AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
PLK Extra 22. - Hunger Games: Woxiyin vzdor II.
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
A druhá půlka veleprojektu. Jsem na sebe hrdý, že jsem se zařekl to dodělat.

Hunger Games: Woxiyin vzdor II.

počet slov: cca 5 170 slov.

----------

Dny od Terčina napadení Semirem ubíhaly jako voda. Tereza je většinou prospala, a jen málokdy se vůbec hnula z postele. Jednoho dne ale za ní přišla zdravotnice, aby vyzkoušela hlas a Geburn. Ten jí hned vykládal novinky.

„Naomi, Leon a vůbec všichni jsou připraveni letět do Druhého kraje a dostat se tak poté do Berlinaria. Jo a ten největší špek - Pietro a Andrea se hodlají vzít. Andrea se dala už dohromady, já jí říkám Scarwoman, protože je řádně zjizvená na tvářích a na zádech. Ta musela dostat hrozně našleháno. Tím se dostávám k Semirovi.“

Terka hned hodila hlavou na znamení, že to chce vědět.

„Klid, Terko. Maličko se zlepšil, ale pořád tě vidí jako hrozbu. S lékaři je klidný, protože je nezná.“
To už ale do místnosti vstoupil i Tscherny. Co nepil, měl zdravější barvu a dokonce zase cumlal lízátko, které vyžebral od vojáka. Pyšně pak ukazoval další hrst sladkých dobrot na špejli.
„Geburne, a co takhle tam poslat Terku, ne, přímo jí, ale někoho jí blízkého, kterému ještě věří - např. Naomi,“ navrhl Tscherny.

„Jo, to by šlo, souhlasíš, Terko?“ zeptal se Geburn.
Souhlasný pokyv mu postačil. A zdravotnice začala pomalu zkoušet Terezy hlas. Stále chraptila, ale určité slabiky zvládala. Na normální mluvení to ještě nebylo.

Později Naomi skutečně zašla za Semirem.
„Ahoj, Naomi,“ pozdravil Semir, mající stále vzhled narkomana.
„Ahoj, Semire. Jak je?“
„Kde to jsme, N.?“
„V Devátém kraji, je to skutečnost. Osmička byla zničená do základu. Probíhá její obnova.“
„A mí známí?“
„Jak říkám, Osmý kraj je úplně srovnán se zemí.“

Semir se odmlčel.
Naomi si všimla, že dlaně, které měl přikurtované k posteli, zaťal do pěstí.
„To je Terezy vina! Všechno je to její vina!!“
„To je lež, Semire.“
„Tohle ti namluvila ona, že jo?“
„Nikdo mi nic neřekl. U tebe jsem z vlastní vůle.“
„Je to lhářka, Naomi. Bezpáteřní lhářka. Všechny nás zabije, Naomi, zabij ji, dokud to půjde. Musíš jí zabít!!“ řval nepříčetně na posteli se cukající Turek.

Naomi dostala signál k odchodu.
Celé tohle přestavení sledovala i Tereza. Později, když už mohla opětovně mluvit, vletěla do kanceláře prezidentky Krüger a hřměla: „Pošlete mě do Berlinaria, chci za Kellerem. Za tohle musí zaplatit. Chci vám pomoci, jak to jen půjde.“

Krüger s klidným hlasem odpověděla: „Skvělé, to by šlo, ale napřed musíme do Druhého, za všemi jednotkami, a abychom tam porazili ty berlinarské a dostali se pak i do samotného Berlinaria. Jinak to nejde. Budete muset se všemi do Dvojky a podporovat vojsko.

Prvního následujícího měsíce všichni odejeli do Druhého. Tedy pouze Leon, Tereza a její kamerový tým s Naomi. Cíl byla hlavní vojenská základna Druhého kraje.
Tam je uvítal mladý muž, ve vojenské uniformě, ozdobné asi dvaceti medailemi a bavlněným ozdobným řetězem.
„Alex Brandt, buďte vítaní ve Druhém. Předem vám chci oznámit, že poslední útok nepřežila velitelka Schrankmannová. Byla schopný velitel a měla respekt. Nyní k našemu plánu.“

Předevšemi se rozsvítil panel, na němž byla holografická 3D mapa Druhého kraje. Alex ukázal přímo doprostřed - na horu, pod níž stálo Zbrojárna. „Tam bude třeba dostat se napřed - je tam všechno, ale je velmi silně chráněna nepřáteli a i když bychom se dostali doprostřed, uvnitř je střežena dvojnásobnou silou. I kdyby přiletěly vojenské jednotky ze všech krajů, bude nás málo.“

Naomi chvíli na mapu koukala a pak ukázala na dva body.
„Tady a tady. Tam rozmístíme bomby a odpálíme je. Většinu rozmačká kámen, zbytek uvízne uvnitř. Je to trochu drsný, ale lepší nápad nemám.“
Alex přemýšlel, ale pak řekl: „Není to špatný plán, ovšem ač se vám to líbit nebude, nechal bych volný průchod všem civilistům, nerad bych proléval zbytečně moc krve.“

Bomby nakonec vybuchly podle plánu a po několika malých lokálních přestřelkách se Tereza a Leon s Alexovými jednotkami dostali až ke Zbrojárně. Na kolejišti, která k ní vedla, stála skupina asi dvaceti mužů, kteří ihned namířili na skupinu zbraně.

„Hele, klídek, klídek,“ předstoupila Tereza o dva kroky dozadu. Zpoza vagonu, který stál vedle ní, ale se nečekaně vynořil jeden z nepřátel a mířil Tereze přímo na čelo.
„Řekni mi, proč bych tě teď a tady neměl odstřelit.“
„Nevím. Udělej to.“
„Zničili jste nám přístupové cesty ven!“
„A vy mě zase celý můj kraj. Můj domov,“ odsekla Tereza, upřeně dívající se do vytřeštěných očí protivníka.
Terka pak pokračovala: „Vidíš, máme oba důvod se tu pozabíjet. Aby měl Keller radost. Už mě nebaví dělat mu otroka a loutku v jeho hře.“
„Ale já jsem otrok a loutka,“ cenil zuby muž se zbraní.
„Proto, že jsem jeho loutkou, jsem musela zabít vaše splátce Jana a Indiru, ti by pak zabili nás. To je pořád dokola. A jediný vítěz je vždy Keller. My nejsme vaši nepřátelé, právě naopak. My všichni co jsme tady, máme jediného nepřítele. A tím je prezident Keller. Obrací nás proti sobě!“

Tereza poté opatrně skláněla pušku soupeře k zemi a ani neodporoval. Mezitím, co mluvila s útočníkem, se ze všech možných úkrytů vyrojily desítky dalších bojovníků.

Terku to jakoby nakoplo a postavila se přímo doprostřed kolejí. A tak, jak jí hlasivky dovolily, začala křičet a burcovat: „Všichni, co jste tady, k vám nyní mluvím! My nejsme vaši nepřátelé. My všichni tady máme jednoho, jediného nepřítele, a tím je prezident Keller! Přestaňte pro něj zabíjet a přidejte se k nám, a společně jej porazíme! V příštích dnech obraťme proto zbraně proti Berlinariu! Obraťme je proti Kellerovi!!!“

Mezitím v berlinárském paláci.
„Generále Stolte, co že vlastně slavíme?“ ptal se Keller při přípitku.
„Smrt Terezy Wox. Co neudělal Semir, udělala její ctižádostivost při snaze dostat se sem,“ odpověděl generál.
„Oh, jistě. To je stejné, jako poslat tam nejlepší lidi. Máte asi ve zvyku pohřbívat lidi dříve, než ještě zemřou. Kdyby byla Tereza po smrti, už by jí velebili jako mučednici. Ne, ne, Stolte, tohle neslavíme,“ odpověděl s náznakem vzteku Keller.
Stolte jen krátce promluvil: „Můžeme je ale odrazit….“ Keller ho ovšem přerušil.
„Ne, ne ne, během týdne rebelové dorazí na předměstí Berlinaria. Chci, aby všechno, co máme bylo v pohotovosti, abychom byli kryti ze vzduchu.
Naši tvůrci Her už pak dovymyslí, jak zařídit, aby zaplatili za každý dobytý centimetr krví přátel.
Ať je to přenášeno živě. Nechť je jejich postup oslavován jako jejich utrpení. A ať je to připomínka pro další pokolení. Dnes jsme si, Stolte, připíjeli na slavnou éru, která hořce skončí.“
Všichni se napili.
„A pro vás Stolte, je hořký konec éry již dnes….“
Stolte najednou pustil skleničku a padl k zemi mrtvý.

-----------------

Zpět v Devátém.

Tereza nakonec získala lid na svou stranu a tak se mohla vrátit na čas do Devátého.
Seděla si na pokoji, když za ní přišla osoba, kterou by vážně nečekala.
„No, nazdar, diktátorko!“
„Andreo?“
„Je fajn, že mě ještě poznáš. Ty svině mi sebrali morfín. Nemáš nějaký? A pořád mi tvrdí, že jsem v pořádku a v bezpečí. Co myslíš, mám jim věřit?“
„Já myslím, že jo, Andreo.“
„Je ti něco?“
Tereza si odkašlala. „Ale celkem nic. Občas špatně dýchám a hlasivky ještě taky nejsou top. A v té Dvojce jsem dostala ránu do břicha.“
„Tak to naši práci odvádíme dobře,“ odsekla Andrea.
„Jakou práci?“
„Držet tě naživu, potížisto,“ uculila se Andrea.
„Proto mě nemůžeš ani cítit?“
„Napůl. Celá ta šou ohledně chránění slabých… Kdybys to, do háje, aspoň hrála, ale ty to nehraješ, což je ještě horší“, svraštila čelo Andrea a otřásla se zimou. „Klidně si něco z toho vezmi osobně, mě je to jedno.“
„Vůdce si měla být ty, tobě by do toho nikdo kecat nemohl,“ usmála se na ní Tereza.
„Jenže mě nemá, kromě Pietra, nikdo rád,“ rozhodila Andrea rukama. Následně rozrýpala a rozhrabala Terce noční stolek, jestli nikde nebude lahvička morfia. Poté se s ní rozloučila a odešla.

Terka následně zašla za Tschernym. Ten jí řekl, že jí pošle za Semirem, kterému ukázali proslov ve Dvojce, aby měl reálnou představu. Terka se zdráhala, ale nakonec uvolila.

„Ahoj, vypadáš strašně.“
„Ahoj, Terko.“
„Mě to bylo vždycky blbý ti cokoliv hanit.“
„Jo, ty jsi na rozdíl ode mě vždy milý.“
„Když si oni mysleli, že si zemřela, na něco jsem si vzpomněl. Na tu honičku.
Kdy jste psali o něčem nezákonném, a já tě po kraji naháněl. Měl jsem tě dle zákona zastřelit.
Já to neudělal a na dva týdny jsem byl vyřazen se služby. Proč?“
„Jsi hodný. To je všechno.“
„A prý se milujeme, to je pravda?“
„Ano, byl to prostředek, jak ti ubližovat.“
„Keller mi povídal, že vše, co řekneš, je lež.“
„Já jen vím, že kdybych tě tehdy zastřelil, asi bych si celé tohle utrpení ušetřil,“ sklonil smutně Semir hlavu.

Tereza pak přiběhla ke Krüger, že chce do bojů. Kim to rezolutně odmítla a nařídila, aby si odpočala.
„Ta Dvojka, jakožto váš podstatný čin bude uchována, nebojte. Zaručuji vám, že o nic nepřijdete.“
Tereza nakonec neochotně svolila a odešla. Měla naspěch, chystala se jedna akce…

„Já, Andrea Schäfer, si beru tebe, Pietro Federstallere,
za svého manžela, a od tohoto dne, ve zdraví i nemoci
tě budu každý den milovat a opatrovat.“

„Já, Pietro Federstaller, si beru tebe,
Andreo Schäfer, za svou manželku.
A od tohoto dne, ve zdraví i nemoci
tě budu každý den milovat a opatrovat.
Společně či od sebe, budeme již navždy sjednoceni.“

Oddávající dal pokyn k prstenům a polibku.
„Viděla jsi Semira?“ vyzvídala poté Andrea.
Tereza jen ucedila: „Ano a zabiju Kellera. Jakmile to udělám, bude po všem. Na tajňačku uteču do Berlinaria.“
„Ačkoliv je to teda paradoxní, pomůžu ti projít, aby si tě nevšimli. V noci odvezou zásoby do Dvojky. Holt budou mít o zásobu navíc. Konečně děláš rozumný věci, Terezo.“

Následoval poté potlesk všech, Krüger, Leona, Tschernyho, Jenny, Geburna a také Naomi s Terezou a kameramanů.

V noci provedla Tereza svůj plán.
Ráno ovšem Kim zuřila rozpálená do běla.
„Okamžitě ji, Geburne, pošlete prvním vznášedlem zpátky!!“
„To nejde, to už nyní nejde, bylo by to podezřelé. Každopádně je tam, kde chtěla být. A kdy jsme my chtěli, aby byla. Já v tom problém nevidím.“
„Každopádně, pane Geburne zařiďte, jakožto tvůrce Her, aby bylo vidět, že ať hraje jakkoli, hraje za nás.“

Na náměstí Druhého kraje.
„Jsem Alex Brandt, velitel Druhého kraje a budoucí prezident Germánie, pokud to přežiji.“ Přitom se usmál. A ostatní také.
„Spojily se všechny kraje proti Kellerovi. Keller se nikdy nezmění a nevzdá se. To je jisté. Dal posílit centrum a nechal civilisty evakuovat. Nestřílejte na ně. Budou rozmístěni mobilní zdravotníci, aby pomohli, kde to bude třeba. Keller ovšem neváhal a z města učinil hotové minové pole. Jeho tvůrci chtěli udělat z naší smrti sportovní zážitek. Pokud to zvládneme, zbavíme Germánium útlaku navěky a pokud zemřeme, tak pro naše cíle. Zítra vstoupíme do Berlinaria a revoluce bude moci začít naplno.

Tereza poté přešla do jednoho ze stanů, kde už byla Naomi a Leon.
„A hele, dezertér. Kim zuří,“ smál se Leon.
„Aťsi.“ usměje se Terka.
„Přece jen sami bychom to asi nedali, tak máme pár pomocníčků…“
Zürs začal s popisem a představením jednotky: „Já, Leon Zürs, jsem velitel.“
„Se mnou v oddílu 1, budou zde přítomné Tereza Wox a Naomi a k tomu ještě nevíc několik posil z Devítky. Pietro Federstaller a Andrea Schäfer-Federstaller, původem ze Sedmého kraje, nesmí chybět ani mediální podpora - Susanna von Landitz, jako režie a kameramani Frank Traber, Ingo Fischer a Chris Ritter. Ten nás bude jistit i se zbraní. Susanna, Frank a Ingo mají též zbraně, byli základně vycvičeni, aby se dovedli ubránit. Nyní k plánu…“

„Andreo, co ty tady?“ ptala se Tereza.
„Přišla jsem chránit tvůj zadek, to je všechno. Dovedeš zkazit i svatbu.“

Leon měl na ruce připevněnu takovou obrazovku s několika tlačítky. Přistroj promítal 3D mapu Berlinaria. Na mapě bylo tisíce malých bílých teček. Několik stovek červených teček a jen pár černých.
Leon spustil: „Ano, všechny ty tečky jsou pasti. Ta horší zpráva je, že na té mapě nejsou asi všechny. Pořád příbývají. Jsme hlavně hvězdná jednotka. Půjdeme proto o něco později za první linií. Já, Pietro, Andrea a Chris budeme mít tyhle věci s obrazovkou. Pokud by bylo jisté, že nevyváznete živí, a nebudete chtít šířit informace mezi nepřáteli, 3x řeknete "rulík" a v okruhu 1 km nezůstane kámen na kameni. Jak vidíte, pasti jsou v podstatě všude a v jakémkoli provedení od min až po muty, což jsou geneticky upravená zvířata či lidé s jediným cílem.

Pietro se tak zadíval na mapu a přiklonil se k Tereze
„Dámy a pánové, vítejte u 51. ročníku Hladových Her.“

Jeden voják ze sousedního oddílu přiváděl k Leonově oddílu dalšího člena.
„Má být s vámi. Poslala ho prezidentka Krüger.“
Byl to Semir, normálně jako každý v uniformě i se samopalem, ovšem bez nábojů.

„Co tu dělá?“ rozohnil se Leon.
„Kim asi chce, aby bylo vidět, že je na naší straně,“ namítla Andrea.
„Je stále nestabilní. Terko, dokázala by si jej zabít?“ zeptal se Leon.
„Nezabila bych Semira, zabila bych berlinarskou zbraň.“

Leonovi spousta věcí mezitím došla. A nelíbily se mu.

V noci Tereza za Leonem přišla a ptala se jej, co tím Kim sleduje.
„Slečno Wox, Kim vás neměla nikdy ráda, chtěla Semira. Neumí vás ovládat a to nesnese.“
„Takže ho sem poslala, aby mě ohrozil na životě?“
„Ano, ale kdybyste se jí zeptala, popře to. Ať je to jak chce, válka skončí. A pak budou volby, svobodné. Možná ve vás vidí hrozbu.“
„Ve mně? Nikdo by mě do role vůdce nepasoval.“
„Ale Terezo, jistě někoho podpoříte. Bude to ona? Pokud neřeknete ihned ano, jste pro ní terč. Nejste vůbec zapotřebí. Dokáže si udělat reklamu i bez vás. Šou můžete udělat ještě větší.“
„Tím, že zemřu,“ došlo Tereze.
„Nebojte, pode mnou to nebude. Mám v plánu vás nasměrovat k dlouhému životu,“ usmál se Zürs.
„Proč, nejsme si přece nijak zavázáni.“
„To sice ne, ale zasloužila jste si to,“ řekl jí Leon a mrkl.

Tažení započalo hned ráno.
Chris a Pietro hlídali po stranách a skenovali okolí.
Dorazili před malé náměstí, kde byla jakási socha.
Chris zahlásil tak nějak po svém, že na tom náměstí je past.
Skupina se rozdělila a vzájemně se kryla.
Semira najednou ale popadl amok a strčil do Inga, který byl před ním. Byl slyšet svistot vzduchu a Ingo byl v tu ránu rozčtvrcený.

Tereza ihned vyběhla za nimi a za ní hned Leon, ale ten šlápl na jednu z dlaždic, pod níž byla mina. Následoval výbuch, po němž ležel Leon na zemi bez obou nohou.
„A kruci, Terezo, už nejsem schopen vás vést,“ chroptil Leon a zadával do přístroje na ruce jakési příkazy.
„Řekněte do té obrazovky jméno.“
Tereza poslechla a představila se.
Věcička poté zeleně zasvítila a promluvila: „Bezpečnostní zplnomocnění přijato. Vítejte, velitelko Wox.“
„Je to na vás, zabijte Semira, když to bude třeba, dokončete to, pro co jste sem přišla….“
Leon zemřel.

Andrea ukázala na jednu budou před nimi.
„Všichni dovnitř!“
Jakmile vběhli dovnitř, náměstí bylo zalito čímsi, co připomínalo asfalt, který o něco později vytuhl.

Skupina vyběhla ven a přemístila se do budovy naproti. Vyběhli po schodech a dostali se do nějaké haly, kde nad stolem byla obrazovka. Pietro přišel k oknu a povšiml si, jak do budovy, kde předtím byli, vletěly dvě bomby a celá se zřítila. Poté zatáhl ihned závěsy.

Jakmile se usadil na gauč vedle Andrey, obrazovka se rozsvítila a hrála hymna Germánie.
„Zdravím, jsem Horst Herzberger, a přináším vás dál zpravodajství z války. Dnes, když naše jednotky odrážely útoky rebelů, došlo k překvapivé události. Tereza Wox, kdysi naše oblíbenkyně, přitáhla s dalšími vítězi do města. Podívejte se, co se před chvilkou stalo…, když naši zahnali Terezu Wox a její bláznivé přátele do kouta…“
Běžel záznam, kde je Tereza a ostatní vidět, jak běží do budovy, do níž před chvíli vletěly dvě bomby a srovnali jí ze zemí.
Herzberger pokračoval: „Tady to máte. Tereza Wox, Holka z ledu, která inspirovala tolik lidí k násilí sama skončila násilným koncem. Opět se ozvu s novými informacemi. Tady Horst Herzberger. Díky.“

Znovu hrála hymna Germánie a na obrazovce se objevovala fota, jako ve Hrách na nebi při ukázce těch, co padli. První byla fotka Terezy, pak Semira, Pietra, Andrey, Leona, Susanny, Inga, Chrise, Franka a Naomi.
„Vypadám tam hrozně,“ zubila se Andrea, když se viděla v obrazovce.

„Když jsme podle nich mrtví, co uděláme?“ ptal se Pietro.
„Je to jasné, zabijete mě,“ pronesl Semir se sklopenou hlavou a pokračoval: „Zabil jsem člena týmu, nepřímo i druhého, jsem nevyzpytatelný, potřebuju rulíkovou piluli, abych se mohl zabít.“

Každý ze členů před startem akce dostal od Leona rulíkovou pilulku. (na stejné bázi fungovala za II. světové války ampule s cyankáli pro německé pohlaváry - pozn. autor)

Obrazovka se opět rozsvítila, tentokrát s Kellerem.
„Tereza Wox, nestabilní dívka s trocha talentem pro střelbu z luku je po smrti. Nebyla vůdce ani geniální stratég. Pouze osoba vytažená z davu. Byla cenná? Pro vaši vzpouru velmi. Nemáte totiž žádnou vizi ani skutečného vůdce.“

Kellera úspešně vystřídala za pomoci Hartmutta Kim Krüger.
„Pro ty, jen mne neznají, jsem prezidentka Devátého kraje Kim Krüger a přerušila jsem tímto vyslání vašeho prezidenta, ve kterém chtěl pošlapat činy mladé dívky. Nazval jí osobou vytaženou z davu. Jako kdyby vůdce mohl být kdokoli jiný. Já měla tu čest ji poznat a sledovat její odhodlání proměnit se do vůdce celé naší armády. Ať žije, či ne, Tereza Wox zůstane tváří povstání! Nezemřela nadarmo. Bude uskutečněna její vize, kdy v Germánii si každý bude určovat vlastní osud. Ve vzpomínce na ni jistě najdeme sílu pokračovat a zbavit Germánii jeho utlačovatelů. Pěkný den a buďte v bezpečí.“

„To mě má tak ráda?“ divila se Terka.
„Keller je ve svém paláci, což je několik kiláků…“, ukazoval Pietro na mapu.
„Díky těmhle budovám jsme v bezpečí - pro ně jsme přece mrtví…“, napadlo Naomi.
Chris najednou ukázal dolů, pak na Franka a za sebe.
„Co je mu?“ tázala se Andrea.
„Chris to tu zná, s Frankem tu pracovali. Zná cestu podzemními kanály. Bude to trochu smrduté, ale lepší, než se nechat odpravit na náměstí, ovšem bacha bude třeba dávat si pořád,“ ozvala se po dlouhé době Susanna.

Skupina se vydala na cestu.
Do Kellerovy kanceláře vběhla udýchaná sekretářka Eva.
„Pane, jsou naživu! Neví se jak, ale žijí!“
Keller si shlédl záznam kamer a vzteky bouchl pěstí do stolu.

„Jo, tak v podzemí si chcete hrát. Evo, víte, co dělat, dejte mým jménem rozkazy.“

Už asi hodinu skupina cestovala trubkami podzemí Berlinaria, a některé trubky dělaly jistým členům skupiny celkem problémy, jak byly úzké. Naštěstí se nikdo nikde nezasekl a pokračovali nejspíše nějakou hlavní trubkou. Rozhodli se zastavit a dát si něco k snědku. Andrea předala Naomi svou věc s obrazovkou a předala jí i bezpečnostní pokyny.
„Já to nepotřebuju. U tebe to bude víc k užitku, navíc má jí Pietro,“ usmála se Andrea.

Frank Traber, celou dobu smějící se člověk, najednou zvážněl, jelikož zaslechl vrzání a čvachtání.
„Musíme okamžitě vypadnout! Vypustili do kanalizace mutanty! Za mnou!“ zvolal Frank a všichni se vydali za ním.
Po několika uběhlých metrech se opravdu za nimi vynořilo několik potvor vypadajících jako mumie, které skákaly jako gepard. Tereza si vzpomněla na luk a s Pietrem kosili hordu za sebou šípy s výbušnými špičkami v případě Andrey a sekerami, v případě Pietra. Ovšem potvor přibývalo.

Frank najednou zvolal: „Tady to je!“ Na stěně byl žebřík, který vedl na ulici. „Rychle nahoru.“
Všichni lezli nahoru, jako o překot. Pietro zařval na Terezu: „Utíkej, s Andreou je zdržíme.“
Novopečení manželé se skutečně pustili do boje s těmi bestiemi, aby mohla Tereza s ostatními vylézt nahoru. Když Terka a ostatní byli nahoře, hleděli dolů, kde bojoval pár s potvorami.
„Andy, tohle asi nedáme, co myslíš ty?“
„Hmm, nedáme… tumáš, potvoro…!“
„Oba stáli přímo pod východem a ostatní na ně hleděli dolů.
„Pojďte!“ zvolala Tereza.
„Jděte bez nás!“ zvolal nahoru Pietro.

Andree došly šípy a Pietro musel sekery upustit do vody, když jej do rukou kousala ta jedna potvora. A už se z dáli blížila další horda a bylo zřejmé, vzhledem k její rychlosti, že by se zachránit nestihli.
Andrea se přitiskla k Pietrovi.
„Jdeme na to, zlato?“
„Jo, jdeme.“
Pietro si přiložil obrazovku k ústům a řekl: „Rulík, rulík…“
A pak s Andreou společně: „RULÍK!“
Celým potrubím najednou otřásl mohutný výbuch a plameny z něj sežehly na prach všechny zbylé potvory, bohužel i čerstvé novomanžele, kteří se obětovali.

Terka utíkala, s ostatními, co jí nohy stačily. Zaslechla už jen výbuch, a jak se jí pod nohama hroutí podlaha. Na poslední chvíli doskočila na schody, po kterých je Frank vedl.
„Kam jdeme?“ ptala se Susanna.

„Shh, tady, pojďte!“ řekl nějaký hlas a za Susannou se otevřely dveře. Ta se lekla, ale vstoupila, stejně tak ostatní.
Susanna tu ženu v kápi poznala. „Katarino?“
„Ano, Susi, jsem to já, Katarina Lamprechtová. Bývalá stylistka v Hrách, tedy do doby, dokud jsem byla pro Kellera dostatečně mladá. Myslím, že poslední můj aktivní ročník byl ten dvaadvacátý.“

Katarina jim donesla něco k jídlu a pití.
Tereza si kecla na nějaký stolek a jen pronesla k Lamprechtové: „Jdu ho zabít.“
„Máte mojí podporu,“ usmála se Lamprechtová, dala jí jídlo a na chvíli odešla.
Tereza pak upřeně zírala na stěnu před sebou.
„Susanně to bylo asi jasné, vzhledem k chybějící dvojici, ale stejně se zeptala: „Co ten výbuch?“
Tereza jen pokývla smutně hlavou. „Zklamala jsem je. Všechny. Já je zabila. Zabila jsem je. Pietra, Andreu, Leona, Jana, Indiru, Toma, Allerlei, Sabine. Všechny. Co tenhle seznam všechno znamená?“
„Že naše životy nebyly nikdy naše. Byly Kellera. A naše smrt byla taky jeho. Ale když jej Terko, zabiješ a vše ukončíš, budou něco jejich smrti znamenat,“ konstatoval v záchvěvu normální mysli Semir.

Ráno zaslechli všichni hlášení z amplionů: „Všichni ve vzdálenosti jednoho kilometru od prezidentské rezidence - hlášení pro vás. Oznamuji povinnou evakuaci. Na místě bude připraveno jídlo a přístřeší a samozřejmě i zdravotnická stanice. Vezměte i děti, budou zde v bezpečí. Budete chráněni do posledního dechu. Prezident Keller, konec.“

„Evakuace, tudíž cesta k němu je volná. Pasti budou deaktivovány,“ radovala se Naomi.
„Moc se neraduj, všude jsou naše fotky a vojáci,“ krotila optimismus Tereza.
„Tohle si vezměte!“ řekla Lamprechtová a dala Tereze a Naomi dlouhé kabáty, šály a trochu je nalíčila, aby nebyly k poznání. Semir chtěl jít taky, ale Tereza jej důrazně zastavila.
„Zůstaň živý, Semire, podruhé tě ztratit nehodlám!“
„Uvidíme se! Ale možná ne na tomhle světě.“

Lamprechtová opatrně dvojici holek vypustila do davu lidí s dětmi.
Tereza se s Naomi pomaličku prodíraly davem. Konečně zahlédly brány rezidence.
Byly od ní asi pět set metrů, když se z nebe začaly spouštět stejné padáčky, co se spouštěly ve Hrách. Ve Hrách měly funkci pomocnou, obsahovaly vylepšení pro boj či léky. Tyhle byly dokonce bílé s červeným křížem.
Jakmile po nich nějaký muž v dáli sáhl, městem otřásl výbuch. Padáčky byly vlastně bomby. Jedna vybuchla tak nemile, že obě holky byly odhozeny úplně na stranu.

……………………..

Když se Tereza probudila, cítila pálení na levé ruce. Ležela na posteli a u ní stála Jenny. Už v svém tradičním výstředním kostýmu a nalíčená.
„Ještě lež v klidu. Vše je OK. Jakmile vybuchly ty bomby, rebelové nakráčeli do Berlinaria,“ oznamovala jí Jenny. „Válka je u konce.“

Za nimi přišel generál Brandt, opět v uniformě a s řetězem přes sebe.
„Přinesl jsem vám všechny věci z Devítky. Buďte tu jako doma!“ řekl Tereze, usmál se a odešel.

Tereza se oblékla a opatrně vyšla ven.
Sešla opatrně po schodech a před sebou měla jen velké prostranství a přímo před sebou velikánský skleník, u jehož vchodu stály dvě stráže.
Ty jí ovšem zkřížily cestu, když chtěla dovnitř.
„Na mou odpovědnost!“ zahřímal z druhé strany Brandt.

Vešla tedy dovnitř. Všude, kam oko dohlédlo, bílé růže, pečlivě stříhané a udržované.
„Pěkné, že ano, slečno. Je to pěkný koníček. A bílá zase ušlechtilá barva“

Zpoza jedné řady vyjel na vozíku prezident Keller. Byl to jen stín toho státníka, co nedávno ještě podepisoval desítky rozsudků smrti a co nedávno rozkazoval učinit desítky poprav. Bílý jako stěna, v modrém županu, s jasně červenými rty, které si musel utírat kapesníkem, protože vždy, když zakašlal, kašlal krev.
„Chtěl jsem vám říct, že je mi líto, co se stalo. Nevím, co je s Naomi. Možná žije, možná ne. Zbytečně moc mrtvých a bezdůvodně. Už bylo zřejmé, že hra je u konce. Dokonce jsem měl již sepsánu kapitulaci, ale oni vypustili padáčky.“

Tereza na něj podezřívavě hleděla a svraštila čelo. „To vy jste je pustil.“

Keller si odkašlal, utřel krev do kapesníku a pokračoval:
„Vy si vážně myslíte, že je to moje vina? Ano, problém by mě to nečinilo, ale musí pro to být důvod. Nezabíjím nevinné jen tak. To není můj styl. Každopádně, od Kim to bylo brilantní. Představa útoku na nevinné naše lidi, abych zdržel vás, rebely, proti mně obrátila i poslední nejvěrnější. Nejlepší je fakt, že se to vysílalo všechno naživo. Překvapená? Nedivím se.
Selhal jsem, měl jsem plán Kim odhalit dříve. Celou dobu nechávala Berlinarium a kraje, ať se zničí vzájemně. Poté zakročila s vojenskými silami Devítky a dere se na mé místo. Zatímco my se sledovali vzájemně. A tak mám tedy, slečno Wox, dojem, že jak ze mě, tak z Vás udělala úplné pitomce a my jí to sežrali.“

„Neveřím vám, Kellere!“ vrtěla hlavou Tereza.
„Ale no tak, kdysi jsme se přece dohodli, že si nebudeme lhát, slečno,“ odpověděl ji klidně Keller a zase na vozíku zmizel v řadách květin.

Sotva zmatená Tereza vyšla ven ze skleníku, přišel za ní Brandt s tím, že si ji v hale žádá Kim Krüger.
Tereza tedy dorazila na místo. Okolo kulatého stolu měla již připravenou svou sedačku. Seděla u něj spolu s Kim Krüger, Jenny, Tschernym, Semirem a Naomi.

Kim povstala ze sedačky a začala mluvit:
„Nejprve mám oznámení. Dovolila jsem se prohlásit za prozatimní vládkyni celé Germánie. Na jak dlouho, to není známo. Ne nyní. Až bude vhodný čas, budou volby. Nyní jsme tu ale všichni kvůli podstatnějšímu hlasování. Odpoledne zde Tereza popraví střelou z luku prezidenta Kellera. Poprava čeká i na spousty vojáků, úředníků, sekretářky apod.
Mám ovšem jiný nápad. Namísto těchto poprav navrhuji uspořádat symbolické Hry, ve kterých budou bojovat pouze děti z Berlinaria - potomci všech těch úředníků, vojáků a prezidenta.
Je nás tu šest, 4 hlasy stačí ke schválení. Kdo je pro, zvedne ruku.“

Kim zvedla ruku, Jenny nikoliv, Tscherny ruku zvedl, Naomi nikoliv. Tereza se zdráhala, ale nakonec za to, co Keller provedl její domovině ruku zvedla. Semir plně souhlasil s Terezou a ruku zvedl také.
„Andrea a Pietro by byli taky pro, kdyby tu byli...“, ucedila potichu Tereza.
„V pořádku, Hry budou oznámeny po popravě Kellera.“

------------------------------

Další den.
Na obří náměstí v Berlinariu, kde kdysi jezdily kočáry se splátci při přehlídce na Hry, vcházela Tereza Wox. V nové uniformě dle návrhů od Sturmiho, s lukem a jediným šípem v toulci. Došla asi až do poloviny, když se za ní vynořil dav všech přeživších - obyvatel Berlinaria, rebelů a mnoha dalších a dalších lidí.
Před ní stál pranýř, u něhož byl ve svém nejlepším obleku přivázán Keller. Vypadal ještě o něco hůře, než ve skleníku. Ale ten oblek mu dodával potřebnou úroveň.

Nad ním z piedestalu vystupoval stolek s mikrofonem a znakem Germanie - orlicí držící svazek šípů. Zpoza mikrofonu vystoupila Kim Krüger v dlouhých tmavěmodrých šatech a s odznakem Germanie. Nalíčená a s vyžehlenými vlasy.
Přišla k mikrofonu a mluvila ke všem: „Dnes na náměstí splátců, bude celá Germanie sledovat více než jen pouhou popravu. Budeme svědky historického okamžiku spravedlnosti. Největší tvář revoluce vypálí střelu, která ukončí všechny boje napříč Germanií. Nechť šíp Terezy Wox znamená konec tyranie a začátek nové éry. Terezo, ať je vaše muška stejně přesná, jako je čisté vaše srdce.“

Tereza vytáhla šíp a zamířila. Keller u pranýře se jen lehce usmíval, stejně tak Krüger u stolku.
Wox rovnala svou střelu a vystřelila.

Náměstím se rozlehl vzdech a Kim Krüger se střelou v srdci přepadla přes pultík, od něhož mluvila, až dolů na tvrdou zem. Keller se začal hystericky smát a zároveň kašlat, takže mu z úst tryskala krev. Dav se na něj vrhl, a ukopal jej k smrti.
Tereza se je snažila zastavit, ale marně.

Tscherny o den později za Terezou přišel.
„Mám pro tebe dopis od Geburna. Přečtu ti ho.“
Tscherny začal dopis číst: „Slečno Wox, zemi tvůj šíp šokoval, ale mě nikoliv. Rád bych se rozloučil, ale nyní, když jsou Krüger i Keller po smrti, bude se rozhodovat o osudu země a já nesmím být viděn po tvém boku. Jakožto tvůrce by mě stihl trest nejvyšší. Osm vůdců kraje dnes bude rozhodovat o novém vládci země. Najisto vyhraje Brandt. Je rozumný a férový. Pokud bych musel tohle udělat znovu, udělám to. I s tebou. Je po válce. Ale my jsme hloupá stvoření a dříve či později do nějaké zase vpadneme. Jsme jediná stvoření na světě, která dokáží vyhubit sama sebe. Nechť je to za dlouho po tvé smrti. Máš zařízen odvoz. Brandt ti milerád po zvolení dá milost. Germanie najde svůj mír. A já doufám, že ty taktéž. S láskou a velkým díky, Max Geburn.“

„Co nyní?“ ptala se Tereza.
„Jedeme domů, Terko,“ podíval se na ni mile Tscherny.

Na nádraží se Tereza se Semirem a Tscherny loučili.
„Slib mi, že se přijdeš podívat,“ prosila Jenny se slzami na krajíčku.
„Neboj, přijedu, ano?“

Zpátky v obnovené Osmičce.
Tereza přicházela ke svému domu, okolo nohou se jí točila Sumera.
Odstrčila ji stranou a prskla na ni: „Co tu chceš, Naomi je fuč, je v Berlinariu.“
Nakonec ji vzala a odnesla dovnitř.

Tscherny druhý den večer donesl další dopis. Tentokrát od Jenny.
„Zdravím vás. Je tu spousta nového. Naomi povýšila, je velitelkou celé berlinárské armády. Dohlíží na bezpečnost v celé zemi a částečně se vrátila i k novinařině. Já vyučuju nové budoucí stylisty. Nově zvolený prezident Brandt myšlenku Her ponechal, jen se v nich nezabíjí a vítěz získá velikou odměnu.
Volby dopadly dle očekávání. Alex je vyhrál. Zítra večer bude přenos jeho inaugurace. Mějte se co nejlépe. Jenny.“

Večer celé trio sledovalo Alexovo jmenování. Ten stál u pultu a do mikrofonu ze zdviženou rukou odříkával slib. „Přísahám, že budu chránit a zachovávat práva každého obyvatele Germanie.“

Semir s Terezou pak leželi ve svém pokoji v posteli a Semir se mimoděk zeptal: „Miluješ mě ještě?“
Tereza se trochu otázce podivila, ale s odpovědí neváhala: „Ano, měl jsi zase můry?“
„No, trochu jo.“
„Já také. Objevily se a nikdy úplně nezmizí.“

………………………………….

Po čtyřech letech…

„Děti, pojďte sem!“ zvolala Tereza na dvě hrající si děti, kluka a holku. „A tatínka Semira vezměte s sebou, přišel strýček Joseph.“

Tscherny se na několik let vytratil z veřejného života, aby mohl nadobro skončit s pitím. Když se vrátil, měl zdravější barvu a ani neměl už tak vulgární mluvu.

Tscherny Terce řekl, že léčení je u konce a že se vrací natrvalo a bude jejich soused. Také požádal Terku, aby si mohl s dětmi trochu ještě hrát, než půjdou spát. Přece jen, za dobu léčby je moc neviděl. Terka ráda souhlasila.

Večer, když jí je vracel, dal oběma dětem svá typická lízátka a Terce řekl: „Holčička pořád zlobí a chce se prát, ale klučina je tak milej, nabízel mi všechny hračky, co měl a má taky docela sílu.“
Terka mu se smíchem odpověděla. „Tak to jsme se Semirem s jmény celkem trefili.“
Tscherny se zeptal: „A jak se vlastně jmenují?“

Terka, už s lesklýma očima odpověděla: „Pietro a Andrea.“



KONEC

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Co nepil, měl zdravější barvu a dokonce zase cumlal lízátko, které vyžebral od vojáka - Laughing jak děcko Very Happy

Celé tohle přestavení sledovala i Tereza. - to musel být moc fajn pocit...

„Generále Stolte, co že vlastně slavíme?“ ptal se Keller při přípitku.
„Smrt Terezy Wox. Co neudělal Semir, udělala její ctižádostivost při snaze dostat se sem,“ odpověděl generál. - proč si vlastně myslí, že je mrtvá? Jsem z toho nějak zmatená.

„Tak to naši práci odvádíme dobře,“ odsekla Andrea.
„Jakou práci?“
„Držet tě naživu, potížisto,“ uculila se Andrea.
„Proto mě nemůžeš ani cítit?“ ---- ty dvě mě u Tebe celkem baví Laughing Laughing Laughing Laughing

„A prý se milujeme, to je pravda?“ - mno jo, to taky naštve, když se na takové věci zapomene Smile

To s tím Rulíkem nechápu. To tam pak někdo hodil bombu?

„Že naše životy nebyly nikdy naše. Byly Kellera. A naše smrt byla taky jeho. Ale když jej Terko, zabiješ a vše ukončíš, budou něco jejich smrti znamenat,“ konstatoval v záchvěvu normální mysli Semir. - pěkné Smile

To Wox neměla moc triumfální vstup k vítězství Very Happy když ho proležela v posteli Very Happy (kdyby alespoň s Gerkhanem Laughing Laughing Laughing)

Eeeer... chápu to správně, že když ten vedoucí kraj všechny ostatní terorizoval tím, že jim zabíjel nevinné děti, tak první věc, kterou vítězové udělali, byl masakr nevinných dětí poraženého? Jakože very najs bjutyfl, ne že bych je všechny nevyliskala. Wox je blbá - tohle není ani oko za oko. To je něco ve stylu "soused mi srazil autem psa, tak já teď půjdu a ubiju jeho štěně klackem." Oni jim ta děcka fakt pozabíjeli?

Je vtipný, že je tady starý dobrý šmejd Max vlastně klaďas.

Mně vlastně asi chybí ta část, kdy se Semir a blondýna zase dali dohromady. Kdy Gerkhanovi zase začala fungovat hlava a vzpomněl si, že ji má rád - v jedné scéně zabil člena týmu a ve druhé se už bavil s Terezou skoro jako s kámoškou Sad

Takže místo Hladových her mají Přežrané hry, aneb Big Brother? Laughing

Nice, díky zase jednou za obsazení mé milené blondie Very Happy

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Ad Rulík: pochopila jsi správně - víceméně. Ve filmu dostali každý takovou věcičku na ruku s obrazovkou a plánem města s nastraženými pastmi, a aby se nedostal k téhle cenné věcičce i někdo jiný, muselo se říci třikrát heslo "rulík" a ta daná věc pak vybuchla i s majitelem. Chytrá to čtenářka Smile

Ad to zabíjení dětí: asi tomu tak bylo - ve druhém filmu se to neukazuje. Ale ve filmu přesně tohle (poslední ročník Her s dětmi poražených špiček města) navrhovala prezidentka Coin (Juliane Moore)

Rozumím tomu, že ti to nedává v určitých místech smysl, ale pokud bych jel úplně dopodrobna, asi bych to psal ještě nyní. Když k tomu dodám, že neznáš knížky, ani film, je to o to složitější.

Proč si myslí, že je mrtvá? - ve filmu Katniss (Jennifer Lawrence) a její jednotka vběhla do budovy, která byla následně zničena a ten výbuch se přenášel televizí (tudíž jej viděli i u prezidenta a generálové a pojali tedy názor, že je po ní), jenže v budově už ale nikdo nebyl, jelikož jednotka zmizela do kanalizačních chodeb.


I tak - thank you very much for comments. Smile

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
O_o teda doufám, že nakonec děcka nezabíjeli. Vždyť to nedává smysl a je to zcela neospravedlnitelné, všichni iniciátoři by ve finále čelili následkům :/
To je, jako kdyby po válce nepověsili Eichmanna, ale jeho děti.

My děkujeme za povídku Very Happy
Jsem ráda, že S/W skončili spolu Very Happy

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
PLK Extra 22. - Hunger Games: Woxiyin vzdor II.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma