AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Past
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Povídka inspirovaná mimo jiné i filmem Sebemilenec.
Nejsem spokojená s koncem, ale přiznám se, pokračovat se mi už nechtělo, protože podle mého by to popřelo předchozí text.
Upozorňuji, že to není hezká povídka.
Omlouvám se SaM a Woxys, pokud vidí určitou spojitost s MMN nebo Salto Mortale. Je náhodná, SPOILER - chtěla jsem popsat pouze ten stav, kdy se člověk tak snaží přesvědčit sám sebe, že to funguje, až mu z toho rupnou nervy. Embarassed




Nevypadala vůbec dobře.
Obočí nad jeho šedým okem se zvedlo údivem. Jindy kráska jak ze žurnálu dnes popotahovala rukávy volného bílého svetru s modrými pruhy, který ji zakrýval vlastně celou horní polovinu těla, ta spodní byla obalená tmavou látkou černých džínsů.
Zasunula si pramen vlasů za ucho, zamračila se a opět zatnula levou ruku v pěst. Ta pravá svírala prupisku a vyplňovala jedno z mnoha hlášení.
Zase vzdychla a zelenohnědé oči se zamlžily. Nebo se mu to jen zdálo? Vždyť ještě před měsícem zářila jak slunce v poledne nad Saharou a a neustále si ho dobírala.

Zrovna stál u otevřené lednice a přemýšlel, co by kterému kolegovi sežral, když mu někdo dal štulec doprostřed zad. Rychle se otočil, připraven dát tomu opovážlivci ránu.
“Cheche, nemáš čistý svědomí, co, když se tak lekáš, hm?” uchichtla se Susanna. Posadila se na menší stůl v rohu kuchyňky a vesele zaklimbala nohama. “Můžeš si vzít mou bagetu, je támhle v druhé poličce.”
“Už nemůžeš jíst dýl tu rybinu?” odvětil místo slov díků. Rychlým pohybem vytáhl bagetu z poličky, nedočkavě roztrhl obal a zakousl se do majonézou nasáknutého pečiva, kdyby si to náhodou ještě kolegyně rozmyslela.
“Náhodou...” chystala se do protiútoku, ale ťafku nedořekla.
“Ale jen náhodou,” zabručel krmící se Traber, který se zrovna snažil zbavit skvrny na džínách.
“... jsem včera měla to nejlepší sushi v Kolíně.” dořekla žena s významným mrknutím.
Frank zavětřil zradu. Nejlepší sushi, veselá Susanna, k tomu se snad rýmoval jen nějaký nový týpek, co ji pobláznil hlavu.
Plesknutím po boku ji naznačil, aby se posunula a posadil se vedle ní na světlou desku stolu.
“Tak povídej, jakej je?”
Svět se zbláznil, pomyslela se blondýna, ale s pousmátím přistoupila na parťákovu hru.
“Šarmantní, elegantní, vzdělaný, mající jistý...”
“Esprit, jo, jo.” zabručel Frank a dojídal uzmutou bagetu. “A je to normální chlap nebo zase nějaký panák?”
“Jak to myslíš?” ohradila se Susanna.
“No jestli je to normální týpek nebo zase nějaký takový divný pavouk. Máš na ně nějaký štěstí.”
Cítil, jak se vedle něj sedící žena pomalu ježila jako kočka, které najednou někdo sáhnul na koťata.
“Nemyslel jsem to zle.” pronesl smířlivě Frank. Pro jistotu ještě nasadil výraz škemrajícího bernardýna, o němž věděl, že Susannu naladí na lepší notu.
Světlovlasá žena se pousmála, vrazila mu herdu do ramene a vstávajíc odvětila: “Franku, ty jsi přece jen ještě velký dítě.”


“Jsi v pohodě?” zeptal se jí. Připadal si, jako kdyby kličkoval na minovém poli. Čekal obvyklé odseknutí, ostrou průpovidku nebo aspoň škleb, ale Susanna jen zvedla hlavu, podívala se na něj bez výrazu a zavrtěla hlavou nahoru a dolů. Pak se zase v tichosti ponořila do papírování.
“Oukej, Suss, ale kdyby cokoli...” Frank nedořekl. Tahle věta byla trapná.

Stála na dálničním nadjezdu a zírala před sebe. Pod ní rychle projíždějící auta kličkovala mezi nákladními vozy a autobusy, které jako náhradní spoje vezly cestující mezi dvěmi městy, neboť vlaky měly zase výluku. Na obzoru pomalu mizelo zapadající slunce a ona měla chvíli pro sebe, protože Frank měl chuť na nějakou sladkost a odskočil si do nedaleko stojícího motorestu.
Snažila se navenek normálně fungovat, vevnitř se však čím dál víc propadala do chaosu.
Myslela si, že díky své práci je notně otrlá a připravená na cokoli. Měla by přece být schopná identifikovat blízkou hrozbu, racionálně se s ní poprat, a pak se jí zbavit, jako ostatně všech zločinců, se kterými se kdy s Frankem setkali. Místo toho ji to bahno pohlcovalo víc a víc.
Uhodila pěstí do zabrádlí.
Nedokázala to. Nedokázala se ihned po tom, co ji poprvé nafackoval, sebrat se a vypadnout. Už mu naházela všechny jeho věci do tašky, už ho málem vyhodila ze svého bytu, kam si ho po krátké známosti nastěhovala. Teď se sama sebe ptala, proč mu vlastně dala klíč.
Kam dala rozum.
Připadala si jako ta nejposlednější ze všech, tak maličká, že po ní může kdokoli šlapat a ničit ji.
Od té doby se jí už nedotkl, ale agrese nezmizela. Byla tam, číhala a přesunula se do občasných slov, kterými ji po náročném dni, kdy přišla domů a jediné, na co se zmohla, bylo svalit se na pohovku, častoval. Pak se jí ale omluvil, občas ještě přinesl kytku nebo drobnost a snažil se jí udělat radost dobrým jídlem a sexem. Bylo to jako na houpačce. Dva, tři týdny pohoda, pak ale přišel agresivní útok ne na tělo, ale na její důstojnost a ona nebyla schopná těmto útokům čelit. Ve společnosti oblíbený klidný a kultivovaný pár, doma většinu času taky, jenže...
Jenže tu pořád byl ten malý, lehce přehlédnutelný detail. Po šesti měsících tohoto vztahu si připadala jako stařena a chtě nechtě zjistila, že se mu podařilo si ji zotročit.
Frank se jí poslední dobou až příliš často ptal, co s ní je, nedalo mu to a pídil se po důvodu její špatné nálady.
Copak ten... Kdyby se mu zmínila jedinou větou o tom, co jí žere, popadl by ji, hodil do auta, přijel k ní a počkal by v jejím bytě na toho zmetka, aby ho sám vyhodil a ještě by mu k tomu zmaloval hřbet.
Při té představě se pousmála, ale ihned se omluvila té části já, která rozbolavěla volala po další dávce něžností a společnosti někoho, kdo by na ni doma čekal.
Ne, Frank nebyl řešení. Tohle si musela vyřešit sama. Stejně by jí nikdo neuvěřil, že zrovna tenhle člověk, tak perfektní navenek, tak kultivovaný, vzdělaný, se sebevědomým vystupováním, je nehorázné, zakomplexované hovado, které nemá koule na to, aby udělal něco se sebou, místo toho si svou zakomplexovanost vybíjí na ženě, která by byla ochotná pro něj...
Zarazila se. Co by pro něj byla ochotná?
“Na, dej si.” nabídl ji Frank jednu ze sušenek schovaných v barevném obalu. “Vím, že dáváš přednost mléčným, tak jsem je koupil. Třeba ti spraví náladu.”
Milý, hodný Frank...


Chodil sem a tam po kanceláři. Susannin stůl byl perfektně uklízený, narozdíl od jeho, ze kterého skoro visely v hustých chuchvalcích papíry, složky, sem tam obal od snězené sušenky a spousta hrnků od kafe. Jako kdyby se Susanna rozhodla vyhrát titul “nejpečlivější pracovník roku”, což nebylo obvyklé. Vůbec byla čím dál tím víc v nervech. Snažila se to skrývat pod přímo mistrovským líčením, pěkným oblečením, pod umělými úsměvy.
Nesměl by s ní jako její parťák trávit tolik času, aby nerozpoznal, který úsměv je hraný a který je pravý. Nyní bylo jejich skóre velmi nevyrovnané a ona ho od sebe spíš odháněla. Nevinné šarvátky o hrnek, o klíče od služebáku, rejpnutí ohledně stravování, štulce do ramen a zad... všechno zmizelo.
Teď si ještě k tomu vzala dvoutýdenní dovolenou. Ze dne na den se jí udělalo špatně a prý byla těžce chorá.
Kecy. Náhodou na ní večer před tou její rádoby nemocenskou narazil v jedné z restaurací, kam rád chodil. Už už by ji šel pozdravit, ale něco ho od toho zrazovalo. Seděla v hloučku několika bavících se lidí, kolem ramen měla položenou paži vedle sedícího chlapa. Podle toho, co o něm ze začátku říkala, to byl asi její přítel.
Hm, zase si nabrnkla hňupa, ušklíbl se.
Kývl na servírku, s omluvou zrušil svou objednávku a raději odešel. Nerad by se díval na to, jak se zase ničí.
Bouchl pěstí do stolu a nahlas hodně nepěkně zaklel. Vlastně se na to díval už hodně dlouho. A teď ta nemoc.
Nedělal to, ale rozhodl se, že k ní večer zaskočí. Poptat se, přinést ji jako záminku pár vitamínů na tu její záhadnou nemoc a přesvědčit se, že je v pořádku.

Už to tu bylo zase. Stála v koupelně u umyvadla, z brady si omývala krev, která ji tekla z rozbitého rtu. Na lícní kosti se začínala modrat modřina a ona to registrovala s rostoucí netečností. Zakryje ji pudr...
Po chvilce tiše vzlykla a rozhodla se. Takhle to dál už prostě nešlo.
Omyla si obličej, na chvíli přitiskla rozpálenou tvář na studené kachličky, pak raději spěšně odcházela zpátky do ložnice, kde již na kolenou klečel a prosil ji o odpuštění. V jeho prosbě o odpuštění však jasně rezonovala výtka, že si za ten výprask mohla sama. Přece ho provokovala.
Ráno předstírala spánek a čekala, dokud neodejde. Pak zavolala do práce, po dlouhé sprše si na tvář nanesla makeup, oblékla si volný svetr a tepláky, zachumlala se do deky a zírala před sebe jako vystrašené zvířátko. V hlavě se jí pořád ozývalo, aby se vzchopila, překročila sebe samu, tu ukňouranou malou holku, co se bojí, že zůstane sama. Aby se začala mít zase ráda a zbavila se toho prevíta.
Prostě a jednoduše.... aby s tím už konečně něco udělala.
Nemohla se ani pořádně posadit, neměla na to sílu. Tak jak by se mohla vzchopit, vyhodit toho bídáka z bytu a nepřijít při tom minimálně o zuby, hm?
Raději usnula. Spánek byla jediná dobrá činnost, u které ji, pokud měla štěstí, nepronásledovaly výčitky ať už vysloveny jeho ústy nebo vysloveny jejím svědomím.
Probudilo ji dlouhé zazvonění doprovázené zabušením na dveře.
Mátožně vstala, odšourala se ke vstupním dveřím a podívala se do kukátka.
A do prdele.
“Susanno, otevři.” zabušil opět na dveře Frank. Už slyšela ty řeči sousedky, která snad neměla nic na práci a vysedávala u kukátka.
“Nedělej takový humbuk,” okřikla ho, když otevřela dveře od svého bytu.
“To abys mě slyšela.” zazubil se. “Můžu dál?”
“Jo, jasně. Co se děje?”
Prosmýkl se kolem ní. Cítila jeho kolínskou, pousmála se, když si všimla, že na jeho oblečení dnes neulpěl ani drobek, ani žádná kapka kečupu, hořčice či jiné pochutiny.
“Nic, chtěl jsem tě vidět. Šéfová říkala, že jsi nemocná, tak jsem si říkal, jelikož jsi sama, tak že bych ti něco přinesl, pokud potřebuješ.”
Bez toho, zda by se zeptal na povolení, posadil se na světlou pohovku dávajíc shrnutou deku na stranu.
Zadívala se na něj, zkřížila paže na hrudi a přimhouřila oči.
Průhledné, příliš průhledné, pomyslel si. Nebyl však schopen ji po pravdě říct, co si myslí. A i kdyby to udělal, věděl, že všechno popře. Krucinál, proč musí být tak hrdá, kurva. Tak rád by ji pomohl, jak už vlastně tolikrát. Ne, že by nevěřil, že se z toho dostane, ale proto, že...
“Díky, nic mi nechybí. On se tu Alex zastaví a donese mi všechno, co bude třeba.”
“No jo, no. Vidíš, já zapomněl, že pořád chodíš se skvělým Alexem.” odsekl Frank s nepřeslechnutelným despektem.
“Problém, Franku?”
“To mi řekni ty, Suss.”
Napětí mezi nimi by mohlo vyústit v jiskřivý výboj. Prohrábla si dlaní ten den neupravené vlasy, kousla se do rtu a zavrtěla hlavou.
“Všechno je tak, jak má.”
Vyskočil z pohovky, rychle se prosmýkl kolem konferenčního stolku k Susanně, až je dělily pouhé centimetry.
“Suss,” zkoumavě hleděl na pudrem překrytou šmouhu po ráně. Rozbitý ret nezamaskovala, toho si všiml okamžitě, ale rozhodl se nedělat scény. Nebyla jeho holka, tak co. Jenže... Parťák parťákovi kryje záda. I v osobním životě? Možná.
Pohladil ji po tváři a prstem přejel po naražené licní kosti. Neodtrhla se od jeho dlaně, neodstrčila ho od sebe, ale bylo vidět, že příjemné jí to moc není.
V zámku zarachotily klíče a ona měla v očích najednou strach. Velký strach.


Rychle mu poděkovala za pomeranče, které nechal při příchodu položené na botníku a zabouchla mu před nosem.
Zíral na jmenovku s jejím jménem visící na dveřích, zíral na to světlé dřevo dlouho. Přemýšlel, co udělat, ale odpověděl si, že nemůže udělat nic.
Kdyby mu aspoň dala příčinu, aby něco udělal. Ne. Sklopila hlavu jako ovce před porážkou, nasadila na tvář jeden ze svých umělých úsměvů – v tom se stávala přebornice a seznámila je.
Už se otáčel k odchodu, když uslyšel tlumený křik.

Hádka, kterou rozpoutala Frankova návštěva, byla nesnesitelná. Křičel na ni hanlivé výrazy, za které by se styděl i člověk Frankova ražení, výtky nebraly konce. Z obyčejné návštěvy udělal skoro scénu z porna. Přitom se jí Frank skoro nedotkl, jen se přišel zeptat, zda něco nepotřebuje.
Věděla, že to tak není, ale nebyla hloupá, aby to řekla nahlas. Místo toho neustále opakovala, že se nic nestalo. Nic!
Chytil ji za vlasy a padla první rána, druhá, třetí...


Křik ustal a ozval se výstřel.
Na nic už nečekal a ramenem vrazil do zavřených dveří. Tak kurva, povolte, snažil se je ukecat.
Vystřelil zámek, vrazil do jejího bytu a hrozně se bál toho, co uvidí...

Krčila se v rohu pokoje, natažené paže se třásly, zbraň, kterou svírala v rukách, poskakovala nahoru a dolů a ona štkavě brečela.
“Já už to nevydržela, nevydržela!” křikla, když ho uviděla. “Já už prostě nemohla.”
“V pořádku, Suss.” zareagoval okamžitě. Zbraň v rukách rozrušené ženy byla pořád nabitá, proto se k ní opatrně naklonil, aby ji nepoplašil, vyrval ji zbraň a odložil ji.
Rychle se zorientoval. Naštěstí toho zmetka Susanna nezabila, jen střelila do nohy.
Aspoň něco, pomyslel si s úlevou, když vytáčel číslo záchranky.
Susanna se pořád hrozně třásla a zalykala se pláčem.
“Franku, Franku,” opakovala jeho jméno. “Je to v prdeli.”
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Úplně na úvod bych chtěla říct, že mě napadlo napsat povídku na podobné téma, také po shlédnutí filmu Sebemilenec. Taky jsem zvažovala Susannu, dále byla ve hře Anna, pak jsem si jednu vrazila, seřvala se, ať se dám dohromady, a nic nenapsala. Jsem hrozně, ale HROZNĚ ráda, že jsi na to téma napsala povídku, můj hlad byl ukojen. Děkuji! Laughing

Začínáš nádherně intenzivně, úplně vidím, jak Frank Susannu pozoruje a zkoumá.

...zářila jak slunce v poledne nad Saharou... - Super příměr!

Zrovna stál u otevřené lednice a přemýšlel, co by kterému kolegovi sežral... & ...Traber, který se zrovna snažil zbavit skvrny na džínách. - Laughing Laughing Laughing Ach, Franku. Laughing

Esprit, velký dítě - líbí se mi, jak krásně vycházíš ze seriálu.

Kdyby se mu zmínila jedinou větou o tom, co jí žere, popadl by ji, hodil do auta, přijel k ní a počkal by v jejím bytě na toho zmetka, aby ho sám vyhodil a ještě by mu k tomu zmaloval hřbet. - Přesně, vidím to stejně.

To je hrozná situace. A nejhorší na tom je, že ona už si ani nelže, ví, jak to je. A stejně v tom vězí a nechá si tlačit hlavu pod vodu.

Nerad by se díval na to, jak se zase ničí. - Tohle, plus ty Frankovy poznámky na začátku, se mi hrozně líbí. Jak pomalu, nevinně, subjektivně stavíš, že to není poprvé, co Susanna šlápla tak hrozně vedle. Sad

Nebyla jeho holka, tak co. Jenže... Parťák parťákovi kryje záda. - Chápu to Frankovo dilema. Sad Ježiš, to musí být hrozná situace, stát takhle blízko a nemoct udělat nic. Sad

“Franku, Franku,” opakovala jeho jméno. “Je to v prdeli.” -To je tak hrozná beznaděj!

Jsem ráda, že jsi tu povídku ukončila tak, jak jsi ji ukončila. Vzhledem k tomu, že ho střelila jen do nohy, on se z toho dostane, Susanna bude mít výčitky a spadne do toho zase, nic už ji nespasí. Takže jsem ráda, že jsi to nechala takhle a můžu si představit, že ten neřád zmizel a Susanna se z toho časem dostala. Embarassed

Těžké téma, ale skvěle napsaná povídka.
(Žádnou spojitost s MMN nebo SM nevidím, nemáš za co omlouvat.)

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Jednoduše krásná povídka...i když se musím přiznat, že Kobru 12 nemám tak ráda jako Kobru 11, povídka se mi moc líbila a krásně jsi popsala situaci, která je bohužel tak běžná...moc hezké, jenom to malinko prohloubilo mou depresi z tohoto období Sad
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Moc děkuji za komentáře Smile

SaM, vidíš, Anna mě nenapadla. Hmmm, to by bylo ale taky zajímavé vidět Annu v této roli... Ne, končím. Samozřejmě nemáš zač, jsem ráda, že jsi se nasytila. Laughing
Otevřený konec tam byl přesně z tohohle důvodu, aby si čtenář domyslel, jak to podle něj dopadne. Někdy se bráním tomu to dopsat buď z toho, že je to vysloveně má lenost (což jsem cítila trochu u téhle povídky), anebo proto, že si říkám, kdo jsem já, abych rozhodla, zda to bude dobrý nebo špatný konec. Smile

AnnaE,
díky za komentář. Doufám, že tvá deprese vymizela a užíváš si Vánoce. Embarassed
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
první poznámka: hrozně mě baví, jak z Franka všichni děláme takového moulu Very Happy
druhá poznámka: souvislost s MMN trošku vidím, ale tohle je zcela obecné téma, takže je přece jedno, kdo o něm píše Very Happy
třetí poznámka: rozhodla jsem se pro trošku radikálnější koment s tím, že pokud nesouhlasíte, budu ráda za diskusi. Vím totiž, že jste viděli daleko více dílů Kobry 12 než já, proto zcela respektuji, pokud mě opravíte Wink

Panečku... musím říci, že si nedovedu Susannu představit s tím, že pokud by dostala facku, okamžitě by ho nevyrazila. Na druhou stranu si říkám, že je třeba právě to ten moment a upozornění, že i žena, co na pohled vypadá silně a je velmi inteligentní, za určitých okolností může skončit s násilníkem. Ale fakt... přiznám se, že třeba tomu jsem se u Wox a Paula snažila vyhnout, protože i docela submisivní a nesebevědomá Tereza by poté, co by obdržela první facku, opravdu odešla, rázně a jistě. Že by Sus ne? Že by patřila k těm, co se za své selhání stydí a raději dál a dál trpí, než aby povstaly? Že by přece jen nebyla tak sebevědomá? Inteligentní je, ale to v tomto případě moc nesouvisí. Říkám si, zda by to opravdu vydržela a neposlala ho někam... možná ale byla tak dlouho sama, že je vděčná za jakéhokoliv milence, byť sama ví, že je to špatné?
Přiznám se, že bych si Sus dokázala představit jak chodí s někým, kdo ji bije. S někým, kdo ji rafinovaně sráží a deptá a točí si ji okolo prstu ano, ale s přímým fyzickým násilníkem ne. Ale když mě opravíte, budu ráda - třeba jen vypadá sebevědomě...

Haha, zároveň je srandovní, jak se z Franka dělá pažravec!
Zamilovaná Sus je moc milá a uvolněná, hezké <3

Nejlepší sushi, veselá Susanna, k tomu se snad rýmoval jen nějaký nový týpek, co ji pobláznil hlavu. - aww, to RÝMOVAL je spisovatelsky nádherný obrat, to se Ti skutečně báječně povedlo!

posadil se vedle ní na světlou desku stolu. - a stůl je unesl? *zlomyslná poznámka*

A stejně tak se mi líbí připomenutí Espritu, to je bomba Very Happy Very Happy tahle propojení se seriálem jsou vždy skvělá Very Happy

“A je to normální chlap nebo zase nějaký panák?” - tahle hláška mi na Franka moc a moc sedne!

A jak se pořád navzájem otloukají, to je vtipné... Laughing

Chudák Sus, tu mrtvolnost a zahledění do vlastních problémů, byť by na ně asi nejraději naopak zapomněla, jsi asi docela vystihla...?

Měla by přece být schopná identifikovat blízkou hrozbu, racionálně se s ní poprat, a pak se jí zbavit, jako ostatně všech zločinců, se kterými se kdy s Frankem setkali. Místo toho ji to bahno pohlcovalo víc a víc. - ale jak je tohle možné? Kde se to bere? U mnoha žen možná, ale u Sus? Proč se s tím nedokázala porvat, navíc ona nebyla vytržená z reality, nebyla na něm ekonomicky závislá... chudák...

Copak tahle houpačka, to je zrádná věc :/

Ve společnosti oblíbený klidný a kultivovaný pár, doma většinu času taky, jenže... - také výstižné...

Frank je strašně milý, jak koupil pitomé sušenky, co jí chutnají a myslel na ni Sad je to takové... tragikomické... i ten asi úmyslně zdůrazněný rozdíl mezi ním a Alexem. I to, že Alexe vlastně nevidíme a neznáme.

která by byla ochotná pro něj...
Zarazila se. Co by pro něj byla ochotná? --- copak Sus? Hm...?

kde již na kolenou klečel a prosil ji o odpuštění - prostě si nemohu pomoci, jsem srašně ráda, že jsi tuhle povídku napsala, ale k Sus mi to nesedí, strašně mi nesedí, že by se takhle nechala... ale je pravda, že to nechápu u žádné a dobře víme, že se to děje Sad

na jeho oblečení dnes neulpěl ani drobek, ani žádná kapka kečupu, hořčice či jiné pochutiny. - aww, Frank je tak rozkošné čuně!

nasadila na tvář jeden ze svých umělých úsměvů – v tom se stávala přebornice - uch, zase drsně napsané...

Jsem ráda, že ho nezabila.
I za ten otevřený konec.... snad jí bude dobře Sad

Moc zajímavý kus!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Káji, ten sám pocit jsem měla u poslední kapitoly Salto mortale. Pracovala jsem s několika variantami, ale už jsem se prostě nebyla schopná přimět rozhodnout o něčím osudu, zvlášť ne po celé takové povídce. Embarassed

Wox, o čem se chceš dohadovat? ...i žena, co na pohled vypadá silně a je velmi inteligentní, za určitých okolností může skončit s násilníkem. - Sama sis odpověděla. Nehledě na to pokud jsi četla Kájinu povídku pozorně, tak tam šlo o psychické týrání a pak zmíněné fyzické útoky. Pěkně si ji předpřipravil, aby měla natolik smíšené pocity, že po první ráně neutekla. Tohle není o inteligenci a nemusí to být ani o sebevědomí. O studu, ano, zvlášť u policistky, v tomto případě si myslím, že šlo ale o citovou vyprahlost, přece jen v seriálu nikdy nikoho neměla a na toho slizáka v Hrabivosti se skoro vrhla hned, byla okouzlená a instinkty mlčely. A možná o strach ze samoty, jedna moje známá i nadále setrvává v nezdravém vztahu, protože je to prý lepší než být sama. Těch důvodů je milion, ale bez ohledu na inteligenci a sílu stačí, aby sis k tomu člověku vytvořila nějakou afektivní vazbu, což bohužel neovládáš ty, a jsi v háji. Ať jsi Susanna nebo Anna nebo ty a já.

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Woxy, když jsem tuhle povídku psala, viděla jsem u Susanny několik důvodů, proč by se nesebrala hned po první facce. Chtěla mít vztah. Sice jí to pořád táhlo k Frankovi, jak je snad doufám poznat z té povídky, ale chtěla si najít někoho jiného. Možná i proto, že na Frankovi bylo vidět, že pro ni má slabost. Tím si ho prostě hodila do friend zone, nehledě na to, že jsou kolegové a nadělalo by to mezi nima paseku. Taky už delší čas nikoho neměla a chtěla někoho mít. No a pak...
Říkám si, že když se to stane, ať je ta žena jakákoli, tak poprvé nezareaguje tak, jak by asi měla. Prostě máme tendence to omlouvat, říkat si, že se to podruhé nestane, atd. A hlavně ona k němu opravdu něco cítila, co už dlouho ne. A tak si začala lhát do kapsy, přehlížet to a tak.
Můžeme si říkat stokrát, že kdyby se to stalo nám, tak že se zvedneme a ihned ho vyhodíme, uděláme si v tom jasno od první chvíle, kdy to k tomu začne směřovat, ale s rukou na srdci... Když se nad tím opravdu zamyslíte, že toho člověka máte rádi, udělali byste ten radikální řez ihned? Embarassed
Doufám, že jsem ti dostatečně odpověděla. Smile
Děkuji za koment, psaní Frankovy postavy mě opravdu velmi bavilo a musím říct, že bylo hodně ovlivněno postavou z filmu Sebemilenec, kterou hrál Pavel Kříž. Hodně mě ta postava zaujala a tak jsem se rozhodla ji trochu (dobře, trochu víc) zkopírovat do této povídky. Embarassed
Mimochodem, stůl je unesl. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
(Mně se ta Křížova postava taky hrozně líbila. Měl relativně málo screetime, ale tu starost a bezmoc zahrál skvěle. A btw, kdo by řekl, že bude Štěpánkovi tak slušet uniforma, najs!)

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Past
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma