AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbilo se dílo č. 24
ANO
100%
 100%  [ 2 ]
NE
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 2

PLK 24. - Hra ještě neskončila...
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
No dobře, zase jsem, ač velmi nerad, musel sáhnout do nápadů K11.
Inspirace z daného dílu (nehádejte, jakého) ovšem užita jen zlomkově.
Vlastně jen nejčistší základ a to ještě ne celý.


Hra ještě neskončila…
(Das Spiel ist noch nicht vorbei…)

Délka: starý dobrý PLK - asi 2 530 slov.

„Ale že jsem tomu policejnímu prezidentovi vytřel zrak, když jsem se vrátil z toho závodu jako jediný, co?“ chlubil se Semir Janovi.
„Jo, celkem jo,“ odsouhlasil Jan, a dodal: „Ten už se s podobným experimentem u nás neukáže.“

„A co že nejsi na dálnici s Pietrem?“ zeptal se ten o něco menší.
„Ále, zase je příjemný, jak nevím co,“ odvětil Jan.
„Že by trable s Andrejkou?“ byl si jist Semir.
„Ne, hele, asi ne, výjimečně…“ uzavřel debatu Jan.

„Já tedy asi vidím špatně, ale to černé ducato se chová velmi podivně. Asi si ho stopnem, no ne?“ navrhl Jan.
Ovšem jakmile se k vozu přiblížili, rozkoply se zadní dveře a po překvapených policistech v bavoráku začali pálit dva blázni s kulomety.
„Kruci, co je zas tohle?“ lekl se Jan a okamžitě opětoval střelbu, která se ve většině míjela účinkem.
Ale částečně uspěl - oba dva sice zastřelil, ale další dva, kteří se vyrojili za nimi, na ty už neměl.

„Pronásledujeme černé ducato s belgickou SPZ, prosíme posily, ale HONEM!“, úpěl Jan do vysílačky.

Semir se namíchl a do ducata vztekle najel.
Dodávka sebou škobrtla a šla do kotrmelců, aby zůstala viset na svodidle, oddělující směry dálnice.
Semir radši přibrzdil.
Z dodávky vyskočil lehce zraněný řidič a utekl.
Ostatní byli mrtví.
Jana zaujaly bedýnky, co sice ve většině nepřišly k úhoně, ale vypadával z nich bílý prášek.
„Cukr to asi nebude,“ pronesl Semir.
Jan si namočil prst ve vysypané haldičce a ochutnal, aby posléze znalecky pronesl: „Kokain. Čistý.“

Mezitím někde jinde:
„To museli jen jako dobytci, že je zmerčila policie?“, soptil muž v obleku v nejlepších letech.
„A jak vlastně dopadli? Samozřejmě zboží je asi v háji…“ pokračoval.
„Všichni jsou odstranění, jen řidič přežil, ale toho bych si nechal, je vážně skvělý, nejlepší, co máme,“ argumentoval jeden z jeho poskoků.
„To je sice fajn, ale nemůžeme riskovat, poldové ho viděli, ale ty už víš, co máš dělat,“ klidně pronesl muž a pohozením hlavy poslal poskoka vykonat úkol.
Ten řidiče odvedl ven a řekl mu: „Hele, šéf tě zbožňuje, dojdi k tamtomu autu a zmiz, kam, až to půjde, a pak ti zavoláme.“
Řidič odběhl k autu, ale jakmile sáhl po klice od dveří, ozvaly se tři rány z pistole….

To už ovšem na služebně zuřil šéf LKA.
„Co to jako mělo znamenat?“ zuřil. „Po Den Ellenwinkelovi jdeme už dobré čtyři roky. Marcel Den Ellenwinkel je největší drogový dealer v Belgii, ale své kšefty dělá výhradně v Německu. Sice něco má i ve své rodné Belgii, ale tady má největší zisky. Já si nenechám zničit čtyři roky snahy nějakými dopraváky!“ prskal velitel LKA a mrštil dveřmi při odchodu.
Anna jen zasyčela: „Kretén!“
Jan se Semirem jen zírali.

Řevu šéfa LKA si nemohli nevšimnout ostatní, a tak se najednou případ týkal opět celého kvarteta.
„Potřebujeme se k Den Ellenwinkelovi nějak propašovat, ale jak?“ přemítal pro změnu Tom.
„Jo, zazvoníme a řekneme, že jsme od policie a že ho jdeme zatknout za prodávání drog,“ pronesl velmi ironicky Pietro.
„Zkus to, když se pak vrátíš, fajn,“ vrátil mu políček Tom.
Andrea stála celou dobu ve dveřích s usmívala se.
„Co se tak culíš?“ zeptal se trochu tvrdě Pietro.
„Den Ellenwinkel je známý svými ženskými úlovky, co kdybych se nabídla a posléze mu navrhla malý obchod. Vy byste pak sehráli nějaké ty dealery a podobně. Co vy na to?“ nahodila svůj plán.

„Abych tě zase tahal z nějakého trablu? Nápad to není zlý, ale ty a Tereza jste nepoučitelné a furt vás musíme tahat z nějaké bryndy.“ zavrtěl hlavou Pietro.
„Nu, Zoolandere, ale jiná možnost asi nebude…“ podívala se vyčítavě Anna na Čecha.
„A víte co, pro mě za mě. Na mě tu nikdo nikdy nedá!“, láteřil Pietro.
Andree jen oznámil: „Dej na sebe bacha, prosím tě.“
„Neboj, vždyť mě znáš.“ dostalo se mu odpovědi.
„Právě proto ti to říkám teď.“ odsekl Pietro.

Andrea si poté sedla k počítači a vyhledala Den Ellenwinkelovu adresu.
„Haznauerallee 111,“ uculila se na Pietra a podala mu lístek.
„Co já s tím? Ty ses nabídla.“ uhodil na přítelkyni.
„Mohla by se ti hodit,“ odpověděla žena.
„Den Ellenwinkel je kromě obchodování s drogami i mecenáš umění. Příští týden má tady o blok dál otevírat nějakou galerii, nebo něco se sochami. Tak se tam dostavím a zkusím na něj udělat dojem.“
Andrea měla opravdu geniální plán.
„Posléze mu nabídnu ten obchod - že znám dva dealery Pietra a Jana a ti že obstarají kokain z policejního skladu, že za úplatu jim jej hlídač úschovny Tom vydá. A poté zasáhneme a Ellenwinkela chytneme.“

„Plán to není špatný, ale k němu se dostat je jako rozbít pancéř kladivem. Nooo, a co ti říká tvůj plán teď?“ sykl Semir.
„Uvidíte.“ odpověděla úsečně Andrea a dovyprávěla svůj nápad.

Slavnostní den otevření galerie.
Sám Den Ellenwinkel z drtivé většiny galerii financoval a tak byl přímo tím, kdo přestřihával pásku.
Uvnitř v galerii se celý ten - nakonec společný, jelikož s různými nápady nakonec přišli i ostatní, dokonce i Pietro, který byl i přesto proti, protože tušil zase průšvih - plán rozjel.
Andrea v červených šatech a s celkem pracným, ne však drahým účesem schválně procházela okolo Ellenwinkela, jako by nic.
Ten si ji všiml.
„Slečno, vypadáte velmi skvěle. Marcel Den Ellenwinkel, z většiny jsem to tu financoval a vy?“
„Andrea Landauer, sekretářka ve firmě Heidfeld Metallwerke.“
„Andrea, hezké jméno, co kdybych vás pozval ke mne na večeři?“
„Nejste nějak hrr?“
„Myslím, že ne, vy snad ano?“ zeptal se Ellenwinkel s úšklebkem.
„Nemyslím, dobře, dnes u vás?“
„Ano, Haznauerallee 111, budu Vás očekávat.“

Když celá ta otevíračka skončila, Andrea volala do služebny.
„Ahoj, Pietro, jo, klaplo to! Chce, abych k němu přišla na večeři. Tam se určitě dovíme víc.“
Dostalo se jí odpovědi, která spíše připomínala vrčení psa: „Fajn, dobře, řeknu to ostatním. Příjemnou zábavu.“
Andrea se na mobil zadívala celkem ustaraně, když hovor skončil.
Nasedla do vozu a odjela k Ellenwinkelovi.

Ten jí ve svém sídle mile uvítal.
Když byla večeře v plném proudu, Ellenwinkela vyrušil jeden z jeho poskoků.
Ten jen pohodil hlavou a Den Ellenwinkel se sebral a odešel s ním.
Andree to nedalo a poslouchala za dveřmi.
„Kruci, Larsi, jak to, že to zase nevyšlo, ta dodávka koksu měla dorazit už minulý týden, ještě jednou se takhle zdrží a bez milosti je oddělejte. Nemám rád prodlevy. A byl bych velmi rád, kdybyste mě teď nerušili. Mám tam slibný úlovek.“

Když se vrátil, Andrea zase seděla za stolem jakoby nic.
„Promiňte, menší trable v práci.“
„Mě je to hrozně trapné, ale já vás celou dobu slyšela,“ pomalu špitla Andrea, aby hned dodala: „ale nemějte obavy, máte štěstí, řekněme, že mám také jisté kontakty v tomto oboru.“
Ellenwinkel na chviličku znejistěl, ale druhá polovina odpovědi ho zklidnila.
„A jak vy, taková krásná žena, můžete mít takové kontakty?“, zeptal se vyčítavě.
„Naše firma dodává součástky do policejních vozů, a tam se (v policii) někteří nechají za úplatu občas podmáznout a dají vám cokoli chcete, každý má přeci nějakou cenu. A když si vezmete, že pak o tom občas něco drbnou na našem ředitelství, tak sem tam něco dojde i ke mně.

„O co by šlo?“, směřoval jasnou otázku hostitel.
„Mám dva přátele, policisty, Pietro Zoolandera a Jana Richtera, a ti zase mají kamaráda v skladu zadržených věcí, jakéhosi Toma Kranicha. Minulý týden jim prý dovezli 750 kg čistého kokainu, který by se měl za týden zlikvidovat. Když budete mít zájem, mohu jim zavolat a oni sem k vám přijedou a pak se s nimi domluvíte na ceně. Oni poté zkontaktují Toma a ten za to samozřejmě bude chtít nějakou provizi, poté jim ten kokain dá a oni ho dovezou k vám. Jak prosté. Jen musíte sehnat stejné množství čistého kofeinu. Ten vypadá stejně jako kokain - jako bílý prášek. Co vy na to?“

„To zní velmi lákavě. Dobrá, kdy to bude možné?“ zeptal se Ellenwinkel naposledy.
„Klidně hned zítra. A nemusí skončit jen u jedné akce.“ ukončila Andrea tuto nabídku.
Druhý den hned ráno, než se vydala za Ellenwinkelem, Andrea vše převyprávěla.
„Já ti Pietro zavolám, ty s Janem budete hrát dealery z řad policie, po půlhodině přijedete k Ellenwinkelovi a zavoláte Tomovi, ten již bude připraven a bude hrát úplatného hlídače úschovny, který bude mít připravený ten kokain. Pietro a Jane, s vámi určitě pošle nějaké své lidi, čili buďte opatrní. Pokud ne, tím lépe. Až budete mít peníze, dovezete je k Ellenwinkelovi. Pak se uvidí.
Anna jen dodala navíc: „Já a LKA budeme celé vaše počínaní sledovat, nemějte obavy, jakmile by hrozil nějaký problém, zasáhneme.“

U Ellenwinkela.
„Andreo, můžete spustit tu akci?“ zeptal se.
„Ano.“ odpověděla a volala.
„Ahoj, Pietro, tady Andrea, máte to?“
„Jasný, máme, ale nebude to zadáčko.“
„Ellenwinkel vám dá každému 550 000 Euro.“
„Jo, to by šlo, ale Tom taky bude něco chtít.“
Ellenwinkel otráveně ukázal čtyři prsty.
„400 000, co vy na to?“
„Tom říká, že aspoň 600 000.“
Ellenwinkel pokýval velmi neochotně.
„Fajn. Za půlhodiny přijeďte.“
„OK a máte doufám ten kofein…“

Za půlhodiny oba dojeli.
Poskoci je pustili až k samotnému Ellenwinkelovi.
Pietro a Jan mu jen potvrdili, to, co proběhlo v hovoru.
„Dobře, ale víte, v tomhle byznysu mě praxe naučila, že je třeba nové partnery vyzkoušet. Tebe odvezeme na jedno místo, pro případ, kdyby to měla být celé nějaká bouda, abychom to mohli rychle skončit. A ty pojedeš pro ty prachy. Lars a Axel pojedou s tebou.“
Jakmile to dořekl, Andreu vášnivě políbil a ta se ani nebránila.
Pietro uvedl svou krev do varu.
Jan a Pietro s těmi dvěma odešli pro peníze.
Ellenwinkel poté odejel na nějakou schůzku.
Andrea zůstala v tom domě zdánlivě sama.
Ovšem neváhala, a seběhla ihned dolů, aby vlezla do kufru té dodávky, co vezla Pietra a Jana.
Plán už probíhal úplně jinak, než se plánovalo.

Nejdřív odjeli do opuštěného přístavu, kde vysadili Pietra.
Andrea se opatrně rozhlédla, jestli nikde nikdo není.
Vylezla a hledala Pietra.

Lars s Axelem a Jan se vrátili a jeli pro ty drogy.
Jan v úschovně: „Čau, Tome, máš to?“
„Jasný, je to tady. Tady vyložte ten kofein.“
Trojice vyložila falešný kokain a naložila ten pravý a zase odjela.

Ellenwinkel se tetelil blahem.
Opravdu to vyšlo.
„A teď - co ty peníze.“
„Dobře, tam, co jsme vysadili vašeho přítele, sám tam dojedu a peníze osobně předám - 1 150 000 Euro v hotovosti, jak jsme se domluvili.“
Už se chystali odjet, když se vyřítil z domu další Ellenwinkelův chlap - Josi.
„Josi, co tu řveš?“
„Ta slečinka, co jste si přivedl - vlezla do toho auta, když jeli pro ty drogy.“
Ellenwinkel rukou pokynul zbytku mužů, ukrytých v garážích a mlčky nastoupil.

Mezitím, jiný poskok, Manfred, hlídal u Pietra.
„Hele, já nejsem blbej, vím moc dobře, že jste policajti, oba dva a už vůbec nejste zkorumpovaný, a vsadím se, že ta slečinka, co blbne šéfovi hlavu, v tom jede taky.“
„Si vůl.“
„Tohle tě rozváže jazyk.“ zasyčel Manfred a přistoupil k Pietrovi zezadu a píchl mu do krku nějakou zelenou látku.
„Takový neškodný jed, do pěti minut je po tobě. Ale tahle modrá protilátka tě může zachránit, jen mi řekni pravdu, nic víc.“
„Trhni si rovnátkem!“ vyštěkl Pietro, který již cítil, že slábne.
„Ještě dvě minutky, čekám…“
„Jo, já ti to teda povím. Tvoje žena chrápe se zahradníkem!“
Sotva to dořekl, zpoza rohu se vyřítila Andrea a už se chystala praštit Manfreda tyčí.
Ten jí ovšem odhadl a začal se s ní prát.
Andrea mu jednu ubalila.
Ve chvilce, co získala, Pietra osvobodila a píchla mu protijed.
Chvilku ovšem trvalo, než se dal dohromady.
A teď zmizíme.

Jenže to už se na přístaviště dostavila celá elita.
Ellenwinkel osobně s Janem, Larsem a Axelem, kufrem peněz a dalšími třemi auty s dalšími třemi po zuby ozbrojenými muži v každém.
Pietro s Andreou ovšem nic netušil a poslal Anně SMS s prostým textem: „Přístaviště Adenberg“
Anna nelenila a spolu se šéfem LKA vrtulníkem letěli k místu, které Pietro poslal.
Než se vydali na útěk, sebral Pietro Manfredovi samopal, který měl u sebe.
Ty tu počkej, až ti dám vědět, vyběhneš do bezpečí, tam do té garáže.

Ellenwinkel vystoupil a Jan vystoupil proti němu.
„Mám tu pro vás ty peníze, jak zněla dohoda.“
Jan odpověděl: „Dobře, ale na co tam armáda?“
„Víte, naskytly se potíže, které transakci komplikují.“
„A jaké, smím-li se zeptat.“
Jan koutkem oka zjistil, že Pietro je volný, a že se chystá střílet.
Janovi došlo, kolik uhodilo.
„Už je mi to jasné, Ellenwinkele.“
„To jsem velmi rád.“
Pohodil rukou a začal ta pravá střelnice.
Jan neváhal a dobře mířenou ranou poslal Axela k zemi, sebral mu samopal a začal kosit soupeře.
Pietro jej kryl.
Jan si povšiml, že Ellenwinkel toho využil a zdrhá i s penězi do přistaveného vrtulníku.
„Pietro, zvládneš to?“
„Snad jo.“

Jan se rozeběhl za Ellenwinkelem.
Ten už odlétal.
Jan skočil a na poslední chvíli se chytil lyžiny vrtulníku.
Akrobaticky přeskočil na druhou a polovičním výmykem skopnul Larse, který byl s Ellenwinkelem ve vrtulníku dolů.
Už se dostával nahoru, když ho Ellenwinkel zmerčil a začal po něm pálit.
Jan se nohama zachytil za ty lyžiny a visel hlavou dolů.

Mezitím Pietro likvidoval protiviníky.
Už zneškodňoval posledního, když Andrea nevydržela a vyběhla.
Ovšem v tu chvilku ji chytil probraný Manfred.
A držel ji pod krkem.
Pietro byl celkem v háji.
Seshora z vrtulníku pálil rozzuřený Ellenwinkel a proti němu Manfred dusil Andreu.
Palba seshora utichla.
Pietro toho využil, v běhu sebral na zemi ležící pistoli po jednom z těch chlapů a dvakrát vystřelil.
Obě rány šly přímo Manfredovi do čela.
Ten se kácel k zemi a Andreu pustil.

Ellenwinkel ovšem sáhl do vesty, kterou měl na sobě.
„Hra neskončila.“ a vrhl po Čechovi dva vojenské nože.
„AUUUUUUU!“ vyjekl Pietro a šel k zemi se dvěma čepelemi v zádech.
Jan to celé viděl.
Pustil se.
Když dopadl na zem, tak ještě ze zoufalství střílel do vrtulníku s Ellenwinkelem.
„Ty svině!!“

Janovi se záměr povedl - exploze zničila celý vrtulník.
Jan se pomalu zvedal, zatímco okolo něj dopadaly kousky vrtulníku.
Okamžitě přiběhl k Pietrovi, kterého už oplakávala Andrea.
Jan opatrně vytáhl oba nože a odhodil je pryč.
Pietro jen zachrčel: „Co kdybyste přestali řvát a odvezli mě do nemocnice.“
Jan s Andreou vyloudili uplakaný úsměv.
Celou tuhle šarádu zhlédli i Anna a šéf LKA.
Anna hned ve vrtulníku zavolala sanitku a přikázala přistát.

Sanitka přijela brzy, Pietra opatrně naložila a odvezla do nemocnice.
„Jane, Andreo, jste v pořádku?“
„Ano, jsme. On ten Pietro asi věděl, proč být proti.“ popřemýšlela Andrea nahlas.
„Chlapi ze sanity říkali, že bude OK, nože minuly podstatné orgány, na památku mu zůstanou jen dvě jizvy,“ oznámil Jan, když vyprovodil sanitku.
Ještě než odjeli, zeptal se Jan Andrey, co že tomu Pietrovi bylo, že byl tak mrzutý.
„Zkrachoval mu mančaft ve formulích, ta Marussia…“ pokrčila rameny Andrea.
„To vysvětluje vše.“

Šéf LKA sice Ellenwinkela nedostal, ale byl spokojen, že je po všem a všem také poděkoval jménem celé LKA.
„Omlouvám se za ty dopraváky.“ kál se.
„V pořádku,“ usmála se Anna „a těšíme se na další spolupráci.“

„Pojďte, tady už jsme skončili, jedeme na Pietrem.“ rozhodla Anna a všichni odjeli.

Mezi ohořelými troskami vrtulníku a v kouři se poté zjevila zraněná, ale stojící postava.
Byl to vzteklý Marcel Den Ellenwinkel, spálený na celé pravé straně tváře.
„Ještě se uvidíme, jak jsem říkal, hra ještě neskončila…“

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
„Že by trable s Andrejkou?“ byl si jist Semir. - Semir má své zkušenosti Wink

Bedýnky? S koksem? To v tom autě musel vézt několik miliard, ne? Very Happy

Chlapík ťal s těmi dopraváky do živého!

„Den Ellenwinkel je známý svými ženskými úlovky, co kdybych se nabídla a posléze mu navrhla malý obchod. Vy byste pak sehráli nějaké ty dealery a podobně. Co vy na to?“ nahodila svůj plán. - milá andreo, pokud jsi to nepochopila, náplní tvé práce je sedět na zadku, vyplňovat šéfové kalendář a vařit kávu. Pardon, ale nemám tyhle její akce ráda, v seriálu ji za to měli už 100x vyhodit Sad

Nápad to není zlý, ale ty a Tereza jste nepoučitelné a furt vás musíme tahat z nějaké bryndy - vystiženo XD

Líbí se mi to záporákovo mesiášství, to je mile vystiženo!

Nápad to sice nebyl zlý, ale měli vzít nějakou kolegyni, třeba z jiného oddělení, ne sekretářku...

Neriskuje Andrea, když dává ta pravá jména? Vždyť by si je mohl vygooglit...

Pozor, máš tam kofein, ne kokain Laughing

Nééé, proč teda andrea uprostřed akce vybíhá? Všechno to zkomplikovala.

Formule pěkně souzní s tvou zálibou, milé!

Uvozovky správně, hurá! ;D
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
marketa


Založen: 29. 10. 2014
Příspěvky: 25
Odpovědět s citátem
Tak Woxys už opět přidala vyčerpávající komentář Smile

Andreiny akce taky moc nemusím, je sice hezký, že se snaží pomoct, ale její akce většinou nekončej moc slavně...a jak už psala Wox, je u policie od trochu jinejch věcí (uklízečka v nemocnici taky nemůže ordinovat léky a vyšetření, ani kdyby to už po letech všechno znala) - prostě Andrea občas dost překračuje svoje kompetence..
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Dle tvého přání tedy Wink


Edit Pietro: Řekněme, že se pár věcí nevyvedlo - na mé výslovné přání přesunutý koment z již neexistujícího dílu, který se ... renovuje...
TENTO KOMENT NESOUVISÍ S 25. DÍLEM!!!

-----------------------------------------------------------


Ok, než začnu komentovat, dovolím si poznámku, které nerozumíš, není to tvá vina a prosím, aby ses neurazil, protože nemáš proč - ale kdyby si tohle přečetly Všelka a Kajusia, pěknou dobu se mi nepřestanou posmívat XD

Chválím jméno záporáka (já vím, už byl minule) Very Happy

Ale jinak se přiznám, Pietro, že pokud chceš upřímnou reakci a ne mazání medu kolem pusy, tak zrovna u této povídky budu kritická Embarassed děkuji za posun vztahu Semir/Wox, ale... je prostě vidět, že tuhle povídku psal chlap Very Happy

Na organizování svatby nestačí pár dní, a to ani tehdy, když Wox nevidím jako nějakou slečinečku, co si vymýšlí kraviny. A pozvat kamarády jen pár dní předem, když ani neví, zda budou mít čas, je takové... za mě nezdvořilé Embarassed

„Oba. Je to společné rozhodnutí.“ usmál se Semir - máš bod, Semirku.

Jestli bych ti někdy vytkla nedostatek emocí, tak v této povídce. Promiň, Pietro, ale... tady mi teda FAKT chybí. Unesou/zraní jim přítelkyně (chápu, už musí být kapku zvyklí Laughing), jednomu dokonce snoubenku - a v nich je asi tolik emocí, jako kdyby donesli domů z nákupu zkažený jogurt. Žádná panika, prostě jen - aha, tady leží, aha, potřebují protijed, aha, tak jim dáme protijed, aha, tak ten protijed zabral, je to v suchu. Tam nebyl ani MILIGRAM emocí a přiznám se, že tady v této povídce mě to zrovna mrzí Embarassed přesně to ukazuje, jak může dramatický příběh zkazit, když se autor věnuje jen výčtu děje a ne tomu, co se honí postavám hlavou.

Jen pro inspiraci: víš, jak sis mohl autorsky užít třeba ten moment, kdy musely Andrea a Tereza jedna před druhou sníst/dostat ten jed? A ta, která ho dostala první, vyděšeně a v přímém přenosu sledovala, jak ta druhá vlastně umírá a věděla, že ji to čeká za moment? Nehledě na to, že jedna měla před svatbou a tohle ji muselo šíleně děsit? Jen tahle scéna mohla být strašně silná, jen po ní sáhnout!

Jinak nevím, zda si to, že si Tereza vzala Semira v povídce, co je zjevně inspirován dílem, kde si semir zničil život s andreou, vyložit jako ironii, narážku, nebo prostě jen legraci Laughing pobavilo mě to Very Happy ale na můj vkus ses tentokrát seriálem inspiroval až moc.

Nemyslím si, že by si nějaká holka vzala chlapa dva dny po té, co se jí stala tak strašná věc jako únos a málem smrt Embarassed

A ještě jedna věc - přijde mi, že především novější autoři se nechávají světem Kobry unést a trošku zapomínají, že ty postavy mají své vlastní rodiny. Třeba Brittany pohřbila v jedné povídce Hotteho vedle Andrey. Proč? Hotte má určtě svou rodinu. A já věřím, že Tereza taky, takže by ji měl vést normálně otec, sedět na svatbě měla její rodina...
Na tohle pozor, trošku to tu realitu kazí...

Jsem ráda, že jsou Semir a blondie spolu šťastní, ale... za mě škoda, že se vzali. Mám a vždy jsem měla Wox raději jako dívku a Turkovu holku, ne jako vdanou paničku Embarassed

Každopádně ještě jednou díky za to, že jsi jim dopřál posun. A nezlob se za kritiku, já jsem prostě v chválení i kritice upřímná, protože věřím, že to tak má být...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 24. - Hra ještě neskončila...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma