AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Tehdy v noci (10/10)
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Takže, na přání Wox přidávám povídku, na které právě pracuji. Pravděpodobně vás hned z kraje zaujme prudce originální zápletka a vězte, že si to plně uvědomuji. Každopádně často zapomínáme, že klišé jsou klišé hlavně z toho důvodu, že fungují, takže doufejme, že bude fungovat i tato povídka. Původně měla být spíš humorná, pak mi začala jít do hloubky a nakonec mi to v kapitole, kterou právě píšu, nabralo hodně vážný ráz. Doufám tedy, že si tam každý najde něco, co ho zaujme.

Rating: M/A čili dospělí. Zatím je víceméně jen kvůli malým zmínkám v prvních dvou kapitolách, ale znáte mě. A ruku na srdce, čekali jste něco jiného? Laughing

Délka: 10 kapitol, délka jedné je plus mínus 4 000 slov, prolog + epilog.

Postavy: Kobra 12, Kobra 11, Petra, Bonrath & Herzberger, Engelhardt, Hartmut, nějaké smyšlené a uvidíme, kdo ještě přibude.

Párování: Frank/Susanna, Tom/Petra

Další poznámky: Nemám nejmenší tušení, jak funguje německé rodinné právo, takže jsem si hodně vymýšlela a spoléhala na protekci, aby se vůbec zápletka této povídky uskutečnila. Kdyby se v tom někdo z vás náhodou vyznal a chtěl se se mnou podělit, nedělejte to. Začala bych být posedlá tím, jak tu povídku udělat co nejrealističtější a odmítám jí tak ubližovat. Děkuji za pochopení. Laughing

Petřina hláška v 5. kapitole, „Tohle bude dávat větší smysl, když si k tomu dám víno,“ je parafráze hlášky ze seriálu The Good Wife / Dobrá manželka.

Účinky dopaminu jsem si vypůjčila od jednoho příspěvku na Cracked.com, konkrétně tohoto.

Útržek z rozhovoru, který vede Susanna s Frankem v poslední kapitole, je půjčený ze seriálu 2 Broke Girls / 2 $ocky, konkrétně epizody 3.14 A sex v kontejneru / And The Dumpster Sex: - “What's going on? Uh, the sex was bad.” / “What about the scratches on my back?” / “I was trying to get away.”

Povídka se opět žádným způsobem neopírá o žádnou předchozí a postavy v ní jsou nastavené jinak. Když budete k postavám přistupovat tak, jako byste právě dokoukali seriál, bude to nejideálnější.

Moc se těším na komentáře! Wink

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - Prolog
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

0./ Prolog


Sněžilo vytrvale už několik dní a to nejlepší, co se za takového počasí po náročném pracovním týdnu dalo dělat, bylo zapadnout do útulného podniku a zlískat se punčem. Pak bylo jen třeba dopravit se tou nejkratší možnou cestou domů, do teplé postele. Ale Frankovi Traberovi se ještě nechtělo spát.
„Není bezpečný, aby se dáma toulala po ulici sama opilá,“ domlouval proto Susanně a mával jí rozšafně ukazovákem před očima. „Moje zodpovědnost,“ ukázal si na hrudník a ignoroval, jak von Landitz přehnaně přikyvuje a každou chvíli se mu směje, „je přesvědčit se, že ses domů dostala v pořádku.“
„Jeli jsme taxíkem, Franku,“ oznámila mu Susanna. „A po schodech nahoru to zvládnu. Vůbec jsi nemusel vystupovat.“
„Tos mi taky mohla říct dřív,“ povzdechl si dramaticky Frank a opřel se o zeď, aby se smíchem pozoroval, jak se snaží najít ten správný klíč. Trvalo jí, než se trefila do zámku.
„Víš, co si myslím?“ zeptala se Susanna, přestala se věnovat zámku u dveří a opřela se o Trabera, ukazovák pravé ruky mu zabodávajíc do bundou oděné hrudi. Franka její odvážná blízkost překvapila, ale udělal, co považoval za svou mužskou povinnost, a položil dlaň nízko na její záda, strkaje ji ještě trochu víc k sobě. „Myslím si, že se ti nechce domů,“ bodala dál Susanna soustředěně do jeho hrudníku, „a tak se mi snažíš nacpat na gauč.“
„Odhalila jsi mě,“ poznamenal dramaticky – ačkoliv se mu hlavou mihlo pomyšlení na trochu jinou část nábytku – a přejížděl rukou po jejich zádech. Pravda byla taková, že když vystoupila z taxíku, šel automaticky s ní. Ještě se nechtěl loučit; zdálo se jako škoda to rozpustit, když se tak skvěle bavili. Nestávalo se často, aby byla Susanna tak nádherně uvolněná; nechtěl promeškat ani chviličku.
Cítil její dech na tváři a snažil se polapit myšlenku, která mu poletovala ve značně uvolněném mozku. Uculil se, když se to povedlo. „Takovýho sněhu,“ zamumlal a měřil očima plácek napravo od hlavních dveří. „To je škoda, aby to nikdo nevyužil. Postavíme sněhuláka,“ rozhodl se, odlepil se od zdi a táhl Susannu za sebou.
„Proč sněhuláka?“ zamračila se Susanna, ale poslušně začala hňácat kouli stejně jako Frank. Nebyla tak opilá, aby se nedokázala zastavit, ale alkoholová clona jí poskytovala výmluvu, proč to dělala. Takové věci se od ní nečekaly; u nich doma nikdo nestavěl sněhuláka. Ale teď byla oficiálně opilá, Frank to řekl, takže postaví toho sněhuláka, ať se to tomu sněhu líbí nebo ne. A bude skvělý.
„Tak iglú,“ navrhl Frank a podíval se na kouli ve svých rukou. „Ale já už mám kouli. Musíš to furt komplikovat?“
„Ne, myslím proč ne sněhulačku?“ opravila ho Susanna. V momentě, kdy se začal Frank culit, pochopila, že udělala chybu. „Dobře, sněhuláka,“ kapitulovala rychle. Už ho viděla, jak s tím přiopilým puberťáckým chechotem tvaruje sněhové soše výstřih. Traber se zatvářil zklamaně, ale vrátil se k práci.
Po hodině potácení se sněhem a jedné spontánní koulovačce byli oba od sněhu, na několika místech přímo mokří, ale stáli bok po boku a zírali na svoje dílo. Sněhulák to byl pěkný na to, kolik měli toho punče. Stál rovně, měl i knoflíky, oči a ústa z kamínků, které Frank ukradl na upravením prostranství před domem, jen hlavu měl holou a chyběl mu nos. „No…“ zhodnotil Frank kriticky. „Budem muset ještě trénovat.“
„Není to nejhorší,“ odtušila Susanna. „Na to, že jsem to dělala poprvé…“
Frank se na ni udiveně podíval. „Tys nikdy předtím nestavěla sněhuláka?“
„Ne,“ zakroutila hlavou. „U nás doma se to moc nevedlo a neměla jsem moc kamarádů, takže…“ pokrčila zahanbeně rameny.
„Mělas mi to říct,“ řekl Frank, jeho velká ruka dopadla na Susannino rameno a stiskla ho. Susanna se o něj opřela. „Byl bych něžnej.“ Vyprskl smíchem, když do něj Susanna strčila loktem, a rychle ji dohnal, aby ho náhodou nenechala venku. „Víš, jsem poctěnej, že sis vybrala mě.“
„Mohla jsem dopadnout hůř,“ podotkla Susanna a cukal jí koutek, když za ní proklouzl do chodby. „Neřekla jsem, že na tom gauči můžeš spát.“
„Prosím,“ zahučel Frank a Susanna s sebou cukla, když jí jeho velké ruce chytily kolem pasu. „Strčilas mě do sněhu, je vlastně tvoje zodpovědnost mě teď zahřát. Gauč a deka bude stačit, nejsem náročnej.“
„Jestli mě nepustíš, tak nahoru nevylezem,“ poučila ho Susanna a smála se. Ještě pořád se trochu motali i zvlášť, natož tak dohromady.
„Nepustím tě, dokud mi neslíbíš, že mě nenecháš na ulici,“ argumentoval Frank. Susanna nehodlala ustoupit, takže na ní visel ještě ve chvíli, kdy odemykala dveře od bytu. Když se jí to konečně podařilo, otočila se v jeho náruči tak prudce, až Traber zaraženě o krok ustoupil. Rozpřáhla ruce a opřela se o obě futra. Zůstal ji ale tahat za kapsy kabátu a prosebně špulit pusu.
„Nebyl bys na ulici, běž domů,“ navrhla mu, ale poznal na ní, že už je smířená s tím, kde bude Traber dneska v noci nocovat.
„To bys musela jít se mnou a postavit mi před domem sněhuláka,“ zavlnil na ni obočím. „No tak, budu hodnej.“
„Ty tak určitě,“ odtušila Susanna, ale dovnitř ho pustila. Frank vypadal víc než potěšeně, když ze sebe shodil mokrou bundu a zul se. Motali se v předsíni, záměrně do sebe strkaje lokty a rameny, a střídavě se potichu chechtali. „Takže pokud vím,“ začala rozšafně Susanna a uhladila mu vrabčí hnízdo, které zůstalo na hlavě potom, co sundal čepici, „dohoda byla gauč a deka. Jsem ochotná přihodit ještě čaj.“
„Za co mě trestáš?“ zamračil se Frank provokativně. Susanna se začala nadechovat, ale Traber se kolem ní nonšalantně došoural do obýváku a složil se na gauč.
„Takže ten čaj nedostaneš,“ sdělila mu nakonec ortel. Traber ležel tváří v polštáři a jen zvedl ruku, aby jí to beze zájmu odmávl. Za chvíli ho slyšela chrápat. Něco v ní pocítilo prudké zklamání, když usnul. Už byl u ní doma potom, co se celý večer se kočkovali. Možná tak trochu čekala…
Susanna prudce zakroutila hlavou a nechala Franka spát na gauči bez deky, rychle strategicky ustupujíc do své ložnice, aby utekla vlastním hloupým nápadům a jeho chrápání.
To bylo naposledy, co se s ním opila.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 1.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

1./ Ráno poté


Povlečení bylo k jeho kůži laskavější než obvykle; Frank Traber se ještě napůl ve spánku zavrtěl, aby se o tom faktu přesvědčil, a napadlo ho, že tohle rozhodně není jeho postel. Rozlepil jedno oko, aby zjistil, kde je. Interiér ložnice mu připadal povědomý, ale ne úplně známý, a až teprve po chvíli v ranním světle začal rozeznávat vybavení místnosti, o které se Susanna von Landitz dušovala, že do ní Traber v životě nevstoupí.
Donutilo ho to se zakřenit; evidentně se sekla. Jak kdyby mu snad uniklo něco, čím by ji mohl vyprudit; jeho podvědomí patrně začalo spřádat plán, jak se sem dostat, od chvíle, co vyslovila, že se to nikdy nestane. Inu, s trochou píle se dalo zvládnout všechno, jak ho to máma učila. Frank se stále ještě s úsměvem zvedl na loktech a pomalu pohnul hlavou, aby vyzkoušel, jak moc ho bolí. Musel mít příšernou kocovinu, protože si zaboha nemohl vybavit, jak se sem dostal.
Jakmile trochu rozhýbal mozek a zaměstnal oči, začal si uvědomovat další okolnosti. Jako první se mu vyjevil ten drobný detail, že je nahý jak prst. Pak, že v posteli není sám, a shodou náhod je ta druhá osoba podle všeho taky nahá. A za třetí, na prsteníčku levé ruky mu něco hrozně vadilo.
Podíval se na ni.
Zamrkal a z jednoduchého kroužku na své ruce se podíval na elegantní křivku Susanniných nahých zad.
Polkl.
Opatrně, aby udělal co nejmenší rámus, se posadil a naklonil přes Susannu, aby viděl na její levou ruku.
Znovu polkl.
Tohle bylo rozhodně zajímavější, než prve čekal, a Susanna si ho omotala kolem prstu líp, než si myslel, pokud se s ní fakt oženil jenom, aby mohl do její ložnice. Znovu se na ni zadíval; ležela na břiše, rozcuchané vlasy trochu přes obličej, a prsten na levé ruce položené na polštáři snad až výsměšně zářil.
Vlastní rozpolcenost Franka na chvíli překvapila. Chtěl sprostě zaklít a utéct, protože tušil pořádnou šlamastyku, a pak si chtěl lehnout zpátky vedle ní; přitisknout se k ní; zafuňet jí do vlasů a špičkami prstů spočítat její žebra. Podívat se pod tenkou přikrývku, pod kterou se rýsovaly obrysy jejích dlouhých nohou a pevných hýždí. Měl takové tušení, že jakmile se probudí, už ji takto nikdy neuvidí, a navíc se říkalo, že zrak může popohnat paměť, ne?
To lehké připomenutí okna v hlavě ho přimělo znovu se podívat na levou ruku. Ta zatracená věc ho škrtila jak seprané trenýrky, a teprve v tu chvíli ho konečně polapila panika a vyvolala trochu hořkosti na jazyku. Donutil se ji polknout jako obzvlášť ošklivý kus vrzule. Svět nefungoval jak americká slaďárna; uzavřít právoplatné manželství něco trvalo a byla k tomu potřeba spousta papírů, byl o tom přesvědčený. Cokoliv se Susannou v noci vyváděli nemohlo mít jakýkoliv právní dopad.
Když si to v hlavě srovnal, trochu se mu ulevilo. Pořád to sice neřešilo, proč byli oba nazí, ale aspoň to bylo o jeden nepříjemný rozhovor méně. V nohách postele zahlédl něco černého a při prozkoumání zjistil, že jsou to jeho boxerky. Na mysl se mu vkradla vzpomínka na to, jak se mu jejich guma zezadu zařezávala do hýždí, když je měl stažené napůl žerdi, ale zatřepal hlavou. To se mu mohlo zdát; nebylo to poprvé, co měl o Susanně takový sen a když se opil, bývaly zpravidla ještě živější.
Potichu natáhl boxerky a popadl džíny, které jako jediné našel v ložnici. Po cestě dolů sesbíral tričko, jednu ponožku a boty, u hlavních dveří pak našel bundu. Jeho svršky byly naaranžované s jejími způsobem, který vtíravě naznačoval, že skončily na jedné hromadě proto, že se nikdo nezajímal, kam letí, ale i tu informaci zatlačil do podvědomí. Ve svalech zaznamenával přetažení, jaké cítíval jen po intenzivním posilování nebo pořádném sexu, ale to taky odmítl považovat za nezvratný důkaz.
V hlavě měl pořád jen značně provokativní obrazy, které nijak zvlášť nepomáhaly osvětlit záhadu dnešního rána. Vzpomněl si na Susanniny pečlivě upravené nehty zaryté to jeho zad a jeho kůže zareagovala, jako by tam snad opravdu byly. Postavil na kafe a odebral se do koupelny. Zahlédl svůj odraz v zrcadle a dřív, než se stačil zastavit, odhrnul límec trička. Na klíční kosti měl otisk zubů, umě umístěný pod cucflekem trochu výš na hrdle. Napůl vedený svým obávaným instinktem vyhrnul tričko a natočil se k zrcadlu, aby viděl na záda.
Rychle ho spustil dolů, jako by tam na něj vykoukl Vetřelec, a zůstal bezradně stát. Dobře, možná měl poškrábaná záda a cucflek, ale to ještě pořád nedokazovalo, že skutečně došlo na to. Jestli byl tak namol, že si nevzpomínal, kde se na jeho prsteníčku vzal ten kus kovu, tak přece nemohl být ničeho schopný. Jakkoliv se mu to nelíbilo přiznat, biologie byla v tomto neoblomná a od jistého procenta alkoholu v krvi se prostě nic nedělo, ať se sebevíc snažil.
A byly to obvykle tyhle stavy, po kterých měl povážlivá okna. Pravda, něco se mu v hlavě začínalo rýsovat. Pamatoval si její kolena v dlaních a ten klidný, vyzývavý výraz, který měla ve tváři; její stoicismus podrývaný jen tím prudce a nepravidelně se zvedajícím hrudníkem. Pamatoval si tmavé žíly na vnitřní straně jejích mléčných zápěstí, když se zapírala dlaněmi do čela postele a tlačila proti němu. Pamatoval si, jak chutnala.
Skoro až panicky zhltl několik doušků kafe, které mezitím mechanicky dodělal, a spálil si jazyk. Vokalizovalo to sice to šťavnaté zaklení, které měl na jazyku prakticky od probuzení, ale úplně to zahnalo všechno, co mohl vztahovat k minulé noci. Byl to jen alkohol a představivost. Ale pak tu byly ty škrábance, ten cucflek a fakt, že ho nebolela hlava… Alkohol byly kalorie, kalorie mizely, když se někdo pořádně hýbal.
Traber zatřepal hlavou a nalil hrnek i pro Susannu. Našel něco na bolest hlavy – on možná bolehlav neměl, ale pokud s ním včera držela krok, ona ho mít bude – a hrdinně vykročil. Ať se mu to líbilo nebo ne, tohle bez Susanny prostě nerozklíčuje. Ona si taky něco musela vybavovat; dohromady to možná bude dávat nějaký smysl.
V momentě, kdy ale vstoupil do ložnice, udeřilo ho to do nosu. Těžký, vydýchaný vzduch; pot a sex. Na chvíli zavřel oči a opřel se o futra; skvěle, Trabere, fakt skvěle, ty to prostě musíš zase zkomplikovat. Odložil oba hrnky a krabičku s prášky na Susannin noční stolek a otevřel okno. Spolu s tím oknem, co měl pořád v hlavě, to hodilo na pěkný průvan. Vrátil se k Susanně, sedl si na kraj postele a odhrnul jí vlasy z tváře. Zavrtěla se a usmála se do polštáře a Frank se usmál v odpověď, aniž by si to uvědomil.
Nedokázal se přimět k tomu, aby s ní zatřásl, takže ji dál hladil po tváři a po vlasech, než otevřela oči. „Dobrý ráno,“ pozdravil ji. „Kafe?“
Susanna kývla, pořád se trochu usmívala; pak se na něj zamračila a zjevně si uvědomila všechno to, co docházelo asi před půl hodinou jemu. Její mozek pracoval jako obvykle o dost rychleji, protože za pět vteřin čistého času měla hnědozelené oči vytřeštěné způsobem, jaký u ní Frank ještě nezažil. Vyletěla do sedu, panicky si přikrývku tahajíc k hrudi. Neudělala to ale dost rychle a Frankovy oči rychle polapily, co mohly; bylo to nové a vzrušující a zároveň tak nějak známé.
„Co tady děláš?“ vyhrkla Susanna.
„Dobrá otázka,“ poznamenal Traber lehce a trpělivě před ní držel hrnek s kouřícím životabudičem. „Spal jsem vedle tebe.“
„Jenom spal?“ zeptala se Susannna opatrně.
„Myslím, že ne,“ přiznal Traber, pokrčil rameny a teprve teď si uvědomil stud. Už se mu to jednou, dvakrát stalo – sex, kterému nepředcházelo žádné dvoření a známost jím končila – a vždycky nad tím pokrčil rameny, jakmile to trapné ráno odeznělo. Ale se Susannou to kdovíproč nešlo, styděl se před ní. Takhle se to nemělo stát. Měřila ho nešťastně zpod svraštěného obočí a on si zoufale přál, aby se na to dívala aspoň trochu pozitivně. Jistě, kocovina a okno v hlavě nebyly nijak příjemné, ale stejně ji fakt, že se spolu vyspali, podle Frankova skromného názoru neměl tolik děsit.
„Proboha,“ zašeptala Susanna a křečovitě svírala přikrývku na prsou. Vzala si od něj hrnek a zadívala se do něj; nedržela ho jako někdo, kdo se to kafe chystá pít. Zjevně byla ráda, že měla bod, na který mohla chvíli fixovat oči a rovnat myšlenky. Přitáhla kolena k tělu, pustila přikrývku a promnula si obličej. Frank jí nabídl tablety a Susannu patrně až v tu chvíli napadlo napít se kávy.
„Mám okno,“ řekla pak, ale bylo to vlastně bezpředmětné. Všechny svaly v těle měla přetažené – mezi nimi i ty, co neprotáhla nějakou dobu – klín citlivý a ulepenější než zbytek těla. To s tou nahotou a faktem, že vstal z její postele, mnohé vysvětlovalo.
„Vítej v klubu,“ odpověděl Frank mnohem trudněji, než se snažil mluvit prve. „Nepamatuješ si vůbec nic?“
Něco tam bylo; pamatovala si, že její srdce tlouklo rychleji, než ho kdy slyšela tlouct, a rozhodně nepravidelněji. Zdálo se, že jakákoliv adrenalinová situace předtím ji nemohla připravit na intenzitu jeho doteku. Frankovy vlasy byly nepoddajné, ale hebké; hebčí, než si kdy myslela, že budou. Protékaly jí mezi prsty, až musela sevřít ruce v pěst, aby udržela jeho hlavu tam, kde ji chtěla. Muselo ho to zabolet. Susanna si ale nepamatovala, že by protestoval; cítila jeho strniště na kůži svých stehen, jeho hrubé dlaně na bocích; držel ji na matraci stejně naléhavě, jako ona držela jeho hlavu ve svém klíně.
Oh.
„Něco ano,“ hlesla a cítila, jak jí hořely tváře. Polkla a bolest v hlavě zesílila. Uvědomila si, že ani neví, co jí to vlastně dal, a hloubka té důvěry, kterou k němu měla, z nějakého důvodu přidala k té panice a zmatení, které právě cítila. Zvedla k němu oči a čekala od něj vlastně cokoliv; Frank Traber uměl brilantně skončit v průšvihu a ještě brilantněji se z něj vymotat, tak proč teď seděl na posteli a nic nedělal?
„Tak aspoň v tom je jasno,“ řekl Traber po chvilce a nebyl si jistý, jak by se měl cítit. Susannino zmatení mu moc nepřidávalo; kdyby k tomu zaujala jasný postoj, například na něj začala vřeštět – protože někde vzadu v hlavě už teď věděl, že to nakonec zase bude jeho vina – hned by se mu s tím líp pracovalo. Skoro si přál, aby ho vyhodila nebo začala drmolit něco o omylu, ale ona na něj jen tak divně hleděla a zjevně od něj něco čekala.
A pak mu došlo, že se ještě ani slovem nezmínila o…
„A co je zase tohle?“ promluvila Susanna po chvilce a v hlase jí překvapivě nezaznívala panika. Dívala se na svou levou ruku a zněla trochu otráveně; jako by ji unavovalo, že sotva se probudila, valí se na ni jen jobovky. Zvedla k Frankovi oči a čekala vysvětlení. On byl ten oblečený, co připravil kafe, poskytl jí první pomoc a mluvil skoro uvolněně. Musel na tom být líp než ona.
„To taky nevím,“ přiznal Traber zvedaje svou levačku a ukazuje jí snubní prsten. Skoro se to bál udělat; paranoidně čekal, kdy ho něčím majzne po hlavě. „Ale bude to jenom sranda, přece jsme se na férovku nemohli vzít jenom tak…“ Poletoval očima po její tváři. „Nebo jo?“ vyhrkl trochu nejistě, když nic neříkala.
„Ne,“ ozvala se rychle Susanna. „K tomu je potřeba minimálně občanka,“ odmlčela se a pak jí došlo, že tomu moc nepomohla. „A rodný list, ty nenosíme normálně u sebe. A nějaká žádost dopředu, formulář… Způsobilý oddávající… Svědci…“
„Dobrý,“ vydechl Frank. „Teda jestli jsme nebyli ve Vegas,“ dodal s úsměvem a pak zvážněl, když mu došlo, že to zatím taky nemůže vyvrátit. „Kde jsme to vlastně byli?“
„Hlavně co jsme to pili?“ zamračila se Susanna a položila si dlaň na čelo. „Takhle jsem se ještě nikdy nezřídila.“
„Ta kalba na stanici,“ poznamenal po chvíli Frank a napil se ze svého hrnku kafe. Svraštil obočí, jak se snažil vzpomenout si dál, a Susanně cukl koutek. Na přemýšlejícím Frankovi bylo vždycky něco roztomilého jako na dítěti, které se soustředěným výrazem cpe kolečko do hranatého otvoru. „Narozeniny šéfové, byl tam ten notář. No jasně!“ zvolal vítězně. „Byl tam ten notář a dělal si srandu ze šéfové, jestli si ho nechce vzít, tak se k nám dostalo tohle,“ zamával levačkou. „Měl ty prstýnky po páru, co si to rozmyslel a nevrátil se pro ně.“
„A jak se dostali na naše prsteníčky?“ zeptala se Susanna a palcem si hrála se svým kroužkem.
„To netuším,“ přiznal Traber trochu zklamaně. „Ale ono to přijde. Tak jak tak je to jedno, prostě mu ty prstýnky vrátíme a nic se nestalo. Nepamatuješ si náhodou, jestli jsme…“ Zápěstím provedl uvolněné gesto, ukazuje napřed na sebe a pak na ni. „…něco použili?“
„Vypadám na to?“ opáčila Susanna rozmrzele a promnula si prsty čelo, konečně upíjejíc ze svého hrnku. „Beru prášky a upřímně si nemyslím, že to někoho z nás v noci napadlo.“
„Pravda,“ přikývl Frank trochu zahanbeně. „Každopádně jestli to byla kalba na stanici, někdo bude něco vědět. Minimálně o té svatbě,“ změnil pak rychle téma a zalétl očima k Susanně.
„Doufám, že o tomhle nikdo nic neví,“ zamumlala Susanna a z nějakého důvodu to bylo, jako kdyby ho kopla do žaludku. „A nic se nedozví,“ dodala a významně se podívala na Franka.
„Copak bych se tím chlubil?“ opáčil dotčeně Traber a něco ošklivého v něm bylo spokojené, když se jí to zjevně dotklo. Potlačil to. „Jsi v pohodě?“
„Jsem,“ přikývla a nabídla mu úsměv. „To máš…“ Zmlkla, zase trochu zrůžověla ve tvářích a ukazovákem si ukázala na hrdlo. Frank se zamračil, ale pak mu to došlo.
„Jo,“ přikývl a ukázal jí i ten kousanec. Nedokázal zastavit ten křivý úsměv prozrazující spokojené ego. Susanna si zakryla oči dlaní. „Ty máš taky,“ poznamenal jen tak mimochodem a když její hlava vylétla vzhůru, zagestikuloval k jejímu krku. Trochu se ušklíbl. „Promiň,“ poznamenal a skoro to znělo, jako kdyby měl být na konci věty otazník. Nebylo mu to líto ani trochu.
Vlastně si nebyl schopný uvědomit, jestli kdy viděl něco hezčího, než byla teď Susanna; rozcuchaná, neumě zamotaná do přikrývky, líce trochu růžovější, než obvykle a vsadil by se, že měla i trochu červenější rty, jak jejich jemná kůže reagovala na jeho strniště. I kdyby byl ten cucflek na hrdle jediný, který jí udělal, stejně na sobě patrně najde plošky zarudlé kůže, o kterou otíral tvář. Pamatoval si, že to dělal a ona se pod ním svíjela a lapala po dechu.
Vypadala stejně živá, jako po každé té akci, za které mu pak nadávala a chrlila cosi o šílenství, nezodpovědnosti a horké hlavě. Frank měl najednou pocit, že by jí to měl říct; že by měla vědět, že ji dělá živější, protože nevypadala, že si to uvědomuje. Spolkl to s dalším douškem kafe. „Radši půjdu,“ řekl pak po chvilce a zvedl se.
„Franku,“ vyhrkla Susanna a když se zastavil a tázavě pozvedl obočí, odvaha, o které ani netušila, k čemu ji vlastně vyprovokovala, ji opustila. „Víš, že máš to tričko obráceně?“
Traber nabral zmačkanou látku do pěsti – a Susanna si náhle byla jistá, že někde v průběhu noci dělala to samo, když ho přitahovala k sobě – a pohlédl na inkriminující kousek bílé uměliny, která většinou bývá vzadu. „Dík,“ zaculil se na Susannu s radostí, která tak úplně neodpovídala situaci, a vysunul paže z rukávů, aby trochu dětsky přetočil. Susanna si všimla škrábanců na jeho zádech a rychle jí došlo, že je jejich původcem.
Nerozuměla. Její mozek nebyl schopný pobrat, jak je vůbec možné, že se tohle stalo. A kolikrát se to podle všeho stalo.
Jen se o to myšlenkami otřela a cítila blesk v podbřišku. Stiskla stehna k sobě a znovu čelila tomu nezvratnému důkazu, který jí dávalo vlastní tělo. Zase byla naprosto perplex z toho, s kým se to stalo, a to i přestože dokázala čistě teoreticky pochopit, proč ji přitahoval. Pod tou poněkud zanedbanou a umolousanou slupkou bylo schované působivé tělo.
Jenže to bylo teoreticky. Nikdy si nepřišla jako ten typ žen, které by tíhly k romantickému primitivismu. Až doteď. Musel to být ten alkohol, jinak to neuměla vysvětlit. Frank byl její partner. Byl její přítel, to byla ochotná uznat. Možná, ale jen možná cítila i něco víc; aspoň by to vysvětlovalo, proč se její srdce vždycky na chvíli zastavilo, když si nebyla jistá, jestli Traber ten svůj poslední šílený kaskadérský kousek přežil.
Ale tohle?
„Susanno,“ zaslechla a zvedla hlavu. Frank se na ni díval pozorně a trochu se usmíval, skoro až laskavě. Vídala u něj ten výraz pokaždé, když procházela něčím, o čem spíš tušila než věděla jistě, že už se mu stalo. Něco v ní cuklo nevolí; spískat to, co právě spískali, byla jedna věc. Ale vědět, že to pro něj ani není tolik výjimečné… „Nestresuj,“ přeťal její myšlenky Traber znovu. „Nakonec to naskočí samo. A kdybys to chtěla probrat…“
„Tu svatbu?“ pozvedla obočí s lehkým úsměvem.
„Tu taky,“ odpověděl Frank. Ještě chvíli setrval mezi dveřmi, jako kdyby si nebyl jistý, jestli chce skutečně odejít, pak se na ni znovu trochu rozpačitě usmál a odešel. Susanna seděla na místě, dokud neslyšela prásknout dveře od bytu, to zklamání, které po tom zvuku následovalo, si tak úplně neuměla vysvětlit.
Zůstala se dívat na levou ruku. Jednoduchý kroužek na prsteníčku nijak zvlášť nestimuloval její paměť, ale byl hezký. A kupodivu vypadal dobře i na Frankově tlapě. Něco na něm bylo, dneska ráno, v tom špatně oblečeném tričku, prošoupaných džínách, s rozcuchanými vlasy, jednou ponožkou, pořád lehce spánkem otlačenou tváří a tím prokletým kroužkem na prstu. Malá část jí zalitovala, že se vzbudila až po něm, až když byl oblečený.
Ta větší část už nerozuměla vůbec ničemu.
*
Semir Gerkhan si povzdechl. Vyzvedávat Toma mělo nespornou výhodu v tom, že do práce dojeli včas a nemusel se řídit Kranichovým poněkud pružným denním režimem. Nevýhodu to mělo v tom, že i když Tomovi řekl, kam ty klíčky dává, ten to do dvou minut nevěděl. Jak nešlo o jeho auto, nebyla to jeho starost. Teď aby je půlhodiny hledal, aby si mohl zajet pro oběd. Dobré jídlo by mu aspoň trochu vylepšilo kocovinou podbarvený den. Zatímco všichni si užívali víkend, on a Tom dostali jako odměnu za to, že sešrotovali nejvíc aut, úklid služebny po té páteční řachandě plus papírovací resty.
Gerkhanovi chyběly ty časy, kdy šéfová vraky aut počítala na osobu a ne na tým. Dokud stál jen proti Traberovi, mohl se spolehnout, že ta drtička ho předběhne, a shodou okolností tohle byla jediná disciplína, kde byla prohra výhra. Od té doby, co to ale počítala na tým, neměl s Tomovým příspěvkem proti opatrné Susanně šanci. Jakmile si spojil Franka a Susannu, uculil se. Jo, to se jim povedlo.
„Co se culíš jak měsíček na hnoji?“ zeptal se Kranich, který se s grácií chřipkou stiženého lenochoda sunul s hrnkem kafe ke stolu. Aby byl Semir upřímný, Kranich dneska řídit nemohl i kdyby chtěl. Včerejší řádění se mu proměnilo v o dost brutálnější kocovinu, než jakou se pyšnil sám Gerkhan, ale pohled na něj byl poměrně úsměvný.
„Ále, napadlo mě, co asi dělají naši novomanželé,“ odpověděl partnerovi a značně si to označení vychutnal.
„No jo…“ protáhl Tom a evidentně hodnou chvíli vzpomínal, co všechno se vlastně v noci událo. Ranní mlha se mu ale konečně rozplývala, takže se začal nesmírně škodolibě usmívat. „Ježiš to bude sranda. Nepamatuju si moc, ale co si pamatuju, to stálo za to. Nezavoláme Hartmutovi? Většinu toho točil, ne? Můžem si trochu doplnit znalosti.“
„Včera se držel, než se začali zapíjet novomanželé,“ komentoval Semir. „A pak už se nedržel. I kdyby měl snad dneska taky naklusat do práce jak my dva, tak to asi neklapne.“
„Ah,“ vzal na vědomí Tom zklamaně. „Ale třeba už bude vzhůru?“ řekl po chvilce usilovného uvažování s nadějí v hlase.
„Tome, ani ty ještě nejsi pořádně vzhůru a to jsi na leccos zvyklej,“ argumentoval Semir. „Co teprv chudinka Hartmut?“
„Já mu stejně zkusím zavolat, už bylo poledne,“ nedal se odradit Kranich a s výrazem ve tváři, jemuž chyběla jen špička vyplazeného jazyka, hledal v telefonním seznamu na mobilu kolegovo soukromé číslo. Evidentně ho našel, protože se začal culit a přiložil telefon k uchu. Hartmut vzal telefon hned po druhém zazvonění. „Čau Hartmute, jak se máš? Hele, se Semirem nás zajímalo, jestli bys nám neposlal to video z narozenin Engelhardt – však víš, jak jsi točil tu veselku,“ drmolil vrchní komisař. Radostné spiklenectví mu ale z tváře náhle rychle vymizelo. „Cože? Ona ti to zakázala? – Ale Hartmute, přece se nenecháš zastrašit ženskou, pošli nám to.“
Semir v návaznosti na partnerův tón nahodil štěněčí oči, aniž by si uvědomil, že je nikdo vlastně nevidí. Tom nepořídil – chvíli na to zklamaně hodil mobil na stůl. „Susanna se k němu dostala před náma a zakázala mu to komukoliv ukazovat. Nechtěl mi říct, co na něj má,“ sdělil Gerkhanovi.
„Co se dá dělat,“ pokrčil rameny Semir a vrátil se k myšlence na oběd. Když si zavolají pro pizzu, nebude se muset obtěžovat hledáním oněch klíčků od auta. Tom se ale tvářil stejně dramaticky jako nízkorozpočtový James Bond a jeho partnerovi bylo zakrátko jasné, že od původního tématu odmítl upustit.
„Musíme najít něco na Susannu a donutit ji přestat šlapat Hartmutovi na krk,“ nadhodil Kranich a skoro zněl, jako by řešil další z případů. Semir si opravdu přál, aby se se stejným nasazením věnoval své práci nebo aspoň hledání klíčků od auta. „Jinak se k tomu videu nedostaneme.“
„Hm,“ poznamenal Semir nezúčastněně odmítaje ho v tom podporovat, zatímco vytáčel na telefonu číslo blízké pizzerie. Náhle se zamračil. „Hele, kde je vůbec ten papír?“
„Jakej papír?“ zakabonil se teď Kranich, který tápal v hlavě po nějakém slušném materiálu, kterým kolegyni vydírat.
„No ten oddací list nebo jak se tomu říká,“ upřesnil Semir, v hlavě jasný plán, jak ukojit Kranichovu kocovinovou krvelačnost. „Nezůstal tady někde ležet? Že bysme ho jako sbalili a dělali, že odešel na úřad, to by byl dobrej vtip. Jo, tady Gerkhan, chtěl bych dvě velký salámový…“
„Líbí se mi, jak myslíš,“ usoudil Tom. „A ať přihoděj ten pizzachleba, jo?“ Zvedl se a zamířil k sekretářčině stolu. Pokud ho značně děravá paměť nešálila, pak se v noci podepisovalo právě na něm. Obrátil ve velké kanceláři naruby kde co, až zbytečně budil pozornost o víkendu sloužících policistů, nacházeje spoustu výkazů, které se ještě nenamáhal podepsat, ale nic, co by připomínalo v noci rychle vytištěný formulář. Když se o deset minut později zkroušeně vrátil do kanceláře, trochu ho vyděsilo, jak se na něj Semir díval.
„Našel jsi to?“ zeptal se vážně. Kranich byl nucen záporně zakroutit hlavou. „Tome, přemýšlej,“ vyzval ho Semir naléhavě. „Kam jsi to dal?“
„Kam jsem dal co?“ zamrkal Tom s upřímným zmatením.
„No ten papír, cos teď jakože hledal,“ odpověděl Semir. „Teď mi volal Hartmut a říkal, že na tom videu je, jak jsi to sbalil, když se ti dva vykusovali, a pak tam Petře potahuješ obálku. Upozornil nás, že to asi Susanna touhle dobou už ví. Tome,“ oslovil Gerkhan partnera a teď zněl varovně. „Neudělal jsi, co si myslím, žes udělal, že ne?“
„Vím já?“ ohradil se Kranich. „Byl jsem pořádně namol. Možná, že jsem to teda zkusil někam poslat…“ Když nad tím teď přemýšlel, vzpomínal si, že stál před neidentifikovanou poštovní schránkou a hihňal se jako psychopat. „Ale copak jsem věděl, na jakou vůbec adresu? V mým stavu to nemusela být schránka ale popelnice a i kdyby, skončí to stejně leda tak ve skartovačce.“
„Doufejme,“ zahučel Semir. Usadil se mu nepříjemný pocit v žaludku; byl si celkem jistý, že nedošlo ke splnění oficiálních náležitostí k uzavření sňatku, ale náhoda byla blbec. Jestli se na matriku dostane papír podepsaný oddávajícím i Susannou a Frankem se všemi podstatnými daty, někdo nevědomý si toho, že měli všichni místo krve chlast na to hodí štempl a Gerkhan si byl jistý, že kdyby se to stalo, Susanna a Frank zcela v manželské souhře jeho drahého partnera uškrtí.
„Říkal jsi, že se ti dva vykusovali?“ promluvil najednou Tom a cukal mu koutek.
„Ty si to nepamatuješ?“ ožil Semir. „Jestli jsem někdy viděl prvního novomanželskýho hudlana, tak to byl tenhle. A být tebou, tak si urychleně vzpomenu, kde je ten papír, nebo ti stejně vášnivě zakroutí krkem.“
„Jdu na to,“ řekl Tom. „Řekni mi, až tady bude ta pizza.“ Odhrnul nevyplněná hlášení stranou a jal se s hlavou na stole usilovně přemýšlet.
Semir jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 2.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

2./ Trable pana Kranicha


Frank znovu a znovu zjišťoval, že schopnost jeho těla fungovat na autopilota a dělat věci, které si ani nestačil uvědomit, byla docela obdivuhodná. Fakt, že se dovlekl ke dveřím a vpustil dovnitř Susannu, která měla až podezřele moc energie – což pro něj znamenalo, že sladký spánek mu bude v blízké budoucnosti vzdálen – mu došel až příliš pozdě. „Ty sis dala lajnu?“ prohodil konverzačně.
„Ty jsi spal? Je poledne, Franku.“
„Jo,“ zahučel, strčil do dveří a složil se na pohovku. „Naposledy jsem toho moc nenaspal,“ prohodil a zvědavě se na ni zadíval. Zajímalo ho, jestli si pamatovala, jak mu odmítala dát pokoj; kdyby ji neskolila únava, byl si jistý, že by ochrnul na dolní polovinu těla. Zdrženlivá a stoická Susanna von Landitz měla ruku neustále mezi jeho nohama a rajtovala ho jako čistokrevníka; bylo to lepší, než co si kdy mohl vysnít.
Susanna na chvíli ztratila lehkost v kroku, když si všimla jeho pohledu, ale rychle ji znovu nabrala a sedla si vedle něj, otevírajíc na kolenou laptop. Zjevně se jí nesedělo moc dobře a Frank si uvědomil, že to patrně způsobil on. Evidentně si ji označkoval jak to jen šlo. Zůstal na ní viset pohledem, protože čekal, že mu k tomu něco řekne, ale Susanna jen trochu zrůžověla.
„To chce držet si fyzičku, Franku,“ poznamenala trochu zákeřně a než stačil cokoliv odpovědět, promluvila znovu. „Hartmut tu narozeninovou oslavu Engelhardt natáčel. Připravený, drahý choti?“
„Říkal jsem ti už několikrát, že máš dávat varování, když vtipkuješ,“ zahučel Frank a promnul si oči.
„Já nevtipkuji,“ namítla Susanna a jakmile naběhl systém, pustila mu video. Přeskákala záběry šéfové sfoukávající svíčky a dostala se až k bodu, kdy zábava zjevně velmi pokročila a značně se uvolnila. V tu dobu video přeskočilo; kameru někdo vypnul a zapnul a od té chvíle pronásledovala je dva. V záběru se objevil Semir, který jim začal obšírně vyprávět o páru, který zanechal pana notáře prsteny; někde v jeho přiopilém hlase byla jasná výzva.
Pak se do toho připletl Kranich. „Já se jim ani nedivím,“ zahuhlal. „Chce to koule do toho jít a pak to stejně většinou nevydrží. A ani to nestojí za to.
To evidentně vyprovokovalo romantičku v Susanně, která se rozhodla hájit svátost manželskou, a Frank nevěřícně sledoval, jak nakonec skončil tažený za límec směrem k notáři. Natáhl se přes Susannu a uhodil prstem do mezerníku. „Můžeš mi říct, jak jsi k tomu došla? Jak jsi došla od ožralýho Kranicha až k tomuhle?“
„Byla jsem opilá,“ zamumlala Susanna zahanbeně. Ve střízlivém stavu pro ni bylo extrémně těžké pochopit asociace, které ji přivedly k danému závěru. „A taky jsi nemusel jít jak idiot za mnou.“
„Copak jsem dostal na výběr?“ zagestikuloval Frank na obrazovku.
Susanna neodpověděla, jen video znovu pustila. Ačkoliv bylo veselí už tak bujaré, ten nápad se svatbou zjevně způsobil stav ne nepodobný davové hysterii. Hotte a Dieter někde vyčarovali starou záclonu, kterou Susanně přehodili přes hlavu. Šéfová jí do ruky vrazila vánoční hvězdu v květináči, která celý rok skomírala v její kanceláři, a Petra držela Franka kolem ramen a poplácávala ho po hrudi, jako by klidnila vyplašeného koně. Semir s Tomem před ně s výrazy záškodníků skládali nějaká lejstra.
Na obřadu nebylo nic zvláštního. Notář jel zcela oficiálně, ačkoliv se trochu motal a sem tam se mu pletl jazyk, a celé to vypadalo jako zcela normální svatba, kdyby bylo běžné mít ji někde, kde zjevně vzduch kontaminovaly výpary z lihovaru a nikdo nezůstal ušetřen. Pak přišel první novomanželský polibek a Susanna Frankovi vlepila pusu, docela přátelskou. Ten ryk dobré zábavy kolem proťalo zklamané bučení Semira s Tomem.
„To jsou volové,“ poznamenal Frank, tvář položenou v dlani a loket opřený o opěradlo. Vzápětí mu sjel, když se prudce pohnul vpřed, aby lépe viděl, a zůstal hledět na obrazovku. Stejně jako se Susanna nechala vyprovokovat s celou tou fraškou se svatbou, on se zjevně nehodlal nechat zahanbit, když šlo o to políbit svou nevěstu. Zůstal hledět sám na sebe, jak pokládá zaražené Susanně dlaně na tvář a líbá ji, jako kdyby neměl přijít zítřek. Tuhle pasáž si vůbec nevybavoval. Polkl a nevěděl, co ho zarazilo víc. Fakt, jak se do toho na nahrávce obul nebo vědomí, že by ji nejradši chytil do náruče a zlíbal znovu.
„Tím asi padá anulace sňatku z důvodu donucení,“ podotkla Susanna tak nějak spokojeně. Evidentně byla ráda zpátky na koni. Frank se nechal strhnout jako ona – kýval, nasazoval prsten a líbal ji jako o život.
„Tak jsem se nechal unýst, no,“ pokrčil rameny Traber nonšalantně. Díval se na zastavený obraz a napadlo ho, že už na něm nemohlo být vidět víc, jak moc chtěl Susannu líbat snad od úplného začátku. I když ho v těch prvních měsících jen rozčilovala; aspoň by jí to ucpalo pusu. Upřímně teď doufal, že si to nikdo moc nepamatuje a to video nebude nikdo šířit. Nepotřeboval, aby si mu za zády všichni šuškali, jak je zamilovaný do své partnerky, která by se ho ani nedotkla, kdyby nebyla opilá.
Pustil znovu video.
Dopadlo na ně trapné ticho, když polibek pokračoval. Sledovat dva lidi, jak si kontrolují mandle, bylo už tak většinou dost trapné. Sledovat sami sebe bylo ještě trapnější zvlášť, když nahrávka postupně utichala a všichni na to jen civěli. Frank měl pocit, že se na stará kolena začne ještě červenat. A pak Susannu přestal líbat; její ruce byly na jeho zápěstích, oči přivřené a chvíli ho hlavou slepě následovala, když se odtahoval, jako by nemohla uvěřit, že polibek skončil.
Zacukalo mu z toho ve slabinách a podíval se na Susanninu tvář. Viděl jen profil; dívala se někam přes displej laptopu, záda trochu shrbená, ruce založené na hrudi v obranném gestu. Cítil v krku knedlík a zabolelo ho z toho srdce, takže cukl očima zpátky k displeji a zpozorněl. „Co… co to podepisujeme?“
„Nemám tušení,“ odpověděla Susanna. „Nemůžu se dovolat ani Semirovi ani Tomovi a Petra nic neví. Vypadá to jako formulář a nějaký oddací list, ale ti dva to takhle narychlo museli stáhnout z internetu. Bude to někde na stanici a i kdyby ne, není to platné, Franku. Museli bychom dopředu předložit rodné listy, odevzdat formulář na úřad… Co je?“ znejistěla, když zjistila, že se na ni dívá a usmívá se.
„Nejsi ty polda?“ poznamenal Frank. Věnovala mu odzbrojující úsměv.
„Aspoň jeden z nás být musí,“ podotkla a Frank se jen zašklebil.
„Co jsem ti říkal o tom vtipkování?“ zahučel. Susanna zavřela laptop a opřela se o opěradlo vedle něj. Sledovala ten jeho patentovaný výraz filosofa na latríně. Tázavě na něj pozvedla obočí a Frank se jal vysvětlovat, co zrovna tížilo jeho srdce. „Co z toho ti dva měli? Semir s Tomem, viděla jsi to? Na začátku furt pomrkávali do kamery, pak si to rychle přihasili s těma lejstrama a vsadím se, že když to tam před tím šaškárnou vypadlo, tak to domlouvali s Hartmutem. Celý to upekli, troubové.“
„Neboj, pěkně jim to vrátíme,“ ujistila ho Susanna a zněla pomstychtivě.
„Mám rád, když jsi krvelačná,“ odtušil Frank a cvrkl jí o nos prstem. Susanna chytila jeho levačku s očima upřenýma na jeho prsteník.
„Proč to máš pořád na prstu?“ zeptala zmateně.
„Nevím, asi jsem na to zapomněl,“ odpověděl upřímně Frank a zůstal na svou ruku hledět, jak kdyby byla cizí. Ráno ho ta blbost škrtila a pak na to prostě zapomněl; zvláštní, jako kdyby ho nosil už nějakou dobu. Zachytil její výraz; ten drobný úsměv naznačující, že odhalila nějakou jeho slabost, kterou mu dá při nejbližší příležitosti sežrat. Zašklebil se a rozhodl se stáhnout si ten nesmysl z prstu. Nešlo to.
„Ukaž,“ nabídla Susanna a sama zkusila kovovou obroučku dostat dolů. Ani ona nebyla úspěšná.
„Nech to plavat, pak ten prst namydlím,“ řekl Traber a ucukl rukou. Právě si byl konečně schopný vybavit, jak mu ho soustředěně navlékala, ačkoliv většina z toho nebyly jeho vzpomínky, ale to video. Nechtěl, aby ho sundávala. „Je na tom videu něco o – “
„Ne, to nás patrně napadlo až později,“ zakroutila hlavou Susanna a zněla ulehčeně. Frank věděl, že by se neměl nechat vyprovokovat, ale jeden z jeho okouzlujících povahových rysů mu prostě nedovoloval mlčet.
„Bylo by to tak hrozný, kdyby se někdo dozvěděl, že jsme spolu spali?“ zeptal se a Susanna se k němu otočila; vypadala trochu přistiženě. „To se za to fakt tak stydíš? Začala jsi to.“
„Cože?“ hlesla Susanna.
„V taxíku. Ty si nepamatuješ?“
„Ne, vybavuji si až…“ Umlkla; nedokázala se přimět vyslovit, že si pamatuje samu sebe až nahou s jeho hlavou mezi nohama. Předtím jen, jak z něj s gustem strhla tu odrbanou hrůzu a jak ji naplnilo vzrušením, když ho za tričko přitáhla k sobě a jeho horké tělo přitisklo to její neméně rozpálené ke studené zdi po cestě do ložnice. „Až to v ložnici.“
„O moc jsi nepřišla,“ usoudil Frank a najednou ho přešla chuť dobírat si ji kvůli tomu, co si ještě nepamatuje. Sklátil ženskou, která evidentně přebrala. Pravda, v noci měl sám hladinku a opravdu si myslel, že tak opilá není, ale opak byl zjevně pravdou. Začínal pociťovat morální kocovinu.
„A co jsem dělala?“ zeptala se Susanna.
„Nenechalas mě nahlásit mou adresu a řekla jsi, že nás čeká svatební noc,“ odpověděl Frank. „A dalas mi pusu.“
„Takovou jako v tom videu?“
„Ne,“ zakroutil Frank hlavou. „Pořádnou. A ne jednu.“ Něco na tom, jak se červenala a usilovně tápala v paměti, mu dělalo škodolibou radost. Ale zároveň ho to svádělo něco znovu zkusit. Věda, že by se to patrně nesetkalo s kladným přijetím, se Frank opřel do gauče a vrátil se k původní otázce. „Ale neodpověděla jsi mi. To se za mě tak hrozně stydíš?“
„Proboha Franku, copak může být někdo hrdý na fakt, že jsme se vzbudili s kocovinou a nebyli si jistí, kde, proč a jak jsme se vzali?“ vyhrkla Susanna podrážděně. „To nemá co dělat s tebou, za tohle bych se styděla, ať by se to stalo s kýmkoliv. Fakt, že jsi to ty, to dělá trochu snesitelnější.“
„Jo?“ zeptal se Frank opatrně.
„Jsi můj přítel a vím, že té blbosti, kterou jsme udělali, nezneužiješ,“ pokrčila rameny Susanna. Řekla to tak nevinně a upřímně, že v tom nebylo nic, čeho by se Frank mohl chytit a vyložit si to jinak. Nebylo nic horšího, než si po podobné noci poslechnout, že je její přítel. Chtěl jí říct, že jí chtěl dělat věci, které přátelé nedělají; že ta jejich svatební noc byla jenom záloha, ale místo toho poraženě mlčel zbaven veškeré odvahy – jako pokaždé, když na ni přišlo – a sledoval, jak se chystá k odchodu.
„Susanno?“ vyhrkl pak náhle a podíval se na ni. „Když už jsi ten polda, nemohla bys sjet na stanici a kouknout se, jestli jsou tam ty papíry? Jen pro klid duše.“
„Ne, ale klidně bys to mohl udělat ty,“ usmála se na něj Susanna sladce. „A když už budeš u toho, podívej se prosím po mém svetru. Hezkou neděli, Franku.“
Zmizela i s tím laptopem a Frank nevěřícně zůstal zírat na zavřené dveře. A pak že ta blbá svatba nebyla skutečná.
*
V pondělí se pánové Gerkhan a Kranich von Landitz s Traberem dočkali až po desáté ranní. Zrovna si s hrnkem kávy vychutnávali fakt, že mají pár minut do hlídky a žádné papírování, když se ti dva objevili. Stanicí se rozezněl prudký jásot a Müller po Susanně s Frankem hodil hrst rýže, což doprovázel hurónský smích. Susanna zpražila svoje okolí pohledem a Frank zamumlal něco o volech, vytřepávaje si tvrdá zrníčka rýže zpod trička. Tom a Semir si pospíšili ke svým obětem; Kranich zcela slepý k rozpoložení kolegů, Gerkhan potlačující podezření, které v něm po jediném pohledu na Kobru 12 pořádně zesílilo.
„Dobré ráno, Traberovi,“ zahlaholil Semir, rozhodnutý zaútočit na špatnou náladu úsměvem.
„Ne, von Landitzovi přece,“ přisadil si Tom a Gerkhan by si opravdu býval přál, aby nakračoval trochu opatrněji. „Nebo spíš von Traberovi?“ přihodil nebojácný Kranich s tak širokým úsměvem, že mu skoro natrhl koutky úst. Gerkhan navzdory sám sobě vyprskl smíchem, který ale po jediném pohledu na oba kolegy zadusil. Frank se tvářil děsivě; čelo měl svraštěné a čelisti sevřené k sobě. Susanniny oči byly nepřirozeně jasné; vztek jí zjevně probíjel jako elektřina.
Kranich a Gerkhan je takhle obvykle viděli zuřit jeden na druhého. To napětí bývalo tak silné, že je sem tam napadlo skrýt se před tlakovou vlnou, která musela zákonitě přijít spolu s výbuchem a vybít všechny skleněné tabule co jich jen stanice měla. Nikdy ale nestáli na přijímacím konci hněvu, který byl zjevně jednou z těch vzácných emocí, které ty dva, ač jindy připomínající olej a vodu, smíchala v Molotovův koktejl.
„Kdo z vás poslal ten papír na matriku?“ zavrčel Frank nebezpečně.
„Co?“ vyhrkl Kranich tak nevinně, jak jen dovedl, a mimoděk tím na sebe strhl pozornost. Semir se za tu myšlenku styděl, ale byl za to rád.
„Ten. Papír. Na. Matriku,“ odsekl Frank každé slovo jak řezník maso od kosti.
„Dneska ráno se totiž ozvali, že potřebují kopie rodných listů, aby mohli dodat oddací list,“ vysvětlila Susanna a její hlas skoro studil. Kromě jasu v očích vypadala ledově klidná, až na určitou ztuhlost v držení těla. Vypadala o dost hrozivěji než otevřeně zuřící Traber. „Že už je to prakticky jen formalita.“
„No tak je nedodáte a nic platný nebude,“ nabídl Semir jednoduše. Začínal se cítit opravdu provinile a zlobilo ho, že Tomovi za prvotní zaražeností začínalo v očích opět pohrávat pobavení.
„Chtějí to jen zpětně, už to má štempl,“ odpověděl Frank. „To manželství bylo právoplatně uzavřený, chápete to, vy volové? Evidentně jde všechno, když se někdo, jako je ten – “
„Wolfram,“ doplnila Susanna dřív, než Frank vůbec odhalil, že si na dané jméno nevzpomíná.
„ – přimluví.“
„Já vím, žes ten papír stopil ty, Tome,“ udělala Susanna krok ke služebně staršímu partnerovi a bodla mu ukazováček do hrudníku tak rázně, až Tomovi trochu cukl obličej bolestí. Pronikla do jeho osobního prostoru v jasném pokusu nahnat mu strach a Kranich musel s nelibostí sám sobě přiznat, že se jí to poměrně dařilo. „Je mi jedno jak to uděláš ani co budeš muset udělat, ale pěkně jim tam vysvětlíš, že to manželství prostě platné není a ani být nemůže. Tohle dáš do pořádku, rozumíš?“
„Um,“ řekl Tom.
„Ale no tak,“ ozval se Semir, který konečně usoudil, že Tom už trpěl dost. „Zas to všechno neházejte na Toma, vy jste vesele podepisovali, kývali, navlíkali prstýnky a ztvrzovali polibkem,“ připomněl.
Susanna neřekla ani slovo, jen po nich bleskla pohledem, ze kterého se všem třem udělalo trochu úzko – trik, který zjevně pochytila od své nadřízené – a práskla ze sebou dveřmi kanceláře. Frank s oběma kolegy osaměl. Rozhlédl se kolem, aby zjistil, kolik lidí je poslouchalo, ale kupodivu nezachytil ničí rychle odvrácený pohled. Zjevně je spasilo, že na stanici přišla hláška, o kterou se policisté zrovna starali, a práskání dveří nebylo nic tak neobvyklého.
„Jak tě to vůbec napadlo?“ zeptal se Traber Kranicha o dost mírněji, než prve mluvila jeho zbrusu nová choť, a zamířil do kuchyňky. Oba komisaři šli automaticky za ním.
„Vím já? Jak nás napadla ta svatba? Jak jsme se vůbec všichni tak střískali?“ pokrčil rameny Tom bezradně. „Hele, Franku, netušili jsme, že se to tak zvrhne, byla to jenom sranda. Zajedem za Wolframem a všechno uvedem na pravou míru. Ani náhodou to všechno nešlo podle předpisů, to prostě nemůže být platný, někdo si z nás všech vystřelil. A přinejhorším se to dá anulovat, když jste byli na mol, ne?“
„Ne, už jsme to zjišťovali,“ zahučel Frank a naléval si kafe. „Je to jak když podepíšeš kupní smlouvu na mol, taky je platná. Museli bysme doložit, že to bylo pod nátlakem nebo jsme byli nepříčetní, a vzhledem k tomu, že video dokazuje opak…“ Povzdechl si.
„No a co nenaplnění manželství?“ navrhl Semir. „Jde to do dvasedmdesáti hodin.“
„To je pilulka po,“ opravil ho Tom. „Tohle bude míň.“
„To je hlavně pověra ze středověku a dneska se to týká leda tak svatby v kostele,“ protočil oči Frank. „Civilní sňatek je platnej, ať došlo k… naplnění nebo ne.“ Tak tak se zastavil, aby neřekl, že i kdyby snad ta klička existovala, pro ně by to nic neměnilo. Jak jeho vzpomínky, postupně se vynořující z kocovinového oparu, prozrazovaly, naplňovali rozhodně poctivě. „Prostě, jestli je to fakt platný, tak je jediná cesta rozvod.“
„To by asi nebylo dobrý, co?“ odhadl Semir opatrně. Rozvod by v tomto případě pro zúčastněné znamenal jenom formalitu, ale pro okolí by to stejně byl rozvod. Bylo by to stigma, které i kdyby jeden z nich kterékoliv své následující známosti důkladně vysvětlil, příliš by si co do charakteru nepomohl. Gerkhan to viděl jako moc velkou cenu za hloupý vtip.
„Hlavně by k tomu ani nedošlo,“ ujistil je Frank. „Susanna napřed zabije mě, protože jsem si dneska ráno poslechl, že je to samozřejmě moje chyba, pak by šel Kranich kvůli tomu blbýmu nápadu s papírem a obálkou a nakonec bys šel ty, do třetice všeho dobrýho, protože by nikdo neměl odvahu ji zastavit.“
„Tak to bysme to měli rychle uvíst na pravou míru,“ podotkl Tom. Z nějakého důvodu Traberovi naprosto věřil.
„To bude boží,“ ujistil je Frank. Pak se zamyslel, vytáhl Susannin hrnek a nachystal kávu i jí. Nepodíval se za sebe čistě protože věděl, že ti dva se mu i přes situaci smějí, ale neměl na ně dneska náladu. Musí uklidnit Susannu, protože jinak dnešní den nedopadne dobře, a s její čistou hlavou půjde vymýšlení plánu, jak to těm dvěma oplatí, mnohem lépe.
Protože tohle jim rozhodně nedaruje.
*
Semir se za volantem svého stříbrného kočáru i navzdory situaci culil. Nemohl tomu zabránit; ve tváři měl široký, spokojený úsměv, protože jeho instinkt se nemýlil. Pravda, jeho přesnost odhadu situace sice vyústila v to, že Tomovi visel nad hlavou pomyslný samurajský meč, jímž expertně mávala ve vzduchu pořádně rozzuřená ženská, ale stejně to Gerkhana blažilo. Možná za to přijde do pekla, ale za ten pocit to stálo.
„Jestli to vyslovíš, tak už tě nikdy nebudu krýt se zničeným služebákem,“ procedil skrz zuby Kranich.
„Vždyť nic neříkám,“ hájil se Semir. „A jedu kvůli tobě ukecávat Wolframa místo, abych se pořádně naobědval, tak buď vděčnej.“
„Bez tak to bylo celý tvůj nápad,“ reptal dál Kranich. „Jestli si myslíš, že ti tu sázku uznám, tak to se teda pleteš.“
„Jak to jako myslíš?“ naježil se Semir. „Já se s tebou vsadil o to, že jsou tak do sebe udělaný, že se na fleku vezmou, když je postrčíme, a tys řekl že ne. To znamená, že dva měsíce nedělního papírování jsou tvoje a je jenom moje dobrá vůle, že jsem tu s tebou o víkendu tvrdl a notabene to za tebe celý udělal. To, žes to zas vytáhl o level výš, je jenom tvoje chyba. Ale koukni na mě – věrně po tvým boku.“
„No já se snad rozbrečím dojetím,“ hudral dál Kranich, ale při pohledu na partnera mu cukl koutek. Byl rád, že s ním Semir jede, protože netušil, jak takový rozhovor s notářem začít. Začínal mít opravdu nahnáno; skutečně Frankovi nelhal, když říkal, že ho ani ve snu nenapadlo představit si takové následky. Někdo se hodně snažil, aby se povedl ten nejnepravděpodobnější scénář.
„Frank a Susanna se nesmí dozvědět, že jsme se vsadili,“ řekl najednou Semir tiše, jako kdyby na tajném setkání královské rady oznamoval nutnost zachovat státní tajemství.
„Hlavně Susanna ne,“ přitakal Tom. „Ta ženská umí být děsivá.“
„Dovedeš si představit, kdyby spojila síly s šéfovou?“ nabídl Semir a vzápětí toho litoval. Unisono se otřásli. Tom pak zbledl.
„Myslíš, že si to šéfová pamatuje? Že ví, co se stalo?“ zeptal se partnera. Semir pokrčil rameny.
„Ona to taky pěkně roztočila, myslím, že bude ta poslední, kdo bude stínat hlavy za opilecký blbůstky,“ odhadl. „Ne, myslím, že náš největší problém jsou Susanna s Frankem.“
„Všiml sis, že Traber nevypadal ani zdaleka tak vytočeně jak ona?“ ozval se náhle zadumaně Kranich. „Jasně, taky byl naštvanej, ale ne tak moc a dalo se s ním mluvit, což se nám s tím cholerikem nestává často. Možná, že by ji teoreticky mohl pro nás zpracovat, pokud by mu to přišlo vhod.“
„Radši doufej, že zpracujem Wolframa, to by vyřešilo úplně všechno,“ usadil ho Semir. „A ty budeš mít dost času na to papírování, co tě čeká.“
„Ach bože,“ zahučel Kranich, když mu byla znovu připomenuta ta prohraná sázka. Toto pondělí bylo vskutku hodné nenávisti.
„Víš, co mě mate? Když ses vsadil o opak, tak proč jsi je tak vehementně přemlouval se mnou?“ ozval se Semir po chvilce.
„Kdyby cokoliv, co se dělo v sobotu, dávalo smysl, tak tady teď nesedíme,“ pronesl moudře Tom. „Ježiš, já mám hlad,“ poznamenal náhle procítěně a z nějakého důvodu to přece jen znělo k tématu. Semir si uvědomil, že taky pociťuje hlad, což byla skvělá záminka, jak návštěvu u notáře ještě o chvilku odložit. Beze slova odbočil k motorestu – na jednání, které je čekalo, přece jen potřebovali trochu síly.
*
Wolframova kancelář byla prostorná a elegantní – obojí bylo skoro až překvapivé vzhledem k tomu, že se na nacházela v narychlo vystavěné státní budově. „Ah, pánové Gerkhan a Kranich…“ přivítal je Wolfram. Tom a Semir si vyměnili pohled; nenapadlo je, že si je notář bude pamatovat a ještě patrně ve spojitosti s nějakou zábavnou historkou, jak prozrazoval tón jeho hlasu. „Co pro vás mohu udělat?“ vytrhl je Wolfram z civění stále tím potutelným tónem. Ukázal ke dvěma křeslům u stolu, za kterým trůnil. Vypadal napjatě jako dítě, co čeká na pochvalu.
„No…“ řekl Tom a očima hledal nápovědu u Semira. Ten ale mlčel a díval se na něj stejně zvědavě jako sám Wolfram. Tomovi začalo docházet, že přišel spíš aby se bavil na jeho účet než aby opravdu pomohl. „Jde o tu svatbu tuhle v pátek – i když, možná spíš už v sobotu.“
„Ach ano,“ pronesl Wolfram zdánlivě profesionálně, ale zdálo se, že čekal právě na toho téma. Počkal, až si komisaři posedají. „Jak se mají naši novomanželé?“
„Vidíte, to je právě ten problém,“ chytil se konečně Tom nonšalantně vlákna. „Celé to byla jen legrace, ta svatba nikdy neměla stát doopravdy. Vlastně jsme se přišli se zeptat, jestli by se to nějak nedalo celý zrušit. Frank a Susanna stejně musí předložit nějaký doklady, tak že by to neudělali a…“
„A bylo by to,“ dokončil Semir s umem starověkého řečníka.
„Chcete mi říct,“ začal Wolfram náhle bez potutelného výrazu ve tváři a hravosti v hlase, což ho úplně proměnilo z přátelského chlapíka v zakyslého úředníka. „Chcete mi říct, že šlo o pouhý žert a já tahal za nitky zbytečně?“
„Tahal za nitky?“ zopakoval Tom téměř stydlivě.
„Myslíte si, že bez řádných podkladů je snadné legalizovat sňatek? Dokumenty byly v takovém stavu, že jsem tomu musel trochu pomoct! Chcete mi říct, že jsem ze sebe udělal idiota zbytečně a vy teď chcete, abych celý proces zvrátil? Pokud vím, jde už jen o záležitost předložení rodných listů, jen nepřesnost v dokumentaci. Zrušit by to znamenalo přiznat se, že byl celý proces značně… neortodoxní a to v mém postavení…“ Wolfram kroutil hlavou.
„To jako, že se budou muset rozvíst?“ vybrebtl Tom.
„Poslyšte, pane Gerkhane…“
„Kranich,“ opravil Wolframa Semir. „On je Kranich, já jsem Gerkhan,“ uvedl na pravou míru a napadlo ho, že zaměnit příjmení při jejich značné etnické rozdílnosti chtělo přesně někoho Wolframova ražení.
„Kranichu… Pokud vím, byl jste to vy, kdo se nemohl trefit do dopisní stránky a podal mi formuláře osobně. Fakt, že jsem tedy na vaši žádost a z respektu k rodině von Landitzů všechno tiše a bez problémů vyřídil, vás absolutně diskvalifikuje z jakéhokoliv snažení žádat mě teď o opačnou pomoc. Ten sňatek je platný, nenechám ze sebe udělat hlupáka a už vůbec nehodlám hodit takové světlo na rodinu von Landitzů.“
„Takže to je vaše poslední slovo,“ zahučel Kranich. „Ten sňatek je prostě platnej a jestli z toho chtějí ven, tak se budou muset rozvíst.“
„Tak,“ potvrdil Wolfram. „A když už jsme u toho, rozvod tak rychle bych jim nedoporučoval. Dřív nebo později se dostane ven, že se Susanna von Landitz tajně provdala. Jestli se hned rozvede, bude to skandál, ve kterém bude figurovat jméno kolínské dálniční.“
Tom se naježil. Koutkem oka zachytil, že po něm Semir sekl varovným pohledem, ale bylo mu to jedno. „Tuhle hru můžem hrát dva. Jestli se něco takovýho stane, tak se taky všichni dozví něco o starým úředníkovi, kterej obešel všechny předpisy jen aby mohl vlízt do zadku starýmu diplomatovi.“
„Já vás jen varoval…“ zalapal po dechu Wolfram, na němž bylo poznat, že ho policistova reakce upřímně šokovala a předchozí větu ani zdaleka nemyslel jako výhružku. Pak, jakmile mu došlo, čeho se za svou dobře míněnou radu dočkal, ve tváři zbrunátněl, vstal od stolu a rozmáchlým gestem výherce ceny Thálie ukázal na dveře. „A ven, oba!“
Semir chytil partnera za límec silou, kterou by do drobného policisty tureckého původu málokdo řekl, vytáhl ho ze židle a se spěšným „Nashle!“ vyrazil z Wolframovy pracovny. Oba policisté se proplétali chodbičkami byrokratického království trochu zkoprněle. Jakmile dorazili na parkoviště, opřeli se ctěnými pozadími o kapotu služebního auta a zahájili zadumané zírání do prázdna.
„Tak to řekni,“ povzdechl si nakonec Tom.
„Začínám si myslet, že je Traber infekční,“ poznamenal Semir. Kranich se na něj udiveně podíval. „Vlízt do zadku starýmu diplomatovi?“ zopakoval Gerkhan a vyprskl smíchem. „Frank ti dával lekce rétoriky nebo co?“
„Po tom všem je tohle, cos mi chtěl říct?“ odsekl Tom.
„Ne, chtěl jsem dramaticky a vážně pronýst ‚tos neměl, Tome‘, ale lezení do zadku starýmu diplomatovi mělo prioritu,“ odpověděl Semir a stále se zjevně dobře bavil.
„No počkej, tebe to přejde,“ odtušil Tom. „Mně možná Susanna zakroutí krkem, ale tobě taky, až jim prozradím, že ses mi vůbec nesnažil pomoct.“
„To dneska jako budeš každýmu vyhrožovat?“ pozvedl obočí Semir. „To mám z toho, že jsem tě pozval na oběd.“
„Semire…“ protáhl Tom utrápeně. „Co budu dělat?“
„Jak to vidím já, máme dvě možnosti,“ odvětil po chvíli Gerkhan a vysloužil si od Toma ulehčený úsměv, když zvolil první osobu množného čísla. „Buď přemluvíme Susannu, že pomůže jen její otec, protože tenhle Wolfram je zjevně z von Landitzů celej hotovej, nebo zařídíme, že ti dva vůbec nebudou řešit rozvod.“
„Takže je zavřeme do sklepa a po zbytek života jim budeme nosit jídlo, vodu a vynášet kyblík?“ pozvedl obočí Tom.
„Tome, přemýšlej,“ domlouval mu Semir. „O čem byla ta naše sázka?“
„Že jsou do sebe tak hotoví, že…?“ Tom se zatvářil, jako by právě přijal Ježíše Krista za svého pána a spasitele. „Ahá, no jasně. Když si uvědomí, že je to k sobě tak táhne, že se z hecu vzali, tak do toho možná praští doopravdy. Teda Semire, tobě to pálí…“
„No, jo…“ pokrčil Gerkhan rameny sice skromně, ale s tak samožerským výrazem ve tváři, až na chvíli budil dojem, že ho Tomovo podhodnocení reálných schopností turecké šedé kůry mozkové lehce urazilo. „A ty teď vymysli, jak to uděláme.“
Kranich sledoval, jak se Gerkhan ležérně odlepil od kapoty auta a usalašil se za volantem. Nenašel v sobě ale dost síly, aby to jakkoli okomentoval, takže se raději odšoural na sedadlo spolujezdce.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 3.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

3./ Zákopová válka


„To není možný…“
Ačkoliv se to zdálo vzhledem k místu, kde byla věta pronesena, až příliš upřímně udivené, Herzbergerova slova naprosto odpovídala policistově pocitu, jež zbytek služebny sdílel. Všichni, co zrovna sloužili a nacházeli se na služebně, se shromáždili za Petřinou židlí a sledovali video na YouTube. Roztřesená kamera, která – ač byla jako vedlejší funkce mobilního telefonu při takové kvalitě obrazu hotové terno – měla mizerné rozlišení, ukazovala loupež za plné rychlosti. Jedno auto zablokovalo levý pruh a donutilo nákladní auto ke stále stejné rychlosti; černý pick-up pak vysadil na jedoucí auto maskovaného muže, který odstranil zámek z návěsu a následně jeho obsah naházel na korbu pick-upu, kde se o zboží staral třetí.
Celé video, které jelo na služebně už potřetí, trvalo asi čtyři minuty naznačuje, že loupež proběhla za méně než pět minut. Byla to dosud nejlepší stopa, kterou dálniční policisté měli – bohužel stopa, kterou někdo vypustil na sociální síť hodinu po loupeži a zaslal zpravodajskému serveru. Touto dobou už to online modifikace všech významných deníků vesele sdílely a cokoliv, co tak mohli policisté vědět, vědělo jak celé Německo tak i samotní pachatelé.
„Co není možný?“ zeptal se Traber, který právě vešel na služebnu.
„Někdo pustil tu mobilní loupež na á čtverce,“ odpověděl Dieter s tušením, že se to polovině týmu, jež Engelhardt pověřila vyšetřením právě tohoto případu, nebude líbit.
„Jak jako pustil?“ zamračil se Frank.
„Pojď se podívat,“ vyzval ho Hotte a trochu ustoupil, aby kolegovi udělal místo. Bylo to ale spíš jen symbolické gesto, protože vzniklou škvírou mezi Herzbergerovým břichem a stolem by se stejně neprotáhla patrně ani Susanna. Traber se ale nikdy nenechal tak nicotnou překážkou zastavit; prodral se na ideální místo za Petřinými zády tak razantně, že se Herzberger nakonec ocitl úplně mimo kruh. Mávl rukou a šel ke svému stolu; co by taky na tom videu ještě viděl.
„To si ze mě děláš – “ spustil Frank, jakmile mu došlo, na co se dívá. Dostatečné množství videí na téma kočky, co umí samy spláchnout záchod, kvůli kterým na YouTube občas zabrousil sám, spolehlivě navedly jeho oči k počítadlu shlédnutí pod videem. Jakmile to komisaři sešrotovalo a došly mu všechny implikace, zrodil se vulgarismus, který ale Frank nestihl vyslovit.
„Trabere!“ zavolala ode dveří své kanceláře Engelhardt. Dle tónu hlasu a výrazu ve tváři byla už o všem zpravená. „Kde je von Landitz?“
„Venku – telefonuje,“ odpověděl Traber popravdě.
„Vyřiďte jí, ať se pak dostaví za mnou,“ pohlédla Anna na Petru a pak ustoupila zpět do místnosti, držíc dveře otevřené. „Tak jdete nebo chcete písemnou pozvánku?“
Frank se sklonil nad Petru. „Prosím tě, zjisti mi, kdo dneska ráno dělal hlídky a kontroly na á čtyřce na vjezdech a výjezdech odpovídajících dvaapadesátýmu, kde se to zhruba stalo. Někdo mi bude muset vysvětlit, jaktože je nenapadlo zastavit dvě auta se zakrytou poznávačkou.“
„Dobře,“ kývla Petra a soucitně sledovala, jak Traber mizí v Engelhardtině kanceláři.
„On někdo Eneglhardt to video ukázal?“ zeptal se Bonrath Petry.
„Ne, pokud vím, muselo ji vytočit něco jinýho,“ odpověděla popravdě Schubert a otevřela excelový dokument, aby Frankovi zjistila ranní služby.
„Chudák Frank,“ utrousil Bonrath a Susanně, která právě vešla na služebnu, jen mlčky ukázal na dveře nadřízené. Von Landitz pochopila a statečně zaklepala.
*
„Vím, že tu nejste tak dlouho jako například Gerkhan a Kranich, takže vám mohlo uniknout, jak si zakládám na absolutní důvěře mezi sebou a svými podřízenými. Proto chápete, že to, co jsem se dozvěděla během dnešního dopoledne, mě podstatně šokovalo.“
„Ale to video se k nám předtím vůbec nedostalo, musel to pustit někdo jinej,“ namítl Traber.
„Cože?“ nechápala Engelhardt a Frank měl náhle naprosto jasný pocit, že jí nechtěně vyzradil něco, co by před ní za normálních okolností tajil aspoň do té doby, než bude mít navíc nějakou dobrou zprávu, kterou by to fiasko vyvážil. Bylo mu jasné, že půjde na jeho triko, že podobný důkaz nezabezpečil dostatečně brzy a fakt, že se policii autor videa nepřihlásil, ho v očích Engelhardt příliš neočistí.
„Dobrá zpráva je, že existuje celej záznam té krádeže v plný rychlosti,“ začal Traber od podlahy a s velkou opatrností. „Ta špatná je, že měli zakrytý poznávačky a to video jeho autor hodil na internet, takže už ho touhle dobrou viděli nejspíš všichni. Nebudu lhát, šéfová, myslím, že nás to trochu zpomalí.“
„Trochu zpomalí,“ zopakovala Engelhardt značně nevěřícně. Nadechla se, ale přerušilo ji zaklepání na dveře. Dovnitř opatrně vstoupila von Landitz a podle výrazu ve tváři si nebyla tak úplně jistá, co za dveřmi najde.
„Pojďte dál, Susanno,“ vyzvala ji Engelhardt. „Případ teď nechme stranou, chtěla jsem s vámi oběma mluvit o něčem osobním. Znáte mě a víte, že normálně bych se do toho nepletla… Prostě, měla jsem za to, že ta svatba na mé oslavě narozenin byla jen legrace, ale dneska jsem dostala telefonát od policejního ředitele, který mě informoval, že vztahům mezi sloužícími policisty by se mělo předcházet, a od kolegyně velící krádežím, která mě varovala, že se jí podobná situace před několika týdny pořádně zvrhla a vyústila v personální změny.“
„Moment, paní Engelhardt,“ vyrazila ze sebe zkoprnělá Susanna. „Ta svatba byla jen legrace. Byl to hloupý, hloupý, hloupý vtip.“
„Jakej byl ten vtip ještě jednou?“ pošťouchl partnerku Frank. Dočkal se zuřivého pohledu vyslaného jeho směrem, na který reagoval culením, o kterém věděl, že Susannu ještě podrýpne. Věděl, že by se měl chovat dospěle, ale ruku na srdce, třikrát „hloupý“ bylo zbytečně afektované a trochu se ho to dotklo.
„Proboha,“ povzdechla si Anna stylem, který jasně značil, že jí začíná migréna. „Tak byl ten váš sňatek právoplatně uzavřený nebo ne?“
„To je právě ten problém,“ ozvala se znovu Susanna. „Byl. Ale snažíme se s tím něco udělat.“
„Já tomu nerozumím,“ řekla upřímně Eneglhardt a klesla do křesla.
„To je prostě jednoduchý. Všichni jsme byli slití jak dobytci – pardon, šéfová – “ Omluvil se rychle, ale Anna jen lehce zakroutila hlavou a mávla rukou, nijak se proti tomu označení neohrazujíc. Traber nebyl tak daleko od pravdy, ačkoliv to vyjádřil svým osobitým způsobem. „ – a někdo měl ten skvělej nápad zkusit poslat ty papíry na matriku, co to udělá. No a jsme svoji. Ale jelikož tomu musel pomoct ten Wolfrem – “
„Wolfram,“ opravila Franka Susanna, ale Traber si sotva všiml.
„ – tak se ho snažíme přesvědčit, aby to teda nějak zakoulel nazpátek a abysme nebyli svoji.“
„A jste úspěšní?“ rozhodila rukama Engelhardt, jejíž zmatení ustoupilo a podráždění zesílilo na intensitě spolu s migrénou.
„Um…“ řekl Traber, protože pravda byla taková, že od toho, co Semir s Tomem odjeli před obědem ze stanice se jim neozvali. Pravidelně se hlásili Petře a poctivě sjížděli dálnici při hlídce, ale že by se obtěžovali kolegy informovat o tom, jak to dopadlo s Wolframem, to se tedy nedělo.
„Zkrátka a dobře, paní Engelhardt, není se čeho obávat. Je to celé nedorozumění, které nějak vyřešíme, a celá věc odejde do ztracena,“ shrnula Susanna. „Už se to nebude nikdy opakovat. Můžeme jít?“
Engelhardt chvíli zkoumavě hleděla na Trabera, jehož obočí vylétlo vzhůru nad von Landitziným posledním proslovem a ve tváři se mu mihl nesouhlas, ale nakonec kývla a nechala je odejít. Cokoliv ti dva cítili si stejně museli vyříkat mezi sebou a ať ten vtip zašel kamkoliv, nebylo nic, co by s tím ve své pozici mohla dělat. Doufala jen, že nakonec nebude muset profesně zakročit.

Frank a Susanna opustili kancelář nadřízené a bez pohledu na své kolegy mířili bok po boku do společné kanceláře. Susanna za nimi zavřela prosklené dveře. „Mluvil jsi s Engelhardt jen o tamtom?“
„Ne,“ řekl Frank a zvedl k ní oči, chvíli ji zkoumavě pozoruje. „O tamtom jsem s ní teda nemluvil. Myslel jsem, že to nesmím prozradit živý duši.“ Susanna přesně podle jeho předpokladu trochu zrůžověla ve tvářích a ač to znamenalo, že ji Frank podrýpl přesně tak, jak plánoval, musel sebekriticky uznat, že sám sobě tím neprokázal žádnou službu. Podobně růžová ve tváři byla i ten večer, když za ryku služebny držel její tvář v dlaních, a k té hloupé, hloupé, hloupé věci by se asi vracet neměl.
„Franku,“ sykla Susanna varovně. „Mohla jsem vědět, že budeš mít v hlavě jenom to jedno a nenecháš to být.“
„Jsem jenom chlap,“ pokrčil Traber rameny trochu trpce a rozhodl se jí odpovědět, aby měl pokoj. Každý rozhovor na tohle téma znamenal pár pěkných záseků do jeho sebevědomí. „Ne, o tom začala mluvit až kdyžs přišla. Tak nějak omylem jsem jí práskl, že celá ta vloupačka už je na YouTube.“
„Stejně by se to dozvěděla,“ mávla nad tím Susanna rukou. „Hodíme na internet a do televize výzvu. Třeba se přihlásí svědek, co je viděl vjet na dálnici nebo z ní sjet a najde se nějaká nová informace.“
„Už jsem si Petře řekl o seznam lidí, co dělali hlídky na inkriminovaným úseku a podíváme se na kamery,“ přikývl Frank. „Nemluvilas čirou náhodou s Kranichem nebo Gerkhanem?“
„Vůbec,“ zakroutila hlavou Susanna. „Myslím, že se nám vyhýbají, což znamená špatné zprávy. Kdyby měli dobré, už by se pochlubili.“
„Hm,“ vzal na vědomí Frank a zadumaně cvakal propiskou. „Co budem dělat, jestli mají špatný? Jestli jsme fakt sezdaní?“
Susanna k němu zvedla oči, aniž by zvedla hlavu; probleskovaly na něj těsně pod pečlivě upraveným světlým obočím. „Tak se rozvedeme,“ pokrčila rameny. „A nemluvme o tom teď, Franku. To, že nic nezmůžou ti dva idioti přece neznamená, že to dopadne špatně. Nezapomínej,“ usadila se do židle a elegantně se na ní otočila k němu, „že já mám taky kontakty.“
„Ty nebo tvůj tatík?“ pozvedl obočí Frank. Susanna mu věnovala ostrý pohled a beze slova se jala připravovat výzvu pro média. Frank ji dál neprovokoval; byl sám na sebe naštvaný. Netušil, proč je tak agresivní. Přece o tom mluvili, dohodli se, že to byl jen opilecký výstřelek a dalo se čekat, že se Susanna bude chovat, jak se chová. Patrně to ani nebylo o něm, sama se snažila nabrat rovnováhu po tom zakopnutí. Podle všeho ještě nikdy takhle neuklouzla. Líbilo se mu, že ztratila zábrany zrovna s ním. Zavřel oči a jeho obličej se poskládal do bolestivé grimasy člověka, který právě šlápl na lego. Proč se mu myšlenky vždycky ubíhají tím špatným směrem? Musí přijít na to, jak je nasměrovat zase zpátky na sever, jinak ze sebe nakonec udělá blbce.
Škubl s sebou, když dveře do kanceláře prudce rozrazila šéfová. „Viděli jste Gerkhana s Kranichem?“
„Ne,“ zakroutila hlavou Susanna, protože Frank zřejmě leknutím zapomněl mluvit.
„Jestli je uvidíte dřív než já, pošlete je ke mně,“ instruovala je. „Já jim dám, vyhrožovat vysokým úředníkům. A vy dva si příště rozmyslete, s čím si budete zahrávat!“
Práskla dveřmi, až dosud zaražený Traber nadskočil. Susanna trochu zbledla po tom, co Engelhardt řekla. „Takže…“ začal tiše Frank. „Začni lovit ty kontakty.“
Susanna jen polkla.
*
V úterý byla nálada na služebně od rána pod bodem mrazu. Na výzvy ke svědectví se nikdo nehrnul, takže případ za jízdy vykradeného kamionu se příliš nehýbal. Kranich a Gerkhan, kteří měli mít původně volno, dostali směny navíc za to včerejší fiasko s Wolframem a Engelhardt pro ně měla schované jen ty nejpotupnější úkoly. Traber a von Landitz značně trpěli tím, že se po stanici nesly různé klepy ohledně oné spontánní svatby a většina z nich se až příliš blížila pravdě.
Kobra 11 tedy vinila Kobru 12 z toho, že byli uvaleni v nemilost, a Kobra 12 zase podezírala Kobru 11 ze záměrného vyhýbání se konfrontaci, při které by vyšlo najevo, jak moc to vlastně s Wolframem pohnojili. Ten den tudíž nebylo nikomu v práci příjemně a mělo se to ještě zhoršit. „Kontaktovala nás svědkyně,“ oznámila Petra s hlavou mezi dveřmi Susanniny a Frankovy kanceláře. „Ten pick-up ji předjel, když vjížděla na dálnici, údajně úplně ignoroval zip. Dohonila ho, aby mu ukázala prostředníček, takže nám může něco říct o řidiči.“
„Paráda,“ vyhrkl Frank a vyskočil na nohy; chtěl se dostat ze stanice jak rychle to šlo. „Máš adresu?“
„Mám,“ odpověděla Petra a podala Frankovi vlastní rukou popsanou svítivě zelenou přílepku. Podávat papírek Susanně bylo zbytečné, většinou to po Petře prostě nepřečetla. „Je to nějaká Stefanie von Neumann.“
„Ach bože,“ vydechla von Landitz a chvíli vypadala, že teď na ten příslovečný dílek lega šlápla pro změnu ona. Pohyby, kterými si brala elegantní sáčko, značně ztěžkly.
„Ty ji znáš?“ pozvedl obočí Frank. Pak mu to došlo; no jistě, von Neumann. Samozřejmě, že ji Susanna znala. Všichni von byli svým způsobem jak pouliční psi – dávno si očichali zadky a teď se drželi v jedné tlupě.
„Ještě od dob, kdy to byla jen Steffi Weller,“ odvětila von Landitz. „Řeknu ti to cestou,“ dodala v reakci na partnerův stále stejně tázavý pohled doufajíc, že něco mezitím odvede Traberovu pozornost. Frank vzal klíčky od auta a poslušně ji následoval ven, v rukou bezmyšlenkovitě muchlaje Petřin papírek.

„Tak? Co proti té ženské máš?“ zeptal se Frank, jakmile nastartoval. Susanna počkala, až se svým krkolomným stylem vyřítí z parkoviště a teprve v relativním bezpečí dálnice si odevzdaně povzdechla.
„Steffi Weller se mnou chodila na střední. Zaplatil jí to von Neumann, otec jejího budoucího manžela a šéf jejího otce. Byla to prvotřídní šplhnounka, všude jí bylo plno. Nebyla akce, o které by se nedozvěděla a nevymámila na ni pozvání. Nevadilo jí, že nezapadala – hlavně, že tam byla a mluvilo se o ní.“
„A co je tak špatnýho na tom chtít zapadnout? Dostala se na školu, na kterou by ji její tatík asi v životě nedostal, tak z toho chtěla vytřískat, co se dalo,“ pokrčil Traber rameny. Susanna se na něj na chvíli zmateně zadívala; byla si za tu dobu, co spolu pracovali, s Frankem tak blízká, až často zapomněla, že na některé věci prostě mají odlišný názor. Litovala, že na sobě dala cokoliv znát; její výhrady ohledně Steffi byly stejně víceméně ženská záležitost, Traber je nemohl pochopit. Přesto už to nedokázala nechat být; trvalo jí, než Traberovi dokázala, že není zase takový snob, jak si Frank prve myslel, a přestat to s ním probírat teď by byl krok vzad.
„Ona ale nechtěla zapadnout, Franku,“ namítla. „Chtěla moc. Vloudila se někomu do přízně a pak roznášela klepy a pomluvy. Otáčela proti sobě kamarádky a vytvářela spojenectví, jak se jí hodilo. Když se jí podařilo, že jí někdo svěřil tajemství, s gustem ho pustila ven. A taková je pořád, jen hraje na trochu jiném hřišti.“
„Kysne vám kvůli ní smetana?“ pozvedl obočí trochu kousavě Frank. Susanna sevřela rty, ale nevyjádřila se k tomu. Uměla dobře poznat, kdy ji Frank jen provokuje.
„Snaží se chovat jak dáma, ale zapomíná, že by pořád měla být důstojná vdova. Ale ona se chová jak… se chová.“
„A pak kdo tu roznáší klepy,“ popíchl ji znovu Frank. Susanna se na něj jen otočila; tentokrát nedokázala odolat, aby ho sjela pohledem. Zůstala pak s uraženou vytrvalostí zírat před sebe na vozovku a v autě se rozhostilo ticho.
„A jak se teda chová?“ prolomil mlčení nakonec Frank.
„Povýšeně, nosí se jak královna. A lacině,“ odpověděla Susanna, ale dál to nerozváděla. Nehodlala být opět označená za drbnu.
„Jak moc lacině? Třeba mám šanci,“ odvětil Frank.
„Nevím, proč se ti namáhám s něčím svěřovat, když to prostě nebereš vážně,“ vybuchla konečně Susanna. Čekala, že se Traber začne potichu smát jako vždycky, když se mu podaří nalomit její stoicismus, ale pak nabere zpátečku a pokusí se ji udobřit, protože mu příliš vadí, že je na něj uražená. Frank ale tentokrát razil do protiútoku.
„A co na tom mám brát vážně? Je ti pořád patnáct nebo co? Co je ti do nějaký frajle?“ Upřímně nerozuměl a začínal litovat, že to nenechal vyšumět do prázdna.
„Jakmile tam přijdeme, bude se chovat jako největší přítelkyně, bude se vtírat a bude to hrůza,“ vysvětlila Susanna.
„Tak jsem měl jít jen já,“ odpověděl Traber jednoduše. „Mě nezná.“
„A ty nevíš, čeho je schopná ona,“ upozornila ho Susanna tak vážně, že Frank trochu kuckl potlačovaným smíchem. „Patrně to na tebe zkusí.“ Ocelově šedé oči po ní rychle blýskly a Frank se neúspěšně pokusil nekřenit.
„Tak tady je jádro pudla,“ poznamenal smíchem podbarveným hlasem. „Ty si jdeš pohlídat, aby po mně nevyjela?“
„Jak to všechno, co jsem ti teď řekla, zvládneš otočit tak, že je to jen o tobě?“ zakroutila hlavou Susanna trochu moc rozhořčeně. Kdyby to nebyla pravda, vysmála by se mu. Když se bránila, Frank věděl, že se aspoň trochu trefil, a blažilo ho, že si Susanna zjevně až pozdě uvědomila, jak mu svou reakcí nahrála.
„Ale to se pleteš, princezno,“ namítl sladce věda, že Susanna to oslovení neocení. „Pořád je to jen o tobě a o tvý žárlivosti.“
„Tady si někdo hodně fandí,“ protáhla Susanna a zarytě se dívala z okýnka. Cítila, jak v ní roste panika. Traber už se toho teď nepustí a nejhorší bylo, že měl pravdu. Být to tak o měsíc dřív, patrně by se na něco vymluvila, aby se Steffi nepřišla vůbec do styku. Teď myslela jen na to, jak se ta zlatokopka bude chovat k Frankovi. Představa, že by si z něj udělala svou novou hračku, jí zvedala žaludek. Uvědomovala si, že Frank se samolibě kření.
„Znám ten tvůj sexem posedlý mozek a nechci, abys skončil jako nová hračka Steffi Weller, takovou radost bych jí neudělala,“ donutila se říct.
„Takže to není o mně a o tobě,“ vyslovil Frank. Susannu překvapil tak frontální útok; spoléhala na to, že si spojí sebe jako hračku, ze které bude mít někdo radost, a jeho pozornost se stočí k věčnému mužskému výzkumu, jak moc dobrý je vlastně v posteli. Rázně na jeho otázku kývla. „Tudíž by ti nevadilo, kdybych si to s ní rozdal.“ Von Landitz si při té větě uvědomila nával horka, jaký obvykle předchází nevolnosti. Stáhla okénko.
„Dělej si co chceš,“ vyslovila do lomozu dálnice, jak nastavovala tvář proudícímu vzduchu.
„No jak myslíš,“ řekl Frank a zněl nebezpečně, skoro uraženě. Když ale prudce zabrzdil před von Neumannovou vilou, po předchozí rozmrzelosti nebyla v jeho hlase ani tváři stopa. „Jsme tady.“
Susanna najednou chtěla něco říct, vrátit se k předchozímu rozhovoru a uvolnit ten tlak na hrudi, protože jakmile se Frank zklidnil, došlo jí, že má něco za lubem. Ale mlčela; přebytečnou energii ventilovala příliš prudkým prásknutím dveří od auta a když ho dohnala, dveře před Frankem už byly otevřené.

Stefanie von Neumann stanula na prahu osobně a vypadala jako by zrovna fotila prostřední dvojstranu GQ. Plavky s divokým zvířecím vzorem překrýval lehký, černý průsvitný župánek. Zatímco vršek vášnivě svíral výstavní déčka, střih spodního dílu Stefaniinu štíhlou postavu přetínal v pase a upozorňoval na ukázkově oblé boky. Pohodila hlavou a černé vlasy s hřejivě hnědými odlesky se jí rozvlnily kolem obličeje z poloviny zakrytého velkými slunečními brýlemi. Malinově nalíčené rty odhalily perfektně bílé zuby v lehce nuceném úsměvu.
„Susanno! Jak ráda tě vidím! Kdo by řekl, že pošlou zrovna tebe!“ vykřikla, na vysokých podpatcích vplula do osobního prostoru policistky a s poněkud hrubým sevřením Susanniných elegantních ramen učinila gesto, jako by von Landitz líbala na obě tváře. Frank se pokoušel nesmát Susannině výrazu a ačkoliv byl předtím poněkud arogantně přesvědčený, že si celou situaci trochu nadsadila ze žárlivosti, podle prvního dojmu jí musel přiznat body za upřímnost.
„Steffi, nápodobně. Jdeme ve věci včerejší loupeže za jízdy na dálnici. Přihlásila ses ke svědectví, je to tak?“ přešla Susanna do profesionálního módu. Franka nepředstavila. Nechala ho, ať si se Steffi poradí sám; von Neumann už ho stačila zhodnotit očima, jak si Susanna dobře všimla, a zjevně se jí líbilo, co viděla.
„Ach ano, pojďte dál,“ vyzvala je Stefanie a zavedla je přes rozsáhlé foyer domu do obývacího pokoje. Zastavila se prudce přímo před Frankem, takže se Traber neplánovaně octl hostitelce velmi, velmi blízko. „Susanna si se mnou ještě nikdy skleničku nedala, takže tam je to zbytečné, a předpokládám, že vy jste ve službě, ale dáte si se mnou něco, pane…?“
„Traber – Frank Traber,“ vyhrkl Frank a přijal její ruku, která se špičkami korálově nalakovaných nehtů téměř dotýkala jeho břicha. „Vrchní komisař.“ Stefanie se usmála – docela jinak, než se usmívala na Susannu – a Frankovu ruku dlouze a významně stiskla, přejíždějíc špičkami prstů přes jeho zápěstí. Frank úplně zapomněl na její otázku.
Susanna věděla, že to přijde, ale stejně na to zírala naprosto nevěřícně. Traber se mohl se z té zatracené potvory zbláznit. A Stefanie se motala se kolem něj, když mu sama nalévala limonádu, halíc ho do závoje svého parfému. Přejížděla mu po paži, když si vedle něj sedala, a tiskla přes tričko jeho svaly s obdivným pohledem. Frank si zjevně přidal jako v nebi, Susanně ovšem spíš přišlo, jako by byl kus dobytka, kterého se Stefanie chystala zakoupit.
Její měna byla jasná; cukrovala, nastavovala dekolt, krk, ukazovala dlouhé nohy a ten moula Traber div že nevrtěl ocasem a neslintal si na náprsenku. Susanna si opět připadala jako na střední; ačkoliv Steffi nikdy nevěřila ani nos mezi očima, nedokázala zabránit tomu, aby ze sebe ta malá plebejka neudělala Susannin stín; lepila se na ni a díky své rafinované nestydatosti způsobila, že Susannu nikdy nikdo pořádně neviděl. Měla auru sexuální dračice, která většinu troubů nejen traberovského ražení úplně ovládla, a nikdy se ji nesnažila potlačit. Susanna se pak vždycky cítila jednoduchá a neatraktivní, nedostatečná; nezajímavé a víceméně ploché nic.
Přesto doufala, že Frank se aspoň kvůli ní bude držet, a pálilo ji pod víčky z toho, jak se spletla. Nahrálo jí, že Stefanie jim neřekla nic, co by dávno nevěděli z medializovaného videa. „Takže jsme sem jeli zbytečně, to všechno už víme,“ shrnula nakonec a nenáviděla se za to, jak upjatě zněla.
„Pokud máte i popis chlápka, který do toho pick-upu nastoupil těsně za vjezdem na dálnici v odstavným pruhu, tak patrně jo,“ odvětila Stefanie a dál mluvila opět hlavně k Frankovi. „Především proto jsem jim chtěla ukázat, co si o nich myslím. Předjel mě a ještě pak přibrzdil, když ho nabíral.“ Traber se tvářil velmi zúčastněně.
„Spusť,“ vyzvala ji Susanna skoro až příliš rychle. Doufala, že to znělo jakože je hladová po informaci; pravda byla, že si přála, aby Steffi konečně řekla, že už jim nemůže víc pomoct, a von Landitz mohla odejít.
„Asi metr devadesát, fakt slušná postava – ne tak slušná – “ zalétla očima k Frankovi, „– ale za hřích by stál. Na paži mu zpod rukávu lezl kousek masivního tetování, ale která to byla ruka už nevím. Kolem pasu měl šedou mikinu, na hlavě černou hučku a hnědý plnovous. Jsem si skoro jistá, že je to ten skokan na videu,“ odpověděla Stefanie a na zlomek vteřiny se Susanně zdála i trochu inteligentní.
„To všechno sis zapamatovala, kdyžs projížděla kolem nich?“ žasl Frank a znovu Susanně připomněl, že si ti dva už stihli potykat. Nechápala, proč s tím dělali takové průtahy. Většinu času stejně nevnímali, že tam von Landitz sedí, mohli si to odbýt hned tady před ní.
„Steffi, potřebuji, aby jsi s námi jela na stanici a sestavila portrét muže, kterého jsi viděla, tak přesně, jak to jen jde,“ zasáhla Susanna dřív, než stihla Stefanie reagovat něčím závratně flirtovným.
„Dobře,“ souhlasila Steffi, jakmile si spočítala, že cesta autem jí dá další čas zapůsobit na Trabera a vytáčet von Landitz. „Hned se převléknu.“
Jakmile Stefaniiny pohupující se boky oběma zmizely z dohledu, Susanna se zvedla a zamířila k otevřenému oknu, aby dostala z nosu Stefaniin agresivní parfém. Cítila Frankův pohled v zádech, ale neřekla ani slovo, nepodívala se na něj. Buď pár dní zpátky skončila v posteli s někým, kdo ani trochu nedospěl od doby, kdy dostal pánvičkou po hlavě od striptérky, nebo byl Frank skrytý sociopat a ona jeho nejnovější obětí.

Když o deset minut později ujížděli na stanici, byla Susanna víc než ochotná přiklonit se k druhé variantě. Skončila usazená na zadním sedadle, protože Steffi se vetřela na sedadlo spolujezdce vedle Franka. Von Landitz se chtě nechtě v hlavě vrátila ke chvíli, kdy se dozadu usadila dobrovolně vedle Gordona – nebo jak se ten chlap vlastně jmenoval – a udělala si z Franka řidiče. Pochybovala ale, že se ocitla uprostřed tak promyšlené Traberovy pomsty, na to se to stalo příliš dávno. Tehdejší ponížení z toho, jak se nechala napálit, se přidalo k tomu, které právě cítila, a von Landitz se silou vůle držela, aby se je pohledem nepokusila oba zabít.
Traber by si všiml, jak ji to celé žere; čas od času totiž zahlédla jeho oči ve zpětném zrcátku upřené na ni a vnímala ty vrásečky kolem nich, které naznačovaly, že má tvář roztaženou do úsměvu. Chvíli měla pocit, že se jí vysmívá, a pak jí došlo, že se patrně směje něčemu, co řekla Steffi. A Susanna si náhle uvědomila, že všechny negativní emoce vlastně upírá právě na von Neumann; na ženskou, co se před Frankem vlní jak mrouskající se kočka, rozesmívá ho hloupými vtipy a sahá na jeho ruku, když řadí.
Pocítila děs.

Jakmile dorazili na stanici, Susanna se uklidila s hrnkem zeleného čaje do výslechové místnosti a nechala Franka, ať si se Steffi poradí, jak umí. Ona vedla výslech u ní doma, zatímco on jen seděl a hloupě hleděl, tak ať se teď vyznamená. Von Landitz prostě potřebovala chvíli pro sebe, aby uklidnila srdce, mozek i žaludek, aby vůbec mohla dnes čelit nejen Traberovi, ale i Gerkhanovi s Kranichem. Musela vědět, jak přesně proběhl rozhovor s Wolframem, i když měla celkem jasnou představu, jak dopadl.
Sotva uklidněná znovu vešla do hlavní místnosti stanice, všechny negativní emoce byly zpátky; Frank zrovna bral klíče a hnal se za Steffi jak vořech za náklaďákem z masokombinátu. „Hej, jenom Steffi odvezu – “
Susanna ho zastavila královsky zdviženou dlaní. „Nezajímá mě to,“ ujistila ho a pokračovala k Petřině stolu, aniž by se ohlédla. Sekretářka jejich výměnu zaznamenala a překvapilo ji, že na Traberově tváři zaskočení vystřídalo uspokojení a ne nechápavost, jak tomu bylo obvykle. „Prosím řekni, že Hartmut z toho videa vytáhl něco, co nám pomůže,“ vyhrkla Susanna dřív, než Petra stačila celou situaci nějak analyzovat.
„Před chvílí jsem s ním mluvila a říkal, že nemá bohužel nic,“ zpravila Schubert policistku. Susanna si téměř až bolestně povzdechla.
„Uhm, Susanno?“ ozval se za ní velmi opatrně Kranich. Von Landitz se otočila na něj a vypadala tak špatně naladěná, až Tom zaváhal, jestli ten rozhovor raději nenechat na jindy. Semir zasáhl.
„Musíme si promluvit.“
Susanna srozuměně kývla. Doufala, že u toho rozhovoru bude přítomný Traber, ale ten byl zjevně příliš zaneprázdněný cizoložstvím, než aby se zabýval omylem uzavřeným manželstvím. Následovala Toma a Semira do jejich kanceláře; Gerkhan zavřel dveře a Kranich zatáhl žaluzie, aby měli absolutní soukromí. Susanna se odevzdaně posadila do Tomovy židle a podepřela si bradu.
„Takže to manželství je opravdu uzavřený legálně,“ začal Tom hrdinně, „a Wolfram s tím rozhodně nic neudělá. Údajně už tahal za hodně nitek, protože si myslel, že to chcete, a teď rozhodně nebude dělat opak. Zkoušeli jsme to na něj po dobrým i po zlým…“
„Což bohužel potvrdí i šéfová, která nám napálila hlídky místo školení, takže…“ pokrčil rameny Semir. Pořád si myslel, že to Engelhardt trochu přehnala; obyčejná omluva za to nedorozumění, které mezi unáhleným Kranichem a Wolframem vzniklo, by bohatě stačila.
„Já vím,“ odpověděla Susanna a zamračila se. „Proč proboha tahal za nitky? Kdo to po něm chtěl?“
„Všichni jsme byli opilí, Susanno,“ řekl Tom rychle. „Prostě si to blbě vyložil, myslel si, že to chcete, a protože jsi von Landitz…“ Pokrčil rameny. Komisařka zjevně chápala ještě méně.
„O tom jsme s tebou chtěli mluvit,“ navázal Semir. „Wolfram má zjevně trochu slabost pro tvůj rodokmen. Myslel si, že ti dělá laskavost, když tak rychle dokázal, aby ses provdala, a furt se na vás odvolával – že nechce, aby byl skandál nebo co. Možná kdybys promluvila se svým tátou a ten zavolal Wolframovi – “
„Ani náhodou,“ řekla Susanna rázně a vstala. „To radši rozvod než aby se o tom otec dozvěděl. O tomhle nikomu ani slovo, je to jasné?“
„My to vykecávat nebudeme,“ ujistil Susannu naprosto upřímně Kranich. „Tak to zkus aspoň ty. Naznač mu, že tvoje rodina bude vděčná, Susanno. Je to lepší než nějaký drastický řešení a když bude mít Wolfram pocit, že ti to zavařil a bude tě moct spasit – “
„Ani náhodou,“ odsekla Susanna. Měla celé té situace plné zuby a odmítala riskovat, že to ten usmolený úředník donese jejímu otci a co hůř, matce. „To budu radši vdova.“
Prudce vstala, prošla mezi Gerkhanem a Kranichem, kteří od sebe rychle odstoupili, a práskla za sebou dveřmi jejich kanceláře. Semir se došoural k prosklené stěně a roztáhl žaluzie. „No, to šlo jak po másle.“
„Nikdy jsem si nevšiml, že je ta ženská tak hrozně paličatá,“ poznamenal Tom.
„Spíš zbytečně hrdá,“ podotkl Semir. „Jeden trapnej rozhovor a byla by volná jak pták. No nic, musíme nastartovat operaci Prozření.“
„Aha, a krom toho stupidního názvu jsi na nic dalšího nepřišel?“ zašklebil se Kranich. Byl v pokušení se na to vykašlat; vždyť udělali, co mohli, zjevně narazili na blbce a konečně, nebylo to jeho manželství. Když se Susanna sama nechce ani trochu přičinit…
„Ten jsi měl vymyslet ty,“ připomněl mu Semir potutelně a posadil se ke stolu. „A soustřeďme se hlavně na Susannu, Frank bude jednoduchej.“
„Aby ses nepřepočítal,“ podotkl Kranich opřený pěstmi o desku svého stolu a zamyšleně hledící do open space za oknem kanceláře. „Viděls, jak pálil za tou sexbombou z dneška? Možná, že jsme oba úplně mimo.“
„Nejsme,“ zakroutil hlavou pevně Semir. „Jako polda ti říkám, že ta sexbomba a Frankovo slintání bylo hlavní důvod, proč je Susanna tak vzteklá a neochotná.“
Tom se jen ušklíbl a sledoval, jak Petra na koukla do kanceláře druhého týmu a všiml si, že když Susanna zvedla hlavu, usmála se na sekretářku. Byl to první úsměv, který u ní ten den viděl. Kranichova tvář najednou připomínala kočku Šklíbu.
„Myslím, že vím jak na ni.“
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 4.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

4./ Rozbitá


Středeční ráno bylo poněkud uslintané. Babí léto ukázalo dosud svou nejchladnější tvář a šedé nebe obdarovávalo město chvíli prudkou sprškou, chvíli jemným a nepříjemným mrholením. Všichni tři neuniformovaní komisaři ale ten den přišli do práce s energií, která na pohled zvedala náladu ostatním zachmuřeným policistům. Každý z nich měl svůj důvod pro dobrou náladu.
Tomova energie plynula z přesvědčení, že zapojením Petry dosáhne úspěchu. Čekat na vhodnou chvíli, jak ji zasvětit do plánu, bylo skoro jako při těch nádherných chvílích v hluboké minulosti, kdy jako dítě čekával, až se babička vzdálí z kuchyně dostatečně dlouho na to, aby mohl ukořistit ještě pár kousků perníku před spaním. A Semirova dobrá nálada byla výsledkem velkého přemlouvání, kterému se podrobil po probuzení. Došel k závěru, že pokud do dne vstoupí pozitivně, osud mu přihraje nějaký slušný případ, který zabrání tomu, aby v tomhle počasí musel dělat silniční kontroly.
Frankova dobrá nálada byla Susanně naprosto jasná. Bodejť by neměl lehkost v kroku a slastně se neprotahoval, když strávil noc s někým, jako byla Stefanie. Von Landitz se mu nemohla podívat do tváře. Pomyšlení, že to ještě nebylo ani týden, co se miloval s ní, a včera klidně skočil do postele s jinou, se jí znovu zvedal žaludek. A ještě s takovou… Nebyla nic jiného než omyl; celá ta noc byla omyl i z jeho strany. Vždyť přece Stefanie se mnohem víc podobala ženám, po kterých koukal normálně. V pátek byl patrně tak opilý, že mu bylo jedno, s kým jde do postele.
Nevyspalá Susanna tedy byla jediná, kdo byl naprosto nedotčený dobrou náladou svých kolegů s výjimkou té Frankovy; ta ji znechucovala a pálila jako zrada. A přitom to zrada nebyla; neměl k ní žádný závazek a sama mu řekla, ať si dělá, co chce. Takže to udělal.
„Neviděla jsi Franka?“ zeptala se Petra, která právě nakoukla do kanceláře. Susanna zamrkala a a rozhlédla se; ani si nevšimla, že odešel. Negativně zakroutila hlavou.
„Proč?“
„Chtěla jsem mu jen říct, že už to portrétista s tou prominentkou vyřídil. Frank se jí chtěl vyhnout, protože jí podle všeho dal košem a ona je teď trochu vytočená,“ vysvětlila Petra. Von Landitz si to neuvědomila, ale začala se najednou usmívat. Schubert se zamračila. „Čemu se směješ?“
„Jen jsem si představila, že Stefanie von Neumann dostala od někoho košem,“ odpověděla Susanna a částečně to byla pravda. „Jak se objeví, vyřídím mu to.“
„Super. A za deset minut máte být u šéfový,“ přidala ještě Schubert k dobru.
„Ta bude mít náladu, až zjistí, že pořádně nic nemáme,“ povzdechla si Susanna a úsměv jí pohasl.
„Nemyslím si, že je to o tom,“ podotkla Petra a trochu ztlumila hlas. „Semirovi a Tomovi jsem měla vyřídit to samý.“
„Tak to má co dělat s tím pátkem,“ odtušila Susanna a zachmuřila se ještě víc.
„To si taky nemyslím,“ zamítla to Petra. „Anja a Sigi v noci řešili nějakou hlášku. Podle mě budete mít na krku nějakej ožehavej případ.“
„Ah,“ vzala na vědomí Susanna. Petra se na ni jen usmála a vrátila se ke své práci. Chvíli na to vešel do kanceláře Frank. Beze slova položil na stůl před von Landitz hrnek s kávou. Susanně ulpěl ohled na jeho rukou, jak ji svíraly a hladily a znovu cítila, jak ji zalila vlna horka jako tehdy v autě, jen tentokrát jí nebylo na zvracení. Ta informace od Petry otočila její den o sto osmdesát stupňů.
„Díky,“ donutila se promluvit. „Za deset minut máme být u Engelhardt.“
„Žůžo,“ nechal se slyšet Frank a zakabonil se.
„A Petra ti vzkazuje, že o Steffi se postaral portrétista,“ dodala, když měl Frank půlku obličeje schovanou ve svém hrnku kafe. Sklonila hlavu, aby zachovala zdání netečnosti k celé situaci, ale zachytila ty drobné vrásečky kolem Frankovým očí. Ve vzduchu zůstalo něco viset.
„Nějak se ti zvedla nálada,“ podotkl Traber nevinně po chvilce.
„Já se divím té tvé,“ poznamenala Susanna s očima stále upřenýma do složky. „Když sis včera nepřišel na své…“
„Ale přišel,“ opáčil Traber a pořád se na ni usmíval tím trochu křivým úsměvem, kterým jí čas od času naznačoval, že ačkoliv je od sebe dělila propast tvořená vzděláním, sociální situací i povahou, pořád dokázal, že jí na něm záleželo. Až do té noci si to uvědomoval jen napůl, z větší části pořád přesvědčený o tom, že by s ním Susanna von Landitz v životě nic neměla, ale teď byl prostoupený jistotou, která ho činila otravnějším a přitažlivějším zároveň.
Susanna pootevřela ústa, aby spustila historku o tom, že to ani tak nebylo o něm jako o Steffi, ale při pohledu na Frankův obličej nakonec vyslovila něco trochu jiného než plánovala. „Stejně nevěřím, že tě ani trochu nemrzí, žes to odvolal, když ses tím včera tak vychloubal,“ podotkla a zabodla do něj potutelný pohled. „Možná ses jí prostě jen vyděsil.“
„Možná máš pravdu,“ připustil Frank. „Na druhou stranu, spal dneska v noci fakt dobře. Jak se spalo tobě?“
„Engelhradt čeká,“ procedila Susanna skrz zuby po chvíli, zvedla se a vyšla z kanceláře v zádech rovná jak pravítko. Culící se Frank ji beze slova následoval.

Anna přehlédla své podřízené. Von Landitz a Traber stáli vedle sebe; komisařka vzpřímeně, komisař opřený o komodu za ním a vrhající na kolegyni pobavený pohled, který Susanna ostentativně ignorovala. Kranich s Gerkhanem, kteří zabrali sedací soupravu, střídavě hleděli na oba dva kolegy a vyměňovali si pohledy. Zjevně měli něco za lubem. Kdyby na to měla Engelhardt pomyšlení, pěkně by si je tu posadila a donutila je celou situaci si vyříkat. Teď se ale musela spoléhat na jejich profesionálnost, na soukromé věci neměli čas.
„Šéfová, jestli jde o toho Wolframa, tak jsem se už omluvil,“ poznamenal Tom, když seznal, že je šéfová nějak podezřele měří očima.
„To ráda slyším, Kranichu, ale o to nejde,“ promluvila konečně Anna. „Dnes v noci v motorestu U palmy zadržela naše hlídka ženu. Byla v hrozném stavu fyzicky i psychicky. Když ji v nemocnici konečně Heckendorn přemluvila, aby se nechala prohlédnout, potvrdilo se, že byla znásilněná. Zatím o ní nevíme moc – včera kolem poledne nastoupila na autobus z Cách do Kolína, který měl ale na dálnici poruchu. Náhradní spoj dlouho nejel, takže se rozhodla stopovat. Dál není schopná nic vypovědět, takže nevíme nic až do doby, kdy nás na ni upozornila servírka v motorestu.
Jelikož se to patrně stalo na dálnici nebo v její blízkosti, spadá to do naší kompetence. Bohužel je naší jedinou stopou naše oběť, takže to chce citlivý přístup. Potřebuji, aby na případu dělala žena. Susanno, chci, abyste se okamžitě odebrala do nemocnice. Petra vám dá všechno, co zatím o oběti víme, není toho bohužel hodně.“
„Rozumím, paní Engelhardt,“ promluvila von Landitz.
„Trabere, vy předejte všechno, co jste zatím zjistili, Gerkhanovi s Kranichem. Pak se do toho dejte s von Landitz, ale chci, abyste se držel zpátky, oběť reaguje na muže extrémně špatně. V nemocnici se nechala vyšetřit teprve když sehnali lékařku. Kranichu, Gerkhane, vy mi co nejdřív doveďte ty zloděje z dálnice.“
„Jasně, šéfová,“ kývl Semir. „Hned jdem na to. Franku?“
„Jo,“ vzpamatoval se Traber, který doteď upřeně zíral na Susannu. Už teď se tvářila stejně jako tehdy u Schneiderova případu; zločiny podobného ražení se k ní rychle dostávaly, ač většinou neměla problém udržet si odstup.
„Pošlu Trabera hned za vámi, ještě s ním potřebuji mluvit,“ zasáhla Anna. Ostatní tři si vyměnili pohled, ale vyklidili kancelář. Engelhardt šla tentokrát přímo k věci. „Trabere, vy dva s von Landitz fungujete především proto, že ona má rozum.“
„Ježiš dík, šéfová,“ ušklíbl se Frank. Netušil, odkud ta „lichotka“ přišla a čím si ji vysloužil.
„Ta žena je opravdu hodně zřízená. Susanna je profesionál, ale vím z vlastní zkušenosti, že takové případy se k ženě dostanou a mohlo by to způsobit problémy při vyšetřování. Pokud dojde na konfrontaci s pachatelem…“
„Budu mít rozum, šéfová,“ pochopil konečně Traber. Věděl o sobě, že byl prudký, ale nebylo to nic proti Susanně, když se rozzuřila. Ačkoliv razil zásadu, že jeho partnerka byla o dost víc sexy, když zuřila, byly situace, kdy se jí sám trochu bál. A měl tušení, že se v jeho blízké budoucnosti pár přesně takových situací vyskytne.
„Děkuji, Franku,“ pousmála se na něj Engelhardt a když opouštěl její kancelář, pomyslela si, že se asi musela zbláznit, když se spoléhala na to, že se Frank Traber bude chovat rozumně.
*
Zatímco Susanna odjela s Anjou Heckendorn do nemocnice promluvit si s obětí, Frank uploadoval všechno, co bylo potřeba, na staniční cloud, aby měli Gerkhan s Kranichem veškeré informace po ruce. Nezabralo mu to moc práce; stop bylo extrémně málo a upřímně, jindy by se toho rád zbavil, takový případ byl něco pro jeho lenost. Ale teď by dal svou večeři za to, kdyby mu ta neškodná loupež mohla zůstat.
S řešením znásilnění měl hrozně málo zkušeností, při jeho zařazení mu jich moc pod ruku nepřišlo, a vzhledem k tomu, kolik takové případy vyžadovaly taktu, v tom neuměl chodit. Navíc takový případ sliboval hrozně málo stop, nikdo nechtěl moc mluvit a ve finále i v těch vzácných případech, kdy byli policisté schopní nasbírat dost nepřímých důkazů, přišli o stěžejní svědectví a ten zmetek, co to udělal, byl nakonec volný.
Často mu stačilo jen o tom slyšet, aby se musel uklidit do posilovny k boxovacímu pytli a přát si žít ve světě, kde by nebylo trestné natáhnout si upnutý obleček a masku, která nezakryje ani půlku obličeje, ale z nějakého důvodu je člověk náhle tak k nepoznání, že ho na ulici mine i vlastní matka, a jít toho člověka potrestat sám. A teď má přesně takový případ na krku a co víc, nemůže se spolehnout, že ho Susanna chytne za flígr, kdyby mu cákly nervy; ne, tentokrát cítil i bez Engelhardtina varování v kostech, že on bude muset držet Susannu.
A přitom držet Susannu, to přesně zamýšlel. Pomalu se vloudit zpátky do její postele, o to přesně mu šlo, ale nic nebylo horší kazišuk než tenhle případ. Život Franka Trabera, vážení. S povzdechem se zvedl, v ústech celkem rychle pachuť z vědomí, že jejich oběť za celou situaci může nejméně, a vydal se přes open space kancelář ke svrchovanému území pánů Gerkhana a Kranicha. Klepl na dveře jejich kanceláře, bez vyzvání vešel a zavřel za sebou.
„Uploadl jsem vám všechno, co máme a říkám rovnou, moc toho není. Naše hlídky si bohužel toho rána nevšimly ničeho, takže tam je to slepý, ani jsem to tam nepsal. Na ten portrét, kterej sestavila Steffi, se taky ještě nikdo nechytil.“
„Tos nás nepotěšil, dík,“ zašklebil se Kranich a pak ke kolegovi zvedl oči se stejně zkoumavým pohledem, který si nacvičil u šéfové v kanceláři. „Ty hele, proč sis tu sexbombu nechal ujít? Ty někoho máš?“
„Ne,“ odpověděl Frank nonšalantně. „Ale vzpomněl jsem si na tebe a jak jsi už nějakou dobu na suchu, tak jsem ti ji nechal. Takovej jsem kámoš.“
„Ha, ha, ha,“ ušklíbl se Tom a sekl očima po Semirovi, který se zoufale snažil nesmát tomu, jak byla Kranichova vlezlá otázka sestřelena sotva mu vyletěla z úst. „A na chudáka Semira jsi zapomněl? Taky už by mohl rovnou do kláštera,“ oplatil Tom škodolibému partnerovi.
„Ale ne,“ zakroutil hlavou Frank dřív, než se Semir stihl dotčeně ohradit. „Než jsem za váma šel, volala nějaká novinářka z Weltu. Prej má nějaký další video a chce ho napřed pustit nám výměnou za exkluzivní informace. Asi se v ní hnulo svědomí či co… Nevím, zněla jako blondýna, tak jsem jí dal kontakt na tebe,“ uculil se na Semira věda, jak vášnivě Gerkhan nenávidí tisk.
Podrýpl tím Semira dvakrát tak, protože Gerkhan si ještě živě pamatoval tu prohranou sázku, kdy dal dvacet euro na to, že Frank prostě neumí podle hlasu uhodnout, jakou barvu vlasů má libovolná žena na druhém konci drátu. Z pěti subjektů Frank neuhádl jen jednu, kterou pak pozval do kina a pár dní na Semirovi potutelně svěřil, že měl pravdu, protože volaná byla rozhodně barvená. Frank měl dvacet euro a falešnou brunetu; Semir leda tak špatnou náladu a oplýval několika informacemi, které k životu rozhodně nepotřeboval.
„Hezkej den, pánové.“
„Počkej,“ vyřkl Kranich zrovna, když už měl Traber s filmovým úsměvem ruku na klice. „Ty se nás nezeptáš na Wolframa?“
„A na co se mám ještě ptát?“ zamračil se Frank. „Já myslím, že Engelhardt nám jasně vysvětlila, jak to skvěle dopadlo. Nebo je něco, co se nedozvěděla?“
„Jo, že ten Wolfram je celej hotovej ze Susanniny rodiny, furt se odvolával na von Landitze. Navrhli jsme tvé ženě, aby buď požádala o pomoc svýho tátu nebo aby to zkusila sama, možná by s Wolframem něco zmohla, ale poslala nás do háje,“ obeznámil Trabera se situací Kranich.
„Že prej se to její táta nesmí dozvědět,“ přisadil si trochu zákeřně Semir. Když může Frank kopat do ega jemu, nevěděl, proč by si nemohl aspoň trochu čutnout. Nezdálo se ale, že by se to Trabera příliš dotklo.
„Kdo se jí diví, dozvědět se to moje máma…“ Zakroutil hlavou. Jeho drahá máť byla poslední dobou tak fixovaná na myšlenku vnoučat, že by je byla schopná vymámit i z panenky Marie. Rozčilovala se, že už není nejmladší a pak by na ty vnoučata taky nemusela stačit a vždycky nezapomněla nenápadně přidat, že Frank rozhodně taky nemládne. Kdyby se měla dozvědět o tom, že se oženil a co hůř, nic nebylo myšlené vážně… Frank se téměř fyzicky otřásl děsem.
Zakroutil si pro sebe hlavou a cvakly za ním dveře kanceláře. „Tak… já nevím,“ povzdechl si Tom a zmateně se díval za kolegou. „Co se na to prostě vykašlat… Když to netlačí je, tak proč bychom se tím měli trápit my?“
„Jo,“ přitakal Semir. Pořád v něm tak nějak hlodalo svědomí; přece jen, to co převážně opilý Tom spískal byl vtípek hodný nesoudného vola a měl tendence to trochu napravovat, ale těžko mohli někomu pomoct, když ti, kterých se to týkalo nejvíc, se skoro vůbec neangažovali. „Tak co? Budeš potřeboval od Stefanie von Neumann nějaký dodatečný informace?“ zamrkal na partnera s vědoucím pohledem někoho, kdo si občas potají otevře Bild.
„Uvidím,“ řekl trochu vyhýbavě Kranich a očima sekl někam za Semirovu hlavu. „Hele, jestli ji chceš, je tvoje. Já na ní zas tak netrvám.“
„Ne, díky,“ odmítl Semir, jako kdyby byl u někoho na večeři a odmítal přídavek. „Na mě je moc zkušená, víš?“
„No jasně,“ ušklíbl se Tom. „Jenom jak já nechceš dojídat zbytky po Traberovi. Bez tak jí dal košem kvůli Susanně - když viděl, jak včera řádila, radši si to odpustil.“
„Jo, to by pro nás byla dobrá zpráva, kdyby nás to ještě zajímalo…“ podotkl nevinně Semir a několika kliky začal stahovat informace případu z cloudu. Po očku mrknul na Kranicha.
„No, pořád si můžu pokecat s Petrou…“ chytil se Tom přesně jak čekal. „Přece jen jednou vyprávět, jak jsem dal dohromady ten nejdivnější pár pod sluncem je trochu něco jinýho než vyprávět, jak se kvůli mě museli dva lidi úplně zbytečně rozvádět.“
„Líbí se mi, jak to vlastně všechno děláš nezištně,“ rýpl si Semir a vzal telefon, který se mu právě rozezvonil na stole. Úsměv ve tváři mu okamžitě stuhnul a Kranich na něj pozvedl obočí. Potvrzení ale nepotřeboval; znal svého přítele dost dlouho na to, aby věděl, kdy mluví s novinářem.
„Sakra, ta je rychlá…“
*
Frank právě vstupoval do hlavní budovy nemocnice, když mu od Susanny přišla zprávy s informacemi a především instrukcemi. Stále byla podle všeho zabraná v rozhovoru s obětí, ale zároveň ho stihla i komandovat, ta ženská ho nikdy nepřestane fascinovat. Měla štěstí, že se trefila do toho, co se chystal udělat sám, a ještě mu ulehčila práci v tom, že mu napsala jméno ošetřující lékařky. Nechal se navést na recepci a zastihl doktorku Jenny Becker zrovna, když vycházela z lékařského pokoje. Byla to pohledná blondýna zhruba v jeho věku; rozhodně neoslnila, ale věděla, co jí slušelo, a vypadala, že s ní je legrace. Frankovi se chtělo zavýt - kolik hezkých a zajímavých žen mu přijde pod nos zrovna ve chvíli, kdy se mu mozek zasekl na té jediné, u které má víc než devadesátiprocentní pravděpodobnost, že ho stejně pošle do háje?
„Doktorka Becker? Traber, dálniční,“ napřáhl paži.
„Ach ano, vaše kolegyně mi o vás řekla,“ odpověděla lékařka a potřásla mu pravicí. „Obávám se ale, že víc vám bude prospěšný až psycholog, do jehož péče jsem slečnu Renner doporučila. To, co vám k jejímu stavu řeknu já, vám bude patrně moct říct vaše partnerka sama.“
„Mě spíš zajímají její fyzický zranění,“ přiznal Frank. „Něco, co vás na ní zarazilo? Byla domlácená - bylo to podle vás rukou nebo k tomu něco použil? Pomůže nám to odhadnout, s jakým typem… člověka se potýkáme.“ Musel sám sebe pochválit; tak dlouhý projev a ani jeden vulgarismus, dokonce se zmohl i na nějakou spisovnost. Zněl jak pako.
„Zranění, která jsem na ní našla, byla podle mě všechna způsobena rukou,“ odpověděla Becker. „Má zlomenou ruku, ale dokud nebude schopná popsat, jak se to odehrálo, nemůžu vám říct, jestli má útočník takovou sílu nebo byly ve hře jiné faktory. Co se týče samotných zranění způsobené sexuálním útokem - řekla bych, že byste ho měli najít co nejdřív. Provedli jsme vaginální stěr, ale předběžné testy neukázaly na přítomnost spermatu.“
„Hm,“ řekl Frank a čelo mu trochu potemnělo. Takže žádný vzorek DNA, který by toto sráče mohl případně usvědčit, žádná zbraň, která by se u něj mohla najít, prostě nic - jen ženská s ránou, která se nikdy nezahojí.
„Ale bylo tu něco…“ Lékařka si povzdechla. „Neměla bych vám to vůbec říkat, ale když si představím, že mi pod ruku přijde další takhle zřízená, nebo že by se to mohlo stát mně…“ Zakroutila hlavou a opřela se ramenem o zeď. Traber pochopil a zůstal stát naproti ní; ne dost blízko, aby si mohla myslet, že něco zkouší, ale dost blízko na to, aby mohla mluvit potichu. „Před měsícem, když jsem měla službu na pohotovosti, přišla taktéž zbitá a znásilněná žena. Nebyla na tom tak hrozně, ale měla tržnou ránu po straně na čele, takže mohla být omráčená, tudíž…“
„Necítil nutnost ji nějak víc pacifikovat,“ doplnil Frank. Jeho fantasie pracovala naplno a nelíbilo se mu, co mu ukazovala.
„Tak,“ přitakala lékařka. „Neřekla přímo, že byla znásilněná, a odmítala podat trestní oznámení, dokonce ani neřekla, jak se jmenuje. Chtěla jen ošetřit, a bohužel jim nemůžu nic nařídit… Každopádně měla naražená i žebra a když jsem ji prohlížela, všimla jsem si že mezi prsy měla stopy po zubech. Kousnutí, patrně hodně silné, patrně z toho i tekla krev a rozhodně kolem byla modřina. Slečna Renner se nechtěla nechat vyšetřit kdekoliv, kde to nebylo přímo nutné, ale všimla jsem si na jejím hrudníku něčeho, co to silně připomínalo. Kdybych dostala předvolání k soudu, nezmínila bych to, protože je to čistě můj odhad, ale…“
„Chápu,“ přikývl Frank, vytáhl mobil a rychle nacvakal Susanně zprávu. Možná se jí podařilo k oběti proniknout natolik, že by ji možná zvládla přemluvit lépe, než lékařka v polovině směny na pohotovosti, která měla na starosti další pacienty.
„Třeba bude mít vaše kolegyně větší štěstí,“ nabídla Becker.
„Ta by dokázala vymámit i tele z jalový krávy, když je ve formě,“ prohlásil Traber a zjistil, že Jenny Becker má mimořádně hezký úsměv. Proč mu nemohla vběhnout do cesty tak týden zpátky?
„Nechcete se mnou do kantýny na kafe? Mám teď půl hodinky čas a vy vypadáte, že taky,“ navrhla lékařka a Frank na ni pohlédl. To se mu snad zdálo; normálně musel on sám obletovat a nadbíhat, než s ním byla nějaká ochotná vypít byť jen sklenku vody a zrovna teď se mu tu bude nějaká nabízet sama od sebe? Život byl svině.
„Um…“ řekl, když Becker s pozvednutým obočím čekala na jeho odpověď. Zaklonil hlavu a v zorném poli mu zůstala malá černá koule v rohu místnosti. Díky bohu za moderní dobu a příspěvky Evropské unie. Podíval se zpátky na lékařku. „Poznala byste ji, kdybyste ji viděla na bezpečností kameře? Tu první znásilněnou?“
„Řekla bych, že ano,“ přikývla Becker a uhnula očima. Zjevně pochopila, že Frankův zájem nevzbudila.
„Tak pak vás budu na tu půlhodinu potřebovat,“ usmál se na ni Traber.
*
„Tak co?“ zeptal se Frank Susanny, když ji konečně viděl vycházet z nemocnice. Usadil se na jedné lavičce, které lemovaly pěšinu k parkovišti, a v obou rukou měl kelímek s kafem. Z jednoho pil, v druhém měl stále teplé latté pro Susannu. Usadila se vedle něj, přijala kelímek kafe s vděčným kývnutím a napila se. Frank se nezeptal znovu; poznal podle jejího výrazu, že viděla něco, co těžko trávila. Taky se napil.
„Podařilo se mi přemluvit ji, aby mi ukázala hrudník. Styděla se, ale měla tam kousnutí. Proč to bylo tak důležitý?“
„Protože Jenny - doktorka Becker - se zmínila o znásilněné, kterou ošetřovala asi měsíc zpátky. Měla kousnutí mezi prsama a Jenny si myslela, že stejný viděla u té Renner. Tak proto… Našli jsme tu ženskou na záznamech z bezpečnostích kamer, když přišla na pohotovost.“ Ukázal Susanně fotku prohnanou nepříliš kvalitní tiskárnou. „Poslal jsem to Hartmutovi, ať zpracuje lepší fotku a rozdá hlídkám. Nemůžeme ji nechat hledat veřejně ani pod nějakou falešnou záminkou, pachatel by si mohl všimnout a možná o nich ví víc, než oni. Každopádně tohle by se mělo předat mravnostnímu.“
Susanna jen pokyvovala a hleděla na fotku druhé napadené ženy. Normálně už by se chytila toho, že Frank o lékařce mluvil jako o Jenny, ale teď ta informace ani neškrtla o její kůru mozkovou. „Jestli je to stejný pachatel a tuhle ženu zřídil stejně jako Sonju, tak stejně nebude vypovídat. Nemáme vzorek DNA, nemáme výpovědi, nemáme…“ Hlas jí odešel do ztracena. „Máme jenom ten cejch.“
„Víme, že se ta první oběť chovala klidně. Odmítla nahlásit jméno, odmítla přiznat sexuální napadení a podat oznámení, ale byla klidná. Klidně přišla a klidně odešla,“ reagoval Frank. Susanna k němu zvedla oči.
„Sebevrazi bývají klidní, jakmile se rozhodnou,“ prohodila von Landitz a vrátila mu fotku. „Měli bychom obeslat márnice.“
„Dobře,“ souhlasil Traber opatrně. Byla to přece jen Susanna, kdo z nich dvou vymetal ty kurzy na psychobláboly a viděl ji zvládnout ukecat ne jednoho ozbrojeného pachatele. Naučil se jí v těchto věcech věřit, ale upřímně doufal, že se mýlí. Sám přiřadil klid napadené, jak mu ji doktorka Becker popsala, k rozhodnutí jiného druhu, se kterým se mnohem lépe pracovalo. „Přihodím jim k tomu ten kousanec na hrudníku. Už je to měsíc.“
„Ano,“ přikývla Susanna. „Sonja Renner jde každopádně na psychiatrii, musí být pod dohledem. Otázky na sebe ještě snesla, Anja a doktorka Becker na ní odvedly kus práce, ale jakmile jsem se jen dotkla otázky pachatele nebo typu auta nebo…“ zakroutila hlavou. „Jela na pracovní pohovor, proto to riskla. Řekla si, že za bílého dne a na frekventované tepně mezi Cáchami a Kolínem…“
„Zas jedna do statistik,“ zamumlal Frank, zvedl se a popošel, aby hodil kelímek od kafe do blízkého koše. „Víš, že šéfová mi kladla na srdce, abych měl rozum, kdyby náhodou něco?“ Susanna k němu zvedla pohled a chvíli zjevně nechápala. Pak pozvedla obočí.
„Ty máš mít rozum?“
„Já vím,“ souhlasil Frank tónem, kterým jasně naznačoval, že byl stejně zmatený jak ona, ačkoliv nebyl. „Asi ještě nevystřízlivěla.“
„Ta kdyby tě slyšela,“ poznamenala Susanna a pak se jí znovu do obličeje vkradl stejný stín, s jakým vyšla z nemocnice. „Musíme to zaprotokolovat,“ řekla a vstala.
Frank se zvolna vydal za ní.
*
Ruka slepě šátrala po nočním stolku. Našla použitou ponožku, prázdnou, trochu ulepenou sklenici a lampu, která už pár dní nesvítila, protože koupit žárovku bylo nad Frankovy síly. Konečně našel mobil; škrtl palcem o displej a přijal hovor, aniž by viděl, kdo je na druhé straně. „Franku?
Okamžitě se posadil a donutil se probrat. „Susanno? Stalo se něco?“
Vzbudila jsem tě?“ ozvalo se v telefonu.
„Jo,“ řekl, příliš rozespalý a vyděšený na to, aby se zabýval taktem. „Susanno, stalo se ti něco?“ Hlavou se mu honily hrozné scénáře. Ten násilník nechával značku, patrně to byl psychopat. Mohl být dost inteligentní a sledovat, jak se případy vyšetřují, mohl si všimnout Susanny, Susanna byla nádherná ženská, domů jela samotná a žije sama, co když –
Ne, nic mi není,“ odpověděla rychle Susanna a pak jí zjevně došlo, proč se tak strachoval. „Jak Sonja tak ta neznámá jsou vyvinutější brunety, Franku, nemyslím si, že by ten zmetek stál o mě.
„Dobře,“ vydechl Frank a doufal, že si to Susanna nevyloží negativně. „A myslím, že jsi vyvinutá tak akorát,“ dodal pro jistotu. V telefonu se ozvalo zafunění, jako by se nejprve usmála a pak ovládla.
Právě ses vzbudil, Franku,“ poznamenala.
„Jak kdybys nevěděla, že pro tebe jsem vždycky připravenej,“ reagoval Frank a ačkoliv to nemyslel nutně sprostě, trochu toho litoval; na Susannu se muselo opatrně. Složil se zpátky do peřin zíraje do stropu. Odtáhl telefon od ucha a pozvedl obočí nad informací, kterou z něj vyčetl. „Tak co tě trápí ve tři ráno?“
Měl jsi pravdu,“ řekla Susanna po chvilce váhavě. „Dáme dohromady, co máme, a co nejdřív to předáme mravnostnímu. Teda pokud o ten případ nestojíš.
„Nijak zvlášť,“ odtušil Frank a zívl. „Znáš mě.“ Chvíli oba mlčeli. Slyšel ji dýchat a mrzelo ho, že neleží vedle něj. Všechno by bylo jednodušší, kdyby teď ležela vedle něj. Neměl tehdy z té postele vstávat; měl si lehnout zpátky, chytit ji pevně do náruče a doufat, že ona se rozhodne stejně.
Nečekala jsem to,“ promluvila Susanna znovu a něco v jejím hlase mu napovědělo, že z očí do očí by mu to v životě neřekla. „Ještě nikdy jsem nevyslýchala oběť znásilnění. Popravdě se mi z toho vždycky podařilo nějak vyklouznout. Někdy jsem takový případ dostala a pak vzala dobrovolně horší práci, protože… Nemyslím, že to na mě poznala, myslím, že jsem byla docela úspěšná, ale… Zaslouží si, aby to dělal někdo, kdo ví, co dělá, a ne jen… zkouší.
„Jestli jsi si jistá, Sus… Podívej, mně je to jedno. Jestli nám ten případ zůstane, budu dělat, co můžu. Jestli ne, udělaj to jiní… Ale nechci, abys dala pryč případ a pak tě chodilo strašit svědomí a nechci, abys sis nechala případ a nechala se tím zničit, protože jinak by ses cítila provinile, to je všechno.“
Tak jednoduché,“ poznamenala trochu ironicky.
„Je to jednoduchý, když víš, co chceš,“ poznamenal Frank a vzápětí se chtěl praštit; chtěl Susanno, ale nezdálo se zrovna jednoduchý dostat ji na svou stranu nebo ji té možnosti aspoň otevřít. „Chtěl jsem tím prostě říct, že jsem s tebou, ať se rozhodneš jakkoliv.“
Já vím,“ odpověděla Susanna tiše. „Díky, Franku.
„Nemáš za co,“ odpověděl Traber. „Sus, poslyš,“ řekl ještě rychle, aby nestihla zavěsit, ale ona se podle všeho ani nechystala. „V tu noc, víš… Neudělal jsem něco, co by… Ty cucfleky a tak – prostě, neublížil jsem ti nějak? Protože jestli cítíš, že jsem se zachoval špatně nebo jsem nějak zneužil situace, tak mi to musíš říct.“ Tak. Zavedl řeč přesně kam chtěl a ještě to zakoulel tak, že to bylo o ní. Elegantní, Trabere, elegantní. Dvě mouchy jednou ranou.
Ne,“ odpověděla Susanna po chvilce. „Všechno bylo naprosto v pořádku, Franku. Teda… víš, jak to myslím. Nedělo se nic, co by… Bylo to v pořádku.“ Na chvíli zase slyšel jen její dech. „Už ses mě ptal. Jak tě to zase napadlo?
„To jen… Asi jsem nebyl úplně ohleduplnej,“ odtušil Frank sebekriticky. Zpětně ho napadalo, že kdyby Susanna nebyla tak bloklá o tom mluvit, možná by si něco poslechl. Nemohl si vybavit, jestli v noci proti něčemu protestovala a děsilo ho to. Co když s ním nechtěla dál nic mít právě proto? Ta otázka se mu v hlavě objevila rázně, skoro zadržel dech.
Nikdo to po tobě ani nechtěl,“ odvětila Susanna a zněla trochu zahanbeně jako vždycky, když měla mluvit o tom, co se seběhlo tehdy v noci. Začínalo to v něm vyvolávat regulérní fyzickou bolest.
„Dobře, jen… chci mít jistotu, že jsi v pohodě a žes nebyla do ničeho natlačená,“ dodal tlumeně a trochu poraženě.
Nebyla, Franku. Oba víme, že bys nikdy nic takového neudělal,“ odpověděla Susanna a zněla naprosto jistě tím, co říkala. Jako by uklidňovat jeho pro ni bylo mnohem jednoduší než odhalovat sebe. „Oběma nám ten případ zamotal hlavu.
„Asi jo,“ připustil Frank.
Takže… promiň, že jsem tě vzbudila, Franku. Dobrou noc.
„Dobrou.“
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 5.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

5./ Nechte to Petře


Televize osvětlovala většinu pokoje; nenáročná americká komedie byla zasazená do Los Angeles a prořezávala měkkou tmu obýváku letními barvami. Petra si povzdechla; nemohla říct, že by se u filmu dvakrát bavila, ale prakticky neměla na výběr, pokud stála o příjemný večer u filmu s přítelem. Dívat se s Tomem na cokoliv s kriminálními prvky vzdala, protože celý film poslouchala, jak je to všechno „tupý“ a „nereálný“, a mužný alfasamec Kranich zase religiózně odmítal cokoliv s náznakem romantiky. Výsledkem bývaly filmy, jejichž žánr se nedal úplně identifikovat a které se Schubert už značně zajídaly.
Tom Petře do tváře neviděl; světlovlasá přítelkyně byla opřená o jeho hrudník s nohama nataženýma na pohovce, zatímco on sám se rozvaloval v polštářích v rohu tak labužnicky, až to vypadalo, že každou chvíli sklouzne. Její povzdech si ale vyložil jako vhodnou příležitost začít rozhovor. „Víš, jak měla tuhle Engelhardt tu oslavu narozenin?“
„Myslím, že na tu jen tak nikdo nezapomene,“ odpověděla Schubert s povzdechem, který plně odpovídal tomu, jak znuděná byla. „Nepustíme si něco jinýho?“
„A… ty víš, jak je to s Frankem a Susannou?“ pokračoval Tom opatrně. „Myslím… Nevypadají, že jsou tím nějak znepokojení.“
„A čím jako?“ nechápala Petra a stále zírala na obrazovku. „Byla to jenom sranda, všichni jsme se zasmáli a jedeme dál.“
„Jo… ona to tak úplně sranda nebyla,“ odtušil Tom a ruka, která se dosud přehrabovala v Petřiných vlasech, se zastavila, jakmile ucítil partnerku strnout. Petra trochu posunula hlavu a zahleděla se do prázdna.
„Jak, jako nebyla sranda?“ zamračila se.
„No… oni se vzali doopravdy,“ řekl konečně Tom. „Ty papíry se tak nějak dostaly na matriku, Wolfram zatahal za nitky a von Traberovi jsou skutečně svoji.“
Schubert se posadila a posunula na pohovce tak, že se dívala Tomovi do tváře. Kranich se rukou, kterou musel vyplést z jejích vlasů, začal nonšalantně drbat ve svých. Uculil se. „Počkej, počkej…“ potřásla hlavou Petra. „Jak, jako doopravdy? Copak oni spolu chodí?“
„Ne, oni o ničem nevěděli,“ odpověděl Kranich.
„To ten chlap udělal jen tak pro sebe? Prostě shrábl papíry a oni jsou manželé?“ stále nerozuměla Schubert.
„Někdo ho to na tu myšlenku možná přivedl,“ připustil Tom. „Prostě, já a Semir jsme se vsadili.“
„Tohle bude dávat větší smysl, když si k tomu dám víno,“ povzdechla si Petra a odešla do kuchyně připojené k obýváku. Tom trpělivě čekal, až se vrátí, nemaje odvahu říct si o pivo. Měl takové tušení, že až Petře řekne všechno, bude jeho drahá něžná polovička v pokušení majznout ho něčím po hlavě a nechtěl, aby měla po ruce něco tak příhodného. Petra mu ale stejně donesla orosenou lahev a se skleničkou bílého lambrusca se usadila zpátky vedle něj, nohy skládaje pod sebe. Kranicha mimoděk napadlo, že takhle bude mít lepší možnost se vymrštit při útoku.
„Takže… napřed chci říct, že je to celý tvoje vina,“ prohlásil. Schubert vytřeštila oči. „Kdybys netrvala o tom, že ještě nikdo nesmí vědět, že spolu chodíme, tak jsem se na té oslavě tak neopil a nevyvedli jsme takovou kravinu.“
„Já?!“ ohradila se Petra dotčeně a Kranichovi došlo, že se mu podařilo vytočit ji hned na začátku. „Tys nechtěl nic říkat, abys nemusel poslouchat Semira o komisařích a sekretářkách a abys ho náhodou neranil. A když ses najednou zbrnčil, že to řekneme všem, tak jsem ti jen řekla, ať ještě počkáš, protože udělat to na něčí oslavě narozenin není moc vhodný!“
„Dobře, tak je to Semirova vina,“ zahučel Tom. Věděl, že by patrně Semir už tolik řečí neměl; od jeho rozchodu s Andreou uběhlo dost času, jenomže na to prostě nějak nepřišla řeč.
„Tak co jste provedli?“ povzdechla si Petra a napila se.
„Jak jsme byli na mol, tak jsme se vsadili, že ti dva jsou do sebe tak udělaní, že se na místě vezmou,“ pokrčil rameny. „Teda Semir se vsadil, já říkal, že ne. A prohrál jsem.“
„U téhle části jsem byla, jen jsem nevěděla o té sázce,“ reagovala Petra. „A jak se ta svatba stala legální?“
„Možná jsem ty papíry pak předal Wolframovi – moc se nepamatuju,“ dodal rychle, aby si aspoň trochu nahrál na presumpci nevinny. „Každopádně to ten chlap prostě zařídil. Když to Susanna a Frank zjistili, poslali nás za Wolframem, ale tam jsme to tak úplně nezvládli. Takže jsou pořád svoji a pořád to především mně vyčítají.“
„A ty se divíš?“ pozvedla obočí Petra. „Tome, proboha, to není sranda. To se teď budou muset rozvíst?“
„Jestli z toho chtějí ven…“ pokrčil rameny Tom. „Ale to není, proč ti to říkám,“ dodal rychle. „Snažili jsme se to Semirem nějak vyřešit, ale ti dva se k tomu staví, jak kdyby je to nezajímalo. My jsme s Wolframem nic nezmohli, ale Susanna by mohla, protože ten chlap je celej naměkko z její rodiny. Ta nás poslala do háje a když jsme to řekli Frankovi, pokrčil nad tím rameny. Takže…“
„Tome,“ protáhla Petra trochu nešťastně. „Neudělali jste už dost?“
„Ty mě nechápeš, my jim fakt chceme pomoct. Moc dobře si uvědomuju, že to není dobrá situace a že jsem se na ní podílel,“ bránil se Tom. „Celá ta sázka byla o tom, že jsou do sebe tak zamilovaní, že se vezmou, a to udělali. A vidělas, jak se líbali? Kdyby si to uvědomili, možná by to nebrali tak tragicky,“ rozohnil se Tom. „Možná jim nemůžem pomoct, aby se z toho vyvlíkli, ale můžem jim pomoct, aby si něco uvědomili.“
„Myslíš, že Susanna někdy nebude brát tragicky, že se vdávala se záclonou na hlavě, napůl uvadlou kytkou v květináči a všemi okolo na mol?“ zapochybovala Petra. „Tome, každá holka si představuje vlastní svatbu odmalička a každá doufá, že se vdá jen jednou. Tohle zpátky už nevezmeš.“
„Ty si taky představuješ svou svatbu?“ zeptal se opatrně Tom.
„Jasně, už od patnácti. Vždycky jsem měla nádherný šaty, takový princeznovský, a u oltáře na mě čekal Patrick Swayze. Pak mi došlo, že si mě asi nevezme, takže…“ pokrčila rameny.
„Patrick Swayze? Fakt?“ zamračil se znechuceně Kranich.
„Každá holka chce být Baby,“ obdařila ho Petra další z životních pravd, i když tušila, že Kranich nemá nejmenší tušení, o čem to sakra mluví. „Každopádně… I kdyby najednou zjistili, že jsou do sebe vlastně hrozně zamilovaní, stejně to nezmění ten začátek a ty svatební fotky. Navíc…“
„Navíc?“ pozvedl obočí Tom, který se stále mračil nad celou tou záležitostí s Patrickem Swayzeem.
„Zamysleli jste se někdy za tím, že dva lidi potřebují víc než vzájemnou náklonnost a sex, aby jim to vyšlo? A zrovna tihle dva – dovedeš si představit Franka u von Landitzů na rodinné večeři? Nebo Susannu dělající kompromisy kvůli Frankovu laxnímu stylu života? U nich dvou to není jen rozdíl toho, kdo má radši pivo a kdo má radši víno,“ vysvětlila Petra.
„Proboha nežijem přece ve středověku a nedáváme dohromady podkoního a princeznu,“ protočil oči Kranich. „Možná, že teda Frank občas vypadá, že se oblíká u armády spásy a Susanna žije trochu jinak než my, když večer odejde z práce. Ale podívej, jak dobře pracují a jak si rozumějí. Musí spolu umět vycházet a musí se doplňovat tam, kde je potřeba. A oba tu práci dělají proto, že chtějí… A když k tomu přihodíš fakt, že je to k sobě pěkně táhne…“
„Myslím, že je tady spíš jen přání otcem myšlenky,“ podotkla Petra.
„A nebo taky není,“ nevzdával se Kranich. „Když lidi chtějí, najdou si cestu. Musí si jenom uvědomit, že mají proč chtít, a to si uvědomí, pokud tam jsou silný city. Musíme je jen popostrčit… a buď jim to za to bude stát a celej ten průser bude k něčemu dobrej, nebo ne a… budeme zas tam kde jsme byli.“
„A co když v tom lítá jenom jeden?“ zeptala se Petra a podepřela si hlavu. „Když se nekonfrontují, ten jeden si to přetrpí a budou v pohodě. Když se konfrontují, může je to navždycky rozhádat. A to by bylo ještě horší než tohle,“ vysvětlila. „Já chápu, co chcete udělat a proč. Ale zapřemýšlejte nad důsledky. Tak jak tak chcete někomu převrátit život naruby.“
„Měli by se spolu vyspat,“ podotkl Tom. Petra málem prskla zpátky to, co pila. „No nekoukej na mě tak, do postele je cpát nebudu. Ale hned máš jasno a pěkně to pročistí vzduch.“
„Ještě že nám to tak klape,“ prohodila Petra a vstala, aby se odnesla do dřezu prázdnou skleničku od vína. „Vůbec nepotřebujeme pročišťovat vzduch.“ Kranichovy oči se rozšířily děsem, když mu došlo, co to na něj zkouší.
„Ale milování taky upevňuje vztah,“ řekl rychle a otočil se přes opěradlo gauče. Sledoval, jak se mu směje, a pak zalétl očima k dveřím do ložnice s mimořádně šelmovským úsměvem. „Pojď trochu upevňovat.“
„Ty budeš leda tak upevňovat kolíky od stanu na tom plácku před domem po tom všem, cos mi právě řekl,“ usadila ho Petra a vrátila se na pohovku. „Já se Susannou moc nebavím – nevím, jestli bych řekla, že jsme zrovna kamarádky i mimo stanici. Ale zkusím něco vyzvědět a dám vám vědět, jestli je ten váš plán marnej nebo ne, dobře? Do té doby nic nedělejte, Tome.“
„Provedu,“ slíbil Kranich a natáhl se k přítelkyni pro polibek. „Půjdeme teda do ložnice?“
„Já jo, ty spíš dneska tady, aby sis ty opilecký výstřelky a hloupý sázky příště rozmyslel,“ poplácala ho Petra přátelsky po rameni, zvedla se a zamířila ke dveřím ložnice. Kranich za ní chvíli zíral v němém šoku, než se zmohl na protest.
„Ale to je můj byt,“ vyhrkl nešťastně.
„Na tos měl myslet dřív,“ odvětila Schubert. „Dobrou noc, Tome.“
Zmizela za dveřmi ložnice bez dalšího ohlédnutí a zanechala zkroušeného a stále lehce šokovaného Kranicha jeho svědomí.
*
Tom zuřivě zíral na rychlovarnou konvici a mračil se. Bolelo ho příšerně za krkem; ve tři ráno převalování na gauči sice vzdal a vplížil se do vlastní ložnice, ale škoda už byla napáchaná a ještě chytal kopanec do stehna od Petry. Ne, že by jeho drahá byla tak agresivní při střežení svého území – spala tak hluboce, že si jeho příchodu ani nevšimla. Usínajíc ale s vědomím, že je v posteli sama, převalovala se tak mocně, že to prostě odnesl.
Ráno ještě klidně spala, když odcházel do práce, a Tom to vnímal spíš jako čirou provokaci než logický důsledek faktu, že na rozdíl od něj šla do práce na deset. Zrovna si zaléval instantní kafe, když do kuchyňky vpadl Traber a chvíli zkoumal Tomovo počínání. „Ten kávovar furt nefunguje?“
„Ne,“ odpověděl Kranich. „Ale zůstane mi nějaká voda, na kafe postačí. Taky vypadáš, žes celou noc nespal.“
„Tak nějak,“ řekl Frank. Po Susannině telefonátu už nebyl schopný pořádně zabrat. Tom chápavě pokýval hlavou, aniž by si vůbec tušil, že za jeho i kolegovou nespavostí stála stejná příčina – žena. „Nechápu, proč se znásilnění automaticky nepřehazujou na mravností.“
„Protože se do toho nikomu nechce,“ odtušil Tom. Spousta práce, nervů, nabouraná psychika a málokdy došlo na spravedlnost. „Je to hnusný takhle říct, ale hodilo by se ti, kdyby jich bylo víc.“
„Taky jich bylo víc,“ zahučel Frank. „Doktorka v nemocnici si vzpomněla ještě na jednu oběť, která byla dost pravděpodobně znásilněná stejným zmetkem. Dali jsme tu ženskou opatrně hledat a dneska ráno jsem měl na stole, že ji našli v márnici. Ležela ve vodě takovou dobu, že je navíc nemožný dokázat, že to fakt udělal ten stejnej, takže i když jsme to se Susannou chtěli předat, teď to mrsknou zpátky po nás.“
„Takže víte, že ten, koho hledáte, to udělal víc než jen jedné ženské, ale – “
„Budeme rádi, že ho dostanem vůbec za tu jednu, jo,“ přikývl Frank. „Susanna teď na patologii řeší, jak ta ženská umřela. Řekl bych, že si vzala do hlavy, že ji oddělal ten chlap.“
„Ty si to nemyslíš?“ zeptal se Kranich. „Já bych na to taky takhle šel, třeba prostě dostal strach, že ho udá.“
„Ta holka ležela dva týdny v Rýně a na pohotovosti se nechávala ošetřit měsíc zpátky. On ji povalí, pak ji nechá jít a čeká dva týdny, než mu začne lepit prdel, majzne ji po hlavě a shodí do Rýna? Ne, podle pitevní zprávy měla v krvi dost promile ještě když ji našli, podle mě jí šla do háje psychika, spadla do vody, praštila se do hlavy a utopila. Jestli v tom byl něčí úmysl, tak pravděpodobně její. Což je sice hrozný, ale ještě horší teď momentálně je, že to nijak nepomůže ani té holce v nemocnici a ani těm případným dalším, který může napadnout.“ Frank se zhluboka nadechl. „Co ta krádež kamionu?“
„Kromě toho, že ta von Neumann má fakt roupy, bohužel nic novýho,“ povzdechl si Tom. „Jen doufáme, že Semir z té novinářky vymámí to druhý video.“
„Měli bysme se posunout aspoň v jednom to případu, jinak nás šéfová rozmetá,“ odtušil Frank, vzal si hrnek kafe a zamířil ven z kuchyňky. Ve dveřích se minul s Petrou; fakt, že byla sekretářčina pozornost chvíli stržena na Trabera, Kranichovi stačil, aby znovu nahodil ztrápený výraz.
„Tak moc tě bolí za krkem?“ reagovala Petra na oko soucitně. Dělala to tak poťouchle, že se Kranich začal přistiženě šklebit. „Netvař se, zasloužil sis to.“
„Kopla jsi mě do stehna,“ namítl Tom a ukázal si na nohu.
„Snad nechceš, abych ti to pofoukala?“ pozvedla na něj obočí napůl vážně.
„Ne, ale pusu bys mi dát mohla, třeba se mi uleví,“ nevzdával se Tom. Trochu připomínal toho jediného člena kavalerie, který byl natolik hloupý a bezohledný ke svému zvířeti, že se hrdinně postavil jedoucím tankům ve víře, že to dělá pro dobrou věc a pro vlast. Byl v tom kus dojemné blbosti v přestrojení za odvahu, vést předem prohranou bitvu, takže se Petra slitovala, omotala příteli ruce kolem krku a věnovala mu polibek. Kranichovo objetí ji okamžitě přimáčklo k němu a naznačilo jí, jak moc skutečně toužil včera upevňovat jejich vztah.
„Nech toho, ty loudile,“ napomenula ho Petra, když se do toho příliš vložil.
„Jo, ty loudile,“ ozval se třetí hlas pobaveně. Tom a Petra od sebe s leknutím odskočili. „Jsi ve službě,“ pokračoval Semir.
„Musím zpátky,“ řekla Petra a vytratila se z kuchyňky. Tušila, že tohle bude hlavně na Tomovi. Kranicha trochu uklidnilo, že se Semir culí, ale stejně se cítil provinile. Nepamatoval si, co by si všechno se Semirem za ta léta neřekli, a uvědomil si, že byl patrně spíš líný se před ním krotit a tolerovat jeho pocity, než že by se ho pokoušel skutečně chránit.
„Řekl bych ti to,“ začal konečně na Semirovo tázavě pozvednuté obočí a nepolevující úsměv. „Ale ta věc s Andreou…“ Pokrčil rameny a nechal Semira, aby si to přebral.
„Já to chápu,“ poplácal ho Semir po rameni. „Čekal jsem to hned, jak jsem tě viděl, jak se po ní koukáš, když nám vběhla do cesty. Znám tě jak svý boty a teď mi spousta věcí během posledních pár týdnů začíná dávat smysl.“
„Co můžu říct,“ zazubil se Tom. Semir měl pravdu; Petra mu padla do oka sotva zaujala uvolněné místo po Andree, která neustála rozchod se Semirem a vidět se s ním v práci denně bylo pro ni příliš bolestivé. Tomovi by jí bylo líto, kdyby si nebyl jistý, že jim to se Semirem stejně nikdy nevyjde, a svědomí mu uklidňoval fakt, že Andrea odešla na lépe placené místo, na němž se jí rozhodně nestane, že ji někdo ohrozí na životě.
„Radši nic,“ odpověděl Semir. „Ale dávej bacha, aby tě šéfová nechytla. Jednou nás přistihla s Andreou a poslechli jsme si, co se sluší na pracovišti. Ještě týden na nás byla příjemná jak osobní prohlídka na letišti, tak ji moc nedráždi po tom fiasku s Wolframem.“
„Beru na vědomí,“ přikývl Tom a přestal se usmívat, když si to představil. „Každopádně včera jsem zasvětil Petru. Vyhodila mě sice z postele, ale slíbila, že zjistí co a jak, že prý do té doby nemáme nic dělat.“
„To zní rozumně,“ souhlasil Semir mijící u dřezu svůj kafáček. „Hoď do sebe to kafe, musíme do Weltu. Na novinářka pro nás asi fakt něco má.“
*
„Co tady děláme?“
Susanna se prudce otočila na Franka, když ho uslyšela na chodbě za sebou. Dal si na čas; čekala, že tu bude rychleji. Přejela ho očima, aby našla na košili nějakou novou skvrnu naznačující, že se cestou zastavil ještě na sváču u Schrödera, ale nenašla nic. Nevědomky ji to až zamrzelo; měla v sobě spoustu negativní energie a fakt, že si dal na čas, i když mu naléhavě volala, by jí dovolil pořádným nadáváním trochu jí uvolnit.
„Snad si něco neudělala?“ pokračoval Frank; nehodlal řešit, proč ho Susanna tak zkoumá pohledem.
„Ne, ale musela dostat sedativa,“ odpověděla von Landitz. „Podle sestry, která zasahovala, se to stalo ve společenské místnosti, kde běžela zpravodajská relace.“
„A?“ zamračil se Traber. Susanna protočila oči nad jeho natvrdlostí.
„Tohle je ta relace,“ ukázala mu netrpělivě telefon, na jehož displeji pustila online záznam pořadu. Stanice znovu informovala o loupeži na dálnici a připojila portrét sestavený Steffi Weller, který policie rozšířila v médiích. Frank zvedl oči k Susanně.
„Ty myslíš, že se zjančila, když viděla ten portrét toho chlapa?“ zeptal se. Susannna kývla. „A není to trochu moc velká náhoda, že chlap, kterýho hledáme ve spojitosti s vykradením dodávky v plné rychlosti, je zároveň násilník, kterýho hledáme?“
„Franku, ta televize běžela na RTL a nic jiného v té relaci prostě není,“ argumentovala Susanna. „A představ si to. Provede úspěšnou loupež, o které musel tušit, že z ní bude senzace. Má v rukou zboží za milion a jde skrz něj takový adrenalin… Proč by si nedopřál něco, co si zjevně dopřál už předtím… bůhví kolikrát?“
„Mluvila jsi s ní?“ reagoval Frank a pohodil hlavou ke dveřím, za kterými tušil pokoj oběti.
„Ještě ne, ale chystám se na to,“ odpověděla Susanna. „Nebudu ji trápit, potřebuji jen potvrzení, že ji tak rozrušil skutečně ten portrét,“ dodala rychle, když viděla Frankův skeptický výraz.
„A cos zjistila na patologii?“ pokračoval Traber ve výslechu.
„Nic prokazatelného, tělo bylo moc dlouho ve vodě,“ odpověděla Susanna trochu vyhýbavě. Pravda byla taková, že podle rány na zátylku patolog odhadoval pád na beton, což nahrávalo Frankově teorii. Chctě nechtě musela uznat, že možná dávala větší smysl; vždyť přece sama původně razila teorii, že je předchozí oběť patrně mrtvá.
„A jedlas něco?“ vystřelil Frank další otázku. Ta Susannu naprosto zmátla.
„Cože?“ zamrkala.
„Jestli jsi stihla něco sníst,“ zopakoval Frank. „Jsou čtyři odpoledne, Susanno.“
Von Landitz znovu zaměřila pohledem displej mobilu. „Ah,“ řekla. „Něco si pak dám, jak tady skončím.“
„Jestli se složila tak, že jí dali sedativa, o poledních zprávách, tak bude touhle dobou ještě spát. Pojď, kousek od nemocnice dělají tu tvou syrovou rybu. Jsi pěkně nervní, jídlo tě uklidní,“ dodal, když stále nevypadala obměkčeně, a pak se jednoduše rozešel chodbou pryč. Kdyby se s ním jakkoliv chtěla domluvit, musela ho stejně dohnat, takže prostě rezignovala.
Pravda byla taková, že ve chvíli, kdy zmínil jídlo, pocítila slušný hlad, a Frank měl s těmi nervy pravdu. Následovala ho ven z nemocnice. Rádoby japonská restaurace byla kousek od komplexu budov, takže nechali auta na parkovišti a šli; mlčky a zachmuřeně, ale kráčeli vedle sebe těsněji než dřív.
*
„Tohle už je slušná fotka k identifikaci,“ poznamenala Engelhardt s očima upřenýma na Semirův monitor. „Jak k tomu videu ta novinářka přišla?“
„Jeden její informátor si držel za oběma autama slušnou vzdálenost a točil to celou dobu,“ odpověděl Gerkhan. „Byla to víceméně náhoda a tady to musel utnout, jinak by si všimli. Každopádně už proháníme espézetku auta, do kterýho náš podezřelej přesedl. Při troše štěstí nás to dovede k němu, ale nemyslím si, že on bude ten hlavní mozek.“
„Myslíte, že za tím stojí někdo další?“ pohlédla Engelhardt na svoje dva komisaře.
„Rozhodně,“ přitakal Tom. „Podle nás za tím stojí někdo, kdo má s těma lidma jen takový kontakt, který je třeba k předání lupu. Minimálně ten skokan je hrozně vidět. Kdokoliv to naplánoval – a že to museli plánovat dlouho – nebude riskovat takové odhalení.“
„Navíc, jak poznamenali lidi z Weltu, ten týpek má na sobě docela drahý oblečení a to auto je taky supertřída,“ pokračoval Semir. „Jestli je to zazobanec, možná, že mu jde jen o ten adrenalin.“
„Myslím, že se dostáváme na pole trochu divokých teorií,“ poznamenala Engelhardt a přestala se opírat o Semirův stůl. „Soustřeďme se na to dostat za mříže ty, které jsme zatím napočítali. Trabera a von Landitz jste neviděli?“
„Tady,“ ozvala se najednou Susanna za zády všech třech policistů. „Opravdu neexistuje žádný záznam, který by nám ukázal, co se dělo dál?“
„Ne, pak to přestali točit,“ odpověděl zmateně Semir. „Proč?“
„Protože si myslíme, že potom ten zmetek zastavil Sonje Renner,“ odpověděl Traber, jakmile vyhodnotil výraz nadřízené jako ten, po kterém přijde poznámka, že se snad má věnovat zcela jinému zločinu.
„To je kdo?“ zamrkal Kranich.
„Co mi tím chcete naznačit?“ zamračila se Engelhardt, která jméno okamžitě poznala. Cukla v ní nevole.
„Naše oběť se dneska zhroutila při zpravodajské relaci RTL, kde ukázali portrét, který sestavila Steffi. Před hodinou nám potvrdila, že je to pachatel. Byla hodně rozrušená a pořád si skoro nic nepamatuje, ale byla nám schopná říct, že sedla do drahého auta se zlatou metalízou,“ vysvětlila Susanna. „Sestavili jsme časovou osu. Podle toho, kdy jel autobus, se kterým se přepravovala z Cách do Kolína, musela stopnout vůz s pachatelem těsně po té loupeži.“
„Takže vy si myslíte, že ten chlap se podílel na krkolomné milionové loupeži a pak znásilnil nějakou ženskou?“ pozvedl obočí skepticky Semir.
„My si to ani tak nemyslíme jako spíš že to tak pravděpodobně bylo,“ odpověděl Frank. „Ta holka si je celkem jistá – tak, jak ve svým stavu vůbec může být.“
„A co se týče znásilnění, s velkou pravděpodobností to není jeho jediná oběť. Našli jsme souvislost s měsíc starým případem znásilnění. Oběť je bohužel mrtvá, ale modus operandi odpovídá znásilnění Sonji Renner,“ informovala Susanna nadřízenou o faktu, který jí zatím nepředložila.
„Dobře,“ povzdechla si Engelhardt. „Jakou máme šanci, že se stane cokoliv z toho znovu?“
„Znásilnění téměř určitě,“ odvětila von Landitz znalá statistik. „Popravdě, vzhledem k tomu, jak často se znásilnění skutečně nahlásí, že to možná znovu už stalo.“
„Vzhledem k tomu, jak je vždycky zřídí, jsme dali varování všem pohotovostem v Kolíně a okolí. Pokud k nim přijde nějaká zmlácená s kousnutím na hrudníku, okamžitě nám dají vědět,“ řekl Frank.
„A co se týče té loupeže… Novináři z Weltu to možná vystihli. Pokud ho skutečně nežene hmotná potřeba, tak mu jde možná o ten adrenalin, o zábavu, o únik z nudy. Dokazuje si, že je chytřejší tou loupeží, a dokazuje si že má moc těmi znásilněními. Možná je nepozorný a podle všeho arogantní, ale není hloupý,“ odhadovala Susanna.
„Omlouvám se, že ruším,“ klepla na dveře kanceláře Petra. „Mám pro vás majitele toho zlatého auta a nebude se vám to líbit. Je to Anton Bretschneider.“
„Policejní ředitel Anton Bretschneider?“ zeptala se Engelhardt skoro jakoby nechtěla znát odpověď.
„Ano,“ přikývla Petra. „Má syna Dirka. Vytáhla jsem si z databáze jeho řidičák.“ Petra poslala do kanceláře okopírovaný scan příslušného průkazu. „A s dovolením jsem tu fotku vyřízla a přidala vousy podle portrétu pachatele,“ dodala trochu váhavě, s jakou se to setká reakcí, a ukázala svému publiku zvětšenou pasovou fotografii s přidanými atributy. „Kvalita není nic moc a asi to moc nepomůže, protože vousy změní podobu každému, ale…“
„No do háje,“ vydechl Semir. Traber se začal tiše, nevesele smát.
„No jasně, že je to syn policejního ředitele, jak jinak,“ poznamenal na vysvětlenou a promnul si obličej. Další slova tím byla zdeformovaná, ale i tak mu všichni dobře rozuměli. „Nedejbože aby to byl jednou zmrd, kterýho máme šanci dostat.“
„Tohle smýšlení nám moc nepomůže,“ otočila se na něj von Landitz. Neměla ráda, když Frank mluvil sprostě. Neměla to ráda, protože mu záviděla, že si může bez uzardění instantně ulevit, aniž by musel překonávat stejné vnitřní zábrany jako měla ona.
„Ale je to realita,“ odsekl Traber. Věděl to, od začátku to věděl. Nejen, že může zapomenout na sladké milování, na dalších pár týdnu dopředu může zapomenout i na klidnou mysl či jakýkoliv pocit zadostiučinění ze spravedlnosti. Proč radši nezvolil kariéru popeláře?
„Traber má pravdu,“ ozvala se Engelhardt. Byly to chvíle jako tyto, kdy trochu litovala, že přestala kouřit. „Bretschneider je proslulý tím, že je váš přítel dokud mu někdo nesáhne na rodinu. Mladý Bretschneider už pár problémů měl a ti, co po něm šli, to většinou kariérně odskákali. Musíme být extrémně opatrní.“
Anna založila ruce na prsou a začala přecházet po malé kanceláři. „Nemá cenu brát to přes Bretschneidera. I kdybychom si s ním šli jen promluvit, bude před ním stát armáda právníků dřív, než se stačíme legitimovat. Musíme najít ty ostatní, potřebujeme svědky. O tomto videu se zatím nikdo nesmí nic dozvědět a…“ Podívala se po smíšeném týmu, oči upřené především na von Landitz.
„Nebude svědčit, paní Engelhardt,“ odpověděla Susanna. „Myslím si, že bez terapie nám ani nebude schopná popsat průběh činu nebo jak se dostala k tomu motorestu.“
„Nehledě na to, že nám doktorka jasně naznačila, že jestli jí nedáme minimálně pár dní pokoj, budou ji muset přikurtovat k posteli, aby si něco neudělala,“ dodal Frank. „Po každé návštěvě se horší, jak se jí to připomíná,“ dodal trochu měkčeji, když si všiml, jak Susanna uhnula očima do prázdna a polkla. Nelíbilo se mu, jak si ten případ brala. Pracovali spolu už tak dlouho, že občas zapomínal, jaký profesní náskok před ní opravdu má, a když se to objevilo, zaskočilo ho to.
„A jediná další oběť, o které víme, je mrtvá,“ podotkla Engelhardt. Traber i von Landitz kývli.
„Každopádně tu první ošetřovali měsíc zpátky, teď Renner… Nechce se mi věřit, že jsou jediný dvě,“ odtušil Frank.
Kancelář na chvíli zmlkla, protože nikdo neměl odvahu říct, že by se jim hodila ještě další. Nakonec promluvila Engelhardt. „Susanno, potřebuji, abyste s Petrou sehnala všechny případy, ve kterých bylo zmíněno jméno Bretschneidera mladšího. Možná najdeme nějaký starší zločin, který nám pomůže.“
Obě ženy kývly.
„Trabere, vy si vyberte pár lidí a chci, aby byl někdo diskrétně v nemocnici. Musíme počítat s tím, že si dřív nebo později Bretschneiderové všimnou a není vyloučeno, že ten mladší nepůjde po jediné svědkyni, kterou máme. Nemůžeme se spoléhat na to, že je dostatečně arogantní, aby si nepřipustil, že se mu Sonja Renner postaví.“
„Rozumím, šéfová,“ přikývl Frank.
„A vás dva čeká delikátní práce, pánové,“ otočila se Engelhardt na své dva favority. „Nejsem si jistá, jestli to mám dávat po tom fiasku s Wolframem zrovna vám, ale nemám na výběr. Musíte začít opatrně mapovat, co a s kým dělá Dirk Bretschneider. Budete se muset překonat, pánové, protože jestli si nás všimnou dřív, než budeme mít něco v ruce, všichni to odskáčeme.“
„Chápem, šéfová,“ přikývl Kranich snaže se vzbudit v nadřízené důvěru ve své schopnosti.
„To doufám,“ sekla po nich Anna ještě očima varovně naznačujíc, že Kranich příliš neuspěl, a vzdálila se do své kanceláře. Frank šel hned za ní a bylo spíš vidět než slyšet, jak začal vyvolávat jména šťastlivců, kteří stráví noc v nemocnici.
„Jdeme na to,“ povzdechla si Susanna a zamířila k Petře, která ještě pořád stála ve dveřích. Sekretářka kývla a zmizela z kanceláře.
Tom se Semirem osaměli. Gerkhan si složil pěsti pod bradu a zůstal se na partnera culit. „Co je?“ pozvedl obočí Kranich. „To tě tak rozněžnila šéfová?“
„Ne, ty,“ nepřestával se culit Semir. „Jsi na ni tak roztomile pyšný. Neucvrkl sis?“
„Blbečku.“
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 6.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

6./ Obrat


Velká kancelář byla potemnělá až na dva světelné body u stolu sekretářky. Susanna a Petra se hrbily nad deskou a zíraly do počítačů. Petra ještě nepřestala zahřívat svůj stolní a Susanna si ničila oči zíráním na displej laptopu. Zbývala jen hodina do půlnoci; na stole se nahromadilo nepotřebné množství hrnků, protože obě ženy v průběhu večera zapomínaly, že mají už nějaký na stole, a nosily si kávu v nových.
„To nemá cenu,“ povzdechla si Petra, opřela se do křesla a odhodila propisku, se kterou si během čtení hrála, na stůl. „Jediný, co tam má, jsou obvinění z rychlé jízdy a jedna účast na nelegálních závodech, všechno samozřejmě neprokázané.“
„Aspoň to potvrzuje, že je skutečně závislý na adrenalinu,“ podotkla Susanna a opatrně, aby nezničila, co z jí z make–upu po celém dni ještě zůstalo, si promnula oči. Zívla. „Abych řekla pravdu, doufala jsem v něco víc.“
„Myslím, že my všichni,“ odpověděla Petra. „Jsem možná škodolibá, ale jediné, co mě uklidňuje je fakt, že ostatní ještě taky nespí.“
„Leda tak Bonrath s Herzbergerem. Traber je zaúkoloval a teď si nechává zdát o slanině, stejně jako ti další dva,“ reagovala Susanna a něco v jejím hlase naznačovalo, že kdyby nebyla tak unavená, byla by trochu naštvaná tou nespravedlností.
„Jak to vůbec zvládáš? Tu omylem platnou svatbu?“ prohodila Petra. Susanna strnula. „Tom mi o tom řekl,“ vysvětlila Schubert. Uvědomovala si, že pravděpodobně nedělá Kranichovi žádnou službu, ale těžko pro něj Susannina případná reakce bude bleskem z čistého nebe.
„Jasně jsem jim řekla, že mají držet jazyk za zuby,“ sykla Susanna vztekle a sklapla laptop.
„Já to nikomu dalšímu neřeknu, neboj,“ ujistila ji Petra a odhlásila se z policejní databáze. Susanna po ní mrskla pohledem, který jasně naznačoval, jak moc důvěřuje tomu, že se na této stanici nic nerozšíří. Petra pocítila nevoli, která ji většinou donutila ostře se ohradit, ale strategicky to polkla a jednala klidně. „Víš, že s Tomem randíme?“
„Ne,“ odpověděla Susanna a zjevně se nutila ke zdvořilému zájmu. „Jak dlouho?“
„Už asi čtyři měsíce,“ odpověděla Petra, jako kdyby oznamovala, že včera pršelo, a po očku sledovala Susanninu reakci. Komisařka se zjevně zarazila nad tou informací, vypadala trochu zaskočená. „Vidíš?“ pozvedla Schubert obočí. „Nesrovnávej mě se zbytkem stanice.“
„Omlouvám se,“ řekla Susanna upřímně a trochu zahanbeně, že byla odhalena. „Když nad tím tak přemýšlím, Tom se zdá poslední dobou takový veselejší. Šťastnější.“
„Nemusíš to zas tak žehlit,“ nabídla jí Petra přátelsky. „Každopádně mi můžeš věřit. Musela jsem něco říct, protože abych řekla pravdu, vůbec si to neumím představit. A vím, že bych na tvém místě umírala s někým to probrat… A upřímně, nedovedu si představit, že si o tom budeš povídat s někým ze svých přátel.“
Susanna Petru pozorovala s pevně sevřenými rty. Nelíbilo se jí, jak ji sekretářka prokoukla, a Schubert na chvíli zauvažovala, jestli nepřestřelila. Pocítila touhu to nějak zaobalit. „Chci říct… Tvoje přátele neznám a pravděpodobně jsem plná předsudků, ale pokud neudělali podobnou volbu jako ty, nedovedu si představit, že by to pochopili. Nechtěla jsem tě dotknout, Susanno. Jen jsem chtěla říct, že kdyby sis chtěla pokecat, jsem tady a mlčím jak hrob. Bůh ví, že by se mně a Anje mezi všema těma chlapama hodil spojenec.“
„Díky,“ odpověděla Susanna váhavě. „Vlastně není moc o čem mluvit. Je to jen formalita. Podepsali jsme jedny papíry, podepíšeme druhé papíry a všechno bude zapomenuto. Mohla bys mě hodit domů? Nemám tady svoje auto.“
„Samo,“ kývla Schubert s úsměvem. Sice si zajede, ale ne zase tolik a dalo se to odepsat jako investice do počínajícího vztahu. A do přátel se Petra nebála investovat nikdy.

Jakmile Susanna nakrmila Petřinu navigačku adresou, obě ženy na prvních pár minut utichly. Pak se Petra znovu neudržela. „Stejně je to divný,“ zakroutila hlavou. „Teda promiň, že se k tomu vracím, ale fakt si to nedovedu přestavit a divím se ti, že jsi takhle klidná. Představuju si svou svatbu tak od desíti let,“ rozhorlila a když zahlédla Susannin lehce znepokojený pohled plný okamžitých úsudků, rozhodla se vysvětlit. „Teda ne, že bych si denně před spaním představovala svoje svatební šaty, ale… Doufám, že jednou najdu toho správnýho, se kterým se rozhodneme vzít, a vím, že bych chtěla, aby to bylo malý, rodinný, přátelský a že se chci vdávat jen jednou.“
„A šaty by byly?“ reagovala Susanna.
„Šampaň,“ odpověděla Petra a pak se přistiženě zašklebila. „Ale to je všechno, přísahám.“
„Já chtěla vždycky sněhově bílé,“ povzdechla si Susanna. „Jinak na to máme stejný názor. Ale církevní sňatek jsem stejně nikdy nechtěla, takže se o tom vlastně nikdo nemusí dozvědět. Stejně se to nepočítá.“
„To asi jo,“ připustila Petra. „Je mi to líto, fakt. Jsou to koni, oba.“
„Co se stalo, to se stalo,“ povzdechla si von Landitz. Chtěla to utnout, ale než si to uvědomila, mluvila znovu. Petra se nemýlila; umírala to s někým probrat. „Semir a Tom měli pravdu, nikdo nás do toho nenutil. Oni nám vrazili nabitou zbraň, ale stříleli jsme my dva.“
„To je neomlouvá,“ nedala se Petra, protože na rozdíl od Susanny věděla o té sázce. Byla ale do Kranicha zamilovaná a chtěla si ho ponechat včetně všech jeho částí, což by se jí nepovedlo, kdyby se to Susanna dozvěděla.
„Dík,“ usmála se na ni von Landitz. „Máš nějaké tušení, kolik lidí stihlo vidět to video?“
„Podle toho, jak je to pro Toma stále citlivé téma, tak nikdo kromě Hartmuta a tebe,“ odpověděla Schubert. „Ale já tolik opilá nebyla, já si to všechno pamatuju. Včetně toho manželskýho polibku.“
„Proboha,“ zamumlala Susanna a opírajíc se loktem o okénko, zakryla si na chvíli oči.
„Buď klidná, všichni ostatní byli jak děla,“ usmála se na ni Petra povzbudivě. „A upřímně… líbat mě někdo takhle, tak o rozvodu neuvažuju.“
„Tom tě tak nelíbá?“ chytila se toho Susanna. Donutila se znít bez ostychu, ale měla tušení, že selhala – aspoň podle toho, jak Petře cukal koutek. Neuměla se o tom bavit; nikdy nebyla jedna z těch, které se bavily o svém milostném životě a to ani s dobrými kamarádkami. Matka ji vedla k tomu, aby si ve svém postavení dávala pozor, co komu říká, a většina jejích kamarádek na tom byla stejně.
„Ještě pořád naštěstí jo,“ odpověděla Schubert. „A kdybych si ho omylem vzala, už by se z toho chomoutu nevyvlíkl.“
Obě se začaly smát – Petra z té představy Kranicha zapřaženého ho manželského života prakticky ze dne na den a nečekaně, a Susanna, protože nevěděla, co s těmi rozpaky jiného dělat.
„Ale stejně,“ řekla Petra po chvilce stále s úsměvem a zahnula do ulice, ve které bydlela Susanna. „Nebylas po té puse ani trochu zvědavá, jaký – “
„Spala jsem s Frankem,“ vyhrkla náhle von Landitz a než se stihla zastavit, znovu mluvila dál. „Ten večer po svatbě jsem spala s Frankem.“
Petra rychle zabrzdila, jak leknutím málem přejela parkovací místo. S běžícím motorem zůstala na Susannu zírat, zatímco navigačka strojovým hlasem opakovala, že jsou v cíli. Susanna rudla a nevěděla, kam s očima – najednou vypadala až v lehké panice z toho, co řekla. Ale Petra ji vábila; neměla to celé komu říct a praskala ve všech. Po celé té věci se Steffi prostě potřebovala perspektivu někoho dalšího a Petra ji svým přesným, ač nepříjemným odhadem jejího života zpátky na služebně dostala.
„Prosím?“ zamrkala Schubert konečně schopná reakce. Ani ve snu nečekala, že ze Susanny von Landitz vypadne něco takového. Vždyť se až dodnes bavily jen o tom, jestli bude pršet.
„Proboha, jen to nikomu neříkej a už vůbec ne Kranichovi. Je to jen mezi námi,“ zaprosila Susanna. „Vím, že je pozdě, ale dáš si čaj?“
„Ne,“ zakroutila hlavou Petra, rázně zařadila a zacouvala na parkovací místo. „Tohle není na čaj. To je na něco o dost silnějšího a cestu domů taxíkem.“
„Dobře,“ vzala na vědomí Susanna, rychle se odpásala a když ji Petra dohnala, už jí držela hlavní dveře.

O dvacet minut později obě seděly na pohovce se skleničkou portského, které Susanna, jež mu normálně příliš neholdovala, nabrala kdoví kde, v ruce. Von Landitz už pila druhou; první vyprázdnila na ex, aby si dodala odvahu vůbec pokračovat. „Promiň, že tě do toho tahám, ale kdybych ti to neřekla, asi bych dřív praskla. Ve dne v noci myslím na případ, protože kdybych nemyslela na ten případ, tak asi zešílím.“
„Nic se neděje, já s tím sama začala s nadějí, že se sblížíme,“ svěřila se Petra. „Ale v životě jsem nečekala, že na mě vybalíš tohle. Takže po té svatbě jste… měli svatební noc?“
„Tak nějak,“ kývla Susanna a vyprázdnila i druhou skleničku.
„A on stejně blbnul s celou tou věcí s von Neumann?“ zeptala se po chvilce Schubert rozhořčeně a dolila sobě i Susanně.
„To byla tak trochu moje vina,“ připustila von Landitz. „Pohádali jsme se a řekla jsem mu, ať si dělá, co chce, tak to udělal. Nečekala jsem, že mi to tak převrátí žaludek naruby.“
„Nečekala jsi, že budeš žárlit, když půjde s jinou tak brzo potom, co šel s tebou?“ podivila se Petra s jistou shovívavostí, s jakou mluví člověk, který vytušil, že je v pár ohledech zkušenější než jeho společník.
„Vlastně to nic neznamenalo,“ pokrčila rameny Susanna. „Dohodli jsme se, že jsme byli oba opilí, a tak…“
„No,“ začala opatrně Petra, jakmile se na to řádně napila. „Nechci být posel špatných zpráv, ale pokud jsi z toho tak mimo, tak to asi něco znamenalo.“ Pak jí trochu zajiskřilo v očích. Byla si téměř jistá, že Susannu uvede do rozpaků tím, co řekne, ale čert to vem. „Nebo to bylo tak dobrý, že jsi z toho mimo ještě teď?“
Susanna měla náhle všechnu krev ve tvářích a vyprázdnila další skleničku na ex. Petra se začala široce usmívat a tak tak se držela, že nezačala vydávat citoslovce, kterými v jiné situaci obdařila podobně šťastnou kamarádku; tušila, že se jí podařilo zatlačit Susanniny limity na jeden večer až dost daleko. „Takže ty a Frank…“ poznamenala jenom.
„Nebylo to tak. Prostě, byli jsme hrozně opilí, jeli jsme jedním taxíkem a nějak jsme skončili u mě a… Prostě se to stalo,“ pokrčila Susanna rameny. Vynechala fakt, že ho k sobě prakticky vytáhla za klopy té jeho zatracené kožené bundy. Vynechala, že v tom taxíku dělala mnohem víc, než jen líbala Franka, jak řekl on, o tom, kde byly jeho ruce, radši taky pomlčela. Proboha, bude muset najít toho taxikáře a zastřelit ho.
„Takže to bylo dobrý,“ usoudila Petra a trochu se hihňala, nemohla se udržet. „A ty na to chceš zapomenout.“ Susanna pokrčila rameny. „A vypadá to, že ti to jde,“ popíchla ji Petra.
„Nevím, co s tím mám dělat,“ svěřila se Susanna a nalila si další skleničku. V láhvi už moc nezbývalo.
„Zavolám si taxíka, protože zítra musíme obě do práce, a řeknu ti, co uděláš,“ navrhla Petra a rychle vyřídila hovor. „Jdi do toho znovu. Frank dal té nádheře košem a s jeho přístupem k životu to bylo patrně proto, že si spočítal, že by u tebe jinak skončil, jen tě chtěl pošťouchnout. Vem si ho do postele znovu a střízlivá a pokud to bude pořád tak dobrý, že budeš muset stáhnout flašku, aby ses nečervenala, tak zapomeň na rozvod a koukej z toho vybudovat vztah. Papíry můžeš podepsat vždycky, ale jestli to uděláš teď… můžeš něco propásnout.“
„Ale je to Frank,“ namítla Susanna.
„Všichni mají něco,“ mávla nad tím rukou Petra. „Podívej se na Kranicha na to, co spískal s tvou vaší svatbou.“ Vstala, když se ozval domovní zvonek. „Příště děláme večírek u tebe, to tvoje pití jde rychle do hlavy.“
„Není moje,“ odvětila Susanna nepřítomně. Vstala, ale zavrávorala tak, že si radši znovu sedla. Jedla naposledy ve čtyři pár kousků sashimi z lososa a měla o skleničku víc než Petra; říct, že se jí slušně motala hlava, bylo slabé slovo. Nikdy jí nepřišlo, že vydrží tak málo.
„Seď,“ zasmála se Schubert. „Uvidíme se zítra v práci.“
„Dobře,“ souhlasila Susanna. „Dobrou.“
Zazvonění se ozvalo znovu, než se Petra stihla dostat ke dveřím. Otevřela je, aby za nimi našla Trabera. Vzájemně byli svou přítomností zaskočení. „Tos zvonil ty?“ vyhrkla Petra.
„Jen po to první,“ odpověděl Frank zaraženě. „Tady je nějakej mejdan?“
„Už skončil a dole je můj taxík,“ obeznámila ho Petra se situací. S podivným výrazem ve tváři, který by mu patrně mohla přeložit jen jiná žena, ho poplácala po rameni a prošla kolem něj. „Čau zítra v práci.“
„No nazdar,“ zahučel Frank, vešel k Susanně do bytu a zavřel za sebou. Zkontroloval čas na hodinkách a pozvedl obočí; holky zjevně uměly pařit. Susanna stála ležérně opřená jeden ze sloupků, které dělily její loft, a dívala se na něj s údivem. Bezpečně poznal, že pila, dřív, než si všiml téměř prázdné lahve na stole.
„Co tady děláš?“ podivila se.
„Jel jsem kolem domů a potřeboval jsem se s tebou na něčem domluvit,“ odpověděl Frank.
„V tuhle hodinu?“ zamračila se Susanna. „Tos nemohl zavolat?“
„Minule jsi mi volala ve tři ráno, Sus. Pořád mám dvě hodiny rezervu,“ namítl Frank a udělal pár kroků k ní. „A měl jsem cestu kolem,“ lhal tvrdošíjně. Nechtěl tak úplně přiznat, že si až před hodinou v nemocnici uvědomil, že ji ráno vyzvedával do práce, a chtěl se ujistit na vlastní oči, že se dostala domů v pořádku. Ten případ mu lezl na mozek stejně jako jí.
„Tak co nemohlo počkat do rána?“ zeptala se Susanna, natáhla ruku a začala si hrát s knoflíkem u jeho košile. Vnímala jen, jak jeho hrdlo a hruď vibruje, když mluví.
„Um…“ Franka její dotek na chvíli vyvedl z konceptu. „Potřebuju, aby ses za mě zítra postavila. Šéfová po mně chtěla, abych Renner ke dveřím postavil dvě uniformy, ale já je poslal převlíct se do civilu. Nechci z chudáka holky dělat návnadu, ale toho zmetka máme šanci dostat, pokud fakt přijde zametat stopy, uniformy ho akorát vyděsí a navíc to ještě víc vystraší tu… Susanno, posloucháš mě?“
„Ne,“ zakroutila von Landitz hlavou, chytila ho za klopy a přitáhla k sobě k polibku. Frank se okamžitě podvolil; všechno další se mu bezpečně vykouřilo z hlavy. Cítil její ruce ve vlasech, jak si ho držela blízko, a vzdychla mu do úst, když, neschopen se ovládnout, pevně sevřel její hýždě a přimáčkl ji k sobě. Lehce ho kousla do rtu, jazykem mu tlačíc na zuby a nutíc ho, aby se jí podvolil ještě víc. Znovu jí vyhověl; udělal by to, i kdyby ho to mělo připravit o poslední nádech.
Chutnal na jejím jazyku drahé portské a teprve to znovu na chvíli nažhavilo jeho mozek. „Susanno,“ zamumlal proti její náročné puse a trochu se oddálil. Tahala ho za vlasy, když uhýbal hlavou, a ten fakt, že mu nechtěla dovolit, aby ucukl, mu způsobil peklo v kalhotách. Chytil její tvář do dlaní, donutil ji udržet vzdálenost. „Susanno, ty máš trochu v hlavě, že?“
„Jenom trošku,“ přiznala Susanna a pořád se mu dívala jen na rty. „Vadí ti to?“
„Ne, ale tobě to bude ráno vadit,“ prorokoval Frank. „Soustřeď se na to, co říkám. Potřebuju, abys zítra stála za mnou, dobře?“
„To záleží,“ odtušila Susanna. Nepovolil, nenechal se znovu líbat, takže elegantně rozepnula dva knoflíky u jeho košile a vjela rukou na jeho horkou hruď. Druhou rukou kosili vykasala, zajela dlaní na jeho záda a vnímaje diferenciované svaly, nemilosrdně poškádlila ne zcela zahojené škrábance. Frank sykl a aby uhnul její ruce, přitiskl se k ní blíž. Mezi jejich otevřenými ústy byl chvíli jen milimetr, než kontakty ve Frankově mozku znovu zapraskaly.
„Na čem?“ vyhrkl, vyhýbaje se znovu jejím rtům.
„Budeš stát ty pro mě?“ reagovala Susanna. Frank byl její odpovědí na chvíli natolik v šoku, že znovu ulovila jeho ústa. Tiskla ho k sobě pevně, a zvedajíc jednu nohu, zatlačila patou proti stehnu. Naprosto automaticky se zatlačil proti ní a dal jí jasnou neverbální odpověď, zatímco ona se třela proti jeho stehnu.
„Susanno,“ zalapal po dechu mezi polibky. „Susanno, dneska ne.“
„Ne?“ pozvedla obočí a znovu zaútočila zuby na jeho ret. Uhnul tak prudce, že si byl jistý, že si zablokoval krk.
„Ne, dneska ne. Jsi nalitá jak váza a já unavenej. Je jedna ráno, půjdeme oba spát a vyřešíme ten případ. A pak… Nechtěj vědět, co s tebou udělám pak,“ zavrčel, když znovu dráždila jeho záda.
„Vycouváš,“ namítla Susanna.
„Já ne, ale ty bez tak jo,“ odpověděl Frank. Jakmile bude střízlivá, bude se zas vymlouvat na alkohol a předstírat, že ji v nejmenším nezajímá. „Takže mi teď něco slíbíš, princezno.“ Kdoví proč ji to oslovení vzrušilo; celá se kolem něj semkla a Frank měl pocit, že nemůže dýchat. Jako by jí narostly čtyři další ruce, které ho tiskly k ní a doprdele, jestli mu za tohle někdo nedá medaili za sebeovládání, tak už ji nesmí dát nikdy nikomu.
„Co?“ chtěla vědět Susanna a Frank věděl, prostě věděl, že se zítra za tohle bude nenávidět. Zároveň ale cítil, že zatímco prostor v jeho kalhotách se zmenšuje geometrickou řadou, v hrudi se mu rozpíná pocit, který uměl asociovat jen s radostí. Alkohol vždycky boural zábrany a ukazoval lidskou povahu v její nahé přirozenosti. Jestli tohle byla Susanna vevnitř, tak Bůh existuje.
„Až bude po všem a já za tebou přijdu, musíš být střízlivá a nebudeš se na nic vymlouvat,“ vyslovil. „Budeš to chtít udělat, protože jsi rozumná a dobře vychovaná hodná holka, ale překonáš se, abys dostala přesně to, co chceš teď.“
„A co když ne?“ namítla Susanna. Ani ji nenapadlo položit otázku, jestli toho náhodou nezneužije. Nepřišlo jí na mysl, že by vůbec mohl, a patrně by ji to nenapadlo ani kdyby byla střízlivá.
„Já tak jak tak teď odejdu,“ odpověděl Frank, protože měl pocit, že už tak jejího stavu zneužil dostatečně. Věděl, že by si nedovolil takhle s ní vyjednávat, kdyby byla střízlivá ze strachu, že se lekne a schová do té perfektně nacvičené arogantní přezíravosti. Na druhou stranu, kdyby byla střízlivá, už z ní rve kalhotky. Donutil se pokračovat. „Buď se vrátím nebo ne.“
„Vrať se,“ rozhodla Susanna a pokusila se ho znovu políbit.
„Takže slibuješ?“ zeptal se Frank, přejížděje palcem po jejím spodním rtu, aby znovu zastavil dravčí pohyb její hlavy.
„Slibuji,“ odpověděla Susanna s těžkými víčky. Frank už upřímně nebyl schopen říct, jestli je tak vzrušená nebo unavená. A bylo to jedno, protože jestli tu bude ještě chvíli, rozhodně korunuje ten zážitek svatební noci. Přeříznout ji, když byl na mol stejně jako ona byla jedna věc, ale tohle by jen těžko strávil, jakkoliv teď bylo těžké odolat.
„Dobře,“ polkl ztěžka. Dovolil si ještě jednu malou osobní prohru, když se prudce nahnul k ní a políbil ji. Znovu ochutnal to portském na jejím jazyku, znovu cítil, jak na něj reagovala, a nakonec se musel prudce odtrhnout, rychle ze sebe sundávaje její ruce, a zmizet z bytu. Prásknutí dveří ho trochu probralo.
Sestupoval schody rychlostí blesku, protože kdyby Susannu napadlo zavolat na něj ode dveří, nedokázal by se ovládnout, vrátil by se a udělal by jí to v předsíni na podlaze, protože jestli si o něco říkala, tak právě o to. Rozkrok ho bolel, ale hřálo ho svědomí, že odolal.
Doufal, že ho vydrží hřát celou noc.
*
„No tak, neříkej mi, že ses nic nedozvěděla,“ vandroval Tom do Petry v kuchyňce v pátek ráno, zatímco Schubert si vmíchávala do pressa trochu mléka.
„Neřekla jsem ani slovo,“ ohradila se sekretářka s lehkým úsměvem v hlase, protože moc dobře věděla, jak má teď Kranicha v hrsti.
„Proboha miláčku,“ zaskuhral komisař. „Bylas s ní tak dlouho, žes ani nepřišla domů. Musíš mít aspoň něco, co mi můžeš říct.“
„Byla jsem doma,“ ohradila se Schubert a olízla lžičku od kafe.
„Já myslím u mě doma,“ odsekl netrpělivě Kranich. „Prosím.“
„Tome,“ povzdechla si Petra, jelikož jí právě došla trpělivost. „Řekla jsem ti, že máš počkat, až ti dám vědět. Fakt, že jsem nic neřekla, znamená, že pro tebe nemám užitečnou informaci, a i kdybych měla, kde bereš tu jistotu, že ti to budu chtít říct? Fakt, žes mě poslal napravit, cos provedl, neznamená, že ti budu podávat hlášení a zrazovat Susanninu důvěru.“
„Takže ti něco řekla,“ vydechl Kranich vítězně, totálně selhávaje vzít si z jejího proslovu cokoliv jiného.
„A nechám si to pro sebe. Pořád platí, co jsem řekla, nedělejte nic, nepleťte se do toho,“ reagovala Schubert, vzala si hrnek, obešla Kranicha a vrátila se do velké kanceláře. Tom se otočil na obrtlíku, chtěl ještě něco říct, ale neměl co. Zaskřípal zuby; situace se patrně dala zvládnout elegantněji a moc se mu nelíbilo, že se Petra najednou tak paktuje se Susannou.
„Tak co?“ sykl Semir, který se vplížil za Tomem do kuchyňky, nese do dřezu talířek, na kterém předtím futroval štrúdl od maminky. „Co zjistil tvůj špeh?“
„Přeběhl k nepříteli,“ zahučel Kranich.
„Co?“ zamračil se Semir.
„Něco ví, ale nepoví, nějak rychle se skamarádily,“ bručel Tom. Teprve teď mu začal docházet význam Petřiných slov. Jestli z ní Susanna udělá stejnou sufražetku, jako je ona sama, tak začne patrně věřit v karmu, boží mlýny a podobné záležitosti, které ho měly patrně od víkendu na seznamu.
„Trabere!“ rozlehlo se stanicí a zarazilo cokoliv moudrého, čím chtěl Gerkhan partnera obdařit. Oba vykoukli z kuchyňky, aby zjistili, co se děje. Traber to podle výrazu ve tváři moc dobře věděl; blíže se k šéfové, rozhodně nevypadal jako někdo, kdo netuší, která bije. V tu chvíli vešla na stanici von Landitz, která se ukázala celou hodinu potom, co měla, a automaticky zamířila k Frankovi a Engelhardt.
„Jsem velmi vděčná, že jste se k nám konečně připojila, Susanno,“ sekla po ní Engelhardt automaticky s jízlivostí kultivovanou letitou tradicí Kranichových pozdních příchodů.
„Omlouvám se, byla jsem vyzvedávat pitevní zprávu té první znásilněné,“ odpověděla von Landitz.
„No dobře,“ vzala na vědomí Anna a znovu zaměřila pohled na Franka. „Můžete mi vysvětlit, čemu jste včera nerozuměl na tom, že máme postupovat extrémně opatrně? Proč jste do nemocnice postavil policisty v civilu? Víte moc dobře, jak často nám to pak uteče možnost toho člověka dostat, protože se naši lidé pozdě legitimovali, a ještě pak máme na krku napadení.“
„Já vím, ale není potřeba, aby naši lidi cokoliv dělali, všude tam jsou kamery,“ odpověděl Frank. „Když tam bude svítit uniforma, akorát mu napovíme, že je fakt debilní nápad lízt tam a něco zkoušet. Ale když ho při tom debilním nápadu chytíme, aniž bysme na něj sáhli tak – “
„Jako obvykle je tam až moc když,“ skočila mu řeči Engelhardt.
„Uznávám, že se to může zvrhnout, ale nejde o žádnou akci na vlastní pěst, paní Engelhardt. Samozřejmě jsem se vám o tom chystali říct,“ vložila se do toho Susanna. Frank se po ní otočil; upřímně netušil, kolik si toho bude dneska ráno pamatovat a usoudil, že i kdyby většinu, tak ne to, co po ní chtěl on.
„Jestli je mám stáhnout, šéfová, tak to udělám,“ nabídl ještě, rychle využívajíce Susanniny diplomatické vložky.
„Ne, nechte to zatím tak,“ řekla po chvilce uvažování Engelhardt. „Ale ujistěte se, že každý, koho tam budete posílat, bude jasně vědět, že mají jednat hodně, hodně opatrně. Pokud je náš podezřelý skutečně pachatel, musíme si být vědomi toho, že proti nám otočí naprosto všechno.“
„Samozřejmě,“ odpověděla Susanna a Frank vedle ní jen energicky kýval hlavou. Engelhardt je ještě pozorně změřila pohledem jako někdo, kdo si není tak úplně jistý, jestli se mu za zády neděje něco nekalého, a pak jim před nosem zavřela dveře své kanceláře. Frank na ně chvíli civěl, než ho napadlo pohnout se, a v té době už Susanna byla v jejich kanceláři. Pospíšil si za ní.
„Kde máš tu pitevní zprávu?“ dotázal se trochu poťouchle. Susanna se jen otočila a sekla po něm přes rameno pohledem; když ale očima vrazila do těch jeho, hned ucukla. „Jo a dík,“ dodal Frank, aby si to trochu vyžehlil.
„Nemáš za co,“ odpověděla skoro nepřítomně. Frank celkem rychle pochopil, že to bude chvilku trvat, než se Susanna přenese přes svoje večerní představení, a zapřemýšlel, jak jí to trochu ulehčit. Nadechl se, aby promluvil, ale Susanna ho předběhla. „Neříkej nic. Proboha, Franku, mlč.“
Telefon na Traberově stole zazvonil. S podmračeným pohledem pořád upřeným na Susannu ho Frank zvedl. Susanna neposlouchala, co říkal; v žaludku jí seděl neklid a ten stoupal až na nepříjemnou úroveň, když to vypadalo, že Frank zavěsí a vrátí k včerejší noci. Následky víkendu se daly zvládnout, protože byli na mol oba. Ale to, co předváděla včera, pro to nebylo omluvy. Cítila se teď před Frankem hloupá a naprosto obnažená ve své pubertálně nevybouřené malosti.
„To byla doktorka Becker,“ promluvil Frank a když Susanna slyšela to jméno, ulevilo se jí. „Zrovna ošetřuje další. Máme to přijít zajistit a sepsat výpověď.“
„Další znásilněnou?“ Susannino obočí vystřelilo vzhůru.
„Jo, a takhle to chce nahlásit. A pohni, než si to ta holka rozmyslí,“ dodal ještě, sebral bundu z opěradla židle a vyrazil ven ze služebny. Susanna ho rychle následovala a modlila se, aby to tou poslední větou nezakřikl.
*
„Takže?“
Traber se skoro až vyděsil, když se před ním Anna téměř zhmotnila sotva vkročil na služebnu. Susanna se tak tak zastavila, aby mu nevrazila do zad. Jakýkoliv fyzický kontakt by jí byl schopný vyřadit mozek a to rozhodně nepotřebovala.
„Výpověď máme, sepsali jsme to tam, hned ji podepsala – vypadá to, že tahle jen tak necouvne,“ vysypal rychle.
„Dávali jsme si dobrý pozor, aby jméno Bretschneider nepadlo nikde v souvislosti s oběma případy a výpověď Liesel Jacob zmiňuje i věci, které nemohla vědět z těch videí,“ doplnila Susanna a předala Engelhardt jednu z kopií výpovědi. „Bohužel opět žádný vzorek DNA, ale její zranění odpovídají předchozím případům. Je to dost na to pozvat ho k identifikaci a jsem si téměř jistá, že Jacob jen tak necouvne. Jestli ho vybere z řady, pak by neměl být problém spojit ho analogicky s těmi dvěma předchozími.“
„Třeba pak Susanna překecá i Renner, aby nechala vyfotit to kousnutí,“ dodal Traber.
„Dobrá práce,“ pochválila je Engelhardt. „Rozhodně ještě nechte hlídky v nemocnici, ta obsílka, která Bretschneiderovi přijde, rozpoutá peklo na zemi. A ta Jacob ať okamžitě dostane policejní ochranu, nemůžeme riskovat, že se jí něco stane. Začnu to vyřizovat hned, ale musíme počítat s tím, že se nic nebude dít minimálně do pondělí.“
„Doufám, že si ten hajzlík vezme na víkend volno,“ zahučel Frank.
„Trabere…“ pokárala ho Engelhardt ze zvyku, ale už tak nějak smířeně s tím, že to prostě přijít muselo.
„Frank chtěl svým svérázným způsobem naznačit, že hrozně zrychlil tempo,“ vložila se do toho Susanna. „Od Renner to jsou tři dny a už znásilnil další.“
„Zjevně se cítí neporazitelný,“ odtušila Engelhardt. „A to je pro nás vždycky dobrá zpráva. Z toho vrcholku světa je většinou čeká ten nejtvrdší pád.“
Engelhardt zmizela ve své kanceláři jak prorok za závojem dýmu z kadidelnice. Susanna opět rychle utekla do jejich kukaně a Franka už to nepřekvapilo. Vyhýbala se jako čert kříži tomu, aby s ním byla sama, ale ještě víc s ním nechtěla být na místě, kde bylo kolem hodně lidí, jako kdyby se děsila toho, že s ní začne řešit včerejší večer veřejně.
Došel k sobě a zavřel za sebou dveře. Vzhlédla k němu a hned se zase vrátila očima na stůl. „Nemusíš přede mnou utíkat, nebudu tě do ničeho nutit,“ podotkl.
„Já neutíkám,“ ohradila se Susanna, ale tón jejího hlasu Frankovi prozradil, že nejen lže, ale ještě si to uvědomuje. Než ji v té přetvářce stihl skřípnout, musel odskočit ode dveří, protože se do nich s lehkým klepnutím rázně opřela Engelhardt.
„Mohla bych vidět tu pitevní zprávu?“ zeptala se. Susanně se nepatrně rozšířily oči, jinak byla schopná děs, který pociťovala, skrýt. Frank hrábl do hromady složek a papírů na svém stole, o které byl schopen bez uzardění tvrdit, že je v ní systém, a podal Engelhardt vytištěný doklad z patologie.
„Děkuji,“ odpověděla Anna a zase za sebou dveře zavřela.
„Ty máš jediný štěstí, že si dávám vždycky trochu na čas s tím, co jí ukazuju,“ otočil se Frank na Susannu, když byla v bezpečné vzdálenosti od jejich kanceláře. „Kdybych byl taková snaživka snaživá jak ty, tak se z toho zaspání nevykecáš.“
„Řekla jsem jí, že jsem tu zprávu byla vyzvedávat,“ namítla Susanna, která měla dost času rozmyslet a minimalizovat důležitost Frankovy záchrany. „Ne, že jsem ji dovezla.“ Uhnula před Traberovým pohledem a polkla, znělo to trapně i jí. „Díky, Franku. Máš to u mě.“ Procedila tu druhou větu skrz zuby s největším sebezapřením a Frank najednou ztratil veškerou chuť s ní dál komunikovat.
„Co takhle upřímnost?“ překonal se. „Nebudu tě do ničeho nutit a nebudu o tom mluvit, aspoň prozatím. Otáčej si to v hlavě jak chceš, jenom se mnou prosím tě mluv normálně a nevyhýbej se mi, nic jsem ti neudělal.“
„Já vím,“ odpověděla Susanna se sklopenýma očima jako kárané dítě.
„Ale je ti jasný, že o tom budeme muset nakonec mluvit, že jo?“ dodal ještě Frank. Její přístup ho vytáčel.
„Já vím,“ přikývla Susanna a zvedla hlavu. „Jen bych si to napřed ráda vyřešila v sobě, než o tom začneme diskutovat.“
„To je fér,“ kývl Frank a usmál se na ni; stačilo jen, že zvedla hlavu a podívala se mu do očí, a předchozí negativita ho opustila. Zůstala jen bezmoc. Podíval se na hodinky. „Jedu domů, mám hodin jak na kostele. Jestli nás šéfová nezavolá před víkend, tak se měj fajn.“
„Ty taky,“ odpověděla Susanna a sledovala, jak odchází. Hrozně ráda by ještě něco řekla; něco, co by tu rozpačitost naředilo. Věděla, že to byla především její vina – kdyby se uměla ke svým citům přihlásit i za střízliva, nemuseli spolu komunikovat takto. Ale ta obranná reakce byla automatická; dotkl se jí a ona se stáhla jak hlemýžď do ulity.
Potřebovala čas – hodně času – a bála se, že Frank nemá dost trpělivosti.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 7.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

7./ Proces


„Tohle nedopadne dobře.“
Kranich se konečně probral z přemýšlení a otočil se na svého drobného partnera. Mocně, ztrápeně si povzdechl. „To mi povídej,“ poznamenal trudně. „Už zas je u ní.“
„Co?“ zamračil se Semir.
„No Petra u Susanny,“ odpověděl Tom samozřejmě. „To nedopadne dobře,“ připomněl Semirovi větu, kterou Gerkhan zopakoval už potřetí během hodiny.
„Ale na to ti kašlu,“ zakroutil hlavou Gerkhan upřímně. „Tohle celý dopadne špatně, ten taneček s Bretschneidery. Mám takový tušení, že to všichni odskáčeme a ten zmetek nepůjde sedět ani za ty ženský, ani za tu loupež.“
„No jestli něco brzo nenajdem na ty jeho komplice, tak za tu vloupačku rozhodně sedět nebude,“ připustil Kranich. „Ale za ty znásilnění snad jo.“
„Kolikrát jsi už slyšel tom, že si to ta ženská na poslední chvíli nerozmyslela? Na měsíc staré mrtvole už nic nedosvědčí a pokud jim nebude spolupracovat ta předchozí...“
„A vysvětlíš mi, proč to celý maluješ na černo?“ zamračil se Kranich.
„Já nevím,“ zahučel Semir. „Znáš to, ráno se vzbudíš a víš, že celej den bude naprd. Prostě nemáš náladu myslet optimisticky.“
„Nebude to mít co dělat s tím, že je sobota večer a my jsme na sledovačce?“ nabídl Tom. Semir váhavě pokrčil rameny a mlčel. Autem se chvíli rozléhaly jen dopady studených podzimních kapek na sklo a plech. Tom měl pravdu; pracovní sobota se na jeho náladě podepsala hůř, než si myslel. Toužil lebedit si v tomhle počasí doma v posteli s filmem na laptopu a dumat nad tím, jestli se u té buclaté blond novinářky o něco pokusit nebo to nechat plavat, a ne vysedávat v přehřátém autě s Kranichem, jehož největší strach momentálně byl, že si Petra pořídí bič.
Semirovi se rozezvonil telefon. Tom do něj musel drbnout, aby si toho zamyšlený komisař všiml, a nezapomněl se u toho náležitě tvářit. „Šéfová?“ přijal hovor Semir.
Vědí o vás, Semire,“ ozval se hlas Engelhardt, na první poslech nezměněný, ale napjatý statickou elektřinou, jen zapraskat. „Museli si dát pozor, jakmile jim přišlo předvolání. Jeďte domů, nezdržujte se tam.
„Dobře,“ přikývl Semir neochotně. „Dobrou, šéfová.“ Položil hovor a otočil se k Tomovi. „Ví o nás, máme se vrátit domů.“
„Ale jak?“ vyhrkl Kranich a startoval. Stačil mu hněv v Semirově hlase, aby nepochyboval o tom, co mu řekl, ani minutu. Auto se odlepilo od obrubníku.
„Šéfová si myslí, že je to prostě napadlo, když dostali předvolání,“ odpověděl Semir.
„To je dost dobře možný,“ kývl Tom. „No vidíš, tak se ti ten volnej večer splní,“ poznamenal Tom se snaze to trochu odlehčit. On sám se chystal k Petře trochu si vyjasnit jejich současnou situaci. Doufal, že už bude od Susanny zpátky, nebo se vrátí nějak rozumně. Popravdě byl sobecky vděčný, že se to vyvinulo, jak se to vyvinulo.
„Ale víš, co to znamená?“ zasýčkoval si zase Semir. „Teď to stojí jenom na těch znásilněnejch ženskejch.“
Tom na to nic neřekl, jen sevřel rty do úzké linky. Naděje, že tento večer možná nebude takový průšvih, se úplně vypařila.
*
Na stanici bylo zlověstné ticho. Nemluvilo se až na věci podstatné k práci. Dokonce i ti policisté, kteří si hleděli běžného chodu stanice a rutiny dálniční policie a s vyšetřovanými případy neměli co dělat, pochopili, že je zle. Engelhardt měla přímo pekelnou náladu. Z vyšších míst se na její hlavu nesla ostrá kritika a Kranichovi s Gerkhanem nebylo zrovna nejlépe, když si pomysleli, že je to kvůli nim. Oba byli zpětně přesvědčení, že kdyby si dávali lepší pozor, Bretschneiderové je nenajdou, ani kdyby se na ně dívali.
Susanna seděla na své židli s hlavou otočenou k oknu a slepě hleděla ven. Neměla chuť mluvit, neměla chuť vnímat. Chvílemi měla pocit, že pokud se nad tím zamyslí příliš, pozvrací se. Neměli v rukou vůbec nic. Absolutně nic. Bretschneider byl na koni a byla si jistá, že kdyby se obtěžoval dojít na stanici, smál by se jim všem do očí. Naplňovala ji taková nenávist a nechuť, že se sama sebe děsila.
„Musel ji něčím zastrašit,“ zabručel Frank na své straně stolu. „Musí na ní něco mít.“
Susanna na něj nereagovala. Chtěl vstát a zatřást s ní. Chápal ten její stav, ale naučil se, že se mu nesměl poddávat. Zatlačit žaludek zpátky, spolknout slzy, nakopnout po cestě na vzduch pár věcí a jít něco dělat. Cokoliv. Ne sedět a hledět do blba a čekat, až se ta žíravina dostane do celého cévního oběhu a zlikviduje mozek i srdce.
„Susanno,“ oslovil ji pevně. Nepatrně zakroutila hlavou. Zafuněl, aby potlačil vztek, vstal a přešel k ní. Prudce otočil její židli k sobě a dřepl si před ni, tiskne Susanně kolena, aby na sebe stáhl její pozornost. Jeho sevření skoro bolelo, takže se na něj rozezleně podívala, srážejíc jeho ruce. Chytil ji za dlaně.
„Poslouchej mě, Susanno, musel ji něčím zastrašit. Musí na ni něco mít. Když to najdem, můžem jí pomoct a ona na oplátku pomůže nám. Nebudeme sedět a civět do blba - aspoň já nebudu,“ řekl tiše. „Chápeš, co ti říkám?“
„Nejsem blbá,“ ohradila se Susanna vztekle a vyškubla svoje ruce.
„Nejsi, ale teď se tak chováš,“ podotkl Frank a vstal. „Jdu za Petrou, aby zjistila, jestli někdo nepředl na účet Jacob nějaký peníze.“
„To je nechutný, Franku,“ sykla Susanna. „Byla tak rozhodnutá! Myslíš, že by se nechala umlčet penězi?“
„Nebyla by první ani poslední,“ odsekl Traber a pocítil určité uspokojení nad její reakcí. Znovu začínala ožívat, to bylo dobře. Nechal ji sedět v kanceláři, ať její vztek probublává, zatímco se vydal za Schubert.

Petra seděla zahlcená tou špatnou náladou stejně jako všichni ostatní. Zvedala se v ní žluč pokaždé, když k Engelhardt přepojovala další a další hovory z policejního ředitelství, jak každý v tom domě využíval Bretschneiderova rozpoložení a vyříkával si s Engelhardt staré křivdy. Když viděla Trabera, jak neomylně míří k ní, nebyla nadšená. Okamžitě ji napadlo, že kuje něco, co potenciálně přivede stanici ještě do většího průšvihu.
„Potřebuju pomoct,“ vyslovil Frank přesně to, čeho se obávala. „Bretschneider musel tu holku nějak podplatit. Můžeš mi zjistit, jestli jí nepřišly nějaký peníze, že?“
„To můžu,“ připustila Petra. Vyšetřovat Liesel Jacob jim nikdo nezakázal, ač se její svědomí trochu cukalo, když měli vyšetřovat oběť místo pachatele. Frank si přitáhl židli kolegy, jež odjel na hlídku, a sledoval, jak Petra provádí svoje kouzla. Evidentně měla zkratku mimo žádost na banku a Frank raději neuvažoval nad tím, jak moc je to legální. Nechal ji pracovat.
„Nic,“ ozvala se Petra po dvaceti minutách. „Za poslední měsíc žádná pořádná transakce. Pokud se chceme bavit o tom, že ji podplatili, aby nevypovídala, muselo to tam přijít buď ještě v pátek, ale spíš asi až dneska a určitě si musel Bretschneider nějak pomoct.“
„Dobrý... Má Jacob nějaký příbuzný?“ zeptal se Frank.
„Podívám se,“ odpověděla Petra. Trochu se jí vracel elán; mohla sice Franka poslat, ať si to zjistí sám, ale věděla, že sama to bude mít rychleji a navíc už nějakou dobu jen předstírala, že má co na práci, takže tohle bylo vítané rozptýlení. „Nemá,“ odpověděla po desíti minutách. „Ale počkej,“ řekla, než se Frank nadechl, a přepnula se do jiné databáze. Frank se se zaujetím narovnal v židli, když mu došlo, co dělá.
„Je tu jako pohotovostní kontakt nějaké Zity Baumgartner, která momentálně leží ve Všeobecné,“ řekla po chvíli Petra. Pak udělala stejná kouzla, jako prve s Liesel Jacob, i se Zitou Baumgartner. „Baumgartner přišlo dnes na účet sedmset euro od nadace Podaná ruka. Slyšela jsem o nich, přispívají na experimentální léčbu.“
„A není divný, že dali tolik jedné jediné nemocné ženské a přišlo jí to zrovna dneska?“ pozvedl obočí Frank.
„Když to podáš takhle...“ pokrčila rameny Petra.
„Tak z nich vytáhneme, jak to bylo,“ zvedl se Frank a Schubert se rozšířily zděšením oči, když jeho, pro celou situaci většinou fatální slova slyšela. „Neboj, nechám to udělat Susannu.“
„Aspoň že tak,“ oddechla si Petra.
*
Byt Liesel Jacob byl malý se starým vybavením, skoro připomínal studentské provizorium. V obou malých pokojích ale bylo čisto a komisaře překvapilo, že v bytě podle všeho nebydlela sama. Když jim otevřela, chvíli vypadala, že se každou chvíli rozběhne útrobami bytu a skočí z okna, ale neudělala to. Otevřela jim a vpustila je dál. Susanna beze slova poslechla, když je Jacob požádala, aby se zuli, a rýpla Franka, který se na to tvářil, do žeber.
Ani jeden z nich neměl chuť na kávu, kterou jim Liesel nabídla, ale nechali si ji připravit a nalít čistě proto, aby měla Liesel pocit, že má situaci pod kontrolou. Susanna se trochu obávala Traberova chování, ale Frank zmlkl, jakmile vešel do bytu a sedl si vedle Susanny na malý gauč; jeho hromotlucká postava podivně schoulená. Celá ta situace, kdy se holka, co se sotva protlouká, vzdá spravedlnosti, aby zaplatila léčbu někomu dalšímu, pořádně otrlého komisaře umlčela jako málokterý případ.
„Liesel, vy víte, proč jsme tady,“ promluvila Susanna. „Víme, proč jste odmítla vypovídat, a chápu to. Přesto jsme vás přišli požádat, abyste to ještě zvážila.“
„To už asi nepůjde,“ odpověděla Liesel a objala si trup. „Zita... Zita to opravdu potřebuje. Bez té léčby nemá šanci na to, že... že tu se mnou ještě chvíli bude, a já si bez ní neumím představit život.“
„Ty peníze vás nikdo nemůže donutit vrátit,“ ozval se Frank. Susanna se na něj otočila, ale vlastně ani nevěděla, jak se tvářit. Povzbuzený Susanninou nerozhodností, Frank mluvil dál. „Dali si bacha, aby se k nim nedali vysledovat, tudíž je nemá kdo vymáhat zpátky. Kdyby je chtěli zpátky, museli by prozradit, že vás podplatili.“
„Ale tady jde o mě,“ namítla Liesel. „I přesto, co se stalo, si chci umět říct, že jako člověk za něco stojím, a když nedodržím slovo...“
„Liesel, uvědomte si prosím toto,“ promluvila Susanna. „Těch sedmset euro pro ně příliš neznamená, skutečně nejde o citelný zásah do jejich finanční situace. Za pakatel jste jim vytrhla trn z paty a nemůžou to proti vám použít u soudu, protože by si zároveň sami přihoršili. Když budete vypovídat, dostaneme ho za mříže a ještě patrně vysoudíte odškodné. Pokud pak budete chtít ten obnos, který vám dali teď, vrátit jim nebo ho věnovat nadaci... Není to ničí věc než vaše.“
„Nevím. Já nevím... Udělala jsem rozhodnutí a chtěla bych si za ním stát. Zita bude brzy zdravá a pak... pa můžeme zase žít normálně. Proces by se táhl a...“ Kroutila hlavou; bezradně ale přesto rázně, rozhodnutě.
„Pak vás nebudeme už dál obtěžovat,“ řekla Susanna a zvedla se. „Přesto, kdybyste si to rozmyslela, kontakt na mě máte. Franku,“ oslovila partnera, který se nezvedal. Všimla si, že má díru na ponožce.
„Jste slušnej člověk a ta vaše Zita určitě taky,“ promluvil najednou Frank a zabořil se očima do Liesel. „Každej slušnej člověk pozná, když člověka, kterýho miluje, něco trápí. Někdo mu ublížil. Jednou se na vás podívá a bude to vědět. Co jí řeknete? Protože já bych se poblil, kdybych se měl dozvědět, že mám těžit z něčeho tak hnusnýho, jako se stalo vám.“
Susanna jen polkla. Frankova slova byla jako obvykle svérázná a možná až příliš silná, ale reakce Liesel Jacob nebyla taková, jakou komisařka odhadovala. Žena vypadala, jako by se právě probudila a snažila se rozespalým mozkem pochopit nesmírně složitou rovnici. Frank se konečně zvedl a šel se do předsíně obout.
„Jste v pořádku?“ zeptala se opatrně Susanna.
„Jsem,“ ujistila ji Liesel. „Jen... pardon, nepůjdu vás vyprovodit.“
„To je v pořádku,“ odpověděla von Landitz. Štrachala v hlavě pro učebnicový příklad vyprovokovaného sebevraha, ale Jacob žádné kontrolky nerozsvítila. Vypadala upřímně zaražená tím, co Frank řekl. Zamyšlená.

Susanna Franka dohnala, až když byl dole, opřený pozadím o kapotu auta. „Já vím, co chceš říct,“ vyhrkl, když došla k němu a nadechla se. „Jenže jsem se nemohl udržet. Tváří se, jak kdyby to dělala všechno pro ni, ale - “
„Nechtěla jsem ti vynadat, Franku,“ přerušila ho Susanna. „Myslím, že jsi na ni zapůsobil. Ale těžko jí můžeš vyčítat, že se chová sobecky. Prostě se chrání a chce mít naději, že bude zase žít normálně s někým, koho miluje. V tom sobectví bylo i nesobectví.“
„Jak myslíš,“ pokrčil rameny Frank. Evidentně si o tom celém myslel svoje, ale Susanna mu to nevyčítala. Během celého případu projevil tolik empatie, kolik by od něj ani ve snu nečekala, a tohle bylo to nejmenší. Zvlášť, když tušila, že ačkoliv si tam nahoře Frank sám spíš ulevoval, než aby někým manipuloval, povedlo se mu právě to, v co oba doufali, když Liesel kontaktovali.
*
Tom a Semir svým dvěma kolegům tak trochu záviděli. Ač byl Susannin a Frankův případ o dost nepříjemnější, situace jim přála a ke svědectví Liesel Jacob, která nakonec po pár dnech komisaře kontaktovala, se přidala i pomalu se zotavující Sonja Renner. Její výpověď, která bohužel postrádala většinu faktů a nedalo se čekat, že ji unese psychicky, měla hodnotu jen v tom, že zvětšila počet žen, které vystoupily. Schrankmann, která dostála své pověsti, že s násilníky zachází extra tvrdě, se případu ujala osobně a výpověď Renner vyztužila posudkem psychologa.
S podporou státní zástupkyně, která si z policejního ředitele dělala pramálo a zařízla se do případu stejně nemilosrdně jako cirkulárka do kmene stromu, se dálniční cítila celkem pozitivně. Frank i Susanna byli u procesu; Susanna vypovídala, protože byla první, kdo Jacob vyslýchal a měla kontakt s Renner ve chvíli, kdy Bretschneidera mladšího identifikovala. Snad všichni věřili tomu, že to vyjde. Všichni až na Bretschneidera.
Frank ho během procesu pozoroval a znovu ho napadlo, že ti nejhorší na to nikdy nevypadali. Dirkovi Bretschneiderovi mohlo být tak pětadvacet a Traber byl ochotný připustit, že byl docela pohledný. Byl to jeden z těch týpků, jehož vlasy mají do jednoho přesně stejnou délku a na oblečení není ani smítko. Jeden z těch týpků, kteří jsou ve všech ohledech pečliví, působí seriózně a spořádaně. Jeden z těch, co byste s ním sedli do auta, kdyby vám zastavil na stop. Tak jako Sonja Renner.
Frankovi se nelíbilo, jak se ten zmetek na Susannu díval. Jeho tajná manželka se k soudku vskutku vyfikla. V bílé hedvábné košili a tmavé pouzdrové sukni patřící k moderně střiženému saku působila mnohem víc jako slečna von Landitz než jeho kolegyně, ale dělala dobrý dojem. A Bretschneider si toho všiml. Kdyby mohl, chytil by ho Traber za vlasy a třískl by mu hlavou o stůl tak, že by mu nos nedal znovu dohromady ani nejlepší plastický chirurg v Německu. Kdyby mohl, udělal by mu vůbec tolik věcí, že sám sebe děsil.
Každopádně proces vypadal celkem dobře. Pak už tak dobře ne. Frank měl vždycky takové pořekadlo: věci jdou vždycky skvěle do té doby, než se něco posere. Nebylo nijak zvlášť inteligentní, ale zatraceně pravdivé, protože to, co se začalo dít poté, co se do věci vložila obhajoba, se dalo přirovnat k vraždění neviňátek.
Bretschneiderův právník přišel rozsáhlou s téměř vědeckou výpovědí na téma, jak úsudek psychicky narušené ženy může ovlivnit, že údajného pachatele vidí v relaci spojené s jiným zločinem - zvlášť, když muž na portrétu měl být maskovaný. A přestože se doktor práv tak úplně nemohl zmínit o tom, že Jacob přijala úplatek, nebál se zmínit její špatnou finanční situaci a fakt, že by se jí finanční odškodnění velmi hodilo. Engelhardt se později vyjádřila, že nejvíc pomohl fakt, že soudce byl Bretschneiderův přítel, každopádně důkazy nebyly dostačující tak jak tak.
Státní zástupkyně se na místě odvolala. Protestovala proti zjevnému spojení soudce s policejním ředitelem a zažádala o nový proces a čas na získání důkazů. Traber věděl, že bez pevných, nevyvratitelných důkazů jakékoliv odročování povede hlavně k tomu, aby si Bretschneider omotal kolem krku kohokoliv dalšího. Vyrazil ze soudní síně ještě než ta fraška skončila, aby to trochu rozdýchal. Musel se opevnit; věděl, že se Susannou ten případ lomcuje jako vichřice s dobře rostlou borovicí, a Engelhardt po něm chtěla, aby byl ten rozumnější.
Susanna vyšla ven o patnáct minut později. Šla přímo k němu a zblízka vypadala hrozně unaveně. „Týden,“ řekla tiše. „On nepřestane, Franku,“ dodala překvapivě bez emocí, takže vědomí toho, že říká pravdu, na něj dosedlo rychle. Kývl; nevěděl, co by jí na to měl říct. Možná, že Bretschneider zase udělá nějakou chybu, a tentokrát půjde všechno správně a půjde sedět, jenomže to znamenalo další oběť; další nadosmrti poznamenanou holku. Nehodlal to přes Susannou říct nahlas, ne teď a tady. Jen zvedl ruku, položil ji na její předloktí a stiskl.
„Pojď, koupím ti syrovou rybu,“ nabídl a pozvedl koutky v povzbudivém úsměvu. Negativně zakroutila hlavou a cokoliv chtěla vyslovit, nevyslovila.
„Ta její prdel by mi za to skoro stála,“ ozvalo se za nimi. Susanna prudce otočila hlavu a Frank věděl, že je zle. Nestihl ji zastavit; dřív, než se Bretschneider stačil dokochat tím, jaká měla jeho poznámka na jeho skromný klub fanoušků, skládajících se z kumpánů, kteří se přišli podívat na proces, dopad, ocitl se s rukou bolestivě zkroucenou za zády a tváří přitisknutou ke zdi. Susanna měla koleno vražené v jeho rozkroku tak, jak jí jen úzká sukně dovolovala.
Traber koutkem oka zahlédl, jak ze soudní síně vychází Schrankmann, a rychle se pohnul. Musel vynaložit víc síly, než čekal, aby Susannu od toho dobytka odtrhl; věděl sice, čeho je jeho partnerka schopná, ale ten elegantní, ženský model, který měla na sobě, a hlavně to, jak se kolem ní obepnul, když se mrštně pohnula, ho na chvíli vyhodil z rovnováhy. Nezasáhl dost rychle, aby si Schrankmann ničeho nevšimla, a Bretschneiderova krvácející ústa stejně leccos napovídala.
„To jste neudělala dobře, paní komisařko,“ podotkl Bretschneiderův právník a kontroloval rozsah zranění svého mandanta.
„Trabere!“ štěkla státní zástupkyně, jako kdyby jen stál a hleděl, a kdyby na to měl Frank čas, trochu by se urazil. Udržet Susannu pevně zády proti svému hrudníku tak, aby to neodskákal i on, bylo v téhle situaci výkon, za který už zaplatil pošlapanými nárty a jedním obzvlášť zákeřným zásahem podpatkem do holeně. Susanna kopala jak kobyla, ke které se někdo hloupě připlížil zezadu. Schrankmann si to snad uvědomila, protože když znovu promluvila, udělala to mnohem neutrálněji. „Odveďte svou kolegyni pryč.“
Ať si Traber o Bretschneiderovu právníkovi myslel co chtěl, ten chlap byl rozhodně profesionál a svého klienta, který zvolna přecházel z šoku do vzteku vyvolaného ponížením, mírnil. Frank pustil Susannu a postrčil ji opačným směrem od zaraženého hloučku tvořeného Bretschneiderem, jeho právníkem a tlupou přátel pryč. Neohnala se po něm, jak čekal, ale věnovala mu pohled, který Frankovi jasně napověděl, že ještě jednou se jí dotkne, přijde o tu ruku, kterou to udělá. To mu do budoucna dost narušovalo plány.
„Ať se ta malá kurva drží zpátky, nebo se postarám o to, že ji to bude mrzet!“ křikl za nimi Bretschneider, který zjevně nedal na radu svého právníka. Frankovi se zatmělo před očima.
„Trabere!“ vykřikla znovu Schrankmann a tentokrát byl její tón zcela oprávněný. Škubl s sebou, jako by jel v autě, které prudce zabrzdilo, a uvědomil si, že i přes vlastní vztek měla Susanna natolik duchaplnosti, že ho chytila za klopy historické kožené bundy a skoro pověšená na něm použila celé své tělo, aby zastavila sto osmdesát centimetrů svalů, než dodělají, co sama začala.
„Vypadněte, oba!“ zasykla Schrankmann. „A buďte si jistí, že o tom uslyší Engelhardt.“
*
Von Landitz a Traber se nevraceli na stanici zrovna vesele. Připomínali dvojici přeživších z velké prohrané bitvy, kteří si nejsou jisti, jestli budou přijati zpátky zdrcenými krajany nebo zastřeleni jako zrádci, co nebojovali do posledního dechu. Engelhardt jim vyšla vstříc. Jak Frank, tak Susanna se nadechli, aby se nějak obhájili, ale zastavila je zdviženou dlaní. „Už jsem všechno slyšela,“ ujistila je a překvapivě nekřičela. Dokonce nevypadala ani zvlášť vztekle. Pokynula jim hlavou ke kanceláři a když do ní napochodovali jak housata za husou, zavřela za nimi.
„Nemá cenu vás stavět do kouta, vy dva nejlíp víte, co jste vyvedli. A měli jste velké štěstí,“ dodala. „Zaprvé, Traber se ho vůbec nedotkl a váš otec,“ pohlédla na Susannu, „má u autorit velmi podobné postavení jako sám Bretschneider. Zatím nepodali žalobu za napadení a myslím, že ani nepodají, Bretschneider senior je až moc chytrý na to, aby vedl dvě války najednou. Mladšího navíc všichni slyšeli, jak vyhrožuje veřejnému činiteli. Nemyslím si, že nám to nějak výrazně přitíží, ale ani nám to vůbec nepomůže.“
Oba svorně přikývli; Traber vypadal značně ulehčeně. Susanna se pořád nezbavila toho unaveného výrazu ve tváři.
„Chci, abyste si teď oba šli odpočinout. Strávili jste přípravou na proces velké množství času a potřebujete to trochu rozdýchat. Bez debat, Susanno. Chci vás tady zítra ráno připravené k práci, rozšíříme rádius a uděláme, co můžeme, abychom identifikovali tu první oběť. Už jsem požádala o konzultaci kolegyni z mravnostního, vytěžíme z toho maximum.“
„Dobře,“ souhlasila Susanna. „Mrzí mě to, paní Engelhardt.“
„Věřím tomu, že už se to nebude opakovat,“ ujistila ji Anna a stejně, jako jim pohybem hlavy předtím pokynula dovnitř, pokynula jim teď ven. Poslechli ji i tentokrát a Frank za sebou potichu zavřel dveře, jako by si Engelhardt ten křik mohla ještě rozmyslet a on jí nechtěl dát nejmenší záminku.
„Vezmu tě domů,“ řekl Frank a Susanna jen beze slova přikývla. Neměla sílu ani chuť protestovat.

Na parkovišti se setkali se Semirem a Tomem, kteří se právě vraceli z hlídky. „Slyšeli jsme o tom,“ řekl Gerkhan a tvářil se jak na pohřbu. „Jak odolali Almaře, tak je to v háji.“
„Jo,“ přitakal Frank. Neměl, co jiného by na to řekl.
„Ten protekční hajzlík mi fakt pije krev,“ podotkl Tom. „Tu vloupačku na dálnici jsme museli včera předat BKA, což teda na tiskovce řekli novinářům. Myslím, že je nám ale všem jasný, že to odloží. Není se tam čeho chytit a ani na Bretschneidera nemáme dost, takže není šance, že by někoho udal. I když jsem si jistej, že mít na něj něco, napráskal by i to, co by nevěděl. Je to charakter.“
„Jedeme,“ řekla jenom Susanna, aniž by se jakkoliv vyjádřila k tomu, co říkali Tom a Semir, a otočila se na patě. Pro dnešek už slyšela o Bretschneiderovi až příliš. Odmítala mu dovolit, aby řídil její život.
„Petra říkala, že prej po procesu tam bylo nějaký dobrodrůžo,“ podotkl Kranich, zamyšleně se dívaje na Susanniny mizející záda. „Že mu Susanna jednu natáhla.“
„Jo, měl blbý kecy a dostal přes hubu,“ potvrdil Frank. „Šéfová říkala, že prej by to mělo být dobrý, že si na Susannu netroufnou.“
„Oficiálně možná ne,“ podotkl Semir. Kranich i Traber se na něj tázavě podívali. „Bretschneider je cápek, co za jízdy vykradl kamion a vesele nám pod nosem znásilňoval holky, z čehož se víceméně vykroutil. Myslíš, že si nechá líbit, že mu Susanna jednu vrazila? Nebyl bych si jistej, že jí nezkusí něco na vlastní pěst udělat. Ten zásah do ega si někdo jako on podle mě nenechá líbit.“
Frank se zhluboka nadechl a podíval se na chvilku stranou.
„Trabere!“ ozvala se Susanna z auta podrážděně.
„Jdu!“ zakřičel zpátky. „Vyřídíte s šéfovou, ať jí dá před barák hlídku? Ale v civilu, jinak se zjančí.“
„Jasně,“ přikývl Tom. „Aspoň dneska uděláme něco užitečnýho.“
„Díky,“ pousmál se na ně vděčně Traber a zamířil za Susannou do auta.

Doprava byla ten den stejně nepříjemná jako jejich dosavadní zážitky. Nějakou dobu ani jeden z nich nepromluvil. „Nemáš hlad?“ rozrazil nakonec ticho Frank. Musel se k ní nějak vetřít, protože věděl, že stejně nebude mít klid, dokud neuvidí, že ji skutečně někdo hlídá. „Na soudu jsme prošvihli oběd.“
„Nemám chuť,“ odpověděla Susanna přesně, jak čekal. Povzdechl si. Zase chvíli mlčel, a pak se otočil na ni. Stačil se jen nadechnout k řeči. „Já vím, měla bych něco snít, určitě jsem nesnídala. Přestaň na mě pořád dohlížet, mám tě pořád za zády jak ohaře.“
Frank měl podotknout, že je to pro ten její nádherný zadek, ale kousl se radši do jazyka. Nechtěl jí připomínat Bretschneidera, už tak se zdála vytočená. Cítil ale, že se nezlobí na něj a hodlal ji nechat, ať se vyřádí. „Jen jsem se tě zeptal, jestli nemáš hlad. Starám se.“
„Ne, ty využíváš toho, že jsi teď ten silnější. Jste všichni stejní. Vycítíte malou slabost a hned se toho chytíte. Máte pocit, že bez vás se to...“
„Posere?“ nabídl Frank.
„To jsem říct nechtěla,“ ohradila se Susanna a nevěděla, co ji víc rozladilo. Fakt, že si z toho, co říká, Traber nic nedělá, nebo z faktu, že jí ještě drze napovídá.
„Ale chtěla,“ opáčil Frank. „Pokaždý se tak vtipně zadrhneš, když si chceš ulevit, ale nakonec to přes tu tvou urozenou pusu neprojde.“
„Přesně to, o čem mluvím. Jednou zakopnu, jednou ti ukážu, že dělám chyby stejně jako ty - stejně jako kdokoliv další - a můžu se rozloučit s respektem. Najednou víš všechno nejlíp, najednou jsi pán situace. Dřív by sis netroufl.“
Zůstala vztekle mlčet, čekala na jedno odvetu, ale Frank neřekl ani slovo. Dál klidně řídil; nekopl zpátky, nestřílel pod pás, neudělal vůbec nic. Jako by po něm její slova stékala stejně neškodně jako voda po okenní tabulce; sotva zanechávajíc mokrou stopu, ale rozhodně ne rýhu. Semkla rty k sobě, opřela se loktem o dveře a oči napůl skryla pod dlaní, přejížděje si prsty po čele. Přidala si trapně.
„Takže máš hlad nebo ne?“ zeptal se Frank. Byla to poslední odbočka, kterou ještě mohl využít, aby jeli přímo; kdyby si to rozmyslela později, už by se musel otáčet. Nechtělo se mu, zase začalo mrholit. Podrážděně zapnul stěrače.
„Promiň,“ zamumlala Susanna a pak si vzpomněla, že se jí na něco ptal. „Nemám hlad.“
„V pohodě,“ pokrčil Traber rameny. „Možná máš pravdu, možná se k tobě chovám trochu jinak. Já nevím, nepozoruju to.“
„O to vůbec nejde,“ zakroutila hlavou von Landitz. „Mám jenom poslední dobou pocit, že... Prostě cítím, jak kdybych se zapomínala ovládat, a nevím, co to způsobuje.“
„Stalo se toho moc najednou,“ odpověděl jí Frank. „Napřed ta svatba a... ten zbytek, pak ten případ, prostě ti to hraje na nervy. Mně taky.“
„Nevypadáš na to,“ namítla Susanna a znělo to trochu jako obvinění.
„To ti jenom přijde, protože to s tebou cloumá víc než obvykle,“ pousmál se Traber a znovu se vrátil očima na vozovku. Susanna už na to nic neřekla. Posunovala pohled po autě beze zájmu, čistě proto, že jemné kapky tříštící se o sklo a o několik odstínů tmavší vozovka její depresi ještě prohlubovaly. Pak jí padl pohled na Frankovu ruku na řadící páce. Na to, jak na něj Steffi sahala a jak ji to vytáčelo, protože chtěla taky.
Beze slova natáhla ruku a položila ji na Frankovu. Nepodíval se na ni, když to udělala, ale kolem očí se mu udělaly vějířky, když se usmál, a stiskl její prsty.
Stiskla zpátky.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 8.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

8./ Místo činu


Napřed si myslela, že se jí to zdálo. Dezorientovaně zírala očima do tmy, příliš si vědomá toho, jak ji nepohodlné oblečení škrtí. Bylo jí vedro; když přišla domů, byla jí hrozná zima, takže zesílila topení a zabalila se na gauči pod dekou. Musela usnout, protože v televizi ostře blikající do tmy právě běžely zprávy v deset hodin. Zamračila se; neprobudila se sama od sebe. Posadila se a pozorně se rozhlížela po spoře osvětlené místnosti. Začínalo jí táhnout na zpocený krk a všimla si, že záclona u balkonových dveří se nějak podezřele nadouvá.
Nahmatala lampu stojící u pohovky a rozsvítila. Ve skle balkonových dveří byla díra. Střepy se válely skoro až k ní a pak ještě něco dalšího. Zůstala zírat na dlažební kostku, umě opletenou provazem, na jehož druhému konci byla smyčka. Oči zvířete, k jehož krku byla přivázaná, zíraly prázdně do Susanniných, a von Landitz sama sebe slyšela, jak vydala něco, co se až příliš podobalo vzlyku.
Nevěděla, jaká doba uběhla od toho, co ten výjev poprvé spatřila. Nakonec rozvážně spustila bosé nohy přes boční opěradlo, aby si nepořezala chodidla, a odešla do kuchyně pro kabelku. Našla mobil a vytočila Frankovo číslo. Vnímala, že se třese.
Sus?“ ozvalo se v telefonu po druhém zazvonění.
„Ahoj Franku. Mohl bys prosím přijet?“
Stalo se něco?“ Zněl přesně jako tehdy, když mu volala ve tři ráno, jen nebyl rozespalý a krotil se.
„Stalo. Myslím, že jsem dostala varování. Mrtvou kočku na koberci,“ odpověděla popravdě a snažila se, aby jí neposkočil hlas.
Mrtvou... Co?“ Vyhrkl a trochu do telefonu funěl, jak se patrně oblékal. „To je fuk. Poslyš, nerozčiluj se, ale před barákem máš hlídku. Poslali Müllera s kýmsi, dám jim vědět, ať zapnou maják a přijdou to zajistit. Buď opatrná, ten sráč možná ještě neskončil. Jsem u tebe co nejdřív.
„Díky, Franku,“ vydechla Susanna, ale odpovědí už jí byl jen přerušovaný tón. Zavěsil.
Ohlédla se po své zbrani.
*
Frank bral schody do Susannina bytu po dvou a znepokojilo ho, že musel několikrát naléhavě zaklepat, než mu někdo přišel otevřít. Prudce prošel kolem Müllera, aniž by si kolegy pořádně všiml, a očima rychle vyhledal Susannu. Seděla na kuchyňské židli v tureckém sedu zabalená do deky a nabídla mu rozpačitý úsměv, když vešel. Chtěl jít k ní a pořádně ji obejmout, ale místo toho ucukl pohledem.
Téměř okamžitě si všiml rozbitých balkonových dveří a špíny na Susannině bílém koberci. Kus od místa ležel černý odpadkový pytel. „Všechno jsme zajistili a pořídili záznam,“ informoval Franka mladý kolega, kterého začal na stanici vídat teprve před pár dny. Ačkoliv mu mladý muž celkem okázale lezl do zadku, Traber si nebyl schopen zapamatovat jeho jméno. Teď jen přikývl, aniž by klukovi věnoval pohled, a rozevřel pytel.
„Ta kočka patří k tobě?“ zeptal se Susanny a znovu nad mrtvým zvířetem stáhl igelit.
„Ne,“ zakroutila hlavou Susanna. „Občas se sem zatoulala, tak jsem jí dala mléko na střechu, ale patřila jinam. Zrovna dneska...“ Zakroutila hlavou. Snažila se nemyslet na to, jak se jí zvíře otíralo o ruku vždycky, když se vlnilo k misce, a slastně vrnělo. Semkla rty k sobě.
Frank zvedl pohled k horním patrům bytu, v hlavě hledaje, odkud to dělala. Ukázal paží a zkontroloval si, jestli se na něj Müller i nováček dívají. „Jsou tady obytný baráky tímhle směrem. Nenapadlo by ho to zvíře zabít, kdyby si nemyslel, že patří k Susanně, a pokud si to myslel, musel ji dneska pozorovat. Informuju šéfovou, ať vám pošle někoho navíc. Já zůstanu se Susannou.“
Müller přikývl; plán se mu jevil rozumně. Nováček vypadal trochu zaraženě; evidentně čekal, že se mu svěří trochu víc zodpovědnosti. Například by se vůbec nebránil chránit Susannu von Landitz. Traber na něj ale ve chvíli, kdy detekovala mladíkovu nespokojenost a váhavost, upřel takový pohled, že mladý muž raději vyklidil pole ještě dřív, než jeho zkušenější kolega. Müller si od Franka vzal pytel s nepříjemným dárkem a usmíval se, když odcházel.
„Díky, Franku,“ řekla Susanna tiše, když za kolegy klaply dveře a jejich kroky dozněly na schodech transformované tovární haly.
„Nemáš za co,“ odpověděl Traber.
„Ale mám. Byla tu hlídka. Mohl jsi je poslat a zůstat doma v posteli,“ odpověděla von Landitz. „Nakonec se tak moc nestalo.“
„Nezlehčuj to, to bylo regulérní mafiánský varování. Nasralas ho, Susanno. A dost možná to bylo přesně to, co potřebujem,“ odpověděl Traber a opřel se o opěradlo gauče. „Jen je mí líto tý kočky.“
„Mně taky,“ přitakala Susanna. Povzdechla si a vstala, přehazuje deku zpátky na židli. Frank zamrkal a pak ucukl očima stranou. Nechápavě se na něj zamračila a když to periferním viděním zaznamenal, podíval se na ni znovu a tentokrát mu cukl koutek. „Stáhni si sukni,“ doporučil jí s odkašláním. Susanna se podívala dolů a prudce přetáhla zmačkanou látku pouzdrové sukně přes lemy punčoch.
„Promiň,“ zamumlala.
„Mně se neomlouvej,“ pokrčil rameny Frank. Neměl proti tomu pohledu nejmenší námitky. Jediné, co na tom vnímal negativně, byl fakt, že tu sukni neměl příležitost vykasat tak vysoko sám. Byla úleva přiznat si, že zrovna na to myslel celý boží den i přes to všechno, co se dělo. Teď jen kdyby to mohl přiznat i jí, cítil by se jak po zpovědi.
„Jdu se osprchovat,“ řekla Susanna trochu rozpačitě. Frank jen kývl a vytáhl telefon, aby vyřídil potřebné s Engelhardt. Zůstal zarputile zírat před sebe, když odcházela, a upřímně doufal, že se převleče. Bylo to horší než ty černé šaty, co měla tehdy na Andreině školním srazu. Ty s hlubokým výstřihem, do kterého spadalo vlákno jemného šperku, a když ji zahlédl poprvé, dal by duši ďáblu za to vědět, kde ta cetka sakra končí.
Engelhardt,“ ozvalo se mu najednou v uchu, až se trochu lekl.
„Um,“ řekl Frank.
To jste vy, Trabere? Chcete po mně něco podstatného nebo to byl jen pozdrav?
„Pardon, šéfová. Susanna dostala dneska v noci zprávu. Někdo jí oknem prohodil kočičí hlavy a tím myslím jak dlažební kostku, tak mrtvou kočku. Byla to kočka, kterou občas krmila, dneska naposledy, takže jsem poslal Müllera a toho rektálního alpinistu směrem, odkud ji Bretschneider mohl sledovat. Asi budou potřebovat někoho na pomoc,“ obeznámil nadřízenou v kostce se situací. „Já zůstanu se Susannou.“
Anna si do telefonu povzdechla a dokázal si představit, jak na chvíli zavřela oči a prohrábla si vlasy. „Dobře. Pošlu někoho na pomoc Müllerovi a do rána zesílíme hlídky. Někoho vám postavím přede dveře.
„To není potřeba, jsem tady já,“ namítl Traber.
Vám jsem jasně řekla, že si máte taky odpočinout. Buďte si dneska v noci kde chcete a spěte třeba zavěšený hlavou dolů, ale chci vás mít zítra v práci odpočatého,“ zahartusila Engelhardt. „Dobrou noc,“ dodala ještě významně a pak zavěsila.
„Tomu říkám jasný vyjádření,“ zamumlal Frank a schoval telefon.
Zjistil, že se trochu potí. Setřásl bundu, odhazuje ji na gauč, a šel najít termostat. Kdyby řekla, že potřebuje zahřát, pomohl by jí, aniž by tu z toho musela dělat pec. Nahoře tekla sprcha a zas mu z toho lítaly myšlenky směrem k té zpropadené vyhrnuté sukni. Uvědomil si, že má trochu hlad, a znovu vytáhl z kapsy telefon, aby si našel, jestli je tu někde v okolí pizzerie, která pořád dováží.

Susanna konečně sešla domů ve chvíli, když měl za sebou půlku první osminky pizzy. Choval se příkladně; seděl u stolu a dokonce si vzal i talířek. Za to ona musela vypotřebovat teplou vodu pro celý dům, napadlo ho trochu poťouchle. Došourala se k němu a chvíli těkala očima z krabice pizzy na hodiny, které ukazovaly jedenáct večer. Jíst něco takového v tuhle dobu bylo hotové prasáctví, ale sakra, měla na to chuť.
Traber na ni zíral se srolovaným těstem na půl cesty k ústům. Možná si na sobě měla nechat to, co měla předtím. Teď ji zakrývalo rudé kimono z matné látky s černými lemy, na kterých byly bíle vyvedené japonské klikyháky. Nebyl si jistý, jestli má pod tím něco jiného kromě sprchou zvláčněné kůže, a Frank seznal, že má taky chuť. Jen ta pizza už ho moc nezajímala.
Susanna si beze slova sedla k němu a vzala si kousek, aniž by si vzala talíř. Traber se konečně donutil vnímat, když mu většina jejího těla zmizela za stolem. „Ježiš neupejpej se, Susanno, klidně si vem. Nemůžeš mě přece urazit,“ popíchl ji. Neřekla na nic, jen se s plnou pusou zatvářila. Usmál se pro sebe a dojedl ten kousek.
„Mluvil jsi s Engelhardt?“ zeptala se Susanna po chvilce.
„Jo,“ přitakal Frank. „Přede dveře postavila Bonratha, už je tady, a mně řekla, že se mám vyspat. Lehnu si na gauč, jo? Nechce se mi domů.“ A ještě víc ji odmítal nechat samotnou, což ale nevyslovil. Stejně pochyboval, že dnes v noci usne. Susanna jen kývla a vypadala zamyšleně.
„Proč to roluješ?“ vyhrkla po chvíli. Vypadalo to, že to snad byla věc, která ji iritovala od toho, co to poprvé udělal, a měl pocit, že ho nikdy nepřestane fascinovat, nad čím vším měla tendence dumat.
„Nevím,“ pokrčil rameny Traber a zíral na nový kousek obložené placky ve svých rukou. „Asi že je to rychlejší a míň se zapatláš.“
„Tak proč si nevezmeš příbor, když se nechceš zamazat?“ zamračila se Susanna.
„Hele, vzal jsem si talířek,“ namítl Frank a zjevně vnímal jako hlubokou křivdu, že ho dosud nepochválila. „Tys neudělala ani to, tak mi necpi příbor.“
„Máš od toho celou pusu,“ poznamenala Susanna po chvilce, co se jen tvářila a žvýkala. Frank zafuněl, odložil kus pizzy, oprášil si ruce a pak zespodu klepl do Susanniny porce tak, že se jí rajčata ocitla na špičce nosu.
„Franku,“ zaprotestovala a utřela si nos hřbetem ruky, zatímco se Traber chechtal. „Teď jsem se osprchovala.“
„Ale jak jsi byla sexy,“ podotkl Frank a zjevně byl na sebe hrdý. „Červená ti hrozně sluší.“
„Aby ti brzo netekla z nosu,“ odsekla Susanna pomstychtivě. „Chybí ti na bradě,“ poznamenala a natáhla k němu ruku. Se smíchem ji chytil a zabránil jí, aby na něj otiskla další kus něčeho, co mělo patřit do žaludku, ale Susanna se nevzdávala. Vstala ze židle, aby se k němu dostala lépe, ale Frank se bránil houževnatě. Nakonec mu seděla na klíně. Župan se trochu rozevřel, odhalil mléčná stehna, a Frank byl rád, že Susanna rychle vstala. Odešla k lince a bůhví, co tam dělala, nedíval se.
Zůstal zírat na pizzu. Během těch kravin zůstal v mastné krabici jeden jediný použitelný kousek. „Budeš ještě?“ napůl se otočil přes rameno.
„Ne, sníst víc, pozvracela bych se,“ odpověděla Susanna a neměla tušení, proč řekla, co řekla.
„Teda Susanno, na tvým těle mě vzrušuje spousta věcí, ale zas úplně všechno vědět nemusím,“ podotkl a vzápětí dostal mokrou houbičkou na nádobí do zátylku. Zachechtal se, hrábl po posledním kousku, sroloval ho strčil do pusy. Otočil se na ni, aby zjistil, že se červená. Doprčic. Doprčic. Doprčic.
„Jdu si taky hodit sprchu,“ zamumlal s plnou pusou.
„Nezasloužíš si to, ale nechala jsem ti teplou vodu,“ zavolala za ním Susanna trochu rozpačitě.
„Díky!“ zavolal Traber nazpět. „Ale já potřebuju ledovou,“ zamumlal pro sebe, zatímco šplhal schody nahoru. Možná se dobrovolně postaví za ty dveře, protože Susannina přítomnost s ním cvičila jak ta nová tělocvikářka, co nastoupila před maturou a rozhýbala spíš jeho hormony než svaly. Nebo se možná zavěsí hlavou dolů, jak navrhovala Engelhardt. To by mohlo posunout shromaždiště krve tím správným směrem, aby tuhle noc přečkal ve zdraví.
*
Traber vylezl z koupelny a málem vykřikl leknutím, když se ocitl přímo tváří v tvář Susanně. Stála mezi dveřmi do ložnice s rukou nervózně na rámu dveří a vypadala trochu nejistě. Frank zjistil, že v přízemí je tma, svítilo se jen nahoře. A gauč rozhodně nebyl připraven ke spaní. „Buď tady se mnou,“ řekla Susanna tiše.
„Jako v ložnici?“ pozvedl Frank obočí. Přikývla. „Tak fajn,“ pokrčil rameny a doufal, že ta studená sprcha byla dostatečně dlouhá. Vlezl do postele, zatímco Susanna si šla ještě vyčistit zuby, a uvědomil si, že je vlastně docela unavený. Povlečení ho objalo jak té osudové noci, co skončilo zapocené a přilepené k jejich tělům, a byl už napůl v říši snů, když se schoulila na matraci vedle něj. Matně si uvědomil, že voněla po kytkách.
Znovu začal upadat do spánku, ze kterého ho vytrhlo Susannino tělo. Přitiskla se k němu, tvář mačkajíc k jeho krku a dlaní přejíždějíc přes jeho hrudník. Otřela se stehnem o jeho, když vplétala nohu mezi jeho, a v tu chvíli si uvědomil, že její nohy jsou nahé a od jejího klína ho dělí jen tenká látka kalhotek. Její paže byly taky nahé, to kimono bylo pryč. Polkl.
Rytmicky přejížděla rukou po jeho hrudi, chvílemi nahoru a dolů, kde si u krku chvíli hrála s lemem jeho trička, chvílemi do stran, a Frank se trochu zachvěl vždycky, když prsty přejela přes jeho žebra. Čekal, až její pohyby zvláční a usne. Čekal celou věčnost a ona stále neusínala. Zavrtěl se.
„Promiň,“ zamumlala Susanna ani trochu ospale a stáhla ruku. Frank paži, kterou měl kolem jejích ramen, ještě zesílil objetí v impulsivním strachu, že se odtáhne úplně.
„To nic, jenom...“ odkašlal si a rozhodl se pro upřímnost. „Pokračuj s tím hlazením ještě chvilku a budeš muset oddělat tu nohu.“ Bylo to trochu trapné, v jeho věku a v důsledku tak nevinných doteků, ale to známé mrazení ve slabinách tam bylo. A způsoboval ho právě fakt, že se ho dotýkala tak nevinně; fakt, že s těma slušnýma rukama tehdy v noci dělala co dělala a on na tom měl svou zásluhu, ho nedokázal nechat chladným.
Byl víc zklamaný než spokojený, když nechala dlaň volně ležet ve středu jeho hrudi. Ale pak se pohnula, posunula vzhůru tak, že měli ve tmě obličeje proti sobě. Políbila ho; šlo o jediné přitisknutí rtů na jeho, stejně nevinné, jako to hlazení předtím, ale byla vytrvalá. Neodtáhla se, dokud jí nezačal odpovídat. A Frankovi to rozhodně netrvalo dlouho; byla to jedna z mála věcí, ke kterým ho nemusela přemlouvat.
Přimáčkl jí k sobě blíž, když konečně povolila a otevřela pro něj ústa. Ležela z části na něm, ale teď se začala odtahovat, pořád ho k sobě tisknouc. Pochopil, že nechce být nahoře, a vyhověl jí. Přetočili na se bok; pánev proti pánvi, břicho proti břichu, hruď proti hrudi. Zajel dlaněmi pod volné tílko, které měla na sobě, a hladil její kůži. Byla tak neuvěřitelně hebká, jak si pamatoval. Tiskl se proti ní a uvědomoval si, jak málo jeho vzpomínky lhaly; byla přesně tak ženská, jak si vybavoval - pevná a přesto měkká, poddajná.
Klesl rukou níž; prstem uvolnil lem kalhotek na boku, klouzaje k jejímu podbřišku. Chytila ho za ruku, posunula ji zpátky na bok, ale zároveň se k němu přitiskla ještě pevněji. Třela se o něj, ale odrážela jakékoliv jeho pokusy pokročit dopředu. Frank se konečně odtrhl, chytaje její tvář do dlaní stejně jako tehdy večer, co na něj zaútočila jak lasička na králíka. „Susanno,“ zachraplal.
„Hm?“ Její oči, pořád napůl schované po chtíčem ztěžklými víčky, se ve tmě leskly.
„Budeme... spolu... to,“ dostal ze sebe a nasál vzduch, když se otřela stehnem o jeho erekci. „Protože jestli to nechceš, tak budu muset jít na gauč.“
„Oh,“ řekla a odtáhla se, posunuje se kus od něj. Zůstala ležet na zádech a odvrátila od něj hlavu. Pod přikrývkou se rýsovaly její dlouhé nohy, trochu od sebe, a Frank nedokázal poznat, jestli jen zaujala pozici připravená myslet na Francii, zatímco on si odbude svoji směšnou fyzickou potřebu, nebo mu naopak naznačovala, že to nechce.
Otočil se na záda a zůstal zírat do stropu. Povzdechl si a čekal, až mu trochu nastartuje mozek. Rozkrok mu pulsoval nenaplněnou potřebou a blížilo se to k hranici bolesti. „Já teď tak úplně nevím, co se vlastně stalo,“ řekl upřímně.
„Je to moje chyba,“ zamumlala Susanna. „Neměla jsem...“ Nedořekla. „Nemusíš zůstávat, jestli nechceš.“
„Já nikam nejdu,“ zakroutil hlavou Frank pevně, lehl si na bok a posunul se blíž k ní. „Neřek jsem to, abych tě k něčemu nutil, jenom tak úplně nevím, co po mně vlastně chceš.“
„V tom není problém,“ odvětila poněkud krypticky a pořád se na něj nedívala.
„Tak v čem je problém?“ zamračil se Traber. Posunul ruku napůl cesty k ní, pak zaváhal a nechal ji ležet na přikrývce. Když neodpovídala, odhodlal se, položil dlaň na její břicho a nabíraje trochu bílé látky do pěsti, zatahal ji. „Podívej se na mě a odpověz mi.“
„Ve mně,“ odpověděla Susanna a otočila se na něj. I ve tmě poznal, že jí oči nervózně těkají, nedokázala je udržet na něm, a vypadala k smrti vyděšená tím, co se právě děje. „Já nejsem... To, co se stalo tehdy v noci a pak kvůli tomu portskému... Neumím vysvětlit, proč se to děje, dřív, když jsem se opila, se to nikdy nedělo. Ale teď... A v posteli... Já prostě nejsem to, co čekáš, nebo jak jsem se chovala. Jsem spíš... pasivní.“
„To mi přijde nepravděpodobný a kromě toho pořád nevidím ten problém,“ zakroutil Frank hlavou. „Tak chceš to nebo nechceš?“
„Teď ten problém nevidíš, protože chceš... dovnitř,“ vyhrkla netrpělivě Susanna a posadila se. „Ale nakonec ti to nebude stačit a řekneš mi, že jsem studený čumák nebo leklá ryba nebo...“
„Tys měla v posteli asi pěkný debily, ne?“ přerušil ji Frank. Obočí se mu téměř permanentně zafixovalo kousek pod linií vlasů. „Snažíš se mi vážně nakecat, že mě odstrkuješ, protože jsi v posteli údajně špatná?“
„To se ti snažím vysvětlit,“ hlesla Susanna a byla ráda, že je tma, protože jí tak hořely tváře a vůbec hořela celá, až se jí trochu dělalo špatně. Měla pocit, že vyzvrací tu pizzu, když slyšela, že se Frank začal smát. Snažila se, aby jí do očí nevyhrkly slzy.
„Ty jsi dáreček,“ ozval se konečně a pořád se trochu pochechtával. „Studenej čumák? Leklá ryba? Kdo tohle ženský řekne? Jaký jsou na to vůbec měřítka? Copak je to olympijská disciplína? A jestli jo, někdo mi utajil, že jsem moh bejt atlet,“ rozhazoval rukama do tmy. Susanna vyprskla smíchem, a pak se musela smát dál, protože to byla ta lepší varianta, jak uvolnit všechno to napětí. Lehla si zpátky a položila ruce na obličej.
Frank se přisunul k ní a sundal jí ruce z obličeje. Druhou rukou podvlékl pod jejími rameny, tiskne ji k sobě. „Jestli chceš, abych šel, tak půjdu. Ale to, cos mi teď řekla, je kopa hovadin. Byli jsme spolu, Susanno, a ty rozhodně nejsi studenej čumák.“
„Tys mě vůbec neposlouchal,“ zafuněla von Landitz iritovaně a pokusila se ho odstrčit, ale Frank ji držel pevně. Zajel rukou pod její tílko, roztahuje prsty na jejím břiše. Při dotyku kůže na kůži se zarazila s rukama trapně ve vzduchu.
„Jo, já vím, to ten chlast. Ten jenom odbourává strach a zábrany, což se děje dvěma způsoby. Buď provedeš to, co provedl Kranich, nebo uděláš to, co jsme dělali my dva,“ pokrčil rameny. „Neposedl tě démon, Susanno, a jestli je to normální nebo není rozhodně nemůžeš posuzovat podle vola, co ti to neuměl udělat, a svedl to na tebe.“
„Franku,“ zaúpěla Susanna. Neuměla rozeznat, jestli jí jeho slova způsobila hluboké rozpaky nebo ještě hlubší zmatení zmatení. Měla o sobě určitou představu, ačkoliv byla ve věcech tělesných poměrně nelichotivá, a Frank to převracel naruby. A ona hrozně chtěla věřit tomu, co říkal.
„Ženská je jak auťák,“ filosofoval Traber. „Musíš ji umět pořádně nastartovat.“ Susanna nad tím moudrem protočila oči; byli zpátky u bagrů a buldozerů.
„Některé možná prostě potřebují promazat motor,“ vyhrkla a vzápětí byla sama zděšená nad tím, co řekla. Traber se začal znovu chechtat; jeho ruka mezitím sjela z jejího břicha pod přikrývku a do kalhotek. Cukla s sebou a sevřela v pěstech jeho tričko, ale neskřípla mu stehny ruku, aby ho zastavila. Vlastně se jí líbilo, když se jí takhle drze dotýkal, a upřímně to po té předchozí líbací seanci potřebovala.
„Princezno, tvůj motor je naprosto v pořádku,“ zamručel proti její puse. Dotýkal se jí mnohem zkušeněji, než po jedné jediné noci vůbec měl, a znovu jí to připomnělo, že se učil rychle, když opravdu chtěl. Vjela rukama do jeho vlasů a donutila ho, aby ji líbal. V těchto věcech ji Frank velmi rád poslouchal a teprve ve chvíli, kdy k vlastnímu šoku zasténala do jeho úst, Frank vytáhl ruku z jejího klína. Neobřadně z ní stáhl kalhotky a povolil spodky, než byl zpátky u ní a leže zpátky na boku, přitiskl ji k sobě. Chytil ji pod kolenem a přehodil si její nohu přes bok.
Susanna ho pevně objala; na chvilku dostala snad iracionální strach, že mu došlo všechno, co mu říkala, a rozhodl se přece jen odejít. Ale Frank Traber rozhodně z postele neutíkal. Posunul svůj klín k jejímu a sledoval, jak zadržela dech. „Jo nebo ne?“ Bylo přímo tam, kde chtěl podle všeho být, stačil jen správně vedený pohyb a musel vědět, že kdyby skutečně nechtěla, nenechá ho zajít tak daleko. A přesto vyčkával, přesto se ptal na svolení; v jeho hlase bylo takové napětí, až si uvědomila, že ho v životě neviděla se takhle ovládat.
Nedokázala ze sebe vypravit ani slovo a tak jen zběsile kývala na souhlas, elektrizovaná vší tou potřebou a naléhavostí, kterou cítila. Pak si uvědomila, že možná vypadá spíš vyděšeně, a protože ze sebe prostě nedokázala vypravit, aby si ji konečně vzal a udělal jí to stejně bezbožně, jako tehdy v noci, vypravila ze sebe to jediné, co šlo.
„Prosím.“
*
Susanna dorazila do práce sama. Využila Engelhardtiny laskavosti, kdy jí nadřízená vzhledem k nočním událostem dovolila zpozdění, a rozhodla se ignorovat Anninu radu, aby se spíš držela zpátky a možná si vzala volno. Nadřízená jí to doporučovala velmi důrazně, nicméně reagovala všeříkajícím mlčením, když se Susanna dotázala, co by na jejím místě dělala ona. Von Landitz se nehodlala schovávat.
Frank byl dávno na stanici; vypadl z jejího bytu potom, co se jí ráno vplížil do sprchy a vybojoval si svoje. Byla na sebe trochu naštvaná. V posteli ho setřásla, po druhé už ho ale odmítnout nedokázala. Její vůle byla v jeho blízkosti volnější než mravy na Neronově dvoře. Její oči se automaticky stáčely ke své kanceláři k jeho rozčepýřené hlavě, ale ucítila stisk na předloktí a otočila se po Petře. Sekretářka měla obličej stažený starostí. „Jsi v pohodě?“ zeptala se.
„Ne, ale zachrání to trocha kávy,“ odpověděla Susanna a aniž by pustila Petřino předloktí, vydala se do kuchyňky. Schubert tam sice posledních deset minut trpělivě odrážela Kranichovo sexuální harašení, ale poslušně se tam vrátila. Začínala mít tušení, že si na sebe upletla pořádný bič. Tím, že se Susanně stala důvěrnicí, se taky nepřímo odsoudila k tomu, že si bude muset vyslechnout všechno. I to, co nechtěla, a ve chvíli, kdy se jí to vůbec nehodilo.
„Je mi líto, co se stalo,“ řekla v kuchyňce, jakmile zkontrolovala, že jsou samy.
„Mně taky, ale asi to k tomu patří,“ odtušila von Landitz. „Co děláš dneska večer? Moje oblíbená instruktorka jógy zahájila kurzy mouny. Myslím, že bychom ji obě potřebovaly.“
„Jasně,“ zamračila se Petra. „Co to je a kolik to stojí?“
„Mouna je jóga ticha, jazyk bohů,“ vysvětlila Susanna a skoro začala ventilovat to nadšení, které ohledně toho cítila, než si všimla, že to Petru nedělá o moc moudřejší. Rozhodla se na ni jít jako na Trabera. „Budeme cvičit a u toho mlčet, věnovat se samy sobě. A zvu tě.“
„Ticho bych brala,“ souhlasila Schubert a byla poměrně zaskočená, nakolik se zmýlila v odhadu. Překvapovalo ji, že někdo chce její přítomnost při mlčení, ale všechno bylo jednou poprvé. „Ale jógu jsem cvičila tak třikrát, asi nebudu držet krok, a rozhodně mě nemusíš zvát.“
„Nejde ani tak o cvičení těla jako o cvičení mysli, bude to v pohodě, neboj,“ vysvětlila von Landitz. „A nesmysl,“ zamítla sekretářčinu poslední větu Susanna s velkorysostí známou lidem, kteří prostě nerozumí tomu, proč by zvaní měli být na rozpacích. „Nebudeš platit za něco, o čem ještě ani nevíš, jestli tě to bude bavit.“
„Tvoje blbost,“ odtušila Petra s upřímností sobě vlastní a pozorně znovu zkontrolovala, jestli jsou stále v kuchyňce samy. „Nejsem si jistá, jestli bys měla skutečně trávit víc času ve svý hlavě, Susanno. Proč mám takový tušení, že na konci toho všechno zase něco překombinuješ? A že s tím má co dělat jistý - “
„Já vážně potřebuju nad celou věcí přemýšlet,“ přerušila ji von Landitz paranoidně, že by někdo přece jen mohl něco zaslechnout. „A když budu někde sama a ničím nezaměstnaná, dopadne to tak jako včera v noci.“
„Byl s tebou, že jo?“ vyhrkla Petra tiše, dávajíc si okamžitě dvě a dvě dohromady, a přesunula se blíž k Susanně. „Jako úplně?“
„Úplně,“ přikývla rychle Susanna. Položila si dlaně na tváře, zatímco Petra se začala široce culit a stiskla jí předloktí. „Byla jsem střízlivá a bylo to... Myslím, že jsem ho celou dobu odhadovala úplně špatně. A teď nevím, co s tím mám dělat.“
„To je pořád dokolečka,“ povzdechla si Schubert se shovívavým úsměvem. „Já pořád nevím, co bys chtěla dělat. S tím se obecně nic moc dělat nedá. Buď s ním chceš být nebo s ním být nechceš.“
„To přece není tak jednoduché,“ namítla Susanna trochu netrpělivě. „Pokud vím, zatím nemáme jak dokázat, že to byl skutečně Bretschneider. Znamená to jedině to, že když se dostatečně vyprovokuje, jedná nezávisle na svém otci.“
„Některý věci by prostě měly být jednodušší, to je všechno, co říkám,“ povzdechla si Petra, která, ač zády ke dveřím, okamžitě pochopila tu Susanninu náhlou změnu tématu. Otočila se k odchodu a skoro vrazila do Engelhardt. „Jo, dostala jsem info od sekretářky z krádeží BKA,“ prohodila do pléna. „Už mají připravený papíry k odložení případu.“
„To se dalo čekat,“ odtušila Engelhardt s povzdechem. „Neuvěřitelné. Případ, který spadá pod nás, přebere BKA jen, aby ho strčila do archivu, a ten, co k nám nepatří, nechají na krku nám a ještě budeme za blbce, když ho nedotáhneme do konce. Vždycky najdou nový způsob, jak mi zvednout žluč.“
S rozhořčenou kulometnou palbou vyrazila z kuchyňky a za chvíli bylo slyšet prásknutí skleněných dveří kanceláře. „Kruci, to jsem nějak neodhadla,“ podotkla zaraženě Schubert.
„Ty jsi pěkně nebezpečná,“ poznamenala Susanna užasle. Začínala docházet k závěru, že s tímto odhadem na lidi byla škoda, že Petra dělala jen sekretářku. Věděla přesně, koho kam rýpnout. „Už ti to někdo řekl?“
„Ale kuš, budu se červenat,“ mávla nad tím rukou Schubert a doprovázená komisařčiným nevěřícným kroucením hlavy, rychle se vrátila ke svému stolu. Nehodlala riskovat, že se k ní Engelhardtina zuřivost vrátí jako bumerang.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 9.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

9./ Ta první


„Tenhle pohled znám.“
Susanna se postavila nad Franka sedícího u pracovního stolu a založila ruce na prsou. Byla to jasná známka toho, že něco rozlouskl; tvářil se vždycky tak vítězně, jako by žil jen pro ty chvíle. A pravděpodobně pro ně z velké části taky žil, což bylo vlastně něco, co mu mohl každý jen trochu nespokojený se svou prací závidět.
„Já zase vím, co znamená, když se jedna ženská s druhou schovává v kuchyňce,“ poznamenal Frank, otočil se na židli a založil paže na prsou. Navzdory sama sobě zběžně zkontrolovala, jestli na nich náhodou není poznat, jak do nich zarývala v noci prsty. „Nebo ještě na záchodě, tam to taky funguje.“ Doslova se kochal tím, jak na její tváři probleskl výraz přistiženého delikventa a to takového, který se ani trochu nedomníval, že by se mu na to mohlo přijít. „Tak já o to nesmím říct živý duši a ty to ještě za tepla zvoníš jak rolnička Kranichově holce?“
„Nebavily jsme se o tobě, bavily jsme se o mně,“ odsekla Susanna, jakmile se vzpamatovala z jeho frontálního útoku.
„Takže ses ani slovem nezmínila o včerejšku?“ pozvedl obočí Traber. Vypadal, že se víc bavil, než aby byl naštvaný. Patrně mu to lichotilo a Susannu napadlo, že jistě, že s jeho macho egem mu to může jen lichotit. Pravděpodobně mu ani nepřišlo na mysl, že by na něm bylo co kritizovat.
„Možná slovem,“ přiznala Susanna a zašklebila se na jeho vítězoslavné culení. Pocítila chuť mu to nějak zkazit. „Všech pět hvězdiček jsi rozhodně nedostal.“
„A počítala jsi i to ráno?“ zamračil se naooko zamyšleně, jako by jí pomáhal s početním příkladem a hledal varianty, proč to nesedí, a polkl smích, jakmile se začervenala. Věděl, že by se jí neměl smát, ale nemohl se ovládnout.
„Myslíš to ráno, co jsem ti výslovně řekla ne?“ zachovala Susanna chladnou hlavu a přesunula se za svůj stůl. S dvěma kusy kancelářského nábytku mezi nimi se proti němu přece jen cítila silnější.
„Na mou obranu, řekla jsi ne v posteli,“ zdůraznil a opřel se o stůl, aby jí byl zase blíž. Točil se za ní jak slunečnice za sluncem a nestyděl se za to ani v nejmenším. „Neřekla jsi nic o sprše a upřímně, provokovala jsi mě.“
„Sprchovala ses nahatá, to je jasná výzva,“ vytáhl Traber svůj trumf a pokorně se smíchem přijal ránu šanonem, který měla po ruce. Dokonce ji neobtěžoval ani příliš hlasitým au.
„Je extrémně neprofesionální bavit se o tom na pracovišti, Franku,“ poučila ho Susanna po odkašlání, snažíc se zoufale zachovat aspoň jakés takés dekorum. Ignorovala jeho výraz. „Neřekla jsem Petře detaily a ani jí je svěřovat nehodlám, to bych ti neudělala. Nehledě na to silně pochybuji, že se o nás Petra baví s Tomem.“
„Nevadí mi to,“ namítl Traber. „Nevadí mi, že se o tom s někým bavíš. Zaprvý je to zdravý a za druhý aspoň jasně vidíš, že se nemáme za co stydět.“ Trochu omluvně se usmál. když se nad celou věcí zamyslel a uvědomil si, že Susanniny životní postoje se asi jednou nocí nezmění. „Promiň, neměl jsem to tady vůbec vytahovat. To jenom… je pro mě trochu těžký myslet na něco jinýho. Děláš se mnou hrozný věci, von Landitz.“
„Zkusil jsi třeba pracovat?“ pozvedla k němu obočí. Opět byla v rozpacích, ale tyhle rozpaky jí moc nevadily. Věděla, že Frank riskoval svoje, než mu to vyšlo z úst, a vědomí, že mění její fyzickou nahotu za svoji emoční jí dávalo pocit, že v tom lítají oba stejně.
„Trochu,“ odpověděl Traber a znovu se mu vrátil výraz, se kterým ho našla v kanceláři sedět. Susanně se ulevilo, když zjistila, že se vztahuje k práci, a zároveň ji to nabudilo. Při jeho přirozeném skepticismu to muselo znamenat, že měl něco, díky čemu se cítil optimisticky. „Ta první znásilněná, co jsme našli v Rýně, se jmenuje Wilma Elling. Má sestru, která je právě na cestě k identifikaci těla. Dobrá zpráva je, že dělá v pohřebním ústavu, takže se nám tam snad nesloží. Ještě lepší zpráva je, že si byly podle všeho s Wilmou hodně blízké. Žily spolu, může nám dost pomoct.“
„Proč se neozvala dřív?“ zamračila se von Landitz.
„Protože se nikdo nechce dívat na fotku ženský, která ležela kdovíjak dlouho v Rýně a předtím jí ještě někdo párkrát vrazil. Nechal jsem vyfotit to tetování, co měla mezi lopatkama, a Hartmut to upravil tak, aby to byl prostě jenom vzor a každýho to nenutilo cuknout očima. A zatímco tys vyspávala a kafrala s Petrou, zavolal jsem jednomu známýmu – profíkovi. Doporučil mi pár salónu, který by to mohli dělat, a narazil jsem na jeden, kde to fakt udělali. Že prý si to pamatuje, protože si ten vzor sama nakreslila a byla to makačka. Našel stvrzenku na platbu kartou, Petra našla, komu ta kreditka patřila, a už to jelo.“
„To všechno jsi stihl během dnešního dopoledne?“ zúžila na něj oči podezřívavě.
„Ne, začal jsem už včera, jak jsem odjel od tebe,“ přiznal Frank a zatvářil se jak šelma. „Chci ten případ mít z krku. Pamatuješ, cos mi slíbila, ne?“
„To už není aktuální,“ namítla Susanna a při první vzpomínce na svůj ovíněný prohřešek se jí podařilo nezčervenat. Selhala ale, když si vzpomněla, co po něm žádala ona. „Situace se změnila.“
„S ženskou jako ty je to pořád aktuální,“ mrkl na ni Frank. „Chlap potřebuje nějakej záložní plán,“ pokrčil rameny, když se Susanna zamračila a zjevně se snažila rozklíčovat, jestli se má urazit nebo jeho řeči vůbec neřešit. Frank ale věděl, co ona ještě nevěděla; dřív nebo později ho zkusí vymrazit, protože dojde k tomu, že vztah mezi jimi dvěma vlastně není rozumný. Znal ji dopředu a zpátky, zvenku i naruby, a cítil to v kostech. Čím déle se tento případ potáhne a bude se od ní držet dál, aby se mohl soustředit, tím víc bude Susanna přemýšlet, a to pro něj nebylo dobré. Nakonec si poslechne, že včerejší noc a dnešní ráno nemůže brát vážně, protože byla rozrušená a jen hledala útěchu.
To, co bylo mezi nimi, zatím nebylo racionální, a úvahy o budoucnosti to mohly zabít dřív než to zakořenilo. A to nemohl dovolit. Nechal se až moc strhnout, pronikla k němu příliš silně, ač se zařekl, že jí to nikdy nedovolí, protože tušil, že mu nakonec roztrhá srdce tím svým nesmyslně vysokým podpatkem. Nemohl zase stát za jejími hradbami, roztouženě zírat do oken a doufat, že si princezna všimne. Už jednou spustila padací most a dovolila mu proklouznout dovnitř; ven ho budou muset jedině vynést a to nohama napřed, po dobrém to nepůjde. Slávu nebo smrt.
„Jedu na patologii, jedeš se mnou?“
„Engelhardt chce, abych se držela na stanici,“ odpověděla von Landitz nepřímo. Frank pozvedl obočí; už to začíná. Bývaly doby, kdy by se kousla do rtu, komicky rozhlédla a vyklouzla s ním, protože „Bejby nebude sedět v koutě“ nebo tak něco. Nicméně neřekl ani slovo, jen kývl, posbíral klíče od auta, mobil a zbraň, a dovřel za sebou dveře kanceláře.
Susanna se opřela v židli a povzdechla si. V hlavě jí hučel jeden přechytralý hlas přes druhý, ale žádný jí nedokázal poradit. A v jeho přítomnosti jeden za druhým zadušeně odumíraly, hlas rozumu v první linii. Jen se na ni podíval; jako včera, když jí rejdil rukou mezi nohama; jako dneska ráno, když se jí podařilo odolat jeho svodům a utéct mu z postele; jak na zíral, než odešel. Připadala si jako hrdinka každého romantického filmu předtím, že začala být emancipace v módě. Beze slova mu předala otěže a zírala na něj s hloupým obdivem. Tisíce a tisíce úvah na téma, jestli ho přece jen v lecčem nepodceňovala…
Potřebovala to ticho jako sůl.
*
„Co se tady děje?“ zeptal se Semir, když se s Tomem vrátili toho odpoledne z hlídky. Jediný, kdo jim věnoval nějakou pozornost, byla sekretářka, takže se s Tomem v závěsu vydal neomylně za ní. „Petro? Nějaký novinky?“
„Jo,“ přikývla Schubert a vypadala stejně rozjařeně jako všichni ostatní. „Sestra té první oběti nám výpovědí dost pomohla. Viděla auto, do kterého Wilma Elling ten večer nastoupila. Když zmizela, vypověděla to dokonce na policii. Nadřízený policisty, který výpověď zaprotokoloval, to ale ztopil. Protože – “
„To auto patřilo mladýmu Bretschneiderovi,“ dokončil za ni Tom.
„Vlastně je psané na seniora, ale ano,“ kývla Schubert. „Navíc nás Elling upozornila, že mezi věcmi, nalezenými v batůžku na zádech mrtvé, chybí její mobil. Telefon se nenašel ani u dalších dvou obětí, takže je možné, že si je Bretschneider nechává jako trofeje. Šéfová už vyslala Franka pro povolení k domovní prohlídce. Je dobře, že zrovna jdete, sbírá na to lidi.“
„Pro tyhle chvíle žiju,“ zamnul si ruce Semir. „Já jim to tam rozeberu tak, že to zpátky nesloží ani mistr světa ve skládání monumentů z Lega.“
„A nad tímhle přirovnáním jsi seděl doma jak dlouho?“ pozvedl nad tím obočí Kranich. Než mu Semir na tu posměšnou poznámku stačil odpovědět, z kanceláře vyšla šéfová skoro zároveň s tím, kdy ke skupince došla von Landitz.
„Frank právě volal, že už je skoro zpátky a povolení má. Říkal, že nikdy neviděl Schrankmann tak nadšenou. Trochu ho to vyděsilo,“ oznámila kolegům lehce pobaveně a stejně nabuzeně, jako byli oni ostatní. „Myslím, že můžeme vyrazit.“
„Domovní prohlídku provedou Gerkhan a Kranich. Traber si vezme na povel ochranu všech svědkyň, aby je Bretschneiderové nestihli zastrašit. Nemůžu postrádat další lidi na vaši ochranu, Susanno, takže vás poprosím, abyste se po zbytek dnešního dne a večera zdržovala někde, kde to pro vás není obvyklé.“
„Ale – “
„Já vám plně rozumím, nelíbí se mi posílat vás na střídačku o nic víc, než se to líbí vám,“ přerušila ji nekompromisně Engelhardt dřív, než se Susanna dostatečně rozpálila. Nemusela sice ospravedlňovat svoje stanovisko, ale soucítila s von Landitz. „Ale Bretschneider už jednou ukázal, že se nebojí riskovat, a myslím, že se všichni shodneme na tom, že je nevyzpytatelný. A rozhodně vás po tom faux pas u soudu nechci v přítomnosti svědkyň. Nesmíme dát obhajobě ani jedinou záminku znovu zpochybnit jejich výpověď.“
„Rozumím,“ řekla Susanna, ale tvářila se dopáleně.
„Máte, kam se uklidit?“ zatlačila trochu Engelhardt.
„Dneska jsme se chystaly na jógu,“ ozvala se nesměle Schubert.
„To je pravda, a obvykle tam nechodím,“ přikývla neochotně von Landitz. „Myslím, že je to něco, na co by musel nějakou dobu zjišťovat informace, a jelikož jsem to naplánovala dnes ráno, patrně to tak rychle nezjistí ani Bretschneider starší, takže…“
„Výborně, pak nemusíte měnit plány,“ usmála se na ni povzbudivě Engelhardt a pak se otočila na Gerkhana s Kranichem. „Jakmile Traber dorazí, přeberte si povolení a vyrazte. Zatím si sestavte tým. Herzberger a Bonrath mají na starosti ochranu svědků, řeknou vám, koho si můžete vzít.“
„Rozumím, šéfová,“ kývl Semir a pokusil se nedívat na Susannu. Tvářil by se soucitně, protože sám nenáviděl, když byl postavený mimo hru, a upřímně mu nešlo Engelhardt v těchto věcech poslechnout. Prostě vždycky selhal.
„Musím na vzduch,“ zavrčela von Landitz dřív, než se Kranich, jež občas postrádal důvtipu svého partnera, zmohl na soucitnou poznámku. Petra si nedovolila říct nic na téma, aby si Susanna dala venku pozor.
*
Uběhl týden ode dne, kdy šel proces s Bretschneiderem mladším do kopru, jak to definoval Traber. Schrankmann odvedla skvělou práci, když pečlivě pohlídala, kdo se stane novým soudcem. Všechny důkazy byly předloženy znovu a svědectví zopakována. Největším trumfem ale byly výsledky domovní prohlídky, při které se skutečně našly mobilní telefony jak tří domnělých Bretschneiderových obětí, tak dva další, které mu nepatřily. Engelhardt měla pravdu, když předvídala, že Bretschneiderova arogance a pocit vlastní nezranitelnosti ho dostane.
Obhajoba se sice pokusila naznačit možnost, že dálniční důkazy nastrčila, ale policisté s touho možností počítali. Při prohlídce byly pořizovány videozáznamy a byl přítomný Bretschneider starší. Na podstrčení dřív prostě neexistovaly důkazy, navíc na mobilních telefonech se našly prokazatelně otisky Dirka Bretschneidera a stopy krve, jejíž krevní skupiny odpovídaly majitelkám. Po několika dnech procesu se v poslední zoufalé snaze Bretschneiderovi pokusili o dohodu; Dirk Bretschneider vyjeví svoje komplice a všechno, co ví, ohledně krádeží na dálnici, výměnou za trest na nižší hranici sazby za tři znásilnění.
Schrankmann nesouhlasila, nicméně využila toho, že se Dirk Bretschneider implikoval v případu vykradení kamionu, a nechala BKA znovu otevřít případ loupeže. Syn policejního ředitele byl za tři znásilnění tentokrát odsouzen. Prošetřování dalších dvou mobilních telefonů a hledání jejich majitelek bylo předáno mravnostnímu. Práce policistů a laboratoře ohledně mrtvé kočky, která proletěla balkonovými dveřmi bytu von Landitz, bohužel nepřineslo žádné stopy a Susanna se rozhodla nepodávat trestní oznámení na neznámého pachatele.
Vlastně to dopadlo nejlépe, jak mohlo, a Engelhardt se postarala o to, aby bylo jasné, že právě její lidé odvedli ten největší kus práce. Nicméně oslava, která se konala na počest úspěšného uzavření tolik sledovaného případu, byla rozhodně jedna z těch méně povedených. Ostatní, k partě policistů nepatřící návštěvníci baru, kam si šli všichni policisté mimo službu posedět a zapít to, by patrně na položený dotaz odpovídali, že se skupina lidí dobře baví. Opozdilec dobře znalý kolegů by byl ale na první chvíli zaražen poněkud dusnou atmosférou.
Kranich s Gerkhanem, jindy v centru zábavy, se nemohli zbavit mírné pachuti z faktu, že všechny zásluhy za dostižení pachatelů dálniční loupeže připadnou BKA, pokud tedy Bretschneidera mladšího dostatečně skřípnou. Teprve potom, co byly oba případy dálniční policii odňaty – jeden po uzavření, druhý na slepém bodě – si začínali uvědomovat to, nad čím se rozčílila o několik dní dříve Engelhardt. To, co jim patřilo, jim bylo sebráno, a ještě se museli prodírat balastem případu, který nikdo nechtěl.
Semir se mračil jak deset čertů na samém konci baru a zamyšleně zíral na ulici za oknem, zatímco Tom se rezolutně věnoval Petře, a snažil se náladou zvednout si faktem, že už nemusí tajit, že jsou spolu. Zároveň se ale tak nějak cítil provinile kvůli Semirovi, kterému se dobrá nálada prostě vyhýbala. Ani Frank a Susanna nebyli úplně sami sebou. Von Landitz vypadala, že je trochu v křeči. Ostatní to u ní rychle připsali faktu, že byla nucená zbytek případu prosedět na zadku, ačkoliv právě ona si patrně nejvíc zasloužila to zadostiučinění ve chvíli, kdy se pachateli legálně podaří zasadit poslední úder.
Určitým způsobem se nepletli. V Susanně se míchalo zklamání a udupaná ctižádost spolu se zmatením a rozmrzelostí z Frankova chování. Až do procesu a během něj se všechna jeho pozornost soustředila na ty, které měl chránit a za jejichž bezpečí zodpovídal, a jí si téměř nevšímal. Měla to vědět; skončili v posteli jen proto, že byli oba opilí, a ona mu to opakovala tak dlouho, až ho vyprovokovala k tomu, aby si dokázal, že ji dostane do postele i střízlivou. A teď, když už měl všechno, co chtěl, jí začne vyprávět, jak to bylo vlastně kvůli případu, že ji zanedbával, ale bude tiše doufat, že ho vysvobodí vlastním odmítnutím.
A von Landitz chtěla. Chtěla to odpískat už jen proto, že ta nejistota ohledně toho, co pro Franka znamená, ji zabíjela. A ještě horší to bylo s nejistotou ohledně toho, co vlastně znamenal on pro ni. Nemohla ho tak úplně vinit, že se drží zpátky, vždyť vlastně přesně to chtěla – odstup. Dostat ho na chvíli z hlavy. Ale zároveň jí chyběl, ač ji neopustil; stačilo, že mizela na nově získaná intimita. Netušila, jestli se tak bála, že dá někde časem k dobru její tajemství, nebo se děsila toho, že už nemůžou zpátky. Že to, co měli, jim už nikdy nebude stačit.
Nakonec zahalená do kabátu vyšla ven před lokál. Blížila se polovina října a vzduch začínal být večer poměrně ostrý. Schoulila krk do kabátu a zhluboka se nadechujíc, opřela za rohem o zeď. Potřebovala by na chvíli ven z města, někam mimo Kolín. Její otec měl v lesích kolem Essenu loveckou chatu, tam by jí mohlo být na chvíli dobře. Náhle celá strnula; dřív pocítila než viděla cizí přítomnost. Její smysly ale oči předběhly i podruhé, jakmile se podvědomě uvolnila. „Připlížíš se takhle ke mně ještě jednou a dostaneš pěstí.“
„To je část toho vzrušení,“ poznamenal Frank. „Seš dneska otrávená jak malajskej šíp. To tě tak vytáčí, žes mu ty želízka nezaklapla ty?“
Vytáčí mě to,“ odfrkla si Susanna. „Mě to netočí. Mně to sere,“ zavrčela vztekle. Sledovala, jak se Frank stačil tak tak ovládnout, ale koutky mu neustále cukaly vzhůru, vyháněné určitou pýchou, a oči se smály.
„Není ti líp?“ pozvedl obočí po chvilce.
Susanna ho jen uhodila pěstí do paže na samé hranici bolesti. „Teď už ano,“ vydechla hranou úlevou. „Mělo to patřit nám, Franku, ale místo toho z tebe udělali bodyguarda a já zdravila slunce.“ Frank se na její slova nepřestával hloupě culit. Byla to jedna z těch věcí, ve kterých jí neuměl porozumět. On byl schopný veškeré ublížené pocity potlačit, protože pachatel byl dopaden a to díky dálniční. Ničím víc se nehodlal takhle k večeru zabývat. Netušila, jestli je to na jeho straně absence ctižádosti nebo schopnost vidět širší souvislosti, ale iritovalo ji to v obou případech.
„Tak ti to sluší, když zuříš,“ poznamenal Traber a přiblížil se k ní, vždycky přitahovaný ke každé její rozumem nesvázané emoci jak můra ke světlu.
„Ať tě to ani nenapadne,“ zasykla Susanna, ale dávno stála přitisknutá ke zdi, neměla kam uhnout. Mohla se rychle odlepit a uskočit, ale utíkat od něj jak vyplašený zajíc nebude.
„Chci jenom pusu,“ vyjednával Frank nevinně a udělal další krok k ní. Dlaň přistála na zdi vedle ní právě ve chvíli, kdy mu stejně zkusila vyklouznout stranou. Přitiskl se k ní a cítil, jak se zapřela dlaněmi do jeho ramen. Tvářila se výhružně, ale dívala se výhradně na jeho ústa, a oba věděli, že kdyby opravdu nestála o jeho dotek, už to dávno fyzicky pocítil.
„Tehdy ráno ve sprše jsi chtěl taky jenom pusu,“ připomněla mu, ale nedokázala už znít ani vyčítavě nad svou tehdejší porážkou. Místo toho zněla trochu hořce; od toho dopoledne o ni taky pořádně neprojevil zájem.
„Ale to jsem kecal,“ přiznal beze studu Traber a usmál se proti její puse, když mu nakonec sama vyšla vstříc a přitiskla svoje ústa na jeho. Styděla se a nenáviděla se zároveň, ale chyběl jí dotek jeho rtů; ta síla, s jakou tiskl ústa pro jejím; to škrábání jeho strniště a jeho velké ruce na jejích bocích. Vlastně jen jedna; dlaň druhé byla stále na zdi vedle ní, a když se do ní opřel, tiskne ji natěsno mezi módně neomítnuté cihly a sebe, zapřel se stěnu celým předloktím, jako by jen to bránilo jejímu slisování.
Přestal jí líbat, klouzaje ústy po její čelisti až k uchu, kde se rty chvíli otíral o její lalůček. Slyšela jeho dech, jak ho jediný polibek zrychlil, a neuvědomovala si, že je na tom stejně. Její ruce křečovitě svíraly ošoupanou kůži jeho bundy, zatímco se k sobě tiskli, jen vnímajíce blízkost toho druhého. „Pojďme pryč,“ zašeptal pak Frank a posunul ruku na jejím boku na její hýždě. Jeho dotek byl vlastně něžný a nijak vulgární, ale Susanna si v tu chvíli uvědomila, že stále stojí na ulici. Prudce se zapřela do jeho hrudníku, odstrčila ho a rychle ustoupila do volného prostoru.
„Nemůžeme odejít spolu,“ řekla, pokoušejíc se převzít kontrolu nad situací. „Přijď ke mně za dvě hodiny.“
Frank jenom přikývl a sledoval, jak odchází. Opřel se o zeď a povzdechl si. Doba ledová je v plném proudu.
*
Susanna dosud nepoznala ženu, která si nikdy nepředstavovala svůj svatební den. Petra to potvrdila a i když se na ni von Landitz ze začátku šklebila, aby zachovala tvář emancipované ženy, která nepotřebuje manžela, aby znala svou cenu, a svatbu, aby chápala svůj význam, nebyla na tom jinak. Čas od času jí to proběhlo hlavou; jen ona sama ve splývavých šatech empírového střihu, s něžnou krajkou kolem dekoltu a krátkou vlečkou. Její postoj k závoji se měnil.
Susanna posunula snubní prsten po hladké ploše oddacího listu. Stalo se toho od té noci tolik, že snad ani neměla pořádně čas si to uvědomit. Jen o tom mluvila, ale nepronikalo to k ní. Stále tomu ještě pořádně nevěřila a přesto se to stalo. Žádný speciální den, žádné bílé šaty, žádné krásné vzpomínky, které si bude pamatovat do konce života a vyprávět vnoučatům. Jen večer na služebně, všichni pod obraz a jediné vzpomínky, které působily aspoň trochu spolehlivě, jí připomínaly pocit Frankova nahého těla na tom jejím. A přesto na to existovaly papíry; ležely hned vedle rozvodových formulářů.
Posunula ruku na touchpad notebooku a znovu spustila roztřesené video. Nevěděla, proč se tím vůbec mučila; byl to jasný doklad toho, že se plebejsky opila a udělala něco, co měl každý slušný člověk s úrovní brát jako krok, který se měl ideálně udělat jen jednou za život. A co hůř, ona se plebejsky opíjela dál a dál s Frankem vyváděla. Povzdechla si; všechny racionální faktory mluvily pro to, že tahle jejich loď půjde ke dnu jako Titanic, protože není poháněná ničím jiným než vášní. A přesto na něj čekala, aby ještě jednou přiložili pod kotel.
Znovu se zahleděla na video. Něco bylo ve Frankově obličeji, když s mimořádným soustředěním navlékal kroužek na její prst a na tom jeho zklamaném výrazu pokaždé, když z legrace cukla rukou. A něco bylo na tom, jak pak popadl její hlavu do dlaní, zcela jasně vyburcovaný tím opilým skandováním kolem nich, a políbil ji. Nepřiznala by to nikomu, dokonce ani Petře, které řekla o svém milostném životě víc, než kdy komu předtím, ale vracela si to pořád dokola. Způsob, jakým Frankovy roztažené prsty zakrývaly většinu její hlavy, a to zaujetí, s jakým ji líbal, jí bralo dech. A pak viděla samu sebe, jak ho její rty následovaly potom, co se odtáhl.
Při každém jeho polibku se cítila stejně, jako když to video sledovala. Na tom pocitu v podbřišku a lehké hlavě se nic neměnilo, to bylo to nejhorší. Přistihla se, jak si navléká prsten zpátky na prsteníček, a pak se zadívala na lesklý kov zářící na prstu. Sevřela ruku v pěst. Musela se na to začít dívat rozumně. Jejich pracovní vztah byl naplněný endorfiny a adrenalinem; dopamin dřív nebo později způsoboval, že se úplně pomátli na rozumu. Uznávala, že neměla lepšího partnera, při práci se doplňovali skvěle. A dala by ruku do ohně za jejich přátelství; Frankův neřízený element jí v životě chyběl. Uměli spolupracovat a byli naladění na stejnou vlnu, dávalo smysl, že sex bude taky fungovat.
Ale marně hledala to okouzlení. Marně hledala to, co z něj vyzařovalo a zasáhlo ji jako elektrický výboj při prvním pohledu. Marně hledala tu prvotní přitažlivost, to jiskření. Pravda, s Frankem to jiskřilo, ale ne tak hezky, jemně, jako prskavka; s Traberem to vždycky bylo jako když se škrábnou dva protijedoucí vlaky v plné rychlosti. Ani jejich přitažlivost nebyla jemná, plná příslibu; byla animální a agresivní. Neuměla z toho vypočítat, jak by na to měla jít, takže se rozhodla rozstřihnout ten uzel a zkusit ho uvázat znovu; tentokrát úhledně a v klidu.
Ale napřed mu něco slíbila. Vyvedla za poslední dobu spoustu kravin a Frank nedělal nic jiného, než že stál při ní a kromě pár vtipů na její adresu, které si za tu blbost zasloužila, se překonával. Neměla by a ani nechtěla ten slib porušit.
Susanna sebou trhla, když se ozval zvonek u dveří. Rychle nahrnula papíry na klávesnici laptopu a zavřela přístroj. Po cestě ke dveřím uhladila látku županu na těle a zhluboka se nadechla. Cítila se trapně, ale věděla, že Frank to tak nevnímá, a tím se obrnila.
Otevřela mu.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 10.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

10./ Esprit


Frankovi se nestávalo často, že byl na minutu přesný, ale tohle byla výjimečná situace. Musel se Susannou mluvit o té ledovce a jednou pro vždy do toho vnést jasno. Když mu ale otevřela, znovu v tom červeném kimonu, pod kterým podle jeho dosavadních zkušeností neměla nic moc, všechny jeho původní bohulibé úmysly se vypařily z hlavy a opět se upínaly jen k tomu jednomu. Susanna mu otevřela dokořán a on rychle vstoupil za ní dovnitř, chytaje její tvář do dlaní a stahuje si ji k polibku ve chvíli, kdy ji měl na dosah. Nechala se, ale vnímal, že se uvolnila teprve ve chvíli, kdy slyšela cvaknout dveře.
K jeho překvapení mu shodila bundu z ramen a Franka její iniciativa pořádně vzrušila. Než docouvali ke gauči, měl její kimono rozvázané a klouzal rukama po černém saténu pod tím. Netušila, co mu tím dělala, ale patrně ji to napadlo, když místo ložnice, kam se ho pokoušela něžně manévrovat, skončila pod ním na zádech na pohovce. Frank se dávno nevěnoval jejím ústům; zasypával polibky její hrdlo, provokoval její ňadra skrz látku košilky a teprve až když otíral obličej její břicho, uvědomila si Susanna, kam míří. Panicky sevřela jeho tričko na ramenou.
„Ne,“ vyhrkla a ucítila, jak strnul. Zvedl hlavu.
„Ne?“ zamračil se nechápavě. Opakovat to, co dělal tu noc, když se ještě nebála jasně mu ukázat, co chce a jak to chce, se doteď jevilo jako ten nejjistější plán postupu. Susanna polkla, kývnutím hlavy potvrdila svoje původní stanovisko a když se posunul zpátky na její úroveň, zvedla hlavu a znovu ho políbila. Traber se znovu uvolnil; možná na ni šel až moc rychle. Skoro zapomínal, jak je stydlivá, a tohle na ni za střízliva ještě nezkusil. Ale od té chvíle to celé tak nějak nebylo ono.
Možná to bylo tím, že v místnosti svítila lampa, a možná tím, že se na ně nelepila žádná přikrývka, ale Susanna byla dost křečovitá i na sebe, což ostře kontrastovalo s její předchozí iniciativou i tím, jak se na něj nachystala. Téměř jako by měla plán a tohle celé bylo jeho součástí… Frank se od ní odtrhl a pozorně se na ni zadíval.
„Ty to nechceš,“ poznamenal pak téměř objevně. Skoro ho oblafla, tou noční košilkou a shazováním bundy, co patrně trénovala celé ty dvě hodiny náskoku. Nevyjádřila se hned a mimoděk mu tak odpověděla. „Tak proč…?“ Neměl momentálně dost krve v mozku, aby jí mohl vyjmenovat všechny části obžaloby, ale von Landitz je znala a věděla, že je vinná.
„Slíbila jsem ti to,“ zamumlala a sledovala, jak se jeho výraz pomalu mění na nevěřícný. Zvedl se nad ni napřed nad délku paží a pak se posadil, zíraje někam před sebe. Dlaň nepřítomně položil na koleno její nohy, která stále ležela přes jeho stehna.
„To jsem přesně vždycky chtěl,“ prohodil po chvilce ironicky. „Abys mi dala, protože máš pocit, že musíš.“
Susanna se rychle posadila, přetahujíc župan zpátky přes hrudník a stahujíc nohy pod sebe. Pochopil to tím špatným způsobem. „Já jsem nechtěla – “
„Nemusíš to opakovat,“ odsekl. Podvolila se mu s odevzdaností pánečka, jehož pes dělá až příliš velký tyátr, když venčení nepřišlo v naučenou chvíli, a teď mu v tom ještě máchala čumák. To byla přílišná drzost i na Trabera, který v tom oboru normálně sám vynikal a uměl ji tolerovat, často dokonce kvitovat s výrazem naprostého znalce.
„Ne, ty mě nechápeš. Chtěla jsem s tebou mluvit a tak jsem chtěla, abys přišel, ale věděla jsem, co chceš ty a tak jsem myslela, že napřed… a pak…“
Stále se na ni díval značně nevěřícně. „O čem jsi chtěla mluvit?“ Uchopil nakonec to jediné, čemu jeho mozek, paralyzovaný mírou jejího pragmatismu hraničícího s cynismem, dokázal momentálně porozumět.
„O té svatbě,“ odpověděla Susanna. „Že bychom to měli vyřešit – teď, když už nemáme ten případ. Nechala jsem udělat návrh rozvodových papírů…“
Její hlas odešel do prázdna, když se Frank začal smát. Chechtal se a kroutil u toho hlavou a trvalo mu hodnou chvíli, než se uklidnil. „A já si myslel, že jsem na tebe připravenej,“ podotkl pak a v hlase mu dozníval ten neveselý smích. „Čekal jsem, že mě zkusíš vymrazit, ale tohle… tohle mě dostalo, Susanno. Klobouk dolů.“
„Zkusím vymrazit?“ zopakovala Susanna a pečlivě upravené obočí jí vylétlo vzhůru. Její oči začínaly zářit tím známým způsobem. „Já tebe? Od té poslední noci ses choval, jak kdyby se nic nestalo!“
„Měl jsem práci,“ hájil se Traber. „A ty ses taky zrovna nechovala jak bezhlavě zamilovaná. Všimla sis, jak přede mnou v práci kličkuješ?“
„Protože děláš všechno proto, aby se na nás přišlo,“ odsekla Susanna.
„Ale to není pravda.“ Rozčileně vstal. „Jenom řeči. Za zavřenýma dveřma. A vždycky se napřed ohlídnu přes rameno, kdo poslouchá. V životě bych neudělal nic, o čem vím, že by ti ublížilo, copak mi vůbec nevěříš?“
„Tady není problém v důvěře,“ namítla Susanna. „Já nevím, co po mně vlastně chceš.“
„Co po tobě vlastně chci,“ zopakoval Frank poněkud dutě, jako by jedině to mu mohlo pomoct pochopit, co vlastně ta pomatená polonahá ženská před ním říká. Zakroutil rozvážně hlavou. „Nechci po tobě nic. Já chci tebe. To přece není tak těžký pochopit.“
Chvíli bylo jen slyšet tikat hodiny. Susanna cítila tep v uších. „Možná jenom myslíš, že mě chceš kvůli tomu, co se stalo tehdy v noci. Kvůli tomu manželství. Ale – “
„Já mám v tomhle absolutní jasno,“ přerušil ji Traber nekompromisně.
„Jak víš, že to jsou skutečné city? Známe se takovou dobu a prožili jsme spolu tolik věcí, že můžeme být stejně tak jenom zfetovaní adrenalinem. Možná se nám stalo přesně to, co se děje ve filmech. Nebezpečná situace, uvolní se dopamin, který způsobuje pocit přitažlivosti a chtíč, ale to neznamená, že – “
„Jakej dopamin? Co to proboha meleš?“ Frank teď vypadal upřímně zmateně. Susanna zmlkla a sledovala, jak se jeho výraz pomalu mění, jak to zpracovával. „Ty si prostě vymyslíš cokoliv, jenom abys nemusela čelit tomu, že mě prostě možná chceš. To pro tebe musí být potupný, co?“
„Napřed se mě zeptáš, jestli ti věřím, a vzápětí pochybuješ o mně? Opravdu si myslíš, že jsem tak povrchní?“ založila ruce na prsou. „Já jenom… Bylo to přece fajn, ne? Klapalo nám to. Bojím se, že zahazujeme něco dobrého na základě něčeho, co můžou být jen hormony a pobláznění smyslů. Na základě papíru, který nás podvědomě nutí něco cítit, abychom si tu nerozvážnost ospravedlnili. Můj návrh je tento,“ vydechla a polkla. Nenáviděla se za to, jak naučeně to znělo, ale takhle to naplánovala a takhle to dávalo smysl. „Rozvedeme se a prostě začneme, jako by to začalo jinak než tu noc, kdy jsme byli na mol. Zkusíme to.“
„Ne,“ odpověděl Frank po chvíli. Když to vyslovil, skoro se jí zatmělo před očima. Doufala, že se bude stavět na zadní, protože kdyby se naplnily její obavy a pro něj to skutečně bylo jen o sexu a o egu, věděla, že by jí to roztrhalo srdce na kusy. Jenže s roztrhaným srdcem by si uměla poradit; bolelo by to, ale nakonec by věděla, co s tím dělat. Takhle byla bezradná a to nenáviděla víc než cokoliv jiného na světě.
„Ne?“ zopakovala jako před několika chvílemi on, jen o něco méně zmateni a dost nejistěji.
„Ne,“ potvrdil.
Znovu to tikání. Znovu ten tep v uších.
„Nepodepíšu ty papíry.“
„Ne?“ Tentokrát neodpověděl, jen dál vrtěl hlavou. Jestli Susanna nevěděla, co si počít doteď, tak teď už byla úplně ztracená. Zhluboka se nadechla a přešla do ofenzívy. „Tak co chceš dělat ty?“
„Něco bez magie,“ odsekl Traber.
„Cože?“ Frank vnímal, že se jí trochu rozšiřovalo chřípí; evidentně začínala být slušně vytočená. Měl na jazyku, ať si klidně doutná jak Etna, že se nenechá dostrkat do kouta, ale sebral všechnu sílu, aby se ovládl. Tohle nic neřešilo; Susanna byla silně racionální stvoření, které prskalo a škrábalo, když se nechalo zahnat do kouta situací, kterou rozum tak úplně neuměl vyřešit. Musel na ni taky racionálně, jestli chtěl něčeho dosáhnout.
„Chci říct, že k tomu tvýmu řešení bysme potřebovali nějaký kouzlo. Nic takovýho, jakože začneme jinak, není. Nejsme v podělaným filmu, abysme si potřásli rukou, představili se a jako zázrakem zmizely všechny ty vzpomínky a pocity vyvolaný vším tím od té noci,“ vysvětloval laskavě. „Jednou jsme do toho vlítli po hlavě a hold musíme ležet, jak jsme si ustlali. Nebo rozestlali.“
„To jsem si mohla myslet, že budeš zase rozestýlat,“ odsekla Susanna.
„Nezačínej zas o mým sexem posedlým mozku, já si náhodou chtěl promluvit, než jsi mě podrazila tím župánkem a košilkou a vůbec, princezno, být tebou, tak tohle téma teď neotvírám. Každej jinej chlap by s tebou pěkně vyběhl,“ oznámil jí ledově a ukazuje na ni ukazovákem, promluvil znovu, sotva se nadechla k protestu. „Pustit na sebe chlapa a říct mu, že to děláš jenom ze slušnosti, je pěkná zhovadilost – horší než kopanec do koulí. A nezkoušej na mě akademický diskuze na téma chlapi a jejich ego, já se nenechám vyprovokovat ke změně tématu.“
Seděla na gauči trochu zaraženě; do tváře se jí vkládala pokora někoho, kdo si uvědomuje, že udělal chybu, ale reagovala na to výrazem trucovitého dítěte, aby neztratila tvář. Frank k tomu nehodlal nic poznamenávat; aspoň to konečně definitivně rozprášilo jakoukoli otravnou chuť na sex, která mu ještě zůstala. Výborně, stejně mu to teď leda tak zavazelo.
„Nesnažím se změnit téma,“ namítla Susanna po chvilce.
„Ale snažíš, abych si náhodou nevšiml, že máš v hlavě pěknej bordel,“ podotkl Frank.
„V tom máš pravdu,“ uznala k jeho překvapení Susanna. „Tak mi pomoz, když v tom máš jasno.“
„Susanno… To ráno, co jsem od tebe odcházel, stačilo jediný slovo. Neřeklas ani fň, takže jsem respektoval, že to pro tebe neznamenalo dost. Že tě víc rozčiloval ten blbej cár papíru, než aby se tě dotklo, co se mezi náma stalo. Pak mi začneš dělat scény kvůli jiné ženské, celý si to rozmyslíš, začneš se po mně sápat, a já zas držím hubu a krok, i když bych se nejradši všem pochlubil, že patříš ke mně, a furt jsem doufám, že sakra víš, co děláš. Já neumím velký gesta a básničky a už fakt nevím, jak ti mám říct, že…“ Zakroutil hlavou a sedl si na pohovku vedle ní.
Susanna mlčela. Frank se po chvíli posunul dopředu, opíraje se dlaněmi o hranu gauče, jako by váhal, jestli vstát a potřeboval se k tomu najednou podepřít, ale než to stihl udělat, Susanna ho chytila za ruku a pevně sevřela. Setřásl ji. „Nedělej to,“ ozval se ostře. „Nedělej to, jenom abys mě pak za chvilku zase odstrčila.“
„Copak ty nemáš strach?“ promluvila najednou a zněla tak nějak slabě. Otočil se na ni; leskly se jí oči. Chytil tu ruku, kterou se ho snažila držet prve, a stiskl.
„Mám,“ přikývl. „Ale zpátky už stejně nemůžu. A ani nechci. Nevím jak ty, ale já jenom čekal na to, až nás jednou nikdo nepřeruší. Až se něco stane. Každý tvoje objetí… pokaždý, když ses o mě bála… stálo mi za to ty hovadiny dělat. Jenomže se nikdy nic nestalo a já si myslel, že teda nic necítíš. Až do té noci.“ Otočil se na ni. „Ale jestli nic necítíš, řekni mi to a já se tady přestanu ztrapňovat.“
„Ty se neztrapňuješ, Franku,“ zakroutila prudce hlavou. „A jistěže něco cítím, jenom nevím co a nevím, jestli to stačí, a jsem tak zmatená, že… Pořád jenom myslím na to, že by bylo jednodušší, kdyby se to nestalo, a na všechny ty představy, co jsem měla ohledně svatby a…“
„Život si nemůžeš nalajnovat,“ namítl Traber.
„Ale můžu,“ namítla Susanna s lehkým úsměvem a rychle si setřela slzu. „A pak přijde někdo jako ty a řítí se jím lajna nelajna,“ dodala. „Já někoho takového vlastně chtěla celý život. Někoho, kdo bude skutečně žít.“
„Tak proč teď brečíš?“ vyhrkl Frank.
„Vyslyšené modlitby, Franku,“ pokrčila rameny a pak jen zakroutila hlavou, když pochopila, že Traber netuší, k čemu referuje. „Chyběl jsi mi. Teď, poslední dobou. Nechci, abys mi chyběl znovu.“
„Tak už se nevykrucuj,“ pokrčil rameny Frank najednou nonšalatně. „Stejně už vím, že děláš jenom divadlo a tajně jsi celá moje.“
„Tys najednou nabral dech,“ povzdechla obočí Susanna. Tušila, proč to otočil do vtipu, a hrála s ním. Frank vzal její levačku, kterou dosud držel, a zvedl ji před její oči. Susanna si až teď uvědomila, že ač zahladila všechny stopy své trestuhodné sentimentality, na ten prsten úplně zapomněla. Neřekla na to ani slovo, ale věděla jistě, že trochu zčervenala. Proboha, začínala to být diagnóza. Frank se jenom uculil a vtiskl jí polibek na prsty.
„Než jsi přišel, vytáhla jsem ty papíry a zamyslela se,“ zamumlala. „Dobře,“ odkašlala si pak. „Myslím, že můžu žít s tím, že to nejde úplně podle mých představ. Ale potřebuju nějaký plán, Franku. Něco musíme vyřešit. To manželství – “
„Já hrozně nerad vzdávám něco, co jsem ani nezkusil,“ přerušil ji Frank. „Netvař se tak. Podívej, když to lidem funguje, občas se tak stane, že to vede na radnici. Takže teď máme padesátiprocentní šanci, že stejně v chomoutu skončíme. Tak proč se rozvádět hned?“
„A kde bereš tu jistotu, že bych ti kdy řekla ano?“ pozvedla na něj obočí, ale zněla čistě škádlivě. Už hodnou chvíli pozorovala, že ta bolest žaludku, která se dostavila, když vstal z pohovky a začal rozhazovat rukama, vymizela. „Právě jsi mi řekl, že jsi po celou tu dobu našeho přátelství myslel jen na to, jak mě dostat do postele.“
„Já jsem jenom upřímnej,“ pokrčil Frank rameny. Úžasný, jak to uměla pěkně otočit proti němu. S ní si ještě užije. „A to přece od chlapa chceš.“ Zvedla k němu pohled a promnula rty, snaží se poznat, jestli si z ní teď utahuje. Až teprve když znovu promluvil, měla jistotu. „Taky mám šarm,“ zavlnil obočím.
„Tak tak,“ vrátila mu smeč.
„Dost humoru, abych to tvoje vyšilování bral s rezervou,“ pokračoval.
„Já chtěla upřímnost, ne neomalenost,“ podotkla Susanna.
„A ten esprit, ten taky někde splaším, ať to je co chce,“ vytáhl eso z rukávu.
„Ty si vzpomínáš,“ řekla po chvilce Susanna a široce se usmívala; neuměla to ovládnout.
„Jo, občas tě taky poslouchám,“ pohodil Traber hlavou, jako kdyby o nic nešlo. „Ale dá to zabrat.“ Věděl už, když to dodával, že dostane přes hlavu polštářem, a nechal se potrestat, protože pak mohl Susannu chytit za zápěstí a stáhnout si ji do náruče, což taky udělal. „Mimoto,“ poznamenal, když byla bezpečně usazená na jeho klíně a přitisknutá k němu. „Když je sex tak dobrej, proč by ses chtěla rozvádět?“
„Evidentně je tak dobrý, že ani nepotřebuješ můj posudek,“ podotkla Susanna, odhodlaná nepovolit tak snadno.
„Ale prosím tě, poškrábala jsi mi záda,“ vytasil něco, co zjevně považoval za klíčový argument.
„Možná jsem se jen snažila utéct,“ pozvedla obočí Susanna.
„Ty jsi mrcha,“ zakroutil hlavou Traber a Susanna mu rychle dala pusu, aby to snad nevzal až moc vážně. Pevně ho pak objala a uvědomila si, že se vlastně nic moc nevyřešilo. A možná skutečně nebylo co, vždyť to byl začátek vztahu. Nikdy po nikom nechtěla takhle brzo nějaký plán, tak proč dusila Franka? Petra měla pravdu, buď ho chtěla nebo nechtěla. A ona ho chtěla, ať už to znamenalo cokoliv. Takže možná se přece jen něco vyřešilo. Stáhla si prsten a zůstala se na něj dívat, než se odtáhla a položila ho na stůl.
„Kde je ten tvůj?“ podívala se na Franka.
„Mám ho doma,“ odpověděl nechápavě. „Proč?“ Teď zněl trochu podezřívavě; evidentně měl strach, že jeho argumenty přece jen neuznala. Ale toho se nemusel bát; ono to přece jen dávalo docela smysl, jakkoliv bylo podivné mu to přiznat.
„Chci to dát k tomu oddacímu listu a pak to schovám k sobě. Protože – “ zvedla ukazovák, když se nadechl, „ – kdybys to schoval ty, nikdo to už nikdy nenajde. A pak, jestli nebo až tam dospějeme, tak je vytáhneme a navlečeme je znovu někde, kde to nebude služebna plná lidí na mol a já budu mít bílé šaty. A ty si vezmeš oblek, Franku. A kravatu.“
Frank se chvíli tvářil, že by mu snad bylo milejší projít se bosky cestičkou vysypanou legem. „Kde jsou ty rozvodový papíry?“
„Podepíšeš je, zůstaneme spolu a na padesát procent stejně budeš muset do obleku,“ vrátila mu dřívější argumenty vítězně. Frank jenom cosi zavrčel. Zase mu dala pusu a pak ještě jednu a další, dokud se nezačal usmívat. Znovu ho objala a chvíli tak setrvala užívajíc si, že Traber jí to objetí vrací, aniž by brousil rukama po jejím těle. Bylo to od něj sladké, takhle se pro ni držet zpátky, i když mu dala pěkně zabrat.
„Říkal jsi, že původně jsi chtěl mluvit,“ řekla mu tiše do ucha.
„Hm,“ zamručel Frank téměř nezúčastněně. „Ale už ne, proboha. Dneska už toho bylo dost.“
„A pak… být se mnou?“ Tušila, že se usmál její eufemismu.
„V ideálním případě,“ odpověděl.
„Nedělala jsem to jenom pro to, že jsem ti to slíbila,“ ozvala se znovu po chvilce a tiskla obličej k jeho krku. „Jenom jsem zvolila špatné pořadí.“
Došlo mu to překvapivě rychle a Susanna vypískla jak puberťačka, když ji zvedl do náruče.
*
„Jak jsou roztomilí,“ povzdechla si Petra zírajíc skrz prosklenou stěnu kanceláře na oba komisaře evidentně ve skvělé náladě.
„Dokonce ani žádný rádoby vtipný poznámky na mou adresu,“ pochvaloval si Hotte vedle ní.
„A Hartmutovi do telefonu poděkovali,“ dodal Dieter a jak sekretářka, tak partner se na něj podívali s výrazem, který jasně ukazoval, že stejně jako on to považovali za důkaz, že se v životě obou komisařů událo něco podstatného.
„Co dávaj?“ zeptal se Traber, který právě s von Landitz dorazil z hlídky, a postavil se vedle obou uniformovaných policistů a stejně jako už přítomná společnost zůstal zírat na Semira s Tomem.
„Šéfová jim vymohla účast na vyšetřování BKA ohledně těch loupeží za jízdy,“ informovala policistu Schubert. „A podle všeho se právě jim dvěma dneska podařilo uzavřít dohodu s Bretschneiderem.“
„Myslela jsem, že už napořád mlčí,“ namítla Susanna, která se postavila vedle partnera blíž než obvykle. Až na sekretářku si to nikdo včetně aktérů neuvědomil. Petra skryla úsměv a jala se vysvětlovat.
„Jo, ale když má teď tatíček z ostudy kabát a nedělá už policejního prezidenta, evidentně přišel čas na rozumné dohody. Vyhandloval imunitu ohledně své účasti na loupežích výměnou za jména kompliců a veškeré informace o člověku, který ho najal. Ani to moc nevadí, protože se našly majitelky těch dvou mobilů, takže to vypadá, že mu napaří další dvě znásilnění,“ podala vyčerpávající zprávu Schubert.
„Který noviny odebíráš?“ vydechl Frank udiveně.
„Proč? Copak ty čteš noviny?“ reagovala Schubert s širokým úsměvem, který mívají ženy nemilosrdně si dobírající muže.
„Leda kdyby byly ilustrované a s bublinami u hlav,“ vmísila se Susanna s podobným úsměvem.
„Obrázky mi stimulují mozek, no a co?“ ohradil se Traber dotčeně, nad Gerkhanem s Kranichem pokrčil rameny a vydal se do kuchyňky dřív, než dostaly obě ženy příležitost grilovat ho pro použití výrazu „stimulovat“. Zároveň s tím zírání ukončili i Hotte a Dieter, takže obě ženy osaměly.
„Úleva, co?“ podotkla Susanna. Už asi měsíc se každý rozhovor obou žen stočil k tomu, že je Kranich poněkud zahořklý kvůli tomu případu a otrávený z faktu, že Gerkhan je ještě otrávenější. Tohle muselo Schubert velmi potěšit a sekretářka na to rozhodně vypadala, ani nemusela kývat. Chyběl jí ten entuziastický a vášnivý strážce zákona, kterým Tom Kranich uměl být.
„Ani nemáš tušení,“ řekla Petra. „A co ty? Tentokrát si pokusíme pokecat nebo se pořád budeš červenat?“ řekla trochu tišeji a mrkla na Susannu. Podle toho, co věděla, tak von Landitz a Traber pilně plnili předpoklad, že začínající vztah je vždycky velmi fyzický.
„Jsou věci, nad kterými se už nečervenám,“ odpověděla Susanna. „Každopádně dneska večer to určitě platí.“
„Tos říkala i minule,“ podotkla Schubert naoko uraženě. Von Landitz se nadechla, aby přišla s obhajobou, která by byla stejně extrémně vágní a i tak naprosto nevhodná na pracoviště, ale byla přerušena příchodem Engelhardt.
„Susanno, najděte prosím Trabera a přijďte za mnou do kanceláře, ano?“ Žádost o souhlas byl čistě konverzační, protože Anna nečekala na Susannino vyjádření a zmizela zpátky za dveře.
„Ale tentokrát to nezruším a za to minule se upřímně omlouvám,“ vrátila se von Landitz k původnímu rozhovoru.
„To doufám,“ mrkla na ni Schubert. Von Landitz si jí už ale víceméně nevšímala; odchytávala zrovna partnera, který se vyloupl z kuchyňky s hrnkem kafe, a gestikulovala mu ke kanceláři nadřízené.

Anna musela přiznat, že se jí docela ulevilo, když Traber a von Landitz, stojící před ní, nevypadali ani trochu zasažení vítězným tanečkem Gerkhana s Kranichem. Ten případ byl původně přece jen jejich a především von Landitz by si mohla chtít spravit chuť po tom odstavení v případu znásilnění. „Potřebuji, abyste převzali případ té autonehody na patnáctém kilometru od Gerkhana s Kranichem.“
„Provedem,“ odpověděl Traber. Susanna jen kývla.
„Doufám, že aspoň vy dva mě ušetříte monologů na téma proč ten případ měl být váš,“ přece jen nakonec podotkla. Nehodlala se nechat obalamutit a následně řešit následky nějakého šíleného plánu.
„Mně je to fuk,“ přiznal Frank a nikdo se s ním o tom nedohadoval.
„Ráda ho přenechám kolegům,“ odpověděla Susanna. Ta loupež na dálnici nebyl zrovna ten z Bretschneiderových zločinů, který ji pálil nejvíc, a hořkost ze zákazu podílet se na finále toho druhého poměrně úspěšně zaháněla sladkostí nového vztahu. Kdyby to Engelhardt nepřipomněla, ani by ji to nenapadlo.
„Výborně,“ usmála se na ně spokojeně Anna. „A teď… Víte, že jsem se do toho vůbec nechtěla plést, ale doneslo se mi, že celá ta situace ohledně vašeho manželství se jaksi… nehnula z místa. Já vím, že mi do toho vůbec nic není,“ podotkla rychle, když se von Landitz nadechla, „a věřte mi, je mi trapně, že jsem opět tak indiskrétní… Jen se chci ujistit, že víte, co děláte, a že z toho nebude žádné další pozdvižení.“
„Pozdvižení?“ pozvedl obočí Frank.
„Blíží se tradiční vánoční oslava. Víme o sobě, že máme všichni velmi rádi punč, takže bych nerada… aby se konala nějaká odveta vůči Gerkhanovi a Kranichovi. Vím, že vám to pěkně zavařili, ale nemysleli to s tou sázkou vážně a jak jsem to pochopila, nikdo z nich vlastně nevyhrál.“
„Sázka?“ zeptala se Susanna až podezřele klidně a Frank bezpečně poznal, že začíná startovat. Střelil pohledem po nadřízené a jasně jí tak naznačil, že šlápla vedle.
„Proboha,“ povzdechla si Engelhardt. „Ke mně se to dostalo přes Bonratha a Herzbergera, netušila jsem, že… Každopádně nikdo neví detaily, ví se jen, že to nějak souviselo s celým tím… a že nikdo vlastně nevyhrál,“ pokusila se to smést ze stolu věda, že asi do něčeho šlápla. Traberův pohled jí to jen potvrdil. Tohle se jí nestávalo často, obvykle to uměla odhadnout. Asi opravdu stárne.
„Takže vlastně o nic nejde,“ pokrčil rameny Frank a bezstarostným tónem se to snažil vnutit Susanně.
„Tak,“ řekla nakonec von Landitz a vykouzlila pro nadřízenou diplomaticky sladký úsměv. „Myslím, že jsme to překonali a obrátili tu situaci v náš prospěch, takže se rozhodně nemusíte ničeho bát, paní Engelhardt. Na vánočním večírku se žádná odveta konat nebude.“
„Dobře,“ kývla hlavou Engelhardt a zněla překvapivě trochu nejistě. „Můžete jít,“ pokynula oběma komisařům direktivně, aby nabrala zpátky kontrolu nad situací, a sledovala je, jak odchází. Pro jistotu si ale nechala zavolat Petru, aby společně naplánovaly přesun večírku ze služebny. Nehodlala riskovat další skandál.

„Susanno?“ oslovil Frank partnerku už asi potřetí a nepřestával zírat na její nebezpečně zadumaný výraz. „Poslyš, myslela jsi vážně, co jsi šéfový řekla, že jo?“ ujišťoval se.
„Jistěže,“ odvětila medově von Landitz. „Na vánočním večírku se těm dvěma rozhodně nic nestane.“
„Aha,“ kývl hlavou Traber a začal si konečně správně dosazovat přízvuky a intonaci ve větě. „A nechceš radši ten slib porušit a odbýt to rovnou? Ať to máme všichni za sebou.“
„Ne,“ zakroutila Susanna pevně hlavou. „Zaprvé to všichni čekají a zadruhé už jsem to Engelhardt slíbila. Navíc to ještě musím promyslet,“ dodala. „Netvař se tak, Franku. Ano, jsem vlastně ráda, že se to všechno stalo, kvůli nám, ale to nic nemění na tom, že si s námi ošklivě zahrávali a mohlo to pro nás dopadnout katastroficky, kdyby jeden z nás cítil něco jiného než ten druhý. A ještě se o tom vsázeli.“
„Nevíš o čem se vsázeli,“ připomněl jí Frank a zarazil se, když si uvědomil, že se opět nechal vmanipulovat do role toho rozumnějšího. Ale upřímně řečeno nechápal ten její hlad po pomstě. Asi by Gerkhanovi s Kranichem udělal ze života peklo na zemi, kdyby ho Susanna odmítla, ale takhle byl ten klid zbraní vlastně díkem pro ty dva neřády. Na druhou stranu, Susanna byla ohromě sexy, když byla krvelačná.
„Franku,“ promluvila Susanna a zarazila se, když zvedla oči a zaznamenala výraz v jeho tváři. Protočila oči a byla ráda, že se skutečně naučila se ve spoustě věcí prostě už nečervenat. Hleděla si papírování a po očku kontrolovala, kdy se na jeho tváři objeví ten známý stupidní výraz, který signalizoval, že se ve své hlavě dostal přesně tam, kam chtěl. „Užil sis to?“
„Já jo, co ty?“ zavlnil na ni obočím a tak nějak čekal, že po něm hodí gumu, což se taky stalo. „Ne, vážně, poklade, fakt se k tomu musíme – “
Zvedla telefon, který se jí rozezvonil na stole, aniž by jeho slovům věnovala pozornost, a byla trochu překvapená, když na druhém konci uslyšela sekretářku. Chviličku poslouchala, pak kývla, zkontrolovala, jestli jsou zavřené dveře, a zapnula hlasitý odposlech.
Šéfová mi řekla, že víte o té sázce,“ promluvila Schubert tiše do telefonu. „Když už je to venku, tak ať se nedomýšlíte. Semir se s Tomem vsadil, že jste do sebe tak udělaní, že se na místě vezmete. Tom řekl, že je to hovadina. Jak to dopadlo všichni víme. Technicky vyhrál Semir, ale… Každopádně tyhle detaily neví ani Hotte a Dieter, kteří to ví jen proto, že poslouchali za dveřmi.
„Víš, že teď se prostě musíme pomstít,“ podotkl Traber a Susanna skoro zatleskala radostí, když ho konečně měla na své straně.
Vím,“ odpověděla Petra. „Chci jen, abyste věděli, že Tom byl možná v opilosti trochu aktivnější, ale Semir je rozhodně ten zákeřnější a nejede v tom o nic míň.
„Dobře…“ řekla pomalu Susanna a pohlédla na Franka. Ten taktéž pozvedl obočí; sekretářka měla evidentně na Gerkhana spadeno a von Landitz si umanula zjistit proč.
A… um, už máte nějaký plán?
„Ne,“ odpověděla Susanna a neobtěžovala se podívat na Franka. S tím, že se jeho stanovisko změnilo teprve před minutou, nečekala, že už s něčím dostatečně ničivým přišel. „Máš snad nějaký nápad?“
Abych řekla pravdu, tak mám,“ přiznala váhavě sekretářka a ještě víc u toho ztišila hlas.
„Proč nám chceš pomoct?“ zeptala se podezřívavě von Landitz a předběhla s tou stejnou otázkou partnera. Dala by sice za svou přítelkyni ruku do ohně, ale přece jen musela myslet na to, že Petra patří ke Kranichovi.
Protože každá ženská by měla mít svatbu, jakou si vysnila,“ odpověděla Schubert a něco v jejím tónu Susanně potvrdilo, že nelže. „A čím dřív to Tom pochopí, tím líp pro mě.
Traber a von Landitz si tentokrát vyměnili pohled. Culili se na sebe přes stůl, oba náhle vzrušení lahodnou kombinací jistého plánu ve vzduchu a škodolibostí při představě, co z toho bude. Jako první promluvil Frank a zněl trochu jako ježibaba z perníkové chaloupky.
„Svěř se nám.“
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci - 0.
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem

0./ Epilog


Kolem a kolem to vlastně bylo krásné podzimní ráno. Na rozdíl od loňského podzimu se venku neděla žádná Čína; ptáčci za okny vesele zpívali, jako by bylo už nejmíň jedenáct dopoledne, a už lehce zubaté slunce se opíralo do oken jako v červnu. Semir otevřel oči, spokojeně zíraje na stín, který házela lampa v rohu pokoje, na culil se do krásného rána.
Než si něco uvědomil.
Nebyl ve své posteli sám.
A co bylo horší, nemohl si vzpomenout, s kým šel v noci domů. Včera večer se hrozně ztřískal, ještě víc než loni při stejné příležitosti, a evidentně s někým skončil v posteli. No, to se mu už párkrát přihodilo, když se vyrovnával s tím posledním a definitivním rozchodem s Andreou. Sice si slíbil, že přestane, ale možná omylem sklouzl do starých kolejí.
Koneckonců byl dlouho sám.
A pravděpodobně se ani nic nestalo. Byl sice nahý, to ano, ale jinak jakékoliv hříšnosti nic nenasvědčovalo. Byl hrozně opilý, nic se dít nemohlo. Ježiš, to bude trapný, až se ta dotyčná probere…
Přesto, něco mu našeptávalo, že měl být ve střehu stejně jako na tom vánočním večírku. Možná i víc, šéfčiny narozeniny měly přece jen nějakou symboliku. Jeho policejní instinkty mu našeptávaly, že se s ním děje něco, co si ještě tak úplně neuvědomuje. Například si nemohl vzpomenout, koho si eventuálně mohl vzít domů. Co si pamatoval – a nebylo toho moc – byla kolem něj jen uzavřená společnost.
Engelhardt by ho nenapadla ani v tom nejpohrouženějším stavu, Petra byla holka jeho nejlepšího kamaráda a navíc ho nijak zvlášť nepřitahovala. Se Susannou to byl ten sám případ, navíc si byl jistý, že Traber by na rozdíl od Kranicha ani chvilku neváhal, než by ho holýma rukama okleštil – tedy jestli ty zvěsti o jejich vztahu byly pravdivé. Pak už tam byla jen Anja a u té si ještě pamatoval, kdy šla domů. Vlastně to byla jedna z posledních věcí, co si pamatoval.
Tak kdo to sakra leží vedle něj? Snad v opilosti nevolal nějaké bývalé. To by bylo extrémně potupné.
Ah, možná by se měl prostě podívat, ale nehodlal riskovat, že dotyčná už je vzhůru a pozná na něm, že je poměrně překvapený, že ji vedle sebe vidí. Ne, nejdřív to musel vydumat.
Ale něco mu stále napovídalo, že jde tím špatným směrem.
Například vůbec necítil ženu. Jestli vůbec něco zaznamenal ve vzduchu, tak to byla pánská kolínská, a tak nějak povědomá.
Jeho oči se pomalu a jistě začaly rozšiřovat.
Leže stále na břiše, pomalu zpod polštáře vytáhl levou ruku, aby na svém prsteníčku spatřil jednoduchý kroužek.
Jak mohl být takový idiot a myslet si, že je to nedožene?
A hlavně...
Proboha, s kým ho to oženili?!
Osoba vedle něj se pohnula a hlasitě dala najevo, že má kocovinu. Pak s sebou trhla.
Semir se zvedl a konečně otočil na stejně nahého Kranicha vedle sebe.
Ložnicí se rozezněl ohlušující řev, při kterém téměř tuhla krev v žilách. Semir vypadl z postele na levé straně, křečovitě stále držíc přikrývku, aby zakryla jeho nejcennější vybavení, což zanechalo Kranicha odhaleného. Ten si rychle přitiskl mezi nohy polštář a zoufale těkal kolem sebe, aby našel jakýkoliv důkaz, co a jestli se v noci událo. Proboha, Petra ho zabije. Zabije a rozcupuje ho a pak mu dá kopačky.
Na pomuchlané prostěradlo mezi ně se pomalu z výšky snášely listy papíru, které původně ležely na přikrývce a tou revolucí skončily odmrštěné málem až do kosmu. Na jednom z nich oba vyděšení muži rozeznali potvrzení o registrovaném partnerství, poctivě opatřené notářským razítkem a podpisy, které byly bezesporu jejich. Na druhém byla fotografie jich dvou při navlékání prstenů, oba se u toho zjevně dobře bavili.
Ten třetí se svezl po boku matrace a Semir ho tak tak zachytil, než vlétl pod postel. Úhledným ženským písmem na něm stála jediná věta.
Kdo jinému jámu kopá…
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Místo diskuze jsem si nadělala rezervy a kopíruji sem Pietrův koment:

Pietro napsal:
Fajn, takže pro reálný život by tu ponaučení bylo. Před hraním si se sněhem s kamarádkou nepít a jakkoli jinak nepožívat alkoholických nápojů.
Pak by to mohlo ráno dopadnout i tak, že nebudu vědět, co se dělo, ale najednou budu neplánovaně o kousek železa bohatší.

"škrtilo jak seprané trenýrky" - jo, chlapče, už si okroužkován a z toho je těžká cesta ven...


Pietro: Ty dvě události jsou nějaký čas od sebe. Povídka se odehrává v září, ten prolog v prosinci předtím - proto je taky kurzívou. Jinak díky za koment. Smile

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
SaM:
Kruci. Zase mimo. Tohle se mi povedlo i u Wox. Sorry holky, asi zpočátku vaše psaní nechápu (resp. pojem vašeho času), nebo co.
Ale když se zorientuju, tak pak už je to perfekt.

Není za co. A nezlobte se. Jsem prostě asi neinteligentní, jinak nevím. Embarassed

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nemas vubec za co se omlouvat. Cas tam nikde neni a v prvni kapitole neni jasne uvedeno, ze je podzim a ne zima, takze v pohode. Staci si zapamatovat, ze kurziva obecne v literature znamena flashback a je. Smile

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1544
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Překonala jsem prvnotní zklamání, že neuvidím šťastné soužití Trabera a Tomíška (bože, jednou se opiji hroznovým nehaj, napíšu to a hodím vám to alespoň do SZ Laughing) a jdu na to Very Happy

A ještě jednou Ti děkuji za úpravu, vážím si toho!

Budu komentovat stejným stylem jako předtím, vždy po jednom úseku s označením, kterého se koment týká. A to včetně prologu.



0.


Tu scénu s opilým Frankem u taxíku vidím Laughing včetně Susanina smíchu. Boží Very Happy

„Myslím si, že se ti nechce domů,“ bodala dál Susanna soustředěně do jeho hrudníku, „a tak se mi snažíš nacpat na gauč.“ - jo, na gauč, Sus. Na gauč! Laughing kolik musí mít Susanna promile v krvi, aby pronesla tenhle výrok? Very Happy 5? 6? Nechcete někdo zavolat Guinesse? Very Happy

Nestávalo se často, aby byla Susanna tak nádherně uvolněná; nechtěl promeškat ani chviličku. - Naděje na vytěžení něčeho víc nikdy neumírá, co? Těším se, až se dozvím více o jejich vztahu.

Sněhulák! Jmenuje se Olaf a má rád vřelá objetí?

Takové věci se od ní nečekaly; u nich doma nikdo nestavěl sněhuláka. Ale teď byla oficiálně opilá, Frank to řekl, takže postaví toho sněhuláka, ať se to tomu sněhu líbí nebo ne. A bude skvělý. -- aww, to je tak krásně napsané, že mé srdce plesá. Tenhle styl miluju.

„Ne, myslím proč ne sněhulačku?“ opravila ho Susanna. - Sus, really? Fakt je tohle čas na feminismus? Laughing



Už ho viděla, jak s tím přiopilým puberťáckým chechotem tvaruje sněhové soše výstřih. - Laughing

„Byl bych něžnej.“ - to je takový hovado! XD

To jsou hrozná přerostlá děcka, ale mám ráda, když u Tebe blbnou, hlavně Susanna Very Happy

Wait, to se ani nesvlíkl? Vždyť musel být z toho sněhu děsně mokrej Very Happy a chudinka Sus, jak pořád odolává jeho narážkám a útokům a když jednou nepřijdou, je z toho mimo Very Happy

Krásný prolog a jsem si úplně jista, že to teď báječně zalomíš Very Happy

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox: Frk se patrně řídí radou doktora Borna. Začni na gauči... Laughing Sněhulák bohužel Olaf nebyl, nechtěla jsem Frozen zneuctít. Ten Maximus to ovšem zabil, díky za koment i s ilustrací. A ne, Frank se ani nesvlíkl. Je to hovado, máš pravdu. Laughing

Díky za koment!

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1544
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
1.

vybavení místnosti, o které se Susanna von Landitz dušovala, že do ní Traber v životě nevstoupí. - ale my všichni jsme věděli, že kdyby se nestala tahle veselá příhoda, stejně by ho tam sama dovlekla v zubech, jen o něco později Very Happy

Frankova máma je tady zjevně jiná než ta ze Zlomeniny?

Jo, on si až TEĎ všiml, že je nahý? To si předtím myslel, že tam jen "je"? Very Happy ach, ten je nevinný a cute.

navíc se říkalo, že zrak může popohnat paměť, ne - tu nevinnost odvolávám Wink

to taky odmítl považovat za nezvratný důkaz - Franku, co se Ti děje? Jsi nahý, ona je nahá, blablablablabla a Ty tomu furt nevěříš? Čekáš videozáznam? XD proč tomu vlastně odmítá věřit? Musí sám na sobě tušit, že to sám chtěl Very Happy

Prospěly by odstavce Embarassed můj názor...

Zavrtěla se a usmála se do polštáře a Frank se usmál v odpověď, aniž by si to uvědomil. - tohle je krásné...

Její mozek pracoval jako obvykle o dost rychleji, protože za pět vteřin čistého času měla hnědozelené oči vytřeštěné způsobem, jaký u ní Frank ještě nezažil. --- Laughing Laughing Laughing Laughing moooc pěkně napsané XD

Chudák Frank, jak hned čeká, že to bude jeho vina. Trabere, od takových ruce pryč, ty můžeš. To je asi ten typ člověka, co ze života dokáže udělat největší peklo...

Na přemýšlejícím Frankovi bylo vždycky něco roztomilého jako na dítěti, které se soustředěným výrazem cpe kolečko do hranatého otvoru - *řve smíchy* Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

měla vědět, že ji dělá živější, protože nevypadala, že si to uvědomuje - jak Liška Vávru <3

Sus je docela v pohodě, čekala bych, že vyletí z kůže Shocked

Aww, narážky na Tomovy pozdní příchody NIKDY nezklamou. A koukám, že je i rozežraný, VELMI správně!

„Tome, ani ty ještě nejsi pořádně vzhůru a to jsi na leccos zvyklej,“ argumentoval Semir. „Co teprv chudinka Hartmut?“ - zase to nezkušené a milé pojetí Hartyho <3

Semir v návaznosti na partnerův tón nahodil štěněčí oči, aniž by si uvědomil, že je nikdo vlastně nevidí - pupíček, miluju ho <3

vzpomínal si, že stál před neidentifikovanou poštovní schránkou a hihňal se jako psychopat - natočte to!!!!



Vypadá to slibně Very Happy

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox: Díky za koment.

SaM napsal:
Povídka se opět žádným způsobem neopírá o žádnou předchozí a postavy v ní jsou nastavené jinak. Když budete k postavám přistupovat tak, jako byste právě dokoukali seriál, bude to nejideálnější.

Čili ano, Frankova máma je tady nastavená jinak než ve Zlomenině. Mám těch headcanonů víc a snažím se je zpracovat všechny. Smile

Hele, já tuhle vstala po prokalené noci a až pak jsem si uvědomila, že v noci jsem se nenamáhala oblíct pyžamo. Někdy ti prostě hned nedojde, že na sobě nic nemáš... Laughing

Woxys napsal:
Prospěly by odstavce Embarassed můj názor...

Někdy mám pocit, že ty odpovědi na komentáře nečteš. Tohle jsme řešily u Zlomeniny, kde jsem dokonce postovala printscreen jak to vypadá u mě v editoru. Odstavce odděluji řádkem jen v případě, že je dělí nějaký časový úsek, který ještě není na nějaký gragfický oddělovač. V editoru, kde to mám odsazené, to nevadí, ale jelikož tohle fórum postrádá možnost jakkoliv text naformátovat (včetně jednoduchého zarovnání doprava), těžko s tím něco udělám. Začít psát s oddělováním odstavců tak, jak je přirozené pro tebe, by pro mě znamenalo zvykat si na nový styl a cítit se ve vlastním textu jako cizí, což dělat nebudu a upřímně, nemyslím si, že ty bys to na mém místě dělala. Ale děkuji za připomínku.

Sus se ještě neprobudila a zatím to nebere vážně - ani sňatek ani tu noc. Počkej, ona teprve začne vyšilovat. Twisted Evil

Add Tom se Semirem - těším se, až zjistíš, co ti dva vlastně doopravdy vyvedli...

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Přidána 2. kapitola: Trable pana Kranicha. Twisted Evil Užívejte!

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Srandičky, srandičky, a pak se všichni snaží akorát hasit už shořelé... Tomíku, Tomíku.
A ten druhý výtečník, aby mu v tom ještě pomáhal, či ho jinak podporoval...
Very Happy

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Přesně tak. It's all fun and games until someone gets hurt (... then it's HILARIOUS, říkají ti psychicky nemocní jako já Laughing ). Ale neboj, Semir a Tom brzy pochopí, že je třeba začít stavět. Wink Díky za komentář!

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Odpovědět s citátem
Momentálně zveřejněné díly jsem přečetla jedním dechem a hrozně se u toho bavila. Smile
Téma je sice klišé, ale tvé uchopení je super. Very Happy
A co nejvíc oceňuju, je spousta Kranichaaaa! Very Happy

„Začínám si myslet, že je Traber infekční,“ poznamenal Semir. Kranich se na něj udiveně podíval. „Vlízt do zadku starýmu diplomatovi?“ zopakoval Gerkhan a vyprskl smíchem. „Frank ti dával lekce rétoriky nebo co?“
„Po tom všem je tohle, cos mi chtěl říct?“ odsekl Tom.
„Ne, chtěl jsem dramaticky a vážně pronýst ‚tos neměl, Tome‘, ale lezení do zadku starýmu diplomatovi mělo prioritu,“ odpověděl Semir a stále se zjevně dobře bavil.
- Laughing Laughing Laughing Laughing

„Takže je zavřeme do sklepa a po zbytek života jim budeme nosit jídlo, vodu a vynášet kyblík?“ pozvedl obočí Tom. - Laughing Laughing Laughing Woxys, klííííícka! Laughing

Přiznám se, že se mi hrozně líbí ten humorný styl, ale jak píšeš o vážnějším rázu, mám trochu obavy. Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Káji, z toho, co mám zatím napsané, to s tím vážným tónem nebude tak horké - znáš mě, nemůžu si z nich nedělat šoufky. Je pravda, že budou řešit neveselý případ, ale jako obvykle používám kriminální zápletku, abych se vztahově někam posunula, takže se to snad bude dát přežít. Wink

Díky moc za koment! Potěšil mě.

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1544
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
2.

Už název slibuje milé počtení Cool

Jo a já komentáře a reakce samozřejmě ČTU. Ale právě proto jsem si zapamatovala, že tam padlo něco o tom, že používáš program, od kterého Ti pak afc11.cz nebere formátování. Tak jsem se zeptala s tím, že bych třeba měla v ruce fígl, jak to napravit, protože mám na jedné stránce stejný problém. Opravdu mi nešlo o to, abys formátovala tak, jak chci já.

Ha, Frank si začíná vzpomínat. Chudák Sus, ani si to pořádně neužila!

Semir a Tom jsou nejvíc cute!

Šéfová jí do ruky vrazila vánoční hvězdu v květináči, která celý rok skomírala v její kanceláři - ŠÉFOVÁ TAKY?! Laughing Laughing Laughing

Aww, on si nechal prstýnek.

Sklátil ženskou, která evidentně přebrala - jup, taky jsem si říkala... na druhou stranu, tohle asi nebylo tak strašné, protože jako oběť ji určitě nebral. A morální kocovina ukazuje, že je to furt hodný kluk Very Happy

Kranich von Landitz - na to jsem furt čuměla - očividně jsem se o půl dvánácté stále ještě neprobudila!

„Ne, von Landitzovi přece,“ přisadil si Tom - Laughing

odsekl Frank každé slovo jak řezník maso od kosti. - moc pěkně napsané!

„No a co nenaplnění manželství?“ navrhl Semir. „Jde to do dvasedmdesáti hodin.“
„To je pilulka po,“ opravil ho Tom. „Tohle bude míň.“ --- *směje se* nevinný Tureček neví a Tom má zjevně zkušenosti. Miluju je u Tebe. Popetovala bych Semirka Very Happy

"Ale koukni na mě – věrně po tvým boku.“ - <3

Fakt, že jsem tedy na vaši žádost a z respektu k rodině von Landitzů všechno tiše a bez problémů vyřídil, vás absolutně diskvalifikuje z jakéhokoliv snažení žádat mě teď o opačnou pomoc - lol, wut? Nějak nechápu myšlení toho pána. Z respektu k jejich rodině zařídil, aby byl sňatek jejich úplně opilé dcery platný? Tak Susannina matka ho vykastruje.

Jestli se hned rozvede, bude to skandál, ve kterém bude figurovat jméno kolínské dálniční.“ - takové drama bych z toho nedělala, byrokrate tupej... Byla by to trapas a ostuda, ale skandál ne. Teda pro Sus. Zato ožralí policajti využívající stanici Dálniční pro soukromou pitku, to už by skandál bylo, to jo.

„Začínám si myslet, že je Traber infekční,“ poznamenal Semir. Kranich se na něj udiveně podíval. „Vlízt do zadku starýmu diplomatovi?“ zopakoval Gerkhan a vyprskl smíchem. „Frank ti dával lekce rétoriky nebo co?“ - já chci Frankovy lekce rétoriky!

Semirek je geniální. Mám ho u Tebe fakt ráda, je takovej... hodnej <3

„Takže je zavřeme do sklepa a po zbytek života jim budeme nosit jídlo, vodu a vynášet kyblík?“ pozvedl obočí Tom. - ano, vzpomněla jsem si na to, Kájko, když jsem to před týdnem projížděla očima a naprosto přesně jsem věděla, že KLÍCKU vytáhneš! XD XD

Do toho kluci! To je super, že je v téhle povídce K11 <3

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox, to není jen LibreOffice Writer. Nepamatuju si, že by mi kdy tohle forum bralo třeba formátování z MS Word, všechno jsem vždycky dělala ručně. Smile

Susanna si to užila dostatečně, neboj. Jen má narozdíl od Franka trochu problém přiznat to byť jen sama sobě. Smile Obětí tedy rozhodně není a jak je tam zmíněno, Frank měl taky hladinku, jeli v tom oba tak nastejno. Jen je v tomto případě většinou chlap považovaný za toho zodpovědnějšího - za toho, kdo neměl využít situace (i když ona využila jeho situace stejně jako on její), a podle toho bohužel posuzuje i sám sebe.

No, po takhle prokalené noci máš na výběr dvě cesty - buď přiznáš, že vůbec nevíš, co a proč, jako kolega Kranich, nebo se do toho ještě víc zamotáš jako kolega Wolfram. Na určité úrovni to smysl dává - myslel si, že se zavděčí Susanně, když ten jejich "elopement" zařídí, a jakmile se bouře přežene, bude u ní hero, protože to udělal klidně a delikátně tam, kde by jiný roztruboval. Ale zase nechce, aby to šlo na jeho hlavu, kdyby se to mělo provalit a měl být skandál - můj headcanon docela je, že von Landitzové jsou taková kolínská smetánka a tudíž zdejší bulvár se o ně hodně zajímá, ačkoliv Susanna je mimo hledáček, protože nežije tak, aby měla ten bulvár čím krmit. Takže obávám se, že v tomhle případě by přední stránky ani tak nezaplnila juchanda po službě na služebně jako spíš tohle, k čemu by si mohli domyslet nějakej ten sex a hodilo by jim to na pár předních stránek.

Díky za koment!

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Přidána 3. kapitola: Zákopová válka. Smile

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Žehlení pokračuje...

Susie asi neví, co by. Svatbu s Frankiem nebrat, ale běda, jakmile by mohl padnout do spárů jiné (Von Neumann). To jí je pak úplně jedno, že je to jen a ten samý Frankie, kterého má tak nerada za "manžela". (jakoby: Jiné ho nedám, ale sama ho taky nechci...)

Ale asi jsem to nepochopil, jak jsem asi měl. ... Sad

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nene, Pietro, úplně jsi pochopil. Susanna neví, co chce, ale začíná chápat, co rozhodně nechce. Wink Díky za koment!

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
A, tak to mě těší. Já si právě Kobru 12 nepamatuju, tak nevím, zda-li se trefím do chování postav.
A připouštím, že cokoli, co čtu o K12 je pro mě tenký led - jelikož seriál by viděn jen jednou (a tak nevím, jak se kdo choval) Wink

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1544
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
3.

Skvělý titulek, mehehe

„Někdo pustil tu mobilní loupež na á čtverce,“ odpověděl Dieter s tušením, že se to polovině týmu, jež Engelhardt pověřila vyšetřením právě tohoto případu, nebude líbit. - něco mi říká, že se šéfové nebude líbit, že to právě ti dva ví jako POSLEDNÍ Laughing

Dostatečné množství videí na téma kočky, co umí samy spláchnout záchod, kvůli kterým na YouTube občas zabrousil sám - *půl hodiny se směje* to je naprosto božííí, já Treberečínečíčka a jeho Jů Tjůb vkus žeru, HAHAHAHAHAHAH Laughing Laughing Laughing Laughing

Ta hláška šéfové je vážně jako ze seriálu!

Chudák Anna, věřím, že ji to nepotěšilo, na druhou stranu.... já vlastně nevím, jak bych to řešilo, umřela bych studem, kdybych to musela řešit. A pak... může za to KRANICH!!!! Ten by to měl řešit Laughing

třikrát „hloupý“ bylo zbytečně afektované a trochu se ho to dotklo. - chudík Very Happy

Všichni jsme byli slití jak dobytci – pardon, šéfová – “ Omluvil se rychle, ale Anna jen lehce zakroutila hlavou a mávla rukou, nijak se proti tomu označení neohrazujíc. - Anna je prostě naprosto boží, naprosto si dovedu představit, že by se jí to fakt nedotklo a neurazila by se <3

Líbilo se mi, jak Susanna převzala iniciativu a docela rázně a dominantně naznačila, že se tady z ničeho nebude zpovídat a nebude sklánět hlavu. Pěkně napsané!

Kdyby měli dobré, už by se pochlubili.“ - jak ty je znáš, Sus.

„Ty nebo tvůj tatík?“ pozvedl obočí Frank. - Frank nemá rád své zuby?

„Začni lovit ty kontakty.“ - Laughing utíkejte, všichni čtyři, utíkejte! A hlavně Semirek. U Tebe ho mám zase ráda <3 a je hrozně osvěžující číst si díla, ke mohu mít Semirka ráda. Děkuji Ti za to!

Ach, hádky dvou týmů néééé Very Happy

Steffi by se kamarádila s Naomi. Teda "Kamarádila". Zároveň by se tajně nenáviděly a parazitovaly na sobě XD nedivím se Sus, tyhle typy jsou mi hrozně nesympatické a nejhorší je vidět, když vyhrávají... To je pak prostě smutný :/

Z toho dialogu o té holce je mi smutno.

Susanna se pak vždycky cítila jednoduchá a neatraktivní, nedostatečná; nezajímavé a víceméně ploché nic. - Sad

Mně se ta část se Steffi nechce komentovat, myslím, že dopadne špatně, ale je mi z toho smutno. Doufám, že Frank odolá Sad

Skončila usazená na zadním sedadle, protože Steffi se vetřela na sedadlo spolujezdce vedle Franka. - to se nechala? TO SE JAKO FAKT NECHALA? TAK TO BYCH TU ŽENSKOU I JÁ VYRAZILA A TO JSEM HODNĚ SUBMISIVNÍ! Ježiš, já se vytočila.

„To radši rozvod než aby se o tom otec dozvěděl. - ale Sus, vždyť to se taky dozví Sad ale stejně by asi bylo nejlepší se prostě rozvést, jinak z toho budou VŽDY tahanice. Lepší je to vyřešit pořádně...

No nic, musíme nastartovat operaci Prozření.“
„Aha, a krom toho stupidního názvu jsi na nic dalšího nepřišel?“ zašklebil se Kranich. - prozření! PROZŘENÍ! Boží Tomova hláška. Mušinky.

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Pietro: Já se taky vždycky nemusím trefit do chování postav, neznamená to, že by se úplně takhle chovali - každý ty postavy chápeme jinak a máme jiný headcanon. Ale snažím se být co nejvěrnější a jsem ráda, že to při čtení chápeš jak to myslím.

Wox: Skončila usazená na zadním sedadle, protože Steffi se vetřela na sedadlo spolujezdce vedle Franka. - to se nechala? TO SE JAKO FAKT NECHALA? TAK TO BYCH TU ŽENSKOU I JÁ VYRAZILA A TO JSEM HODNĚ SUBMISIVNÍ! Ježiš, já se vytočila. - Tohle není o dominanci a submisivitě, to je o hrdosti. V momentě, kdy došla k tomu autu a Steffi už tam byla usazená, ty by ses ponížila tím, že bys ji vyhazovala? Stála tam a poklepávala nohou, abys jí ukázala, že jsi dominantnější, s vědomím, že se ti Traber bude patrně smát, protože tě vyprovokoval/zastane se Steffi, protože mu hučí v klacku? Vážně by ses tak ponížila? Přijde mi, že se často do těch postav ani nevžiješ, než tam hodíš nějakou dominance/submisivita hlášku. Když to děláš v Semir/Andrea vláknu, čert to vem, ale netahej mi to sem, buď od té lásky. Wink

Díky za koment.

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1544
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
silně doporučuji neinterpretovat vše, co řeknu, skrze Gerkhana a rozdováděnou Wink jinak se fakt nikam nikdy nedostaneme. Já znám i jiné polohy, nejsem tak omezená Wink
Tak trochu není fér prosévat cokoliv, co napíši, přes síto toho, co na adresu schaferové píši na DF, ačkoliv zde ve skutečnosti VŮBEC NENÍ souvislost. Protože tady fakt nebyla. Přece se sem nebudu bát házet komentáře, aby si někdo C-O-K-O-L-I-V nepřevedl na andreu. Takový přístup mi nepřijde úplně fér... a relativně dost mě mrzí Smile

a člověče... jo, já bych ji vyhodila. Neponížila bych sebe, já bych jí řekla, že podle předpisů má sedět vzadu a vyhodila bych ji. A užila bych si, jak ty své dlouhé haksny skládá někam dozadu. Takže naopak, já se do toho vžila dost, samozřejmě do toho předala něco ze sebe (jinak to nejde), protože tuhle politiku předního sedadla vnímám celkem hluboko. Já třeba, pokud to jen trošku jde, nepouštím chlapy na první sedadlo, protože mě rozčiluje to zakořeněné vepředu si sedí dva pánové, dámička se vede vzadu. Pokud nastoupím jako první a pokud cestou přibíráme někoho, kdo není můj kamarád s extrémně dlouhýma nohama nebo obchodní partner, tak se přesouvat nebudu, ač to mnozí automaticky očekávají. Je to věc interpretace - ty bys viděla jako víc ponižující, kdyby se do toho boje o sedadlo pustila, já opak, že ji tam nechala sedět Smile

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
No vidíš, já zase sedím tam, kde je mi to pohodlnější, a je mi jedno, jestli jsem vnímaná jako dámička vzadu, nevím v tom žádnou powe-play. Handrkování o přední sedadlo mi skutečně přijde jako dětinskost a něčí trapná snaha nacpat se dopředu - zvlášť, když Steffi ani náhodou nešlo o to, že je to přední sedadlo, ale že je to vedle Franka. Neviděla jsem, že by se Susanna cítila nějak znevýhodněně, když si dobrovolně sedla na zadní vedle Gordona v Hrabivosti. Tehdy seděl Frank vepředu, protože řídil, a nejponíženější byl on. Zase to nemůžeš interpretovat jen přes jeden rámec.

Ono to je možná spíš tím, že tak hrozně často píšeš, že je někdo submisivní, a vzhledem k jisté nekončící aféře na DF si prostě automaticky nejde nevybavit právě Akta Andrea. Možná to není ani tak o nás jako o tom, co je náplní 90% tvých příspěvků.

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Přidána 4. kapitola: Rozbitá. Užívejte!

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Znásilňování je teď nějaká povídková hitovka, nebo co?? Nyní se dost často vyskytuje. Vliv jiných autorů je veliký Very Happy

Když já nevím, jak to okomentovat.

Sesmolím alespoň toto:
Susie mě potvrdila to, co jsem si myslel: "Spal s jinou, nesnáším ho, ale se sebou ho spát nenechám, i když by to chtěl, i když beztak povolím...".

Vůbec celý ten dílek jsem měl (možná mylný, pak sorry SaM) pocit, že se role Frankieho a Susie obrátily - Frankie se choval najednou jako Susie a opačně. Ale Frank projevil i obavy ve věcech ženských (je vhodné, aby žena vyšetřovala znásilnění, nebude z tím mít problém??)


Ad minulý díl: Co je HEADCANON?? Question

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Já jsem přesně to říkala Wox... Že se to teď nějak sešlo, ale tohle bylo napsáno předtím, než se to v MMN stalo a nic dalšího si neuvědomuju. Ale ono je to jedno, jde čistě o ten případ na "pozadí" děje, nehodlám se zabývat obětí jako takovou jako spíš tím, jak to oběti ovlivňuje.

Nemusíš se omlouvat za svůj názor. Smile Nevím, jestli to bylo zrovna o tom, zda je vhodné, aby žena vyšetřovala znásilnění... Spíš o tom, že se to Frankovi vůbec nehodí do krámu. Laughing

Díky za koment!

Canon je, jak to bylo ve zdrojovém materiálu - například vztah Castlea a Beckett v seriálu Castle je canon, protože se v seriálu skutečně dali dohromady. Vztah Beckett a jakékoliv jiné postavy, o kterém by někdo napsal povídku, není canon, je v rozporu s canonem. A headcanon je to, co si vytvoříš v hlavě. V seriálu například není ani slovo o tom, odkud k dálniční přeložili Franka a Susannu, ale můj headcanon je, že Frank přišel z protidrogového. Headcanon nemusí být pravda, ale většinou nějakým způsobem vychází/pracuje se zdrojovým materiálem, ale neměl by to být přímo non-canon. Smile

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Počkej, to bylo vysvětlení pro inteligenty, já potřebuju verzi pro blbce. Very Happy

Čili - minulost postavy, která byla v reálu seriálu opomněna a můžu si tak vymyslet jakoukoli??

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nejenom minulost postavy. Máš třeba postavy, které se na začátku seriálu dávno znají, a tvůj headcanon je, že se třeba poznali na oslavě narozenin společného kamaráda... Prostě jakákoliv událost, která není zdrojovým materiálem (v tomto případě seriálem) jasně daná, ale ty ji máš v hlavě zasazenou takovým způsobem, že se od ní neodchyluješ.

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 265
Odpovědět s citátem
Prostě cokoli, co není v hlavním filmu/seriálu a vychází se z toho, případně se to tam občas zmíní. Asi už to chápu.. dík

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1544
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
4.

Líbí se mi vylíčení nálad komisařů včetně Tomova žravého záchvěvu Very Happy

V pátek byl patrně tak opilý, že mu bylo jedno, s kým jde do postele. - ale no tak, Sus. Nehledě na to, že nevíš, zda s ní fakt spal, tak se třeba zbytečně netrap, holka.
Já naprosto chápu její pocity a myslím, že jsi stav její mysli popsala brilantně, fakt...

„Jen jsem si představila, že Stefanie von Neumann dostala od někoho košem,“ odpověděla Susanna - no vidíš, Sus, to je radost, co? Very Happy fakt chápu Very Happy

Drobná pozornost, káva, je moc krásná. A jsem ráda, že se Tom baví, resp. že si to lehce užívá.

„Ale přišel,“ opáčil Traber a pořád se na ni usmíval tím trochu křivým úsměvem, kterým jí čas od času naznačoval, že ačkoliv je od sebe dělila propast tvořená vzděláním, sociální situací i povahou, pořád dokázal, že jí na něm záleželo - NÁDHERA.

Přestřelka je opět velmi krásně napsaná, těší mě to Very Happy
Narážka na Susanino spaní je tak trefná!

Chudák oběť Sad

„Trabere, vy dva s von Landitz fungujete především proto, že ona má rozum.“
„Ježiš dík, šéfová,“ ušklíbl se Frank - to je upřímnosti, že to ani člověk nechce slyšet Very Happy

Strašně moc mě těší, jak Frank smýšlí o zločinu znásilnění, včetně toho, že si uvědomuje své slabiny. Moc dobře se to čte - normálně bych se u něj maličko bála blbých keců, jsem moc moc moc ráda, že je ve tvé verzi citlivý. Dokonce i Gerkhan v seriálu prohodil na adresu ženy - oběti naprosto odpornou hlášku, která mi stále zní v uších a nezapomněla jsem ani na díl, kde v Kobře 11 na policajti na domnělou oběť sexuálního zločinu HVÍZDALI!!!!! Frankův přístup mě moc potěšil, děkuju.

NÉÉÉÉÉÉÉ, Semirka se steffi neeee! Shocked Shocked Shocked Shocked

„Než jsem za váma šel, volala nějaká novinářka z Weltu. Prej má nějaký další video a chce ho napřed pustit nám výměnou za exkluzivní informace. Asi se v ní hnulo svědomí či co… Nevím, zněla jako blondýna, tak jsem jí dal kontakt na tebe,“ uculil se --- aww. Děkuju!

A jinak ta hra s hádáním barvy vlasů podle hlasu v telefonu je jedna z tvých geniálních libůstek, které obdivuji a závidím.

Frank - děti - maminka - vnoučata - haha, cute.

Och ano. Novináři jsou rychlí. Když chcou.

jen ženská s ránou, která se nikdy nezahojí. - má pravdu. NIKDY.

Omlouvám se, neodpustím si to - pěkný soulad s kapitolou MMN s tím kousancem. Brr a fuj. To musí být tak strašný.

Strach o Sus je sladký, snad jim to vyjde - ale trošku se bojím, že Sus nemusí mít pravdu. Když člověk zkoumá případy sériových znásilnění, často zjistí, že oběti byly prostě ženy různých typů, byť tam třeba preference byla. Ale jak víme, u znásilnění jde především o pocit moci... a ten dá chlapovi každá vyděšená ženská bez ohledu na velikost poprsí. Pozor, Sus.

Vážně umíš krásně psát rozhovory, SaM. Z toho posledního je vidět to váhání a přesto člověk cítí, jak jsou si blízcí. Nádhera.

Dneska jsem Ti nějak lichotila, člověče Very Happy ale ne, krásný díl, moc dobře jsem si početla...

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox: Ten tvůj nenažranej Kranich se mi tam dostal naprosto nevědomky. Damn you! Laughing

Ohledně Franka a jeho smýšlení o znásilnění... Jsem si vědomá toho, že umí být bezohledný buran, což je tam taky naznačeno tím, že o tom případu uvažuje jako o něčem, co mu zkazí šance dostat se Susanně znovu do kalhot, ačkoliv se vzápětí zastydí. Ale v epizodě Odplata je hezky vidět, jak s ním zamává případ, kdy vdovec postupně vraždí chlapy, kteří znásilnili a zabili jeho těhotnou ženu. Takže si myslím, že on zrovna se na tohle téma docela krotí.

Susanna má v tomhle ohledu pravdu, násilník o její typ skutečně nestojí. Wink

Díky moc za koment!

Jinak se všem omlouvám. Vím, že včera měla být kapitola, ale ačkoliv jsem žila v domnění, že je dopsaná, zjistila jsem, že to, co píšu, je stále pátá kapitola a že jí ještě čtvrtina chybí. Teoreticky by se to dalo postnout i tak, ale nebylo by to ono, takže se to pokusím dopsat a dodat během neděle. Ještě jednou se omlouvám za zdržení.

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jak jsem slíbila, v malým zpožděním přidávám čerstvě dopsanou 5. kapitolu s názvem Nechte to Petře. Ještě jednou se omlouvám a přeji hezké čtení.

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1544
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
5.

Jsme moc rádi, že díl v pořádku uzrál, díky za něj Very Happy

protože celý film poslouchala, jak je to všechno „tupý“ a „nereálný“, a mužný alfasamec Kranich zase religiózně odmítal cokoliv s náznakem romantiky - hm, to musí být dáreček Embarassed ale na druhou stranu, pokud jim to jinak klape, je nesoulad ohledně televize úplně, ale ÚÚÚÚÚPLNĚ to poslední!

„Víš, jak měla tuhle Engelhardt tu oslavu narozenin?“ - myslíš tu oslavu, jak je kvůli jejím výsledkům v pohotovosti polovina Kolína? Myslím, že ví, Tome Very Happy ok, chápu, rétorická figura. Ale hezky mu odpověděla!

Jo tak... promiň, nečetla jsem pozorně, nebo jsem se v tom ztratila. Já myslela, že o tom, že se vzali, ví už docela dost lidí, Petra mezi nimi Embarassed

Tom trpělivě čekal, až se vrátí, nemaje odvahu říct si o pivo. - dobře dělá. Ale Petra to na můj vkus bere docela dost statečně - že už by byla srovnaná s tím, že její drahý dělá kraviny? Very Happy

Přemýšlím, jestli by byl Semir schopný opravdu nějak vyvádět ohledně vztahu Toma/sekretářky... a jo, asi by to úplně v klidu nevzal, nebo spíše - neberu tu Tomovu starost jako neoprávněnou. Přesto doufám, že s tou vinou dělal legraci a chtěl to zlehčit Embarassed

Mně se prostě líbí, jak každá ta postava do toho vnese nějaký ten element. Něco, co třeba ostatní nechápou a ona jim to osvětlí. Třeba ten zcela jednoduchý a Petrou připomenutý fakt, že spousta holek o svatbě sní a chtějí ji mít jen JEDNOU a dokonalou. A právě proto je pro Sus důležité to anulovat, aby to své případné svatební poprvé prožila krásně a se vším všudy. Že ten rozvod není jen o papírech, ale i tomhle faktoru. Ty bláho, dobře jsi to napsala, normálně mi z toho lehce zaslzely oči. Naprosto to chápu.

A pěkně odlehčeno s Petřiným snem!

„Pojď trochu upevňovat.“ - pako Smile

„Ale to je můj byt,“ vyhrkl nešťastně.
„Na tos měl myslet dřív,“ odvětila Schubert. „Dobrou noc, Tome.“ - hezky! Výchova musí být Wink

Omlouvám se za srovnání s vlastní povídkou - ale pobavil mě ten opak, kdy tehdy Semir zakázaně usnul na chatě vedle Wox a ráno se plížil na matračku, zatímco pan Kranich se plíží do postele, navíc vlastní Laughing

Spousta práce, nervů, nabouraná psychika a málokdy došlo na spravedlnost. - bohužel. Je to strašný zločin Sad

Tak už i mrtvá Shocked Shocked Shocked Shocked ne... Sad to je strašně hnusnej případ. Stejně nechápu, jak na tomhle někdo může dělat - jo, vlastně ty zmetky chytají a je spousta prací, kde si člověk nosí domů strašné obrazy, ale... brrr. Je mi té nešťastné ženy strašně líto.

Tak dlouho to Tom "citlivě" tutlal, až to prasklo takhle... podivně. Koukám, že máme stejné myšlení i v tomhle Very Happy ale jsem ráda, že to vzal Turek dobře. Koneckonců *vší silou se ovládla a nenapsala, co napsat chtěla* od jeho rozchodu uplynul delší čas a pak... Petra má se schafferovou shodnou jen pozici a židli. Nebylo by od Semira ani fér, aby měl nějaké připomínky.

Jo, padejte do Weltu.

Takže tedy zmetek, co má rád adrenalin a zároveň je takový sadista, že neváhá tak ničit ženy? Jsem zvědavá na jeho profil, ale tohle je hnusný. Přemýšlím, zda jsem někdy o takovém zločinci (reálném) slyšela.

Susanna si to očividně taky bere (ne že by to nebylo jasné už z minulého dílu)

Jupí, jupí, Welt je nej! Moc díky za zmínku o novinářce z Weltu, SaM, potěšilo mě to, opravdu.

„No do háje,“ vydechl Semir. Traber se začal tiše, nevesele smát. - Sad

Neměla ráda, když Frank mluvil sprostě. Neměla to ráda, protože mu záviděla, že si může bez uzardění instantně ulevit, aniž by musel překonávat stejné vnitřní zábrany jako měla ona. - nauč se to, milý Sus. Slovo je jen nástroj. Vhodně použitý v hodnou chvíli je stejně užitečný jako lopata.

Mladý Bretschneider už pár problémů měl a ti, co po něm šli, to většinou kariérně odskákali. Musíme být extrémně opatrní.“ - nevím, zda nedáváš falešnou stopu, ale skoro se tu povídku bojím část dál, abychom se se Sus společně nesesypaly Embarassed

Jsem ráda, že je v této povídce hodně zapojený tým Kobry 11.

Jsem zvědavá na další díl...!

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox, díky moc za koment! Když jsi zvědavá na další díl, asi bych ho měla napsat, co? Laughing

Přesně tak, neshodnout se na žánru filmu je ten nejmenší problém. Wink Petra moc dobře ví, s jakým esem si začala, a přesto s ním je, je to statečná holka. Laughing

Nemyslím si, že by vyloženě vyváděl, ale asi by pouštěl varovné řeči a připomínalo by mu to vlastní ztroskotaný vztah. V téhle fázi už si ale moc dobře uvědomuje, že vina byla někde jinde než v tom, že se denně vídali a neodpočinuli si od sebe a Toma má rád, takže upřednostňuje to, co vidí, než to, co si myslí. Smile

Nevím, jestli jsem slyšela o reálném zločinci, každopádně si myslím, že to profilově sedí. Adrenalin junkie, co si pořád a pořád dokazuje, že má moc nad životem i nad smrtí. Tím pádem ho vzrušuje i moc nad ženami. Smile Jinak můžu prozradit, že falešná stopa to není, a Susannu ten případ (ale nejen ten) docela dostane - každopádně trochu jinak, než si asi myslíš. Smile

Ještě jednou díky!

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Přidána 6. kapitola: Obrat. Užívejte!

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Hurá, nový díl! SaM, promiň že jsem nekomentoval dříve ale nějak jsem se na to prostě necítil. Ale, nyní komentuji. Super že je tu nový díl:



Chudáci, holky - takhle zírat do počítačů je sakra nebezpečný XD

„Vlastně není moc o čem mluvit. Je to jen formalita. Podepsali jsme jedny papíry, podepíšeme druhé papíry a všechno bude zapomenuto." - Wow, moc hezká věta. Po přečtení jsem se trochu rozesmál, no nevím proč

„No nazdar,“ zahučel Frank, vešel k Susanně do bytu a zavřel za sebou. Zkontroloval čas na hodinkách a pozvedl obočí; holky zjevně uměly pařit." - zase hezká věta. Dobrej trochu ironickej humor, pobavilo Laughing

Potřebovala čas – hodně času – a bála se, že Frank nemá dost trpělivosti. - To tedy nemá Sus, alespoň podle mě. JASNĚ, že potřebovala čas! Twisted Evil

Hezkej díl, líbí se mi i ten lehký humor, a nevím...ale celá povídka mi připadá hodně pesimistická. A navíc umíš psát naprosto SKVĚLE dialogy, chválím! Very Happy

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1544
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
6.

Ty hrníčky jsou velmi pravdivé...

„Vidíš?“ pozvedla Schubert obočí. „Nesrovnávej mě se zbytkem stanice.“ - hezky vybraná demonstrace toho, že to Petra umí SAKRA držet jazyk za zuby Very Happy

Haha, jak hned Sus žehlí... ale musím říci, že se mi moc a moc dobře čte, že je Tom šťastný. Ta představa je hrozně fajn Smile

Pozor na jazyk, Petro, tohle mohlo Susannu dost bolet. Na druhou stranu, slečna... vlastně už paní Von Landitz (nebo paní Traberová?
Laughing Laughing Laughing Laughing ) by mohla odlišit přátelskou nabídku od touhy po drbech přímo od zdroje. Na druhou stranu se nedivím, že po té nabídce neskočila hned. Ach jo.

A do přátel se Petra nebála investovat nikdy. - ale musela jsem se trošku přeorientovávat (hlavně teda v minulém díle), když v minulé povídce byly velké kamarádky Smile

A, tak přece jen rozhovor!

Petra se nemýlila; umírala to s někým probrat. - Petra je super!

Hm... Susanna je sebekritická a vinu vidí hlavně na své a Frankově straně (jé, takoví lidé ještě existují?), já si ale myslím, že Tom se Semirem si zaslouží větší kapky. Vrazit nabitou zbraň opilým je prostě... hloupost. Je mi Sus opravdu líto, hlavně když z ní vylezlo, že si fakt představuje svatbu...

Petra rychle zabrzdila, jak leknutím málem přejela parkovací místo. - ona to nevěděla Shocked Shocked Shocked Shocked ach, Petro, hlavně ji nezklam a někde to nevycinkej, Susanna zjevně potřebuje vědět, že nějaké kamarádce může důvěřovat Sad

Zamotala jsem se Sad myslela jsem, že Tom a Semir o té "svatební noci" ví Embarassed ach, sorry.

podivila se Petra s jistou shovívavostí, s jakou mluví člověk, který vytušil, že je v pár ohledech zkušenější než jeho společník. - líbí se mi, jak v pár slovech velmi trefně vystihneš tu situaci a ten stav...

Proboha, bude muset najít toho taxikáře a zastřelit ho. - Laughing ten bude zvyklý. A krásko, jako von Landitzovou by tě stejně nepoznal, ten nebude tvůj vysoký rod znát Very Happy

Petřina rada je upřímná, odvážná, vyvolaná alkoholem... ale tak trošku pohádková. Ale i mně by se líbilo, kdyby to nevyšumělo Embarassed

Ok, Traber. Traber za dveřma. Lol. On ji jde kontrolovat... líbí se mi, jak se o ni stará, jak mu na ní záleží Sad

Ta scéna s polibkem a překvapeným Frankem je výborně napsaná, je hot... ale zároveň působí zoufale. Je mi Susanny líto, pokud se dokáže projevit jen když se napije. Ale pořád je na tom lépe než já, já to neumím vůbec Sad

Frank byl její odpovědí na chvíli natolik v šoku - to jsme dva...

a doprdele, jestli mu za tohle někdo nedá medaili za sebeovládání, tak už ji nesmí dát nikdy nikomu. - já ti dám klidně Nobelovku, Trabie. Za tohle jsi ji zasloužíš, včetně té úvahy o tom, jak by se cítila (i on), kdyby se spolu zase vyspali a on byl přitom střízlivý. Uah, je hustej a fakt mám z jeho uvažování a vůbec přístupu radost!

Alkohol vždycky boural zábrany a ukazoval lidskou povahu v její nahé přirozenosti. - jak kdy...

Je to fakt frajer. Co frajer - FRAJER! S capsem. Hvězdičkou. Já nevím s čím ještě.

"Musíš mít aspoň něco, co mi můžeš říct.“ - Kranichu, už jsi toho podělal dost, to chceš ještě drby? Nebo snad míníš něco z toho využít k záchraně situace?

„Přeběhl k nepříteli,“ zahučel Kranich. - Vrrr.

Engelhardt je ještě pozorně změřila pohledem jako někdo, kdo si není tak úplně jistý, jestli se mu za zády neděje něco nekalého - to úplně vidím!

Ne, další znásilněná... Sad

„A to je pro nás vždycky dobrá zpráva. Z toho vrcholku světa je většinou čeká ten nejtvrdší pád.“ - velmi si přeji, aby měla pravdu - ale taky to může být tím, že VÍ, že je neporazitelný. Doufám, že ho dostanou a že dostane flastr.

Procedila tu druhou větu skrz zuby s největším sebezapřením a Frank najednou ztratil veškerou chuť s ní dál komunikovat. - nedivím se mu. A líbí se mi, jak narovinu řekl, jak si za sebe představuje další postup. Tvůj Frank je boží chlap. S chybama, v mnoha věcech bordelář a harant, ale jinak MUŽ v tom nejlepším aspektu.

Tak držím pěsti, Sus, ať dokážeš ty své ulitózní tendence překonat.
Udělej to, má milá, jinak si zničíš život :/

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Hartmutt Freund z KTU: Nemusíš se omlouvat, buď se ti chce komentovat nebo nechce. Radši žádný koment než napsaný z pocitu povinnosti. Wink Pesimistická mi povídka nepřijde, ale díky, za každý názor jsem ráda.

Woxys: Petřina rada je podle mě vyloženě praktická a realistická. Smile Z mé zkušenosti alkohol bourá zábrany u většiny lidí a ještě jsem nepotkala člověka, který by měl nametený dost mentálních schopností, aby si složitě vymýšlel nebo jeho případná lež byla nerozeznatelná od pravdy. Díky za koment - potěšilo mě, jak jsi definovala mého Franka, o něco takového jsem se snažila. Smile

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tehdy v noci (10/10)
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 2  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma