AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbilo se dílko č. 20
ANO
100%
 100%  [ 1 ]
NE
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 1

PLK 20. - Povýšení a ponížení
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Běda, jestli na konci budete mít strach, nebo budete řvát.

Publikace odložena díky výpadku fóra, což ovšem není vinou provozovatelů. A já si dal alespoň oraz.

Povýšení a ponížení
(Erhöhung und Erniedrigung)

Délka: okolo 2 785 slov.

Jednoho dne dorazila na služebnu obálka s logem samotného policejního prezidenta a byla pro Annu.
Ta jí s úsměvem přijala.
Samozřejmě ostatní ve služebně byli zvědaví, o co, že to jde.
Anna byla zkušený šéf a věděla, že když jim to poví, tak se přetrhnou.

Neváhala tedy a úplně komplet všechny nasměrovala do zasedačky.
„Proč jsem vás svolala… Nu, právě mi přišel dopis do samotného policejního prezidenta, že se chystají jednoho z vás povýšit. Za 14 dní by mi měla přijít obálka s tím šťastným i s jeho novou hodností, ale já jim mohu po týdnu zaslat vlastní doporučení, ke kterému přihlédnou.
Čili snažte se a jeden z vás to bude.“, dopověděla a ukončila sešlost.

„Já tedy nevím, proč to tají, vždyť to je tutovka - to jsem jistě já!“, chlubil se Tom.
„A jako za co?“, uzemnil jej Semir.
„Povyšování je limitovaný výškou, prý se smí povyšovat jen lidi nad 1,75 metru.“, přisadil si Jan.
„Ale já povýšit potřebuju…“, posmutněl dvouznačně Semir.

Mezitím někde úplně jinde ve staré továrně…
„Musíme ji zklikvidovat. Začíná toho vědět víc, než je nutný.“, zuřil Tankred Rodenreda, známá to firma v obchodem s prostitutkami.
„Vím, kde jí najdu, hehe.“, smál se jistý hromotlucký muž v dlouhém kabátu.
Ten muž v kabátu byl sám na velmi tenkém ledě, po vězení změnil svůj život od základu, našel si novou přítelkyni a začal znovu.
Nyní ale něco dlužil jednomu svému příteli a tak se rozhodl dluh splatit na tomto případu.
Musel.
Tohle rozhodnutí neudělal on.
Udělalo se samo.

Jeho šéf v tomto případu, Tankred, v kruzích obchodníků s bílým masem známý i jako El Tanko mu podal pro jistotu fotografii.
„Jo, je to vona. Za pár dní ji tu máte na talíři živou, nebojte.“, ujistil muž v kabátu Tankreda.
Ten mu jen ucedil: „Však v to taky doufám. Víš, že, jakmile to neuděláš, tak tě můžu kdykoli donutit…“
Muž zoufale zavrčel a rozešli se každý po svém.

O den později zazvonil Andree mobil.
K jejímu velkému překvapení to byla Tereza.
„Nu, ahoj, Terez.“, spustila Andrea.
„Ahoj, Andy. Mám nápad. Co, kdybychom potrápily své polovičky a vyrazily si nakoupit?“, zněl se smíchem druhý hlas v mobilu.
„Jo, dobrý nápad. Tak se večer sejdeme před naším domem.“, navrhla Andrea.
„Tak, jo, platí.“, souhlasila Terka a zavěsila.

A jak si holky domluvily, tak učinily.
Jely Terky služebákem, ale celou dobu za nimi jel černý pontiac.
„Ten maník s tím autem se mi nezdá. Jede za námi celou dobu.“, znervózněla Terka.
Sotva to dořekla, pontiac zmizel.
„Divný.“, hlesla a vjela do podzemního parkoviště u supermarketu.

S Andreou vystoupily a Terka vůz zamkla.
„Počkáš tady? Já jen skočím pro lístek.“, navrhla Tereza.
„Tak jo.“, souhlasila Andrea.
Tereza tedy odešla, jakmile ale zašla za sloup, zpoza jiného vozu se vynořil muž v kabátu a zezadu Andreu chloroformem uspal a okamžitě ji odtáhl za dodávku, která stála vedle.
Tereza se vrátila, ale Andrea nikde.
„Asi už vyrazila, určitě nebude daleko.“, ujistila se Tereza.
Otočila se, aby umístila lístek za okno, ale jakmile to udělala, čekal jí stejný osud jako Andreu.
Uspání a odtažení.

Muž je odvlekl do pontiacu a odvezl je tam, kam měl nakázáno.
Místo znal - stará slévárna - za starých časů tam kdysi s jedním svým šéfem - bývalým rumunským důstojníkem rozřezával policejní anton plný zlata.
Obě vytáhl a přivázal je obě k jednomu sloupu.
Hezky napevno.
„Sorry, holky, ale musím. A to jsem si řekl, že už to dělat nebudu.“, posmutněl neznatelně muž.
Holky se probraly.
„TY?“, zahučely obě sborově.
„Jo, já. Ale není to tak, jak si myslíte.“, dodal muž a mrkl na ně.
Ani jedna nechápala.
Vzápětí zavolal šéfovi.

To už ovšem Semir s Pietrem měli o své holky starost.
„Prý jeli na nákupy, ale mobily mají vypnuté.“, hlesl starostlivě Semir.
„Ach jo, už je to tu zase.“, povzdechl si Čech.
„Vím, kam mohli jet na nákupy, jednou jsem tam byl z donucení.“, napadlo Semira.
„Vidíš, a když si máknem, určitě pak povýší jednoho z nás dvou.“, doplnil jej Pietro.

Vyrazili.
Po čtvrthodince dojeli do stejného parkoviště, ale už ovšem nalezli jen Terezin vůz a malý kapesník.
Pietro si přičichl a vyjekl: „No, fuj, chloroform. Někdo nám je unesl.“
„Skvělé, a vůbec nevíme kam!“, zlobil se Semir.

Ve slévárně:
„Skvělé, vážně skvělé, Josephe!“, chválil Tankred muže.
„Novinářka i s bonusem, vlastní kamarádkou.“, mnul si ruce.
„Jednu asi zabiju a druhou využiju v novém podniku ve městě.“, přemýšlel nahlas.
Tankred si zašel do bentleye pro kufr.
„Něco jsem ti za ní kdysi slíbil. A Rodenreda své sliby drží.“, a předal muži kufr.
„Děkuji a bylo mi potěšením.“, uculil se muž.
„Co, kdybych tu novinářku před vámi ještě oddělal?, zašklebil se.
„To ne, to si chci vychutnat sám a o samotě.“, sykl Tankred.
„Dobrá, příjemnou zábavu.“, hlesl muž, nasedl do pontiacu a odjel.

Semir a Pietro mezitím byli stále v parkovišti a přemýšleli, kam by se daly holky odvést.
Jednou zas nechali holky o samotě a zase jsou v průšvihu.
Ale zase - nad nimi nemohli stát 24 hodin v kuse.
Navíc - tohle bylo nečekané.
Strach měli oba veliký.
O jejich životy.

Pietrovi zazvonil mobil.
„No?“
„To jsem já. Asi mě zabiješ, ale musím ti něco říci. Sejdeme se na doku v Salzredelu.“
„Můžu tam přijet i se Semirem?
„Jo. Můžeš. Čau.“
„Čau.“

„Kdo to byl?“, zeptal se Semir.
„To není podstatný. Ne teď.“, hlesl Pietro a navedl Semira do Salzredelu.

Tam už čekal.
Schovaný v temném stínu jednoho kontejneru.
„Pietro?“, ozval se ten muž v kabátu.
„Jasně.“, zněla odpověď.
Semir byl jen opřen o vůz a napjatě sledoval.
Muž v kabátu vyšel se stínu a Pietro se jen usmál.

„Joseph Tscherny!“, zvolal Čech nadšeně. „Já bych tě po hlase nepoznal. Ve vězení ti zdrsněl.“
„Taky tě rád vidím, ale teď tě zklamu a zároveň ti něco musím říct.“, zvážněl Joseph.
„Tak spusť.“, pobídl ho Pietro.
„Určitě hledáte vaše holky, no, tak já jsem je unesl…“, začal.

V tu chvíli se na něj vrhl Semir jako čivava na rotvajlera.
„Kde jsou, ty šmejde, povídej, hajzle!“, a lomcoval s límcem od kabátu.
„Odvolej si ho.“, poprosil Pietra.
Pietro Semira odtáhl: „Počkej, ne každý má s Tschernym zlé zkušenosti. Nech ho vymluvit. Pak ti to osvětlím.“

Tscherny pokračoval: „Musel jsem. Po posledním vězení jsem měl podsvětí plné zuby. Dostal jsem rozum, sice pozdě, ale dostal. Založil jsem si novou rodinu a živím se poctivě. Fakt, Pietro ti to dosvědčí. Jenže jednou jsem přišel domů a žena a dítě nikde. Potom mi zazvonil mobil a jeden z mých bývalých šéfů, Tankred Rodenreda, mě donutil pro něj pracovat v jedné věci. Podniká v obchodu s bílým masem a nevhodné prostitutky bez váhání zabíjí.
Nu a série mrtvých žen zaujala média, a když zjistil, že má až moc velkou popularitu, jal se plátky uplácet. Všechny se mu povedly, až na dva - Welt a Bild. Jeden novinář z Bildu zmizel a Bild se radši stáhl, a z Weltu ho zaujala právě Semirova Terka. Ta byla až moc aktivní a tak mě využil, abych ji našel a dovedl mu jí. Jenže Pietro promiň, ale byla s ní i Andrea, tak jsem jí preventivně musel dovézt taky. Dovezl jsem mu je do staré slévárny, tam, co jste mě kdysi chytli ty a Jan, Pietro. Terezu chce zabít a Andreu využít do svého nového podniku ve městě. Fakt mě to mrzí.

Semir částečně zchladl a chtěl mít jasno: „Pietro a ty jsi k němu přišel jak?“
Pietro jen: „Josephe, řekni mu to.“
Tscherny pokračoval: „Jednou mě Pietro a Tom chytili u vraždy nějakého dealera. Ale já ho tehdy nezabil a snažil jsem se to vašim kolegům vysvětlit, ale oni mě neposlouchali. Jediný Pietro mi věřil. Znal můj styl. A ten se k té vraždě nehodil. Sám vyšetřoval a došel k tomu, že toho dealera zabil jeden ze zasahujících policajtů, který s ním měl nějaký kšefty, a tak ho radši oddělal. A hodit to na známou firmu nebyl problém. Pietro poté předložil důkazy a mě pustili. Jsem mu do konce života zavázán. Nikdo mi tak nevěřil, jako tehdy on. A teď musíme rychle, čas kvačí!“

Rychle nasedli do vozu a uháněli ke slévárně.

Mezitím v ní.
„Jak se jmenuješ?“, houkl na brunetu.
„Andrea.“, dostalo se mu velmi sarkastické odpovědi.
„Doufám, že umíš tancovat u tyče, budeš ozdoba mého nového podniku.“, uchechtl se Tankred a přejel rukou po jejím pravém boku.
„A tebe oddělám. Vy novináři jste strašný plevel, jednoho zabiješ, další čtyři vylezou… , odkašlal si a na Terku plivl.

Ta ten plivanec cítila tak silně, jako kdysi onen den nástroj právníkův.
Zase ponížená.
Zase chlapem.

„Vsadím se, že se sem už vaši mužíčci hrnou, čili trochu se posuneme.“, řekl, oběma holkám svázal ruce, rozvázal je od sloupu a nahnal je do svého bentleye a odjel s nimi.

Na místo dorazilo naše trio.
„Sakra, práce, už jsou pryč.“, láteřil Tscherny.
Pietro ze země zvedl kousek provazu.
„A víš, kam je odvezl, nebo kam je mohl odvézt?, zeptal se dychtivě Semir.
„Říkal, že tu novinářku chce zabít sám a o samotě.“, vzpomněl si Tscherny.
„Je jen jedno místo poblíž, co to splňuje.“, napadlo Pietra.
„Starý hangár v Lustenau.“, doplnil a žhavil dráty.
„Šéfová, pošlete Hotteho, Dietera, Toma a Jana s nějakými posilami do Lustenau do starého hangáru. Terezu a Andreu unesl Rodenreda, jedeme tam taky. Zatím.“, vyklopil do mobilu Pietro. "Jestli si už na Rodenredu nevzpomínáte, tak ať jej Hotte vyjede v počítači."

Rodenreda zatím jel po dálnici, ale do Lustenau znal zkratku.
Holky seděly jak zařezané na zadních sedačkách.
Podívaly se na sebe.
Kobercovka bránila projevu.
Ale jen slovnímu.
Ten neverbální postačil.
Jedna viděla v očích té druhé osud mizerně placené holky v tangách, která bude ráda za pár euro hozených od zákazníků.
Ta druhá zase v očích té první osud mladé mrtvoly končící na studeném betonu hangáru a s prostřelenou hlavou.
Vyměnit si to?
A co by se změnilo?
Nic.
Brrrr.
Ušklíbly se obě.

Rodenreda byl ale protivník veliký.
Pozměnil plány, ale ani jedné to neřekl.
Do hangáru ale dorazil.
Vytáhl Andreu z vozu a přivázal ji ke stěně hangáru.
Poté zase odjel.
Vrátil se po dvaceti minutách už bez Terezy.
Andrea začala slzet.
„Co si s ní provedl, ty hajzle hnusnej?“, plačtivě řvala na Tankreda.
„To ti radši říkat nebudu. Jen by ses škubala víc.“, prskl Tankred.
„Ale neboj, ještě žije, ale už nebude dlouho, tam kde je, ubývá vzduch hodně rychle.“ dodal.
Andrea jej chtěla kopnout, ale minula.
On ovšem ne a Andrea zakusila hodně palčivou facku, při níž se kousla tak nešťastně, že jí z koutku úst tekla krev.

Vtom na prostory hangáru vtrhly posily s Porsche v čele a kompletní sortou komisařů a Tschernym.
„Rodenredo, stůj, jsi zatčen!“, do amplionu promluvil Semir.
Ten si všiml Tschernyho.
„Josephe, právě si zabil svou rodinu!“, zakřičel Tankred.
„Kde jsou?“, zahulákal Tscherny.
„To si myslíš, že ti to povím? Tudle!“, vysmál se mu Tankred.
„Já teď odjedu, jakmile se pohnete, vysypu do ní zásobník!“, řval Rodenreda s pistolí namířenou k Andree.

Odstoupil od Andrey a utíkal k autu.
„Tak se tu mějte!“, naskočil a odjížděl.
Pietro přiběhl k Andree se Semirem a Tschernym a zeptali se jí:
„Kde je Terka?“
Andrea zasípala: „Někde, kde rychle uchází vzduch.“
„A tobě nic není?“, zeptal se Pietro.
„Nic, jen jsem se kousla a teď jeďte, ať ji a Tschernyho rodinu stihnete zachránit.“, poslala je Andrea za Tankredem. „O mě se postarají zdravotníci.“

Celé trio naskočilo do Semirova BMW a vydalo se za Tankredem.
Ten je na dálnici zmerčil.
„Ha, tak fajn, pánové.“, zavrčel.

Mezitím projeli okolo jednoho truckstopu.
Pietro zavelel: „Semire, zastav mi tu. A hned jak vylezu, jeďte. Něco mi napadlo. Znám to tu.“
Semir poslechl.
Pietro odběhl do truckstopu.

Semir dal Tschernymu svou zbraň.
„Nikdy bych neřekl, že to udělám, ale přece - zkus mu prostřelit pneumatiky.
Asi po dalších dvou kilometrech se vedle bavoráka zjevil z jedné odbočky obří kamion se sedmi dlouhými návěsy za sebou, převážející trubky.
„Pietro, cos to sehnal?“
„Australský roadtrain, a je to strašné velikýýýýýý!“ a houkl na houkačku.
Zvuk málem vysklil Semirovi okna u auta.
„Hahahaáááááá“, maniakálně se zasmál Pietro a rozjel celý ten 70metrový kolos naplno.
„To je magor!“, ucedil Tscherny. „Co chce dělat?“
„Asi tuším“, napadlo Semira.

Semir raději odbočil, aby si na Tankreda najel.
Pietro se tou rychlostí, kterou mezitím ten obří kamion vyvinul, dostával blíž k Tankredovi, ten ale změnil směr, a odbočil též.
„Jedu rovně, určitě tu na něj natrefím.“, ucedil Pietro.

Semir mezitím byl u Tankreda velmi blízko, ale stále počítal se svým praštěným kolegou.
Auto se mu začalo třást.
„A tady raději zastavíme, věř mi, Tscherny.“, pípnul Semir.
Hučení se blížilo.

V tu samou chvíli jinde:
„A kruci! To bude boléééét!“, pomyslel si Pietro.
PRÁÁÁSK!!!
Pietro sestřelil zadek Tankredova bentleye.
Semir jen s úžasem pozoroval, jak se Pietro prohnal napříč křižovatkou s tak obřím vozem a doufal, že až se to přežene, že z Tankreda něco zbude.
Zbylo.
Okamžitě s Tschernym vyběhli a Tankreda vytáhli z auta.
Byl jen omráčený, což vzhledem k razanci nárazu byl zázrak.
Doběhli s ním k autu, ale během běhu museli přijít o uši.
Pietro totiž brzdil.
A po asi 5 minutách kvílení konečně ten kamion zastavil.

Mezitím Tscherny a Semir probrali Tankreda a vymlacovali z něj odpovědi.
„Kam si je dal!?“, čapnul jej Tscherny.
„To už je jedno, stejnak je po nich.“, řekl Tankred.
Tscherny mu dal facku.
„Hřbitov Holzrauch.“, vymámil ze sebe Tankred.
Semir jej přikurtoval k značce, aby posléze zavolal Pietrovi, který dobíhal k Tankredovi, aby jej předal kolegům, že oni jedou na hřbitov Holzrauch, hledat Terezu a Tschernyho rodinu.

V obří bedně v podzemí se trio uvězněných loučilo s nadějí:
„Asi to tu všechno skončí.“, posmutněla Tschernyho manželka.
„Čím se vlastně živíte, slečno?“, zeptala se mile Terezy.
Tereza se slzami odpověděla: „Byla jsem novinářka. Vidím, že vás syn už usnul.“
„Je ovšem otázka, jestli se ještě probere…“, rozplakala se manželka.
A Terka jí objala.

Aniž by to tušily, oba už na místo dojeli.
„Tady je velká čerstvě zasypaná jáma.“, zavolal Tscherny a začali se Semirem kopat.
Po chvíli už Semir bouchal lopatou na víko té ocelové bedny.
„Haló?“, zavolal Semir.
„Jo, Semire?? Jsme tady!!“, bouchala a volala Tereza.
Pak ovšem nastalo ticho.
S Tschernym odhrabali poslední zem a Semir rozstřelil zámky.

Mohli bednu otevřít.
Ale nahoru ovšem vytáhli tři těla, nejevící jakýkoli pohyb.
Semir se vrhl resuscitovat Terezu, Tscherny manželku.
Tscherny byl úspěšný a spolu s manželkou probudili i syna.
Semir stále zkoušel a stále nic.
Tscherny jej chytil za rameno.
„Bohužel, Semire.“
Semir začal vzlykat a Terezu objal.
„Terkoooooooooo!, zakřičel.

Tschernyho manželka se rozplakala a Joseph ji objal.
Tlumené zakašlání.
„Vždyť mě zadusíš!!“, ozvalo se.
Semir jí opět položil na zem.
Blondýnka naplno rozevřela oči a ještě si odkašlala.

„Kde to jsem?“, zeptala se.
„Ale, to je na dlouhé povídání.“, usmál se na ní slzející Turek.
To už ovšem na hřbitov dojel i Pietro s Andreou i Tom a Jan, kteří se svezli s Hottem a Dieterem.
„Stihli jste to?“, zeptal se Čech.
„No, nakonec s odřenýma ušima.“, podotkla Terka, o kterou už se starali zdravotníci.
Tscherny přišel za oběma ženami a zeptal se: „Můžete mi odpustit? Nechtěl jsem to udělat, ale byl jsem donucen.“
Andrea s Terezou se na chvilku zamyslely, ale pak se usmály a řekly: „Ale jo, všechno je v pořádku. Nic se nestalo.“

„Hele, mimochodem, co jste byli v trapu, tak šéfová nelenila a už jim poslala svůj návrh na povýšení dřív. Dneska ráno jí došla ta kýžená obálka s tím šťastným.“, ozval se Tom, jist si svou neodolatelností.
„Tak rychle všichni na stanici!“, namítl Semir.
Pietro jen: „Josephe, pojeďte taky. Budete svědky mé dokonalosti, za níž budu oceněn.
„Tak jo!“, souhlasil Tscherny a všichni se vydali na stanici.

Anna, když byli všichni, sezvala osazentvo do zasedačky.
Když se usadili všichni, i Terka, i Tscherní, spustila:
„Tak a je to tady. Dnes mám tu čest a tu milou povinnost povýšit jednoho ze členů této stanice.
Abych se přiznala, je to dokonce dvojitá radost, protože nepovýším jednoho, ale dva členy. Rozhodnutí není ovšem otázkou posledního týdne, nýbrž dlouhodobějšího rázu. Již jsem svou volbu konzultovala i s panem policejním prezidentem a ten bez výhrad souhlasil.
Čili je mi velikým potěšením povýšit našeho věrného psa Johanese na hodnost vrchního psa drogového oddělení a hlavně, slečnu Terezu Wox do hodnosti čestné hlavní komisařky naší stanice DP. Důvodem budiž častá asistence a pomoc našim dvěma dvojicím pánů komsařů. Gratuluji oběma. Děkuji za pozornost. Můžete se rozejít.“

Celý septet hrdinů odešlo mlčky do kanceláře Jana a Pietra.
„Hele, ono je to dobře, že to dopadlo takhle.“, prolomila mlčení Andrea.
„No, je, no. Fakt jsem rád.“, přidal se k ní Pietro.
„Tome, neutrpěla tvá ctižádost?“, zeptal se Jan.
„Kupodivu ne. Zajímavý.“, utrousil Tom.
„A my s Dieterem také souhlasíme. Akorát se vozíme v autě, čili se ani nedivím, že my to nejsme.“, dodal Hotte.

Jediný Semir raději nic neříkal a tiše opevňoval pevnost Ješitnost.
Obával se totiž útoků po příchodu domů…


Pro ukázku, co že to je ten "australský roadtrain", co v povídce řídil Pietro.

Very Happy

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Opět díky za obsazení blondie.

Haha, ty z ní a andrey děláš čím dál větší kámošky, sím Tě, normálně mě to děsí Laughing Laughing Laughing ne, dělám si legraci.

„Ale já povýšit potřebuju…“, posmutněl dvouznačně Semir. - aww, ty jsi blboun, Turku Very Happy

„Ach jo, už je to tu zase.“, povzdechl si Čech. - Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing ta rezignace Laughing Laughing Laughing ale jo, hezky jsi vybruslil z toho, že se téma "dámy v nebezpečí" opakuje. Je pravda, ž mě je to zase pořád "Semir v krizi" XD

Pietro si přičichl - a usnul Laughing

V tu chvíli se na něj vrhl Semir jako čivava na rotvajlera. - taková brutální narážka na jeho Výsost, velkého Semira!

Zase ponížená.
Zase chlapem. - tohle je nej pasáž, líbilo se mi to. Chudák, i Tvoje verze blondie bude brzy na svěrací kazajku Smile

Jedna viděla v očích té druhé osud mizerně placené holky v tangách, která bude ráda za pár euro hozených od zákazníků. - no, tohle je určitě lepší, než umřít, protože by bylo jen otázkou času, než ji zachrání, nebo než uteče, nebo jí někdo pomůže...

Andrea začala slzet.
„Co si s ní provedl, ty hajzle hnusnej?“, plačtivě řvala na Tankreda. - oooo, strach o novinářku? Hezké!

Ok, ok, ok, pohřbívání zaživa patří ke sportům, které bych si v životě ráda odpustila, dost že blondie přežila....

Awww, milé, jak se o ni komisař bál Smile

To povýšení je HODNĚ velký úlet :rofl:

Jediný Semir raději nic neříkal a tiše opevňoval pevnost Ješitnost.
Obával se totiž útoků po příchodu domů… ---- Cool Cool Cool Cool Cool Cool Cool Cool Cool Cool Twisted Evil
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Wox: Jsem rád, že se ti to opět líbilo.

Já tě varoval, že se budu opakovat, viz. Dáma v nesnázích.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 20. - Povýšení a ponížení
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma