AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
PLK 32. - Zoolanderova smrt
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Zase po nějaké době něco.

Zoolanderova smrt
(Zoolander's Tod)


bezmála 2100 slov.

Čecháček dostal zase jednou chuť na nějakou rychlou kuchyni a tak svého parťáka Jana, když byl na silnicích boží klid milerád pozval do Nataliina motorestu. Jana to pozvání celkem zaskočilo.

„Ty něco slavíš?“ zeptal se Jan Pietra.
„Ne, proč?“
„Že mě zveš, to není tak častý, že ty jsi zas něco vyved?“
„Prosím tě, ty děláš, jak kdybych tě za tu dobu tady nikam nezval… Schröder, ta nóbl restaurace s Indirou a Andreou, to je co? Luft?“ odpověděl úsměvně Čech. „Naopak, ty bys mohl taky pustit chlup.

„Neboj, dočkáš se.“
„Jo, až budu v důchodu… Tak pojď, jedeme.“
„Když dojeli, Jan si celkem s údivem prohlížel ceduli, na níž bylo „Reservé“ a Pietrova SPZ.
„Zíráš, co? Mám tu vlastní rezervé.“
„Ty hele, a nebudu teď pro tebe moc póvl?“ zeptal se Jan.
„Ó, ne milý Jane, určitě ne.“

Vešli tedy dovnitř, ale Pietro zůstal zaražený. Za barem nebyla Natalie, ale úplně jiná žena s úmyslně pocuchaným účesem, oblečená jako „elegantní buran“, štíhlejší než plaňka u plotu Andreina souseda, s asi pěti či šesti řetízky kolem krku, z nichž nejdelší byl až k jejímu břichu.
Pietro jí znal – dokonce z televize.

„Hello, Kate? Is it you?“, zeptal se Pietro celkem slušnou angličtinou.
Žena na něj podezíravě koukla a kývla na souhlas.
„Na mě můžeš i německy. Za dobu herectví leccos člověk pochytí… Ty mě znáš?“
„No jéje.“
„Fajn. Jak se jmenuju a odkud mě znáš?“ odsekla na Pietra žena.
„Katherine Moennig, ze seriálu L Word, kadeřnice…“ odpověděl váhavě Čecháček. „A než mi bude odpovězeno, co tu děláš a kde je Natalie? Můžu tě tykat doufám, když tě znám?“

Kate souhlasně kývla.
„A ty jistě budeš Pietro Zoolander, dálniční policajt a tohle bude tvůj kolega Jan Richter. Natalie mi dala echo, než zmizela za oceán. Aspoň někdo mě tu poznal. Tak víš co, dělat před kamerou vola v USA už mě nebaví a tak jsem skončila tady. Je tu klid, žádný fotografové a kdesi cosi. Natalie odjela už před dvěma týdny, a na just do Ameriky, zkusit džob herečky. Koukám, že se zapomněla zmínit. A když už si tykáme, byla by blbost to měnit, ne?“

„A propo, L Word je trochu pro odlišnější diváctvo,“ odpověděla s podezíravým pohledem Kate Pietrovi.
„Je no… Ale tak, když Andrea, moje přítelkyně spala, a mě se spát nechtělo…“
„Jasně, jasně,“ zatvářila se s úšklebkem Kate. „A vůbec, co to bude?“

„Já osobně řízeček a salátek.“
„Guláš!“ odpověděl rozhodně a s blaženým výrazem Jan.
„A nealko pivko oba dva.“
„Fajn, jak je ctěná libost…“ odpověděla Kate a ihned zaúkolovala kuchaře.
„Ty, Jane, co ten guláš?“
„Mám na něj děsnou chuť. Ten Schröderovo je jako vazelína, nejen vzhledem, ale i konzistencí.“
Pietro se ošíval při té představě.

Kate hned za nimi zašla, jak dostali objednané jídlo a pustili se do něj.
„Zoole, můžu tě tak říkat, doufám? Neznáš nějakou volnou… mno.. ženskou?“
„Ty jsi … aha, jo tak. Mno, neznám. Ne stejně orientovanou.“
„Ty proti tomu něco máš?“ napružila se Kate.
„Nemám. To je svobodná volba.“
„Výborně. Natalie říkala, že budeš dobrej kumpán bez předsudků. Nekecala,“ zubila se Kate a plácla Pietra po zádech, který to dle zvuku, co vydal, nečekal.

„A já jen doufám, že nejsi stejná, jako v tom L Wordu,“ culil se Pietro.
„To bys mě přecenil.“
„Nech bejt.“
„Jaká byla v L Wordu?“ vyzvídal Jan.
„To ti řekneme, až budeš větší,“ odpověděli mu sborově Pietro a Kate.
„No, jasně, už mě to došlo.“

Duo se najedlo, popilo a Pietro poté pěstním pozdravem ukončil premiérové setkání s Kate.
Na cestě zpět se Čech přece jen trochu čertil.
„Taky se ta Natalie mohla ozvat, že odjede. Koneckonců, mám její číslo, dostane kartáč po telefonu,“ ušklíbl se Pietro.
„Se nedoplatíš. Do Ameriky jsou hovory pěkně drahý,“ opáčil mu Jan.
„Asi máš recht, ale stejně to zkusím.“

Když dovolal, zářil.
„Moc se omlouvá, všecko bylo narychlo a nestihla naplánovat rozlučku,“ suše odpověděl Janovi Pietro. „Má se tam skvěle, a prý opravdu bude někde hrát. Zatím je to prý reklama, ale když bude mít úspěch, půjde výše.“

Když se Pietro dovalil domů, byl překvapen úřední obálkou, dlouho je sice neviděl, ale poznal tenhle druh.
„Jůů, od Paramount Pictures…“
Vešel dovnitř, obálku otevřel a četl…
„Hmm, to je z USA… Mám si změnit jméno. Já čekal, že se ozvou, ale tak brzo…. Zoolander je film a nabourávam tím autorský práva. Do měsíce si mám jméno změnit, jinak budu muset za užívání jména platit. A ne málo… “
„A co chceš dělat?“ zeptala se Andrea. „A hlavně, proč zrovna Zoolander?“
„Hádej, můžeš třikrát…“ uculil se Pietro a dal jí obálku do ruky. „Zítra mě omluv u Anny, budu na matrice, odevzdávat starý doklady, papíry a vůbec všecko. Zítra Pietro Zoolander zemře. Já nebudu cálovat Amíkům miliony. No co, myslel jsem si, že se prostě za hranice Německa nic z mojí existence nedostane…. a když ono to mělo takovej ten zvuk.. Mno, Natalie se asi zmínila.“
„A jak se hodláš nově jmenovat?“
„Vím já? Se zeptám, co je volné, třeba to bude mít taky zvuk a švih…“

Na matrice se samozřejmě Pietro ihned ohlásil a požádal o nové jméno. Rovnou dal k nahlédnutí i ten dopis z USA.
„Ano, dobře, jak se chcete nově jmenovat? Měníte pouze jméno. Ostatní zůstává, ano?“
„Ano. A co se jména týče, nevím, máte na výběr?“ ostýchavě řekl Čech.
Žena u přepážky mu podala zatavený několikastranný seznam jmen v SRN a Pietro si vybíral novou identitu.

„Jo, toho znám…“ procedil v duchu při prohlídce seznamu. „Ha! To by šlo. Je to delší, ale zní to dobře…“
Vrátil seznam ženě a hrdě ukázal prstem. Ta se jen usmála a dala mu lísteček s pokyny, že nové veškeré doklady budou do týdne. Uzavřené smlouvy prý zůstanou v platnosti, jen se na nich změní jméno. Pietro jedině musel odevzdat průkaz dálniční policie a sundat jmenovku zpod Janovy u dveří kanceláře. Což posléze na stanici učinil. Anna jej pak potěšila zprávou, že ostatní papíry, novou jmenovku, nové SPZ a přejmenování těch ostatních věcí už zařídí sama.

Týden uběhl celkem rychle.
Pietro si na úřadě vyzvedl nový balíček dokladů. A hrdě si je prohlížel. Byly sice stejné, jako když je odevzdával, jen s jednou podstatnou změnou.

Vyšel ven na ulici a při pohledu na balíček listin a jen tiše ucedil: „Zoolander je mrtev, nechť žije Pietro Federstaller…“

Za pár dní získal od Anny nový průkaz a všechny papíry na nové jméno a i zbrusu novou jmenovku na dveře a jako bonus duo nových SPZ (NE-PF 1990).
Na nové jméno si jeho okolí zvyklo rychle. Sabine jej místo „Zoolie“ začala zvát „Fedy“.
Z USA poté, co jim napsal, že se jméno změnilo, dokonce došel dopis od té samé firmy, že se tímhle celá záležitost vysvětlila a ukončila, navíc s přáním, ať se mu pod novým jménem daří.“

------------------------

Pietro poté o další týden všechny sezval na hostinu u něj a Andrey doma. Byla to sešlost na oslavu nové identity.
Sešli se úplně všichni. Sabine Pietrovi nabídla pomoc při vaření, ten ji rezolutně s úsměvem odmítl.
„Sab, já vás pozval, tak vám i uvařím. Schrödera uvaž u židle, toho v kuchyni nechci vidět tuplem.“

Pozvaná sešlost se velmi bavila a Pietro jim občas odpovídal z kuchyně.
Pak se domem rozlehlo krátké zasyčení a najednou obrovská rána, doprovázená cinkotem plechu, oceli a skla… „Aúúúú!!“

Všichni se hned seběhli do kuchyně a začali se ukrutně smát.
„Hele! Ruskej agent, kterej potkal Jamese Bonda v pekárně!“ smál se Tom.
„Co si dělal, ty kutile?“ vyzvídala Sabine, která plakala smíchem, když viděla Pietra zacákaného od těsta, a jak mu kapky těsta odkapávaly z uší.
Ten si otřel těsto z tváře a odvětil. „No co, včera jsem si tu připravil těsto na palačinky, dal jsem si to do hrnce, zavřel to, ono to přes noc zapracovalo a teď, když jsem otevřel, tak mi to prdlo do tváře. Ale byla to šleha, co!“

„Umyj si to aspoň ze stropu…“ suše zkonstatovala Andrea při pohledu na zacákanou kuchyň.
Až na tento výstup Čech zvládl roli hostitele a všem chutnalo. Na závěr si všichni cinkli skleničkami se šampusem.
„Na Federstallera!“

O další týden později seděl Pietro s Janem v kanceláři a vypisovali nějaké papíry.
Jan najednou zničehožnic položil Pietrovi otázku: „Co Jana?“
Pietro pouze mlčky mávl rukou a tiše, neslyšně jen zamumlal cosi o velkým háji…

Krásná Češka se pomaličku vytrácela z Čechova života a jeho to děsně žralo. Posledním pomyslným mostem, který vydržel, bylo každoměsíční psaní po telefonu. Nenapadalo ho nic, jak to dostat ven, aniž by s tím prudil ostatní. Radši se to snažil upozadit a řešit jiné problémy.

„No, dovím se něco?“ ryl neustále Jan.
„No… nedovíš,“ zněla odpověď. „Já se o tomhle nehodlám bavit, už jsem vás s tím prudil několikrát, a nehodlám v tom pokračovat. Pokud se mám, literárně řečeno, utrápit k smrti, tak raději sám. Mimochodem, pěkně ti děkuju, zase mám otrávený celý den.“
„Promiň.“
„Hmm, jo. Přijímá se.“
Uplynul další měsíc a nastal den, kdy měla novinářka Tereza narozeniny a rozhodla se uspořádat oslavu v nyní již Kateiným motorestu. Když byli sezvaní skoro kompletní, automaticky mířili k oblíbenému stolu, jenže u něj byli nějací dva chlapi a už měli dost naváto. Skupinka koukla na Kate a ta jen pokrčila rameny a dodala:
„Nococo, se nebaví. Už jsem je chtěla vykopnout, a stoly srazit, ale oni se nehnou, a když je požádám, jsou sprostí a agresivní… Mimoto, kde máte Kranicha?“

„Typický Tom, zdržel se. A je náramně podezřelý, že tu není ani Petra,“ rýpal Semir.
Hartmutt chvíli pozoroval ten sortiment, kterým se napájelo duo, které stůl zabíralo. Najednou se k všeobecnému překvapení ozval: „Mám nápad, je sice trochu extrémní, ale mohl by zabrat.“
Pak se vypařil a vrátil se s maličkou skleněnou lahvičkou. Zašel za Kate a dlouze se dohadovali.

„Co si tam vytvářel?“ zeptala se Harta zvědavě oslavenkyně Wox.
„Vážení, sledujte, uvidíte.“
Kate oslovila to duo s tím, že má dnes velmi speciální pití, jestli by měli zájem to otestovat.
Ti jí to odsouhlasili, i když byli už tak mimo, že by odkývali asi všechno.
Kate po chvilce donesla dvě skleničky normálního bílého vína, alespoň na pohled.

„Co to je?“ ptali se ti dva.
„Náhodou, specifickej drink z Mexika, vypadá to jako bílý víno, ale není to bílý víno, ale kaktusový víno. Žádná srajda jako tequila, pánové! Kopněte to do sebe, já vám donesu další.“
Oni to vypili a najednou se začali tvářit velmi nepříjemně a začali se prohýbat. Než by stačil Hartmutt lusknout prsty, oba zmizeli na záchodě. Když se vrátili, začali znovu poskakovat, rychle zaplatili a utíkali bleskem z motorestu.

Kate pak slavnostně s pomocí Jana srazila stoly a oslava mohla začít. Později se k ní přidali i ostatní návštěvníci a nakonec z toho byla jedna velká párty. Konečně dorazil i Tom s Petrou.
Kranich hned hrábnul po těch druhých dvou sklenkách, co stály na pultu a bleskem je vypil.

„TOMEE, NEPIJ TO!!!!!“ zařvali na něj Hartmutt a Katherine.
„Proč ne? Nikdo to nechtěl, ještě by to zvětralo.“
„To sice možná jo, ale nyní mě spíše zajímá, jak rychle umíš běhat,“ zvědavě se ptala Kate.
„Proč?“
„Protože v každý tý skleničce byly dva gramy laktulózy.“
„Laktulózy? Co to je?“ ptal se Tom.

Kate se snažila nesmát, když mu to říkala.
„Laktulóza? To je veterinární projímadlo. Ty vole, tohle se dává zvířatům, když mají zácpu. Hartmutt to přinesl na dva opilce, co jsme museli vyhnat od stolu. A ty dvě sklenky byly druhá runda pro ně.“

Tom se s ne úplně blaženým výrazem opatrně zvedal a šoural se na záchod.
Semir nadšeně volal: „Tomíku, vyprávěj nám, co se v tobě odehrává! Sokrates to taky dělal, když ho nalili bolehlavem.“
„Vezmi si na ten záchod hodinky, aby si se vrátil zavčasu!!“

Tom se vrátil, úplně zdrchaný.
„Vidíš, to je ta tvoje žravost a nenechavost,“ kárala svého milého Petra.
„Ty, Petro, jsi nelidská a krutá. Mě je blbě a ještě na mě řveš,“ skuhral Tomík.
Zbytek večírku už nějak přežil.

-----------------

Den poté… ráno v motorestu.
„Jej, moje hlava…“, špačkoval Pietro.
„Že tys to přehnal, že jo?“ ptala se Sabine.
„Říká někdo, kdo se rozvzpomněl na svou minulost…“, ušklíbl se Federstaller.
„Teď kecáš, Fedy.“ bránila se Sab.
„Nekecám…“

Katherine jediná už byla za barem, pulírovala skleničky a jen se potutelně usmívala.
„Á, panstvo se probralo, vy jste se teda zřídili, asi nevíte, co je to opilecká čest,“ zhodnotila Pietra a Sabine.
„Kde jsou ostatní?“
Kate vyprávěla: „Tom usnul na záchodě, mimochodem, dokud neřeknu, choďte, vy chlapi za motorest… Petra se sice udržela v rozumným stavu, ale neměla jakoukoli chuť táhnout Toma domů. Jediný Turek se s Terkou a ostatními vytratili zavčasu. A Andreu jsem našla v kuchyni u lednice. Nechápu, jak se tam dostala.“

Pietro se zvedl a šel si do kuchyně Andreu vyzvednout. Se zbylými lidmi se pak vydali domů, kde se dospali. Později se Petra vrátila a přijela si pro Toma.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 32. - Zoolanderova smrt
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma