Pietro
Založen: 13. 08. 2014 |
Příspěvky: 258 |
|
|
|
Zaslal: 17.10.2014 12:35 |
|
|
|
|
PLK Extra neskončilo - jen je upozaděno.
Inspirace nalezena díky Rádiu Evropa 2....
Výpadek proudu
(Blackout)
Nastalo období, kdy se začínalo celkem brzy šeřit a venkovní prostředí mizelo čím dál dříve ve tmě.
Osazenstvo naší služebny bylo v těch dobách závislé na elektrice víc než kdy jindy.
Ty dny prostě bez světla ani ránu.
O plánovaných odstávkách elektrické energie se vědělo vždy dopředu a tak nebyl problém splašit předem nějakou svíčku, či aspoň něco, co umožňovalo tu vymoženost jménem světlo.
Ten osudný den byla služebna v plném kalupu - papíry létaly sem a tam, auta odjížděla a přijížděla po několika, a všichni nevěděli kam dřív skočit.
Když konečně byla chvilka oddechu najednou CVAK!!
Celý Düsseldorf a tudíž i naše služebna, se ocitly v naprosté tmě, kdy nikdo neviděl ani vlastní špičku nosu.
„Heej, kdo zhasl???“, zvolal Tom.
„Nevím a neřvi, jsem hned vedle tebe.“, okřikl ho Semir.
„A jo, promiň.“, omlouval se Tom.
„Janeee!“, zvolal Pietro. „Kde jseš?“
„Asi u vchodu.“, na to Jan.
„Fajn, kdybych tě hledal, tak tam zůstaň.“, odpověděl Pietro.
„Za tohle může určitě Hartmutt! Zase se určitě rýpal v elektrice.“, rejpal Tom.
„Hartmutt ne, sám má teď chvíle temna. On to má navíc složitější. Blbě se pohne a ty tuny chemického skla na maděru bude odvážet týdny.“, dostalo se mu odpovědi od kohosi.
AUUUU!
„Který trouba tu nechal ten stůl?“, prskl Semir
„Ten je tam odjakživ. Alespoň…. prásk!.... auu, myslím.“, hlesl Tom. „Blbá polička.“
„Šéfová nemáte svíčky??“, zoufale úpěl Bonrath, protože Hotte vyzkoušel svou vahou jeho nohy.
„Nemám, Dietere, bohužel. Tohle neohlásili…“, dostalo se mu odpovědi ne úplně potěšující.
Služebnou se rozlehl řinkot skla.
„Co to bylo?“, zajímalo Jana.
„Asi jsem prošel dveřmi.“, udiveně pískl Pietro.
„To je celkem normální.“, na to Jan.
„Jo, ale problém je v tom, že byly zavřené…“, pokračoval dezorientovaný Čech.
Najednou vyjekl: „Hele, tady je něco měkkého!“
Jemu milý ženský hlas mu odsekl: „To je můj zadek.“
„Jej, Andreo, promiň. Není ti to trochu žinantní, že jsem ho našel i potmě?!“, optal se Pietro, jelikož tušil, že díky tmě unikne vzduchem chlazenému trestu.
„Drobet.“, zněla ustaraná odpověď s podtónem smíchu.
Žuch!
„Dieter vypadl z okna!“, zavolal Hotte.
„Ještěže jsme v přízemí.“, oddechla si šéfová a už toho měla akorát dost.
Semirovi se nad hlavou rozsvítila pomyslná malá žárovka.
Sáhl si pro mobil a volal…
„Nu, ahoj, máme takový malý problém. Nejde elektrika. No, jo. Jo, dík. Za chvíli. Fajn. Ahoj.“
„Kams volal?“, byl zvědavý Tom.
„Uvidíš.“, odpověděl mu Semir, aniž by věděl, že jsou právě v té tmě k sobě otočeni zády.
Asi po zoufalé temné půlhodince se v oblasti, kde bývá vchod objevily dvě světýlka.
„Baterky!!“, zvolal Semir.
„Prosím, pánové.“, odpověděla Tereza.
Semir s Tomem měli najednou to nejcennější - světlo.
Chvíle slávy jim vydržela asi jen pět minut.
Poté se ozvalo znovu cvaknutí a všechny systémy začaly zase hučet a vrčet a celé město se najednou rozzářilo.
Nově naskočená elektřina odhalila dílo zkázy.
Semir s boulemi, Tom taktéž.
Dieter ležel omráčený pod oknem, jelikož přepadl.
Hotte sešrotoval dva kovové odpadkové koše.
Pietro bez jediného škrábance prošel zázračně zavřenými skleněnými dveřmi a jakoby nic stál uprostřed hromady skla.
A Andrea v domnění, že sedí na židli, seděla na zemi.
Jediné šéfové se nic nestalo, protože zachovala chladnou hlavu a z kanceláře, resp. zpoza stolu se ani nehla.
„Vivat Baterky!!“, zvolalo duo známých firem Gerkhan a Kranich.
„Spíše Vivat Tereza!, Nebýt jí, tak ty baterky nemáme.“, srazil jim nadšení Pietro.
„Ale vždyť to bylo jen pět minut!“, mávla rukou Tereza.
„Jo, ale těch pět minut, jak sama vidíš, možná někomu zachránilo život.“, pokračoval Pietro. „A nebuď tak skromná. Pak se ovšem nesmíš divit, že ti každý vezme zásluhy.“
„Vy fasujete baterky!?“, zaspala dobu Andrea.
„Nu, občas, když máme něco zajímavého v nějakých sklepeních apod.“, oznámila jí Tereza a začala ošetřovat Semira s Tomem.
Ostatní se dali do úklidu škod, které za těch 30 minut stihli napáchat.
Když bylo sklizeno, do služebny vešel Dieter už plně při vědomí, přesto si jednu otázku ovšem nemohl odpustit: „Co jsem dělal venku??“
|