AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Záskok
Amrodel


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 48
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Po dlouhatánské době se mi zase vrátila nálada na psaní povídek. Proto jsem pro začátek prošla některé ze svých starších povídek, které byly na minulém foru a dala jim nový kabátek. Některé věty jsem musela přepsat, jiné vynechat a hlavně opravit tunu hrubek. Tato povídka je taková jednodušší, ale snad pobaví.

Záskok

„Tak se tady mějte pěkně, panstvo! A až se vrátím, nechci tu mít stoh stížností na některého z vás“ zavolala ještě na své podřízené šéfová. Teď jí čekalo nádherných čtrnáct dní v Řecku. Už si ani nepamatovala, kdy měla naposledy dovolenou. Pokud by se podívala do svého loňského diáře, zjistila by, že to bylo téměř před rokem, ale množství nekonečné práce způsobovalo, že se to Anně zdálo jako věčnost. Dnes v sedm hodin večer jí letělo letadlo do Athén, kde ji na letišti čekala jedna velmi dobrá kamarádka, se kterou se poznala a skamarádila na policejním školení v Mnichově. Jmenovala se Julie a byla Švýcarka, ale pocházela z části, kde se mluvilo německy, takže neměly problém s jazykovou bariérou. Obě byly fascinované antickým Řeckem, což byl jeden z důvodů, proč se tam Julie nedávno přestěhovala. S Annou si naplánovaly, že prolezou snad všechny antické památky. A že jich v Aténách je. Naštěstí byl konec září, takže v Řecku už nebylo tolik parné počasí jako během letních prázdnin.
„Užijte si to tam“ odpověděla jí Petra, která jako jediná zaregistrovala, že šéfová je na odchodu. Semir s Tomem byli někde na dálnici a Hotte se hádal s Dietrem.
„Hotte, Dietře!“ zavolala na ně šéfová o poznání důrazněji.
„Ah, vy už jedete, tak zatím nashledanou.“
„Nashle“ řekla ještě šéfová a už zmizela ve dveřích. Dole před stanicí nasedla do svého auta a vydala se domů, aby si dobalila poslední maličkosti.

„Petro, kdo bude teď vlastně šéfku zastupovat?“ zajímal se Hotte. Doufal, že by mohl dostat druhou šanci a že fiasko z případu s kradenými obrazy se nebude opakovat.
„Ne, Hotte, ty to opravdu nebudeš. A nebude to ani Semir. Přijde prý nějaká náhrada. Z Berlína.“ řekla uznale sekretářka
„Hmmm. A kdy se má dostavit?“ otázal se pro změnu Dieter
„No, na velitelství říkali, že…“ chtěla říct kdy, ale nebylo jí to souzeno. Na centrálu totiž vtrhla ženská, hubená jak párátko na jednohubky, vlasy havraní barvy stažené do pevného drdolu a s černými hranatými brýlemi alá Zuzana Slavíková z pořadu Nejslabší máte padáka.
„…právě dorazila“ šeptla Petra. Kdyby Dieter nebo kdokoliv jiný měl pochybnosti, že nově příchozí je záskok za jejich milou šéfku, musel by z jejích rtů odezírat, aby se dozvěděl odpověď.
„No co na mě tak koukáte? To nemáte co dělat, nebo co?“ utrhla se na ně. Petra si s Hottem a Dietrem vyměnili významné pohledy.
Hotte se rozhodl, že si zahraje na odvážnýho, a tak se postavil a opáčil: “Pardon, ale kdo jste, že si sem jen tak vlítnete a začnete nám hned rozkazovat“
„Prosím?“ zeptala se nevěřícně příchozí a sjela Hotteho přísným a zároveň pohrdavým pohledem. „Jmenuji se Marie von Imst, jsem vrchní komisařka a po čtrnáct dní budu zastupovat Annu Engelhardtovou“
„Eh…er…pardon…omlouvám se…to jsem nevěděl“ koktal Hotte
„Tohle bude dlouhých čtrnáct dnů“ povzdechla si jejich nová šéfka a odešla do své kanceláře.
„Jo, to bude“ vydechl Hotte. „To bude pro Toma se Semirem nepříjemný překvapení až uvidí tuhle naší novou šéfovou“
„Nazdárek, lidi, tak jak to de?“ zavolal na své kamarády hned ve dveřích Semir
„Ani se neptej. Přišel záskok za šéfku“ prohlásil chmurným hlasem Hotte
„Fakt? A to jsem si myslel, že dorazí nejdřív zítra“ prohodil stále ještě zvesela a také trochu víc nahlas Semir, když z šéfčiny kanceláře vyrazil její záskok:“Co to tu tak řvete? A kdo vůbec jste“ zeptala se zvláštním pisklavým hlasem.
„Cože? Co tim myslíte, kdo jsme? My tady pracujeme, jestli jste si ještě neráčila všimnout.“ Ze Semira se během okamžiku vytratila jeho veselost a dostával se do ráže.
„Aha. Takže Gerkhan. A vy“ ukázala na Toma „budete Kranich. Koukám, že za Engelhardtové tady nebyl žádný řád. To se během těch čtrnácti dní změní, holenci“
„Holenci?“ zeptal se udiveně Semir „To tim myslí jako nás?“
„Už to tak vypadá“ odpověděla mu sklesle světlovlasá Petra.
Teď je všechny čekaly dva týdny pekla a už první den se s ní Hotte a Semir pohádali. To jim to pěkně začínalo. Semir s Tomem si řekli, že nesmí rozbít jediné auto. Netušili, jak by jí to měli vysvětlit, a co víc, požádat ji o přidělení nového auta. Oba se dali do psaní hlášení. Bylo jim nad slunce jasné, že kdyby je nenapsali, přiřítila by se ta furie a nejspíš by nad nima stála tak dlouho, dokud by to nenapsali. Jako paní učitelka nad žáčky, kteří zůstali po škole za nějakou lumpárnu. „Furie“, tak začali důvěrně říkat své náhradní šéfce. Konečně nastal večer a všichni se chtěli vydat domů. Jen šéfová trvala na tom, že nepůjdou, dokud si po sobě neumejou všechny hrnečky od kafe. Semir sice namítl, že tohle vždycky dělali uklízečky. Odpověď všem vyrazila dech. Furie jim se sladkým úsměvem prozradila, že dala uklízečce volno a že si budou muset uklízet sami. Prý že je to naučí nebrat si na každý kafe novej hrneček. Tak takové bylo pondělí 19. září pro dálniční policisty z Kolína.

A nyní následují události z úterka:
Hned, jakmile se na služebnu dostavili všichni její obyvatelé, otevřely se dveře k šéfové do kanceláře a vyšla z nich Marie von Imst. Všichni ztichli. Jednak je zajímalo, co se bude dít a jednak z ní měli trochu strach.
„Takže jsme se tu konečně všichni sešli, chtěla bych vám sdělit několik informací.“ Začala svůj proslov Furie a obřadně se kolem sebe rozhlédla. „Tak za prvé. Chci, abyste mě oslovovali „paní vrchní komisařko von Imst“
„Hmmm“ zabručeli její podřízení
„Říká se: Ano, paní vrchní komisařko von Imst!“ zahřměla Furie
„Ano, paní vrchní komisařko von Ims“ zopakovali to všichni po ní jako žáčci v první třídě. Semira napadlo, že už to nějak moc začíná připomínat základní školu.
„Tak, za druhé, jelikož jsem vaše šéfová, udělám menší opatření, proti tomu, komu by se nelíbili mé nápady. Takže, ten kdo má hodnost vrchního komisaře, ať předstoupí“ zavelela Furie, ale ani Tom ani Semir se k tomu nějak neměli. Něco jim říkalo, že tohle nedopadne dobře.
„No, tak. Bude to?“ Vřískla Furie. Tom a Semir velice neochotně udělali krok vpřed.
„Á, výborně. Tak pánové, vzhledem k tomu, že jste včerejší hlášení nevyplnili zcela podle předpisů, tak vás degraduji na komisaře.“
„Cože? To přece nemůžete. A s těma hlášeníma to není pravda. Vždycky jsou napsaný podle předpisů“
„Je tohle vaše písmo?“ zeptala se Semira a ukázala mu cár papíru
„Hmmm“ zavrčel místo odpovědi Semir
„Ano, paní vrchní komisařko von Imst!“ zahřměla
„Ano, paní vrchní komisařko von Imst“ řekl Semir tím nejjízlivějším tónem, jaký dovedl. To písmo na papíře bylo opravdu jeho, ale byl si jistý, že to on nepsal. Musel to být podvrh. „To písmo je sice moje, ale tohle jsem nepsal!“ vykřikl rozhořčeně Semir
„Chcete snad říct, že je to podvrh“
„Ano, přesně to chci říct!“ zuřil Turek, protože se mu nelíbilo, jak s ním a s jeho kolegy ta furie zametá.
„Nevymýšlejte si pane Gerkhane! Od teď jste s Kranichem pouze, zdůrazňuji pouze, komisaři. Kdyby byli Tom se Semirem uniformovaní policisté, jistě by si Furie tuhle chvilku vychutnala. Několika ráznými pohyby by jim strhla z ramen frčky, které si tak pracně získali. Naštěstí uniformy neměli, a tak byli tohoto ponižujícího rituálu ušetřeni.
„A za třetí vám chci ještě zopakovat, abyste si po sobě všechno uklízeli a než odejdete domů, zkontroluji to po vás. Běda vám, jestli narazím na nějaké smítko! A teď všichni zpátky do práce!“ pobídla je Furie

Někdy kolem poledne dostali zprávu, že na dálnici A4 se nějaký šílenec v růžové Toyotě řítí více než nepřiměřenou rychlostí a že ohrožuje ostatní řidiče. Semir popadl svou bundu, Tom sako a vyběhli z centrály jak střely. Nasedli do Tomova Mercedesu a vydali se vstříc honu na šílence.
Chvilku po tom co odjeli, se z vysílačky ozval ten ječivý hlásek jejich dočasné šéfky, který by poznali i kdyby byli hluší. „Kranichu, Gerkhane, jestli na tom autě bude jediný škrábaneček až se vrátíte, tak si to s váma vyřídím a budete rádi, když budete moct zůstat u policie jako dopraváci v uniformě“
„Ano, slyšíme, autu se nic nestane“ snažil se Semir o co nejsladší hlas, ale moc se mu to nedařilo. Když si byl jistý, že je Furie už nemůže slyšet tak prohodil: “To radši budu ten dopravák, než ji mít za šéfku“
Po chvilce už před sebou uviděli ono růžové auto. To auto se prostě nedalo přehlédnout, díky své nechutně sytě růžové barvě a kvůli troubení řidičů, kolem kterých se Toyota prohnala. Semir postavil na střechu majáček a Tom podřadil a sešlápl plynový pedál až na podlahu, načež jejich modré vozítko vyrazilo prudce vpřed. Toyota jim sice chvilku unikala, ale pak se přeci jen dostali na její úroveň a začali se přetlačovat, a tak se do krásného tmavě modrého laku Tomova auta dostalo pár růžových šmouh, ale to Tom se Semir ignorovali. Zatím museli, škrábance vyřeší později, ale teď bylo potřeba se soustředit na ujíždějící auto. Nakonec se jim podařilo Toyotu přitlačit na svodidla a po chvilce obě auta zastavila. Řidič Toyoty byl notně opilý, a tak Semir s Tomem ho strčili k sobě do auta. Když Tom za ním zavíral dveře, všiml si něčeho, z čeho se mu udělaly mžitky před očima. Dveře jeho auta byly trochu prohnuté a také trochu růžové. Při pohledu z boku auto připomínalo modrorůžovou zebru.
„To snad ne. Furie mě zabije“ vydechl Tom. Semir se na to šel podívat a prohlásil „To bude dobrý, u nějaký benzinky koupíme vosk a rozleštíme to.“
„Hm, a co to promáčklý?“
„Zastavíme se u Hartmuta, ten ti to jistě opraví a Furii o tom neřekne ani slovo.“
A jak řekli, tak udělali. Jenže jim nebylo dopřáno, aby to měli tak jednoduchý s nápravou škod. Když odjížděli od Hartmuta, opilci se udělalo nevolno a obsah svého žaludku hodil Semirovi za krk. Od zvratek nebyl jen Semir, ale i interiér vozu. A taky to pěkně páchlo.
„Fuj, to abych teď zajel domů a umyl se. Bože, to je smrad“ vzdychl Semir
„Tobě to neuškodí, když se taky jednou umeješ“ zasmál se Tom
„No jo, no.“ Zabručel Semir
Tom zavolal kolegům na stanici, aby si přejeli pro toho opilce, že musí se Semirem ještě někam zajet, aby jim mezitím neutekl nebo něco nezničil. Při slově nezničil se podíval na nešťastné sedačky, které byly zlity částečně natráveným obsahem opilcova žaludku.

Kolem druhé hodiny se konečně vrátili na stanici. Petra tam nebyla. Asi jela něco zařídit. Chtěli se nenápadně proplížit do své kanceláře, ale když tu náhle zazvonil Semirovi telefon. Byla to Petra, která potřebovala vědět pár údajů o opilém závodníkovi. Semir jí šeptem řekl, co potřebovala a rozhlédl se kolem. Nikde Furii neviděl, a tak směle vykročil ke dveřím své kanceláře. Když s Tomem otevřeli dveře do své kanceláře, stála tam.
„Ale, ale, kdepak jste tak dlouho byli? Pokud vím, tak jste měli jen zadržet a přivést toho opilce. A co jste udělali? Zavolali jste kolegům, že si pro něj mají přijet, abyste se mohli někam vypařit!“
„Ale takhle to není! Totiž, zavolali mi z nemocnice, kvůli pravidelnýmu očkování na tetanus, tak jsem se tam musel stavit“ zalhal suverénně Semir
„Aha, takže pro příště, budete mi hlásit každý svůj krok, nebo vás nahlásím za dezerci z policejních řad,“ prohlásila a odešla
„Dezerci z policejních řad?“ podivil se Tom, „to existuje?“
„Silně pochybuju. Ale věřím tomu, že je schopná využít jakkýkoli příležitosti, aby nás mohla znemožnit“ pravil Semir. Potom se dali do psaní hlášení. Dokonce si z knihovničky za Petřiným stolem půjčili stostránkový manuál pro psaní hlášení, ale stejně ho nepoužili. Po tolika letech u policie se jim způsob psaní hlášení vryl do paměti, že nebylo možné, aby ho napsali špatně. Jak se odpoledne chýlilo ke konci, někteří členové dálniční policie chtěli odjet domů. Před odjezdem ale museli zavolat Furii, aby zkontrolovala čistotu jejich míst. Po této kontrole odemkla dveře a dotyčný mohl jít domů. Tak se stalo, že tam Semir s Tomem zůstrali jako poslední. Samozřejmě tam byla také Furie. Ta momentálně stála ve dveřích jejich kanclíku a neustále jim říkala, že dělají něco špatně a tak podobně. Nejdřív, že nemají mít otevřená okna, protože by se tamtudy mohl na služebnu někdo vloupat, pak že se Semir nemá vrtět na židli, neboť škřípe nebo že Tom má sedět rovně a nehrbit se u psaní. Semir už to nevydržel a vyjel na ní, že si ty hlášení může psát sama a že on jde domů. Tom se taky zvedl a s se slovy: „Už toho mám plný zuby“ také odešel. Furie se jenom zlomyslně usmála. Už měla připravený další nápad, jak znepříjemnit našim hrdinům život.

Další den ráno při příchodu na centrálu nikdo nemohl přehlédnout barevný lístek, na kterém stálo:

OD STŘEDY 21.9. BUDE KAŽDÝ POLICISTA V CIVILU NOSIT SAKO ČERNÉ BARVY, KALHOTY TÉŽE BARVY, STEJNĚ JAKO BOTY. OD TOHOTO DNE BUDE TENTO OBLEK BRÁN JAKO UNIFORMA PRO POLICISTY V CIVILU. KDO NEUPOSLECHNE ROZKAZU VRCHNÍ KOMISAŘKY VON IMST, BUDE POTRESTÁN!!!

Když si toho papíru všimli Tom se Semirem, začali hned o tom debatovat
„To máme bejt jako Muži v Černém? Copak my honíme mimozemšťany?“ zlobil se Semir
„Zatím ne, ale mohli bysme. Vim o jednom co sedí v kanceláři naší milé šéfové“ odtušil Tom a pak se Semirem rozesmáli. Pak Tom nasadil vážnou tvář a prohlásil: „To by sis měl zajít nějaký koupit“
„Hele, nech si toho. Abys věděl, tak já nějaký kvádra mám. Jen v nich nechodim každej den jako někdo“
„Tak co, kdy se pojedeš převlíknout?“ posmíval se Semirovi Tom
„Kašlu na to. Nemá přece pravomoc na to, aby to mohla nařídit“
„To není pravda pane Gerkhane! Právě dneska ráno byl přijat zákon, že to velitelé jednotek mohou nařídit“
„A jakej tohle má smysl? Copak není policajt v civilu od toho, aby lidi nepoznali na první pohled, že je policajt? Když někde nějakej zločinec uvidí člověka komplet v černym, řekne si: Hele policajt v civilu. To jsou ty fízlové fakt tak blbý, že nosej stejný oblečení?“ zuřil Semir
„Pane Gerkhane, musím vás upozornit, že jestli do dnešního poledne nebudete na sobě mít předepsané oblečení, pošlu vás okamžitě do vězení s tím, že jste právě vyvraždil svou rodinu. A nebojte se, že bych se o to nepostarala. Jakpak by se vám líbilo ve společnosti vašeho známého Paschalkeho“ řekla důrazně Furie. Semir místo odpovědi potichu zavrčel něco ve smyslu „nechtěla byste tam jít sama?“ a jel se tedy převlíct. Po půl hodině byl zpátky, nasedl s Tomem do Turkova BMW a jeli na obhlídku svého rajonu. Celé dopoledne se nic nedělo, a tak se v klídku stavili na oběd do Bistra Moni Wagnerové. Po výborném obědě se vrátili zpátky na služebnu. Docela je překvapilo, když tam Furie nebyla. Celé osazenstvo této služebny právě sedělo s nohama na stole a pokřikovali na sebe. Konečně se všichni cítili uvolněně poprvé od té doby, co odjela Engelhardtová. Furie se neukázala ani odpoledne, takže měli ten den klid. Skoro jako za časů Englehardové.

Čtvrtek už byl horší. Od rána Furie pobíhala po stanici a každýmu jen kecala do věcí, které právě dělal. Semir s Tomem se pro změnu dostali do průšvihu. Zrovna jeli po obhlídce rajonu zpátky na stanici, když je předjel nějaký člověk a jeho spolujezdec měl masku jako ze Scary Movie. Tom se Semirem se trochu zasmáli, ale pak ho pustili z hlavy. Pak se ještě stavili u pumpy, aby natankovali benzín, když do prodejny vtrhl ten chlápek s maskou alá Scary Movie na hlavě. Semir s Tomem se okamžitě schovali za regály, aby mohli útočníka dopadnout zezadu (sice věděli, že to není moc fér, ale ten chlap přece jenom přepadl benzinku, takže jim to ani tolik nevadilo). Najednou zazněl výstřel a prodavač se sesunul na zem. Na jeho košili rozkvétal rudý květ. Netrvalo to ani minutu a prodavač zemřel. Teď už se Semir s Tomem nekryli za regály, ale vrhli se na útočníka. Ten chtěl utéct, ale měl tu smůlu, že mezi ním a dveřmi byli dva zuřivý policisté, kteří mu chtěli evidentně zabránit, aby utekl, a tak namířil zbraň proti skleněné stěně a opět vystřelil. Sklo se roztříštilo a útočník se lehce přenesl přes nízký regál stojící u okna a byl pryč. Tom se Semirem vyběhli z prodejny, ale nikoho neviděli. Věděli, že útočník přijel autem, protože ho už předtím viděli, takže rychle nasedli do auta a vydali se na dálnici. Hledali bílý Ford Ka. Po chvilce ho uviděli jak odbočuje na odpočívadlo. Jeli za ním a když tam přijeli, uviděli jak ten muž s maskou a nejspíš jeho komplic vystupují z auta a běží do lesa. Tom se Semirem neváhali a rozběhli se za nimi. Bohužel nevěděli kudy běžet, a tak se vydali na zdařbůh lesem. Samozřejmě, že nikoho nenašli, takže se vrátili k autu a jeli zpátky na služebnu. Tam na ně čekala jejich šéfová von Imst. Nejdřív je seřvala tak nahlas, že to bylo slyšet i venku na parkovišti před stanicí za to, že jim pachatel utekl. A pak jim oznámila se škodolibým úsměvem na tváři, že pátek, sobotu a neděli stráví v tělocvičně a na městském stadionu, protože si musí zlepšit fyzičku, aby jim žádný další zločinec neutekl. Nedalo se říct, že by z toho byli nadšení. Ba právě naopak. Semir byl po zbytek dne vzteklý, protože měl na víkend naplánovaný výlet na závodní okruh a tam se prohánět v motokárách. A Tom? Ten taky neměl moc dobrou náladu. Místo příjemného lenošení bude muset makat v tělocvičně. Báječná představa, co?

Pátek se pro Toma se Semirem nevyvíjel zrovna podle jejich představ. Už v půl osmé ráno se museli dostavit do městské tělocvičny. Tam už na ně čekala Furie a nějací dva muži. Jak se ukázalo, jeden byl trenér profesionálních atletů, který se měl postarat, aby se přes víkend hezky proběhli a ten druhý byl trenér bojových umění. Dopoledne se měli věnovat běhání a podobným nepříjemnostem a odpoledne následovala bitka se vznešeným názvem karate. K obědu dostali misku něčeho, co vypadalo jako krmení pro králíky a k pití jen vodu nebo iontové nápoje. Takhle to probíhalo po celý víkend.

V pondělí byli oba dva tak utahaní, že málem přišli pozdě. Už první den, kdy k nim přišla Furie ji začali nesnášet. V půlce týdne si mysleli, že museli v minulých životech provést něco hrozného, když je Bůh takto potrestal. A nyní si byli jisti, že tohle je horší než peklo. Pak ale Petra dostala nápad. Bylo jí totiž divné, že Furie vůbec nezastává funkci šéfky a že je jen komanduje. Pokud věděla, tak Engelhardtová každou chvilku s někým jednala po telefonu nebo dělala něco jiného určitě užitečného. Proto milá sekretářka zkusila zadat do počítače jméno „von Imst“. Počítač nic nenašel. Vytáhla malý kompaktní fotoaparát, a když se Furie vydala na svojí buzerovací obhlídku centrály, nenápadně ji vyfotila. Potom už pro ní nebyl problém dostat fotku do počítače a pak vyhledávat podle fotky. Teď už počítač vyplivl nějaké ty výsledky. Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že von Imst není vrchní komisařkou a rozhodně neměla čistý trestní rejstřík, takže ani nemohla být policistkou. Petra nechtěla vstávat od stolu, aby neupoutala pozornost Furie, když by šla Tomovi se Semirem říct, co ví. Tak jim poslala e-mail. Po pěti minutách jí přišla odpověď s poděkováním a pak také s něčím, co vypadalo jako obrázek ďáblíka, ale složený z různých závorek a pomlček. Pak se vydali do konceláře Furie, aby se jí zeptali na několik otázek ohledně její minulosti.
„Dobré dopoledne“ řekli oba s úsměvem
„Přejete si něco?“ zeptala se jich
Pak už to šlo ráz na ráz. Tom na ni hned zaútočil (zatím jen slovně), že je stará podvodnice, že vědí, že není vrchní komisařkou, a nakonec jí barvitě vylíčil některé její prohřešky vůči zákonu. Semir tam jen stál se založenýma rukama a s úsměvem pozoroval celé dění. Pak se von Imst zvedla a popošla k nim a řekla: „No konečně vám to došlo, vy idiotové“ a zároveň se v jedné vteřině rozmáchla a dala Tomovi pěstí do zubů, v druhé vteřině už stála čelem k Semirovi, kterého zneškodnila prudkým kopnutím kolenem do břicha. Potom už jen za ní bouchly dveře a jako střela vyrazila ke svému autu. Pár chvilek trvalo, než ze stanice vyběhli Tom se Semirem. V jednom ale měli štěstí, když Furie nastartovala svůj Fiat Uno a rozjela se, po dvanácti metrech jí upadlo přední kolo. Tom se k ní rozběhl, aby ji za límeček vytáhl z auta. Semir se k autu dostavil o něco později, protože nemohl tak rychle běhat s bolavým břichem.
„Chodila jste na policejní akademii?“ vyjel na ní Semir
„Polib mi“ odsekla mu
„Říká se ne, pane vrchní komisaři Gerkhane!“ zařval na ní Semir
„Ne, pane vrchní komisaři Gerkhane!“ zařvala „Stačí vám to? Doufám, že jo, protože se už s váma nehodlám dál obtěžovat, vy nuly!Tejden! Tejden vám to trvalo, než jste na to přišli. Jak jen můžou takový paka pracovat u policie, to vážně nechápu“
„Tak si myslim, že ji můžem v klidu zatknout, co myslíš, Tome?“ otočil se na svého parťáka
„No jasně. A obviníme jí z neoprávněného zastávání postu velitelky jednotky, za urážku veřejného činitele, taky za to, že si před odjezdem nezkontrolovala stav svého vozidla…hmmm… že je naprosto vypatlaná, no a myslim, že to by mohlo stačit, ne?“
„Možná bysme ještě mohli přidat, týrání policistů“ usmál se Semir.
Potom postavili von Imst na nohy a odvlekli ji do cely předběžného zadržení. Jak se jim ulevilo, když ji měli konečně z krku.

Ale další den ráno je čekalo velké překvapení, když na centrálu vešla Engelhardtová
„Šéfová, co vy tu děláte? Neměla jste být ještě na dovolené?“ zeptal se jí trochu vyjukaně Hotte.
„No, víte, už mě to tam nebavilo, protože mi tam něco chybělo. Práce a tak skvělí lidé, jako jste vy“ řekla šťastně.
„No tak tedy, vítejte zpátky“ odvětil jí Hotte, celý šťastný, že úplně zářil jak sluníčko.

Pak si šéfová zavolala Toma se Semirem do své kanceláře
„Tak jsem se dozvěděla, že jste byli degradováni. Proč?“
„Ona paní vrchní komisařka nesnesla, že máme stejnou hodnost jako ona. Tak nás jednoduše degradovala,“ špitl Semir
„Aha,“ řekla jen šéfová. Dál listovala papíry a pročítala si zprávy o událostech minulých dnů, když díky otevřeným oknům vítr sfoukl několik papírů z Annina stolu a Semir se sklonil, aby jí je podal.
„A děkuji, pane Gerkhane. Myslím, že si za to zasloužíte povýšení. A vy také Kranichu. Viděla jsem vás, jak jste se právě chystal také ohnout a posbírat ty papíry“ dodala s šibalským úsměvem šéfová.

Konec
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
mimika


Založen: 05. 12. 2009
Příspěvky: 28
Bydliště: Komárno, SK
Odpovědět s citátem
velmi vtipna poviedocka:) no proste krasa Razz podarila sa ti pekne Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
První povídka, kterou po dlouhé době na PF čtu a zrovna takový klenot! Laughing Teda, "Furie" von Imst je celá Umbridgeová! Laughing Laughing Laughing

„Hmmm“ zabručeli její podřízení
„Říká se: Ano, paní vrchní komisařko von Imst!“ zahřměla Furie

Tohle je parádní, úplně slyším ten tón a vidím ty jejich výrazy Laughing

nějaký šílenec v růžové Toyotě
Fůůůůůůůůůůj! Laughing

OD STŘEDY 21.9. BUDE KAŽDÝ POLICISTA V CIVILU NOSIT SAKO ČERNÉ BARVY, KALHOTY TÉŽE BARVY, STEJNĚ JAKO BOTY. OD TOHOTO DNE BUDE TENTO OBLEK BRÁN JAKO UNIFORMA PRO POLICISTY V CIVILU. KDO NEUPOSLECHNE ROZKAZU VRCHNÍ KOMISAŘKY VON IMST, BUDE POTRESTÁN!!!
Ach Bohové, tohle je úžasné Laughing

V jednom ale měli štěstí, když Furie nastartovala svůj Fiat Uno a rozjela se, po dvanácti metrech jí upadlo přední kolo.
Ano, kvalitní autíčko Laughing ještě, že neměla něco spolehlivějšího Laughing A jak ty dva pobila, hahaha! Laughing

„Polib mi“ odsekla mu
„Říká se ne, pane vrchní komisaři Gerkhane!“ zařval na ní Semir

Krásně, krásně jí to vrátil! Laughing

„A děkuji, pane Gerkhane. Myslím, že si za to zasloužíte povýšení. A vy také Kranichu. Viděla jsem vás, jak jste se právě chystal také ohnout a posbírat ty papíry“ dodala s šibalským úsměvem šéfová.
A sladká tečka na konec: věřím, že takhle by to Šéfka udělala Laughing

Skvělá povídka! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Záskok
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma