AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
PLK Extra 21. - Hunger Games: Woxiyin vzdor I.
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 263
Odpovědět s citátem
Tak přece se zadařilo, konečně něco rozdělaného, co jsem byl schopen dokončit a hlavně se k tomu vrátit, abych to dokončil. Very Happy

Hunger Games: Woxiyin vzdor - část I.
počet slov: cca. 5 645 slov. Je to dost, proto dělení na části - chtěl jsem původně nacpat do jednoho oba ty tříhodinové filmy...

---
Kdesi v podzemí Devátého kraje....

„Áááááááá, néé, jděte pryč, nechte mě na pokoji!! … Uff, to byl jen sen...“

Roztřesený hlas mluvil dál.
„Musím se dát dohromady… Jmenuji se Tereza Wox, jsem z Osmého kraje, účastnice 49. a 50. Hunger Games. Přežila jsem je… Semir tam… zůstal…“

„Slečno Wox? Jste tam?“

Hlas jedné ze sester pomáhající si baterkou, pronikal do útrob obývacího pokoje. Tereza vypadala strašně. Jakmile na ni zasvítila baterka, Tereza se do kužele světla podívala svým vyděšeným pohledem, a krví podlitýma očima. Vypadala jak narkomanka bez své dávky.

„Ano, dejte mi minutku, měla jsem noční můry.“
„Pospěšte si, jdete na kontrolu. Po ní se prospíte pořádně.“

Píííp, píííp, píííp…

Tereza se probudila. Nevěděla, co se stalo, nevzpomínala si na události nedávno minulé. Nevěděla, že napadla s injekční stříkačkou Tschernyho, jelikož si myslela, že je se Semirem zradil. Ohlédla se vedle sebe, na vedlejší posteli oddechoval spící Hartmutt, kterého z arény také zachránili. Hartmutt ovšem neodešel bez následků – ještě to nevěděl, ale bude kulhat na levou nohu.

Tereza se sebe sundala dýchací zařízení, a jakmile se posadila na postel, oděná pouze do nemocničních šatů, zaslechla slabé vzlykání a pláč.
Seskočila z postele. Moc nechybělo a spadla, jelikož po té dávce léků na zotavení byla její rovnováha ještě trochu rozkolísaná.
Vyšla z pokoje, kde ležela, na chodbu a šla po vzlykotu. Ten jí dovedl do vedlejšího pokoje. Tam na posteli seděl Pietro a utíral si slzy.

„Zoole?“ zeptala se celkem důrazně.
„Terezo?“ odpověděl Pietro, který jako na povel přestal brečet.
„Co ti je?“ zeptala se Tereza. „To je kvůli Andree?“
„Částečně. Mají jí taky. Kromě Semira. Jsou v Berlinariu. Je to sice tvrdohlavá ženská, ale je z domova. Ze sedmičky.“

Tereza jej chvíli utěšovala a poté zase odešla do pokoje, když opětovně usnul. Převlékla se do vojenské uniformy. Neměla na výběr – v 9. kraji nikdo nic jiného nenosil. Buď uniformu, nebo kombinézu, připomínající instalatérskou.
Jakmile dokončila oblékání, někdo zaklepal na dveře.
„Ano?“
„Slečno Wox, dobré ráno. Jsem poručík Zürs, 9. kraj, šéf bezpečnosti. Naše prezidentka by vás ráda viděla, zvláště, když už vás propustili z léčení.“

„Říkal jste z Devátého? Ale ten byl zničen?“
„Jo, byl, ale pod zemí žije dál – jsme vojáci, rychle jsme si zvykli. Vlastně tu žijeme tak, jakoby byla nekončící válka. A hele, už jsme tady.“

Zürs zaklepal na dveře zasedací haly a vešel. Oznámil, že, ji již přivedl. Ženský hlas mu odpověděl, že může vstoupit a že děkuje.
„Dobře, můžete jít a hodně štěstí.“

„Nu, tady ji máme, naše Holka z ledu!,“ zvolal Geburn, který v uniformě značně nakynul.
Vedle něj sedící žena s dlouhými černými vlasy vstala a Tereze potřásla rukou.
„Je mi ctí vás poznat, slečno Wox. Myslím, že nedovedu pochopit, jaké muselo být, prožít všechny ty útrapy ve dvou ročnících Her. Jste obrovskou inspirací nejen pro mě. Jsem Kim Krüger, prezidentka 9. kraje. Vítejte.“

Tereza jen chvíli pozorovala okolí. S ní byli přítomni pouze Krüger, Geburn a Hartmutt, který se tvářil všelijak, jen ne mile. S Terezou jeho rozhořčení ovšem nemělo nic společné.

Geburn se ozval.
„Slečno Wox. U tohoto stolu v této hale nyní tvoříme dějiny. A vy jste základní kámen. Když jste zničila arénu při 50. Hrách, celé Germanium se začalo bouřit, ve zbylých krajích propukly demonstrace a protesty. Je třeba lidi v této energii udržet, a pokud se povede je sjednotit, započnout celou tu revoluci v praxi. A vy budete její tváří. Od začátku to byl plán.“

Tereza měla jen otázku: „Co je se Semirem. Je živý?“
Slova se ujal Hartmutt.
„Nevím. Snad ano. Berlinarium má silně vyvinuté komunikační systémy. Je prakticky nemožné kontaktovat cokoli v Berlinariu. Ten systém je můj vynález. Začal jsem nesnášet vlastní dílo.“

Geburn pokračoval.
Jelikož jste naší tváří revoluce, jejím Reprodrozdem, musíme nyní udělat tohle. Dáme všem ostatním krajům vědět, že jste naživu, silná a zdravá a podnítit je k tomu, aby se připojily. K tomu dopomůže propracovaná propaganda 9. kraje.

„Geburne, vy jste tam Semira nechal!! On měl tu arénu přežít, ne já,“ vyjekla Tereza.
„Slečno… My potřebujeme silný hlas.“
„Pak jste měli zachránit jeho…,“ rozzlobila se Tereza a plačky bouchla do stolu a odešla.

„Geburne, měl jste vzít toho Semira.“
„Blbost. A když jí ukážeme, co Berlinarium udělalo s jejím domovem – Osmičkou, myslí, že změní názor.“
„Ona to nezvládne, bere to osobně. Velmi osobně.“
„To je jen dobře – a ten vztek, který má, bude-li vhodně nasměrován a interpretován, bude velmi užitečný.“

----------------

„Slečno Wox, pojďte.“
„Kam jdeme?“
„Uvidíte.“

Zürs vedl Terezu chodbami kraje, až ji dovedl do obřího hangáru.
„Naomi!!“ radostně vypískla Tereza.
„Taky dost, že se ukážeš!“ bylo jí odměnou.

------------

Mezitím v Berlinariu.
„Evo?“
„Ano, pane?“
„Proslov je skvělý, jen bych jej trochu opravil – nejsou to rebelové, ale pouze obyčejní zločinci a zrádci. A dle toho by se s nimi mělo zacházet. Opravte to a připravte do pracovny.“

Ten samý den ve všech krajích mírotvorci dotáhli i násilím všechny zbylé obyvatele k velikým obrazovkám, kde promlouval k národu prezident Keller.

„Dobrý večer, Germanium! Dnes k tobě promlouvám jako k jednotnému státu.
Poslední Čtvrtohry byly svědky nestoudného násilí několika jedinců. Ti, jež si tuto cestu zvolí, jistě dojdou na její konec.
Berlinarium je srdce a kraje, respektive jejich pracující obyvatelstvo jsou žílami, které jej udržují při životě. Jakmile budou žíly přetnuty, srdce přestane bít. A bez něj nic nepřežije. Pokud odmítáte pracovat, ohrožujete tím Germanium na životě.
Jistě jste si všimli těch několika lidí, kteří před vámi klečí. Oni se rozhodli jít cestou stejnou, jako ti ve Hrách. Rozhodli se podněcovat k násilí a odporu s pomocí symbolů.
Tímto oznamuji, že všechny projevy násilí, odporu, symbolů a vše s tím spojené je od nynějška zakázané. Všichni, kdož budou tyto symboly uchovávat, budou označeni za velezrádce a bude s nimi dle toho tak zacházeno a budou muset zaplatit cenu nejvyšší. Pořádek bude nastolen rychle.“

Mírotvorci následně nabili zbraně a klečící chycené obyvatele nemilosrdně popravili střelou do zátylku.

-------------------
„Hele, nemám jít s tebou?“
„To je dobré, Naomi.“
„Fajn, ale stejně tě budeme sledovat od shora, kdyby náhodou.“

Vznášedlo přistálo a Tereza vystoupila tam, kde kdysi bývalo náměstí jejího domova a kde se dobrovolně přihlásila místo Naomi do 49. Her. Teď z něj byla jen obrovská hromada sutin a rozvalin. Stejně jako z celého kraje, či alespoň z jeho většiny.
Tereza tiše procházela místy, které ještě nedávno žily rušným životem.
Prohledávala vše, co se dalo a kam jí to možnosti dovolily. Vylezla na vysokou hromadu sutin, jakmile se postavila, popošla kousek stranou, aby pod nohama zaslechla chroupající zvuk. Odstoupila svou nohou a s úlekem vypískla. Stála na ostatcích jednoho z obyvatel Osmičky, který již nestačil uniknout. Tereza se pohledem vrátila před sebe a uviděla totéž, jen v podstatně větší míře – všude před ní, na hromadách ležely pozůstatky těch, jež byli kdysi jejími krajany a v dáli za touto hrůznou podívanou si všimla rozpadlé budovy novin, kde pracovala, aby něco málo vydělala na uživení.
Došla k ní a vešla dovnitř. Udělala několik kroků a při zvuku cinkajícího skla zase odskočila úlekem stranou. Ale byla mile potěšena – byla to jen Sumera – redakční kočka, kterou kdysi Naomi přinesla z ulice a stala se miláčkem celých novin. Tereza ji chytila a nacpala do brašny, kterou si s sebou vzala.

Vyšla z budovy a dala vysílačkou vědět, že se chce vrátit.

Tam, kde vystoupila i nastoupila zpět.
Zpátky v podzemním 9. kraji zašla ihned za Naomi, z brašny vytáhla kočku a dala ji jí.
„Díky, Terko! Už jsem jí obrečela. Pojď, jdeme se najíst!“

Usedly k jídlu a s obrazovek v jídelně se linula ta melodie, kterou Tereza slyšela nespočetněkrát v Berlinariu při Hrách, melodie zpráv berlinarské televize. I moderátora poznala…

„Dobrý večer, tady Horst Herzberger! Je mi ctí vás přivítat při sledování speciálního vydání našich zpráv. Víte, dnes tu totiž mám někoho, kdo může mnoho povědět a vyjasnit, pokud jde o ty události na konci druhých Čtvrtoher. Všichni u televizních obrazovek, přivítejte pana Semira Gerkhana!“
„Také zdravím.“ Semir se upřeně na Horsta díval, nenechal se nijak rozptylovat. Oblečený v bílém obleku, učesaný a oholený vypadal, jako by nikdy v aréně nebyl.

„Semire, tak co se stalo?“
„Víš, Horste, když jdeš do Her, máš vždy jen jedno přání – většinou je to přežít a vyhrát! Já měl tehdy jiné. Zachránit Terezu.“
„Proč jsi to neudělal?“
„Proč asi? Defacto nás rozdělil Hartmuttův plán s drátem. No a pak to celý vyletělo do vzduchu.“
„Semire, to Tereza vyhodila arénu po povětří,“ upozorňoval Herzberger.
„Netušila, co dělá.“
„Fakt ne? Já jen, že to vypadá, jako by byla spolčena s nějakými radikály a rebely.“
„Rebely? Horste, vážně si myslíš, že bylo v jejím plánu nechat se málem podříznout od Andrey a pak se pomalu nechat spálit na uhel od blesku?“
„Fajn, fajn, měním téma – nepokoje v krajích.“
„Můžu mluvit hned na kameru?“
„Jistě, Semire!“
„Lide, Germanie, nyní, když je situace taková, jaké je, chci, abyste se na chvíli zastavili a přemýšleli, co že to vlastně děláte. Už jednou jsme málem jako země zanikli. Prosím, nyní jakmile bude toto vysílání ukončeno, složte všichni své zbraně. Vybít se není řešení. Děkuji.“

Jakmile Semir domluvil, na obrazovky se snášely sousta jídla a křik.
„Zrádce! Kolaborant! Všivák jeden!“
Tereza se slzami na krajíčku špitla: „Žije! Ale vypadá jinak…“

Naomi opáčila: „Chce složit zbraně, ale to nejde, vzhledem k tomu, co Keller stihnul napáchat.“
Tereza odsekla: „Proč by to jinak říkal?“
„Třeba tě Terezo, pořád chrání, pro něj nejspíše Hry neskončily. A nebo ho k tomu donutili.“

--------------------------------
Další den

„Dobře, jste se uvolili se se mnou sejít. Budu vaším Reprodrozdem,“ oznámila k potěše Geburna a Krüger Tereza.
„Ale nebude to zadarmo. Mám jen dvě podmínky – osvobodíte oba uvězněné splátce z Berlinaria – Semira Gerkhana a Andreu Schäfer-Zoolander a udělíte jim následně milost a nebudete je jakkoli stíhat. Zároveň to oznámíte oficiálně přede všemi.“

Krüger jen zakroutila nesouhlasně hlavou. „Ne, ani omylem. V Devítce si jednotlivci podmínky nekladou – dojde k soudu a k rozhodnutí.“
„Oni nemůžou za to, co dělají. Chtějí jen přežit. A že jste je v aréně nechali jejich osudu, není jejich věc,“ opáčila Tereza, muchlající malý papírek s podmínkami.

Geburn se usmíval.
„Co se culíte, Maxi?“ prskla Krüger.
„To je přesně ono, tenhle výraz, slušný kostým a nějaký ten oheň – náš Reprodrozd. Za ty milosti to stojí. Krüger jen polkla. „Fajn a ta druhá podmínka?“
„Naomi si tu nechá kočku.“

O pár pater v podzemí později.
„Skřííííp!“ Dveře od pokoje strašně zavrzaly a vešel Geburn.
„Slečno Jenny Dorn!“
„Dneska jsou zase návštěvní hodiny?“
„Heleďte, ty dveře jdou otvírat – můžete kdykoli vylézt.“
„Takhle v tomhle?“ rozhořčeně ukazovala Jenny na kombinézu a šátek na hlavě. „Nemám tu své kostýmy a barevné paruky, co jsem měla v Berlinariu.“
Geburn její módní výstřelky nechápal.
„Máme tu jinší trable, než-li šatník. Tereza souhlasila s naším plánem.“
Jenny zakroutila hlavou. „Chuděra. Už takhle toho zažila kvanta…“
„Potřebujeme vás do týmu.“
„Mě? A kde je Tscherny?“
„Detox v nejnižším patře. Střízliví,“ mávl rukou Geburn.
„Heleďte, mě je to jedno, slečno Dorn, dělejte si co chcete – hrajte si na vězně. Seženeme někoho jinšího, kdo bude pro Terezu podpora.“
„A koho, smím-li se zeptat. Tereza tu nikoho nemá, kdo by jí rozuměl tak, jako já.“
„Kohokoliv, slečno Dorn. Každý je nahraditelný. I vy,“ odpověděl Geburn a zavřel dveře.

Další den předstoupila prezidentka Krüger k obyvatelstvu 9. kraje.
„Díky, jste se tu dnes sešli. Slečna Wox souhlasila, že nám pomůže výměnou za tento ústupek: Oba splátci – Semir Gerkhan a Andrea Schäfer-Zoolander budou zachráněni a zbaveni veškerých obvinění proti našemu plánu. Ovšem pokud slečna Wox od svého záměru ustoupí, dohoda pozbude platnosti. Děkuji!“
„Vidíš, Pietro, dohodla jsem to i pro Andreu.“
„Hmmm, díky. Cením si toho. Opravdu.“

„Krásné!“ chválil Geburn Krügerin proslov, zatímco Jenny rentgenovým pohledem sjížděla Kim.
„Děkuji.“
Jenny se ozvala: „Už vím, co potřebuje revoluci. Její vlasy.“
„Terko!“
„Jenny!“
„Co ty tu?“
„Terko, já jsem vězeň. Prostý vězeň. A tahle kombinéza je trest nejvyšší. Ruku na srdce, čekala jsem, že ti dříve výše postavení budou mít jaksi něco navrch… Pojď, půjdeme do jídelny. Něco ti ukážu.“

V jídelně.
„Podívej, tohle je to, co jsem chtěla,“ odpověděla Jenny a vytáhla kovové černé desky potažené kůží.
„Sturmi, módní génius. Je mrtvý, že ano?“ smutně se zeptala Tereza.
„Ano, bohužel je. Hned jak, jsi vjela do arény, tak jej zabili. Geburn mu slíbil, že to neuvidíš, dokud se nerozhodneš být Reprodrozd. Znal všechna rizika – jako my. A věřil nejen v revoluci, ale i v tebe.

Tereza si s lesklýma očima prohlížela Sturmiho skicy její revoluční uniformy. Na posledním listu byla nakreslena celá postava s kompletní sestavou uniformy a nějakými drobnými zbraněmi a malým vzkazem: „Vždy vsadím na tebe. Ať půjde o cokoliv. – Sturmi“.
„Byl geniální,“ zhodnotila Tereza.

------------------------

Další ráno v hale.

„Dobře, rozsviťte!“ zahučel Geburn.
Jenny přistoupila k Tereze na piedestalu a na rameno ji připnula odznak s reprodrozdem. „Sturmiho detail. Ale nejpodstatnější.“
„Můžeme začít?“ optal se Geburn.
„Ano.“

Geburn ihned Terezu instruoval:
„Terezo, začněme na tom, že budete klečet. Pomalu se zvednete, budete držet vlajku a řeknete svou větu, ano? Začněte, kdy budete chtít. Pamatujte, že jste právě vyšla z boje.“

Tereza spustila:
„Lide germánský, vzhůru do bojů za…“
Geburn zakřičel: „Znova. Umíte, slečno, text?“
„Umím,“ uraženecky hlesla Tereza. „Jen se zacvičuju.“
„To doufám. Jedem!“

„Lide germánský, vzhůru do boje za spravedlnost a proti útlakům!“
Geburn předvedl ukázkový facepalm.
„Znovu! A slečno, jako kdybyste vyšla z boje. Prosím vás,“ prosil Geburn.

„Lide germánský, vzhůru do boje za spravedlnost a proti útlakům, jako bychom vyšli z boje.“
„Co to plácáte?“
„Vždyť jste Geburne říkal, jako z boje.“
„To jo, jako z boje to máte říct, ale ne v tom hesle!“ soptil Geburn za pultíkem.
„Pardon…“

“Lide germánský, vzhůru do boje za spravedlnost a proti útlakům. Společně zvítězíme a založíme nové, lepší Germanium.“
„No konečně!“ zatleskal Geburn ironicky, ale přesto nadšeně.
Jakmile dotleskal, halou zněl velmi sarkastický a ironický tleskot jiné osoby.

„Vážení, právě šla celá revoluce do kopru. Gratuluju!“
„Tscherny?“
„No nazdar, Terezo. Takhle se vítají přátelé?“
„Já tě střízlivého neznám.“
„Tak se koukej seznámit. Alkoholový detox na mě zanechává těžké šrámy. A taky možná proto tak blbě vypadám.


Později v hale:
Tscherny se zvedl a postavil se před tabuli s nějakými plány a půdorysy.
„Prezidentko Krüger, tak mě napadá, kdy na vás, a teď mluvím i na vás ostatní, Jenny, Leone, Maxi, Hartmutte, Tereza zapůsobila nějak dojemně, nebo mile – a teď nemyslím její střílení z luku za 12 bodů či její články, když psávala v novinách??“
Jenny si vzpomněla hned: „Když šla dobrovolně do Her místo Naomi.“
„Fajn, výborný, Jenn. Mimochodem, teďka ti to sluší mnohem víc.“
„Díky, Josephe, i ty jsi snesitelnější, když nepiješ.“
„A nebo, když zpívala a plakala za Karolínu v 49. Hrách,“ dodala Jenny.
„Skvělé…“ Tscherny rukou smázl tabuli a otočil se na Kim. „Nebylo to důležitý, že ne?“
„Proč to chci vědět? Je to prostý. Tohle udělala sama od sebe. Nikdo jí nic neříkal. Všechno bylo automatický. A taky jí neličte. Jakmile je nalíčená, vypadá starší. Minimálně o deset let.“
Tereza se ušklíbla.

Geburn se zeptal: „To jí jako máme vysadit jen tak do války?“
Tscherny opáčil: „Ano, ale ne do války, ale někam, kde se nebojuje, ať se předvede – na to lidi uslyší. Když uvidí, co lídr revoluce dovede.
Zürs si vzpomněl: „Snad 4. kraj, před 14 dny byl těžce bombardován, ale ještě bojuje. Zároveň se obnovují 6. a 7. kraj, ale tam bych ji neposílal. Sice už skoro normálně fungují, ale raději ne.“

Později toho dne Hartmutt poté Tereze pokynul, ať jde s ním. Terka si nemohla na Harta o holi zvyknout.
„Fajn, Terko, původní Geburnův záměr byl, abys měla něco do těch reklam na efekt. Ale já neumím vymyslet zbraň jako módní doplněk.“ Hartmutt poté otevřel kovový kufr s novým lukem.
„Je luxusní!“ rozzářily se Terce oči.
„Asi bych ti to neměl povídat, ale za něj poděkuj Allerlei – než byly Čtvrtohry, naskicovala jeho design, občas si z krácení chvíle malovala designy zbraní. Já ho dle jejích plánů jen udělal. V tubusu vedle jsou šípy – je jich třicet – deset bílých normálních, deset oranžových zápalných a deset explozivních. Škoda, že ho neuvidí v akci,“ hlesl zklamaně Hartmutt.

Tereza hned sáhla po červeném a už si nabíjela.
„Brzdi, Terko. Chceš, abychom vyletěli do vzduchu?“ lekl se Hartmutt.
To mezitím přišla i Naomi.
„A, posila Terky týmu, taky bych tu něco měl.“
Hartmutt podal Naomi kuši se stejnými typy šípů, jen kratšími.
„Tak jste v jednom týmu, tak ať tak i vypadáte. Jo a Terko, až uvidíš Pietra, pošli ho za mnou. Mám tu pro něj dvojici seker - ostřejších, lehčích a mají i lepší aerodynamiku.

Než se Tereza stihla pořádně s novým lukem seznámit, už ji Zürs vedl do letadla.
„Letíte do té Čtyřky. Je tam nemocnice. Jak jsem řekl, boje tam nejsou, ale i tak vás budeme monitorovat.“
Tereza a Naomi vstoupily do letadla. Zürs jen dodal: „Vidíte, zapomněl bych, vše se bude natáčet – vše co uvidíte, řeknete, půjde rovnou do televize. A to bude váš mediální tým.“ A ukázal na čtyři lidi, již sedící.

„Tohle je Susanna von Landitz, ta nejlepší režisérka z Berlinaria.“
„Leone, pouze do doby, dokud jsem sama nevzala kramle. Těší mě, Terezo!“
Susanna poté dopředstavila zbytek.
„Můj asistent Frank Traber.“
„Je mi velkou ctí!“ odpověděl Frank s úklonem.
„A naši kameramané – Ingo Fischer a Chris Ritter.“
Ingo pozdravil a Chris jen mávl rukou.
„Od Chrise moc povídání nečekej – jednou ho v Berlinariu chytili a uřízli mu kousek jazyka. Od té doby nemluví, pokud nemusí.“
Tereza si potřásla se všemi rukou a zeptala se: „Geburn vás zachránil?“
Susanna jen: „Když to říká… Ale ne, utekli jsme, i kvůli tobě.“ A poplácala Terezu po zádech.

Zürs dal pokyn ke vzletu do 4. kraje.
Let netrval dlouho, než se Tereza stihla pozdravit a popovídat si se všemi nově poznanými lidmi, pilot již hlásil, že jsou v cíli cesty.

Jakmile celá skupina s Terezou, Naomi a mediálním týmem vystoupili, vydali se k něčemu, co vypadalo opravdu jako nemocnice. Tu měl každý kraj. Zpoza jejich dveří již vyšla jedna žena s kalašnikovem přes rameno.
Frank, když ji uviděl, se trochu uchechtnul.

Žena hned spustila: „Terezo! Vítejte ve 4. kraji, já jsem velitelka Schrankmannová.“
Tereza si s ní podala ruku a zeptala se: „Vy s tím umíte?“
Schrankmannová se jen usmála: „Ano, umím. V téhle době se člověk musí naučit hodně netypické věci na svou osobu… Ale říkejte mi raději Isolde.“
Von Landitz se ozvala. „Tereza se dávala dohromady, ale chtěla se přijet podívat na raněné.“
Isolde jen rozmáchla rukama. „Jak vidíte, máme jich tu dost. Kus na západ máme masový hrob, ale mám málo lidí, na to, abychom je tam přesouvali. Berlinarium se snažilo nás zlomit, ale nepovedlo se jim to. Pojďte tudy.“

Isolde zmizela za silnými igelitovými pláty. A Tereza vstoupila hned na ní. V čisté uniformě od Sturmiho a se zásobou šípů vypadala jako zjevení. Zvlášťě, když vše okolo bylo špinavé a sem tam jí nosem projel štiplavý zápach…

Tereza mávla na Susannu: „Tady mě netočte. Těmhle já nepomůžu, ani nemůžu.“
Susanna ji postrčila: „Jen se jim ukaž.“
Terka tedy neochotně poslechla a pomalu procházela mezi zástupy zraněných, ať stojících, či ležících, o které se ti stojící starali, pokud mohli.
Jeden kluk, asi v Terezy věku se postavil a zeptal se: „Tereza? Tereza Wox?“
Ta je pokynula na souhlas. „Přišla jsem se na vás podívat.“
Kluk hned vypálil další otázku: „Co tvé dítě?“

Tereza neznatelně zkřivila tvář, to bylo jedovaté, ale neúmyslné. Dítě byl Semirův nápad před 50. Hrami, aby je zrušili… Neúspěšně. Odpověď si vymyslet ale musela.

„No, přišla jsem o něj.“
„A budeš bojovat s námi, Terko?“
„Buď si jist, že ano, budu.“

Pak se zvedli všichni, co to jen trochu dovedli a začali pískat reprodrozdí melodii při třech zvednutých prstech pozdravu revoluce.

„Franku, toč to!“ pobídla Franka Susanna.

--------------------------

V Berlinariu.

„Pane, prezidente?“
„Ano, Evo?“
„Naše kamery, ze Čtyřky, co dosud přežily, natočily Terezu v místní nemocnici. Ovšem je otázkou, zdali tam vůbec ještě je.“
„Pošlete tam bombardéry a zlikvidujte to tam všechno, i s tou nemocnicí!“, rozkázal mívnutím ruky Keller.
„Prezidente?“, vyjekla Eva.
„Čemupak se divíte, Evo. Sama jste tu řeč, co jsem pronesl, napsala, a tím, že podporují Terezu, se dopouštějí velezrady, jelikož s tím propagují i symboly revoluce a odporu. Je třeba dát krajům najevo, co je čeká, když se budou paktovat s Terezou Wox. A teď učiňte, co jsem řekl.“

----------------------------

„Všichni tví přátelé budou na tebe Terko hrdí“, pyšně pronesla Susanna.
„A to jako budete vysílat všude?“
„Ano, Terez, úplně všude, byť jen s minimálním signálem.“
Chris a Ingo si nasadili helmy, jejichž hledí fungovalo i jako kamery, bylo to i praktičtější než standard, co měl Frank.

Ten ovšem kameru sklidil.
„Co blbneš, Franku?“, obořila se na něj Susanna.
Naomi mi teďka říkala, že prý se sem ženou bombardéry Berlinaria. Navíc k nim přiběhl Zürs, který se nechal raději vysadit dodatečně, ale chvíli mu trvalo, než je našel.

„Leone, jdete včas, prý sem letí bombardéry!“ pískla Tereza.
„Skvělý, je tu někde krytí?“
„Isolde ukázala na starou halu“

Bombardéry proletěly okolo nich, ale bez střelby. Pak se ovšem otočily a letěly opačným směrem, a pak zničehonic vypálily několik raket, které s ohlušujícími výbuchy dopadly na cíl.
„Po čem pálí?“ vztekala se Susanna, vyprašující si vlasy.
„A kruci…“, vzpomněla si Naomi.
„Nemocnice!“ vykřikla Tereza!

Vyběhla s Naomi ven a obě si nabily šípy. Akorát včas. Letouny se otáčely na další salvu. V pravé chvíli obě vystřelily. Výbušné šípy trefily jeden z letounů a ten se hořící stočil na ten druhý a oba dopadly na zem. Podařilo se je sestřelit.

Všichni okamžitě vyběhli směrem k nemocnici. Z té ovšem byla jen hořící ruina.
Tereze se zaleskly oči a klesla na kolena.
„Terezo? Můžeš říct, co vidíš?“ nabádala Susanna Terezu. „Chceš něco říct?“
Ingo s Chrisem se rozestoupili, Frank vybalil fidlátka a Naomi se postavila zády k troskám letounů, kde přes plameny prosvítal znak Germánie a Berlinaria.

Tereza začala mluvit plačtivě do Chrisova hledí: „Jo, něco bych chtěla říci. Všem rebelům a revolucionářům chci říct, že jsem zdravá a živá. Že jsem v 4. kraji, kde jednotky Berlinaria a prezidenta Kellera vybombardovaly a vypálily nemocnici plnou mužů, žen a dětí beze zbraní. Nikdo to nepřežil.“
Pak Tereza přidala na důraznosti hlasu: „Pokud si stále naivně myslíte, že se k nám všem bude Berlinarium chovat spravedlivě a férově, lžete si do kapsy. Víme totiž, co dělá. TOHLE!“
Tereza ukázala vztekle na trosky špitálu. „Tohle dělá. A my se musíme těmhle věcem bránit. A abych nezapomněla, mám vzkaz pro prezidenta Kellera. Můžeme nás trestat, mučit a bombardovat a vypalovat naše domovy, ale vidíte tohle?“ Tereza ukázala na hořící vraky letadel. „Kellere, právě jste rozdmýchal jiskru. Ta zažehla požár. A pokud shoříme při tomto požáru my, vy shoříte s námi!

-------------

Záznam s Terezinou řečí byl poté promítán v Devátém kraji. Byl odměněn bouřlivým potleskem a hvízdotem. Prezidentka Krüger se naklonila k Tereze a povídá: „Geburn vážně nebyl hloupý, když vložil svou důvěru ve vás, slečno Wox.“
„Díky.“
„Mám nyní promluvu k lidem. Vystoupíte se mnou?“
„Jistě.“

Krüger se postavila k pultíku a začala do mikrofonu hřímat další ze svých proslovů:
„Vítězství není bez obětí. Ale já tu nyní stojím s tváří naší revoluce a slavnostně tak oznamuji, že přišla naše chvíle. Hartmuttovi se podařilo rozjet vysílání na desetkrát více kanálů než dosud. Nyní tak můžeme tuto zprávu, kterou jste viděli, poslat do všech krajů. Společně budeme protivníkem, se kterým bude muset Keller a Berlinarium počítat!“

O několik dní později opět běžel v televizi rozhovor se Semirem. Vypadal za celou dobu snad nejhůře, bledý jako stěna a velikými kruhy pod očima, byť byl oblečený v obleku s motýlkem. Jako vždy se snažil přes televizi přesvědčit Terezu a tedy i rebelující stranu, aby ukončila boje a vzdávala se.
Semir jakmile to dopověděl, byl na chviličku přerušen moderátorem Herzbergerem.
„Nejnovější zprávy z Berlinaria! Máme nové zprávy o další útocích rebelů na naše nezákladnější pozice. Hlášeny jsou tisíce mrtvých a desetitisíce zraněných.“
Horst se pak otočil k Semirovi a zeptal se jej, zda k tomu nechce něco říct.
Než se ale odhodlal k tomu, cokoli dodat, do přenosu Berlinaria se úspěšně naboural Hartmutt s natočenými spoty rebelů.

„Dobrý, Harte!“ chválila jej Tereza.
„Díky, ale stejně mě vyhazují.“

Semir se těžce zvedl z toho křesla, ve kterém seděl ve studiu. „Terko, jsi to ty?“
Krüger a Geburn se zaradovali. „Vidí naše spoty, vidí to!!“
Semir ale dál naléhal: „Terko, ukonči ty boje, prosím. Nikdo tohle nemůže přežít. Nikdo z vá….“
Obraz vypadl.

„To bylo varování!“ vyjekl Tscherny.
„Ano, to bylo. Připravte se na útok Germanie!“ zakřičela do vysílačky Krüger.
Tereza, jakmile zhasl obraz, tak se vyděsila. Utrpení Semira ještě naroste, poté, co je takhle varoval a ona to moc dobře věděla.
Po deseti minutách jeden z vojáků zahlásil: „Prezidentko? Do našeho vzdušného prostoru se dostala letka tří vznášedel Berlinaria. Mám na ně pálit?“
„Zatím ne.“
Celým podzemím se rozlehl slabý třesk.
„Zásah, paní Krüger! Naštěstí pouze drobné škody. Dosud žádní zranění.

Ozvalo se ještě několik menších otřesů, ale to bylo asi tak vše.
„Moc se nesnažili…,“ komentoval útok Berlinaria Geburn.
„Mají zastaralé informace, jinak by zásahy byly větší,“ odpověděla mu Kim a nechala si ihned zavolat Terezu na další spot.

Tereza tedy i s Pietrem, Tschernym a kameramany vyšla na denní světlo, aby dala Kellerovi na vědomí, že jeho útok přežila.
Susanna jí řekla, aby sdělila všem krajům, že přežila a kraj také, že nejsou žádné vážné škody a tak.
Ta se sebe ovšem nevydala ani hlásek, jen tupě zírala do kamery Inga a potichu jen špitala: „Oni ho zabijí. Za to varování ho zabijí.“ Susanna se rozhodla jí déle netrápit a celou tu šarádu odvolala.

Dny ubíhaly a jednou za Terezou, celkem vystresovanou a ne úplně přívětivou zašel Tscherny.
„Ahoj. Jak se máš?“
Ticho.
„Hmm, hele, já vím, že jsem trouba a notorik, ale ty jsi jediný kamarád tady, co mám a co se se mnou aspoň trošku baví. Nějaký láhve s pitím tu asi nemáš, co…?“
„Jsi čuně, Tscherny.“
„Fajn, fajn, fajn. Jen jsem ti přišel říct, že letěli zachránit Semira a Andreu. Včera prý v jednom z krajů naši vyhodili do luftu přehradu. Ta zaplavila jejich elektrárnu a vyhodila tak v celé Germanii elektřinu. Tudíž jejich obrana je nyní úplně hluchá a neaktivní. A zkus hádat, kdo se agilně nechal naverbovat….“
Tereza jen pípla „Naomi?“
Tscherny souhlasně kývl. Kromě ní letěl i Leon a čtyři vojáci. Jsme s nimi v kontaktu, žádný strach.
Jinak nevím, jak ty, ale Krüger nesnáším. Tu prohibici, kterou mě tu nastolila jí neodpustím. Ale už jsme dostali i zprávu, že ti dva jsou v bývalém tréninkovém centru. Problémy ovšem jsou také. Nevíme, jak dlouho bude blackout trvat, a ani Hartmuttovi se nedaří úplně dělat bordel v jejich síti.

Další špinavou práci obstará co nevidět Pietro.
Vystoupí ven a svým monologem bude zdržovat berlinárská média. Hartmutt mu jeho vysílání nastavil tak, že ho jen tak neshodí z obrazovek. Ten rezavec je chytrá hlavinka. Tak pojď nahoru za námi,“ pověděl ji Tscherny, usmál se a podal Terce ruku.

Nahoře už Susanna a její tým pěkně zabírali Pietra a ten se připravoval na řeč.
Susanna mávla rukou na start.

„Zdravím všechen lid Germanie! Jmenuji se Pietro Zoolander a jsem vítěz 39. ročníku germánských Hladových Her. Zdravím z 9. kraje, který přežil útok Berlinaria. Všichni jsou zdraví a silní, ani škody nemáme. Nyní k vám nemluvím proto, abych vám pověděl nějaké čerstvé zprávy, ale proto, abych vám řekl to, co se vám váš prezident Keller zdráhá říct. A to je pravda.
Všeobecně je známo, že vítězové, jakmile zvítězí, mají do konce života pokoj. Není tomu tak. Já i posléze moje přítelkyně, jež vyhrála o sedm let později a kterou nyní vězní tam u vás, a i každý další vítěz jsem Kellerovi sloužili jako novodobí otroci. Každý kdo nás chtěl, tomu nás na tučnou provizi pronajal jako obyčejný dům. Nás silné jako pracovní sílu, ty hezčí zase jako modely či společníky, na jisté radosti života.
Tato řehole byla sice placena penězi, ale já za tu dobu poznal leckteré neduhy berlinárské smetánky. A to jen proto, že místo peněz mi svěřovali podstatně cennější odměny. Jejich nejtemnější tajemství.
Ovšem to největší tajemství má prezident Paul Keller. Už jako mladý se dostal k vedení celé země a dokázal si ji až dosud udržet. Ptáte se jak? Postačí jedno slovo: JED!
Všichni jeho protivníci, ale i spojenci, kteří jej chtěli podvést, zemřeli nečekaně a záhadně. Je to tím, že pili se stejných sklenic, jako Keller. Ten tak pokrýval riziko prozrazení, ovšem ne vždy protijed fungoval a nehody se staly. Dávno měl jednu nehodu, od které po každém napití ze krvavých boláků ve vnitřku spodního rtu vypustí do skleniček trochu bezbarvého jedu. Jako had. Nikdo neví, jak se to stalo. Jen on. On. On klame, zabíjí a ničí. Bez slitování. To je vše. Děkuji.“

Celý tento projev Hartmutt nastavil jako smyčku a nabořil se s ním do berlinárské televize.
Mezitím přicházely od výsadku zprávy, že se dostali dovnitř bez jediného výstřelu a že již oba vězně mají na dosah.
Hartmutt ovšem s celkem vyplašeným výrazem v tváři naznačoval, že co nevidět Berlinarium bude zase elektrifikované a bude se moci bránit. Již v tu chvíli i vypadávalo pirátské vysílání Pietrova projevu.
Geburn neváhal a zeptal se: Kim, máme je odvolat?

Do toho se ovšem vložila Tereza.
„Dejte mě online. Když mě Keller uvidí, bude se věnovat jen mě a oni budou moci odejít.“
Hartmutt trochu váhal, zda je to dobrý nápad.
„Prosím Harty, dej mě online.“
„Je to tvá volba, Terko. Mnoho zdaru.“ Hartmutt začal spouštět přenos a kývl Tereze na znamení, že může mluvit.

„Prezidente Kellere? Tady Tereza Wox. Chci s vámi mluvit.“
Ticho.
„Prezidente Kellere? Tady Tereza Wox. Chci s vámi mluvit.“
Opět jen šum.
„Prezidente Kellere? Tady Tereza Wox. Můžeme si promluvit?“

Obraz konečně naskočil, za stolem seděl prezident Keller v černém roláku, na němž bylo cosi jako odznak, státní znak Germanie.

„Ale, slečna Wox. Čemu vděčím za toto setkání. Asi mi nechce poděkovat za ten útok, že ne?“
„Prosím, Kellere, pusťte ty dva. Pusťte je, a já dám pokyn k ukončení bojů a už nás nikdy neuvidíte. Přisahám. A vám bych do očí nelhala.
„Hmm, povídejte dále, slečno.“
„Nebo ještě lépe, pusťte je a místo nich se vám vydám já sama. Vyhrál jste. Mě jste porazil. Co chcete více?“
„Hahaha, slečno Wox, nemohu vám upřít snahu, ale na šlechetný konec je kapku pozdě, nemyslíte? Hahaha. Pokud si pamatuji, vy jste válku nechtěla. A máme ji tady. Mír je křehká věc, ale šlechetná slečna Wox si musela vzít kladivo a rozmlátit ho na prach.“
„Ano, ale, snad jsem vás přesvědčila o tom, že Semira miluju.“
„To nepopírám, slečno, ale říká se, že to co nejvíce máme rádi, se stane dříve či později naší zhoubou. Vy mě máte asi za celkem hloupého člověka, slečno, já moc dobře vím, že tu máte vaše lidi, kteří se snaží oba zachránit. Mnou vyslané jednotky už jsou jim na stopě. Do pěti minut je po všech. Pěkný den! Odpojte je!“

Obraz zhasl a Terka začala hysterčit.
„Je po všech! Všichni jsou mrtví! Celou dobu mě tahal za fusekli. Tak je kontaktujte!“ plačtivě prosila Tereza.
Hartmutt je vrtěl zamítavě hlavou, že to nejde. Ani od něj k nim, ani naopak.

Nastalo mrazivé ticho. Několikahodinové. Tereza utekla do svého pokoje. V hlavním velitelství by se asi zbláznila. Přecházela ze strany na stranu.
„Naomi, Semir, i ta Andrea. Všichni mrtví. Leon… Všechny jsem je zabila tím, že jsem tohle rozpoutala…“

Náhle k ní vpadnul Tscherny a funěl.
„Tady jsi. Už jsou zpátky!“
Tereza pokropená živou vodu seběhla až dolů do ošetřoven. Vojáci si tam ovazovali drobné ranky, Naomi si lepila také nějaké poranění.
„Terko, stalo se něco divného. Vůbec po nás nestříleli, nic. Nechali nás odletět. Já to nechápu.“ A pohodila hlavou směrem dovnitř ošetřovny.

Na prvním lůžku seděla Andrea s krvelačným výrazem ve tváři, krvavým šrámem přes levé oko, bílá jako stěna a se zatnutýma zubama, když jí doktor za ní sundaval opatrně jasně červený obvaz ze zad, který byl před chviličku sněhově bílý. Terka jí jen pokývla na pozdrav, a hned mířila za Semirem.
Ten k ní seděl zády, také bledý a s krví podlitýma očima. Na krku měl několik bodanců a drobné popáleniny.

Semire? To jsem já, Terka.
Další chvíle asi nikdo nečekal. Semir zatnul zuby a vrhl se po Terezy krku a začal ji na zemi škrtit.
„Semire! Nech jí!“ řval Tscherny.
Nakonec musel Semira omráčit židlí.

O 24 hodin později se Tereza probudila Její krk zdobil límec a u postele seděli Pietro a Geburn.
„Terko, to si radši nech na krku. Máš jej nateklý. Nějakou dobu nebudeš moci mluvit,“ povídá Pietro.
Geburn z jejího pohledu poznal, o co jí jde.
„Neboj, je živý, jen ho Joseph musel praštit, aby z tebe spadl. Proč na tebe zaútočil? Je to prosté. Zjednodušeně lze říci, že mu pomocí jedů, elektrických šoků a nevím čeho všeho, úplně vymyli mozek a namluvili mu o tobě jen ty nejhorší možné kecy.
„Udělali z něho zbraň, kterou vycvičili k tomu, aby tě zabila,“ konstatoval suše Pietro.
Terka na něj hodila hlavou.
„Andrea?“ Dává se dohromady, na oko uvidí, ale jizva tam asi zůstane. Záda má pořád v jednom ohni a vypěstovala si závislost na morfiu. Vybrala jim lékárnu. Dvakrát. Použili na ní totéž, co na Semira, jen v mnohem menší míře, za dva-tři týdny bude zase provozuschopná.“

Geburn ještě dodal: „Semir se dá dát opět dohromady, ale půjde to pomalu. Jsem od přírody optimista.“

Ten samý den večer slavnostně Kim Krüger oznamovala osvobození zajatých lidí, jejich zproštění viny. a také fakt, že dneškem začíná osvobození celé Germánie a že cesta začíná ve Druhém kraji, kam se všichni potřební postupně za čas přemístí.

Mezitím po prázdné chodbě kráčela Tereza. Šla pomaličku a blížila se k jasně zářícím oknům na konci chodby. Došla až k nim, a při tom pohledu jí navlhly oči. V té místnosti, do níž hleděla, ležel na lůžku přikurtovaný Semir a házel sebou v neuvěřitelných křečích vzteku. Vypadal, jako kdyby měl absťák a tím vyváděním jakoby žadonil o další dávku. Křičel, snažil se popruhy utrhnout, nadával, ale slyšet nebyl. Místnost byla zvukotěsná.


Konec 1. části

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1535
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Tak, po milionu let koment Laughing

Popravdě se mi to četlo docela složitě, protože jsem ani knihy ani filmy nečetla a neviděla, tak jsem se v tom kapku ztrácela Sad

Nah, Semir a Andrea spolu, brrr! Nelíbí Laughing

Holka z ledu je cute přezdívka Very Happy

"Ona to nezvládne, bere to osobně. Velmi osobně.“
„To je jen dobře – a ten vztek, který má, bude-li vhodně nasměrován a interpretován, bude velmi užitečný.“ ----- jo, souhlasím, se vztekem a jeho energií se velmi dobře pracuje, pokud se to umí!

nejsou to rebelové, ale pouze obyčejní zločinci a zrádci - labeling je taky velmi důležitý Very Happy

Sumeraaaaaaaaaaaaaaaaa!!!! <3 <3 <3

Brrr, Semir v bílém, nedovedu si ho představit jinak než jako sňatkového podvodníka Laughing

„To je přesně ono, tenhle výraz, slušný kostým a nějaký ten oheň – náš Reprodrozd. Za ty milosti to stojí." - Geburn mě zaujal Very Happy

Jenny rentgenovým pohledem sjížděla Kim.
„Děkuji.“
Jenny se ozvala: „Už vím, co potřebuje revoluci. Její vlasy.“ ---- Laughing hahaha, to bylo dobrý Very Happy

Chudák holka, jak to musí opakovat, působí jako loutka XD

Koukám, že jsi zaměstnal celou Kobru Laughing

Jak se Wox o Semirka bojí Embarassed :aww:

Wox se psím límcem!!! :rofl:


Fajn povídka, ale bohužel se ztrácím v ději, asi bych nebyla svými vlatsními slovy popsat, co přesně se tam dělo (ve smyslu jednotlivých scén).
Možná se trošku moc vžíváš do toho, že čtenář ví, co se děje mimo řádky - uvítala bych trošku více popisů Embarassed

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
PLK Extra 21. - Hunger Games: Woxiyin vzdor I.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma