| Nesmrtelnost neexistuje | |
Em
Založen: 16. 02. 2013 |
Příspěvky: 38 |
|
|
|
Zaslal: 6.2.2014 21:12 |
|
|
|
|
V takové nějaké smíšené náladě jsem napsala tuhle povídku. Samotnou mě překvapilo, jak moc je krátká, když jsem jí sem dala, ve Wordu vypadal mnohem delší. Je trochu zvláštní, ale doufám, že se vám bude alespoň trochu líbit. Předem děkuji za komentáře.
Tak už dost žvanění a přeju příjemné čtení.
Em
Nesmrtelnost neexistuje
Najednou je viděla všechny. Všichni stáli v řadě, dívali se na ni a usmívali se. Jako první stál André Fux. Zdálo se jí to nemožné, vždyť ten přeci zahynul na Mallorce. Nebo ne? Svitla v ní malá naděje. Bohužel ne na dlouho. Vedle Andrého stál Tom. Tom Kranich, Semirův bývalý kolega a nejlepší přítel. Ten, co ho zastřelili tenkrát při té akci v dětském domově. Raději na to ani nechtěla myslet. Další v řadě byl Chris Ritter. Toho si také velmi dobře pamatovala. Nejdříve ho podezřívali z Tomovy vraždy, ale nakonec z něj na nějaký čas byl Semirův parťák. Až do onoho osudného dne, kdy ho zastřelil ten parchant Sander Kalvus. Ale ani on nakonec spravedlnosti neunikl, zatknout ho pomohl Semirův nejmladší parťák‚ Ben Jäger. Vedle Chrise ale stál ještě jeden muž. Pohled na něj jí bolel ze všech nejvíc. Nebyl to nikdo jiný než Horst Herzberger. I když by to nikdy nepřiznala, byl to její nejmilejší kolega. Věděla, že pro ni má slabost, ale nikdy mezi nimi k ničemu nedošlo. Když Hotteho zastřelili, teprve potom si uvědomila, jaká to byla chyba. Ale bylo už pozdě. Už se skoro dostala na konec řady.
„Šéfová! Šéfová, proberte se! Prosím vás, Anno, nenechávejte nás v tom! Slyšíte mě? Kde je ksakru ten doktor?" Slyšela svého nadřízeného, jako by na ni volal z veliké dálky. Pak hlas utichl.
Zdálo se jí to skoro nemožné. Vedle Hotteho stál Ben a opíral se o něj ten, kterého by tam čekala nejméně. Ten, který už přežil snad všechno, jak fyzicky tak i psychicky. To není možné, to se mi určitě jen zdá, honilo se jí hlavou.
Tentokrát to byl ženský hlas, který ji vyrušil. Byla to Andrea. „Paní Engelhardtová, prosím vás vydržte ještě! Díkybohu, doktore, že jste tady.“ A pak zase jen ticho.
Vedle Bena stál Semir Gerkhan. To přece není možné, vždyť jsme spolu před chvílí jeli na zásah. Semir s Benem šli do budovy a ona šla se speciální jednotkou z druhé strany. Ale co se stalo potom?
„Pane doktore, jak je na tom? Tak už nám kruci něco řekněte!“
„Je mi to moc líto pane Bonrathe, ale byla to příliš vážná zranění neslučitelná se životem, bohužel.“
„To přece není možné!“ vzlykala Andrea a nakonec se rozplakala úplně. Dieter ji objal a smutně koukal na pohřební službu, která teď odnášela do auta už třetí rakev.
Během několika minut ztratili hned 3 své blízké kolegy. Nechápal to. Vždyť ještě ráno jsme všichni seděli na stanici, pili kávu a hádali se, kdo bude vyplňovat hlášení. Pak je ale odvolali na ten zpropadený zásah. Proč jen si to zásahovka nemohla udělat sama? Samozřejmě, že nemohla, pokáral sám sebe. Vždyť nejsme policisté od toho, abychom jen seděli na služebně a pili kafe.
Vyjeli hned a během 10 minut byli na místě. Jednalo se o velmi nebezpečný gang, který držel rukojmí v budově Volksbank. Ben a Semir šli s jejich kolegy hlavním vchodem a šéfová šla s lidmi ze zásahovky zadem. Nejprve se ozval výstřel. Pak uviděl muže ze zásahovky, jak běží zpět k autu a někoho nese v náručí. Byla to jejich šéfová. Měla smůlu, trefil ji do krku těsně nad neprůstřelnou vestu. Ale byla stále naživu. Chvíli na to se ale stalo něco mnohem horšího. Ozval se mohutný výbuch a celá budova Volksbank vyletěla do vzduchu i se všemi, kteří zrovna byli uvnitř. Nikdo z těch, kteří byli v budově, neměl šanci přežít.
„Neztratili jsme jen kolegy, ztratili jsme také přátele. Velmi blízké přátelé, kteří za nás mnohokrát riskovali život a nejednou o něj sami málem přišli. Nikdy na vás nezapomeneme.“ Dieter dokončil svůj proslov a tři černé rakve se pomalu spouštěly do země a lidé v černých šatech a oblecích se pomalu vydávali k východu.
Už jí to bylo všechno jasné. Věděla, jak je možné, že je najednou všechny vidí, i když jsou mrtví. Byla jen jediná možnost, jak se to mohlo stát. Jak se mohla setkat s těmi, kteří už je opustili. Byla jednou z nich. Byla jednou z těch, kteří opustili ten zlý svět tam dole a vydali se vstříc novému začátku. Mělo jí dojít hned, že nesmrtelnost neexistuje.
|
|
|
| | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|