AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Svázaný
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
A ještě jedna - už ji mám v hlavě rok, od té doby, co jsem na ulici potkala Viano a řekla si "páni, to je auto jako pro únosce z Kobry!" Laughing Tahle je tedy na pokračování, očekávám max. 8 dílů, protože když to bude delší, tak u mně bohužel hrozí, že to nedopíšu... Laughing Laughing

Budou se tam střídat linky "svázaného" a Semira s Benem (ano, myslím, že opravdu potřebuje více povídkové pozornosti Laughing ) Wink

Přeji pěkné počtení Wink


8. díl vložen 1. 6. 2015 - POVÍDKA DOKONČENA




Svázaný

Temný, lehce zaprášený Mercedes Viano těžkopádně odbočil do jedné z postranních uliček. Řidič a jeho spolujezdec byli skryti za jeho temnými skly, a i kdyby je někdo náhodou spatřil, stejně by je nedokázal díky silným, vlněným kuklám identifikovat. Vůz jel i přes svou velikost a přes rychlost, kterou jeli, tiše a nenápadně, jako by měl místo pneumatik lehké bačkory a oba cestující si v duchu gratulovali k jeho koupi. Bez něj by jejich úkol rozhodně nebyl tak jednoduchý a úspěšný. Řidič naposledy spokojeně pohlédl do zpětného zrcátka a zamířil na silnici, vedoucí mimo město.

Jediný člověk, který věděl, kdo se pod kuklami skrývá, ležel na podlaze úložného prostoru Viana, snažil se přerývavě dýchat nosem a ignorovat přitom nevábný opar z hadru, který mu jakožto provizorní roubík obepínal ústa a s nimi i celou hlavu. Ruce a nohy měl svázané na jeho vkus až moc pevně: jeli teprve necelou půlhodinu a přitom měl pocit, jako by mu všechny končetiny odumíraly již léta. Záda mu brněla a hlava mu nepříjemně třeštila. Nejspíše následek úderu do temene, pomyslel si a pokusil se s mírným zatřesením odhrnout rezaté lokny z bleděmodrých očí. Kdybych alespoň věděl, kam mě to vezou... a proč.

Zločinci jej unesli již potřetí, ale nedalo se říct, že by se s množstvím pokusů o jeho únos/vydírání/zabití nějak smířil. Snažil se ten fakt, že je o něj takový zájem, brát z jedné strany jako prosté riziko povolání a z druhé jako lichotku; zkrátka jako něco, co se každému alespoň trochu důležitému člověku u dálniční policie může sem tam přihodit. Nemohl se však ubránit sžíravému pocitu, že právě toto riziko je něco, co by sakra mělo hrozit policajtům, a ne technikům! Jakmile ho ta myšlenka napadla, v duchu si vynadal. Ne, rozhodně by se svými kolegy neměnil: takhle má alespoň šanci, že jej brzy najdou. Věděl, že pokud už někdo přišel na to, že zmizel, tak po něm ihned vyhlásili pátrání. Musí přece existovat někdo, komu dojde, že jejich oblíbený Einstein zmizel, nebo ne? Otřásl se. Samozřejmě, že jim to musí dojít. Vrchní komisaři Semir Gerkhan a Ben Jäger jsou jeho nejlepšími přáteli, nikdy by ho nenechali napospas. V záchvěvu naděje lehce natočil hlavu a zaposlouchal se do zvuků ulice, doufaje, že zaslechne alespoň náznak teskného kvílení policejní sirény, nebo alespoň dobře známé vrnění motoru stříbrného BMW. Bylo ale ticho. Takové ticho, že zrzka zamrazilo až do morku kostí. A přesně v tu chvíli auto únosců zastavilo.

Pokoušel se přemýšlet nad tím, kde asi je, ale bylo to marné: panika zachvátila každou buňku jeho těla. Bylo marné si konejšivě broukat, že vše bude v pořádku, protože věděl, že to v pořádku rozhodně být nemusí. Snažil se ovládnout třas, který zachvátil celé jeho hubené tělo. Nesmím dát najevo strach. Nesmím. A přesto to byl právě strach, který z něj sálal nejvíce.

Zadní dveře Viana se prudce otevřely a zrzek zamžoural proti prudkému dennímu světlu. Obloha byla světle šedá, téměř bílá, a díky ní dokázal zaostřit jen na siluety únosců. Dýchl na něj vlhký mráz.
Voda.
Odvezli mě někam k řece.
Beze slova jej popadli za bundu a vytáhli jej ven. Nejspíše se báli, že jim na svých dlouhých nohách uteče, protože místo toho, aby mu je rozvázali, tak jím mrštili do kolečkového křesla. Prudkostí pohybu se mu zamotala hlava. Než se stačil vzpamatovat, vyrazili s ním kupředu.
Kola vozíku na lehkém sněhovém poprašku vrzala.
Slyšel, jak mezi sebou tiše promlouvají: z tónu jejich rozmluvy pochopil, že se jim vrstva čerstvého sněhu, který tak snadno zanechává stopy, ani trochu nezamlouvá. Chápal jejich obavy. Akorát že na rozdíl od nich doufal, že nezačne sněžit znovu. Protože pak všechny jejich stopy zmizí a jeho kolegové možná, možná, uváznou na mrtvém bodě.

A přesně na mrtvém bodě Hartmut Freund vážně být nechtěl.

*****

Life‘s too short to pretend to be
Someone else when you look in the mirror
So don‘t go wasting this presious time
By pleasing anyone else


Od té doby, co měl vrchní komisař Semir Gerkhan za kolegu vytáhlého mládence Bena Jägera, skoro nepotřeboval zapnuté autorádio. Stačilo pohlédnout na sedačku spolujezdce a i všem ostatním motoristům, kteří projížděli kolem, to muselo být naprosto jasné. Ben v rukou svíral akustickou kytaru, ležérně na ni drnkal dlouhými prsty a pohazoval přitom hřívou tmavě hnědých vlasů, které ladily s barvou jeho temných, ale zářivých očí plných až nehorázné energie a vitality. Na krku se mu kinklal kulatý přívěšek, uvázaný na černé kožené šňůrce a vůbec, vyzařovala z něj ležérnost a pohoda. Semirovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že Ben není žádný amatér, hejsek a zbohatlík, za kterého jej původně měl. Ben byl prostě Ben: byl skromný, měl dobré srdce, pro druhé by se rozkrájel… a měl opravdu, ale opravdu dobrý hlas. Dokázal jím lidi strhnout téměř ke všemu, a tak si i Semir uvědomil, že už si nějakou chvíli tiše brouká společně se svým parťákem a hezky do rytmu bubnuje oběma ukazováčky o volant.

No one knows how to play your game
And it‘s you who is setting the score


Byla to rutinní hlídka: přejíždění tam a sem po dálnici směrem na Cáchy, poté se stočit na Bonn, Kolín a zase zpátky na Cáchy. Kdyby asfaltový povrch nebyl dostatečně dlouhý, tak by oba komisaři byli přísahali, že se točí na obrovském černém kolotoči. Jedno auto míjelo druhé; žádní zloději aut, vrahové ani vyděrači.
Prostě… nuda.

V jednu chvíli zašuměla vysílačka.

Komisaři se napřímili, Ben dokonce zapomněl na pár vteřin drnkat na kovové struny. Nic se ale neozvalo, a oba muži zase poklesli na duchu. Měli sice hlídkování docela rádi, ale už vyplýtvali veškerou zábavu, která se jim toho dne naskýtala: oba se již hodinu špičkovali, měli pořádný oběd a dokonce i Jägera pomalu přestávalo bavit hrát si na lidský jukebox. Ani jeden z nich netoužil po něčem extrémním, žádné výbušniny, únosy a podobně. Stačilo by třeba jen drobné překročení rychlosti, alespoň malé porušení předpisů, které by prolomilo tuhle odpornou rutinu.

Vysílačka zašuměla podruhé.

Tentokrát Semir jen pozvedl jedno obočí: vzrušení jeho tělem začalo probíhat až ve chvíli, když se z ní skutečně ozval hlas jejich půvabné sekretářky, Susanne Königové. Ale úsměv, který se mu rozlil po tváři v očekávání nějaké zábavy, brzy povadl.
Ben odložil kytaru na zadní sedadla.

Hlášení bylo jasné.

Don‘t you think you‘ll be happy again
without being everyone's whore…


„Unesli Hartmuta. Musíte ho najít...“

*****

Na KTU byl neuvěřitelný zmatek.

Dobrá polovina techniků jen civěla na místo, kde jejich zrzavý šéf vždycky sedával; druhá polovina pobíhala po okolí se štětečky a oxidem železitým. Hartmutův nejbližší spolupracovník Ralph mezitím rozstřikoval vodný rozstřik luminolu tam, kde už jeho kolegové skončili. Zatím byl poměrně klidný: sice zatím nenašli žádné otisky (tedy kromě Hartmutových) ale ani krev, a to se, alespoň podle jeho mínění, počítá. Když dorazili Semir s Benem, akorát dokončoval práci na technikově stole.
„Ralphe,“ oslovil jej automaticky Gerkhan, který již měl hierarchii na technickém dobře zažitou, „tak co pro nás máš?“
Plešatý mužík se napřímil a rozmrzele pokrčil rameny. „Zatím nic moc, Semire. Jediné co víme je, že to byli dva únosci, rychle jej zpacifikovali a odjeli s ním pryč. Ale,“ ukázal prstem na blonďatou techničku, stydlivě stojící v rohu, „Niky je viděla.“
Jäger se na ní zářivě, napůl koketně usmál. „A co přesně jste viděla?“
Odkašlala si. „Jak řekl Ralph,“ promluvila poměrně hrubým hlasem a nejistě si prohrábla vlasy, „byli dva. Jeden vysoký – ale ne tak vysoký, jako pan Freund, a druhý byl menší a podsaditý. Já- já si myslím, že-“
„Ano?“ skočil jí do řeči Semir. „Co si myslíte?“
„Myslím si, že ten druhý byla žena. Ale nevím to jistě! Oba byli v černých kombinézách a na hlavě měli kukly... Akorát jsem vcházela, když jsem viděla, jak mizí ve dveřích. Já- chvíli mi trvalo, než jsem se mohla pohnout, byla jsem úplně konsternovaná strachy. Když jsem spustila poplach, tak již byli z areálu pryč.“
„Dobrá, dobrá, děkujeme, Niky,“ chlácholil ji chvilku Ben a pak se otočil k parťákovi. „Ale proč by ho unášeli zrovna teď? Nemáme žádný případ, kvůli kterému by nás chtěli vydírat, všude je klid…“
Turek jen zavrtěl hlavou. „Já si teda kamaráde myslím, že teď už případ máme, a vůbec se mi nelíbí. Vážení,“ zvýšil hlas, „viděl ještě někdo něco?“
„Já.“ Správce KTU v tmavě modrém mundůru zvedl ruku. „Viděl jsem černé Viano. Myslím, že patřilo jim.“
Oba muži se na sebe podívali. „A jste si tím jistý?“
„Jistě!“ přitakal správce. „Viano nepřehlédnete! Copak vás při pohledu na tenhle kousek ještě nikdy ani koutkem mysli nenapadlo, že je pro únosce jako stvořené?“

*****

Odvezli ho do budovy, seskládané z pomalu trouchnivějících dřevěných latěk. Jejich původní světle hnědá barva již téměř nebyla vidět pod nánosem temně zeleného mechu a plísní. To místo se mu vůbec nelíbilo, a co ho znervózňovalo ještě víc, bylo stejně jako budova zbarvené molo, vstupující do Rýna. Zdálo se mu jako přímo ideální místo k topení zoufalých techniků, a při té představě se celý otřásl. Ale ne, to by mu přece neudělali…
Pokusil se těkat očima po okolí, ale jeho pokusy o identifikaci lokality byly v tom spěchu marné. Vypadalo to tam jako na asi stovce míst, která v Kolíně znal: a jistě i jako na tisíci dalších míst, na kterých nikdy nebyl. Jen další dávno opuštěná průmyslová zóna, kam člověk s dobrými úmysly nikdy sám dobrovolně nezamíří.

Vozík začal kodrcat.

Podlaha byla nerovná a i v šeru budovy poznal, že není nijak dlážděná, ale že se jedná jen o řádně udusanou hlínu. V levém rohu byly roztahané spacáky a okolo ohniště, které bylo situované uprostřed rozlehlé haly, která byla nejspíše jedinou místností celé budovy, bylo poházeno několik konzerv. Mimoděk našpulil pusu. Tady ho nějaký luxus (ve který stále špetkou duše doufal – vždyť to auto svědčilo o tom, že se nemají špatně!) rozhodně nečekal. Pak ale zabrousil očima do pravého rohu a zrzavé obočí mu vyletělo vysoko.

Vlastně nevěděl, čemu se tak diví: podle toho, kdo ho unesl, to mohl čekat, ale i tak mu to vyrazilo dech. Stála tam špičková počítačová soustava, ze které málem i navzdory roubíku začal slintat jako Pavlovův pes. Vše mu konečně začínalo dávat trochu smysl.

Převezli ho přímo k ní a s pistolí, mířící mu do obličeje, ho přiměli přeskákat s nohama a rukama stále svázanýma do polstrovaného kancelářského křesla na kolečkách. K útěku teda nic moc, blesklo mu hlavou, ale pořád lepší než ten vozík. Usadil se tak pohodlně, jak to jen šlo, a zvedl k nim hlavu s pátravým pohledem. Tak co bude?

„Teď,“ promluvil konečně vyšší z dvojice, „ti sundáme roubík. Křičet nemusíš, určitě jsi už pochopil, že tě tu nikdo neuslyší. Spolupracuj a nic se ti nestane, jasný?“ Freund pomalu kývl, a únosce k němu přistoupil a konečně mu sundal ten nechutný hadr dolů. „Protože jsi chytráček, tak určitě pochopíš i druhou věc: ani se nepokoušej utéct nebo někoho kontaktovat, oukej? Protože ve chvíli, kdy se o to pokusíš, tak přísahám, že tě zabiju. Pokud budeš spolupracovat, tak se ti nic nestane a v klidu tě vrátíme, hezky bez jediného škrábnutí. Rozumíš?“
„Rozumím,“ vykoktal ze sebe zrzek. Měl na sebe vlastně trochu vztek: proč se musel tak klepat? Vždyť zcela jasně tušil, i přes své děsivé představy, že by mu nic neudělali. Tedy alespoň ona by mu snad nic neudělala, o tom druhém si nebyl zase tak jistý. Nicméně jej uklidňovalo, že si doteď nesundali masky. Ani jeden z nich stále netušil, že Hartmut ví, kdo se pod nimi skrývá, a ten si to hodlal udržet jako sladké tajemství co možná nejdéle...

Byl to úplně normální, průměrný den: ani báječný, ani blbec, prostě nuda.
Karlheinz měl dovolenou a Ralph byl už přes hodinu na obědě:
to určitě zase mají jako dezert štrůdl, pomyslel si rozmrzele. Ralph byl totiž známým milovníkem tohoto pokrmu a Hartmutovi bylo více než jasné, že až půjde řada s obědem na něj, tak již nebude ani kousek, ani kousililínek jablečné pochoutky. A že by si ho zrovna tak dal…

Zrovna se natahoval na nejvyšší polici hliníkového regálu, když zaslechl tiché kročeje.
„To je dost, že jsi zpátky,“ řekl zpola nabroušeně. „Jaký byl oběd?“
Ale místo odpovědi zaslechl rychlý svist a hned poté mu na temeno dopadl chladný kov těla černé pistole.
Rána ho srazila na zem a na několik sekund ztratil vědomí. Když se mu po chvíli vrátilo (a dorazilo ruku v ruce s příšernou bolestí hlavy a rozostřeným viděním), tak zadržel dech a naslouchal rozhovoru. Věděl, že nemá cenu se proti zbrani bránit, obzvláště když byl dezorientovaný: všichni jeho kolegové byli moc daleko na to, aby ho zaslechli, a proti kulce neměl nejmenší šanci. A tak ani nedutal… a poslouchal.

„Musel jsi ho praštit tak silně?“ zavrčel jeden z únosců směrem k druhému a sklonil se k technikovu týlu, aby jej zkontroloval. „Ježiši Barry, máš štěstí, že má docela tuhý kořínek, taky jsi ho mohl zabít!“
Barry zabručel a prohledal technikovi kapsy: z jedné vytáhl moderní mobilní telefon a hodil jej do koše na odpadky. „Žije? Žije. Tak ho koukej popadnout a padáme, než sem někdo přijde. Nerad bych šel zase sedět…“
Popadli bezvládného technika v podpaží a utíkali s ním k východu (nakolik tedy s takovou vahou utíkat mohli). A nevěděli, že dezorientovaný a ranou oslabený a připitomělý Freund jen posledními kousky pevné vůle svírá víčka a snaží se nahlas nerozesmát.
Nepotřeboval žádnou nápovědu světa, aby mu naznačila, kdo se pod černou kuklou skrývá.
Takže… Lara?

Ta mrcha.

Barry spokojeně zabručel. „Dobře. Je asi na čase ti říct, proč jsi se s náma musel na tenhle příjemnej výlet vydat. Pamatuješ si projekt Cyber storm?“
Hartmut sebou škubl. „Jestli si to pamatuju?“ Konečně, konečně přestal koktat. „Jasně, že si to pamatuju, byla to katastrofa.“
„S tím souhlasím. Vůbec to totiž,“ zavrčel, „nevyšlo tak, jak jsme chtěli. Tentokrát to ale bude jinak, protože máme tebe.“
„Jo tak vy mě máte,“ štěkl zrzek a dal tak průchod svým dávným irským kořenům. „To, že mě přivážete k židli, mě má jako donutit vám pomáhat? To jste se jako úplně zbláznili?“ Strach byl ten tam a místo něj se Freundovi do žil pumpoval vztekem vypuštěný andrenalin. „Víte vůbec, co všechno by se s tím dalo natropit? Vždyť by to vedlo ke zhroucení celé naší společnosti, vy pitomci!“ Krapet se uklidnil, až když ponuře cvakl kohoutek pistole. Polkl a stále napůl rozezlený zíral do černého otvoru v hlavni a přemýšlel, jestli náhodnou nepřestřelil.
„Jasně, že víme, co by se s tím dalo natropit, ty idiote. Nebo sis myslel, že se hodláme do databáze ústavní ochrany nabourat jen tak ze srandy?“
„Ale proč?!“
„A co myslíš?“
Technik si ho pátravě změřil a obočí mu kleslo. „Prachy. Chcete to někam prodat. A draze.“ A nejhorší je, že mě nenapadá zrovna málo kupců. A všichni by za Cyber storm dali hotové jmění.
„Tak, a teď, když už tomu konečně rozumíš, nám hezky pomůžeš dostat se do tý databáze. A o svůj krček se neboj, když budeš spolupracovat, tak tě neodprásknu. Koneckonců, v tom chaosu, co tu bude, až Bouře propukne, se po nás nikdo shánět nebude. Moje kolegyně ti ale napřed nasadí lepší klepeta, než máš, aby sis náhodou nemyslel, že nás můžeš nějak vyšplouchnout.“
Lara z hromady u spacáků vytáhla kufr, který s těžkostmi dotáhla až k technikovi (který si o galantnosti jejího zřejmě nového přítele myslel své), kde z něj vytáhla černé a na první pohled velmi těžké okovy s řetězy. Ty největší mu bez hnutí brvou obemkla kolem kotníků a zamkla je malým, tlustým klíčkem. Konce asi metr a půl dlouhých řetězů připnula ke kovovému kruhu, zapuštěnému k zemi, kterého si Hartmut do té doby nevšiml. A aby si jej pojistili, tak vzala do ruky i slabší, leč skoro dva metry dlouhé články a přidělala mu je k zápěstím. Teprve v tu chvíli vytáhla nůž – technik na dlouhou vteřinu zadržel dech – a přeřezala motouzy, které ho do té doby svazovaly.
„Takhle nám nikam neutečeš a zároveň budeš mít dost prostoru na to, aby ses mohl pohybovat kolem procesorů,“ poznamenal Barry blahosklonně a konečně zbraň sklonil. „A kdyby sis myslel, že nám utečeš cestou na záchod,“ zachechtal se, „tak na to rovnou zapomeň. V dosahu máš kýbl, tak si posluž, kamaráde. Ale z týhle budovy se nehneš ani o píď.“
Hartmut jeho poznámky přešel bez jediného slova. V hlavě mu totiž šrotovala kolečka, která pomalu, postupně, začala zapadat do těch správných hřídelí. Začal se mu v ní rodit křehký, překřehký plán…

*****

„Našli jsme jeho telefon.“ Ralph si posunul naleštěné brýle trochu více ke kořeni nosu. „Byl v koši na papír. Skoro jako by věděli, že v něm Hartmut má zapnutou miniaturní štěnici, která zůstává aktivovaná i při jeho vypnutí nebo rozmlácení na kaši. Ta mrška by nám byla schopná říct, kde je, ale bohužel…“
„Takže nic,“ poznamenal Semir, ale nebyl nijak zklamaný. Za ta léta služby se již naučil, že místo činu neznamená vždy haldu stop. A že někdy neznamená ani jednu jedinou.
Zato Ben byl stále mlád a nevybouřen, ačkoliv měl podobně jako Semir zkušeností na rozdávání. „Krucinál, fuck!“ zavrčel a uhodil pěstí do stolu, až jej rozbolely klouby u prstů. „Hlídky taky ještě na nic nenarazily. Co když mu jde o kejhák? Co když,“ zalapal sípavě po dechu, „co když někde leží… někde bezmocnej…“
Gerkhan zbystřil a položil parťákovi ruku na rameno. „Najdeme ho,“ pronesl sebejistě. Věděl, že se Benovi myslí honí vzpomínky na dřevěnou truhlu, tunu hlíny… a že mu před očima vyvstává obličej Wolfa Mahlera. Jäger sice tvrdil, že se z traumatu vyléčil, když Wolfovi jednu vrazil, ale Turek moc dobře věděl, že to tak jednoduché není. Stíny zůstávají, i když tvrdíme opak. A vynořují se zrovna v ty nejnapjatější chvíle… „A teď pojď, objedeme naší trasu, třeba budeme mít štěstí.“ Měl Bena rád, skoro jako by to byl jeho syn, ale teď si nemohl dovolit jej dlouze utěšovat. Třeba měl pravdu: třeba jejich Ajnštajnovi pomalu odsýpá písek z hodin života a oni tu jen stojí a čumí.
„Dietere,“ prohodil ještě k vytáhlému policistovi v modré uniformě, „našli jste už někde to Viano?“
„Našli jsme jich zatím asi tucet, Semire,“ pokrčil Bonrath rameny, „je to teď hrozně oblíbený auto. Ale ve kterém z nich je nebo není Hartmut, to ti zatím nepovím. Musíme počkat na expertízu, děláme tu na tom všichni. Přišla nám s tím pomoct půlka technickýho, tak to by bylo, abychom na něco nepřišli…“
„Díky,“ řekl Semir a s napůl truchlivě se tvářícím Benem vyrazili ke stříbrnému BMW. „Najdeme ho, vážně,“ prohodil ke kolegovi konejšivě, když se usadili na svých sedadlech.“
„Já vím,“ řekl Ben a zadíval se z bočního okna úkosem ven. „Ale stejně se o něj bojím.“

*****

Když se kolem něj Lara protáhla, aby usedla na kancelářskou židli hned vedle, přejel mu po zádech mráz. Hlavou mu prolétlo několik vzpomínek na její tělo, dotyky… a dlouhé hodiny, které spolu strávili hraním počítačových her. Vzpomněl si, jak moc měl rád její smích. Ale ne, poklesl na duchu, to už je dávno pryč. Tohle není jeho Lara: i když vždy měla na seznamu hříchů několik vážných křížků, něčemu takovému by se dívka, které tehdy propadl, nikdy nepropůjčila. Tahle Lara navíc hatila jeho narychlo spíchnutý, leč jednoduchý a geniální plán: stačil mu jediný pohled na její obrazovku a bylo mu jasné, že jí monitorovací systém bude hlásit každý jednotlivý krok a klik, který udělá. Primitivní kód, který by zburcoval celé KTU a vyslal mu kolegy na pomoc, byl tedy k ničemu. Sakra. Čas na plán B.

Ačkoliv o něm hackerka věděla spoustu věcí, o několika netušila. Kromě toho, že Hartmut začal jednou týdně chodit na lekce bojových umění pro začátečníky (ano, strach o vlastní život ho dokázal vybičovat i k cvičení!), tak se při jednom jednoduchém případu loupeže seznámil s Wernerem. Werner Bewäher, pouliční zlodějíček aut, na kterého si dle jeho údajně skromného názoru hlídka ve složení Bonrath-Dornová vyloženě zasedla, mu dal několik vysoce užitečných rad ohledně odemykání jednodušších zámků. A protože byl Freund ke své práci zvyklý používat jemné nástroje, brzy s lehkostí překonal svého mistra. Začal v hustých kadeřích potají nosit jednu či dvě pinetky… a právě ty se staly hlavními aktéry jeho únikového plánu.

Z úvah o nejvhodnějším čase na úprk jej však hned zkraje vyrušilo okno konverzace, které mu bliklo přes obrazovku.
Můžeš začít, stálo tam strohým fontem. Čím dřív to budeš mít hotový, tím dřív odsud budeme moct všichni vypadnout.
„A proč nemluvíme nahlas?“ neodpustil si drobné, škodolibé rýpnutí. „Bylo by to rychlejší.“
Kurzor chvíli nerozhodně blikal, než se prsty únoskyně znovu rozjely po klávesnici. Nemám hlas. Tohle musí stačit. ZAČNI.
Hartmut si mrzutě odfrkl. Polkl další poznámky a neochotně se pustil do práce.

Trvalo to několik hodin, během kterých neprohodili téměř ani slovo, jen se ho Lara sem tam zeptala, proč a jak co dělá. Brzy ho to omrzelo: odpovídal jí navrčeně, jen koutkem úst. Začínal mít žízeň a hlad a z pohledu na kýbl (a myšlence na další základní živočišné potřeby) se mu zvedal žaludek. Okovy jej tížily a víčka očí mu padaly únavou.
„Končím,“ zachraplal a svěsil ruce do klína, až řetězy zachrastily. „Už skoro nic nevidím, na jeden zátah to prostě nedám. Zítra budeme pokračovat.“
Ne. Doděláme to dnes.
„NE.“ Začínal být zase vzteklý. Proč si s ním takhle hraje? „Udělal bych chybu. Ústavní ochraně by pak stačila má vteřinová nepozornost, aby nás tu do patnácti minut našli a obklíčili. Vážně tohle chcete? Myslel jsem, že se nechcete nechat chytit.“ Ve skutečnosti se ani on nechtěl nechat ústavní ochranou lapit: sice by mu prolomení sítě možná prominuli, ale už u nich jeden vroubek měl a tohle by se s ním táhlo jako jizva po zbytek kariéry. A s Almarou měl sice v poslední době stav křehkého příměří, ale ani tak si nemyslel, že by se ho v Severním Porýní-Westfálsku snažila udržet. Mohl by skončit v Mnichově nebo v Berlíně… ale také by mohl skončit někde na maloměstě, kde by maximálně tak opravoval traktory a to by jeho ego nepřežilo.
Dobře. Spát budeš tam, kde jsi. Koutkem oka viděl, jak spustila nějaký podprogram a stiskla tlačítka hodinek, které měla na pravém zápěstí. Když se o něco pokusíš, ukázala na digitální ciferník, poznám to. Takže dobrou noc.

*****

Den se chýlil ke konci.
Policisté, kterým končila směna, pomalu odcházeli do svých domovů a ti, kterým začínala, se převlékali do uniforem. Semir s Benem po celodenním prohledávání starých budov zaparkovali před oblíbeným motorestem a usadili se na barové stoličky u vyleštěného pultu.
„Dva džusy a tác dvojitých kuřecích křidýlek, prosím,“ objednal oběma Semir, zatímco Ben, se kterým celý den skoro nebyla řeč, lehce bodal umělohmotnou vidličkou do dřevěné desky.
„Bene…“
„Jsem v pohodě, Semire, vážně,“ povzdechl si Jäger. „Jen mě to deptá. Nesnáším, když nemám nějaké konkrétní vodítko. Nesnáším, když nemám ani ň a musím jen běhat naslepo a pokoušet štěstí. Sakra.“ Seskočil ze stoličky a začal popocházet tam a sem. „Kde, Semire, kde jsme ještě nehledali? Hned ráno musíme sebrat data od kolegů a vyškrtat si sektory na mapě Kolína a okolí a…“
Služebně starší policista ho na chvíli přestal vnímat a zadíval se na televizi, která téměř neslyšně hrála kousek od jejich hlav. Ve zprávách říkali něco o starých stavbách… a Semirovi se v hlavě urodil nápad, který teprve získával jasnější kontury. „Něco mě napadlo,“ zamumlal zprvu neurčitě. „Řekni mi,“ obrátil se na Bena, zatímco si pomalu, rozvážně, mnul bradu, „jak by sis vybral místo, kam bys někoho unesl?“
„Jak to mám vědět,“ rozhodil rukama Jäger, „nikdy jsem žádnej únos neplánoval.“
Turek zavrtěl hlavou. „Bene, myslím to zcela hypoteticky. Jak?“
Mladý komisař se konečně přestal migrovat po místnosti a znovu se na stoličku posadil. „No dobře… tak teda… rozhodně bych si vybral nějaký opuštěný místo. Někde, kde je co nejmenší šance, že by mě někdo našel nebo na mně náhodou narazil.“
„Správně, můj milý padawane,“ zazubil se Gerkhan. „S tím samozřejmě, jak i ty sám víš, všichni počítají už od začátku. Ještě by ho mohli naopak zavést tam, kde je nejrušněji, aby se ztratili v davu, ale to s těma všema hlídkama, co po Hartym pátrají, moc nepřipadá v úvahu. Takže co dál? Jak by sis to místo našel?“
„Buď bych objel opuštěný lokace…“
„To by bylo časově moc náročný. I když vyloučit se to samozřejmě nedá…“
„…nebo bych si to prostě vygooglil. Věděli, že má Hartmut v telefonu štěnici. Umí to s technikou. Inzeráty na netu. Nebo zprávy.“
„Bingo.“ Semir vytáhl telefon a začal vyťukávat číslo na KTU. „Uvidíme, co nám řekne Ralph. Třeba nám mezi prvními odkazy vážně vyjede to, co hledáme…“

*****

Jenny si zoufale kousala spodní ret. Za posledních pár hodin jí před očima projela auta snad z celého Porýní-Westfálska, jen jedno konkrétní Viano jako by se vypařilo do vzduchu. Žádné, které by mělo přední kouřová skla, na která se správce KTU později rozvzpomněl, kolem kamer, které zatím prohlédla, neprojelo. Všechna byla naprosto obyčejná, s rodinkami nebo s nevinnými dělníky. Koutkem oka se podívala na svého parťáka: Dieter Bonrath vypadal stejně unaveně a usouženě, jako si připadala ona sama a mžoural na svou vlastní obrazovku přes oválné brejličky.

S hlubokým povzdechem se natáhla pro novou kazetu. Kolikátou už, dvacátou? Třicátou? Netušila, ale co se jejího názoru týče, říkala si, že už jich bylo až moc. Navíc sílící tma za okny jí chuť do práce zrovna nepřidávala. Vložila VHS do přehrávače a sáhla po hrnku vychladlého kafe. Před očima se jí na monitoru zase začaly míhat pestrobarevné automobily, které sem tam, čistě aby byla změna, proložilo pár autobusů a náklaďáků. Polkla tmavě hnědou tekutinu a otřásla se. Odporné. To zase Dieter v rámci úspor koupil tu levnou značku ala mokré fusekle. Než však stačila pronést jakkoli kousavou poznámku směrem k Bonrathovi, zarazila se. Prudce položila skleněný hrneček na stůl, až z něj několik kapek vyšplouchlo na dřevěnou desku. Přetočila záznam o pár sekund dozadu a zalapala po dechu jako ryba na suchu. „Mám je!“ zajíkla se a se zbrklostí jí vlastní se natáhla po pevné lince, kde se jí na třetí pokus konečně podařilo vytočit číslo na KTU, které stejně jako dálniční v tuto chvíli pracovalo nonstop. „Ralphe, mám je!“ vyhrkla bez pozdravu, „zachytila je kamera na Bergisch Gladbacher Straße, v Kolíně-Mülheimu! Pomůže ti to nějak?“
„To si piš,“ ozvalo se ze sluchátka trochu ospale, ale přesto nadšeně. „Zkus ještě vysledovat, kam měli namířeno.“ Zaváhal. „Docela bych si tipl, že se vydali směrem na sever, možná na severo-východ.“
Dornová rozrušeně pokývala hlavou, aniž by jí došlo, že ji technik nemůže vidět a bez rozloučení položila sluchátko na vidlici. Konečně něco měla. Konečně! Na oslavný tanec vítězství bylo ale ještě příliš brzy. Napřed musela zjistit směr, jakým se vydali… a doufat, že nejezdí takových zatmavěných Vian po Kolíně víc.

*****

„Ahoj Ralphe, tak co pro nás máš? A jak jsi na to přišel? No paráda, díky, hned tam jedem!“ Semir smykem otočil stříbrné BMW, až pneumatiky zaskřípěly, a dupl na plyn. „Jedeme do Mülheimu,“ prohodil směrem k Benovi, který zvědavě zamrkal. „Jenny našla to Viano a Ralph si myslí, že by Hartmut mohl být v tom opuštěném komplexu u Höhenfelderského jezera. Natipoval mu to kolega, který fotí opuštěná místa v Kolíně, je to teď hit na nějakém jejich fóru.“
Jäger mimoděk zkřížil ruce na prsou. „Mazaná schovka, to místo není zrovna oblíbený mezi obyčejnýma lidma,“ zabručel. „Navíc najít je tam bude jako hledat jehlu v kupce sena.“
Turek pokýval hlavou. „To jo. Ale oproti celé kolínské ploše je to jen malá kupka, to zase musíš uznat. Řekl bych nám o posily, ale bylo by to zbytečný plýtvání, kdyby se pak ukázalo, že tam nikdo není…“
„To je jasný.“ Mladík vytáhl svou zbraň a zkontroloval si, že je nabitá. Nějak v kostech cítil, že jsou na správné stopě. A ten pocit sílícího napětí z honu bezmezně miloval.


*****

Hartmutovi připadalo, že trvá celou věčnost, než dvojice jeho věznitelů konečně usnula. Hrubá podlaha, na které se usadil, jej studila až do morku kostí, ale přesto se téměř neodvážil pohnout, aby je z jen pomalu sílícího spánku nevyrušil i byť jen drobným zachřestěním řetězů. Nebál se přitom, že by sám podlehl únavě: silné srdce mu bušilo ostošest, jako by snad chtělo vylétnout z rachitického hrudníku a odejít pryč po svých.

Teprve když si byl podle sladkého pochrupování jistý, že jsou již v alespoň v hluboké fázi spánku (na nejhlubší se již neodvážil čekat), vyndal z hustých kadeří pinetky. Obě vytvaroval do potřebných tvarů a polehoučku je zasunul do prvního zámku. Opatrně přejížděl po stavítkách, až se ozvalo sladké lupnutí a první ruka byla volná. Postupně se zbavil i ostatních okovů: u posledního se málem zajíknul, když měl nepříjemný pocit, že se mu vlásenka zlomila, ale ne, ne, měl štěstí. Teď jen nesmím o něco zakopnout, pomyslel si. Je tu tma jak v pytli. Právě tma mu však hrála do karet: posouval se po špičkách měkkých tenisek svými dlouhými kroky blíž a blíž k hlavnímu vstupu. Už už sahal po klice, v touze po svobodě, když si to s ucuknutím rozmyslel. Můžou mít napojený vstup, zavrčel pro sebe v duchu. Kdo ví, na co všechno má Lara ty hodinky napojený. Nezaváhal ani vteřinu a vyrazil k oknu. Zavírání bylo staré a tuhé a vrzalo a Freundovi v žilách tuhla krev strachy, když pomalu otevíral červotoči prolezlé okenice.
Napřed prostrčil jednu nohu.
Pak druhou.
A pak prolezl celý a...

…a nemohl uvěřit tomu, že byl venku.

Zamžoural na vodní hladinu, která se několik desítek metrů před ním leskla jako démant: rozhlédl se a došlo mu, k jak chybnému úsudku se původně dobral. To není Rýn, zamračil se. Tohle je nějaké jezero. Kolem dokola byly jen stromy, které byly pokryté námrazou a jediné, co podpořilo jeho teorii o průmyslové zóně, byly větší průmyslové budovy, které se tyčily v poměrně velké dálce za ním. Vlastně teď už vůbec netušil, kde vlastně je…
Oklepal se. Teprve v ten moment mu došlo, jaká je vlastně zima. Měl na sobě jen svou oblíbenou košili, svetřík a ne zrovna hřejivé kalhoty. Budu muset klusat, abych se trochu zahřál a-

Prudce se otočil. Z vnitřku dřevěné budovy zaslechl nějaký šramot: no jasně, zima, ty idiote, zanadával si. Chlad, vtíravě plynoucí dovnitř, se musel zakousnout do dvou spánkem vyhřátých těl. Zrzek věděl, že mu teď nezbývá moc času a okno se zavřít neodvažoval. Odrazil se proto raději velkými chodidly a rozeběhl se směrem od jezera, přímo mezi stromy, aniž by přemýšlel, kam to vlastně běží: chtěl jen pryč, co nejdále od Lary a Barryho.

Najednou ani on nebyl rád za sněhový poprašek, prozrazující každý jeho krok. Bylo mu ale jasné, že musí utíkat, že je v tom jeho jediná naděje: obloha všude na horizontu byla narůžovělá, i když byla noc, takže město bylo blízko. Snad nebudu muset běžet moc daleko. Zastavím si nějaké auto, nebo pejskaře... někdo mi přece musí pomoct...

Ruka za rukou, noha za nohou vyklusával mezi stromy: dvakrát přitom upadl do mlází a natrhl si přitom nohavici. Když dorazil k první cestě, tak bojoval s touhou se po ní rozeběhnout. Ale ne, to by to pak měli moc jednoduché, rozhodl se a dvěma skoky ji překonal, opět se noříc do spícího lesíka. Jeho plíce sípaly jako propíchnuté měchy, ale nevzdával se. Minul první budovy a vyběhl na plácek, připomínající oválné fotbalové hřiště. A z něj se mu naskytl pohled na zástavbu rodinných domků. Jako by jeho tělo dostalo nový impuls. Tryskem si to k nim zamířil… když mu koutkem oka proniklo jasné světlo. Zastavil se. Na konci dlouhé silničky, vedoucí rovně skrze celou zónu, někdo byl.

Dvě baterky.

Mohli by to být oni?
Ale… proč by mě hledali z druhé strany, když mě můžou nakrásně stopovat?

Světla se přibližovala. Bez rozmyslu zaběhl k nejbližšímu stavení a, těžce oddechujíc, vykukoval zpoza rohu.
Pomalu začal rozeznávat obrysy obou postav.

Nedostávalo se mu slov.
Zato měl chuť se, již podruhé během posledních dvaceti čtyř hodin, hystericky rozesmát.

*****

Světla stříbrného BMW pohasla, jak Semir zaparkoval a uvedl automobil do klidu. S Benem se rozhodli, že zanechají vůz u první budovy Mülheimského průmyslového komplexu a dál že půjdou pěšky. Oba policisté vytáhli pistole z pouzder, zapnuli kapesní baterky a vykročili.
Postupovali pomalu, obezřetně: navzdory sněhu, který odpoledne padal, byla temná noc. Nakukovali do každého potenciálně vhodného stavení, kolem kterého kráčeli, žádné však neneslo ani náznak stopy po únoscích, natož po Hartmutovi. Po chvíli došli až k samotnému průmyslovému komplexu.
Na první pohled bylo vidět, že jsou budovy několikapatrové. Střídavě tedy, napřed Semir a po něm Ben (a naopak) vybíhali po schodech do vyšších podlaží a hledali i byť jen náznak rezavé kštice. Místo toho nacházeli jen poplašené myši, holuby a šváby. Místnosti byly prázdné a budily pocit, že byly teprve nedávno vyrabované. Na špínou zanesených zdech stále ulpívaly čistější, byť tmavější stíny, dávaje tušit, kde dříve stál nábytek. Ani druhá, o patro vyšší budova nepřinesla kýžený výsledek. Rozložení místností bylo obdobné, a co se týče divokých obyvatel prachem zanesených koutů, ti byli dokonce úplně stejní. Oba policisté pociťovali vzrůstající zklamání. Nikdo jim nezaručoval, že Hartmuta naleznou právě v Mülheimu, ačkoliv jim to napovídal cestou sílící pocit vzrušení, které teď upadalo v zapomnění.
Ben se mimoděk zakabonil. Někde tu musí být. VÍM to. Dokonce se mu chvílemi zdálo, že při hlubokém nádechu nosem cítí tak dobře známý odér benzínu, ředidla a zmatku, který technika neustále provázel. Ale to si jen namlouvám. Jsme v průmyslové zóně, tady všechno působí jako KTU.

Právě již trošku nesoustředěně vycházeli z druhé budovy a sunuli se po spíše instinktivně tušené, než viděné cestě vpřed, vstříc zbytku zóny, když se z nedaleka ozval kvílivý zvuk, jako by někdo škrtil kočku.
Jak Gerkhan, tak Jäger s sebou škubli. Náhle opět soustředěni namířili zbraně směrem po zvuku a pomalu, krok za krokem, obezřetně postupovali vpřed. Kužely světla z baterek dopadaly na roh čtvrté z budov.
Zakvílení po chvíli přešlo v hurónský, krapet šílený smích. Policisté na sebe tázavě pohlédli: Semir se chopil slova jako první. „Tady policie! Vyjděte ven s rukama za hlavou!“
Smích zesílil, nicméně oslovený poslechl.
Jako by byl rocková hvězda, zdravící jásající davy, vyšel Hartmut Freund vstříc kuželům světla. Ruce mu nad hlavou vydržely jen pár vteřin: poté si klekl do prašanu, objal sám sebe a smál se dál, až se zalykal. Nevšiml si tak, jak oběma kamarádům padly kameny ze srdce. Vrhli se k němu a pomohli mu zpátky na nohy.
„Ajnštajne,“ oslovil jej Ben a vřele ho popadl do náruče, „tys nám ale nahnal strach, to ti povím!“
Teprve v tu chvíli se Hartmut uklidnil. Stále popadal dech a snažil se bránici přivést k rozumu: opřel se o mladého policistu. Cítil se neuvěřitelně unavený a teprve teď, když byl v relativním bezpečí, si mohl dovolit prostoupit dříve nevítanou únavu na povrch.
Ne, napomenul se náhle a poodstoupil od Bena, mnouce si přitom modré, žilkami protkané oči. Teď se nemůžu složit. Na to bude dost času, ušklíbl se, později.
„Taky jsem měl strach,“ pronesl tiše, ale rozhodně. „Ani nevíte, jak rád vás zase vidím... ale teď nesmíme otálet.“ Z myšlenky na další běh se mu udělalo lehce nevolno. „Tady je nenajdete, jsou v dřevěné chajdě na břehu jezera. Ale raději zhasněte obě baterky,“ ukázal na plastové válečky, „je to přes křoviska a stromořadí, tak aby nezískali výhodu, kdyby... no však víte...“
Nemusel to říkat dvakrát: oba muži světla zhasli ve chvíli, kdy slyšeli slůvko „břeh“.
„Tak nás veď,“ poplácal Semir technika po zádech. Hartmut jen kývl a vyrazil vpřed.

Při chůzi jim šeptem vykládal, co všechno se vlastně stalo, a těšilo ho, že se kolegové zajíkali v těch správných momentech. Největší údiv však vyvolala jeho zmínka o tom, že zná identitu únosců.
„Je to Lara,“ pronesl prostě, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. „Lara a její kumpán. A jsou ozbrojení,“ dodal zachmuřeně.
Semir zaskřípal zuby, jako by to tušil, ale Ben se rozohnil. „Lara? Jako TA Lara?“
Hartmut přikývl. „Ano. Ale teď moc nekřič,“ přiložil si dlouhý ukazovák na tenké rty, „už jsme skoro tam.“
A ukázal na dvě dřevěné, ubohé chýše, škodolibě se tyčící oproti třpytícímu se jezeru.

Ben přivřel oči a snažil se na boudy zaostřit, odsouvaje vztek, který v něm vzplanul, na druhou kolej: bude na něj dost času potom. Byly přesně takové, jak je technik popsal: laťky vypadaly dost chatrně a i ve tmě, trochu ztlumené bělostí všudypřítomného sněhu, bylo vidět, že se na nich drží nyní zmrzlý mech a plísně. Dokonce i molo, protínající jinak klidnou hladinu jezera, z jejich pozice bylo vidět. Přejel pohledem po zemi okolo. Vypadala udusaně. To je dobře, pomyslel si. Budeme alespoň rychlí a tiší.
Pohlédl na Semira: jediným pohybem hlavy si rozdělili strany. K jejich překvapení Hartmut jejich signálu také porozuměl. „Jdu s Benem,“ zašeptal tak, aby to oba policisté slyšeli. „Jestli tam ještě jsou, tak jim vyřadím auto z provozu, aby nám neujeli.“ Po krátkém zaváhání přikývli.
„Ale budeš se mě držet jako klíště,“ sykl Jäger. „Nerad bych, aby se Ti něco stalo...“
„To je jasný,“ upokojil je Freund.
Poté již na nic nečekali a vyrazili.

Zprvu šli společně.
Krok za krokem svižně postupovali, kryti stínem nejbližší chatrče. Na zemi viděli pouze zrzkovy velké stopy, a brali to jako dobré znamení. Na konci zadní stěny se rozdělili. Zatímco se Semir natiskl na delší, boční stěnu druhé budovy, Ben s Hartmutem se zadem vydali k autu. Viano tam stále stálo v celé své kráse. Mladý policista příteli pokynul, aby se pustil do práce, a sám pokračoval dále, až mu zmizel z dohledu.
Zrzek si promnul zkřehlé ruce a už už chtěl otevřít kapotu, když se ozvaly výstřely a obrovská rána, jako kdyby praskla kopa prken. Když vše utichlo, Mercedes do nastalého ticha zlověstně pípl a blikl světly.
Technik hrůzou ztuhl.

Přicházejí.

Ten fakt mu znovu rozpumpoval srdce a spustil na mrazivou chvíli nekolující krevní oběh. Na nic nečekal, otevřel boční dveře jedním, v rámci možností tichým tahem a schoval se uvnitř. Snažil se přitom nemyslet na to, co se mohlo stát jeho kolegům. Sumíroval si situaci. Za chvíli tu budou a pokusí se ujet. I s projektem, doteď zřejmě neodjeli jen proto, že si potřebovali zkopírovat jeho kód na nějaký nosič, je hloupost utíkat s celou sestavou. Budou ale ozbrojení. Neslyšel jsem dost výstřelů na to, aby si vyprázdnili zásobníky, navíc mají určitě nějaké náhradní...
Víc vymyslet nestihl. Přední dveře jak řidiče, tak spolujezdce se otevřely a Lara s Barrym naskočili dovnitř. Tichý motor začal ihned vrčet: kola se pohnula a celý vůz se vydal vpřed a zrychloval.
A zrychloval...
Hartmut se zamračil. Za chvíli budeme někde na silnici. Nemám telefon, nemám jak se s někým spojit... Nesmí s těmi daty ujet... Rozhodně nejsem nejlepší programátor na světě. Znám asi tucet takových, kteří by zvládli můj kód dokončit levou zadní... nesmí se k nim dostat... ale jak...? Hlavou mu bleskl nápad. Šílený... ale přesto nápad.
Zhluboka se nadechl.
Odříkal rychlou, tichou modlitbičku.
Tak, aby neupoutal pozornost, se zkroutil do nohatého klubka a otočil se čelem k předním sedačkám, děkujíc v duchu únoscům za to, že před samotným trestným činem odmontovali zadní sedačky.
Nádech, výdech.
Neměl už na co čekat.
Vyskočil.
Odstrčil překvapeného Barryho stranou, popadl volant...
A prudkým trhnutím vůz strhl k nejbližšímu stromu.

*****

I feel something so right
Doing the wrong thing
I feel something so wrong
Doing the right thing
I could lie, coudn't I, could lie
Everything that kills me makes me feel alive


Bílé světlo.
Bílé světlo bylo všude kolem.
Zkusil zamžourat a promnout si oči: víčka jej poslechla, ale ruce se nechtěly pohnout.
Celé jeho tělo ochromila panika.
... umřel jsem? Ne ne ne... to není možné. Ale co se sakra stalo?
Zavřel oči. Když ho obklopila tma, oddychl si. Dobré znamení.
Znovu je otevřel a pokusil se zaostřit na cokoliv v dohledu. V ten moment mu došlo, že bílým světlem je nejspíše nemocniční zářivka. Zkusil se znovu pohnout, a tentokrát jej tělo opravdu poslechlo, i když snad neexistoval jediný centimetr, ze kterého by nevystřelovala bodavá bolest. Objekty v okolí získávaly mlhavou podobu. Na stolku vedle postele leželo cosi, co připomínalo kartu pacienta. Trochu se naklonil, aby si přečetl, co na ní stojí, ale nedokázal to: na světle modrých duhovkách chyběly kontaktní čočky, které mu kdosi musel vyndat. Asi nějaká sestra.
Padl zpět na polštáře, zcela vyčerpán.
Vůbec si nepamatuju, co se stalo...

S hlasitým klapnutím se otevřely dveře. „Ale, pane Freunde!“ vypískla černovlasá sestřička spokojeně. „Už jste se nám probral! Jak se cítíte?“
„Jrchp,“ vydal ze sebe technik chraplavě. Odkašlal si. „Jde to,“ vypravil ze sebe s námahou. „Jak...?“
„Měl jste nehodu. Máte zlomenou levou nohu , naražená žebra, otřes mozku a jste trochu potlučený, ale nebojte se, to není nic co bychom nedokázali hravě napravit. Teď chvilku vydržte, zajdu pro pana doktora.“ Jak nečekaně přišla, tak i odešla. Zůstal chvíli sám, ponořen do ticha místnosti, ve které se ozývaly jen senzory přístrojů. Pak ale jako by někdo spustil hlukovou hráz: do jeho pokoje se nahrnula tlupa lidí, kteří se k technikovi jeden přes druhého hlasitě hlásili. Podle hlasů a rozmazaných obrysů rozeznal Semira, Bena, Jenny, Bonratha a Ralpha, který mu na nos chtěl pohotově nasadit brýle, ale lékař ho s úsměvem zarazil.
„Napřed pana Freunda zkontroluji.“ Vytáhl úzkou baterčičku a posvítil zrzkovi do obou očí: po pár dalších testech, které očividně dopadly k jeho spokojenosti, pokynul ostatním a poodstoupil stranou, aby přátelé mohli pacienta obklopit.
Ralph konečně posadil okuláry na technikův špičatý nos. Hartmutovi se ulevilo. Nenáviděl ty momenty, kdy ho zradil jeho špatný zrak: ani mu v tu chvíli nevadilo, že mu je zavěsil pouze na jedno ucho. „Děkuju,“ zachrčel, až sebou všichni poplašeně škubli: zněl diametrálně jinak, než normálně. „Řekne mi... někdo, co se... stalo?“
Ben rozpačitě kopl špičkou boty do podlahy. „A co si pamatuješ jako poslední?“
Freund se podruhé pořádně zamyslel, a konečně kolečka začala zapadat do správných míst. „Střelbu. Naskočil jsem... do auta. A pak...“ Svraštil čelo námahou, až ho nakonec v úžasu povolil. „Strhl jsem řízení.“
Semir zasmušile kývl. „Málem jsme z toho s Benem dostali infarkt. Ti dva nás přelstili: měli u dveří senzory kvůli tobě... a nejspíš i nezvaným návštěvníkům, takže jakmile jsme tam vešli, tak o nás věděli. Ne, že by to něčemu pomohlo. Byli vzhůru, docela ve spěchu balili, a jakmile nás zmerčili, tak začali střílet. Lara z počítače vytrhla flešku a s jejím kolegou... no...“
„Proskočili zadní stěnou,“ pokrčil rameny Ben. „Normálně skočili skrz ty laťky. Upřímně, to jsme fakt nečekali.“
„A dál,“ skočila jim do řeči dychtivě Jenny, „už víme jen to, že tě i s těma dvouma našli v nabořeným autě. Takže jsi tam vlezl a naboural jsi s nima do stromu? Schválně?“
„Jo.“ Pořádně si odkašlal: krk ho bolel, jako by spolykal tunu písku. Chystal se ale na delší řeč a nechtěl se moc zadrhávat. „V tu chvíli to bylo... jediné řešení. Bouře, to... to by byla... katastrofa. Miliony, možná miliardy mrtvých... Nemohl jsem to dopustit...“ Přišlo mu, jako by v tu chvíli v jejich očích stoupl, až se tomu trochu podivil. „A co se... co se...“
„Co se stalo s ostatními?“ dopověděl za něj Ralph. Když Hartmut pokývl (a vzápětí bolestivě zasykl), technik pokračoval. „Žijí, oba. Lara je už stabilizovaná, ten druhý je ještě na sále, ale prý to přežije.“ Do hlasu se mu vloudil žertovný tón. „To jste sakra ani jeden nikdy neslyšeli o bezpečnostních pásech?“
„Nicméně,“ vložil se do rozhovoru lékař, „paradoxně jste dopadl tak dobře proto, že jste prolétl předním oknem auta a minul jste přitom strom. Příště, už,“ zamračil se, „takové kousky neprovádějte.“
„A Bouře?“
„V bezpečí,“ začal Bonrath, ale pak se zahleděl na lékaře: ten jen pokrčil rameny a odešel. Pak teprve Dieter pokračoval. „Vzala si ji na starost ochrana ústavy. Prý chtějí nosič i ten počítač zničit, ale kdo ví...“
Freund si viditelně oddechl. „Aspoň, že tak...“ Do tváří se mu začala vracet barva, zároveň na něj ale padla neskutečná únava. „Víte, myslím... že se ještě trochu... prospím.“
„No to je jasný,“ zahalasili sborově.
„Však se ještě uvidíme, pár týdnů si tu sice pobudeš, ale pak zase budeš kmitat po KTU jako kolibřík,“ mrkl na něj Ben.
„Tak později,“ zazubil se Semir, zatímco Jenny jen máchla a naznačila rty cosi, co se Hartmutovi zdálo jako „čau, hrdino.“ Samolibě se rozhodl, že přesně to mladá policistka říkala.
A náhle byli všichni pryč. Pokoj se zase položil do klidu a tichosti (tedy až na to pokoutné pípání).

Zrzek se svalil do polštáře a zavřel oči.
Ale ještě předtím, než se vydal do říše snů, s vypětím všech sil zvedl pravou ruku a opatrně si ohmatal hlavu. Kromě obvazu nahmatal i dvě malé, kovové pinetky.

A teprve poté, s brýlemi stále křivě nasazenými, v klidu usnul.

I don't think the world is sold
I'm just doing what we're told
I feel something so wrong
Doing the right thing
I could lie, could lie, could lie
Everything that drowns me makes me wanna fly



Konec

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Jó, Všelicos se vrátila k psaní povídek. Už druhá za dva dny, hurá!
Krásný, a hezký! Ani to neni smutný! A je tu hodně Hartmutta!!!!
Nezlob se, ale trochu mi to připomíná ten díl s Natálií (promiň, vím že jí nemáš ráda) Very Happy
A tak krásný obrázek na začátku dílu! Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy
Pokračuj v povídkách, super že jsi začala znovu psát!
Těším se na pokračování!

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Přes Natálii jsem se už dávno přenesla, to se neboj Laughing nicméně tu podobnost zrovna s tímhle dílem moc nebude, to ještě uvidíš. A Hartyho si užiješ hodně, to můžu slíbit Laughing Laughing

Díky za koment Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nešálí mě zraky, další! Laughing Já jsem jak v nebi.

Ten začátek je jako takový malý roztomilý product placement. Laughing

Líbí se mi, jak Harťas uvažuje o tom únosu jako o lichotce. Laughing Má to určitou logiku, ale zároveň to vzbuzuje myšlenku, jak moc silně do té hlavy vlastně dostal.

Začalo to nesmírně slibně, HODNĚ se těším na pokračování.

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
11 z 10 čtenářů si koupí Mercedes Viano.

Rezavá v hlavní roli, aneb... pěkný kraťas.
Byť název slibuje drámo.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
No ale tak se na něj podívejte, není na to přímo stvořené? Laughing Laughing Laughing



Když o tom tak přemýšlím, tak bych měla Mercedesu napsat, že ode dneška chci provizi za každé prodané Viano... Laughing Laughing Laughing


SaM: dostal docela DOST po hlavě Laughing jsem ráda že se těšíš, také se na to těším Laughing (páni, to jsem neřekla tak dlouho, že se mi to zdá až neuvěřitelné Laughing )

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
A) jupí, Všel je zpátky na PF, budu moc doufat, že to není jednorázový záchvěv

B) HLAVNĚ TO DOPIŠ!!! Laughing Laughing

C) Komentář

*googles Viano* - ok, to auto VYPADÁ jako pro únosce!

Ok, ok, ok, první odstavec JE product placement Laughing kolik bereš?

A do háje, Hartík je viděl? Tak to se přiznám, že bych byla podělaná strachem. Už to, že tě unesou, je samozřejmě průšvih, ale když ty únosce spatříš, tak je to ještě děsivější, protože máš indicii, že tě nenechají žít. Pamatuješ na Uloupenou hvězdu? Brr.

Zločinci jej unesli již potřetí, ale nedalo se říct, že by se s množstvím pokusů o jeho únos/vydírání/zabití nějak smířil. - to je hodně vtipné Laughing

Lichotku! Laughing pobavilo mě. A to ještě v téhle realitě není započten případ, kdy ho (opravdu na základě lichotky) unese Vávra XD - co se každému alespoň trochu důležitému člověku u dálniční policie. Nemám slov Laughing

Jak se dokáže pochválit i v takové krizi - oblíbený Einstein. Nu, doufej, hochu, že tě najdou a Ben zrovna místo toho neskotačí s nějakou děvou XD

Myslím, že jako technik má nárok na strach, chuděra. Ale narozdíl od něj se nedivím, že unesli spíše jeho. Jako jo, u Semira to třeba vyplyne z akce, ale on, Harty, může znát odpověď na více otázek a mít v ruce klíčová zjištění. Popravdě (jej, zalichotila bych mu), oba komisaři často fungují jako takoví lepší dodavatelé matroše, se kterým pak nakládá on, že ano XD

Nevím proč, ale to kolečkové křeslo se mi hodně nelíbí.

Jinak sorry, zachovávám jméno Niels Hartmutt, jsem na to už strašně zvyklá, tak to budu v komentáři používat... j?

D) když už máš teda psavou... *dramaticky si odkašlala...* Laughing Laughing

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Další díl je tady! Very Happy Vítej, Bene, oficiálně v mé povídkové realitě! Laughing Btw. Sam, použila jsem písničku - jsi má inspirace, nebudu to používat vždy, ale k Benovi se to hrozně hodí, i v seriálu hraje několikrát přímo v autě... jen pro ujasnění Laughing
Text je z písně Toma Becka "Life's too short" Wink https://www.youtube.com/watch?v=vFbzyNzzt5I
Btw. pokud jste již někdy četli i jiné povídky, tak si možná něčeho všimnete... Laughing

Wox: Neřekla jsem, že je viděl Wink jen, že ví, kdo pod nimi je Smile klidně mu Niels říkej, tahle povídka jen navazuje na seriálovou realitu, tak používám jména přímo z ní Smile díky za koment Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Wow! Niky oslovuje Hartmutta "Pane Freunde?" Laughing
Dostala mě poslední věta, i technici si to myslej. Very Happy
Takové štěstí, má Semir. Ben mu hraje, a nemusí poslouchat samej pitomej rap v rádiu... (teď jsem asi moc osobní) Embarassed
A copak to Ben zpíval? Ten text vypadá jako Beatles, možná Bob Dylan nebo Queen Very Happy Smile

Hmm, začíná to být napínavé - těším se na další díl! Very Happy

EDIT:Jak jsem se zeptal na song, tak to Všel vysvětlila Very Happy Laughing

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Jej, jsi nějaký rychlý! Laughing Akorát jsem ještě editovala popisek... Text je přímo z písně Toma Becka "Life's too short" Wink https://www.youtube.com/watch?v=vFbzyNzzt5I Wink

No jistě, snad sis nemyslel, že si na KTU všichni tykají? Very Happy A jistě, Viano je prostě pro únosce a basta! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Tak jsem si to pustil a...on vážně řekl whore? To jako vážně Very Happy? Je to to co si myslim? Wow, Ben je sprosťák... Very Happy Laughing

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
No já nevím, co je na tom tak sprostého, upřímně, je to dost konstatování reality... Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Celý to slovo, rozhodně bych nečekal, že by tohle řekly v kobře Laughing
A taky do folkový hudby (nebo country) se mi to nehodí. Kdyby to byli Beatles, Green Day, AC/DC, Savage Garden tak nad tím mávnu rukou. Ale jo, i já tak občas (řekl jsem jen občas) mluvím Embarassed Laughing

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
No... ale on nezpívá ani folk, ani country... a upřímně právě Beatles (nebo Savage Garden) by to slovo nikdy nepoužili... slovo "děvka" mi nepřijde nijak hrozné, navíc v Kobře rozhodně použito bylo, a to několikrát Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Koukni na tohle: https://www.youtube.com/watch?v=njG7p6CSbCU

Cituji:

...they hurt you at home and they hit you at school
They hate you if you're clever and they despise a fool
Till you're so fu*king crazy you can't follow their rules... - Sice je to z hodně zlý doby, ale... Very Happy

A jinak co teda Tom (Beck) zpívá, když ne folk nebo country? Tak možná trochu pop-rock, ale jinak nevim.
A slovo "děvka" neni zas tak strašné, ale správně přeložené je to "ku*va" a to je horší.

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Pánové chtěli akci a tak ji dostali, byť asi není úplně taková, jakou by opravdu rádi.

Ale ta představa broukajícího a drnkacího Bena na sedačce spolujezdce je sakra reálná. Smile

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všel, vkládání povídek do písniček jsem nevymyslela já. Možná jsem to kdysi dotáhla na forum, ale i o tom pochybuju, určitě to tehdy napadlo někoho přede mnou. Ale pokud jsem tě tím inspirovala stejně, jako kdysi kdosi inspiroval mě, jsem moc ráda. Embarassed

...které ladily s barvou jeho temných, ale zářivých očí plných až nehorázné energie a vitality. Že by odkaz na Straku?

Mě hrozně baví představa, jak si Ben při směně drnká na kytaru, fakt hrozně. Vím, že píšeš, že to dělá i v seriálu a o to víc mě to dostává. Laughing

Kdyby asfaltový povrch nebyl dostatečně dlouhý, tak by oba komisaři byli přísahali, že se točí na obrovském černém kolotoči. Jedno auto míjelo druhé; žádní zloději aut, vrahové ani vyděrači. - To je super věta a krásný rejp do úvodní znělky.

Hrozně mě vytáčí to Aachen. Já chápu, že je to věčný boj překlad vs. původní název, ale zase když už je Kolín a ne Köln, mělo by se psát Cáchy a ne Aachen. Vím, že jsem s tímhle prudič, a snažím se to neřešit a neplést se do toho, jak to kdo píše, ale tady jsi trochu šlápla na kuří oko, protože zrovna z tohoto rostu od toho, co jsem poprvé viděla Očitého svědka, a do dnešního dne nemůžu pochopit, proč byl Jonas z Aachen a ze z Cách. Laughing

(A když už jsme v rubrice "věci, do kterých ryju zbytečně", ve slovech písničky bych upravila waisting na wasting a everyones na everyone's. Shutting up now. Embarassed )

DĚKUJI, že píšeš Susanne a ne Susanna. Z toho zase rostu ze zjevných důvodů, které snad nemusím vysvětlovat. A děkuji i za Hartmuta Freunda. Laughing

Viano strikes back!!! Myslím, že tahle povídka by se měla jmenovat Viano. Vaše volba. Laughing

Líbí se mi, jak pracuješ s Benem. Viděla jsem s ním prakticky jen snad tři epizody, nijak zvlášť mi nevadil a jsem zvědavá, jak ho budu vnímat v tvém podání. Zatím se to vyvíjí velmi slibně.

A jen pro upřesnění, konotačně je "whore" skutečně naše "ku*va", "děvka" je příliš slabý překlad. Takže ano, ač má Tom Beck docela pravdu, pořád je neuvěřitelně sprostý. Každopádně tahle sprosťárna mi přijde typičtější právě pro současnou hudbu než pro starší hudbu. A rozhodně bych nezaměňovala Lennona a Beatles, čistě jeho hudba je trochu jiný kafe, než tvorba Beatles, a tam si skutečně myslím, že těch slovíček bylo pomálu. Smile

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Ha, na Tebe jsem čekala, má úžasná! Hrozně špatně jsem mu v té písničce rozumněla a lyrics jsou plné příšerných chyb (očividně jsem jich dost udělala i já, ale i tak Laughing ), díky, hend to opravím Smile

Jo, asi jsi to dotáhla na fórum, mám Tě s tím zafixovanou, tak aby se neřeklo Laughing rozhodně jsi mě k tomu inspirovala!

Odkaz na Straku? Že by...? Cool

No vidíš, vůbec jsem nevěděla, že jsou Aachen Cáchy Laughing Laughing tak to opravím Laughing Laughing koukala jsem se na mapu německých dálnic, abych věděla, jestli tak vůbec mohli jet, a vůbec mě nenapadlo, že si to vlastně šinou na Cáchy! Díky, opět, opravím Embarassed Laughing

Díky, já "whore" vždycky vnímala jako slabší nadávku, člověk se každý den něco nového naučí... Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Hurá, další díl Very Happy

Teda, nechcu rýpat, vím, že se držíš Kobry, kde to taky bylo, ale podle mě je kytara na předním sedadle nebezpečná jak něco, při havárce by si vrazil přímo do žeber/krku... Very Happy

opravdu dobrý hlas. Dokázal jím lidi strhnout téměř ke všemu:



Kdyby asfaltový povrch nebyl dostatečně dlouhý, tak by oba komisaři byli přísahali, že se točí na obrovském černém kolotoči. - to je pěkně napsané a zakomponovaná znělka taky potěšila Very Happy

Dobrá polovina techniků jen civěla na místo, kde jejich zrzavý šéf vždycky sedával - takový šok Laughing nejlepší je, že je fakt vidím XD

Jäger se na ní zářivě, napůl koketně usmál. - to už je skoro nemoc, ne? Very Happy

"Copak vás při pohledu na tenhle kousek ještě nikdy ani koutkem mysli nenapadlo, že je pro únosce jako stvořené?“ - souhlasím se SaM s reklamním titulkem a ptám se, jaký barter jsi s Mercedesem udělala Laughing

Jsem zvědavá, co za tím bude!

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Další díl nahozen - a olala, už víme, kdo za vším vězí! Laughing Laughing Děkuji všem za komentáře, těší! Laughing

Wox: to souhlasím, ale je to kchůl! Laughing Laughing https://www.youtube.com/watch?v=yDwrrtv65YU
Tak díky, teď mi trololo zase zní v hlavě a musela jsem si to pustit Laughing legendární Laughing
Hele, to Viano je prostě skvělý, nemůžu za to! Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Hurá! Nový díl! Hned jdu číst, jaké blbosti zas Harty dělá! Very Happy

Po přečtení: Lara? Ta mrcha! Laughing Lara je ta kompová maniačka z toho dílu Kybernetická bouře, že jo? XD

Byl to úplně normální, průměrný den: ani báječný, ani blbec, prostě nuda.

Jasněé! Nuda Very Happy! Unesli vám Pana Freunda a vás něco nudí, idioti? To jsou způsoby! Laughing

Je vida, že Hartmutt myslí pozitivně! To se mi líbí!

A jo! (V)on tu vlastně chce být Very Happy! Je tu počítač, další počítač, počítač a neuhodnete co dál...počítač! Harty musí zůstat, Všeli! XD


ROFL!

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Skvělý dílek.

S tím počítačem... mě napadl ten vtípek o dvou pařmenech: (zabělím, jelikož není ohledně povídky) Arrow Dva pařmeni se baví, a jeden říká druhému, že si domů přivedl novou holku, trojky prsa, zadek výstavní, prostě kost po všech směrech. A říká: "Nu, tak jsem si ji přivedl, hele a posadil jí na stůl hned vedle notebooku. Ten první začne slintat a zeptá se: "ˇA jak velký má ten noťas harddisk???" Arrow

Přesně to samé, jakmile je někde počítač pro člověka jako je rezavec, hned jde všecko stranou... A je jedno, jaká je situace.

A Ralph, ten barbar, zlikviduje celý štrůdl sám...

No, a teď jsem rozdrážděný i já.... Wink

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tyjo, ty zaměnila Aachen za Cáchy, miluju tě! Laughing

Úplně si dovedu představit, jak chudák těká očima z místa na místo a hledá, čeho by se chytil. Budeš se divit, ale opravdu, opravdu, opravu mu to situaci nezávidím.

...ze které málem i navzdory roubíku začal slintat jako Pavlovův pes. - Laughing

Štrúdložrout Ralph. Volné pokračování filmu Raubíř Ralph. Laughing

Zachytila jsem v komentech, že nějaká Lara byla v epizodě Kobry. Rozvedl by mi to někdo v komentech? Epizodu jsem neviděla a ani to neplánuju, každopádně u povídky bych se ráda chytala.

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
SaM napsal:

Zachytila jsem v komentech, že nějaká Lara byla v epizodě Kobry. Rozvedl by mi to někdo v komentech? Epizodu jsem neviděla a ani to neplánuju, každopádně u povídky bych se ráda chytala.


Jasně, Lara vyrábí hry a jednou nějakej gangster povraždí její tým, protože hraje "onlajnovku" s Hartmuttem, tak ho požádá aby ji pomohl vypátrat vrahy, a jí a Hartyho pak hledají, koukni sem: http://www.afc11.cz/forum/viewtopic.php?t=674

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Harty, Harty, Ty to máš trochu popletené... Byl to úplně normální, průměrný den: ani báječný, ani blbec, prostě nuda. - to popisoval Harty svůj den PŘED TÍM únosem Laughing jinak ano, je to Lara z Kybernetické bouře Wink Laughing

Pietro: to víš, technika pro technika, jaký to ráj!

Sam: no jistě, když udělám chybu, tak ji přiznám, poučím se z ní a opravím ji, ne? Laughing Laughing Taky mu to nezávidím - musí z toho být hrozně zmatený, já bych aspoň byla... Štrúdložrout Ralph - jo, to by byl zcela jistě trhák! Laughing

Lara byla skutečně v epizodě Kybernetická bouře (plánovat bys to měla, je skvělá!! Razz ).

Programátorka Lara Degnová přijde ráno do firmy (Gametrack, zabývají se vývojem počítačových her) a najde tam mrtvé kolegy: strachy uteče. Když se pak na místo činu dostane Kobra 11, je tam s nimi i Hartmut, který si všimne fotky na stěně a identifikuje dívku, která se na ní zubí, jako Laru, internetovou kamarádku z herní komunity. Když jedou za ní domů, aby ji vyslechli, tak se Harty klukům přizná, že ho Lara zná jako Kyborga... a že si na fotce změnil barvu vlasů na černou a je mu z toho dost trapně. Laru po jejím krátkém útěku (a ataku na Hartyho) chytí a odvezou na služebnu. Tam jim řekne, jak kolegy našla, a že možná odpovědi budou v externí databázi firmy, a tak s Freundem odjedou na KTU. Mezitím na služebnu dorazí odbor pro ústavní ochranu a řeknou, že Lara není Lara, ale Anne Wittová, nebezpečná hackerka. V tu chvíli po ní začnou všichni jít. Semir to volá Hartmutovi, a Lara to slyší; ukradne Hartymu dodávku a ujíždí v ní pryč. Ten tam na poslední chvíli naskočí. V tu chvíli se začíná dít peklo: v Gametracku totiž vyvíjeli simulační hru na motivy Kybernetické bouře, která by vyřadila vše v dané zemi z provozu (banky, telefony, semafory, letiště...), a ti, co postříleli Lařiny kolegy, kód ze hry ukradli a použili jej v reálném životě. První přestanou jít semafory (permanentní zelená) a letiště, což způsobí chaos ve městě. Lara se Hartymu přizná, že to ona virus naprogramovala ke zhroucení všech systémů, ale že netušila, že se to v reálu použije. Zároveň Semir zjistí, že to Gametrack vyvíjel právě pro odbor ústavní ochrany a uhodí na jejich šéfa - chtěli to otestovat, jak by to vypadalo, aby se na to mohli připravit a vymklo se jim to z rukou. Harty s Larou jedou ukradeným Porsche (Harty se o něj popere, v seriálu vůbec poprvé) do výpočetního centra, kde Lara připraví antivirus, který by Kybernetickou bouři zastavil. Když ale dorazí policisti a všimnou si jich, oba zase začnou utíkat (Harty proto, že neuposlechl přímý služební rozkaz od Semira) a hlavní boss zločinců, Lařin šéf z Gametracku, ji odchytí a odveze do nějaké banky, kde ji donutí vycucnout databázi.
No, nakonec se vše samozřejmě zachrání, Laru budou odvážet vrtulníkem, Harty tam skočí, popere se s jedním z únosců, ten omylem zastřelí pilota a vypadne z vrtulníku. Hartmut nakonec vše nějakým zázrakem odpilotuje a dokáží oba přistát. Epizoda končí objetím Lary a Hartmuta a Semirovými slovy "ach ta láska..."

Wink


A toto je Lara:

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Díky moc za vyčerpávající vysvětlení. Musím říct, že teď jsem 2x tak zvědavá, co se vlastně děje.

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Doufám, že je ve Tvém podání Harty nesmrtelný Very Happy

Odvezli ho do budovy, seskládané z pomalu trouchnivějících dřevěných latěk. - už jsem se lekla, že jsou na Ruth Very Happy :

Upřímně, ta představa, jak jede na vozíku, mi fakt nahání husí kůži a je mi z ní nepříjemně svíravo, brrr!

Harty je docela statečný, že by už byl na únosy zvyklý?

Mazaný Hartmutt s tou identitou, dobře dělá...

Ralph byl už přes hodinu na obědě: to určitě zase mají jako dezert štrůdl - tenhle pidi podpříběh se štrůdlem mě pobavil Very Happy mám tenhle styl ráda.

Jsem zvědavá, co z toho bude...

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 458
Odpovědět s citátem
Reklama na auto unoscu je dokonala. Very Happy Very Happy Very Happy
Libi se mi, jak Hartmut nejdriv doufa v pomoc, pak si ale uvedomi,ze si musi pomoci sam. Take jsi mu dala uzasnou roli v tom, jak ma tu lidskou stranku, tj.strach.
Popis Bena je tak dobry, ze mam chut s Benem stravit odpoledne. Dokonce je mi i sympataticky, coz se serialu u me nepodarilo.... Asi jsem s nim videla malo dilu.
Very Happy Very Happy Very Happy jak Harty slinta nad vybavickou unoscu.
Vselko, mam rada tvuj styl, tesim se na dalsi dil! Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Další díl nahozen Very Happy Děkuji všem za komentáře! Very Happy

Wox: ne ne, nesmrtelný není Smile Ruth v téhle realitě není Very Happy Je statečný... protože si myslí, že by ho Lara nenechala umřít Smile

kajusia: díky, jsem ráda, že se můj product placement líbí Laughing Ben je super, doufám, že si ho oblíbíš Smile děkuju! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Hartíčkovi došlo, nač, proč a jak... Hurá!
Je ovšem otázka, kdyby byl nechal Irčana v sobě Irčanem a nevyšiloval - pak mu mohli nechat jen ty provazy, takhle si ho museli přikurtovat víc a líp.
Ale zase + pro záporáky, že myslí i na pohyb odchyceného.

Naopak na stanici vládne nálada jako po porážce ve fotbale.
Vyvíjí tolika snahy a nic...
Confused

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Krapet se uklidnil, až když ponuře cvakl kohoutek pistole. Polkl a stále napůl rozezlený zíral do černého otvoru v hlavni a přemýšlel, jestli náhodnou nepřestřelil. - Čert vem, jestli jsi přestřelil ty, Hartmute, hlavně aby nepřestřelili oni. Laughing Ale líbí se mi ta vášnivá, adrenalinem poháněná pasáž. <3

Jo, Hartmute! Natři jim to! Dostaň se tam a napiš nějakýho Trojana. Smile

Hrozně se mi líbí jak použití toho traumatu, tak zdiskreditování toho, jak se to scénáristé (pravděpodobně) pokusili zahrát do autu. Plus, ta dynamika vztahu mezi Gerkhanem a Jägerem ti zjevně jde. 100 bodov, Všel.

„...je to teď hrozně oblíbený auto.“ You don't say. Laughing

Díky za pokračování!

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Doufám, že nebude klasický konec ve stylu "a v Laře se hnulo svědomí, uvědomila si, že Hartmutta stále miluje a zachránila ho" Laughing Laughing

Ok, osobně nevím, o čem je řeč, ale asi nějaký virus/program, co umožní zcela ovládat to, co je napojené na počítače, tipuji?
EDIT: ah, ok, přečetla jsem si popis v komentářích.

Troška kritiky: pozor na "zlou mluvu" záporáků, tady ji trošku cítím...

Lara z hromady u spacáků vytáhla kufr, který s těžkostmi dotáhla až k technikovi (který si o galantnosti jejího zřejmě nového přítele myslel své) - tohle je hezké Very Happy hezky si tiše rejpni, Harty.

Docela by mě zajímalo, co Lara právě cítí. Musí být docela bestie takhle si došlápnout na někoho, koho znala, zbavovat ho svobody a přivádět do ponížení (bleh na kýbl). Bez svědomí.

V hlavě mu totiž šrotovala kolečka, která pomalu, postupně, začala zapadat do těch správných hřídelí. - krásný technický příměr k bezmocnému technikovi Smile

Líbí se mi, jak Ben vyšiluje, ale na druhou stranu... necholerický a vyrovnaný Turek mi přijde fakt trošku taťkovský a ztrácí svou roztomilost, podle mě Very Happy

„je to teď hrozně oblíbený auto" - to bylo schválně? Laughing

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Další díl nahozen Very Happy Děkuji všem za komentáře, moc si jich vážím! Very Happy

Pietro: o, ani tak by mu to nepomohlo, přivázali by ho okovama tak jako tak, chtěli ho mít pojištěného Laughing Laughing Tak to podle mého v policejní práci bývá - spousta a spousta beznaděje a chybějících stop...

SaM: díky, jsem ráda, že se Ti ta pasáž líbí - tak trochu jsem ji tam dala schválně, protože rozvášněného a ukřivděného Hartyho prostě miluju Laughing ááá... vir jim tam nedá, nenenene Laughing A díky, jestli máš pocit, že jsem to napsala dobře, tak se pýřím a tetelím: mám Bena hrozně ráda a jejich vztah alá otec x syn ještě víc Laughing a to trauma vážně zazdili, Ben se z toho fakt "dostane" hláškou, že to, že ubalil Wolfovi, je lepší, než terapie. No nevím... Smile A Viaaanooo! V novém díle mimochodem není. Chyba, chyba... Laughing

Wox: myslím, že tohohle konce se nemusíš bát Laughing "zlá mluva" záporáků je a bude Wink myslím, že se dost krotím - já být únosce, tak bych tak mluvila schválně a dost přehnaně, asi by mě to bavilo Laughing Laughing Harty je rypoň, takže si samozřejmě rád rýpnul. Lary pocity zobrazovat nebudu: sám Harty je vnímat přes masku nemůže, a na gesta je holka v tuhle chvíli skoupá, takže je chudák v neustálé nejistotě. A ad Semir: asi jak pro koho. Mám ho teď mnohem raději. Je na něm vidět, že se obrovsky posunul: ztratil toho v životě dost na to, aby si uvědomil, za které věci se vyplatí bojovat a že cholerickým výstupem ne vždy dosáhne toho, co potřebuje, prostě si už věci víc rozmýšlí. Semir za ta léta prostě dospěl, a musí se teď vyrovnávat s Benem, který vybuchuje místo něj. Takový bude až do konce povídky Wink A ano, ta věta tam byla schválně Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všel, víš, ani mě to s tím zazděným traumatem nepřekvapuje? Kobra zazdila kde co všechno, ale u některých (jako u tohoto, a to jen z doslechu) mi nad tím rozum stojí.

Hlavou mu prolétlo několik vzpomínek na její tělo, dotyky… a dlouhé hodiny, které spolu strávili hraním počítačových her. - U tohoto jsem v práci vybuchla smíchem. Laughing Upřímně nevím, jestli se kromě toho hraní k něčemu dostali, ale gold je to tak jak tak. Laughing

Začal v hustých kadeřích potají nosit jednu či dvě pinetky… - Výbuch číslo dvě. Laughing

Chudák Lara netuší, že mlčet jí nepomůže...

Tak nemáme sice Viano, ale reklama na Google je taky dobrá. Laughing

Dík za pokračování, Všel. Smile

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 458
Odpovědět s citátem
„Víte vůbec, co všechno by se s tím dalo natropit? Vždyť by to vedlo ke zhroucení celé naší společnosti, vy pitomci!“ Krapet se uklidnil, až když ponuře cvakl kohoutek pistole. Polkl a stále napůl rozezlený zíral do černého otvoru v hlavni a přemýšlel, jestli náhodnou nepřestřelil. - geniální odstavec. Hartmutt sice vypadá, že se do akce moc nežene, ale když už se v něm zvedne vlna vzteku, tak to stojí za to. Smile
" (...) V dosahu máš kýbl, tak si posluž, kamaráde. Ale z týhle budovy se nehneš ani o píď.“ - ubytování par excellence.
„Byl v koši na papír. Skoro jako by věděli, že v něm Hartmut má zapnutou miniaturní štěnici, která zůstává aktivovaná i při jeho vypnutí nebo rozmlácení na kaši. Ta mrška by nám byla schopná říct, kde je, ale bohužel…“ - netrpí Hartmutt nějakou paranoiou? Na druhou stranu, pokud vemu v potaz, kolikrát už byl unesený, ani bych se tomu nedivila. Smile
Perfektně vykresluješ vztah Semira a Bena, ten věkový odstup přinášející již jistou rozvážnost, která krásně kontrastuje s Benovou horkou hlavou.
" (...) hlídka ve složení Bonrath-Dornová (...)" - Jenny? Smile
Začal v hustých kadeřích potají nosit jednu či dvě pinetky… a právě ty se staly hlavními aktéry jeho únikového plánu. - Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Bond hadra. Very Happy
Kurzor chvíli nerozhodně blikal, než se prsty únoskyně znovu rozjely po klávesnici. Nemám hlas. Tohle musí stačit. ZAČNI. - ale copak? Lara onemocněla, chraptí, anebo se její kolegové pojistili, aby nemohla Hartmuttovi prozradit víc, než by se jim líbilo?
Ve skutečnosti se ani on nechtěl nechat ústavní ochranou lapit: sice by mu prolomení sítě možná prominuli, ale už u nich jeden vroubek měl a tohle by se s ním táhlo jako jizva po zbytek kariéry. - občas jsou jeho metody dost... nelegální? Smile Krásný příměr s tou jizvou! Smile
Mohl by skončit v Mnichově nebo v Berlíně… ale také by mohl skončit někde na maloměstě, kde by maximálně tak opravoval traktory a to by jeho ego nepřežilo. - připomínka Slaměné balady? Very Happy
„…nebo bych si to prostě vygooglil. Věděli, že má Hartmut v telefonu štěnici. Umí to s technikou. Inzeráty na netu. Nebo zprávy.“
„Bingo.“ Semir vytáhl telefon a začal vyťukávat číslo na KTU. „Uvidíme, co nám řekne Ralph. Třeba nám mezi prvními odkazy vážně vyjede to, co hledáme…“
- Sherlock Holmes by na ně byl pyšný. Very Happy

Děkuji za nové díly, jsem ráda, že jsi zase chytla slinu a rozhodně se těším na pokračování! Smile

(Málem bych... co kecám, podruhé jsem přehlédla tu perlu s hraním počítačových her, co zmiňuje SaM. Very Happy SaMin komentář vlastně krásně shrnul to, co jsem si říkala taky. Very Happy
A jako záporák bych asi mluvila hnusně taky, je k tomu příležitost, tak proč ji nevyužít. Very Happy

b]Pietro[/b], rozhodně doporučuji seriál Případy 1. oddělení, které povedeně ilustrují, jak vlastně funguje policejní vyšetřování. Smile )
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Káji, já to chápu tak, že je Lara pořád maskovaná a únosci přece neví, že ji Hartmut poznal. Nemluví, aby se neodhalila, a nemá tušení, že Hartmut už ví. Smile

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 458
Odpovědět s citátem
Díky, SaM. Vidíš, asi nečtu pečlivě, protože jsem si ve své hlavě u únosců nedomyslela ty kukly a naprosto nelogicky jim je svlékla. Embarassed
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Yup, SaM to pochopila správně Very Happy Lara pořád neví, že Hartmut ví... Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Ok, ten skluz z intimity na HODINY hraní her mě pobavil. Harty je roztomilý trubka XD

Ha, Niels narazil na silnějšího soupeře, alespoň v IT oblasti. Jak se s tím popasuje, hoch?

Omlouvám se, představa pana technika, jak se se svými 3 metry výšky a hubenýma ručičkama snaží o chvaty a hmaty, mě nějak... pobavila, chudinka XD *googles pinetka* vím, že se ho už několikrát pokusili unést, ale není už, chudák, trochu paranoidní? XD

Nemám hlas. Tohle musí stačit. ZAČNI. - taky mi nedošlo, že ona neví, že ji Harty poznal, přidávám se ke Káje Embarassed

Racionálnější než únosci sami, hm. Je vtipný, jak jim musí oběť napovídat XD

a to by jeho ego nepřežilo - dovedu si představit! XD

„Jak to mám vědět,“ rozhodil rukama Jäger, „nikdy jsem žádnej únos neplánoval.“ - very helpful, Ben, very helpful Very Happy

„Správně, můj milý padawane - hezky!

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Další díl je tady, jak jsem říkala, tuhle povídku prostě dopíšu!! Laughing Laughing

SaM: souhlas. Prostě na Wolfa se mělo vzpomínat! Very Happy To víš že dostali, ale tak víš co, v těchto chvílích se ukáží priority Laughing Laughing

Kája: yup, můj malý choleriček se nezdá Very Happy jo, paranoiou trochu trpí, ale zase se mu asi nedivím. V tomto případě jsem se inspirovala dílem, kdy měl štěnici v Lucy, aby ji mohl najít, kdyby mu ji ukradli... Laughing díky, jsem ráda, že se Ti vztah Ben-Semir líbí Embarassed Jo, Jenny, v novém díle má roličku Very Happy metody trochu nelegální jsou, ale účel světí prostředky! Laughing Anoooo, připomínka Slaměné balady, máš u mne Bludišťáka! Laughing Laughing

Woxys: hraní her JE intimní!!! Laughing Laughing Laughing ano, paranoidní je... a za cvičení se mu nesměěěj, chudáček Laughing Laughing náhodou, pěstí umí dávat pořádný! Laughing a sebeobrana není nikdy ke škodě! Very Happy v pořádku, má chyba, blbě jsem to asi napsala Very Happy tušila jsem, že jestli se na padawana někdo chytne, budeš to Ty Laughing Laughing

Díky za komenty, holky Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Já bych se na ty kazety už vyprd a pokračoval zítra. Kor, pokud už vidím každý auto skoro dvakrát a všechny mě splývají.
Ovšem Jenn to nevzdala a podařilo se. Zároveň si musela být po těch dlouhých kazetách hodně jistá, že to bylo to.. auto. (ano, auto - product placement Mercedesu už zmiňovat netřeba Very Happy)

Exclamation On zdrhnul! Exclamation Ale stejně mi přijde, že jak to vypadalo, že útěk je díky kdejakému spojení a propojení zhola nemožný, povedlo se to celkem snadno. Shocked

Tenhle dílek je skvěle otevřený - ty baterky můžou být kdokoli... Wink

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
A já ti věřím, Všel! Máš na to! Pojď! Bring it home! Laughing

VHS? To musela být kvalita těch bezpečnostích kamer. Kde jsou dotace Evropské unie, když je potřebujeme?!

Já chci jít na to fórum. Opuštěná místa a nerenovované staré budovy mě baví.

Útěk byl sice zdánlivě snadný, ale mně to tam sedí. Právě proti tomu, jak to bylo spojené a propojené, jak píše Pietro, se z toho dalo ven jen jednoduchým low-tech způsobem hodným skautíka. Nehledě na to, že když se člověk vžije do Hartmutovy situace, tak to vlastně ani výhra není. Zatím.

Snad nebudu muset běžet moc daleko. Zastavím si nějaké auto, nebo pejskaře... někdo mi přece musí pomoct... - Br, uplně si představím, co asi chudák cítí, a vážně, vážně, vážně bych nechtěla být v jeho kůži.

Já doufám, že te hysterický smích je přece jen radost, protože vidí Semira s Benem, a ne děs z dalšího problému. Confused

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
To fórum vážně existuje - jako buď na mně pyšná, dělala jsem si průzkum! Inspirovalas mě! Laughing Laughing Dokonce jsem i zkoumala na mapě, kudy by asi tak mohl běžet!! Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jsem pyšná!

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
No jasně, na Star Wars já se chytnu vždycky, high five! Very Happy

Sdílím s Jenny názor, že na kávě se nesmí zase až tak úplně šetřit a jsem ráda, že jsi k této myšlence jako nekávista došla též Very Happy Laughing a taky se mi líbí, jak jsi Dieterovi vtiskla šetřílkovtsví - mám tyhle drobné rysy vštípené postavám ráda Smile

Dornová rozrušeně pokývala hlavou, aniž by jí došlo, že ji technik nemůže vidět - Tvůj oblíbený motiv Laughing Laughing

Tvoje Jenny chodí s Hartmuttem, nebo k němu chová city? Very Happy nebo je tady jen kamarádka / kolegyně, které na něm záleží?

který fotí opuštěná místa v Kolíně, je to teď hit na nějakém jejich fóru - pěkné využití současného fenoménu!

A ten pocit sílícího napětí z honu bezmezně miloval. - Ben mě trošku děsí Embarassed Embarassed Embarassed

Hartmutt z toho bude mít rýmečku, únosci jsou nechutně, nechutně krutí!

rachitického hrudníku - ty jsi taky krutá Very Happy

Dobré je, jak Lara a její komplicové narazili na soupeře sobě rovného, který moc dobře ví, jaké mohou mít fígle. Vsadím se, že ty dveře napojené měli Very Happy dobře, Harty, máš bod, já bych víc zmatkovala Very Happy

Nic si z toho okna nedělej, Harty, ani géniové nedohlédnou do všech konců Razz Very Happy

Budou to Jenny a Ralph, respektivě Jenny a Dieter? Ty by podle siluety rozeznal snadno. I Když Gerkhana a Bena asi taky XD asi bych na ně začala ječet, kde sakra byli, že si musel všechnu práci udělat sám, KRUCI KRUCI Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

Hezký díl, povedl se Very Happy

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
S největší pravděpodobností předposlední, leč krátký díl nahozen Smile

Pietro: To asi jo, ale chtěli ho najít co nejrychleji, proto do toho pořád koukali. A u Jenny se to opravdu vyplatilo Very Happy A jj - to víš, nikdo sponku nečekal, mysleli si, jak jsou dokonalí Very Happy a hlavně nečekali, že budou ponocovat další noc... mysleli si, že to do večera zmáknou Very Happy

SaM: jo, VHSky a ještě mizerná kvalita, naprosto typické Laughing a hele, na to fórum jsem se podruhé už nedostala, přirtom napoprvé mi vyjelo hned jako první nabídka, nevím, co jsem použila za klíčová slova Sad děkuji za pochopení situace - tak moc se snažili, až zanedbali banality Very Happy A dnešní díl Ti na poslední větu milerád odpoví... Very Happy

Wox: tak nějak jsem věděla, že Tě to potěší Laughing to je dokonce reálný případ z Kobry - s Hottem v jednom díle strašně šetřili na kafi, filtrech a na toaleťáku, aby snížili náklady služebny, umírala jsem z toho Laughing Laughing Tady je Jenny jen kamarádka, nic víc Smile díky díky, fenomén se mi právě hodil, akdo jiný by na něm měl ujíždět, než podivín Ralph Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Omg, Ty to snad fakt dopíšeš Very Happy Laughing Laughing

Pánové mají odvahu, já bych se tam (byť se zbraní) strachy podělala XD

známý odér benzínu, ředidla a zmatku, který technika neustále provázel - to spojení vlastnosti s něčím fyzickým se mi jako čtenáři moc líbilo, autorsky velmi povedené!

ozval kvílivý zvuk, jako by někdo škrtil kočku - Laughing Laughing Laughing Laughing děsně mě baví, jak si z Hartyho děláš čurinu, dobře se to čte a super jsem se pobavila Laughing

Jako by byl rocková hvězda, zdravící jásající davy, vyšel Hartmut Freund vstříc kuželům světla. Ruce mu nad hlavou vydržely jen pár vteřin: poté si klekl do prašanu, objal sám sebe a smál se dál, až se zalykal. - aww, to je psychoušek, je mi ho líto Very Happy to musela být hrozná úleva. Na druhou stranu, už by si na ty únosy vážně mohl zvyknout, ne? Laughing

Cha, Harty strikes back! Pomsta! Very Happy

A ve finále ještě příležitost, aby si Niels zahrál na policajta, jak si to přál! Nakonec z toho bude mít zážitek, trdlo neboh rezavé!

Hlavně ať Hartyho v posledním díle ještě nesejmou. A hlavně ať z toho Lara nevyklouzne, tihle sobečtí, na sebe myslící lidi si nezaslouží dobré konce Confused Mad

Povedeně napsaný díl, dobře se četl Very Happy

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Místnosti byly prázdné a budily pocit, že byly teprve nedávno vyrabované. - To nedávno odpovídá na můj údiv, že nevyplašili ani jednoho bezdomovce nebo feťáka.

Dokonce se mu chvílemi zdálo, že při hlubokém nádechu nosem cítí tak dobře známý odér benzínu, ředidla a zmatku, který technika neustále provázel. - TOHLE JE NEJLEPŠÍ VĚTA CELÉHO POVÍDKOVÉHO FÓRA. Praštila mě do očí hned, když jsem to četla poprvé, a málokdy se povede shrnout postavu do jedné jediné věty. Bravo.


Jako by byl rocková hvězda, zdravící jásající davy, vyšel Hartmut Freund vstříc kuželům světla. Ruce mu nad hlavou vydržely jen pár vteřin: poté si klekl do prašanu, objal sám sebe a smál se dál, až se zalykal. - Úplně s ním cítím a jsem tak, TAK ráda, že skutečně narazil na ty dva a ne na nějaké další kumpány, fakt jo. I když to asi znamená, že povídka bude brzo končit.

Hrozně obdivuju Hartmuta, že se vzmužil a vracel se zpátky. Já bych se nevrátila, seděla bych na bobku ve sněhu, objímala se a hýkala. Na druhou stranu, asi bych ani nechtěla, aby šli beze mě a nechali mě tam samotnou... To je situace! Laughing

Ta poslední věta zní krásně zlověstně. Tak už nás nenapínej! Laughing

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
odér benzínu, ředidla a zmatku - libá vůně naší garáže Very Happy To jen dokresluju to, že si tu vůni umím představit. Pěkné!

Jsme v průmyslové zóně, tady všechno působí jako KTU. - Já se smál, upřímně, nenuceně.

Jako by byl rocková hvězda, zdravící jásající davy, vyšel Hartmut Freund vstříc kuželům světla. Ruce mu nad hlavou vydržely jen pár vteřin: poté si klekl do prašanu, objal sám sebe a smál se dál, až se zalykal. - mega hvězda celého příběhu, ó, jak vtipně, i za dané situace, musela ta scéna vypadat..

„Lara? Jako TA Lara?“ - ne, Beníku, Ralph...Rolling Eyes

Je třeba ocenit rezavce, že po to všem má dosti kuráže si to s únosci ještě vyříkat, ale když chtěl být ten komisař kdysi... tak se nelze divit, že...

A nelze si nevšimnout, je to opět bez Viana. Very Happy

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Svázaný
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 2  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma