaslal: 29.1.2009 19:51 |
|
|
|
|
Rozhodně jsi mě naprosto maximálně překvapila. Tu povídku už jsem četla ráno a pak nad ní hodně přemýšlela. Co na to říct? Cítím, že to má hloubku, ale nemůžu ji nahmatat, pořád nevím, jak to uchopit a co si odnést. Mám z toho hrozně smíšené pocity.
Nebo jsem to prostě pochopila, ale teď nevím, jak to zformovat. Takže snad jen, že jsi zabodovala, Kájko.
|
|
|
|
| | |
|
| | |
|
Ajši
Administrátor
| Založen: 14. 10. 2007 |
| Příspěvky: 1514 |
| Bydliště: Hodonín |
|
|
| Zaslal: 4.2.2009 11:30 |
|
|
|
|
To je strašně, strašně smutné...
Víš, co se mi líbilo nejvíc?
Jak to dítě vše glosuje z pozice vlastně chytřejšího, než jsou jeho bláhoví a hlouponce štěbetající rodiče, co mu drze navrhli podle něj tak otřesné jméno...
To bylo velmi zajímavé, chytlavé, dítě to ještě více zosobnilo, zpřítomnilo a tím větší byl - ač ho všichni čekali - efekt na konci.
Dobrá stavba příběhu, Kájo 
Víš, že já vůbec nemám nějaké... mateřské cítění, nicméně Bruna je mi líto. Víš proč? Mám takovou filosofii a názor, že nejhorší, co na světě může být, je nesplněný potenciál. A dítě vychované Tomem (nevím, jak je to s Elenou, přece jen měla nedobré známosti) mělo jistě potebnciál stát se jedním z těch lidí, na kterých stojí zdravá a kompletní společnost.
Uah... vidíš?
Už to zase beru málem z politického hlediska. Ne, já děti fakt nemůžu.
Když jsi popisovala ty pomalu se vyvíjející orgány... věřím, že mnoho lidí jásá nad maličkými ručičkami, bříškem, srdíčkem... ale mně je z toho nedobře asi nejsem normální, ale mně při tom přejíždí mráz po těle a musím myslet na něco jiného.
Hm, ale Tom by byl skvělý táta. Docela mě baví lidi pozorovat, jak se k dětem chovají. Když jsme byly se Všel v Olomouci, byl tam u akvárií cnějaký táta s malým dítětem a to se na vše hrozně zvědavě ptalo, tvořilo si teorie (a já víííím, kdy krmí ty rybýýýý! Krmí je večér!) a ten táta trpělivě poslouchal, vysvětloval, ukazoval... to bylo super! Je úžasný, když se lidé děckám věnují. Úplně tak vidím Toma
Na druhou stranu jsem včera jela tramvají a tam se nějaká malá holčička vrtěla na sedačce a jen co se ozvala, matka ji seřvala a to jsem měla sto chutí říci ,,když jsi chlapa nechala zasunout, tak jsi měla počítat taky s tím, že z toho bude něco, co budeš muset dobře vychovat, ne na to jen řvát jako tupá kráva."
Já bych byla asi ta matka, co vše ochotně vysvětlí, co by děcku lila do hlavy dějepis a gramatiku.... ale asi by ho nikdy nedokázala pohladit a dát mu pusu. Já prostě děcka nemám ráda, nic k nim necítím... jedině nesnášenlivost, když jsou fakt protivná. Néééééé, jsem si vzpomněla, koho dneska uvidím, nééééééééééééééééééééé!
Ech, pardon, byla jsem moc osobní.
Povídka... strašně oceňuji, jaké téma sis vybrala a jak... jak to říci? Rušivě (tj. aby ho člověk nemohl jen tak přeletět očima, ale musel se nad ním pozastavit) jsi ho napsala, neboť jsi zapojila zároveň různé styly, které se navzájem třou a tím vzbuzují pozornost. Jsi šikovná!
|
|
|
| | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|
|
