AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbilo se dílo č. 11
ANO
0%
 0%  [ 0 ]
NE
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 0

PLK 11. - Technikova výpomoc
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Nu je to tady, zapojil jsem druhou a poslední osobu z fora, jakožto postavu. Zároveň můžu jistě tvrdit, že je poslední, kdo přibyde.

Věnováno Woxys a Všelicos za bezmeznou komunikaci (přes SZ - obě dvě) a pomoc při trablech s účty při zakládání (Woxys).
To by bylo, abych vzteklou Andrejku nevěnoval její největší fanynce Very Happy

Zároveň si dám zase trochu oraz - za tři dny jsem dal dva kousky, tak si je v klidu užijte. Smile

Technikova výpomoc
(Techniker's Helferin)

Délka: tentokrát kratší - cca 1 600 slov.

Bylo pondělí, nový pracovní týden začal.
Kancelář Pietra a Jana byla zavřená, měla zatažené žaluzie a linula se z ní už od rána děsná kombinace mužského a ženského hlasu.


„Krucinál, říkám ti to celý víkend. S tou Lenou jsem nic neměl ani náhodou!“
„Co kecáš, prosím tě, já mám svůj zdroj ze zásahovky a ti mi to řekli.“
„Ty jim věříš, kruci, taky věříš každé kravině, kterou ti kdo nakecá!“
„Mám důvod jim věřit!“
„A jakej prosím tě, můžeš mi to nějak vysvětlit, do háje? Andreo, jsi jak malá a stejně se i vztekáš.“
„Vy Češi jste hrozný lháři, nevěřím tě ani nos mezi očima…“
„Od Němky to sedí…! Potrefená se ozvala, co?“
„A co mám já říkat na toho Jense z protikorupčního, co?“
„To je něco jinýho, to nesrovnávej. Nenech se vysmát!“
„Jinýho?! Nedělej si ze mě srandu, prosím tě.“

Rozrazily se dveře a Andrea z nich vyrazila jako Orient Express naložený TNT až po střechu…

Jan přišel a nestačil se divit. „Co se tu krucipísek, děje?“
Andrea štěkla: „Tvůj partner mě vyměnil za nějakou Lanu, nebo co?“
Jan se otočil na Pietra, a ten jen: „Kecá, kdovíco zas slyšela.“
„Hele, zklidněte se oba dva, jo? Nechci, aby jste si tu podřezali krky vzájemně…“, mírnil je Jan.
„A mimochodem, milá zlatá, já si s ní jen povídal, a abys měla důkaz, zajdi za Jörgem z kamerového. Ten má záznam, protože jsme mluvili před kamerou, a tím končím rozpravu a otevírám diskuzi. A jestli dovolíš, jedu s Janem na výjezd, čili případné otázky si nech na večer. Čau!“, metal blesky Pietro.
Andrea seděla za stolem jak zařezaná a neřekla ani popel.
Sotva Pietro mrštil dveřmi služebny, zavrčela: „Však tam taky zajdu!“

Na výjezdu:
„Pietro, ty se dovedeš rozzuřit!“, pochválil Pietra Jan.
„Tohle nebylo ještě nic, ale ne, nepraštil bych jí, jak já říkám, ženu ani květinou neuhodíš… ale květináčem můžeš.“, namítl Pietro.
„Kam to vlastně jedeme?“, zeptal se po vychladnutí Pietro.
„Za Hartem na KTU, dneska mu konečně přijde na výpomoc.“
„Ta, pokud vím, měla být už minulý týden.“, vzpomínal Pietro.
„Jo, ale oni se na české straně trochu courali.“, podotkl Jan.
„Co tím myslíš?!“, začal se zahřívat znovu Pietro.
„Raději nic.“, mávl rukou Jan. „Ha, už jsme tu.“

„Zdravím vás, kluci, to je fajn, že jste se přišli podívat!“, uvítal nás Hartmutt notně rozzářen.
„Z tvého úsměvu poznávám, že ti konečně přišla.“, vytušil Jan.
„Ano, pánové, dorazila a už je tady!“, chechtal se Hartmutt a vypadal přitom jako šílený profesor, co se chystal dělat na nebohé duši pokusy…
„Jde z tebe strach.“ suše procedil Pietro.
„Ale vůbec ne, jen mám radost, že už to tu nebudu dělat sám.“, přiznal rezavec.

Najednou se ozvala slušná pecka z vedlejší místnosti.
A vyšla ona - Jan si radši sundal brýle, jestli dobře takovou krásu vidí.
Perfektní postava v dlouhém bílém plášti s dlouhými do zrzava vlasy, ze které se trochu čoudilo…


„Dobrý den, pánové!“, pozdravila ta milá osoba, vonící po jakési sirnaté látce.
Hartmutt pyšně: „To je Petra Allerlei, celým jménem Petra Allerlei-Schwarz, má nová výpomoc, do budoucna snad nastálo.“
„Hart má holku, no hurá“, problesklo dvojici v duchu hlavami.
„Pietro Zoolander, také Čech.“, představil se trochu širší z dvojice.
„Jan Richter, jeho kolega.“, zase ten nepoměrně hezčí.
„Petra Allerlei, těší mě.“, hlesla holčina a podala si s dvojicí ruce.

„Hartmutte, omlouvám se, já nechtěla…“, kála se za tu pecku.
„V pohodě, hlavně, že nic neshořelo, a jen pro příště, modré nemícháme se žlutým, ať je to cokoli.“, ujasnil Hartmutt.

„To jste přišli jen kvůli ní?“, zeptal se kapku zklamaně Hartmutt.
„Nee, vůbec ne, ze včerejšího případu potřebujeme vyzjistit tři SPZ, zkusíš to?“, poprosil Jan.
„Máme tu záznam těch aut, a nám se to nepovedlo rozluštit ani na stanici.“, dodal Pietro.
„Ty bys měl luštit jiný věci.“, dobíral si ho Jan.
„Problémy v ráji?“, usmál se Hartmutt.
„Houby, jen drobná hysterie. Už jsem si zvykl.“, mávl rukou Čech.
„Kluci, to by snad šlo, ale já vám s tím nepomůžou, já jdu uklidit, to, co zbylo z vedlejší laboratoře. Petra vám pomůže.“

Usadila se k té věcičce, a pustila záznam.
Během chvilky vyčistila obraz celého záznamu tak, že i HD je rozmazané proti tomu.
Jan si zapsal: „Jo, B-DZ 124, NE-SE 8470 a PS-RZ 7744. Dobrý mám zapsáno, můžem to vrátit do té garáže.“

Jan poděkoval, ale neudržel se, a tu pusu jí dát prostě musel. Petra se lehce zastyděla a poděkování opětovala.
Než se Hartmutt vrátil, už byli pryč.
„Pomohla si jim?“, zeptal se.
„A jak, víc než si myslí.“, pyšnila se Petra.

Cestou zpět:
„Je ti jasný, že se musíš zeptat Andrey, aby ti ty SPZ našla…“, připomněl Jan Pietrovi.
„Jo, je, ale řekneš jí to ty.“, zazubil se Pietro.
Zazvonil mobil.
„No, Pietro.“
„Ahoj, tady Jörg z kamerového. Byla tu Andrea, a vyzvedla si záznam z té akce z pátku. Víš o tom?“
„Jo vím, prosím tě, neřeš to. Pak ti ho vrátím. Má to doufám zvukovou stopu?“
„Jo, má.“
„Díky, aspoň bude klid a uslyší to sama. Dík, pak se stavím a vrátím ti ji.“, už s úsměškem končil Pietro.
Zavěsil a rozesmál se, jako snad ještě nikdy.
„Ona tam fakt šla… No je tohle možný? Já se z ní zblázním. Kdybych jí řekl, že si to ověří skokem z okna, tak skočí.“, smál se Pietro.
„Má tě ráda, no.“, zvážněl Jan.
„Dobře, to je jí k dobru, ale prosím tě, mě jen fascinuje, že mi nevěří, i když jí to říkám do očí. Zvlášť, když ví, jak na tom vztahově jsem.“, utíral si Pietro slzy smíchu.
„Tu už nezměníš, to je holt Andrea, no… A moc dobře si to věděl, jak se v tomhle chová.“, pokrčil rameny Jan.

Na služebně.
„Zdravíme!“
Pietro sebral odvahu a Andreu raději sám poprosil o majitele těch značek.
Andrea chňapla papír a beze slova začala třískat do klávesnice.
Pietro na odchodu jen zamumlal: „Ještě jí to nepustilo…“
„Našla ti to?“, zeptal se trochu jízlivě Jan.
„Ale jo, ale nehla ani brvou.“, znechuceně odvětil Pietro a otevřel nový litr produktu firmy Rauch.
„Hele, to jí přejde, počkej, až uvidí záznam.“, usmál se Jan.
„No snad jo, ony někdy nestačí ani obrazové důkazy.“, ustaraně dořekl Pietro a napil se.

Toho samého dne v podvečer na služebně už byli skoro všichni pryč, jen Pietro, Jan a Andrea ještě něco dokončovali.
Snad jen Semir se vrátil pro klíče od domu, když je tam zapomněl.
Pietro šel na záchod, když zaslechl ze zasedačky zvuk.
Andrea si tam pouštěla ten záznam.


„Leno, já vám to říkal už před akcí. Ti dva se měli obejít, takhle vás akorát viděli a zdrhli.“
„Pietro, já vím, ale když jsem jim to navrhla, tak to odmítli. A co jsem měla dělat.“
„Co já vím, já v zásahovce nejsem, tam jsi ty.“
„No dobře, dobře, ale můžu tě slíbit, že na příště je přesvědčím.“
„A vůbec, kde jste byli s Janem a Tomem?“
„Kde asi, my čekali, že přijde někdo od vás nám na pomoc.“
„Aha, tak promiň, nu.“
„Hele, dobrý, no. Měj se a ahoj.“
„Ahoj, a dík za radu.“

Pietro se jen tiše zasmál a hnal na záchod.
Vrátil se zpět, ale Andrea už nikde a na stole měl tu kazetu.
„Ona tu byla?“, zeptal se Pietro.
„Jo, byla. A celkem hnala domů.“, vysvětlil Jan.
„No, vida, tak já hned skočím za Jörgem a vrátím mu jí. Myslím, že svůj účel splnila.“, uchichtl se Pietro a čapnul kazetku.
Jörg už ho jakoby snad čekal.
„Ahoj, tady ti to vracím.“
„A bylo to k něčemu?“
Pietro poplácal Jörga po ramenou: „Hele, bylo a půjčíš mě ten malý diginahrávač?“
Jörg jen: „Na co?“
„Chci si nahrát tu její omluvu, to tak často neuslyším…“, zubil se Zoolander.
„Mám rád tvůj humor, Pietro. Jo, vezmi si ho.“, řekl Jörg.
„Díky za kazeťák a dík i za ten záznam. Jsem tvým dlužníkem. Zítra tu máš expres lahev na dlouhé noční šichty.“, přislíbil Pietro a odjel.

Doma:
Pietro přišel, odemkl, odložil si a klíčky od vozu a bytu pověsil na věšáček.
V obýváku seděla Andrea, která se snažila předstírat, že si čte.
„Co jsem ti říkal, ale ty holt ne a ne…“, usmál se Pietro od futer dveří do obýváku.
„No, dobrá, dobrá, zmýlila jsem se, a ač nerada, uznávám svou chybu a musím se ti omluvit, že jsem ti křivdila. Tak se nezlob.“, odložila Andrea čtení a omluvila se.
„Fajn, mám to celé. Dík.“, cukal koutkama Pietro.
„Co máš celé?!“, zpozorněla přítelkyně.
„No nahranou tu omluvu, to často neslyším.“, a propukl ve smích.

Hvíízd, hvíííízd, mrsk, hvíízd…
Vzduch proťaly 4 péřové čtvercové projektily z Ikey, za 5 Euro kus, hozené lehce pobavenou ženou, která tak vystřílela celý pohovkový zásobník. Jeden minul o fous (a to doslova) Pietrovu hlavu, další letěly vedle rukou a ten poslední sestřelil vázu ze stolku a uvolnil tak tekutinu v ní uzavřenou.


„Máš tu práci, něco si tu rozlila…“, pokračoval Pietro.
„Hvííízd…“
„Auuu, tohle bylo zákeřný.“, prskl Pietro, když dostal přímý zásah do tváře.
„Tak se mi nesměj.“, čertila se Andrea, které otrnulo.
Uklidila a utřela vodu, pak se usadili do pohovky, kde se Andrea stulila posléze k Pietrovi a četli si až do noci…

Ten samý podvečer, ale jinde:
„Slečno Petro, dnes již máte padla.“, ohlásil Hartmutt.
„A vy jdete také?“, zeptala se a zrzavce tím překvapila.
„Ano, ale vy jistě bydlíte asi jinde.“, zeptal se Hartmutt, zaměstnán vypínáním počítačů.
„Rotbaumweg 14.“, upřesnila Petra nenuceně.
„Éééé, tak to jsme sousedi. Já bydlím naproti - Rotbaumweg 24.“, dodal Hart.
„V tom případě budeme mít společnou cestu.“, usmála se Petra.
Když bylo vše povypínané a zamknuté, nasedli každý do svých vozů a vydali se na cestu domů.


Zatím každý zvlášť, ale kdo ví…. Smile

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 244
Odpovědět s citátem
Mihehehe Evil or Very Mad, hartík zde hraje-výborně. Hezká povídka s Hartmuttem

„Vy Češi jste hrozný lháři, nevěřím tě ani nos mezi očima…“
„Od Němky to sedí…! Potrefená se ozvala, co?“


Laughing Laughing Laughing Laughing To sedí-né od Němky ale od žárlivé andrey. Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Počkej, počkej, počkej, to mi jako věnuješ povídku, ve které ale nejsou Wox a Semirek, natož aby měli nějaké drama? NO TOTO???? Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing to si jako lajzneš?! Laughing Laughing Laughing dělám si legraci, díky Laughing ale jako... příště se snaž víc, jasny? Laughing Laughing Laughing

Na začátek ti přiznám jeden velký kompliment.
Fakt mi přijde, že povídka za povídkou je lepší a lepší - propracovanější a s lepší pointou.
Třeba tady ta červená nit s andreinou žárlivostí, která se proplétá celým dílem, je fakt zajímavá a dobře vypointovaná, opravdu dobře!

Jinak bych si dala pozor na kurzívu - opravdu se jí označuje náhled do minulosti a je to silně vžité. Lidem to dost možná komplikuje čtení...

Oceňuji, že andree dáváš i hodně negativní vlastnosti... pak je povídka uvěřitelnější, lépe se čte.

„Pietro, ty se dovedeš rozzuřit!“, pochválil Pietra Jan. - Laughing

A jéje, setkání Pietra s Petrou by andrea nemusela vydýchat, bacha Very Happy

Hoh, jak jsou u tebe všechny slečny a ženy čarokrásné Very Happy

Drobná hysterie! U andrey! Hochu, hochu Very Happy


„Ona tam fakt šla… No je tohle možný? Já se z ní zblázním. Kdybych jí řekl, že si to ověří skokem z okna, tak skočí.“, smál se Pietro.
„Má tě ráda, no.“, zvážněl Jan.
„Dobře, to je jí k dobru, ale prosím tě, mě jen fascinuje, že mi nevěří, i když jí to říkám do očí. Zvlášť, když ví, jak na tom vztahově jsem.“, utíral si Pietro slzy smíchu.
„Tu už nezměníš, to je holt Andrea, no… A moc dobře si to věděl, jak se v tomhle chová.“, pokrčil rameny Jan. --- tohle byl moc pěkný dialog Smile

Vzduch proťaly 4 péřové čtvercové projektily z Ikey, za 5 Euro kus - také pěkné!

Na závěr jedna věc.
Prosím, neber ji nijak imperativně - ani jako admin ani jako autor nejsem a nechci být v pozici, kdy bych sebe považovala za někoho, kdo dává jiným úkoly, nebo je má tu drzost učit, jak SPRÁVNĚ psát.
Ale jako čtenáře by mě od tebe lákalo číst povídku, kde by ses zaměřil čistě na emoce. Strašně by mě zajímalo, jak by ses s tím popasoval - prostě věnovat skoro celou povídku pocitům třeba Jana, který se trápí nad tím, že je Pietro unesený a nikdo neví, kde je. Cokoliv v tomhle stylu - zamyslet se nad tím, co by ta postava prožívala, co by dělala a pod.
Neláká tě to? Very Happy

P.S.: jestli tam dáš Semira, co bude truchlit nad tím, že mu andrea odešla a přemýšlet, jak se k ní vrátit, NAJDU SI TĚ!!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Díky za tento příspěvek. Tohoto si cením zatím nejvíc.

A díl 11. jsi četla??

Ještě řekni, žes objevila talent typu tebe, SaM a Všelicos a hodláš jej vybrušovat k dokonalosti... Embarassed červenám se.
Kurzívu užívám pro "mluvení jakoby vzadu" - něco jako vypravěč.
U mě není ošklivých žen. Leda chováním.
Tak příští věnování bude snad "lepší" - ale když si tak věrná fanynka A.S. a když máš hrozně ráda, jak prská a zuří, tak nešlo jinak... Zvlášťě, když si na konci "nabančí".

Láká, což o to, čistě emoční by snad šla, ale je to tenký led, buďto to bude pak hodno vydání knižního a nebo to bude naprosto nečitelné... A bylo by to asi krátké. Já ti dám pak vědět.

On bude emoční (smích, pláč apod.) ten konec, ten jsem vyladil tak, že jsem u toho brečel sám... Crying or Very sad

A co bys mě pak udělala?? Laughing Cool Wink

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Mně se totiž třeba vždycky líbí nejvíce ty díly a kapitoly povídek, kdy se jedna postava bojí o druhou.
Třeba Tom, který je (narozdíl od andrey, které je to fuk B-)) v Horečnatých snech úplně hysterický, protože mu unesli Semira. Nebo naopak Semir zdrcený, když si myslí, že se něco stalo Tomovi. Nebo u Všelky ztrápený a vystresovaný, jindy ledově klidný Vávra. To jsou skvělé okamžiky a když je autor dobrý, krásně je dává.

Třeba se podívej právě na povídky od SaM - hodně velká část se vůbec nevěnuje ději, ale rýpání ve vnitřním životě postav.
Je to pro autora obrovské hřiště, jen si chtít hrát Smile

Ale respektuji, že to nesedne každému. Nenech se do ničeho nutit.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Nu uvidíme. Asi vím, jak je to myšleno...

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Já jsem si uvědomila, že jsem nehodila koment pod tu povídku, kde jsi využil základ z epizody Štvanice.
Tam se mi to bude popisovat lépe...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Ano, jen základ... ale taky půl dialogů a 3/4 děje...

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 11. - Technikova výpomoc
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma