 | Kobra 11 versus kancelářské potřeby |  |
|
Amrodel
| Založen: 15. 10. 2007 |
| Příspěvky: 48 |
| Bydliště: Praha |
|
|
| Zaslal: 8.7.2014 22:49 |
|
|
 |
|
Je to sice už hooooodně dávno, co jsem sepisovala povídky, ale pár nedávných událostí mě přivedlo na nápad zase jednu nebo možná dvě sepsat...
Kobra 11 versus kancelářské potřeby
Ještě nikdy nebylo pondělní ráno tak krásné, pomyslel si nad šálkem horké silné kávy policista menší postavy. Z bílozeleného hrníčku v jeho ruce stoupal sloupec bílé páry a on si přičichl k její vůni – vůni dalekého domova. Jeho příjemné vzpomínky ale každou chvíli kazily myšlenky na práci, která ho čekala a kterou se snažil co nejdéle odkládat. Sepsání zprávy o včerejší hromadné nehodě způsobené nezodpovědným řidičem, který se ve Felicii pokusil vybrzdit kamión, mohlo ještě chvilku počkat. „Ještě pět minut a půjdu,“ usmyslel si Turek a znovu se zhluboka nadechl vůně kávy připravené z čerstvě umletých zrnek v jejich novém kávovaru.
„Semireeeeee!!!“
Tak takhle si první ráno v týdnu opravdu nepředstavoval. Pronikavý řev vycházel z útrob kanceláře, kterou sdílel se svým kolegou a především kamarádem Tomem, který byl všemi považován za toho klidnějšího a vyrovnanějšího z jejich dvojice.
Stále ještě s vonícím životabudičem v ruce se pomalu vydal směrem ke své kanceláři a čím více se blížil cíli, tím pomaleji a tišeji našlapoval, snad v naději že se mu podaří zahlédnout za staženými žaluziemi, kvůli čemu že to vlastně dělá Tom takový rámus. Jakmile však došel až k otevřeným dveřím, zasáhla ho sprška otázek.
„To myslíš fakt vážně? Nejsi na to už trochu starej? Jak tě taková kravina mohla vůbec napadnout?“ křičel na něj Tom Kranich, nyní už víc rudý jak čerstvě uvařený rak, a zběsile mával rukou směrem ke svému monitoru.
Semir na něm zprvu neviděl nic zvláštního a až po pár vteřnách si všiml, že se z boku tak zvláštně leskne. Celý rám displeje byl totiž oblepený průhlednou izolepou, minimálně v pěti vrstvách.V rozích lepenka vedla dokonce přes přední část a vytvořila tak z monitoru rámeček jak na fotografie. Semirovi málem už začaly cukat koutky potlačovaným smíchem, ale uklidnil se natolik aby dokázal bez zajíknutí odpovědět.
„No na mě se nekoukej, já to nebyl.“
„A kdo asi?“ odsekl Kranich, kterému se vůbec nechtělo věřit svým očím.
„To netuším, ale já to opravdu nebyl,“ řekl Semir, který se už začínal culit.
„Jsi jak každej druhej zlodějíček, ty taky řikaj, že to fakt nebyli voni,“ dál zuřil vyšší z policistů, „ a necul se jak měsíček na hnoji.“
To už Turek nevydržel a začal se smát nahlas. „Opravdu jsem to nebyl já. Ukaž, pomůžu ti to sundat,“ zkusil smířlivý tón a vzal do ruky nůžky ze svého stolu. Sotva stihnul nastříhnout první z vrstev, Tom už rychlým pohybem strhával lepenku ze přístroje. Jen ale neodhadl délku použité lepicí pásky a volný konec se mu zachytil o kalhotu a přilepil se k ní. A čím déle bojoval policista s lepenkou na displeji, tím více se lepila na jeho oblečení.
„No tos tomu dal,“ ukázal Semir na jeden z rukávů Tomova saka, který byl skoro stejně tak důkladně oblepený jako jeho počítač.
„Jdi dál ode mě s těma nůžkama, tohle zvládnu sám,“ odsekl Kranich, což opět vyvolalo na Turkově tváři úsměv.
Jakmile veškerá lepenka skončila v koši na odpadky, svalil se Tom zmoženě do svého kancelářského křesla. A to bylo teprve ráno. Při pohled na hromadu papírů na stole, které čekají na jeho vyřízen, si začal přát, aby někdo tou zatracenou tejpou znehodnotil i ty protokoly. Ještě jednou rukou přejel po svém monitoru, aby se ujistil, že na něm nikde nic nezůstalo a pak se vrhnul do papírování.
Bylo přibližně půl desáté, když do jejich kanceláře vběhla Aneta, která byla především operátorkou na jejich služebně a která čas od času i vypomáhala se zajišťováním hladkého chodu místní policejní stanice.
„Kluci, právě jsme dostali zprávu, že na A1 na padesátém kilometru jede stříbrný mercedes a je neovladatelný.“
Na tohle čekali jak na smilování. Popadli své svršky, tedy sako a lehkou džínovou bundu, vyběhli sprintem kolem Anety ven a naskočili do právě přivezeného nového BMW.
„Podrobnosti vám ještě dodám vysílačkou,“ zavolala ještě na ně, ale nejspíš už ji neslyšeli.
---
ale to není konec... bohužel pro Toma se Semirem, naštěstí (doufám, snad) pro čtenáře
btw, proč ta jedna stránka textu vypadá tak strašně kraťoučká? 
|
|
|
 |
| | |
|
Ajši
Administrátor
| Založen: 14. 10. 2007 |
| Příspěvky: 1514 |
| Bydliště: Hodonín |
|
|
| Zaslal: 13.7.2014 11:17 |
|
|
|
|
Když jsem viděla Tvou ikonku, Moni, polekala jsem se, že Ti někdo pod starou povídku hodil spam. Pak jsem se ale pořádně podívala na datum a měla obrovskou radost, že tu od Tebe přibylo něco nového - děkujeme moc a vítej zpět! 
Oh, Turek a turecká káva. Jak stylové!
Tom že je klidnější z dvojice? No... asi jo 
Snad se ho Semirek nebojí, chudinka malý? Pevně doufám, že je na něj pan Kranich hodný.
Aha, to je se nedivím, to bych taky řvala, kdyby mi někdo zalepil monitor. Ale kdyby byl Tom chytrý, tak to nechá být a až bude šéfka po dvou týdnech řvát, že nejsou vyplněná hlášení, tak s ledovým klidem ukáže, že neměl podmínky pro práci
Lol, Tom je trouba
Moc díky, těším se na pokračování, pobavila jsem se
|
|
|
| | |
|
SaM
| Založen: 15. 10. 2007 |
| Příspěvky: 361 |
| Bydliště: Praha |
|
|
| Zaslal: 18.7.2014 12:23 |
|
|
|
|
Tyjo, taky jsem nevěřila vlastním očím. Taková legenda z doby přede mnou, jsem blahem bez sebe! Konečně jsem si udělala čas, abych si nad to sedla, už ten název zní jakože naše komisaře čeká těžký boj.
...který se ve Felicii pokusil vybrzdit kamión... - ten měl ikvé poctivé tykve.
Probohá, kdo zabil ten chudák monitor? To je drsný.
Bože, toho Kranicha bych fakt chtěla vidět, ta představa mě upřímně zabíjí.
Kraťoučká, ale velmi kvalitní. Jsem upřímně zvědavá, jaký další žertík na ně čeká na stanici, až se vrátí, a kdo to po nich jde. Pokráčko!
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|
|
