Pietro
Založen: 13. 08. 2014 |
Příspěvky: 258 |
|
|
|
Zaslal: 21.11.2014 20:58 |
|
|
|
|
Inspirace českým filmem a legendární honičkou v něm obsaženém. Je to takový díl na odlehčení a pobavení, ale ne Extra-díl.
Navíc jsem zkusil už psát nově uvozovky.
Sázka o čest
(Wette über Ehre)
Délka: skoro 1 790 slov.
V Berlíně se konala schůze nejvyšších představených všech služeben, různých oddílů a podobně. Nechyběl ani policejní prezident.
Prostě taková ta „snobárna“, kde zábavy je málo a pořád se jen mluví, mluví a mluví.
Když schůze skončila, sám policejní prezident Rosenknecht zašel za Annou a zeptal se: „Jak se máte?“
Anna mu odvětila: „Celkem dobře, a jak zase vy?“
„Já se mám skvěle, mimochodem, slyšel jsem, že Vaši lidé jsou ti nejlepší, co jsou v blízkém okolí.“
Anna se jen potěšeně uculila.
„Ano, tak to mě velmi těší, ale proč jste to zmínil?“
Rosenknecht se uculil ještě více: „Nu, víte, měl bych pro Vás takovou sázku.“
„Sázku?“ podivila se Anna.
„Ano,“ odpověděl Rosenknecht. „spočívá v tom, že Vaši lidé, kteří si mohou vzít i své protějšky, pokud nějaké mají, budou odvezeni na druhou stranu města, a budou mít jen jeden jediný cíl - dostat se v 20:00 na Vaši služebnu. Samozřejmě to nebude jen tak. Použít budou moci jen své nohy, případně nemotorizované prostředky a půjdou po nich ostatní policisté - ten, koho chytí, bude ze hry vyřazen.
Ti, kdo se dostaví v danou hodinu na služebnu k Vám do kanceláře, budou velkoryse odměněni - osobně jim udělím 1 měsíc placené dovolené a k jejich platu v tomto měsíci 1000 Euro jako bonus. Co Vy na to, souhlasíte?“
Anna chvíli přemýšlela, a pak jen přikývla.
Na stvrzení celé sázky si potřásli rukou a Rosenknecht sepsal i jakési potvrzení, kde odměnu popsal dopodrobna a které posléze opatřil svým podpisem.
Jakmile se rozešli, Anna si jen pod nosem zabručela: „Pche, taková odměna, asi si myslí, že se nikdo do cíle nedostane, však on bude ještě koukat!“
Na služebně si sezvala všechny do kanceláře.
Sotva Dieter zavřel dveře, spustila: „Takže, vážení, na poslední schůzi policejních špiček jsem se vsadila s naším policejním prezidentem, že alespoň jeden z vás zvládne dojít po vlastní ose až sem na služebnu s tím, že bude vysazen na druhé straně města, bude chodit výhradně po svých, nepoužije motorizované jednotky a vyhne se všem policejním hlídkám, které se budou snažit vás pochytat. Kdo bude chycen, ve hře skončí. Pro ty, co dojdou až sem, má nachystanou odměnu - měsíc placené dovolené a tisíc euro bonusu k platu za tento měsíc. A ano, Semire, můžete do toho zapojit i své polovičky s tím, že bude soutěžit sama za sebe. Ještě dodatek - sem na služebnu musíte dojít do 20:00.
Jak to tak vypadá, do hry vás půjde dvanáct - Pietro s Andreou, Semir s Terezou, Jan s Indirou, Tom s Petrou, Dieter, Hotte, Hartmutt a Petra Allerlei.“
„Jo a ještě něco. Zítra v 8:00 je start na druhé straně města v Jaredheimu.“
Všichni se rozešli a komisaři dali vědět svým polovičkám.
Zatímco dvanáctka soutěžících druhý den ráno odjížděla do Jaredheimu, kde měla být vysazena, na služebnu dorazil policejní prezident Rosenknecht, nadutý jako páv a velmi si jist tím, že budou všichni pochytáni.
Anna mezitím měla na veliké tabuli všech dvanáct fotek účastníků s jejich jmény a v ruce velký červený lihový fix, který hodlala užít vždy, když bude někdo chycen, aby mohla symbolicky přeškrtnout fotku vyřazeného.
Aby dění mohli sledovat i ostatní, co na služebně zbyli, stihl Hartmutt udělat on-line grafiku reagující na vše, co Anna na tabuli přeškrtne. Jakmile by jednu fotku zaškrtla, na obrazovce se fotka přeškrtne také a zešediví.
Samozřejmě Sigi Müller, který se také mohl účastnit, ale neúčastnil, kvůli bolavé noze, přijímal horlivě sázky, kdo že přežije tuto bitvu cti služebny, ve které pracoval.
„Právě je odvážejí,“, chichotal se Rosenknecht, „sám jsem zvědavý, kdo se sem dostane.“
Anna se jen usmála a nabídla mu sušenku, kterou mile přijal.
„Pietro, Andrea, Semir, Tereza, Jan, Indira, Tom, Petra, Horst, Dieter, Hartmutt, Allerlei,“, četl prezident jména pod fotkami, „to jsou vaši vyvolení?“
„Ano, prosím,“, pokývla Anna, „a snad alespoň jeden z nich vám zkazí celý den,“.
„Nedáte si ještě jednu?“, jedovatě koukla Anna a nastavila obal od sladké dobroty…
Mezitím v Jaredheimu.
„Fajn, vystupovat, všichni ven!“, hlásil řidič.
„Cíl a pravidla jsou vám známy, přeji hodně štěstí,“ oznámil řidič, a před odjezdem jen dodal: „A nezklamte Annu.“
„Lidi, nechť zvítězí alespoň jeden z nás!“, zburcoval všechny Semir.
„Uvidíme se po soutěži,“ rozloučila se Andrea s Pietrem.
Všichni se rozeběhli směr služebna.
Do cíle jim zbývalo 11 hodin a 55 minut.
„A kruci, sráz,“ prskl Jan, „nedá se nic dělat. Hop!“
To Tomovi se zadařilo lépe.
Probíhal okolo vrakoviště, kde bylo velmi staré kolo opřené o plot.
„Motor to nemá, čili je to OK,“ byl potěšen Tom a jel.
To Andrea měla jinší problém.
V cestě jí stál rybník.
„No já budu vypadat..,“ pomyslela si a skočila.
Anně začal v kanceláři zvonit telefon.
„Máme prvního - Petra Allerlei, zadržena na poli. Neměla šanci,“ zahlásil hlas v telefonu.
Anna neochotně sáhla po fixu a Allerleičinu fotku přeškrtla.
„Už se vám to nějak rozpadá,“ culil se prezident, který již stihl zrušit jeden obal od sušenek a otvíral další.
„Crrr, crrr!“
„Ano, Engelhardtová!“
„Hlásím dalšího vyřazeného - Horst Herzberger. Odchycen v místní restauraci“.
Hotteho fotka byla oceněna červeným X.
Zatímco Andrea kdesi plavala v rybníce, který se měnil pomalu v řeku, Hartmutt zvolil krytí.
U břehu potoka si povšiml pěkně mazlavého bahínka.
„Tahle oběť je důležitá,“ zamumlal a bahínko si nabral a napatlal na vlasy, protože rezavé vlasy jsou jako pěst na oko.
„Indira Abel - chtěla ze zoufalství sebrat auto,“ chrčel telefon.
Anna škrtla další foto.
„Indira, kdo je to?,“ ptal se prezident.
„Přítelkyně Jana Richtera,“ odvětila Anna a sáhla po sůše.
To už ovšem po jiném poli tou dobou běžel Dieter a za patama pětici policistů.
„Mě nedostanete!,“ hulákal Dieter a zmizel v lese.
Tereza se zase vydrápala na střechu jednoho autobusu.
I když autobus má motor, Tereza jej neřídila, čili pravidla neporušila.
Na cestě si jí ovšem všimla hlídka z vrtulníku.
Tereza si klekla a prosila.
Pilot vrtulníku jen pokýval hlavou a svému kopilotovi oznámil: „Hele, tu hlásit nebudem, ta je milá.“
V 11 hodin skončila naděje pro Petru.
Pietro zvolil lišácký přístup - probíhal okolo posedu.
Vylezl na něj a lehl si v něm na zem.
Ale dlouho tam nevydržel, sirény aut okolo jedoucích ho donutily slézt a volit jinou cestu.
Ve 14 hodin padli dva největší favorité služebny, alespoň, co se sázek týče.
Terezu ohlásil druhý vrtulník a Kranicha vyřadila jeho náklonost k ženám, když se s jednou zamluvil a úplně zapomněl na soutěž.
„Kranich je ze hry?,“ zahoukla Anna.
„Ano, zamluvil se s jednou ženou.“
Anna škrtla fotky Wox a Toma.
Ve hře měla tak Anna už jen 6 lidí.
Odpoledne bylo rušné.
Nebylo úniku, hlídky byly skoro všude a měly hlídané i ty nejmenší cesty v lese.
Dieterovi se chtělo hrozně na záchod a tak se mu moc ulevilo, když zpozoroval v městě, do kterého se dostal veřejné záchodky.
Potají se propašoval dovnitř, ale už si nevšiml, že si jej povšimla hlídka poblíž a tak, když vylezl, past sklapla.
Bonrath byl za hry.
Pietro už byl zoufalý - na běh se nemohl spoléhat a to ještě netušil, že pod jeho nohama běží Jan v kanalizační šachtě.
Podíval se na hodinky.
„17:20, dvě a půl hodiny do cíle,“ hlesl.
Ale místa již znal, čili byl blízko.
Pro jistotu se uchýlil do dalšího posedu.
Ale to byla fatální chyba.
Vrtulník letící poblíž jej zahlédl, jak leze do posedu.
Pietro se zdráhal slézt, i když okolo něho byla horda policistů.
Nakonec posed šel pomocí jeřábu k zemi a Pietro skončil.
„Zoolander?“, podivila se Anna.
„Ano. Nechtěl dolů, ale musel…,“ smál se prezident.
O půlhodinu později drnčel telefon znovu.
„Máme dalšího - Hartmutt Freund - kryl své vlasy, nu a začalo pršet a bahno se mu smylo“.
Fixa zavrzala po Hartově fotce.
Vodní tůra Andrey spěla ke konci.
Hlídka si jí všimla už notnou dobu dopředu, ale Andrea se nevzdávala a plavala dál.
Policisté už toho měli ale plné zuby a pod mostem Andreu chytili do sítě jako rybu.
Anna otráveně škrtala foto své sekretářky.
„Už Vám zbyli jen dva - Semir a Jan,“ to není moc, co říkáte?“
„Ale jo, je,“ hlesla Anna.
Oba měli velmi dobrou strategii - Semir měl ovšem velikou kliku, z jedné tržnice štípl typický turecký klobouk s tou bambulkou a u jedné popelnice nalezl holicí strojek, který preventivně opláchl v okapu dešťové vody a oholil si bradku, aby nebyl k poznání a navíc přes sebe přehodil černou plachtu odněkud vytaženou, takže spolehlivě oklamával hlídky, když k tomu přidal občas roli bezdomovce, byl zatím v suchu.
To Jan zase sebral kolo, co nechal Tom ladem a dával si sakra pozor, aby jej u toho nechytili.
Jakmile si byl jist, uháněl k zahradě jednoho paneláku, kde bylo pár kousků zmoklého oblečení, které hodil přes sebe a ještě navíc štípl jednou chlapovi čepici, kterou nechal na pultíku u nějakého fastfoodu.
Oba se blížili k vytouženému cíli.
Odbilo půl osmé.
Jan byl o něco blíže cíli než Semir a na starém kostistřasu uháněl vstříc služebně.
Byl již v ulicích, které znal snad i poslepu.
V tu chvíli se ovšem z jedné ulice vyřítilo policejní auto a do Jana lehce drclo.
Ten šel i s kolem k zemi.
Při pádu z něj opadal převlek a bylo hotovo.
Anna koukla na hodiny.
„19:44 a oni chytnou Jana…,“ zklamaně konstatovala čerstvý fakt.
Semir se, aniž by to tušil, dostal v převleku za tureckého bezďáka až na jeden dvůr.
Opatrně sundal plachtu ze zad a byl mile překvapen.
Služebna!
Potichu se přikradl ke dveřím a vběhl do nich.
Přesně v čase 19:58:47 SELČ zaklepal na dveře Anniny kanceláře.
„Tak, co kolik nás je tady?,“, zeptal se.
„Jste jediný vítěz, Gerkhane,“ oznámila mu mile šéfová. „Ostatní byli zadrženi.“
Sotva ho Rosenknecht spatřil, sušenka mu málem zaskočila.
„Kruci!,“ zamumlal si pod knír.
Druhý den byl opravdu dekorován Rosenknechtem a obdarován měsícem volna a tisícem euro na konto.
Prezident mu k tomu jen dodal: „Užijte těch peněz, jak je libo.“
Semir poté došel za ostatními a zeptal se jich, co je vyřadilo.
„Nemožnost útěku,“, odpověděla Allerlei.
„Moje blbost a holkaření,“ přidal se Tom.
„Lenost,“ odsekl Pietro.
„Síť v řece,“ trapně pípla Andrea.
Semir si jen promnul ruce.
„Alespoň splním Terce ty Kanáry, co tak chtěla,“ naplánoval si.
Po ocenění se za Annou dostavil prezident.
„Tak co, pane prezidente, už mi věříte, že mí lidi zvládnou všechno?,“ vyčítavě sdělila Anna.
„Dobrá, dobrá. Podcenil jsem je,“ uznal Rosenknecht a otočil se k odchodu.
„Počkejte!,“ zavolala na něj Anna při odchodu.
„Nate, jsou skvělé na nervy,“ usmála se a hodila mu balíček těch sušenek.
Těch samých, jejichž tři balení stihl zlikvidovat při průběhu té soutěže.
„A máš to,“ usmála se v duchu Anna a pokračovala ve své práci.
Na jiné straně služebny jiní ovšem kasírovali horentní sumy.
Sigi totiž jako starý zkušený pardál vsadil jako jediný na Semira a přišel si na 900 Euro.
„Je mi ctí s vámi obchodovat,“ poděkoval Sigi, peníze si vítězně zasunul do kapsy u košile a vydal se s kolegou na objížďku…
|