AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se ti epizoda líbila? Známkuj jako ve škole ;)
1
0%
 0%  [ 0 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Hlasuje jen Brittany :)
100%
 100%  [ 1 ]
Celkem hlasů : 1

Kobra 11- 01x12- Odplata
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 201
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Úvod k dílu - Po hodně dlouhé době přidávám zase pokračování mé série Kobra 11.
Upozornění - V díle se vyskytují ke konci sprosťárny, kterým možná ještě zakryji jedno písmenko *. Dále se však také mohou vyskytovat sem tam chybky.
Postavy - Semir, Tom, šéfová Anna, Andrea, Susanna, Frank, Dieter a pár vedlejších.
Párování - Semir+Andrea
Délka - cca 4606 slov; 14 stran ve Wordu
Další - Tak Vám přeji krásné počteníčko Wink

Odplata

Tom jde se Semirem na sklenku vína, protože úspěšně vyřešili případ zavražděných žen. Když šli kolem šéfčiny kanceláře, všimli si jak jejich nadřízená má nohy na stole a rozjímá to ticho a klid.
Tom se uculí a povídá- ''Šéfová, šéfová, celé dny učíš aby tvoje děti nedávaly na stůl nohy a pak....'' pokyvuje hlavou
Anna- ''No.... Tome, jsem prostě jenom utahaná'' směje se
Semir- ''Nepůjdeš s námi na sklenku vína?'' chce změnit téma menší z komisařů
Anna- ''Ráda.'' usměje se a jde ke svým podřízeným, kteří už mají dávno každý v jedné ruce její kabát a čekají, až si do něj jejich šéfka strčí ruce

Před restaurací, do které právě vstupují Semir, Tom a Anna přijíždí tmavě modrá dodávka značky Mercedes. V něm sedí žena a muž...

Ke přátelům z DP přichází číšník.
číšník- ''Dobrý večer, už máte něco vybráno?''
Semir- ''Dobrý večer... Ano, dejte nám láhev toho nejlepšího červeného.''
číšník- ''Jistě.'' usměje se a nakráčí si to za barový pult.
Tom- ''Wouw... Semire, ale doufám, že to taky zaplatíš!'' směje se a Anna se k němu přidala

V mercedesu se žena baví s mužem.
Marion- ''Axle! Kdy už konečně pojedeme domů!''
Axel- ''Chvíli vydrž, Marion.'' vyndá z černého pouzdra zbraň ICS M4A1 CQB R.I.S. Crane Stock Plastic a namířil si to na jednoho z kolegů ''Ještě chvíli... Ještě malou chvíli.'' míří si to na kolegy z DP
Marion- ''Axle! Co? Co to děláš?!''
Axel- ''Pšššttt... neboj se, na tebe ji nepoužiju! A teď prosím mlč.'' míří na ně...

Členové dálniční policie se baví...
Anna - "A pánové, doufám, že je hned neodsoudíte!"
Semir - "Ale Anno, snad nás znáš, ne?" uculí se
Anna - "No právě." usměje se na něj
Číšník jim nese to nejlepší víno, které v restauraci měli. Jenže si stoupl na špatné místo, přímo do terče kulky pro jednoho z komisařů.
Ozval se strašlivý výstřel a číšník padl k zemi.

Axel- ''Sakra, d*mentní číšník!'' třískl do volantu rukou

(znělka)

Semir s Tomem se zvedly a zaostřili tmavě modré auto, které ujíždí pryč. Ihned sebrali své zbraně, bez kterých se nikdy, ale nikdy neobejdou a ihned se vydávají po stopě tmavého auta.
Tom- ''Toho si chytneme!''
Semir- ''Tak nekecej a dělej!'' nastupuje do svého BMW ''Tak dělej! Nikdo tady na tebe čekat nebude...!''
Tom- ''No jo, jo, jo...!'' a přidá k tomu ten jeho hrubý hlas a zabouchne dveře od spolujezdce

V tmavě modré dodávce...
Marion- ''Axle, co jsi to udělal?''
Axel- ''Teď ne, Marion. A připoutej se!''
Prudce zahne doprava na křižovatce.

Semir a Tom už jedou, bohužel ale neví kudy mají jet dál.
Semir- ''A teď kam?!!!''
Tom- ''Do... leva, doleva!''
Semir- ''A jak to víš?!''
Tom- ''Moje hlava mi to radí.'' uculil se
Semir mlčí a zahnul tedy doleva. Jel dál a dál... až dojel na konec silnice.
Semir- ''Sakra! Tvoje hlava? Tvoje hlava?....''
Tom dodal za Semira- ''Moje hlava....'' posmutněl
Semir- ''To sis nemohl všimnout značky, která značí slepou ulici?!''
Tom- ''Já? To ty si řídil a ty si se ptal, kam jet... tak jsem si tipl!''
Semir už zase mlčí a vyjel rychle pozadu ze slepé ulice a pak prudce zahnul a jel k místu střelby.

Tmavě modrý mercedes jel dál...
Axel- ''Jó... ty poldové jsou, ale leví! Bože, nemůžu uvěřit vlastním očím, koho to stát poslal na silnici v povolání pomáhat a chránit!'' začal se hlasitě smát
Marion- ''Teď mi to ihned vysvětli.'' Axel ztichl a spustil
Axel- ''Víš... Vzpomínáš si na toho Kranicha a Löbela jak zavřeli našeho bráchu...'' mlčí ''copak si nevzpomínáš? Byl nevinný a... a teď je mrtvý, jen a jen kvůli nim! Ale příště už neminu a rovnou oba!''
Marion se při vzpomínce na bratra rozbrečí a Axel ji obejme.
Axel- ''Neboj se, za chvíli bude vše v pořádku. V naprostém pořádku! Mám plán.''

Semir a Tom přijeli před restauraci a vidí odjíždět sanitku, která houká jako o život... Semir opatrně vylezl a šel za Annou, která stála opodál. Tom jen seděl v autě a bubnoval prsty o levé koleno. Přitom si broukal cosi v jeho hlavě a připravoval si, co řekne Anně.
Semir- ''Jak je na tom?''
Anna- ''Co myslíš... a co vlastně vy? Chytly jste ho?''
Semir zakýval hlavou- ''Ne.''
Anna mávla naštvaně rukou a šla si sednout do Semirova auta. Chvíli tam přemýšlela a pak ji z myšlenek vyrušil Semir a Tom, kteří už se nějak zázračně zas baví.
Semir- ''Anno? Vše v pořádku?''
Anna- ''Jde to...'' vydechne
Tom- ''Tak pojedeme, ne?'' koukne se na hodinky ''Už je taky čas.''
Anna- ''Dobře.'' a přesedla si na místo spolujezdce
Semir ji odvezl domů a pak odvezl i Toma a potom jel rovnou domů za svojí ženou Andreou.

Další ráno je Andrea nasměrovala do domu postřeleného číšníka. Semir s Tomem stojí před dveřmi domu číšníka a jeho rodičů.
Semir- ''Já zvoním, ty říkáš!''
Tom- ''Tak to ne!''
Semir- ''Ale jó!'' usměje se
Před dům také přijíždí šéfová Anna. Semir s Tomem se otočí na přijíždějící auto.
Tom- ''Co ta tady dělá?''
Semir- ''Andrea!''
Tom- ''Co? Proč Andrea?''
Semir- ''To ona jí to určitě řekla kde jsme.''
Anna k nim přijde.
šéfová- ''Dobré ráno, pánové!''
Semir, Tom- ''Dobré...''
šéfová- ''No tak, dělejte, nebo Vám už z toho věčného stání zmrzly prsty u rukou?''
Semir- ''Ne... rozhodně ne.'' uculí se a zazvoní

Po chvilce jim přijde otevřít postarší paní.
paní- ''Dobrý den, smím Vám s něčím pomoc?''
šéfová skočí klukům do řeči- ''Dobrý den, Engelhardtová, dálniční policie.'' ukáže služební průkaz
Semir- ''Gerkhan.'' taky ukáže průkaz
Tom- ''Tom Kranich.'' a nemůže zůstat pozadu a taky ukáže svůj průkaz
paní- ''Stalo se něco? Něco Dominikovi?''
šéfová- ''Můžeme s Vámi mluvit někde jinde?''
paní- ''Ale ano, jistě, pojďte dál.'' pobídne policisty a pak za nimi zavře dveře

Paní je dovede až do velkého obývacího pokoje, který je famózně prosvětlený obrovským skleněným lustrem.
paní- ''Prosím, posaďte se.''
Semir- ''Ne, to je dobrý, postojíme.'' koukne se na Toma, který si už chtěl sednout, ale Semirův zrak mu naznačoval, že ne! ''Chtěli jsme s Vámi o něčem mluvit, o něčem důležitým.''
paní- ''Jistě, a o čem? Stalo se snad něco mému synovi Dominikovi?''
Tom- ''Váš syn byl včera pozdě večer postřelen.''
paní- ''Cože? Jak je na tom?''
šéfová- ''To zatím nevíme, jen to, že včera to nebylo moc dobré, po pádu na zem si nejspíš udělal menší otřes mozku, ale kdyby se jeho stav zhoršil, určitě by nás informovali, a samozřejmě, že i Vás, jen mě překvapuje, že to nevíte?''
paní- ''Víte, včera večer jsme přiletěli z Kanady a když jsme synovi telefonovaly, ještě byl v pořádku a já... nechápu to!"

V tom ze schodů jde také postarší muž. Hned se vydá do obývajícího pokoje.
pan von Lamberger- ''Dobrý den, Hans von Lamberger. Potřebujete něco?''
paní von Lambergerová- ''To jsou policisté z dálničního oddělení, přišli nám říct, že...'' rozbrečí se, von Lamberger jí hned jde obejmout a utišit
šéfová- ''Váš syn byl včera večer postřelen do zad a nejspíš utrpěl menší otřes mozku, ale zatím neznáme jeho stav z dnešního rána.''
pan von Lamberger- ''Cože? Bože... to je strašné. A můžeme ho vidět?''
Tom- ''Určitě, zavezeme Vás tam a cestou když dovolíte, zeptáme se na pár otázek, ano?''
pan von Lamberger- ''Ano, jistě.'' a nandává své ženě zimní kabát

Semir s Tomem vezli pana a paní von Lambergerovi a šéfová Anna jela sama. V autě Semira:
Tom- ''Má Váš syn nějaké spory se zaměstnavatelem, nebo spolupracovníky, a nebo má vůbec nějaké nepřátele?''
paní von Lambergerová- ''Dominik? Ten nemá žádné nepřátele, snaží se vyjít všem vstříc a... prostě, je nejhodnější člověk na světě. Nechápu to, proč by na něj někdo střílel?''
Semir- ''Na to se ptáme my Vás.''
paní von Lambergerová- ''Za to může ta jeho práce, já mu říkala, ať studuje práva, byl by z něj skvělý právník, nebo podnikatel, ale ne... Mohl mít rodinu a ne se takhle dřít v té pitomé restauraci, kde to nemá žádnou budoucnost a ještě k tomu tam na ně někdo střílí.''
Tom- ''Až dorazíme, tak mu to hlavně nevyčítejte, nepomohlo by mu to.''
pan von Lamberger- ''Má pravdu, miláčku.'' vezme jí za ruku
Semir a Tom se uculí a pošeptají si:
Tom- ''Myslíš si, že až Vám s Andreou bude tolik, jako jim, budete se také mít takhle moc rádi?''
Semir- ''Klidně se vsaď!'' uculí se

Všichni přijeli před nemocnici a šli do pokoje Dominika von Lambergera. Nejdřív tam vešli rodiče a by uvítali syna a po chvilce přišli komisaři z dálničního oddělení. Anna ale nešla dovnitř, šla totiž za jeho ošetřujícím lékařem aby zjistila jeho stav.

Dominik - ''Matko, otče, rád Vás zase vidím!'' lehce obejme svojí matku
paní von Lambergerová - ''Dominiku, zlatíčko, vystrašil si nás.'' smutně se podívá na svého muže
pan von Lamberger - "Synu, tohle jsi nám neměl dělat." položil ruku na rameno své ženy, která jemně hladila Dominikovu tvář
Dominik - "Ach... jenže já nevím proč. Nevím co se pomalu stalo, jen vím, že jsem obsluhoval takového milého pána u jedné menší skupinky." podíval se na otevírající se dveře, z nich vykoukly komisaři DP a zavřely dveře

Semir - "Dobrý den."
Tom - "Dobrý." Dominik jen zírá koho to vidí...
Dominik - "Aaaa.. ano, to je ten milý pán a …"
Tom - "Kranich, dálniční policie." ukáže mu služební průkaz a Semir nezůstane pozadu
Semir - "Gerkhan."
Dominik - "Vy, vy jste od policie?"
Tom - "Ano, to je jedna z těch zvláštních okamžiků, ale o to tady nejde, potřebujeme aby jste nám odpověděl na pár otázek ohledně včerejšího večera. Pokud se na to ovšem cítíte?" pozvedne jedno obočí směrem k Dominikovi
Dominik - "Ano, jistě. Co potřebujete vědět?"
Semir - "Nejprve nám musíte říct...." zazvoní mu telefon "Ach... promiňte." vyjde na chodbu
Tom - "To bude žena, naše sekretářka." uculí se

Semir pochoduje po chodbě sem a tam a naslouchá své ženě Andree.
Andrea - "Semire, poslouchej mě, jak jste jeli včera večer a honili toho lumpa, nevšimli jste si náhodou fotoradaru?"
Semir - "A proč jako?"
Andrea - "Ó můj bože, tak hele Semire poslouchej, projela jsem celou tu trasu na počítači a našla jsem jeden fotoradar a světe div se! Vyfotilo Vás to..."
Semir - "A?"
Andrea - "A?"
Semir - "Promiň miláčku, jsi dokonalá!" v tom přicházela šéfová Anna a tuto větu uslyšela a smrtelně se podívala na Semira, ten jenom zakroutil očima a pak ukázal na telefon a na dveře Dominikova pokoje a Anna vše pochopila
Andrea - "Já vím. A teď to tvoje 'A?'. Totiž, je to trošku komplikovanější..."
Semir - "A jak Andreo?"
Andrea - "Víš, jel strašně rychle a tak to ani Hartmutův počítač nedokázal rozostřit, ale vím SPZ toho auta, jenže háček je v tom, že to auto patří půjčovně dodávek v Cáchách Löbel."
Semir - "Tak dobře, pošli mi prosím adresu ať tam s Tomem zajedeme."
Andrea - "Už jsme ti jí poslala."
Semir se podívá a ano, adresa tam je. Šéfová mu mezitím pošeptala...
šéfová - "Dojdu pro kafe." Semir kývne
Semir - "Díky, Andreo, jsi zlatá."
Andrea - "Já vím, tak ahoj."
Semir - "Ahoj a kdyby něco nového tak zavolej."
Andrea - "Jasně."
Ukončili hovor a Semir ihned šel pro Toma.

Semir - "Omlouvám se, ale Tome musíme jet do Cách."
Tom - "A proč?"
Semir - "To ti vysvětlím cestou." táhne ho za sako ze dveří
Tom už jenom se Semirem vystrčily hlavu z poza dveří aby se rozloučily - "Na shledanou." řekli dvojhlasně
Tom a Semir utíkali ke služebnímu autu.
Tom - "Můžeš mi to už konečně vysvětlit!"
Semir - "Ne... až v autě směrem na Cáchy."

Dorazili k autu a odjely z nemocničního parkoviště. Anna to viděla z okna když odnášela kafe pro ní a její kolegy. Okamžitě vytáhla mobil a vytočila Semira.
Tom - "Už?"
Semir - "Už!"

V tom mu ale zazvoní telefon...
Tom - "Andrejka volá..."
Semir se na něj podívá a ukáže mu volajícího.
Tom - "Šéfová!" uculí se na něj a zahne doprava
Semir zvedne telefon - "Ano šéfová?"
šéfová - "Můžete mi to laskavě vysvětlit?" zařve na něj
Semir - "Počkejte, jste v pořadí."
šéfová - "Co prosím?"
Semir - "Aaahh, fór. Tak jsme se zasmály."
Tom musí zadržovat smích, protože to Semir dal na reproduktor a tudíž Tom slyší úplně vše
šéfová - "Ha, ha, ha. Semire, proč jste odjeli pryč z nemocnice?"
Semir - "No, to máte tak šéfová, práce."
šéfová - "To si ještě vyřídíme! A Tome! Poslouchat cizí rozhovory není slušné!"
Tom - "Aaaale, šš-šéfová, to Semir!"
To už ale naštvaně šéfová položí telefon a jde do svého auta.
Tom - "Jak se to dozvěděla?" směje se
Skoro červený Semir kýve hlavou, že neví.

Tom - "Tak když je šéfová v pořadí, já jsem ten první, tak povídej."
Semir - "Tak dobře. Andrea projela celou tu trasu na počítači, kterou jsme jeli za tím idiotem a našla fotoradar, který ho vyfotil, ale jel moc rychle a tak je ta fotka rozmazaná, jenom SPZ je k přečtení. Jenže je tu další to 'ale' protože to auto je z půjčovny dodávek, která je v Cáchách a proto tam jedeme."
Tom - "Jo, tak to už chápu..."
Semir - "A co?"
Tom - "Vsadím se klidně o co chceš, že to auto ten zmetek ukradl."
Semirovi přišla zpráva s obrázkem.
Semir - "Hele, koukej, Andrea mi poslala obrázek té SPZ a taky řidiče, jenže je to tak rozmazaný, hele?"
Tom - "No?"
Semir- "Podívej se, já tam vidím druhou osobu."
Tom - "Teď nemůžu, řídím, nevidíš? A sledovat jedním okem dálnici při 190 km/h a druhým okem mobil a ještě k tomu rozeznat co je co, to je nadlidský úkol, Semirku."
Semir - "No jo."
Zabrní mu mobil, přišla další zpráva.
Semir - "Andrea si toho všimla taky a to jsem jí ani neodepsal."
Tom - "No vidíš, ani si mě k tomu nepotřeboval." uculí se
Semir - "No vidíš to." usměje se

Šéfová Anna mezitím přichází do své kanceláře, když jí stopne Andrea s fotografií v ruce.
Andrea - "Šéfová?!" volá od svého stolu
šéfová - "Ano? Potřebujete něco?" nechápavě pozvedne jedno obočí
Andrea - "Ne, ale jde o ten případ postřeleného číšníka."
šéfová - "Ano? A dál? Stalo se něco?"
Andrea - "Tady." podává své nadřízené fotografii
šéfová - "Andreo, nemám brýle, zapomněla jsme si je v autě a navíc je to šíleně rozmazaný. A vůbec? Co to je?"
Andrea - "Je to z fotoradaru, který při té včerejší honičce vyfotil toho střelce. Bohužel toho střelce nerozeznal ani Hartmutův počítač..." šéfová ji skočí do řeči
šéfová - "A proč mi to teda ukazujete?"
Andrea - "Protože je tam přece něco je, SPZ a druhá osoba, která také není rozpoznatelná. Auto patří půjčovně Löbel, ale není žádný záznam o ukradeném autě."
šéfová - "Ukažte? Podívám se." odsune Andreu na kolečkové židli dál od počítače a otevírá jednu stránku za druhou

Po pěti minutách, kdy už Andrea na to sezení mimo své oblíbené místo na stanici neměla náladu, zaskočila na další oblíbené místo, do kuchyňky na kafe. A když už odcházela s jedním kafem i pro šéfku, zrovna na ni volala.
šéfová - "Andreo!" ihned přispěchá s kafem v ruce a podá jí ho "Díky. Mám to! Majitel té půjčovny je jistý bývalí policajt Thomas Löbel, který pracoval kdysi s naším Tomem. Nyní vede svoji půjčovnu dodávek a sportovních aut. Před dvěma lety skončil s policií a začal budovat svůj nový koníček."
Andrea - "Tak tohle mě nenapadlo ani prověřit." trochu se červená
šéfová - "No vidíte." usměje se a upije z kafe
Andrea - "Tom bude koukat."
šéfová - "To ano, hlavně až tam přijedu za nimi, vlastně, oba budou koukat." usměje se

Semir s Tomem přijeli před půjčovnu. Tom se podívá ne obří nápis 'Löbel'.
Tom - "Neřekl jsi mi, že se to jmenuje Löbel."
Semir - "A proč bych měl?"
Tom - "Uvidíš, mám totiž, takový malý dojem..." nedokončí větu a jde ke dveřím budovy
Semir za ním volá - "Jaký dojem? Halo!?"

Tom jde k vedoucímu prodeji. Usměje se, když zjistím, že je to právě...
Tom - "Thomas Löbel!"
Thomas - "Tom kranich!"
Mužsky se obejmou s plácnutím rukami.
Tom - "Nemůžu uvěřit, že se ti to splnilo!"
Thomas - "No jo, a ty? Pořád u policie?"
Tom - "Na plný plyn!" zasměje se v tom tam příjde Semir
Semir - "Dobrý den."
Thomas - "Dobrý, přejete si?"
Tom - "To je můj parťák Semir Gerkhan."
Thomas - "Ach tak, dobrý den, máte štěstí, Tom byl můj nejspolehlivější parťák, jakého jsem kdy měl."
Tom - "Nepřeháněj, kámo." usměje se
Semir - "Aha, takže vy jste byly kolegové? Proč jsi mi o tom nikdy neřekl?"
Tom - "Nerad se hrabu v minulosti."
Semir - "No, tak dobře..." pokýve hlavou a usměje se
Thomas - "A proč jste vůbec sem přišli?"
Tom - "To ti hned vysvětlíme."

Anna už jede po dálnici směrem na Cáchy, cestou se ještě staví na své asi dnešní už třetí kafe, v McDonaldu.

Tom a Semir vysvětlují všechno dopodrobna. Thomas jim nakonec zamítne, že by nějaké auto bylo někdy ukradeno, konec konců, je sám policista, sice bývalý, ale jak už jedno přísloví říká 'Jednou polda, vždycky polda'.
Axel má všechno dopodrobna při pravené i s tajnou zbraní.
Toma nakonec napadne jedna věc...
Tom - "A nemůže to být třeba jeden z tvých zaměstnanců?"
Thomas opět toto zamítne - "Ne, to není možné, všechny jsem sám prověřoval, ale víš koho tu mám také? Tomu bys sám neuvěřil, na můj inzerát se i přihlásil Axel Kaufmann, víš kdo ne?"
Tom - "Zbláznil ses!"
Thomas - "A proč?"
Tom - "Tobě to není divný?"
Semir - "Promiňte, ale o co tu jde?" vmísí se do rozhovoru turek
Tom - "Axel Kaufmann je bratr jednoho zločince, kterého jsme údajně podle něho poslali za mříže nevinně."
Semir - "A vám to opravdu nepřipadá divné, Thomasi?"
Tom - "No spíš mě, dejme tomu, že ten Axel se ti chce pomstít a proto se k tobě chce co nejvíce dostat..."
Semir - "Tome? Ale proč by střílel na toho číšníka, mě jen napadá, že..."
Thomas - "Asi je to tak, Tome."
Semir - "Omluvte mě, ale máte tady kafe? Tohle bude ještě dlouhý případ, jo a ještě, kde máte toalety?"
Thomas - "Pojďte s semnou, zavedu vás."

Semir je na toaletách, něco mu není úplně jasné a celý tento případ mu vrtá hlavou. Zavolá tedy šéfové.
šéfová - "Ano, Semire?"
Semir - "Šéfová, kde jste?"
šéfová - "Asi se vám to nebude líbit, ale na cestě za vámi, co se děje?"
Semir - "Ihned posily, tady se mi to nelíbí, ten Thomas se chová divně."
šéfová - "Jak?"
Semir - "Asi vám to nedošlo, ale ten, kdo postřelil číšníka se jmenuje Axel, na 99% to byl on! Tom a ten Thomas mu kdysi zavřely bratra. A teď určitě chce pomstu, jenže když u toho Thomase pracuje, proč se ho nezbavil už dřív?"
šéfová - "Máte pravdu, Semire! Ihned jim volám, buďte opatrní a doufám, že to nějak nenápadně řeknete taky Tomovi."
Semir - "Díky, zatím čau, čau, čau. Hlavně dávejte na sebe pozor!"
Položí telefon a jde pro kafe, tam spatří Thomase, jak sedí na židli a pije vodu.

Tom si mezitím prohlíží fotografie u Thomase na stole. Když se za ním objeví jistá osoba.
Axel - "Po dlouhé době se opět vidíme."
Tom se rychle otočí a vyndá ihned zbraň, když uvidí, že ji má i protivník.
Axel - "To bych být tebou nedělal, Tome Kranichu!"
Tom - "Já to věděl, ty hajzle!" pomalu dává zbraň do futrálu, který má kolem pasu a zvedá nad sebe ruce
Semir si dělá kafe a Thomas se na něj pořád dívá.
Semir - "Nějaký problém?"
Thomas - "Já nevím, je snad?"

Šéfová jede po dálnici co to jde a za ní už jede konvoj černých policejních aut.

Tom - "Co bratr? Jak se mu líbí v lochu?" trochu ho provokuje
Axel - "Tak ty to nevíš, Kraníšku?"
Tom - "A co jako?"
Axel - "Je mrtvý, zabili ho tam, to ses určitě musel dozvědět, pan Kranich, policista všech dob, poslal do lochu nevinného chlapa s falešnými důkazy."
Tom - "Seš padlý na hlavu?! Falešný? Tvůj bratr přepadl banku, myslíš si, že po nocích dělám animace videí, blbečku?" zasměje se a pomalu vyndává zbraň z futrálu.
Axel - "Neříkej mi blbečku, ty svině!" a vrhne se po něm
Po té následuje velká bitka, prozatím beze zbraní až najednou vyndá Axel kudlu.
Axel - "No, tak pojď, pojď, jestli se nebojíš, ovšem, na to asi zrovna ty nemáš koule, co?" provokuje
Tom - "Ty srabe!" a vrhne se po něm, kudlu mu odhodí z ruky a omráčí ho pěstí

V tom tam přiběhne Semir a poté Thomas se zbraní mířící na Toma.
Tom - "Thomasi?"
Thomas - "Mlč, sakra! Podívej se k čemu mě tady nutíš!"
Tom - "Já?"
Thomas - "Ne asi, tady ten tvůj Alík."
Semir - "To si s tebou vyřídím potom."
Thomas - "Myslíš si, že nevím, že jsi mi spal s manželkou? Opravdu si myslíš, že jsem tak blbý, že nevím proč ode mě odešla? A pak ji opustíš? Seš jenom hnusná, ubohá svině."

V té chvíli tam přijde šéfová Anna - "Myslím si, že máš problém s bezpečností, chlapče!" podívá se za sebe na kolegy z LKA "A myslím si, že rozsáhlý problém."
Thomas se prudce otočí, šéfová se radši sklonila, kdyby otočení následoval výstřel.
Thomas - "Ale, koťátko se bojí."
šéfová - "Kdo by se tě nebál, ty zrůdo." nabije si zbraň, Tom a Semir se uculili
Thomas - "Ale, koťátko už vystrkuje drápky, to se podívejme."
šéfová - "Neříkej mi koťátko." koukne na Semire, čímž mu dá povel na útok, srazil ho k zemi jedinou pěstí
Semir - "Já ti dám Alíku, zrůdo!"
Tom - "Vždycky jsem si říkal, proč s ním Angelika byla..." pokyvuje rameny a podotýká na slovíčko 'zrůda'
šéfová - "Co ten?" kouká na Axela
Tom - "Trošku jsem ho uspal."
Šéfka pozvedne obočí.
Semir - "Díky."
šéfová - "A za co?" usměje se
Semir - "Že jste nás v tom nenechala."
šéfová - "Jsme tým, ne?" usměje se

Další den sledují policisté DP jak odjíždí auto do věznice s Thomasem a Axelem. Stojí tam i Axelova sestra Marion.
Marion - "Moc děkuji."
Tom - "To je poprvé, kdo nám někdo děkuje, že jsme mu zavřely člena rodiny, ale i tak, rádo se stalo. Pokračujte..." pobídne slečnu
Marion - "Víte, už jsem si myslela, že mu ta pomsta přetéká přes hlavu, byl plný zlosti, hlavně když se spolčil s tím Thomasem."
Semir - "To chápu." přikyvuje hlavou
Marion - "A ještě, ehm, jak je na tom ten číšník?"
Anna - "Bude v pořádku, ze začátku to nevypadalo úplně nejlépe, ale za pár dní ho propustí z nemocnice, a může opět číšníkovat." usměje se
Marion - "Tak to jsem ráda. Ale omluvte mě, už musím jít do práce, to víte, škola, učím dneska od devíti."
Tom - "Jasně, na shledanou."
Ostatní se také rozloučí.
šéfová - "Tak to máme jeden případ zase perfektně vyřízený."
Tom - "No to teda nevím, viď, Alíku." provokativně se podívá na Semira
Semir - "Kraníšku." uculí se
Tom s údivem odpovídá - "Co? Ty si to slyšel?"
Semir - "No jasně, tam se to rozléhalo a navíc jste měli otevřené dveře." usměje se
šéfová Anna - "No tak, jste malí aby jste se pořád hádali, kluci?" uculí se
Tato skupinka popochází po parkovišti až zase na svá místa za stolky kanceláře....

A přesně den na to byl den zvláštní...
šéfová - "Semire? Tome?" ozývá se jako obvykle z šévčiny kanceláře
Kluci tam po chvilce přijdou.
Tom - "Ano šéfová?"
šéfová - "Co hlášení? Už mi ho slibujete od včerejška."
Semir - "No jo.." sklopí hlavu
Když komisaři pomalu opouštějí šéfčinu kancelář, ještě je zastaví.
šéfová - "A nezapomeňte, buďte milý, za hoďku tady snad budou."
Tom - "A jaký jsou?"
šéfová - "Víte, asi mi to nebudete věřit, ale já je ani neviděla, nejspíš ex dělá zase něco za mými zády a vymlouvá se na překvapení."
Semir - "Aha, tak my vás už nebudeme rušit a za hoďku tady budeme."

Šéfová ani neodpoví jen na ně mrkne a vrhne se zase do papírování.

O hodinu a půl už šéfová bubnuje prsty u stolku sekretářky Andrey a bedlivě sleduje dveře.
Semir a Tom ji zezadu sledují.
Tom - "No..."
Semir - "Co?" nechápavě se podívá na svého kolegu
Tom - "Nekoukej po ní, máš manželku."
Semir - "Blázníš?" začne se smát
Tom - "Asi už jo, tohle dlouhé čekání mě snad zabije..." podívá se na hodinky na které ihned poklepe "Tak kde jsou? Je tady nuda, nemám co na práci."
Semir - "Ale neříkej, že se ti ta pohoda nelíbí, Tome?"
Tom - "No, líbí, ale já mám radši adrenalín." uculí se

Šéfová nervózně přechází z místnosti do místnosti. Když je zrovna v kuchyňce, kde připravuje kafe pro sebe a Toma se Semirem. K Andree přistoupí krásná, štíhlá a středně vysoká plavovláska s krátkým mikádem v kožené červené bundě s uplímy džíny, které zvýrazňovali její ženské křivky a sexy svalnatý muž v kožené bundě a černými brýlemi, které si pomalu sundával, což dodávalo efekt napětí.

žena - "Dobrý den, Susanna von Landitzová, jsme očekávány?" usměje se na Andreu
Andrea - "Ano, dobrý den, Andrea Gerkhanová." podává oběma ruku
muž - "Frank Traber." usměje se také
Andrea - "Určitě hledáte paní Engelhardtovou, že?"
Frank - "Přesně tak."

Šéfová zrovna vychází z kuchyňky.
Andrea si jí všimla - "A, támhle zrovna jde, naše šéfová." kouká za své nové kolegy
Anna se zastavila když uviděla plavovlásku - "Susanno?" zamrkala nechápavě očima "Co, co ty tady děláš?"
Susanna - "To Chris." uculí se a jde se přivítat s Annou
Frank - "Frank Traber." usměje se na Annu
Anna - "Anna Engelhardtová, vaše nová šéfová." usměje se "A teď pojďte prosím za mnou do mé kanceláře a poté vás seznámím s kolegy a centrálou." pobídne své nové podřízené
Když se zaklapnou dveře od šéfčiny kanceláře, k Andree se sesune malý houf policistů s otázkami - "To jsou oni?" "Jaký jsou?" "Šéfka se s ní zná?"

Když šéfová, Susanna a Frank vycházejí z kanceláře, jsou už všichni připravení k seznamování. Šéfka to zahájí...
šéfová - "Dovolte mi, abych vás všechny seznámila s našimi novými kolegy, vrchní komisařkou Susannou von Landitzovou, která je mimo to i moje sestřenice a s vrchním komisařem Frankem Traberem." usměje se

Na to ihned proběhne rychlé seznamování a i tykání.
Tom - "Tom Kranich."
Susanna - "Susanna."
Frank - "Frank."
Semir - "Semir Gerkhan, prostě jen Semir." usměje se
Andrea nezůstane pozadu - "Andrea, jeho žena." usměje se a políbí Semira na tvář

V tu chvíli se zezadu ozve Dieter, že mají výjezd, kluci tedy ihned ponechali kecání s novými přírustky do DP a ihned běželi do auta.

Susanna se za nimi ohlíží - "Tohle je prosím tebe Anni tady normální?" podívá se na svojí sestřenici
šéfová - "Ano, někdy máme dokonce i dva zásahy najednou." usměje se na ně
Frank - "To je vtip, že?"
šéfová - "Samozřejmě, že ano. I když, něco na tom bude." pozvedne obočí a podívá se na odjíždějící auto, které patří Tomovi

Po chvilce už parťáci Tom a Semir ujíždí na dálnici směrem k policejnímu zásahu.

KONEC, snad se Vám líbilo.

Brittany 11

_________________
Ben: ''Všechno v pořádku, jsme od policie''
Veronica: ''Jo jasně a já jsem doktor Dolittle''
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1496
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Příběh v linii K11 Smile

Jen pozor na nějaké nelogičnosti:

Zachlastají, někdo vedle nich střelí nevinného člověka, načež oni selžou v honičce a tak jen pokrčí rameny a jedou domů?
Err... co takhle... vyšetřování, žluté pásky, výslechy svědků... Smile


Semir- ''Jak je na tom?''
Anna- ''Co myslíš...
------------------------------- zvláštní reakce na Gerkhanův strach o život člověka, co málem (?) umřel, protože na něj nebo Toma někdo mířil.


Semir- ''Ale jó!'' usměje se
------------------------------- chtěla bych mít taky tak dobrou náladu, jako Semir, když jde někomu oznamovat obrovské neštěstí Smile

To zatím nevíme, jen to, že včera to nebylo moc dobré, po pádu na zem si nejspíš udělal menší otřes mozku
------------------------------- ta kulka asi bude větší problém...

''Za to může ta jeho práce, já mu říkala, ať studuje práva, byl by z něj skvělý právník, nebo podnikatel, ale ne... Mohl mít rodinu a ne se takhle dřít v té pitomé restauraci, kde to nemá žádnou budoucnost a ještě k tomu tam na ně někdo střílí.'' - tahle reakce se mi líbí, je taková lidsky napsaná. Myslím, že jsi to tady dobře vystihla.

Semir- ''Klidně se vsaď!'' uculí se
------------------------------- taky se klidně vsadím Cool

pan von Lamberger - "Synu, tohle jsi nám neměl dělat. - klasicky nemožná reakce na neštěstí oběti, ale taky se mi to líbí, je vidět, že k sobě ti manželé patří, mají podobný styl uvažování. Fajn!

Ha, stejně jako v seriálu, i andrea měla svůj záblesk použití mozku, gratuluji!

Andrea - "Tak tohle mě nenapadlo ani prověřit." trochu se červená
------------------------------- neboj, andy, to od tebe ani nikdo nečekal.


Tom - "A nemůže to být třeba jeden z tvých zaměstnanců?"
Thomas opět toto zamítne - "Ne, to není možné, všechny jsem sám prověřoval, ale víš koho tu mám také? Tomu bys sám neuvěřil, na můj inzerát se i přihlásil Axel Kaufmann, víš kdo ne?"
------------------------------- Shocked Shocked Shocked "ne, nikdo z mých zaměstnanců to být nemůže, všichni jsou v pohodě. Jo a nevěřil bys, koho jsem taky zaměstnal! Toho chlápka, co má veškerou motivaci se mně i tobě mstít."

Kdo spal s čí manželkou?
Tom s Thomasovou?
Nu tak, asi tak trošku svině je, že jo.

Zajímavý konec.


Jsem ráda, že sem uživatelé stáve dávají nové a nové povídky Smile
Díky za to!

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 201
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Díky Woxys za postřehy

Po dlouhé době jsem se na povídky zase vrhla. Tak je možné, že zase budu hooodně chybovat jako ze začátku, vlastně, jako pořád :p

_________________
Ben: ''Všechno v pořádku, jsme od policie''
Veronica: ''Jo jasně a já jsem doktor Dolittle''
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Kobra 11- 01x12- Odplata
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma