AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Ohodnoťte, prosím, mou povídku jako ve škole...
1 :-))
50%
 50%  [ 2 ]
2 :-)
0%
 0%  [ 0 ]
3 :-l
25%
 25%  [ 1 ]
4 :-(
0%
 0%  [ 0 ]
5 :-((
0%
 0%  [ 0 ]
0 ---
25%
 25%  [ 1 ]
Celkem hlasů : 4

Poprvé...
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ahojky,

přiznám se, že tuto povídku mám dosti ráda: a své místo tu má zcela jisté, protože VELMI VÝZNAMNĚ doplňuje pátou povídku ze série Když Smile sem na PF navíc dávám novinku Nepozná sladké, kdo neokusil hořké... , která tomuto příběhu předchází. Pro pětku jsou důležitá obě dílka...

Za Vaši pozornost i případnou reakci děkuje a pěknou zábavu, snad i s maličkým zamyšlením přeje

Vaše Woxys


-----------------------


Poprvé...



Znáte to? Takový ten pocit... ach ne, to není dobré slovo.
Prostě, snad...
Když si žijete své životy - ať už všední, nudné, obyčejné, nebo naopak výstřední, zajímavé, plné oběti druhým – a náhle se něco změní...
Vdáte se, či oženíte.
Přestěhujete se.
Oslavíte osmnáctku a vstoupíte mezi dospělé. Nebo v patnácti strčíte do kapsy občanku.
Někdo blízký... vám zemře.
Změníte práci.
Dostanete se na novou školu.
Vydýcháváte roztřesené ruce po promoci.

Taky... pak myslíte na to, že je po tom vše... poprvé?
Jakoby to najednou dostalo nový nádech, nové kouzlo, nový impuls... nový život, aby to tak vše nějakým novým způsobem zasáhlo do vašeho Bytí.

Od té doby, co jsi se vdala, poprvé procházíš touhle ulicí. Přiznej se, věnovala bys jí jindy zamyšlení?
Poprvé od chvíle, co jsi se přistěhoval do velkoměsta, jdeš do kostela. Za co, či koho se budeš modlit? Za své štěstí... Nebo se jen chceš pokochat středověkou architekturou?
Mhhhhm, první sklenička vína, u jejíhož objednání se nemusíš bát, že se tě číšnice zeptá na občanku.. Chutná sladce, že?
Poprvé jdeš kolem jeho domu a víš, že ti nezamává, jako to dělával dřív, kdy si nařizoval budík, aby vstal jen pro ten letmý pohyb ruky, kterým tě s úsměvem, tím svým nakažlivým zářivým úsměvem plným skrytého sarkasmu, zdravil a přál ti dobrý den.
Rozšířenýma očima hladíš šustivé bankovky: poprvé ti tady dali výplatu... co si za ni koupíš? Něco památečního?
Vracíš se z večerní přednášky. Poprvé sedáš na poslední pondělní autobus, který se po řadu týdnů budeš pokoušet chytit, aby tě odvezl domů, k záplavě skript, na které už teď nadáváš... a přitom se nemůžeš dočkat, až budeš listovat jejich stránkami.
Poprvé mačkáš tlačítko výtahu jako Ing. Jsi král... Máš dojem, že ti těch pár písmen vypálili do čela... a vůbec to není nepříjemné.

Už si rozumíme?


*****


Stála na balkoně svého malého bytečku a chvěla se zimou.
Lampa před domem, jehož adresu psala jako své oficiální bydliště pouhých pár dní, mrkala špatným kontaktem a svítila dost leda na to, aby její záře maličko pableskovala na mokrých listech blízké mladé břízky.
Foukal studený podzimní vítr: vždycky jí připadalo, že má v sobě vůni sněhu. Pch... co na tom, že byl teprve říjen a hlavně, spousta lidí by se jí vysmála. Copak sníh voní?
Opřela se o zábradlíčko a zamyšleně hleděla dolů, kde se za chodníkem, silničkou a pruhem pěkně udržované trávy černal rozlehlý park: bála se tudy chodit... a jako naschvál vedla nejbližší cesta k metru právě skrze staré vykotlané stromy, kolem porýhaných laviček, na kterých se večer smála zfetovaná mládež, nebo se na nich váleli bezdomovci. Ve dne šlo o ráj pro maminky s dětmi, po setmění se tu však scházela všelijaká individua a v době, kdy se ona obvykle vracela z práce, by už žádný normální člověk do parku nevkročil. I ona si radši zašla, když vystoupila o zastávku dál a musela se vracet temným sídlištěm.

Vzdychla a vytáhla z kapsičky tepláků starý mobil: doufala, že v zamyšlení jen přeslechla pípnutí a najde na něm esemesku.
Copak... si toho nevšimli?
To jí nechtějí nic vzkázat?
Už jí přišlo několik přání od přátel, co nechala stovky kilometrů odsud, v docela jiném státě: zahřála ji u srdce a na každé odpověděla s veškerou vřelostí, co v sobě našla.
Byla unavená.
Začátky byly tak strašně.. vyčerpávající.
Cukla sebou, když se jí o tvář otřelo něco slizkého: než stačila vykřiknout, došlo jí, že jde o říjnovým větrem nesený lísteček, co spadl ze zažloutlé koruny stromu, který jí stál pod okny.
Uklidnila se a zavřela oči, noříc se do myšlenek.

To ráno, kdy ji představili: poprvé mu silně stiskla ruku a hleděla mu do očí. Jeho nová podřízená. Poprvé se setkala s kolegy, aby je pozdravila a poznala.
Poprvé za sebou slyšela úsměšky o svém původu.
Poprvé byla pro někoho špinavou Češkou...
Vlastně každý nový den jí teď přinášel něco nového – tváře, věci, místa, události, pracovní záležitosti, impulsy a inspirace, nápady, myšlenky, úvahy...
Spoustu věcí tu zažila poprvé ve svém životě.
Některé příjemné: poprvé se bez nejmenšího problému domluvila s paní u pokladny supermarketu, poprvé zvládla už měsíc a půl nezaspat, poprvé ji to, co dělala, naprosto zaplňovalo a bavilo.
Jiné byly nehezké: poprvé v životě se jí někdo pokusil ublížit... jako dívce. Poprvé přicházela domů s vědomím, že se jí nikdo nezeptá, jak se celý den měla. Poprvé si musela zařizovat vše sama.
A objevily se i záležitosti, o kterých nevěděla, co si myslet. Poprvé...

Pohlédla na mobil: na jeho displeji se však symbol obálky neobjevil.
Doufala... pořád.
No tak... jedenadvacet let jste mi v tenhle den nosili kytky a dárečky, ať už jsme byli pohádaní, nebo ne. Proč děláte, že nevíte, co je za datum?!
Kdyby poslal něco alespoň on...
Dívala se do kalendáře: dnes v něm stálo to samé jméno, co v České republice.

Byl to měsíc, nebo snad víc?
Od té doby, od toho rána, ho neviděla. Neznal její číslo, nenechala mu ho. Ale... její jméno... copak ho zapomněl? Stála mu vůbec za to, aby si ho zapamatoval? Vždyť... k tomu jejímu telefonu mohl přijít tak snadno.
Co by mu udělala jedna esemeska?
Maličké přáníčko? Pár slov, i to nejneosobnější, nejformálnější přání, by jí přece ukázalo, že na ni od té doby alespoň jedenkrát pomyslel.
Ačkoliv... nemohla mu nic vyčítat, vždyť nepadl žádný slib, ani falešná slova.
Necítila hořkost, to ani v nejmenším – neměla právo od něj cokoliv čekat. Jen snila – pokud jí napíše, bude mít radost, pokud ne... Inu, pokrčí rameny, stejně žádné pokračování nečekala.
Nelhali si.

Poprvé... udělala něco, co u jiných sama nikdy nechápala. Čin, za který všechny odsuzovala s naprostým odporem a opovržením. Nerozuměla kamarádkám, které se tím chlubily a trumfovaly se v počtech.
Ale když přišlo na ni, bylo náhle tak snadné podlehnout, tak... sladké podlehnout a nechat se na chvíli přenést jinam, od jejího trápení, od všech povinností, co poprvé tížily jen a pouze její bedra.
Byla mu za tu chvilku tepla a něžných doteků vděčná.
Měla svá vlastní, vnitřní pravidla, zásady, o kterých si myslela, že jsou neporušitelné. A přesto je smetla ze srdce i duše – hned jak se poprvé objevila příležitost. Nebyl to její styl, ale nelitovala, ani maličko ne.
Alespoň... ačkoliv teď na balkoně stála sama a nikdo ji nemohl vidět, zbarvil jí tváře ruměnec, alespoň to nebylo poprvé v tom smyslu, v jakém se to obvykle chápe.
Tak snadno... by se mu nedala.

Ztuhlá zimou se vrátila do bytu, zavřela dveře a zamířila do koupelny, aby ze sebe pod horkou vodou nechala plynout další a další myšlenky.
Poprvé vynechala tradiční dovolenou s rodiči, kdy s koncem léta vyráželi zdolávat vrcholky českých vršků na horských kolech.
Poprvé byla naprosto bez nich... ukřivděná. A oni cítili to samé...?
Nebo... se něco stalo?
Proč se jí neozývají? Proč jí už tolik týdnů nedali najevo, že k nim patří, proč jí o tom, že je její rodina v pořádku, musel dávat vědět milovaný bratranec?
Proč.... nevyužijí tenhle den, co patřil jen jí, k tomu, aby poslali alespoň strohé ,,vše nej...“?!

Spolu s vodou ručníkem setřela i slzy a v dlouhé noční košili vešla do kuchyně, kde se dravě vrhla k mobilu.
Nic.

Se skleslým výrazem zkontrolovala, zda má zamčeny všechny zámky a když se z parku ozval opilecký řev, zavřela i okna, byť bydlela ve vyšších patrech: bála se tu, ale na lepší lokalitu se prostě nezmohla.
Rozhodně to bylo lepší, než pronájem u těch Pákistánců....
S vyčištěnými zuby se v tureckém sedu uvelebila na široké... pro jednu osamělou dívku až smutně zbytečně široké manželské posteli a nepřestávala hypnotizovat šedivý displej. Co nevidět se rozzáří modrou, zabliká a pípne, jak jí přijde přáníčko.
Věřila.
Prosila.

Odbila dvanáctá.
Den se přehoupl. Tedy vlastně noc.
Konec.
Poprvé měla dojem, že to všechno, co se mezi ní a rodinou stalo, není jen roztržka, co se po pár dnech samovolně vyřeší. Že je to něco, co jde... ke kořenům.
Sáhla po polštáři a přitiskla si ho k hrudi: ne snad, že by si představovala rodičovskou náruč, nebo... jeho objetí.
V tichém zoufalství do něj ukryla tvář, jako když se malé dítě tulí k nejdůvěrnějšímu plyšovému příteli s dojmem, že jen jemu může věřit a všechno říci.
Plakala.

Naivní dívenka ztracená v cizím velkoměstě.
Poprvé docela, docela sama.
Poprvé...



Konec...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Při zamyšlení, jenž předcházelo ději, se mi kroutily všechny vnitřnosti, poprvé se něco stalo, poprvé, vybavuji si svá smutná poprvé a děsím se, že těch pozitivních se nedočkám...ano, zamyslela jsem se...

    A pak jsem do poslední chvíle doufala společně s dívkou, že zpráva přijde...nepřišla...snad to ještě půjde nějak napravit....moc bych jí to přála


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Krásné, smutné...... čekala jsem jako Fííí, že se ji ozvou.... ale bohužel.... snad to nějak zvládne.... Wink Embarassed

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Poprvé...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma