AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
PLK Extra 19. - Hunger Games: Kellerova pomsta
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Netřeba nic dodávat. Je to dle filmu, ne knížky.

Hunger Games: Kellerova pomsta

Délka: bez pár slov 8 085 slov

Příběh, který se pokusím nějak rozumně odvyprávět, se stal kdysi dávno. Svět se po mnoha různých válkách a konfliktech dočista změnil, mnoho státu zaniklo a mnoho se jich sloučilo ve větší celky. Svět se rozdělil na několik větších částí - největší změny dostáhl starý kontinent, Evropa. Pro náš příběh postačí oblast okolo státu, kterému se kdysi říkalo Německo. To k sobě přidružilo již bývalou Českou republiku a jeho spolkové země se postupně sloučily tak, že i s připojenou ČR vytvořily 9 krajů státu, který nesl vznešené jméno Germania se zářivým hlavním městem Berlinariem. Každý kraj vynikal určitou součástí lidských a přírodních zdrojů. Od luxusních výrobků, přes vědu až po policii a tisk.

Jako v každé takové zemi jednou nazrál čas pro revoluci - ta v Germánii ovšem byla velmi krvavě a tvrdě potlačena jednotkami prezidenta Kellera. Demokracie, která do té doby alespoň trochu vládla, byla prakticky minulostí a tak vláda Germanie, aby se podobný incident neopakoval a kraje byly poslušné, udržovala pořádek v zemi tak, že od té doby začala pořádat tzv. Hunger Games, krutou a drsnou reality-show o přežití, jejíž princip spočíval v tom, že každý z osmi krajů vyslal do hlavního města dva splátce, jednoho muže a jednu ženu a ti se poté v aréně utkali v bojích na život a na smrt, až zbyl jen jeden vítěz. Každých 25 let se pak měly konat tzv. Čtvrtohry, které vždy byly podstatně krutější než ty „standardní“. Germania tento zvyk založila na bázi podobného konání na druhé straně planety, ve státě Panem, kde ovšem vyslaní byli převážně děti či mladiství. Tady ovšem věk roli nehrál. Navíc už v té době za mořem probíhal 75. ročník, čili v Evropě měli o 25 ročníků méně.

Náš děj se bude odehrávat po 49. ročníku HG, který vyhrála do té doby neznámá splátkyně z D8 Tereza Wox, která se přihlásila z vlastní vůle, jelikož původně byla vylosována její velká přítelkyně Naomi, o kterou Tereza nechtěla přijít. Nevyhrála jej ovšem sama - vzhledem k tomu, jak na sebe se svým kolegou z D8 Semirem Gerkhanem působili, nařídil prezident Keller změnu pravidel a výjimečně se tak dekorovali dva vítězové. Po každých hrách následovala cesta vítězů, kdy vítěz musel navštívit všech zbylých 7 krajů a vzdát holt těm, jež museli na cestě k výhře porazit a zabít. Tereza je posléze informována Tschernym, že tím, jak se při Hrách vehementně bránila, mohlo naštvat vysoké špičky v Berlinariu. Navíc politická situace po 49. HG nebyla zrovna stabilní, jelikož lidé vycítili opět možnost změnit chod germánských dějin a Tereza jim svou obranou dala možnost…


--------------------

„Ahoj, Terez. Kdy vyrážíte na tu cestu vítězů?“
„Ahoj, Naomi. Za hodinu, proč?“
„Ve městě je už delegace a už si vás chtějí se Semirem vyzvednout.“
„Tak to abychom šli.“

Tereza došla domů. Tam na ni ovšem čekali dva ozbrojení strážci.
Ti Tereze jen pokynuli hlavou, aby šla s nimi.
Když ji dovedli, zaklepali a zavolali: „Pane prezidente, máte ji zde!“
„Ať vstoupí!“

Tereza vešla dovnitř.
Za stolem seděl spokojený prezident Keller a pouštěl si záběry z minulého ročníku Her.
„Hezká podívaná, co slečno Wox?“
„Co chcete, Kellere?“ zavrčela Tereza.
„Hádej, ta vaše milostná hra s Gerkhanem na lidi slušně zapůsobila. Ostatně myslím, že na vítězné cestě to poznáte sama.
„A co s tím?“
„Co kdybyste to dohrála do konce a Semira si vzala?“
Tereza mlčela.
„Jak chcete, nechám to na vás. Je to ale prosté, buď to dohrajete až do konce nebo 8. kraj pozná hněv prezidenta Kellera. Můžete jít.“

Tereza tedy se Semirem nastoupila do vlaku a jeli do 7. kraje.
„Tak mí milí, opět se tvařte mile, úsměvy, vždyť to znáte, no ne?“ radila s úsměvem pro tentokrát v odstínech modré vyvedená Jenny Dorn, moderátorka pro 8. kraj.
„Kde je Joseph?“ zeptal se Semir.
„Hádej, zase bude pod parou. To je mentor na baterku,“ prskla Tereza.

Joseph Tscherny byl vybrán pro 49. hry jako mentor pro Terezu a Semira. Sám reprezentant 8. kraje už jednou Hry vyhrál - přesně jejich 35. ročník. Jenže blahobyt po nich s něj udělal sice bohatého, zato sarkastického a často opilého člověka, který ovšem, když je střízliv, dává velmi vhodné rady pro přežití v aréně.

Joseph se sám objevil asi po deseti minutách.
„Zdravím naše vítěze. Jak se máte?“
„Hele, srandu si dělej z někoho jiného.“
„No počkej, Terezo, tohle není sranda. Kraje jsou vaším příběhem inspirovány a vy je v tom máte nechat a rozvíjet to dál. Pojedem do všech krajů, kde pak ztratíte slovo za jejich splátce, které jste ať přímo či nepřímo poslali ze hry.“

Tereza si najednou vzpomněla na dvacetiletou dívku Karolínu právě ze sedmičky, která jí dvakrát zachránila při hrách život a byla jejím spojencem. Při té druhé záchraně ale sama zemřela, když ji vrhnutým nožem zabil splátce z 3. kraje…

Jenny rozdala oběma kartičky. „Tady jsou vaše projevy. Tohle tam přečtěte a bude vše v pořádku.“
Oba pokývli.
Splátci z 49. her z kraje 7 byli Karolína a Jochen. Jejich velké portréty visely přímo naproti Semirovi a Tereze. Wox to bylo trochu nepříjemné, když na ni hleděla tvář Karolíny, usmívající se. Přesto se odhodlala a spustila:
„Je mi velkou ctí, že zde mohu stát a poděkovat tak všem, kteří Karolínu znali. Vím, že ať udělám nyní cokoliv, nebudu moci Vám ji vrátit. Nebýt jí, asi bych tu nyní nestála. A možná ani Semir nikoliv. Moc se mi po ní stýská a tím, že tu nyní stojím, bych jí ráda vzdala čest. Nebyla to jen soupeřka, ale kamarádka a přítelkyně.“

„Co to melou, to na kartičce nemají,“ podivil se Tscherny.
„Já taky nevím, co je to napadlo,“ přídala se Jenny.

Semir pokračoval: „Karolína zachránila život Tereze, mě zase pomohl Jochen. A proto chci nyní zde slíbit, že pokud to bude jen trochu možné, budeme s Terezou přispívat do rozpočtu Vašeho kraje 10% z našich odměn každý měsíc až do konce naších životů jako projev toho, jakou velkou cenu pro nás má oběť, kterou zaplatili Vaši splátci.

„Ježíš, to je vůl,“ skryl Tscherny hlavu v dlaních.
„To přece nesmí, rozdávat odměny jen tak,“ namítala Jenny.
„Oni to stejně udělaj,“ mávl rukou Tscherny.

Sotva Semir domluvil, z davu se před podium postavil asi šedesátiletý muž a zvedl pravou ruku do tříprstého pozdravu, kterým častovala Tereza diváky do kamer při záběru, když stála u Karolínina hrobu z květin, který sama vytvořila.
Tereza se Semirem pozdrav opětovali a pozvolna se přidával celý dav.


„Hele, radši jdeme,“ čapl Joseph Semira a odváděl jej pryč. Jenny totéž udělala s Terezou. Ta ještě uviděla, jak stráž muže zajala a vlekla na druhou stranu davu. Pak uslyšela už jen výstřel.

Tereza vyděšeně vypískla: „Jsou to jen výstřely na naší počest, že jo? Tak povíte mi to?“
„Kruci, co to mělo znamenat?“ zuřil Tscherny. „Máte lidi uklidnit a ne je ještě víc vzbouřit. Od 6. kraje čtěte to, co budete mít na kartičkách. Prosím.“
„A Keller o tom venku ví?“ zeptal se Semir.
„Možná víc než dobře,“ ustaraně odpověděla Jenny.

Zbylé kraje dopadly už klidně, i když Semir s Terezou působili na pódiích poněkud škrobeně, když předčítali to, co jim bylo vnuceno. V prvním dokonce byli odměněni pískotem.

„Kam jedeme nyní?“ vyzvídala dvojice.
„Do Berlinaria na ples v prezidentském paláci,“ usmála se Jenny. „Samozřejmě na to musíte patřičně vypadat a tak jsem zavolala našeho stylistu.“
Jenny luskla prsty a před dvojicí stál Sturmi, jejich stylista, co připravoval šaty.
Wox se rozzářila a skočila Sturmimu do náruče.

Během prvních Her pomohl Sturmi překonat Tereze prvotní obavy a nedůvěru v okolí. A ona si k němu vypěstovala určitý přátelský vztah.

„Taky tě rád vidím,“ konstatoval Sturmi. „Asi bych vám měl něco vymyslet na ten ples. V Berlinariu se asi dva dny zdržíme, to už něco vytvořím.“

A vytvořil. Pro Terezu skvělé bílé šaty s drobným černým písmem, které nebylo snad skoro ani vidět a pro Semira tmavě modrý oblek. Využil toho, že 8. kraj je znám svými policejními rekruty pro Berlinarium a tmavě modré jsou jejich uniformy a Tereza je zase z té části kraje, kde má své sídlo tisk a média. Proto její šaty vypadaly jako z novin. Ovšem nic strašného to nebylo, spíše naopak.

Když Semir začal s Terezou tancovat, musel se přiznat. „Než jsme odjeli na tu cestu vítězů, navštívil mě Keller, a dal mi jasnou nabídku, buď to se vezmeme, či nějak jinak spojíme naše životy anebo náš domov skončí v propadlišti dějin.“
„Mě jí dal taky, tu samou. U nás byl totiž taky,“ odfrkla Tereza. „Asi do toho tedy budeme muset jít.“
„Nejspíše ano.“

Jenny je z tance vyrušila. „Chci vám někoho představit. To je Max Geburn, hlavní tvůrce Her.“
Geburn se pousmál a oběma se poklonil. „Těší mne.“
„Smím, pane Gerkhane,“ zeptal se, zda může s Terezou tancovat.
Semir pokývl, ale nechtěl.

„Vy nyní hry řídíte?“ zeptala se Tereza, které zrovna Geburn moc nevoněl.
„Ano, milá, a byl jsem jmenován u příležitosti letošních 50. her, jinak též 2. čtvrtoher. Ty by měly být propracovanější a lepší než ty minulé. Sám jsem zvědav, kdo v nich bude soutěžit.“
„A vás si jistě najal Keller,“ rýpla si Tereza.
„A kdo jiný by měl? Tvůrce Her si vybírá vždy prezident,“ odsekl Geburn. Tanec byl u konce.

Poté se všichni sešli u balkónu prezidentského paláce.
Po náležitém uvítání na něj vyšel prezident Keller, velkodušně pozdravujíc dav pod ním.
„Je mi velikým potěšením vás všechny zde přítomné vidět. Jsem zároveň velmi rád, že zde máme i naše poslední dva vítěze Her - Semira Gerkhana a Terezu Wox, kteří prokázali svou sílu a inteligenci. Již nyní mají mezi námi nehynoucí obdiv a úctu!“

„Bože, to je trouba!“ špitl Semir.
„Pššt!“ kárala ho Tereza. „Ještě nás uslyší.“

Nedlouho poté ples skončil a všichni se rozjeli do svých domovů, kde se na čas vrátili ke svým obyčejným životům.

Dva dny po plese měl prezident Keller projev k připravovaným 50. Hrám a tedy 2. Čtvrtohrám.

„Vážení a milí obyvatelé Germanie! Jak jistě všichni víte, čekají nás letos druhé Čtvrtohry. Každých 25 let si tak připomínáme, že neexistuje žádná větší síla než je síla Berlinaria a celé Germanie. A proto zde, abych tuto pravdu potvrdil, vyhlašuji, že 50. ročník Her bude jakýmsi druhem All-Stars série, kdy v aréně bude bojovat 16 dřívějších žijících vítězů minulých ročníků. Nechť štěstěna stojí vždy při vás. Losování proběhne zítra.“

Jakmile domluvil, Tereza vzteky mrštila ovladačem o zem a odběhla ven. Za ní přiběhl Semir.
„Já už tam nechci ani omylem! NECHCI!“ plakala Tereza.
„Bohužel budeme muset,“ snažil se jí uklidnit Semir.
„Ty možná ne, mužští vítězové z osmičky jsou dva - ty a Joseph. Já tam ale musím, jiná ženská vítězka není!“
„Je mi to líto…“ dodal Semir a Terezu objal.

Ráno v den hlasování se bez vědomí Semira Tereza sešla s Josephem.
„Dohoda je jasná. Vyberou-li Semira, půjdeš za něj ty, slibuješ?“
Tscherny odvětil: „Jo, ale pamatuj, když vyberou mě, nic dělat nemůžu.“
„Dobrá.“
Později se s Josephem sešel i Semir…

Krajemi se zpráva rozšířená Kellerem rozletěla velmi rychle a moc lidí z ní nadšeno nebylo. Vítězové měli vždy odjakživa právo doživotní imunity a už se do arény neměli vracet. To se ovšem změnilo.

Tak, jak Keller vyhlásil, se stalo. V podvečer se v 8. kraji na podiu sešli všichni vítězové Joseph, Semir i Tereza. Tak, jako minule, se losování ujala Jenny, která už tak veselá nebyla a každou chvíli to vypadalo, že se rozpláče přímo na pódiu.


„Nejdříve ženský splátce,“ ohlásila a sáhla do misky, kde byl jen jeden lístek.
„Tereza Wox,“ zahlásila do mikrofonu a pokynula Tereze, ať postoupí dopředu. „A nyní mužský splátce.“
„Vybrala ze dvou lístků a do mikrofonu oznámila: „Joseph Tscherny!“. Jenže v tu chvíli se přihlásil Semir a zvolal: „Já jdu dobrovolně!“ Joseph jen pokrčil rameny, když se podíval na Terezu. Ta se chtěla ještě rozloučit, ale už to nestihla. Ihned po výběru byli oba vtaženi dovnitř do radnice, před níž se vybíralo.

„Hej, já se chci rozloučit!“ vyřvávala na celé kolo Tereza.
„Menší změna programu,“ okřikl ji jeden voják, když ji odváděl. „Prezidentské nařízení - rychlý svoz splátců do hlavního města.“
Ve vlaku se Tereza rozplakala. „Já se chtěla rozloučit, proč mě to nedovolili?“
Joseph vážně řekl: „Keller vás chce konečně donutit dotáhnout tu hru s tím vaším vztahem a nadcházející ročník mu k tomu ideálně poslouží. A tak tě tímhle trestá. To je celé. Tohle bude ale úplně něco jiného, než co jste zažili posledně. V hotelu vám poté povím více, a i vám představím všech 14 vašich soupeřů. A už předem ti Wox musím říci, že s lukem nejsi jediná. Budete i s tebou, 3.“

V hotelu už na ně čekal Sturmi.
„Nu, tak vítejte.“
Celý tým z 8. kraje se tedy ubytoval a Sturmi oběma ukázal dresy na vozovou přehlídku, která bude večer na náměstí v Berlinariu.

Tscherny je poté pozval do haly, kde jim dal pár dobrých rad do začátku.
„Takže vážení, dám vám jednu radu: Zapomeňte na všechno, co jste se ode mě a sami naučili. Čtvrtohry jsou diametrálně odlišná zábava. Prakticky ve všem. Jak jsme se dověděli, pro 50. ročník si prezident usmyslel All-Stars sérii, což znamená, že se do arény mimo vás podívá ještě dalších 14 vítězů z let minulých, a jakožto váš mentor vám je představím. Předem chci taky říct, že je to ta nejlepší sestava splátců, žijících, co v Germanii jsou. A vy jste jejími členy.

Tscherny zapnul obrazovku se sestřihem výběrů z ostatních krajů.
Kraj 1 - Luxus - Tom a Petra - Tom vyhrál 28. a Petra 31. ročník. Oba umí zacházet skvěle prakticky se vším, vyjma právě luku. Na Toma bych si dal obzvlášť pozor, v jeho modrých očích se už ztratila nejedna splátkyně, kterou poté zlikvidoval.
Kraj 2 - Doprava a mechanizace - Jan a Indira - Jan vyhrál 29. a Indira hned po něm 30. ročník. Jejich hlavní devizou je rychlost.
Kraj 3 - Vedení - Dieter a Anna - nejstarší dvojice - výherci 17. a 19. ročníku. Sice nejstarší dvojka, zato velezkušená, čili pokud někdo zná hru vskutku skvěle, jsou to oni. Anna je první, z těch, co ovládá luk.
Kraj 4 - Potravinářství - Kai-Uwe a Sabine - Sabine je velmi mrštná a ohání se noži, Kai je podstatně slabší a je slabinou 4. kraje. Dosud je záhadou, jak mohl 21. ročník vyhrát. Ona triumfovala v 37. ročníku.
Kraj 5 - Doprovodné práce - Sigi a Natalia - Ani jeden nedokáže manipulovat s velkými zbraněmi, u sebe mají pouze menší a ne tak nebezpečné zbraně. Budou asi nejjednoduššími soupeři. Vyhráli 22. a 33. ročník.
Kraj 6 - Věda - Hartmutt a Allerlei - Zde vám radím a stejně tak u dalšího páru, pokud vás budou chtít za spojence, držte se jich. Jejich chytré hlavy je už nejednou zachránily. Jsou jedni z nejčerstvějších vítězů - On vyhrál 42. a ona 44. Hry. Hartmutt vyhrál tím, že zabil sedm lidí naráz elektrickým proudem.
Kraj 7 - Těžké práce a administrativa - Pietro a Andrea - Pokud byli ti z 5. kraje nejjednodušší, tohle je pravý opak. Andrea ovládá skvěle luk, čili v tomhle máš, Terko, konkurenci. Pietro zase má vždy dvě vrhací sekery. Jako jediní dosud neměli spojence v žádných hrách, Andrea je totiž silně sarkastická a krutá. Z toho vyplývá, že je tu jedna z nejlepších a je to fakt mrcha. Proto, když vám to nabídnou, berte, dokud můžete. Vyhráli 39., resp. 46. Hry.“

„Slušná sestava - tohle dáme, snad vyjma těch se sedmičky,“ culil se Gerkhan.
„Však ty změníš názor, až se potkáte v tréninkovém centru…“ odvětil mu Tscherny. „Vidíte, málem bych zapomněl. Jestli se vám tu podaří potkat tu vítězku z Panemu, tu Everdeenovou, tak ta tu není náhodou, dělá mentora u splátců ze 7. kraje. A zkuste jí umluvit, aby se se mnou sešla. Přijela jim na pomoc právě na jubilejní Hry. A teď běžte za Sturmim, obleče vás na tu přehlídku.“
„Když ji uvidíme…

Sturmi už čekal se svými novými nápady. Když se dvojice oblékla a Tereza se na sebe nemohla vynadívat, Semir jen suše pronesl: „V tomhle vypadám jako transvestita… Malý. Je to nějak upnutý.“
Sturmi se jen pousmál a Semirovi dal malý ovladač. „Zmáčkni to, kdy budeš chtít. A uvidíš.“

Tereza si již mezi diváky Her vydobyla přezdívku „Holka z ledu“, protože každou chvíli řekne nějakou jedovatou poznámku či něco podobného a případné nápadníky od sebe odháněla už jen pouhým pohledem.
Už jí došlo dávno, že záměr Kellera, aby na vítězné cestě uklidnila lid, se ne úplně podařil. Ta největší válka měla teprve přijít.


Byli dovedeni ke kočáru. Allerlei ze 6. kraje si ji všimla.
„Snad to není poslední vítězka. Je mi potěšením!“
„No, to mě taky.“
„Tak fajn, uvidíme se potom, vy vypadáte jako solidní lidi, o vás budeme určitě uvažovat jako o spojencích.“
„Díky, to by bylo skvělé.“

Z amplionů na náměstí a z velkých obrazovek, které zvuku dávaly obraz se ozvalo: „Vítejte na přehlídce splátců 50. Hunger Games Germanie! Já jsem vás tradiční a oblíbený moderátor Horst Herzberger. Už máte své favority? Já ano. Už od pohledu se mi líbí ti poslední z osmého kraje.
Jsou to naši poslední vítězové Tereza a Semir. Obhájit výhru bude ovšem složité, nyní již dva nevyhrají. Pořádně si je prohlédněte, za týden mají rozhovory v televizi a tam na vás mohou udělat dojem.“

Jakmile všechny kočáry vyjely z tunelu, Semir nedočkavě zmáčkl tlačítko. Jejich obleky zbělaly a za nimi létaly sněhové vločky jako při vánici. „Hele, tvá přezdívka nám dělá image,“ pronesl Semir.
„Taky jsem si všimla – o to víc jsem zvědavá, co Sturmi vymyslí na ten rozhovor.“
„Tam oznámíme tu naší svatbu a mám jeden trik v záloze, uvidíš,“ smál se Semir.

Hotte pokračoval ve svém moderování.
„Máme je tu všechny – všech 16 splátců z osmi krajů naší země. Vybírejte a sázejte na své favority. Já je mám rád už teď. Jsou tak oblíbení.“

Druhý den ráno čekal na všechny první z několika splátcovských tréninků, kde konečně mohl každý vidět každého, co všechno dovede a na základě nejen toho si vybrat spojence.

Tereza neváhala a bez ostychu si vzala luk a začala střílet.
„Hvíízd, hvíízd, hvíízd…“
Během zlomku několika vteřin vypálila pět šípů, které na terči udělaly přesnou úhlopříčku.
„Na novinářku z osmičky to není špatný!“ ozval se za ní jedovatý ženský hlas.
„Tak snažím se!“ odpověděla stejně ošklivě Tereza.
„Andrea ze 7. kraje,“ představila se bruneta. Aby nemluvila jen do větru, vystřelila si deset šípů cvičně. Na terči vystřelila písmeno A.
Terka si povšimla sedmi malých jizviček na její levé tváři.

Ukázala si na svou levou tvář, a Andrea hned pochopila, o co jí jde.
"Počet obětí z mých prvních Hunger Games, konkrétně 46. ročníku. Podceňovali mě, a těchto sedm hodně... Taky ta krev šla pak blbě dolů... Na tu pravou začnu dávat letošní," usmála se Andrea.

Wox se zarazila. Tahle šílená ženština má hrát s ní? No potěš koště. "Doufám, že při startu bude co nejdál," pomyslela si.

Okolo Andrey létala moucha. Andrea se ušklíbla, a aby Terezu naštvala, vystřelila tam, kde bylo slyšet ono bzučení. Jenže minula.
Tereza neváhala a zkusila to též. Bzučení ustalo. Andrea se zarazila a šla k terči. Čistě nabodnutá moucha jí překvapila. „Mno… ujde to. Čau!“
Tereza si myslela své. Raději se neventilovala. Semir mezitím navazoval kontakty s jinými soupeři. Konkurence byla ovšem velmi žádaným artiklem a rozmlouvala prakticky s každým.

„Tak jsem pár lidí oslovil, no a hele, nevím, nevím, jestli s námi někdo půjde. Ona ani ta Šestka nevypadá růžově.
Zítra hned po posledním tréninku předvádíme schopnosti sólově na osobní hodnocení.
Maximum je dvanáct. Já měl loni jen devět a ty jedenáct. A ty na těch dvanáct máš, Terko.“
„To ty taky, kdybys byl obratnější,“ pohodila Tereza hlavou.
„Co do mě ryješ?“ oháněl se rukama Semir.
„Neryju, jen tě mo-ti-vu-ju, chápeš?“ řekla Terka a mrkla.
„Jak myslíš…“

Jakmile došli nahoru do pokoje před hodnocením, vítal je nadšeně Tscherny.
„Mám pro vás dobré zprávy – na tréninku jste udělali dojem. Jdete na dračku. Spojenectví s vámi hodlají uzavřít splátce ze 6. kraje Hartmutt a Allerlei a světe div se, dokonce i splátci ze 7. kraje Pietro a Andrea. To zírám. Nevím, co jste tam dělali, ale asi to bylo skvělý.“
Tereza jen sykla: „Moucha-efekt.“
Tscherny jen nevěřícně zíral.
Semir mávl rukou: „Josephe, to je na dlouhý vyprávění. Mě překvapuje, kolik lidí nás chce, nikdo se s námi nebavil.“

„Tom Kranich – 1. kraj!“ zapraskal amplion.
„Hodnocení začalo…“ konstatoval Tscherny, zatočil se na židli a šel sledovat snažení konkurence.
„Andrea Schäfer-Federstaller, 7. kraj!“
Tscherny na proskleném balkonu jen zatleskal.
„Semir Gerkhan, 8. kraj!“
Semir si vybral sekeru – větší než byl on sám. Ovšem za předvedený výkon s ní se nemusel stydět a hodnotitelé se dlouho bavili o známce.
„Tereza Wox, 8. kraj!“
„Terko, ukaž jim to!“ povzbudila ji Jenny.
Tereza se vracela z hodnocení otrávená. „Tohle nebude žádný festival… Nikdo na mě nekoukal. První střela šla někam do háje – pak už se bavili mezi sebou a ani mě nepozorovali.“

Hotte výsledky hodnocení oznamoval v televizi.
„Vážení, je mi milou povinností oznámit, že máme poprvé v historii plný počet bodů v hodnocení. A to dokonce dvakrát! Ano, je to tak. Dvanáct bodů si vysloužily Andrea ze 7. kraje a Tereza z osmého.“
Jakmile to dořekl, Tscherny a spol. začali oslavovat. „Je to ještě lepší než vloni! Ještě co Semir, počkejte…“

Hotte pokračoval: „Jedenáct bodů, získali Jan ze 2. kraje, Pietro ze 7. kraje, Hartmutt ze 6. kraje a Semir z osmého!“
Semir byl překvapený. „Díky, Terez, ta motivace pomohla!“
„Vidíš!“ mrkla Terka.
„A propos, Terez. S tou ignorací od sponzorů to není zas až tak úplně pravda. Ve skutečnosti na tebe celou dobu jeden koukal. Horst Kalmeier, majitel největší firmy tady v Berlinariu. Tenhle zazobanec normálně každoročně sponzoruje jen elitu z 1. a 2. kraje, má prý zájem letos udělat velkou výjimku a jít do vás dvou,“ oznámil Tscherny už se skleničkou v ruce.

Mezitím kdesi jinde.
„Pane Kellere, vaše záměry nějak nevycházejí. Spíše naopak,“ konstatoval Geburn.
„Ano, není to úplný ideál, ale řeknu vám to takhle. Je to možná dobře, že to takhle pozměnila. Na ten jejich románek už se pozornost tolik nevztahuje. To ona sama je tím, co lidi motivuje k té vzpouře. Ten jejich reprodrozd, či co. Však ono to přestane, až ji odstraníme. Nemusíme ji zabít, stačí, aby byla donucena se obrátit vůči spojencům, kteří ji hodlají v aréně věřit. To lidi pochopí hned, jak se zmýlili. A rozzuřený lid je dobrá zbraň. Vaším úkolem bude to zařídit, když už jste ten tvůrce Her, Geburne. Je s podivem, že si tu získává lid, zatímco osmý kraj bude v ruinách…“

Andrea po vyhlášení hodnocení v táboře sedmého kraje jen zavrčela: „Ona jí ta sláva dlouho nevydrží, jsem silně zvědavá, jestli kývne na nabídku spojenectví…“

Všech šestnáct vyvolených mělo jen den odpočinku – následovala největší show mimo Her – večerní rozhovory.

Z amplionů, na jejichž úvodní melodii začínala být Tereza už alergická, se ozývala znělka večera.
„Sturmi, co sis vymyslel na dnešek?“
„Nic extra,“ mávl rukou stylista. „Jen standardní černý večerní šaty, ale kdyby se ti náhodou chtělo, můžeš se na konci roztočit dokola...,“ dodal již s úsměvem. „A vůbec, jsou od Kellera.“

„Vítejte, Germánští, začínají interview se splátci, jejich poslední možnost, jak na vás mohou zapůsobit. A zde už přichází náš tradiční moderátor, extravagance a břitký vtip velikosti XXL, Horst Herzberger!“

„Zdravím všechny zde přítomné i ty u obrazovek doma. Ach ano, je to tady, Dnes v tento velký večer, budeme zpovídat každého vybraného zástupce zvlášť a podrobíme jej různým otázkám, často i záludným. Já jsem Horst Herzberger a budu dnes tím nejvlezlejším člověkem zde… (smích) Ne, vážně, kdy jsem naposled při interview nebyl vlezlý?? Nuže začněme – za 1. kraj, Tom!...“
„Tome, jak se ti líbí v Berlinariu?“
„Ale tak jo…, ujde to.“
„Ujde? To myslíš vážně?“
„Samozřejmě, že ne. Je to tu skvělé. I lidi jsou fajn. Zatím….“

Andrea hledala v zákulisí Pietra. Už mluvili zástupci z 4. kraje a ona ho nemohla najít. Našla ho po pěti minutách – byl zabrán do rozhovoru se slečnou Everdeenovou, mentorkou pro 7. kraj.
„Ty máš strašnou vyřídilku, tak se kroť, znáš se. Ještě tě něco ujede. Jen odpovídej na jeho otázky, toť vše. Stejně budu v hledišti, tak se neboj, budu tě postrkovat.
„Ale já už tohle kdysi podstoupil, jako všichni, to nebude třeba,“ opáčil střelec ze sedmičky.
„Věř, že bude,“ pohodila hlavou Katniss.
Andrea zvolala: „Tady jsi. Už budeme na řadě. Snad s ní nechceš chodit?“
„Hele, kdyby projevila zájem, proč ne. Pořád by nám způsobovala menší nežádoucí publicitu než ty.
Ten výtah sis mohla odpustit.“
„Já nemůžu za to, že náš stylista je kretén…“
„Ale svlíkat ses nemusela. Mě se tahle fialová parodie na oblek taky nelíbí, ale co nám dal, to máme."

„Hartmutte, už jsi toho hodně pro Germanii udělal, tak mě napadá otázka: Co nám bude chybět víc, tvá osobnost, či tvůj mozek a vědomosti?“
„Hotte, celá tahle sranda byla navržena lidmi a jen lidi jí zase můžou odvrhnout.“
„Zajímavá úvaha. Nad tím se vyplatí přemýšlet! Hartmutt, reprezentant 6. kraje!!“

„Pietro, ze 7. kraje, chci se zeptat, máte jednoho z nejzkušenějších mentorů. Jak to vidíš ty?“
„Pozitivně, hlavně je v tom paradox – nám radí někdo, kdo je mladší než my. Což je nestandardní, ale já rád nestandard.“
„Proto máš taky na sobě to, co máš…“
„Hotte ,teď jsi mě dostal…!“ (smích) „A ztrapnil…“
„Prý jsi výbušný, je to pravda?“
„Definuj slovo „výbušný“…“
„Raději ne… Pietro ze 7. kraje!“

„Andreo, vypadáš velmi naštvaně!“
„Hotte, jsi bystrý moderátor. Jo, jsem. Když už jsem jednou tuhle řezničinu podstoupila a vyhrála, bylo mi jasně deklarováno, že už se sem nevrátím a budu mít svatej klid a pokoj. Tak co tady, do p****e dělám!“
„Silná slova, Andreo. Radši tě nebudu víc dráždit. Děkujeme, tohle mluví za vše.“

Terka se už připravovala.
Andrea jí zmerčila. „Hezký šaty.“
Tereza jen odsekla „Dík, jsou od Kellera.“
Andrea se pousmála: „O důvod víc mu to teď dát najevo, no ne?“ a na Terezu mrkla.

„Terko, i když jste vyhráli, jste považovaní za outsidery, byť jste získali i letos vysoké známky v hodnocení a máte nabídky na spojenectví. Proč jste tedy stále tak podceňovaní?“
„Se na nás podívej, malý chlap a oplácaná blond holka nevypadají jako zrovna těžcí soupeři.“
„Pietro ze sedmičky má taky nějaká kila navíc.“
„Ale taky je o půl metru vyšší než já.“
„Mimochodem, co ty a Semir.“
„No… jde to. Máme se rádi a jeden bez druhého bychom tady nemohli být.
„Jak milé. K tvé přezdívce – Holka z ledu – vážně jsi taková?“
„Už jste to viděli dříve a hlavně loni. Ano, neumím si dělat přátele. Ve svém kraji jsem novinářkou a tam si přátele dělat nemůžete. A tady už vůbec ne, zvlášťě, když vás 14 dalších chce rozsekat na maděru… Jsou ovšem světlé vyjímky… A k tomu ledu, musím být ostrá a pichlavá jako rampouchy, takoví novináři jsou. A vůbec, pár kousků ledu tu mám sebou.“
„Tak to jsme zvědaví. Chcete to vidět?“
Celý sál souhlasně zahučel.

Tereza v duchu: „Copak zase ten Sturmi vymyslil…“ Poodstoupila od Hotteho a roztočila se do té nejrychlejší piruety, co jí její tělesná konstrukce dovolila. Černé šaty se začaly zesvětlovat, až se za doprovodu studeného větru změnily do krystalicky modrých, s ledovými volány okolo na ramenou a s impozantním rampouchovým límcem za hlavou, z jehož špiček stoupal dým z kapalného dusíku a tvořil ve vzduchu logo reprodrozda. Tereza se viděla na obrazovkách všude okolo. V duchu šeptla: „Sturmi je normální cvok, tohle vymyslet muselo bejt velmi složitý, ten dým, a aby to tvořilo to logo…“

Tereze se navíc změnily černé linky na oči v modré a přibyl křišťálový náhrdelník okolo krku.
Sturmi se mezitím ukláněl na kamery, jakožto tvůrce nápadu.
Moderátor Hotte málem upustil mikrofon a celý sál se postavil a začal tleskat.
„Velkolepé, Terko. Tereza Wox, splátkyně z 8. kraje!“
Vše samozřejmě viděl ze své pracovny Keller.

„Semire, prý bys nám rád něco oznámil, že ano?
„Mno, ano. Původně jsem tu chtěl oznámit svatbu s mou krajovou kolegyní Terezou, ale bohužel to nepůjde.“
„Proč by to nešlo?“
„My už se vzali – tajně.“
„Tak to gratuluju!“
„Nu a ještě bych tu měl jednu bombu, ono… no… čekáme dítě…“
„A krucipísek, to jste to vzali hopem."

Horst byl překvapený, když diváci začali hučet nespokojeností. Semira vyhlásil a pak stranou dal pokyn u k ukončení přenosu.

Sotva zašel do zákulisí, Tereza na něj v té nádheře vyjela. „Co si to tam vykládal!“
Tscherny ji zadržel včas, jinak by měl Semir míň než metr.
„Ta dětská atomovka byla dobrý nápad, jak jsi na to kápl? Pak by uvažovali o zrušení Her. Oni by je asi stejnak nezrušili, ale uvažovali by určitě.“
„Domluvil jsem se s Pietrem a ten mi sjednal krátkou schůzku s jejich mentorkou, tou Katniss. Ta mi řekla, že podobnou srandu zkusili na mořem. A málem to prý vyšlo. A jelikož mají naše Hry prakticky totožná pravidla, navrhla mi, ať to zkusím i zde. Jo a Tscherny, až nebudeš smrdět čůčem, zajdi za ní sám a zeptej se jí, jestli byste se nemohli vidět a popovídat si.“
„Terez, tohohle maníka se drž!,“ rýpl si Tscherny. „A teď běžte, máte společný nástup.“

„Tak to jsou oni, 16 nejlepších bojovníků z našich 8 krajů, kteří se utkají v letošních 50. Hrách a tedy ve 2. Čtvrtohrách! Ztělesnění těch nejvyšších ctností!...

„Kristova noho, to je vůl… A za tyhle kydy ho platěj…“ potichu špitala Andrea Pietrovi.“

…a s tímto konstatováním se s Vámi dnes loučí vás oblíbený moderátor Horst Herzberger! Zítra vše vypukne, sledujte nás!“ překotně dopověděl Herzberger, protože bylo vidět, že dvojice z Osmého kraje, svým výstupem rozdráždila nejvyšší špičky Berlinaria a režiséři raději nečekaně stopli celý přenos a zrušili další program.
Splátci museli nějak potmě dojít do zákulisí.

„Tak pojďte, jdeme do hotelu. Zítra vám to začíná, tak si odpočiňte,“ culila se Jenny.
Spolu s Tschernym celý kvartet procházel velkou halou v hotelu, nad níž visela velká obrazovka – tabulka se sázkovými kurzy. Vévodila jí řádka s fotkou Jana ze 2. kraje s kurzem 3:1. Následoval Tom, Petra, Indira, a až pak díky svým jedovatým komentářům Andrea a Pietro s kurzy 22, resp. 26:1. Terka hledala svou fotku, našla ji na pozici 7 s kurzem 32:1, Semir byl zatím devátý, 45:1, poslední byli dle očekávání oba zástupci 5. kraje, Sigi a Natalia, Sigi s kurzem 230:1 a Nat s kurzem 160:1, i ten Kai-Uwe měl alespoň 140.

„Jak na tohle může pořád někdo sázet…“ přemítala Tereza.

Kellerovi byla v pracovně promítána směs čerstvých záběrů z krajů. Prakticky v každém se něco chystalo, vyjma osmého, ten byl ničen jednotkami Berlinaria.
„Zahráli to skvěle. Tyhle drobné demonstrace se potlačit dají, ale pokud znova vyhraje, už to bude dost nahnuté. Navíc, všiml jste si toho Geburne?“
„A čeho prosím?“
„Toho loga toho reproptáka, přece, co jí vzniklo nad hlavou.“
„Ano, toho reprodrozda jsem si všiml, vím, že je to symbol revoluce.“
„A to mě říkáte jen tak?! Raději běžte odstartovat Hry, já už tohle zařídím sám…,“ pokynul Geburnovi a už o samotě propukl ve smích.

Geburn vstoupil do místnosti, kde už byli technici připraveni.
„Připravte arénu!“ zavelel generálským hlasem.

Mezitím se všichni splátci připravovali na start. Všichni již byli připraveni, obdařeni sledovacími čipy a ve speciálních výtazích stoupali postupně k plošinám na start. Terezu ještě před vstupem zastihli Sturmi a Tscherny. Joseph si jen odkašlal.

Terka na něj spustila: „Máš ještě nějaké finální rady?“
„Jo, jednu jo. Je to spíše doporučení – vyhraj!“ Joseph mrkl a odešel.
„Sturmi, ty šaty byly výborné, to muselo dát spousty práce…“
„Ano, to daly, ale efekt byl výborný, no ne? A to jsem ještě nevyužil své nápady úplně… Hlavně, že se ti líbily, byly extra pro tebe na zakázku. My členové týmů sázet nemůžeme, ale kdyby to šlo, vsadím na tebe a na Semira.“
„Díky. Je ti jasný, že si tím naštval hodně lidí?“
Sturmi se zamračil: „Jo, ale co nadělám, celý systém jde do háje, proč tomu nepomoct. A hlavně mi tu neřvi, za 45 vteřin budeš kosit lidi, a to se nehodí. Mimochodem, něco pro štěstí. Pero z reprodrozda. Za prvý funguje jako talisman a za druhý to prý dokonce něco léčí, já tomu nevěřím, ale když to řekl Tscherny…“
„A byl opilý, že jo, když ti to povídal?“ vyzvídala s úsměvem Terka.
„Jo, byl…“ zastyděl se Sturmi. Oba se upřímně od srdce zasmáli.
„Teďka utíkej a nakopej jim zadky!“ vyslal Sturmi Terezu do výtahu.
Tereza vešla a dveře se za ní zavřely, jakmile se otočila, úsměvy vystřídaly slzy. Na Sturmiho se vrhla čtyřka ozbrojených strážců a ti jej zkopali a zmlátili jako žito a odvlekli pryč.
Tereza s brekem kopala a bušila do stěn výtahu, že chce ven a běžet za Sturmim, ale už to nešlo.
Vyjela až nahoru do arény. Vtom přestala jako na povel slzet a v duchu si probírala vše, co jí bylo řečeno a co je v plánu: „Spojenci jsou ze sedmičky a šestky, Semira vidím naproti, vedle mě je Indira a Kai-Uwe. No dobrá, doufám, že mě spojenci najdou, začátek je vždy o hubu…“

Tereza zmerčila na ostrově – rohu hojnosti luk a patnáct šípů. Byly tam tři soupravy, ale jen pro dva splátce… Arénou se rozlehl velmi nepříjemný zvuk sirény, ještě protivnější než byly ty z kraje, kdy cvičili požární ochranu.

V centrále her Geburn máchl rukama: „Spusťte odpočet!“
Uprostřed arény se objevila holografická kostka s odpočtem.
40, 39, 38, 37, ….
Andrea se ohlédla vedle sebe, kde stála Natalia z 5. kraje, celkem vyjevená, bojiště asi překonalo její představy. Bruneta na ní jen mlsně pohlédla, jako lovec na kořist. Nat jen polkla.
7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, START!

Všichni se rozeběhli po slabých kamenitých cestičkách k rohu hojnosti, aby získali nějaké to náčiní pro boj. Tereza se vykašlala na cestičku a skočila do vody a mířila k vyhlédnuté soupravě s lukem.
Jenže ouvej, před nosem jí soupravu uzmula Andrea, která hned pohodila hlavou doleva, kde byla další. Terka si jí s údivem rychle vzala, a utíkala do lesů.
Ostatní mezitím začali bojovat. První oběti se už objevovaly.
Tereza na kraji lesa zavolala: „Semire! Kde jsi?“ a rozhlížela se po okolí.
Semir se pral s Indirou. Ta ho stáhla do vody. Hladina se uklidnila.
„Semireee!“
Malý vyplaval na hladinu.
„Ty mě dáváš, hlavně, že jsme se měli co nejdřív sejít.“
„Já myslím, že na kritizování bude času dost. Zdrháme.“
V lese se spojili s Pietrem a Allerlei.
„Kde máte kolegy?“
„Co já vím, zas někam utekla. Na sólo-akce bude čas vždycky,“ čertil se Pietro.
„Hartmutta jsem od startu neviděla, tak nevím.“

Bojištěm se rozlehly tři výstřely.
„Á, první padli,“ suše odvětil Semir.
Kvartet pohlédl na oblohu, či spíše na holo-strop arény.
Tereza při pohledu na fotky jen tiše četla jména.
„Dieter – kraj 3, Kai-Uwe – kraj 4, Natalia – kraj 5.“
„Indira tam není, ty jsi ji nezabil, Semire?“ vyzvídala Tereza.
„Ne, jen omráčil, a očividně se asi probrala a zachránila, a teďka někde běhá…“
„Ta Natalia bude Andrey dílo, stály vedle sebe,“ zamručel Pietro.

Chvíli probíhali lesem, až našli vhodný plácek na přespání.
„Ty, Semire, tu tržnou ránu na ruce sis uhnal kde?“ zeptal se Pietro, který prohlížel své sekery, zda neutrpěla jejich ostrost.
„Ani, nevím, možná o nějaký ty kameny, když jsem se pral s Indirou, ale jakmile si to zmínil, začalo to pálit a bolet.“
„A já tu ale nemám nic, čím bych ti to ošetřila a zašila,“ lomila rukama Tereza.
Jakmile domluvila, byl slyšet další dělostřelecký výstřel.
„Indira – kraj 2.“
„To ti daleko nedošla,“ zubila se Tereza na Semira, když marně hledala v okolí něco na tu ránu. Allerlei hledala vodu a Pietro hlídal.
„Je tu děsný horko, takhle akorát pojdem jak psi na dehydrataci,“ vztekala se Allerlei, když nenašla ani kapičku vody.

Celý přenos byl samozřejmě přenášen, čili v Berlinariu bylo vše naživo.
Tscherny chvíli se zaujetím pozoroval dění. Zakroutil hlavou a odběhl.

„Slyšíte to taky?“ zničehonic vyštěkl Pietro.
„Jo, taky to slyším, hele…“ Semir ukázal na nebe.
K zemi se snášel malý padáček s plechovkou.
Tereza k ní přiskočila a otevřela ji. Vytáhla maličký balíček a jakousi vývrtku a lístek.
Na něm stálo: „Víš, co máš dělat, a hlavně se řádně napijte. – JT“
„Co to je?“
„Malá sada na šití ran, jednorázovka. A tahle věc se bodne do čehokoli, v čem je voda. Allerlei, zkus to. Tady máš tu plechovku.“
Allerlei zarazila vší silou vývrtku do stromu poblíž. Odměnou jí budiž stříkanec čerstvé vody do tváře.
Nastavila plechovku a celou ji naplnila. Uzavřela ji a odnesla k ostatním.
Mezitím Tereza ošetřila Semirovi ránu a mohli se tak vydat dál.
„Co kdybycom se rozdělili – ty a Allerlei půjdete spolu a já s Pietrem tudy,“ navrhl Semir.
„Je to risk, ale alespoň prozkoumáme víc okolí. Mimochodem, co je to za páru okolo nás?“, podivovala se Allerlei.
Pietro nenechavě do páry sáhl. „Auuu, ta mrcha mě spálila! Pryč odsud!“

Utíkali směrem ke středu arény, kde začali. Pára už byla všude poblíž. Nebylo skoro úniku. Jenže Tereza při útěku zakopla a o ní se „přerazili“ všichni ostatní, vyjma Pietra, ten svůj více než metrák směřoval raději mimo hromadu kolegů.
Tereza se strachem v očích sledovala blížící se oblaka.
Už jí sahala po nohách, když se najednou začala rozpouštět. Tereza se zarazila.
Drobným spáleninám ovšem neušel nikdo.
„Na spálení je dobrá voda, ale tuhle na pití užívat nebudem. Vydržet se to dá. Musíme na pláže. Asi tuto cestou,“ ukázala Tereza.
„Ta mlha jakoby narazila na nějakou neviditelnou zeď. Přitom my tím prošli snadno…“

„Ty, Terko, já nechci jakkoli narušovat dění nějakými hloupými otázkami, ale ty paviáni okolo tu byli odjakživa?“ ptal se Pietro.
„Ne, nebyli, a asi nezbývá nic jiného než zase utíkat!“
Po Pietrovi se Semirem dva skočili – povedlo se jim je udolat. Ovšem při útěku měla Tereza čest ještě s jedním. Ten ji strhl do malého jezírka nedaleko. Ve vodě s ním sváděla bitvu o život. Její souboj se zdál být prohraný, pavián se sápal k jejímu krku, ale najednou znehybněl. Pietro jej zabil.
„Díky, Pietro.“
„Nemáš za co. Já bych se trefil dřív, ale když jste se tam prali, měl jsem strach, že tě tou sekerou trefím. Moc bych se tu nezdržoval a utíkal dál. Támhle běží další horda!“

Celá skupina se vydala na další zběsilý útěk, a jakmile byli na pláži, vrhli se do vody. Když paviáni přestali mít zájem, vylezli na břeh. Allerlei uslyšela další hlasy, povědomé. Nakoukla za zátočinu a tam na břehu další dva splátci. Hartmutt a Andrea.

Skupina se k nim rozběhla.
„No vy vypadáte!“ vyjekla Allerlei na Hartmutta, který byl celý červený.
„To je krev. Najednou pršela. A to už nás honila taky mlha a nějaký opice,“ láteřila Andrea, která se omývala ve vodě.
„Kde je Hart?“
„Vylezl na strom.“
Hartmutt vylezl až na nejvyšší větve a rozhlédl se po okolí. Blesky bijící do jednoho stromu v dáli mu nemohly ujít. Pak jej napadlo spočítat výseče v aréně. Jakmile dopočetl, slezl dolů.
„Dvanáct,“ utrousil při dopadu na zem.
„Čeho dvanáct?“ vyzvídala Tereza.
„Úseků v aréně. A moc bych nedal za to, že tohle všecko funguje jako hodiny, každou hodinu se děje něco jiného. Ať mlha, krev, opice, či blesky.

Andrea si navlékla toulec se šípy a luk a začala na celé kolo vyřvávat: „Kellere, ty starej kreténe, co kdybychom ti to tady podpálili! Zmetku jeden, nebýt nás, tak ani srandu nemáš.“
„Ta rozčilená žena má pravdu!“ konstatoval Pietro.
„Chvíli se tu utáboříme a ráno poté doběhneme na střed, odkud poté doběhneme k tomu stromu s bleskem, mám totiž nápad,“ navrhl Hartmutt a sypal z batohu různé propriety, co posbíral od padlých či našel po cestě.
Ozvala se rána.
„Petra – kraj 1.“

Jak se rozhodli, tak také udělali. V noci zašel Semir k přemýšlející Tereze.
„Jak je?“
„Celkem fajn. Hele, to s tou svatbou byl kec, že jo?“
„Tehdy v tom interview ano, abych uchlácholil Kellera. Což mi asi nejspíše nevyšlo. Ale kdyby to šlo, hned bych to myslel vážně. Nevím, jak jste se s Tschernym dohodli, ale já s ním mám taky dohodu. Ty chceš, abych přežil tuhle šarádu já, ale tobě se povedlo Kellera vyprovokovat tím reprodrozdem při interview. Jde po tobě, jako symbolu revoluce. Inspiruješ lidi. A mě taky. A já se s Tschernym dohodl, že za každých okolností, musíš přežít ty.
„Kellera jsem naštvala?“
„Ano, a já se vsadím, že touhle dobou už něco určitě podnikl.“
„Mimochodem, tohle ti mám dát.“
Semir vytáhl malý medailon, který se dal rozložit – v něm byly dvě fotky – Naomi, její kamarádka z kraje a mapa 8. kraje, jako jejího domova.
„Ty máš pro koho přežít. Já ne.“
„Ale ty taky, Semire. Přece pro mně.“
Tereza se naklonila k Semirovi a dlouze jej políbila.

„Shh, jukněte…“ pohodil Pietro hlavou směrem ke dvojici.
„Statisticky vypočteno, tahle aréna je k lásce nevhodná, očividně jsem se sekl ve výpočtech,“ konstatoval Hartmutt.
„Prosím tě, lásku nijak nevypočteš. To musí přijít samo,“ odpověděla Andrea. „Kruci, já tu vyměknu…“ a odplivla si.
Už se rozednívalo.
„Hej, vy dvě hrdličky, čas vyrazit!“ zahulákala Andrea.

Doběhli do středu, kde se usadili a rozhlíželi kam dál. Hartmutt koukal směrem ke stromu, který dostal vždy několik ran bleskem.
Bum! Okolím se rozlehly další dvě dělovky.
„Anna – kraj 3, Sigi – kraj 5.“

„Nuže, jsme tu my, to je 6. a pak ještě Tom, Jan a Sabine. Ostatní jsou už ze hry,“ vypočetl rychle Semir.
Ráno se vydali na střed k rohu hojnosti, kde doplnili zásoby. Tereza si během té strastiplné cesty udělala k Allerlei velmi vřelý a kamarádský vztah. Poté si vzpomněla na Karolínu z prvních Her, s níž měla podobný vztah. Jen si povzdechla.

V mžiku se za sedící Allerlei zjevila Sabine.
Tereza se jen ohlédla: ALLERLEI!!!
Sabine chladnokrevně řízla. Obratem dostala tři šípy do hrudníku od Terezy a sekeru od Pietra, ten si ji zase pak necitlivě z Sabinina mrtvého těla vytáhl.
„Okamžitě se schovejte!“
Před Andreu skočil Tom, Andrea odskočila a vystřelila. Do tváře ji stříkla krev. „Auuu.“
Sáhla do pasu pro nůž a ještě bodla. „A máš to!“
Semir bojoval s Janem. Menší bojovník vzal jeden z batohů, co se tam válely, a vší silou se rozmáchl a praštil Jana s ním po hlavě. Ten se skácel k zemi.
To už ale ostatní se chystali utéci.

Geburn vše sledoval z velitelské stanice. „Princip hodin je odhalen. Tak to kapku roztočíme!“
K údivu všech ostatních se střed začal točit a zrychlovat.
Terezu ta rychlost srazila na stěny středu, Andrea ji zavčasu stihla chytit, ale neudržela ji dostatečně dlouho a Tereza zmizela v silném proudu.

Geburn pokynul a s úšklebkem dodal: „Fajn, to postačí. Už víte, co dělat. A teď mi splátci povězte, kolik, že to je vlastně hodin.“ A ze stanice se vytratil.

Když kolotoč ustal, Tereza vyplavala na břeh. Semir se na ni hned vrhl a začal ji oživovat. Tereza se mi odměnila plivancem slané vody do očí.
„No, zase jsi nám nahnala starosti.“
Hartmutt poté spustil plán a z batohu vytáhl veliké klubko drátu: „Můj vynález. Musíme k tomu stromu, co do něj vždy uhodí a uvázat na něj tenhle drát. Ten pak musíme odmotat až na pláž, kde zbytek hodíte do vody. A pokud by čistě teoreticky někdo z těch, co nás napadli, přežil, a uznejte, zatím nehlásili nikoho padlého, tak jakmile bude ve vodě, či na mokrém písku je po něm.“
Jakmile dořekl, ozvaly se tři výstřely.
„Tom - kraj 1, Sabine – kraj 4, Allerlei – kraj 6.“
Při jejím obrázku Terez stékaly po tvářích slzy. „Zase jsem to nedala, zase mi zabili kamarádku!“
„Snažila ses, bylo to nečekané, není to tvá vina,“ utěšoval ji Semir a políbil ji.
Na holo-nebi zářila Allerleina fotka a Tereza sama od sebe začala pobrukovat písničku, kterou kdysi někde slyšela. Jaký bude mít efekt, nemohla tušit… (?)

„Are you, are you
Coming to the tree
Where they strung up a man
they say who murdered three.
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met at midnight in the hanging tree.

Are you, are you
Coming to the tree
Where the dead man called out
for his love to flee.
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met at midnight in the hanging tree.“


Po těchto dvou slokách se přidal i Hartmutt, Allerleiin spolubojovník z kraje a po něm i ostatní.
Vše šlo samozřejmě naživo do Berlinaria i do krajů.
V 6. kraji, rodišti právě Harta a Allerlei všichni, kdož Hry sledovali, se sborově přidali k písničce s tříprstým pozdravem.
Prakticky totéž, jen o něco později díky zdržení na trase přenosu se dělo i v ostatních krajích.
Jakmile Tereza s přáteli dozpívala, obyvatelé krajů se pustili do bojů s vojáky. Ozbrojeni pouze tím, co měli po ruce.

„Jestli tohle viděl Keller, tak už teď je po nás, ale zpět ke hře - takže Jan to přežil…“ došlo ustaranému Pietrovi.
„My máme drát, čili je to cajk,“ chlácholil jej Hartmutt.

Došli ke stromu.
„Tohle je luxusní matriál, tohle je vodivý úplně moc,“ rozplýval se rezavec, instalující drát.
Poté podal Tereze klubko. A dělejte, motejte, není moc času. Až to bude, musíme být co nejdál, páč to bude pecka!
Tereza se neochotně rozloučila se Semirem a s Andreou odmotávala drát.
Asi na půli cesty se drát zasekl.
„Hele, někde to drhne,“ oznámila Terka a škubla. Jenže drát se přetrhl.
Andrea zaslechla šramot.
Odhodila klubíčko a skočila po Tereze, řízla ji do rukou a poté její krev otřela o krk, aby to vypadalo jako podříznutí. „Tady lež a hlavně se nehýbej!“ A odběhla.

Uběhlo 5, možná deset minut a Tereza se probudila. Pohlédla na klubko.
„SEMIR!“
Vzala klubíčko a utíkala směrem k stromu. Tam na zemi ležel popálený, ale žijící Hartmutt.
„Semire! Semirééé! Pietrooo! Andreooo!“
Ticho.
Hrobové.
„Semirééé!
Stále nic. Až poté zaslechla praskání větví a šustění listů.
Tereza si nabila a přikrčila se za keřem.
Byl to Pietro.
„Terezo! To jsem já. Co to děláš?!“

Ve své pracovně tuto situaci sledoval Keller.
„Výborně, slečno Wox. Vystřelte a vše bude v pořádku! Vypusťte ten šíp!"

„Terko, já nejsem nepřítel, kdybych byl, nic by se z toho nestalo, protože bych tě a Semira zabil s Andreou už dávno. Oni jsou nepřátelé. Odlož ten luk a utíkej, za chvíli do toho stromu udeří blesk!“
Tereza luk neodložila, pohlédla na oblohu, která již bouřila a chystala se vydat pár blesků.
Sáhla po konci toho drátu, který předtím praskl, provázala jej se stromem. Odmotala celé klubko a druhý konec uvázala k šípu.

„Terko, uteč! Za chvíli to do toho bouchne!“

Tereza vystřelila. Jakmile šíp opustil hranici lesa, do stromu uhodilo. Celou arénou otřásla menší tlaková vlna. Ale podařilo se - šíp vyletěl až na úplný strop arény, a výboj, který s sebou přitáhl, vyřadil veškerou elektroniku.

Terezu vlna odhodila o několik set metrů dál. Když se pomaličku probouzela, všímala si, že se strop arény hroutí a dovnitř padají kusy konstrukce a holografických plátů. Přímo vedle ní. Bylo jí to snad i jedno. Vůbec se nemohla, nebo nechtěla pohnout.

Do velitelské stanice se na skok vrátil Geburn. „Veškeré elektro je mimo provoz.“
„Kruci,“ zaťal Geburn pěsti a zase odešel. Sotva zmizel, do stanice přišel rozlícený Keller.
„GEBURNE! Co to má být! Geburne! Kde jste…?“

Tereza mezitím mžourala na nebe, kde se objevil vrtulník, který k ní pozvolna spouštěl kleště na její vyzvednutí. Pomalu ji nabrali a zvedali z rozpadající se arény. Tereze jen bezvládně spadla hlava doprava. Zmizela ve vrtulníku.

K plnému vědomí přišla ve vrtulníku. „Kde to jsem?“
Na vedlejší posteli ležel spící Hartmutt.
Tereza vstala a šla se podívat. Cestou uslyšela hlasy. Sáhla po injekci, co ležela na stolku.
Za velkými dveřmi slyšela konverzaci tří mužů.
„Myslíte, že bude spolupracovat?“
„Bez něj? Asi ne, ale moc na výběr nemá.“

Tereza vtrhla do dveří a tam u veliké mapy Germanie stáli Tscherny, Geburn a Pietro.
Tereza vzala stříkačku a vrhla se na Tschernyho.
„Ty zmetku, říkals, že nám pomůžeš. Nám!“
Tscherny její útok odrazil.
„Holka se stříkačkou Berlinarium neporazí.“

Max Geburn se ujal slova: „Jsme na cestě do 9. kraje.“
„Do 9. kraje? Ale ten byl zničen, nebo ne?“
„Na povrchu ano, existuje ovšem v podzemí. Hodně se změnilo, Terko,“ pokračoval Geburn.
Tvůj kraj byl naprosto srovnán se zemí, co začaly Hry, začaly nálety. Keller nechtěl nic riskovat. Naomi zburcovala velkou část lidí a ty se také podařilo zachránit. Díky přísné cenzuře se to dovídáš až nyní. Stejný soud potkal i 6. a 7. kraj, jakmile Keller zjistil, jak ti Hartmutt, Allerlei, Pietro a Andrea pomáhají. V ostatních panuje chaos a lokální války s vojáky Berlinaria. Mimochodem, díky té písničce, co jste zpívali - lidi si ji přijali jako hymnu revoluce a začali se bránit.“

Geburn se ušklíbl a pokračoval vážným hlasem:
„Prezidentovy jednotky Semira a Andreu unesly a zadržují je v Berlinariu. Andrea ti mimochodem vyřízla to sledovací zařízení, proto na tebe zaútočila. A Jana zlikvidoval tady Pietro. Vím, že jste tu s Tschernym měli interní dohody, ale posléze vznikla ještě jedna před startem Her a ta dohoda byla uchránit vás oba, o téhle dohodě věděli i vaši spojenci. Proto se vás snažili udržet oba naživu. Nejen kvůli spojenectví, ale pro potřeby revoluce. Je čas ji spustit!“

Tereza nevěřila vlastním uším. Zhroutila se na zem a plakala. Ale jen chvíli. Přestala slzet a nasadila velmi rozzlobený výraz. Usmyslela si v tu chvíli jediné - ona bude tím, kdo probodne Kellera šípem…

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Jup, takovou tu inspiraci, že něco vidím a hodí se mi to převést na povídku, chápu a znám Smile
Skoro každá inspirace je dobrá, takže proč ne?

Jen se přiznám, že HG opravdu nesnáším, dočetla jsem jen asi polovinu první knihy. Kdo je nezná vůbec, asi bude trošku ztracený, i já koneckonců velké části nerozumím.

Fuf, chudinka Paul, zase je záporák! Laughing

Ale moc nechápu jeho motivaci, proč chce, aby Blondie skončila s Turkem? A Blonde je na něj docela drzá, já být diktátor, tak už jí pálím paty Very Happy (a být Keller, dělám jí něco úplně jinýho Laughing XD)

„Já už tam nechci ani omylem! NECHCI!“ plakala Tereza. - cha, emoce, výborně!

Andrea jako záporák? Laughing Laughing Laughing Laughing doufám, že zajde XD sorry, ale... fakt doufám Very Happy

Kai je určitě nějaký zákeřňák, co všechny otrávil Wink

„V tomhle vypadám jako transvestita… Malý. - Laughing Laughing Laughing chudák Very Happy

Správně, Blondie, nech si od Paulíka posílat drahé dárky, Semir je stejně jak chudý, tak i docela suchar. Keller má větší šťávu Very Happy

„Ta rozčilená žena má pravdu!“ konstatoval Pietro. - Laughing Laughing

To jsem zvědavá, jak to dopadne. Paulieeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Tak že je Paul bídák, jsi mě naučila ty z MMN...

S pokračováním je to všelijaký. - tohle je dle filmu. A abych to mohl dokončit, musel bych vidět druhý díl třetí části a ta bud ev USA až v listopadu. Leda bych si přečetl třetí díl knížky a pak to dopsal už dle knížky.

Snad mě Všelka neubije, že jsem jí nuceně odstavil...

A tohle bude u mě asi kolorit - napřed Kill Bill, teďka Hunger Games...

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK Extra 19. - Hunger Games: Kellerova pomsta
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma