Pietro
Založen: 13. 08. 2014 |
Příspěvky: 258 |
|
|
|
Zaslal: 16.11.2014 21:26 |
|
|
|
|
Jen upozorním na velmi lehké nemravné dusno.
Večer, kdy nikdo není sám.
(Abend, wenn niemand allein ist)
Délka: skoro 1 730 slov. Poslední dobou je to krátké. Ach jo...
----------------
Andrea chodívala poslední dobou do práce vždy o něco dříve, a tak Pietro zůstával rána doma.
Už se mu příčily chvíle, když ráno vstal a vedle vymeteno.
No, ale co se dalo dělat…
Ráno vstal a vydal se směr kuchyně.
Přeci jen ráno úsměv vykouzlil - talířek se snídaní a vzkazem „Dobrou chuť, Čekám v práci. Andrea.“ mu dodal důvod k němu.
Pojedl, popil a pohlédl na kalendář.
„Hm, a je to tady. Andrea má na konci týdne narozeniny. Skvělé. To abych něco splašil.“, pomyslel si Pietro, stále napájen krabicí mléka.
Všiml si na stolku složených včerejších novin a ušklíbl se.
„Ha, to bude oslava, na kterou nezapomene…“, napadlo Pietra a odešel do koupelny uvést se do stavu kulturního.
Po koupelně sáhl po mobilu.
„Ahoj, Terez. Andrea má na konci týdne narozeniny. Co takhle jí udělat velikou oslavu na služebně? Vy jste kámošky, tak počítám s tím, že mi poradíš, co a jak udělat. Večer se sejdeme, co ty na to?“
Wox opáčila: „Fajn, skvělé. Večer před služebnou?“
„Jo, to by šlo.“
„Tak večer ahoj.“, hlesla Tereza a zavěsila.
Večer Andreu napadlo, že by mohla jet s Pietrem domů společně.
Ten se ovšem k jejímu překvapení cukal.
„No, to nepůjde, já mám ještě večer jednu schůzku, ale v noci určitě dorazím.“
Andrea svraštila čelo a s pokýváním odešla.
Byla překvapená - jen tak jí oznámil, že ještě na noc zmizí.
Její vlastnosti jí jen říkaly, že v tom určitě nějaká jiná bude.
To by ovšem nebyla Andrea, kdyby si to nechtěla ověřit.
Normálně nasedla do svého vozu a jen zacouvala za roh služebny.
Chvíli koukala a za chvilku přijela pro Čecha bílá octavie Weltu.
„Ta malá můra“, zavrčela. „Já mu to osladím!“
U Wox doma poté Pietro probíral různé nápady.
„Navrhuju modrou a stříbrnou - stuhy, balonky apod.“, napadlo Wox.
„Jo a já vím, kde jí udělat dort - je sekretářka, čili ve tvaru počítače.“, přidal nápad Pietro.
„Fajn, to by šlo.“, souhlasila Wox. „Zítra na služebně budeme pokračovat.“
Pietro se vrátil v jednu ráno domů.
Otevřel dveře a v chodbě stála Andrea ve spodním prádle s převázaným županem a s velmi vyčítavým pohledem.
„No, co, co, byl jsem s Terezou. Něco řešíme. A jak uznáš, nemůžu to říct nikomu.“, sršil Pietro upřímností.
Vyšel jako vítěz.
Andrea se nezmohla na nic.
Takovou upřímnost nečekala.
Na služebně si nemohla nevšimnout, jak Pietro živě s Wox hovoří.
Smáli se, leccos gesty naznačovali.
A něco malovali.
Závist je svinstvo.
Andrea ji cítila.
„Ta pisálka mi jen tak toká s partnerem. Akorát mi utvrzuje moje mínění.“, prskala.
Pietro se s Wox rozloučil a s úsměvem a nonšalantním krokem jí vyprovodil zrovna okolo Andreina stolu.
Drzost nebetyčná.
Pietrova chovíní si všiml i Semir a hned, co se Pietro vrátil, na něj v kanceláři spustil:
„Ty máš něco s Terkou, že se tak krásně bavíte?“
Pietro se jen smál: „Prosím tě, pojď do archívu, já ti to tam vysvětlím.“
Odvedl Semira do archivu a spustil: „Neboj, nic s ní nemám, Andrea má na konci týdne narozky a já jsem se s Terez spojil, aby mi pomohla vymyslet nějakou perfektní oslavu, tak hlavně nikomu nic neříkej. Klidně se Terky zeptej, ráda ti to potvrdí.
Jak znám Andreu už teď bublá žárlivostí, čili chci, aby ji v tom lehce podporoval. Počítám i s tím, že se bude chtít vracet k tobě, ale to ona neudělá, to jí ješitnost nedovolí.“
Semir se jen usmál a souhlasil a Pietrovi zašeptal návrh něčeho, co by mohli sesmolit při návratu na služebnu.
Pietro jen souhlasil s velkým úsměvem.
Došli nahoru.
Semir odtáhl Pietra do kanclu a spustil:
„Ty mi chrápeš s Terkou? Ty, jeden z mých přátel. To bych do tebe neřekl! Zklamal si mě.“
Pietro naoko přisadil: „Jo, spal jsem s ní a spím s ní dál. Holt jsou věci, na které malá velikost nestačí.“
Semir jen: „Jsi dobytek. A to jsem tě měl rád.“
„Fajn, jak chceš!“, vysupěl Pietro a mrštil dveřmi.
Andree tohle stačilo.
Právě se potvrdila její domněnka.
Schůzky s Wox se den ode dne stávaly delší a častější.
Pietro dokonce nepřišel dva dny domů, ale Andree to bylo celkem jedno.
Jednou se jí ale Pietra povedlo odchytit.
„Zas jdeš za ní?“, houkla.
„No, jdu no.“, odsekl Pietro.
„Čili spolu budete chrápat!“, sekla slovem Andrea.
„Nebudeme, ona teď tyhle věci nemůže dělat.…“, odvětil Pietro a schválně nechal prostor pro domyšlení.
„A teďka mě omluv, vrátím se večer.“, řekl a zavřel dveře.
2:0 pro Pietra.
Pietro se večer vrátil, ale Andrea nikde.
„Hm, asi jsem to přepískl, ale teď tu není, čili ideální.“, ucedil.
Po pěti minutách vešla do domu i Wox.
Dali se s Pietrem do díla.
Poté se sebrali a odjeli na služebnu za ostatními, kde dílo dokonali.
Pietro posléze zavolal Andree.
Ta mu to velmi nevrle zvedla.
„Ahoj. Hele, Andreo, já to asi naposledy přehnal. A teďka, když nejsi doma, mám o tebe strach. Přijeď na služebnu, jsem tu a sám, tak si to vyříkáme. Všechno ti vysvětlím.“
Andrea jen: „Tak jo, když myslíš.“
Pietro vyšel ven a čekal.
A dočkal se.
S Andreou poté vešel dovnitř, aby hned zmizel ve tmě.
Všude ticho.
„Pietro?“, „Halo?“, volala Andrea, slyšíc jen šustění a šramot.
„Je tu někdo?“, volala.
Najednou se rozsvítila všechna světla.
PŘEKVAPENÍ!!!
Andrea se rozplakala.
„Všechno nejlepší, má milá!“, smál se Pietro.
„Cože?“, nechápala oslavenkyně.
„Máš přeci narozky! Je ti 31!“, oznámil jí Čech.
„Já úplně zapomněla!“
„Víš, promiň, že sisi myslela, že tě podvádím s Wox. My jsme se již týden domlouvali, jak a co ti připravíme na oslavu. Věděl to i Semir, proto se o Wox tolik nebál. Mělo to být překvapení.
U Wox jsem skutečně spal, ale v obýváku, protože jsem nakupoval do pozdních večerních hodin ozdoby a dárky a vždy jsem u ní vytuhl.“, omlouval se Pietro a zpoza zad vytáhl malou dlouhou krabičku.
„To je pro tebe.“, oznámil a dar předal.
Andrea ji otevřela a užasla.
V krabičce byl krásný stříbrný náramek na ruku.
„Jejda, ten je moc pěkný! Děkuju!“, usmála se Andrea a dala Pietrovi pusu.
„Nu, a abych nezapomněl, ještě je tu pro tebe dort, který jsem také vybral já, ale vlastně je to nápad celé služebny. Wox, dovez jej!“
Wox jej dovezla. Veliký dort ve tvaru počítače, který měl na obrazovce přání „Všechno nejlepší, Andreo!“
Andrea se s rozzářenou tváří vrhla po noži, aby jej slavnostně zakrojila a posléze rozdala každému kousek.
Vyšlo akorát na všechny na služebně.
Andrea si poté, co oslava začala naplno sedla k Pietrovi a zeptala se ho: „A ty bys byl schopný opravdu s Wox podvést, když by to bylo třeba?
Pietro se otočil a odpověděl: „Lhát ti nebudu, pokud by to mezi námi nefungovalo a ona by chtěla, nebylo by co řešit. Tedy ovšem, pokud jde jen a pouze o to jedno. Ale jestli bych tě podvedl normálně se vším všudy včetně sexu? To ne.“
Andrea mu dala pusu. „Cením si tvojí upřímnosti.“
A vzala do rtů jeden z čokoládových bonbonů, který na dortu tvořil klávesnici a s Pietrem si jej rozkousli napůl v polibku.
Tou dobou se podobně zeptal Semir Terky.
Ta mu odpověděla: „To je těžké. Já sama osobně velké chlapy nemusím, čili asi ne. To by se muselo stát nevím co. Nemusíš mít strach.“
A objala ho.
Semirovi tohle bohatě postačilo.
Jediný, kdo byl lehoulince smutný na dané oslavě, byla sama šéfová Anna.
K ní přistoupil Hotte.
„Šéfová, co je vám?“, zeptal se velmi opatrně.
„Herzbergere, celkem nic. Ale v těchle chvílích mi jen dochází, že tohle pro mě nikdo nikdy neudělal. A už mi ta absence pevného svazku s tím Pravým celkem chybí. A tyhle chvíle mi to jen připomínají.
Jsem prostě naměkko.
Hotte nějak nevěděl, co má na tohle říci.
Pár vteřin mu v hlavě šrotilo a pak slova našel:
„Šéfová, možná se vám to nebude zdát, ale já s Vámi souhlasím a chápu vás. Ale teď ka je tu oslava a není vhodné být teď smutný, na to má člověk vždy času dost. Teď je ale čas se bavit. Už ho moc nebude. Věřte mi. A jestli mi dovolíte, vyzývám vás k tanci. Tak tedy - smím prosit?“
Anna se nakonec pousmála a Hotteho nabídku mile přijala.
Ten večer probíhal všude tak nějak jinak.
Byl to takový ten večer, kdy nikdo není (a nesmí být) sám.
U Terky.
„A že se ta oslava nakonec vyvedla, co Semire?“
„Nu, nakonec jste to vymysleli skvěle. To se vám musí nechat.“, souhlasil malý.
„A celkem jsme se unavili. Půjdeme spát.“, dodal.
„Tak jo.“, vydechla Terka a zhasla.
Mezitím Hotte dovezl Annu svým služebním porsche domů.
„Nechcete jít za mnou nahoru, když už jste si dal tu cestu?“, navrhla mu s úsměvem.
„Když já nevím.“, ošíval se Hotte.
„Tak vaše společnost mi vyhovuje. Počkáte, až se vysprchuji a poté se můžeme u sklenice vína nerušeně bavit o všem možném. Dlouho jsme spolu na jedné služebně a nic o vás nevím.“, nahodila další argument, na který se ovšem Hotte již chytil.
Vyšli spolu nahoru.
Došli do domu.
Hotte byl nasměrován do obývacího pokoje, aby tam počkal.
Jenže po pěti minutkách se mu chtělo na záchod a vydal se jej hledat.
Po chvíli hledání na chvíli strnul.
Skleněné dveře koupelny mu umožnily pohled na pohybující se siluetu nahého těla Anny.
Dveře ovšem měly skla se vzorkem a tak se pohled velmi rozmazával.
Hottemu to stačilo, jeho fantazie byla barvité, ale záhy se vzpamatoval.
„To se nehodí, tyhle myšlenky sem nepatří. Přeci jen je to nadřízená.“, utrousil a hned vedle nalezl cíl cesty - záchod.
Anna vyšla z koupelny, převlékla se, a jak slíbila, tak se stalo.
S Hottem strávili příjemný večer u sklenice vína a probrali mnoho variací na různá témata.
Později již po půlnoci se Hotte odebral domů.
Spokojený s tím, že udržel profesní odstup a na případný sex a Annou si nechal zajít chuť.
Podmínky k němu byly, a to si sám cestou domů přiznal.
Byl by hloupý, kdyby ne.
Šlo mu jen o večerní konverzaci a tu taky dostal.
Odjel domů s klidovým pocitem.
Téhož večera u Andrey.
„Měla bych tě odměnit za tu oslavu a za ten dárek.“, prohodila vilně.
„Jo, jak myslíš, jen ti chci říci, že zítra mám normálně službu, tak abych taky ráno vstal.“, uzemnil ji Pietro.
„Neboj, vstaneš, možná.“, odsekla Andrea a svlékla se do naha, jediné, co ji „zakrývalo“, byl ten darovaný náramek.
„Jo, tohle si myslela, že mě to netrklo rovnou.“, prohodil Pietro.
Andrea jen odpověděla: „Ano, přesně tohle….“
|