|
Zorinka
| Založen: 19. 10. 2007 |
| Příspěvky: 8 |
|
|
|
| Zaslal: 19.10.2007 13:55 |
|
|
 |
|
Oddychla si, promnula si celodenní prací unavené oči a s ulehčením vypnula počítač. Měla ještě plnou hlavu pracovních záležitostí, které až doteď řešila. V rychlosti porovnala formuláře na úhledný komínek a umístila ho do rohu stolu. Pohledem se rozloučila s potemnělou kanceláří, oblékla si dlouhý černý kabát dokonale ladící s jejími vlasy havraní černě a vykročila ze dveří.
O pár hodin později, už v pohodlném sportovním oblečení a mírným úsměvem na rtech přijížděla Anna na své oblíbené místo, k chatě v horách. Jakmile vystoupila z auta, a nadechla se ledového horského vzduchu, cosi v ní ožilo. Psa, který celou cestu ležel spořádaně na zadním sedadle pustila také do přírody. Pobíhal kolem ní a nadšeně vrtěl ocáskem, jakoby si také vnímal ten vzduch nabitý energií a životem.
Mrazivá noc unavenou Annu lákala k procházce. Nebránila se. Zachumlala se do zimní bundy a vyrazila.
Nejdřív byla příroda temná a nezajímavá, někdo by se mohl její neprostupné černě bát. Ne však ona. S každým krokem po omrzlé pěšině ale příroda otevírala své království k nahlédnutí víc a víc. Po chvíli měla černovláska pocit, že je všechno kolem mnohem jasnější a krásnější.
S každým křupnutím mrazem sužované trávy se cítila uvolněnější a spokojenější. Jako by z ní spadlo všechno to napětí posledních dnů. Připadala si volná, teď nemusela být tou zodpovědnou šéfovou dálniční policie, která den za dnem musí krotit bandu podřízených a udržet si přitom odstup a autoritu, teď může být sama sebou.
Všechna únava odplynula do neznáma a cítila se volná. Volná jako ledový vítr, který jí vál kolem uší.
Na tváři se jí objevil úsměv. Otočila se a za radostného poštěkávání psa, který běžel vedle ní, se rozeběhla zpět k chatě.
|
_________________
Ahoj.  |
Jen si odpočiň, Anničko.. zasloužíš si to 
takovouhle epizodu by mohli klidně natočit 