AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Jádro
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ahoj,

po dlouhé době je tu nová povídka Smile
A je věnována Kájce. Kájo... moc Ti děkuji.
Snad Ti to udělá radost

Pokud si chcete povídku někam zařadit, pak asi velmi lehce poznáte kam Wink
Když / MMN / Bezčasí.

Za případné komentáře moc děkuji Smile

Wox


*********************************


Jádro


Jsem asi v průšvihu, napadlo ho a cosi v něm se skrčilo do polohy plodu.

Polkl a bříškem ukazováku vykouzlil na vlastním dechem zamlženém okénku obyčejnou vlnovku. Nespokojeně ji přejel modrýma očima a dodal nad ni tlustou tečku. Jakože slunko nad moře. Či co.
Frank se mumlavě pokoušel trefit do rytmu slov posledního vítěze Superstar, jehož hit Všechno má svůj důvod zaplavil všechny stanice od punkerských po nudný mainstream. Jak Traber trefně pronesl, buď má ten chlap děsně schopnou, nebo děsně sexy manažerku, co mu všude… Um… otevírá dveře - jinak než cynismem kořeněným dávkou sexismu si úspěch té tsunami sladkobolnosti odůvodnit nedokázali.


    Nic se neděje jen tak, bejby.
    Všechno má svůj důvod.
    Tak klidně breč
    Ale vezmi mě za ruku,
    Protože já setřu tvý slzy



Modrooký komisař se otřásl. Jako studentík se nafukoval hrdostí, když mu učitelka slohovku ohodnotila trojkou, nicméně tahle snůška klišé mu zvedala na pažích hrbolky husí kůže, aniž by měl ambice aspirovat na uměleckého kritika.

A sněžilo.

Nadechl se nosem a pokusil se potlačit vzrůstající vztek na sebe sama. To ho vážně tak štvalo, že se Gerkhan neozval? Dva měsíce od něj nedostal ani esemesku. Ok, chápal, že Semir přetrhává pupeční šňůru, co ho ke stanici poutala dlouhá léta – a že se to možná rozhodl učinit rázným řezem, který tak rád sám o sobě lidem namlouvá, že bolí míň.
Ale i tak… byli přece přátelé tak dlouho.
Čekal by něco víc.
Vždyť by ho rád poplácal po rameni. Pozval na jedno.
Dobře, on sám po tom všem, co se stalo s Elenou, taky zmizel a rozhodl se nebýt k nalezení.
Ale tohle bylo něco jiného, ne?
Turek mu chyběl.
Není divu, že…


Kochal se vůní horké kůže mladé ženy a dlaně mu bloudily po jejím těle, oceňovaly každou oblinu a mlčky chválily, že patřila k těm, co odmítaly trend čouhajících kostí.
„Tome…“ zašeptala a přitáhla ho k sobě, aniž by otevřela oči. Pomalu přestávala věřit, že stále existuje chlap, pro kterého sdílené intimno neznamená překulit se po milování na svou stranu postele a popřát dobrou noc. Setsakra si užívala, že ji tmavovlasý muž už několikátý týden přesvědčoval o opaku.
Líbali se a mazlili, aby ji pak stiskl v náručí a rty brunetce zezadu polaskal rameno. „Miluju tě, Kar,“ zachraplal a trhl sebou stejně jako ona.
Neodpověděla hned.
Jakoby mu dávala šanci vzít to zpátky.
Obrátit to v žert.
Záda přitisknutá k jeho hrudi, musela cítit každičký panický nádech, k němuž ho nutilo sevřené hrdlo.
Pomalu se otočila na druhý bok a pohlédla mu do očí. „Taky tě miluju,“ pronesla vážně.
A nekonečně klidně.



Uměl být zamilovaný.
To rozhodně.
Ó jé, kolikrát byl úplně mimo z nějaké holky a nedal pokoj, dokud ji nedostal.
Úplnej jeřáb v říji, kuckal se vždycky smíchem Gerkhan. Nevidí, neslyší a vůůůůbec nikam nedoletí.
Že teda zrovna on měl co říkat.

Jenže tohle bylo něco jinýho.
Nějak nezvládl ten okamžik… tu pravou chvíli… kdy se to začalo podobat

Eleně.

„Ale je to náhodou docela fajn song,“ bubnoval palci do volantu Traber, který už měl jasno v tom, co dneska v koupelně vybalí na imaginární mikrofon ze sprchové hlavice. „Hele, kam si zajdeme na oběd? Dal bych si klobásu, ale vypadá to, že soudruh Schröder definitivně hodil ručník do ringu, co? Asi na něj přišla hygiena, pamatuješ, jak to tam měl všechno zaplácaný? Aby neseděl za obecné ohrožení, haha. Tak nevím. Do Meka se mi nechce, v KFC maj jen to blbý vysušený kuře nebo salát… Nebo si sjedem do bistra na čínu?“
„Nějak nemám hlad,“ hlesl.


*****


„Oh, to je… nečekané.“ Karolina dala hlavu na stranu – musela se bránit smíchu, tohle byla přece vážná věc. Tom pochodoval sem a tam načepýřený jako vrabec v největších mrazech a ona jakožto věrná přítelkyně nemohla ukázat, jak strašně ji jeho rozhořčenost baví.
Kdyby alespoň žárlil na ni!
„No fakt. Já myslel, že se mu stalo bůhvíco, vletím tam s pistolí a Semir ji tam má v posteli. A ještě mi lže do očí, že se o ni jen stará!“ Modré oči hledaly pochopení v hnědých. „Takovou šikanátorku! Až prohlídne, co je Tereza zač, bude kňučet. TAK!!! A já mu hezky povím, jak jsem ho varoval. Ať jí najme nějakou ošetřovatelku! Přece u ní nemusí sedět! Navíc ve svým bytě!“
„Ano, ano, Tome, hrůza.“ Kruci, začal se jí chvět dolní ret, pozná, že si z něj tropí šoufky.
Plamenný zápal spravedlivého hněvu naštěstí oslabil jinak neomylné vnímání fešného komisaře, který se chvěl obavami nad dopady špatného parťákova rozhodnutí. „Já prostě jen nechápu…“ rozhodil rukama.

„Pojď sem, ty moulo,“ vztáhla k němu paže a pobavena tím, že ho takové oslovení vůbec nezarazilo, ho nechala položit jí hlavu do klína. „Za dva týdny ho máš zpátky v práci. A zase bude…“ slova „jen tvůj“ polkla. Nemusela být pravdivá a Karolina Tomovi nemínila lhát – na rozdíl od něj začínala doufat, že vztah mezi tureckým komisařem a podivínskou zamlklou mladou novinářkou nemusí skončit, až blondýnce srostou kosti a zmizí modřiny. A zdaleka nejen proto, že by Semirovi holku přála, viděla v tom jasné benefity pro sebe samu. Odmítla cítit se proto sobecky.
„Ještěže mám tebe, Kar,“ zaúpěl ztrápeně. Doopravdy. Vždy tu pro něj byla, aby ho ukonejšila v jeho starostech a žádná bolest pro ni nebyla tak malá, aby nad ní mávla rukou. Jeho Karolina, která neměla v lásce věčné ufňukánky, leč zůstávala připravena pomoci těm, co se rvali se životem a v některých momentech přiznali, že jim prostě došly síly.
Pousmála se. Byl sladký a nemínila mu teď vysvětlovat, že i jeho kamarád možná chce někoho mít. Milovala toho velkého statečného poldu, co tu a tam kňoural jako malé děcko. Zvládl to dělat v míře, co ho neztrapňovala, ale polidšťovala. Žádný macho macho Kranich. Jen Tom. Moula Tom. Parťák Tom. Její přítel Tom. Skvělý Tom.
„Miluju tě,“ řekla a prsty mu prohrábla tmavé kadeře.
Uklidňovalo ho to.


*****


    Nic se neděje jen tak, bejby.
    Všechno má svůj důvod.
    Tak klidně breč
    Ale vezmi mě za ruku,
    Protože já setřu tvý slzy



„Ježiš, proboha, přepni to,“ zpronevěřoval se Semir víře veškerého svého příbuzenstva. „Co je to za sladkou břečku?“
Mlčky stiskl tlačítko a interiérem tmavého Mercedesu se rozlinula porce pořádného rockového nářezu.
„Lepší, dík,“ kývl Gerkhan a popotáhl pás, co ho začal příliš rýt do vysvalené hrudi, ještě jednou jím vztekle cukl a při pohledu z okénka zauvažoval, jakým směrem asi leží Portugalsko, kde si právě válí šunky Tereza s Kellerem. Kruci, měl by na to přestat myslet. PROČ na to vůbec myslí?
Tomovi byl důvod kamarádovy skvělé nálady naprosto jasný, ovšem míchat se do toho nemínil, vlastní úvahy jinde.

Uměl být zamilovaný.
A byl zamilovaný.
Tolikrát.

A zkušenosti, co přišly s roky, o které zestárly jeho kosti, mu jasně říkaly, jak ohromná propast se klene mezi láskou a poblázněností.
Láska je skála.
Buď vám drtí hruď, nebo se o ni můžete opřít.
A možná, byť by logika protestovala, obojí naráz.

Po Eleně si přísahal, že bude opatrný.
Že se jen tak neodevzdá.
Ono to pak strašně bolí, když to nevyjde.

Strašně.


Její rozpoložení bylo jasné od vteřiny, kdy za sebou zaklapla dveře. Poznal to podle rytmu, v něm klapaly podpatky i žuchnutí, které mohlo pocházet pouze od odhozené tašky.
„Ahoj,“ ucedila cestou do koupelny a než stihl odpovědět, už si mokré dlaně otírala do halenky. Zlozvyk, který se nemínila odnaučit.
„Ty boty ti nevyreklamovali?“ snažil se zatvářit účastně.
„Ne, kupodivu je prý ok, když se vycházkové podzimní polobotky rozlepí, když se s nimi člověk projde po mokrém chodníku,“ otočila se prudce. „Aby toho nebylo málo, měla jsem báječný rozhovor s matkou jednoho mého úžasného studenta, co odmítá chodit do hodin. A svorně se oba hrozně divili nad tím, že jsem jeho třídního informovala, že pokud nezmění přístup, nemůžu ho klasifikovat. Nádavkem jsem si polila blůzu kávou,“ vysvětlila oranžový flek, kvůli němuž si Kranich původně myslel, že má na sobě přítelkyně zcela nový módní kousek a užuž se ho chystal pochválit. „Ne, sorry. Dneska se ten den nějak nevyvedl. A že by se mi chtělo vařit…“
„Asi jsem měl tušení,“ zvedl do vzduchu dvě igelitové tašky s kebabem, pro který se stavil ve stánku naproti ženinu bytu.
„Uf. Jsi zlato, díky.“ Bez rozpaků ze sebe stáhla špinavý svršek, který putoval do koše na prádlo a než se v mikrovlnce ohřáté jehněčí stihlo bytem rozvonět, vrátila se z ložnice v legínách a volném vínovém tričku pod zadek. „Jsem protivná, promiň.“
„To nic,“ sevřel ji kolem ramen.
„Počkej…“ přestala si opírat čelo o Kranichovu hruď a očima zapátrala po hodinách. „Neměl jsi být dneska se Semirem? Říkal jsi, že večer zajdete na panáka…“
Políbil ji na nos. „Volal jsem mu, jak si se převlékala a odpískal jsem to.“
„Ale já neumírám. Jen mám blbej den. To přece nemusíš.“
Tom se zazubil. „Ale já chci. A on to chápe.“

Otevřela ústa, aby zaprotestovala, pak však nechala rty roztáhnout v úsměvu. A proč vlastně ne? Proč se nenechat hýčkat, být jednou ta, o kterou je pečováno, i kdyby šlo o úplnou blbost?
Dlaní našel její a zároveň brunetku stiskl v pase.
Mikrovlnka cinknutím oznámila, že je večeře připravena, muž však Karolinu, která se chystala vysmeknout, nepustil a v reakci na udivený pohled jen zvedl obočí.
Když se s ní nepříliš obratně zhoupl v tanečním postoji, rozesmála se. „Ty jsi blázínek.“
„Nepopírám.“
Elegance v to sobě mělo pramálo, přesto jí tlouklo srdce, když spolu kymácivě kroužili po improvizovaném parketu mezi pomalu už zavánějící kupou nádobí, odpadkovým košem a linkou, na které osychal ke kebabu zakoupený salát.
Karolina mhouřila víčka. Odevzdala se už dávno a věřila, že to zvládne i on.

S tichou dohodou spolu budovat jádro, které je spojí.
Jádro, které ustojí hádky a nedorozumění, které je přitáhne zpět, aby si dokázali promluvit, byť třeba napřed s hněvem a slzami.
Jádro, které zabrání ostrým řezům, které za sebou nechávají zmatek a bolest.
Jádro, jemuž se člověk musí naučit důvěřovat.
Jádro, díky kterému není energie vztahu spotřebována strachem, zda má ten druhý vůbec motivaci přijít domů.

Jádro, co to vše usnadňuje, ale nesmí se na něj hřešit a považovat jeho těžce vybudovanou existenci za samozřejmou.
Musí být dva, aby žilo, klíčilo a bylo zdravé.
Dva a oba upřímní.
Protože hrozně riskujete, když se mu odevzdáte.



Krajina okolo ubíhala a po dálnici vířilo barevné listí, které ze stromů serval a na asfalt svál podzimní vítr. Turecký komisař si pohrával s tlačítky mobilního telefonu a zadumaně civěl ven, zamotaný do desítek otázek, aniž by tušil, jak špatné si na ně dá v příštích týdnech odpovědi.

Tom Kranich už jasno měl.

A bez ohledu na znechucený výraz, co po něm malý snědý kamarád hodil, bezmyšlenkovitě zahvízdal první melodii, co mu přišla na mysl.


    Nic se neděje jen tak, bejby.
    Všechno má svůj důvod.
    Tak klidně breč
    Ale vezmi mě za ruku,
    Protože já setřu tvý slzy



Zvládne to.
Dokáže sebrat odvahu se ještě jednou odevzdat.



Konec
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Vím, že to není pro mne, ale jestli mohu, komentnu.

Nevím proč, ale působilo to na mne melancholicky. Mile a nadějně.

Moc hezké dílko. Překvapil mne tam Traber Very Happy

Hezké a takové akorát dílko na klidný večer u afc 11 povídkového fórka Smile

Dík. S

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Jádro
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma