AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 025 - Pomsta dálniční policii
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Dálniční policie měla prodloužený víkend a ještě k tomu jim vyšel tak nádherné počasí – svítilo jim sluníčko a to bylo začátek září. Tom s dětmi a Semir s dětmi a Andreou odjeli na jeden výlet do Hannoveru. Tina zůstala doma, protože pomáhala mamince. Ale jinak by s nimi jela hned.
Tina odjela od svojí maminky domů. A doma čekala na svoje rošťáky, ale Tom zavolal Tině, že přijedou později, protože na dálnici se něco stalo. Když bylo moc pozdě hodin tak Tina šla spát.
Tina tvrdě spala a probudil ji zvonící mobil asi tak kolem třetí ranní hodiny. Tina se na půl probudila, rozsvítila si svoji lampičku na nočním stolku a zvedla mobil.
TINA: „ Hote, co se děje?? Do zítra máme volno……. Co že se stalo???....... Dobře. Už jsem na cestě.“ Zavěsila mobil. Z postele vylítla tak rychle, aby u Hota a Bonráta byla, co nejdříve.
Na místě nehody……. Tina jenom viděla, jak jeřáb zvedal Tomovo zničený mercedes. Jenom se ji zatajil dech a myslela na to nejhorší. A po chvilce druhý jeřáb zvedal Semirovo BMW. Obě auta byla tak zdemolovaná, že lidi by v tom nemohli přežít. Tina zašla za Hote, který stál u Porsche.
TINA: „ Co se stalo s Tomem??“
HOTE: „ Tom se Semirem a Andreou zmizeli.“
TINA: „ Jak zmizeli??“
HOTE: „ Někdo je musel unést, protože…….“ Tina mu skočila do řeči.
TINA: „ A kde je Péťa a Martin??“
HOTE: „ Těm nic není. Ty nechali v autech. Všem dětem se nic nestalo.“ Tině se náramně ulevilo.
TINA: „ Auta nechte převést na KTU. Jestli tam něco Hartmut nenajde. Ale kdo by měl na svědomí.“
HOTE: „ Už se tak stalo. Jestli tu nepůjde o pomstu.“
TINA: „ Možný to je.“ Bonrát se šel podívat na všechny děti, kteří jsou všichni spinkají spolu. Péťa se probudil. Bonrát promluvil na Péťu tichým hlasem.
BONRÁT: „ Nechceš jít za maminkou??“
PÉŤA: „ Maminka je tady??“
BONRÁT: „ Ano.“
PÉŤA: „ Já chci za maminkou.“ Z auta vyletěl jako tryskáč. A běžel k Tině, která si povídala s Hotem u Porsche. Péťa volal mami, mami……. Tina se otočila za Péťou a skončil v její náruči. Oba dva si dali velikánskou pusu na přivítanou. Tina pak posadila Péťu na kapotu Porsche.
BONRÁT: „ Postará š se o Adelinu a Michala??“
TINA: „ Postarám. U nás doma se vždy najde místo.“
HOTE: „ Nebudeš chtít pomoct??“
TINA: „ Asi poprosím Katrinu, aby se o Adelinu a Michala postaral. Bude mít doma trochu více rušno.“
BONRÁT: „ Mi rádi přiložíme ruku k dílu.“
TINA: „ To vím takových let.“
Hote a Bonrát pomohli odvést děti k Tině. Dali je spát do Martinova a Petrova pokoje po sourozencích. Když Bonrát a Hote byli na odchodu.
HOTE: „ Nemáme ti ráno pomoct??“
TINA: „ Aspoň budu mít málo práce.“
BONRÁT: „ Klidně odvezeme děti do škol.“
TINA: „ Pro moje přijede maminka. Tak se můžete postarat o Adelinu a Michala. A rovnou zajedu za Katrinou, ji říct, co se stalo.“
HOTE: „ Takže se uvidíme za několik hodin.“
HOTE, BONRÁT: „ Ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Hote a Bonrát odešli domů se na chvilku natáhnout.
Druhý den……. U Tiny bylo rušno. Přijeli, Hote a Bonrát pro Adelinu a Michala. A také přijela Tinina maminka pro Péťu a Martina, že je odvezla do školy. Když všichni odjeli, Tina odjela za Katrinou.
U Katriny a Hartmuta……. Tina přijela k jejich rodinnému domku. Katrina stála u okna a viděla, jak přijela vínová Octavia.
KATRINA: „ Co tu chce Tina??“
HARTMUT: „ To se dozvíme.“ Katrina šla otevřít Tině. Tina a Katrina přišly do kuchyně, kde byl Hartmut.
TINA: „ Ahoj.“
HARTMUT: „ Ahoj.“
KATRINA: „ Dáš si kafe??“
TINA: „ Dám si.“
HARTMUT: „ Co tě k nám zaválo??“ Tina se posadila na židli ke stolku.
TINA: „ Přišla jsem kvůli Semirovi a Andree.“
KATRINA: „ CO se mu stalo??? Není Semir…….“ Katrině se udělali skleněný oči.
TINA: „ Dneska v ranních hodinách měl nehodu na dálnici…….“ Katrina skočila Tině do řeči a postavila hrnek s kafem před Tinu.
KATRINA: „ Tak co se mu stalo??“
TINA: „ Když mě to ani nenecháš domluvit.“
KATRINA: „ Promiň, ale jsem jako trní. Podívej se dál.“
TINA: „ Akorát, že jsme Semira na místě nehody nenašli.“
HARTMUT: „ To že unesli??“
TINA: „ Vypadá to tak. Taky ještě při nehodě zmizel Tom a Andrea.“
KATRINA: „ A už máte nějakou stopu??“
TINA: „ Jsme zatím na začátku. Na KTU máš práci.“
HARTMUT: „ To mám radost. Až přijdu tak se na mercedes a BMW podívám.“
TINA: „ A ještě bych vás chtěla o něco poprosit.“
KATRINA: „ Tak co máš ještě na srdci.“
TINA: „ Jestli byste nepostarali do Adelinu a Michala. Než najdeme Semir a Andreu. Jenom je stačí vyzvednout ze školy.“
HARTMUT: „ Budeme tu mít trochu živo, ale zvládneme to.“
KATRINA: „ Dobře. Školu mám kousek od Natálčiny školky.“
Vínová Octavia si to frčela po dálnici A58 směrem na služebnu. Asi tak po 5 kilometrech se objevila nehoda. Když toto Tina spatřila, šlápla na plyn a zapla modrý majáček za předním sklem. Když Tina dorazila na místo nehody, Octavii nechala v odstavném pruhu. Hned z auta vyběhla na pomoc. V nehodě bylo zapleteno Janovo auto, ale Tina Jana ve voze nenašla. Účastníci nehody si navzájem pomáhali. Tina hned volala šéfce do kanceláře.
TINA: „ Šéfová, máme tu další problém.“
ŠÉFKA: „ A jaký??“
TINA: „ Na dálnici A58 směr Kolín-západ je nehoda. V nehodě je zapleteno Janovo auto.“
ŠÉFKA: „ A co je s Janem??“
TINA: „ Je pryč. Jako Tom, Semir a Andrea.“
ŠÉFKA: „ Vyřiďte to Herzbergerovi a Dietrovi, ať se o tu nehodu postarají.“
TINA: „ Dobře. Zatím naschle.“
ŠÉFKA: „ Naschle.“ Tina zavěsila. Odešla k Octavii a ozvala se Hotemu a Bonrátovi přes vysílačku.
TINA: „ Kobra11, volá Kobru19.“
HOTE: „ Tady Kobra19. Tino, co se děje??“
TINA: „ Na dálnici A58 směr Kolín-západ je nehoda. Do nehody je zapleteno Janovo auta a je pryč.“
HOTE: „ Za chvilku jsme tam. Konec.“ Hote, zavěsil. Tina se mezitím postarala o účastníky nehody. Místo nehody se postarali kolegové od dálniční policie. Tina odjela na služebnu.
U šéfky v kanceláři…….
ŠÉFKA: „ Od Herzbergera a Dietra jsem se dozvěděla, co se stalo dneska v ranních hodinách. A teď ještě k tomu Jan.“
TINA: „ Myslím si, že půjde o nějakou pomstu, která se stala před několika lety.“
ŠÉFKA: „ A že případ vyšetřovali Tom, Semir a Jan.“
TINA: „ Muselo to být někdy, když jsem byla na mateřské.“
ŠÉFKA: „ To budou večery. Všechny spisy zase projít, kdo by to mohl být.“
TINA: „ Hartmut prozkoumává Tomovo a Semirovo auto, jestli něco neobjeví. Teď mu tam přibylo i Janovo.“
ŠÉFKA: „ Bude lepší kdyby jste tento případ s někým dělala…….“
TINA: „ O jednom komisaři bych věděla, ale ještě aby souhlasil.“
ŠÉFKA: „ Ještě to oznamte Eleně, co se stalo.“
TINA: „ Dobře.“ Odešla z kanceláře a odešla do svoji kanceláře. Zavolala přes pevnou linku své kamarádce Eleně Richterové. Elena vzala pevnou linku a představila se.
ELENA: „ Richterová, Žlutá stužka…….“
TINA: „ Kranichová, dálniční policie…….“
ELENA: „ Tino, copak mi potřebuješ??“
TINA: „ Chci ti říct jednu špatnou zprávu. Bylo by lepší, kdybych ti to řekla osobně…….“
ELENA: „ Tino, nechoď okolo horké kaše.“
TINA: „ Tak dobře. Dneska ráno měl Jan nehodu…….“ Elena skočila Tině do řeči.
ELENA: „ A co se mu stalo??“
TINA: „ Nic se mu nestalo, ale když jsem přijela, tak zmizel jako pára nad hrncem.“
ELENA: „ To mi chceš říct, že ho někdo unesl??“
TINA: „ Ano, někdo má v moci Toma, Semir a Andreu.“
ELENA: „ Díky za zprávu. A kdyby se něco dělo dej mi vědět.“
TINA: „ Neboj se, dám ti vědět. A všechny najdeme živí.“
ELENA: „ Budu pomaloučku končit. Máme tu hodně práce. Zatím ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Elena zavěsila jako první a pak Tina. Tina zavolala přes pevnou linku Benovi Jägerovi a požádat ho o pomoc.
BEN: „ Ben Jäger, mnichovská kriminálka.“
TINA: „ Tina Kranichová, dálniční policie.“
BEN: „ Tino, co potřebuješ??“
TINA: „ Bene, chtěla jsem tě o něco poprosit.“
BEN: „ O co jde??“
TINA: „ Potřebuji, abys přijel do Kolína mi pomoct vyřešit jeden případ.“
BEN: „ Nevim, jestli mě kapitán pustí. Máme tu plno práce.“
TINA: „ A když ti řeknu, že v tom případu figuruje i Tom se Semirem.“
BEN: „ Tak to je něco jiného. A co se jim stalo??“
TINA: „ Při nehodách zmizeli a dneska ráno ještě jeden náš kolega.“
BEN: „ A sakra………. Nějak se pokusím domluvit s naším chápajícím kapitánem a dám ti vědět.“
TINA: „ Díky. Jsi moje jediná záchrana.“
BEN: „ Dobře. Zatím ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Zavěsila. Tině zazvonil mobil. Tina šáhla do kapsy pro mobil a volal jí Hartmut.
TINA: „ Ahoj Hartmute, našel jsi něco???....... To jsem myslela……. Takže jsme tam, kde jsme byli……. Díky za zavolání……. Ahoj.“ Tina zavěsila a položila mobil na stůl. Na Tině bylo vidět, že z toho případu není moc šťastná, když její dva kolegové a manžel pryč bez jediné stopy, kde by je mohli hledat. A pořád si Tina kladla v duchu otázku, proč už dávno nepropustili Andreu a co s tím má s tím společného. Tina si sedla do křesla a tak přemýšlela nad případem. Do kanceláře přišel Bonrát s velkým balíčkem pro Tinu.
BONRÁT: „ Tino, máš tu balíček.“ Tina nějak nevnímala Bonráta. „Tino, je ti něco??“ A opatrně na Tinu šáhl na její levé rameno. Tina se tak lekla. „ To jsem tě nechtěl, aby ses nelekla……“
TINA: „ Ano jsem tě neslyšela přijít. A co to máš??“
BONRÁT: „ To je balíček pro tebe.“
TINA: „ Od koho??“
BONRÁT: „ Na balíčku není napsaný odesílatel. A opravdu jsem tě nechtěl vylekat.“
TINA: „ To je dobrý. Jenom jsem se tak zamyslela nad případem.“
BONRÁT: „ Každý chce, abychom je, co nejrychleji našli. A našel něco Hartmut??“
TINA: „ Vůbec nic. Ale všechny tři auta prohledá ještě jednou.“ Tina pomaloučku rozbalila balíček – sundala vrchní papírový obal a narazila přímo na hnědou papírovou krabici, která byla čtvercového tvaru. Nůžkami rozřízla lepicí pásku, která slepovala papírová víka od krabice. Když ji Tina otevřela v krabici byli věci z případu, který řešili před několika lety. „Že bychom se někam konečně dostali.“
BONRÁT: „ Měla by o tom vědět šéfová.“
TINA: „ Tak za ní najdeme hned.“ Bonrát vzal krabici a odešli za šéfkou do její kanceláře. V kanceláři byl, Hote.
ŠÉFKA: „ Něco snad máte??“
TINA: „ Ano.“ Bonrát postavil na stůl Tinin balíček.
HOTE: „ Co to je??“
BONRÁT: „ Vypadají jako předměty z nějakého případu, který jsme už řešili.“
ŠÉFKA: „ A už jste se koukali na ty předměty??“
TINA: „ Ještě ne.“ Tina si nandala na ruce bílé gumové rukavice. A postupně vyndávala předměty z krabice a pokládala na šéfčin stůl. Šéfka trochu poklidila na stolu, aby bylo větší místo. Bylo to za předměty – pistole ráže 38mm, kousek prostřelené brzdové hadičky z auta, pár falešných diamantů v bílém plastovém pytlíčku, pár tisící euro, malé modely sportovních aut, malý lísteček s datem „20. 4. 1999“ a s číslem „523/2004/99“.
TINA: „ Toto číslo 532/2004/99 vypadá jako číslo spisu.“
HOTE: „ A datum 20. 4. 1999, kdyby šel někdo do vazby.“
ŠÉFKA: „ A co to ostatní věci??? Že by někdo kradl sportovní auta a dostával za to hodně peněz.“
BONRÁT: „ A ta hadička by byla být jako, kdyby mu někomu prostřelil brzdy při nějaké rvačce.“
TINA: „ A co ty diamanty??? Že by jsi nimi obchodoval a za to měl taky dost peněz.“
ŠÉFKA: „ A jak si vysvětlíte tu zbraň??“ Tina ji vzala do ruky a prohlédla si ji. A pak ji zase položila na stůl.
TINA: „ Vypadá to na 38 a její registrační číslo je vybroušené.“
HOTE: „ Že by tím někoho zavraždil.“
ŠÉFKA: „ Dejte ty věci Hartmutovi a ať se na ně podívá.“
TINA: „ Hartmut bude mít radost.“ Tina pomaloučku dávala věci zpátky do krabice.
ŠÉFKA: „ Já se podívám na ten spis a…….“
HOTE: „ My se podíváme na ten datum, jestli něco nenajdeme.“
ŠÉFKA: „ Tino, už máte někoho…….“
TINA: „ Ano, už jsem mu volala, ale ještě se neozval.“
ŠÉFKA: „ Tak každý víme svoje úkoly. Tak se pustě do práce.“
HOTE, BONRÁT: „ Rozkaz, šéfová.“ Tina odjela na KTU za Hartmutem, Hote s Bonrátem hledali datum, kterého případu se to týká a šéfka zase hledala kód, k čemu to patří.
Na KTU……. Hartmut něco dělal na svém počítači.
HARTMUT: „ Ahoj.“
TINA: „ Ahoj. Mám tu pro tebe práci.“ Postavila krabici na stůl před Hartmuta.
HARTMUT: „ To jsem se obával. No a co je ta krabice??“
TINA: „ Dneska mi přišla na služebnu. Jsou v ní věci, ale potřebujeme tvoji pomoct.“
HARTMUT: „ Aha. A šahali jste na vás??“
TINA: „ Ano, ale v rukavicích.“
HARTMUT: „ Tak se do toho pustíme.“ Oba dva si nasadili bílé gumové rukavice. Hartmut pomaloučku vyndával věci z krabice. Tině se ozval mobil. Tina ho zvedla.
TINA: „ Ahoj Bene.“
BEN: „ Ahoj. Právě jsem na cestě do Kolína.“
TINA: „ To šlo nějak rychle.“
BEN: „ Překecání našeho kapitána je velice jednoduché. Asi tak za dvě až tři hodinky jsem v Kolíně. A kde tě najdu???“
TINA: „ Na služebně nejsem, ale najdeš mě na našem technickém oddělení.“
BEN: „ To vím, kde je. Zatím ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Tina zavěsila.
HARTMUT: „ Kdo to byl??“
TINA: „ Šéfka si přeje, abych tento případ s někým řešila. A tak jsem si pozvala Bena Jägera z mnichovské kriminálky.“
HARTMUT: „ Aha. Tak se do toho pustíme. Já se podívám na to písmo a ty vystřel ze zbraně. A pak se uvidí, co dál.“
TINA: „ Rozkaz, šéfe.“ Tak se oba dva pustili do práce. Tina udělala zkušební výstřel z pistole z krabice a s Tinou byl jeden kolega z KTU. Tina s kolegou měli na sobě ochranné brýle a sluchátka. Tina střílela do takové žluté želatinové čtvercové hmoty. Kolega z KTU pak vyndal vystřelenou kulku a pak ji předal Hartmutovi, kulku projeli databází – jestli nebyla použita v nějakém případu a měli štěstí. Kolega z KTU se podíval na diamanty, Hartmut se podíval na popsaný lístek, aby zjistil jméno pisatele. Tina prohledávala ještě jednou všechny tři auta. Mezitím přijel i Ben z Mnichova. Hartmut a Ben se spolu seznámili a píchnul jim v práci. A tomto pracovali celou noc.
Všichni tři leželi a spali po celé KTU – Ben skončil v kufru mercedesu, Tina byla položená na stole a spala, Hartmut ležel v kufru BMW. Najednou se ozval telefon na Hartmutově stole, který vzala Tina. Tina se probrala a spáči v kufrech autech se probudili a při tom se bouchli do hlavy.
TINA: „ Kranichová,…….“ Odpověděla ospalým hlasem.
HOTE: „ Tino, přijeď na služebnu.“
TINA: „ Hote, dobře přijedu, ale ještě několik minut musíte počkat.“
HOTE: „ Dobře. A s Hartmutem jste něco našli.“
TINA: „ Ano, všechno přivezeme na služebnu.“
HOTE: „ Dobře, beru na vědomí. Zatím ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Zavěsila telefon. K Tině se připlazili Ben a Hartmut.
BEN: „ Kdo to byl??“
TINA: „ Volali ze služebny, že se máme zastavit.“
HARTMUT: „ Až do sebe naleji několik hrnků kafe.“
TINA: „ Nemáš něco proti bolení hlavy??“
BEN: „ Pro mě taky.“
HARTMUT: „ Dobře. Už pro to jdu.“ Odešel uvařit kafe a šel najít prášky proti bolení hlavy. Ben se šel posadit ke stolu, kde seděla Tina.
Na služebně……. Všichni se sešli v šéfčině kanceláři.
ŠÉFKA: „ Na vás jde vidět, že jste opravdu pracovali.“
BEN: „ A to celou noc.“
ŠÉFKA: „ Tak spustě.“
TINA: „ Ještě jednou jsme prohledali všechny tři auta, ale nic jsme nenašli.“
HARTMUT: „ Zbraň byla použita v několika případech v Německu. Ale největší roli zahrála v jednom případu pod číslem 523/2004/99. I datum 20. 04. 1999 v tom hraje velkou roli.“
BEN: „ Tak jsme prošli číslo spisu a datum, že psala jedna osoba.“
BONRÁT: „ Prošli jsme si to datum a hraje velkou roli s naším oddělením.“
ŠÉFKA: „ Tento případ hodně znamená, když se stal před několika lety. A spis je dispozici.“
HARTMUT: „ A na zbrani jsme nenašli žádné otisky. A registrační číslo je vybroušené.“
ŠÉFKA: „ Takže jaké jméno vám vyšlo.“
TINA, BEN: „ Roland Berger.“
HOTE: „ To samé jméno nám vyšlo taky.“
ŠÉFKA: „ Dobře. Takže jsme se shodli na jméně. Spis je v archivu BKA.“
TINA: „ Proč z rovna u nich. Naše uzavřené případy jsou u státního návladního.“
ŠÉFKA: „ To opravdu netuším.“
BEN: „ Tak tam zajedeme.“
ŠÉFKA: „ Běžte pro něj. Kdyby se něco dělo tak mi zavolejte.“
TINA: „ Dobře.“
BONRÁT: „ Máme se zeptat do věznice, kde seděl Roland Berger??“
ŠÉFKA: „ Běžte se zeptat.“
U kapitána BKA……. Sekretářka zavedla Tinu a Bena do kanceláře k jejich kapitánovi.
KAPITÁN: „ Co pak chce od nás dálniční policie?? Snad nechcete s námi spolupracovat, paní komisařko Kranichová.“
TINA: „ To ne, ale potřebujeme jeden spis z vašeho archivu.“
KAPITÁN: „ Tak spis. A o jaký se jedná??“
BEN: „ Spis pod číslem 523/2004/99.“
KAPITÁN: „ Ale ten spis je uzavřený a řešili jste ho vy. A vy chcete zase otevřít????“
TINA: „ Ano, ten spis si potřebujeme pročíst.“
KAPITÁN: „ A to jen tak.“
BEN: „ To ne, ale chceme být v obraze.“
TINA: „ Roland Berger je zase na svobodě a má ve své moci moje kolegy.“
KAPITÁN: „ Tak proto je tu s vámi někdo jiný.“
TINA: „ Nutně potřebujeme ten spis!!!“
BEN: „ Tino, klid!!“ Tina se šla koukat z okna. „Tak nám ho dejte. Jde tu o životy našich kolegů.“
TINA: „ Tak nám ho vydejte!! Je sice pravda, že spolu nevycházíme, když spolu vyšetřujeme případ, ale teď byste nás mohl pomoct. Jde tu o životy a nic o nich nevíme.“
KAPITÁN: „ No dobře. Vydáme vám ten spis.“ Kapitán, Tina a Ben spolu odešli do archivu, který se nachází v suterénu budovy. Došli k archiváři se stolkem.
KAPITÁN: „ Vydejte mi spis pod číslem 523/2004/99.“
ARCHIVÁŘ: „ Dobře, chvilku vydržte.“ Odešel hledat spis do jejich velkého archivu. Ty tři se tak na sebe blbě koukali. Když archivář přinesl spis. Než jim ho vydal tak kapitán BKA a Tina podepsali papír, že spis 523/2004/99 jde do rukou dálniční policie. Pak se Tina s Benem rozloučili s kapitánem BKA.
Ve vínové Octavii…….
BEN: „ To se opravdu nemáte rádi s BKA???“
TINA: „ Jo. I šéfová je nemá v lásce. To radši spolupracujeme s LKA.“
BEN: „ Vždy se nějaká kriminálka najde.“
TINA: „ V LKA jsou aspoň vstřícný. Ale BKA musí mít všechno. Když s nimi spolupracujeme tak se pak v tisku dozvíme, že pachatele dostali oni, i když to není pravda.“
BEN: „ No nic s tím neuděláš. Ani vaše šéfka. Už jste přišli na, co ukazují peníze, falešné diamanty a ty autíčka??“
TINA: „ Jestli s tím náhodou Berger neobchodoval. To se dozvíme ze spisu.“
Na služebně……. Tina a Ben odešli za šéfkou do její kanceláře.
ŠÉFKA: „ Máte ten spis??“
TINA: „ Ano, znáte kapitána BKA. Dal nám ho, ale u toho plno keců.“
ŠÉFKA: „ To jsem si myslela, že to tak určitě dopadne.“
BEN: „ Tak si jedeme pročíst.“
ŠÉFKA: „ Dobře.“ Tina a Ben odešli do Semirovi a Tomovi kanceláře, kde si pročítali spis o Bergerovi. Tina a Ben se pustili do čtení případu Berger. Roland Berger jel se svým bratrem Wernerem Bergerem v pašování diamantů z jižní Afriky a ještě sportovní a luxusní vozy, za to měli pěkné prachy. Když naši kolegové z dálniční policie řešili případ pašování aut do zahraniční. Dálniční policie jim obchod překazila. A jednoho dne dálniční policie objevila bratra Wernera Bergera, který zemřel při nehodě na dálnici krátce před velkým obchodem s auty. Hned Roland Berger obvinil dálniční policii, že to byla ona, že zabila jeho bratra Wernera. Ale pak opak je pravdou, že Roland zabil svého bratra, aby se nemusel dělit se svým bratrem. Andrea rozlouskla jeden tajný kód, který dálniční komisaře dovedl na jejich tajné místo a místo obchodu v přístavu v Kolín-sever. Tina s Benem nad spisem strávili večer.
BEN: „Tak tu máme vysvětlení těch věcí okolo.“
TINA: „ Falešné diamanty a sportovní auta, za které dostávali za obchodování. To vysvětlují ty peníze.“
BEN: „ Teď akorát najít ty naše komisaře.“
TINA: „ Ale pořád mě vrtá hlavou, proč teda nepropustili Andreu.“
BEN: „ Že bys Berger nechal jako takovou záchranu, aby měli nějakou záruku…….“
TINA: „ A co je teda dobrá zbraň a ty přeříznuté brzdy. Tak mě něco napadlo.“ Zašla za Hotem a Bonrátem.
BONRÁT: „ Zase máme něco najít??“
TINA: „ Ano, jestli najdete nehodu Wernera Bergera.“
HOTE: „ A na co??“
TINA: „ Ve spisu o tom není vůbec zmínka.“
BONRÁT: „ Narážíš na ty brzdové hadičky??“
TINA: „ Ano, k tomu nemáme zatím spojitost.“
HOTE: „ Tak se pustíme do práce.“
TINA: „ Díky.“ Tina odešla za Benem, kde byla i šéfka.
ŠÉFKA: „ Tak jste daleko??“
BEN: „ Spojovali jsme si ty věci, které byli v krabici s případem.“
ŠÉFKA: „ A jak jste uspěli??“
TINA: „ Berger a jeho bratr Werner obchodovali s diamanty a sportovními auta a za to měli velké prachy.“
ŠÉFKA: „ A jak si vysvětlíte tu zbraň a ty hadičky.“
TINA: „ Dala jsem Bonrátovi a Hotemu, aby našli nehodu, při které zemřel Werner Berger. To by vysvětlovali ty hadičky.“
BEN: „ A zbraň……. Tak mě napadlo, že by měla Tina někoho zabít. Na zbrani budou její otisky a půjde za mříže.“
ŠÉFKA: „ Pěknej plán Rolanda Bergera.“ Po chvilce přišel do kanceláře Hote a Bonrát.
BONRÁT: „ Našli jsme tu nehodu.“
HOTE: „ Werner Berger měl v autě přeříznuté brzdové hadičky. Nehoda se stalo na dálnici A40.“
ŠÉFKA: „ Při dálnici A40 jsme našli jeden úkryt Bergera.“
BONRÁT: „ To je sice pravda, ale tu továrnu asi tak 5 měsíci zbourali.“
ŠÉFKA: „ Berger to tenkrát neubrzdil a vletěl přímo do kamionu s benzínem.“
HOTE: „ A hadičky byli proříznuté nožem. Takže to byla jasná vražda svého bratra.“
BEN: „ Aby všechny peníze z obchodu dostal Roland Berger.“
TINA: „ A jak jste pochodili ve věznici??“
BONRÁT: „ Ředitel věznice nám řekl, že Bergera propustili tak 6 dny za dobré chování.“
BEN: „ A mluvili jste s nějakým vězněm??“
HOTE: „ Ano. Berger s jedním seděl v cele. A ten nám řekl, že se poslední měsíc před propuštěním připravoval tento útok na dálniční policii.“
BONRÁT: „ Několikrát mluvil i s nějakým chlapem, který mu pomaloučku hledal informace o Semirovi, Tomovi a Janovi.“
ŠÉFKA: „ Berger to pěkně vymyšlené.“
Na služebnu přišla Elena. Tina si ji všimla.
TINA: „ Eleno, co ta tady??“
ELENA: „ Už to doma nevydržím.“
TINA: „ Ale přišla ses…….“
ELENA: „Ano,……. Už něco víte o Janovi??“
TINA: „ Zatím ne. Únosce se nám zatím nepřihlásil.“
ELENA: „ Ale něco jsem doma našla.“
ŠÉFKA: „ A to je co??“
HOTE: „ Každá stopa nám pomůže.“
ELENA: „ Našla jsem tento novinový článek.“ Předala ho Tině do ruky. Tina si článek četla pro sebe.
TINA: „ Jan věděl, že Bergera pustí……“ Tina se zamyslela.
ŠÉFKA: „ Tino, něco se stalo???“
TINA: „ Tak proto Jan jel po A58 směr na služebnu……. Jako já.“
ELENA: „ Teď jsem si vzpomněla, že Jan mluvil o tom, že se ráno za vámi pojede podívat.“
ŠÉFKA: „ Asi nám chtěl ukázat tento článek.“
BEN: „ Měli bychom je, co nejdříve najít.“
ŠÉFKA: „ Myslím si, že teď asi půjdou po Tině. Na té se budou chtít pěkně smlsnout…….“
ELENA: „ Protože je manželka policajta a taky u policie pracuje. A Andrea??“
TINA: „ Andrea je podle mého názoru taková pojistka, že opravdu přijdu na jeho schůzku, když ne tak zabije Andreu.“
BONRÁT: „ Ale sestra taky představuje hodně jako manželka.“
BEN: „ To ano, ale Katrina nepracuje u policie. To je to samé jako tady Elena, je manželkou komisaře, ale nepracuje u policie.“
ŠÉFKA: „ No uvidíme, s čím přijde Berger a jestli se vůbec ohlásí.“
V tajném úkrytu……. Tom, Semir, Jan a Andrea byli drženi v jednom starém baráku v Kolíně-jih. Andrea měla svůj vlastní pokoj vedle našich komisařů. Jejich pokoje se nacházeli v 1. poschodí. V přízemí obýval Berger a jeho pomocník Stein.
STEIN: „ Tak by mě zajímalo jak daleko je dálniční policie.“
BERGER: „ Ta už přišla na to, že jsem na svobodě a že mám ty 4 osoby.“
STEIN: „ Když máme všechny, a co bude dál.“
BERGER: „ Spojíme se s tou komisařkou Kranichovou. Moc se mi totiž líbí…….“
STEIN: „ Ale ona ten případ neřešila.“
BERGER: „ To vím taky, byla totiž na mateřské dovolené.“
STEIN: „ Aha. A co ta…….“
BERGER: „ To je naše záchrana. Ta půjde jako první, když mě neposlechne Kranichová. Proto jsem jí tak poslal tu zbraň.“
STEIN: „ Chytrej plán. Aby ještě vyšel.“
BERGER: „ To věř, že výjde. Když mi zabili mého bratra.“
Andrea ve svém pokoji spala na madraci. Komisaři nemohli vůbec spát. A úplně se nudili.
SEMIR: „ Kdybychom tak věděli, že nás hledají…….“
TOM: „ Znáš šéfku, když jde o někoho z nás tak to chce vyřešit.“
JAN: „ O Bergerovi psali v novinách, že ho propustili předčasně.“
SEMIR: „ To by mohla Elena jim to přinést.“
JAN: „ Právě jsem jel na k vám na služebnu a pak si nic nepamatuji.“
TOM: „ No tak tohleto bude trvat hodně dlouho.“
SEMIR: „ Ale proč tu má i Andreu.“
JAN: „ Jako pojistku. Když nás příjde někdo vysvobodit tak Andrea půjde jako první a navíc rozluštila jeden kód.“
TOM: „ Ten někdo bude určitě Tina.“
SEMIR: „ Je úplně posedlí, že jsme mu zabili jeho bratra, i když to není pravda.“
JAN: „ Přece se jim musel nějak ohlásit.“
SEMIR: „ Berger mluvil o nějakém balíčku, že bude posílat.“
TOM: „ Třeba už ho dávno má šéfka v ruce.“
JAN: „ No bude lepší, když se necháme překvapit.“
SEMIR: „ Radši si půjdu lehnout.“
TOM: „ Dobrej nápad.“ Tak si všichni komisařové šli lehnout.
Na služebně……. Tina a Ben seděli v Semirově a Tomově kanceláře. Už jenom čekali, až se ozve Berger.
BEN: „ Tohle to čekání mě zničí.“
TINA: „ Co bychom měli dělat podle tebe???“
BEN: „ Nevím…….“
TINA: „ Tak prostě musíme čekat.“
BEN: „ Tak já to nějak přežiji.“ K nim do kanceláře přišla Katrina.
KATRINA: „ Ahoj.“
TINA, BEN: „ Ahoj.“
KATRINA: „ Už něco máte?? Ohledně Semira??“
TINA: „ Katrino, pracujeme na tom.“
KATRINA: „ To vidím……. Když tady jenom sedíte!!!!“
BEN: „ CO máme podle tebe dělat??!!“
KATRINA: „ Nevím, tak třeba hledejte jejich úkryt, kde by Semir mohl být!!!“
TINA: „ V Kolíně je plno úkrytů, kde by mohli být, než bychom je prošli tak už budou dávno mrtvý, protože jsme tam došli pozdě!!“
BEN: „ Třeba můžou být i mimo Kolín a tolik lidí zase nemáme, aby…….“
TINA: „ Jak ti to máme jinak vysvětlit!!“
KATRINA: „ Akorát tu ztrácíte čas!!“
TINA: „ Katrino, ale laskavě si uvědom, že tu nejde nejenom o tvého bratra Semira, ale o další 3 lidi, kteří jsou v nebezpečí!!“
BEN: „ A nerad bych přišel o Toma, který je můj nejlepší kamarád a Tina by se asi nikdy nevyrovnala se smrtí svého manžela!!“
TINA: „ Nechtěla bych oznamovat své kamarádce, že její manžel zemřel při jedné špatné akci a Elena by mi to nikdy neodpustila!!“
BEN: „ A taky nezapomeň, že tu jsou ještě ve hře Michal a Adelina, kteří budou potřebovat otce a matku…….“
TINA: „ Andrea by nám tu moc chyběla. Má jí tu každý moc ráda a vždy ráda pomůže ostatním!!“
KATRINA: „ Ale stejnak byste měli něco dělat!!!“
BEN: „ Vždycky mám moc rád, když do vyšetřování mluví laik, který dává svoje rady, kteří jsou třeba k ničemu. A nechtěl bych vidět následky, který jsem viděl na vlastní oči!!“
KATRINA: „ A víte, co dělejte si, co chcete. Chtěla jsem vám akorát pomoct!!“ Naštvaně odešla z kanceláře ke svému autu.
BEN: „ Katrina je věrná kopie Semira.“
TINA: „ Prostě si nic nenechá vysvětlit jako Semir.“
BEN: „ Vsadím boty, že za chvilku příjde, aby se omluvila.“
TINA: „ Jak jsi říkal, že jsi to viděl na vlastní oči.“
BEN: „ To jsem krátce pracoval u mnichovské kriminálky. Dali jsme na slova takové blbce jako je Katrina. Když jsme pak přijeli na místo tak celá rodina a můj parťák přišli o život.“
TINA: „ Tak to mi je moc líto.“
Po chvilce přišla na služebnu Elena.
ELENA: „ Ahoj. Co vám je.“ Viděla na nich, že je Katrina pěkně naštvala.
TINA, BEN: „ Ahoj.“
TINA: „ Prosím tě nechci zažít další scénu.“
BEN: „ Mě to taky stačilo.“
ELENA: „ To byla Katrina. Taky se nedivím……. Ještě nemáte nějaké zprávy o Janovi??“
TINA: „ Bohužel. Ty to aspoň chápeš…….“
ELENA: „ Přišla jsem v pravou chvíli. Aspoň vás přivedu na jiné myšlenky.“
BEN: „ To už potřebuji.“
TINA: „ Tak si popovídáme u kafe.“
ELENA: „ Dobrý nápad.“
Asi tak po hodině se Katrina vrátila na místo činu na služebnu. Chvilku ještě seděla v autě a rozmýšlela se půjde a nebo ne. Katrina si uvědomila, že Tina a Ben mají úplnou pravdu a že nemůže nejenom myslet na svého milovaného bráchu Semira když tam jsou další dobří kamarádi.
Tina se koukala z okna u Andrejina stolu a zahlídala Katrinino auto. K Tině přišel Ben s Elenou.
BEN: „ Vsadím boty, že za chvilku se příjde omluvit.“
ELENA: „ Ale takhle by jednal každý policista.“ Ale Tina pořád myslela na Toma a skoro Elenu a Bena nevnímala. Elena přišla blíž k Tině a sáhla ji na rameno. Tina se tak trochu lekla. „ Tino, něco se snad děje??“
TINA: „ Vůbec nic.“ Posadila se na místo Andrey.
BEN: „ Tino, na tobě jde vidět, že…….“
TINA: „ Prostě se o Toma moc bojím……. Když vim, co je Berger za člověka.“
ELENA: „ Každý chce, aby to bylo už za náma.“
TINA: „ Proč se teda Berger dávno nepřihlásil.“
BEN: „ To je fakt.“ Na služebnu přišla Katrina a zastavila se u skupinky u Andrejina stolu.
KATRINA: „ Přišla jsem se omluvit za můj výstup……. Nějak ujeli nervy a neovládla jsem. Když jde o Semira…….“
TINA: „ To je dobrý…….“
BEN: „ Takhle by se zachoval každej, když jde o příbuzného.“ Mezi nimi zavládlo velké hrobové ticho. Do toho to ticha se zazvonil telefon na Andreině stole. Všichni se na sebe podívali a Tina zvedla telefon.
TINA: „ Dálniční policie, Kranichová…….“
BERGER: „ U telefonu je Berger. Jsem rád, že vás slyším.“ Tina dala nahlas telefon a Ben došel pro šéfku, že volá Berger. Oba dva přišli zpátky.
TINA: „ Chci se zeptat jak je……. Našim kolegům??“
BERGER: „ Vrchní komisařko Kranichová, nemusíte mít o mě strach mají se jako v bavlnce. Abych nezapomněl…….“
TINA: „ A na co??“
BERGER: „ No přeci na vaši schůzku.“
TINA: „ Kdy a kde??“
BERGER: „ Sejdeme se 13:00 na místě, která zná moc dobře vaše paní šéfka Anna Engelhardtová.“ Šéfka Tině napsala vzkaz na kus papírku – „Na jakou oblast se máme zaměřit.“
TINA: „ Můžete více přiblížit oblast vašeho úkrytu. V celém Kolíně je spousta míst, kde byste mohli být.“
BERGER: „ Je to oblast kolem dálnice A57 směrem na jih. A jde starou stavbu. A ještě něco, vemte si sebou tu zbraň, kterou se vám poslal v balíčku.“ Zavěsil. Tina taky zavěsila.
ŠÉFKA: „ Tak se pustíme do hledání.“
BEN: „ A máme na to necelou hodinu.“ Tina se pustila do hledání budov v počítači. I Elena a Katrina přiložili ruku k dílu a spolu s Hotem a Bonrátem hledali v papírech. Tina na něco přišla – našla jednu budovu, která by se shodovala s popisem od Bergera. Tina zašla k velké nástěnné mapě a hledala budovu. Po chvilce k ní přišel Ben
BEN: „ Ještě řekni, že jsi našla.“ Tina ji našla a na místě měla prst.
TINA: „ Ano, starý dům v Kolíně-jih.“
BEN: „ A v pravý čas.“ Na hodinách bylo 12:30. Přišla šéfka. „ Máme ji.“
ŠÉFKA: „ Dobře. Jeďte tam a vem te si sebou kolegy.“
V úkrytu……. Berger se podíval na hodinky a bylo za 10 minut jedna.
BERGER: „ Za chvilku tu bude naše kolegyně.“
STEIN: „ Tak to máme připravené.“
BERGER: „ No výborně.“
Vedle této staré budovy je ještě jedna menší budova, ve které spali dříve pomocníci jedné bohaté rodiny, která kdysi dávno žila v této budově. Naši kolegové dálniční policie se pomaloučku probouzeli ve svém pokoji. Andrea už byla přivázaná lany k židli. Andrea se na židli pomaloučku probírala a seděla uprostřed místnosti sama, kde se Berger a Tina střetnou. Dálniční policie si krátila volnou chvílí tím, že se koukali z okna, která zrovna vedla na cestu, kudy zrovna je vínová Octavia.
JAN: „ Zdá se, že pomoct je na cestě.“
SEMIR: „ Je to na dobré cestě.“ Vínová Octavia zastavila na volném placu před hlavní budovou. Tina vystoupila z Octavie a šla do budovy. Přímo vstoupila do místnosti, kde seděla Andrea na židli. Než Tina stačila dojít za Andreou jí rozvázat tak přišel Berger.
BERGER: „ Tak vám rád poznávám osobně.“
TINA: „ To já taky.“
BERGER: „ Kranich má opravdu moc milou manželku……. To se musí nechat.“
Ben našel pokoj dálničních komisařů. Vešel dovnitř.
SEMIR, TOM: „ Bene, kde se tu bereš??“
BEN: „ Dostal jsem pomocné voláni od Tiny.“
TOM: „ Chtěl bych tě seznámit s naším kolegou…….“
JAN: „ Jan Richter z kolínské kriminálky.“
BEN: „ Ben Jäger z mnichovské kriminálky a velice mě těší.“
JAN: „ Mě taky.“ Najednou se ozvala střelba.
SEMIR: „ To bylo z přízemí.“ Všichni šli rychle do přízemní, kde už nikdo nebyl. Tom si všiml, že na zemi je krev.
TOM: „ Někdo musí být postřelený.“ Všichni se podívali na kapky krve na zemi. Najednou se ozvala další střelba.
JAN: „ Rozdělíme se cestu.“
BEN: „ Dobře.“ Ben a Tom šli se podívat za střelbou a Semir s Janem šli okolo a šli hledat Andreu. Andreu dostal Berger a Tina šla za ním. Berger Tinu v přízemí postřelil do ramene. Na jednom poschodí Stein načapal Tinu, kterou omámil chloroformem. A Berger omámil Andreu chloroformem. Obě dvě odnesli do kamionu, který stál v nedalekém lese. Dálniční policie prohledala celý barák, ale nic nenašli. Ani žádnou stopu. Po chvilce uslyšeli zvuk motoru – odjíždějící kamion – cisterna a míří si to na dálnici. Přijely policejní vozy a z vozu vystoupila Katrina s Elenou a hned vyseli svým milým okolo krku.
TOM: „ Kdo se má teď honit za tím kamionem??“ Jan a Semir vůbec nevnímali.
BEN: „ NO asi podle toho to vypadá, že my dva.“ Tak nasedli do Tinina auta a rozjeli se za zatím kamionem. Kamion strážil Stein ve svém autě, který jel za ním.
TOM: „ Ani Semira nezajímá, že jde o život její manželky.“
BEN: „ Ono mu to později dojde.“
TOM: „ Tak Bergerovi šlo hlavně o Tinu a Andreu. My jsme byli taková návnada.“
BEN: „ Protože Tina a Andrea jsou zranitelnější…….“
Semirovi dávno došlo, že Tom a Ben jsou pryč. Tak si půjčili policejní vůz a rozjeli se za Octavii, která si to frčela po dálnici A36. Stein uviděl ve zpětném zrcátku Octavii s modrým majáčkem za předním sklem. Stein a Berger se domlouvali přes vysílačku. Stein řekl Bergerovi o Benovi a Tomovi. Berger zase poručil, aby je oddělal. Stein tedy začal střílet po vínové Octavii.
TOM: „ To Tina nebude mít radost.“
BEN: „ Jak to??“
TOM: „ Když bude mít po svém plechovém miláčkovi.“
BEN: „ Teď rozumím. Bude se k němu chovat slušně.“ Tom s Benem se na sebe podívali a usmáli. Tom se vyklonil z okýnka a střílel po Steinovi.
TOM: „ Nechceš mi taky pomoct??“
BEN: „ Rozkaz, šéfe.“ Ben pomohl střetl Tomovi po Steinovi. Ale Benova kulka ze zbraně se zakousla do Steinovy pneumatiky. Stein skončil v pilíři mostu přes dálnici. A hned se udělala menší nehoda. Tom zavolal o pomoct na služebnu.
BEN: „ To muselo moc bolet.“ Berger si ve zpětném zrcátku všimnul, jak Stein skončil ve sloupu. A Tina s Andreou se začali probírat mimo kabinu kamionu. Tina a Andrea leželi přivázané na železné spojnici s cisternou a kabinou řidiče.
ANDREA: „ Musíme se odsud, co nejdříve dostat nebo bude s námi amen na dobro.“
TINA: „ Přemýšlím, jak se dostaneme odsud pryč.“ Tina našla v kapse červený švýcarský nožík. A přeřezala si svoje lana na rukách a pak odřezala lana Andree. Semir a Jan dohnali vínovou Octavii. Berger si jich všiml ve zpětném zrcátku. Ale museli postupovat opatrně – kvůli Tině a Andree. Policejní vůz a Octavia chtěly vzít kamion do kleští a trochu si více odřeli auta. A Tina jenom brečela, když to viděla, co prováděl Ben s jejím autem – jak od svodidla lítali jiskry. Policejní vůz a Octavia to zkusili ještě jednou, ale marně – kamion je prostě větší a má nad nimi větší sílu. Tina a Andrea se vyhýbaly jiskrám od Octavie.
ANDREA: „ Jak se odtud dostaneme.“
TINA: „ Tak zatím takový to plán mě nenapadl.“ Semir s Janem měli před sebou další kamion, ale s osobními auty. Semir vykoukl z okýnka a střílel po lanech, které drželi první osobní auto. Tina nenápadně nakukovala, co mají, namysli.
TINA: „ Až ti řeknu tak musíme vlíst pod ten kamion.“
ANDREA: „ To není moc dobrej nápad.“
TINA: „ Asi tuším, co mají zalubem.“
ANDREA: „ Dobře.“
TINA: „ Jinak tohle to by byl náš poslední výlet.“
ANDREA: „ To zase nechci.“
TINA: „ Vidíš.“
ANDREA: „ Ale polezeš jako první.“
TINA: „ Dobře.“ První osobní auto pomaloučku sjíždělo na dálnici a policejní vůz a Octavia uhly na stranu do rychlého pruhu. A obě auta byla před kamionem. Cisterna najela na osobní auta, které úplně přejela jako parní válec. Tina vlezla jako první pod kamion a hned po ní i Andrea. Berger narazil do ukazatele cesty, o svodidlo se odpojila kabina řidiče a samotná cisterna. Tina a Andrea byli pomaloučku na konci cisterny. Kamion s osobními auty ještě ztratil další dvě auta, která způsobila další, ale větší nehodu a byla asi tak kilometr od cisterny, která mířila na nehodu. Andrea vylezla jako první na cisternu a pak pomohla Tině, která měla zraněné rameno. Dálniční komisaři byli zády k této jedoucí cisterně. Tina a Andrea mávaly a křičeli, že mají uhnout, ale zatím je nikdo neslyšel. Tom zatím hlásal na služebnu přes vysílačku, co se stalo na dálnici A36. Po chvilce se otočil Semir a Ben, hned se rozběhli, aby ochránili ostatní lidi z nehody. Tom a Jan jim šli na pomoc. Tom a Semir běželi blíže k cisterně.
ANDREA: „ Jak se odsud dostaneme?“
TINA: „ Musíme skočit. Jiná šance tu není.“
ANDREA: „ Ale vždy se…….“
TINA: „ Neboj se. Skoč na auto…….“ Tom a Semir si vzal každý jednu stranu cisterny. Tina a Andrea stejně skočily z cisterny na auta, která stála u cisterny kvůli nehodě. Když každá dopadla zády na střechu auta tak se vahou rozbili všechny skla na auta. Semir pomohl Andree ze střechy auta a Tom udělal to samé Tině. Cisterna narazila do nehody a hned explodovala.
TOM: „ Dobrý??“
TINA: „ Ano.“ Po chvilce přijeli další kolegové od dálniční policie, hasiči a sanitka. Tinu ošetřili v sanitce a také přijela Elena s Katrinou. Bergera zatkli kolegové a jen tak z basy se nedostane. Všichni se sešli u sanitky, kde seděla Tina s Andreou.
JAN: „ Hlavní, že se nikomu nic nestalo.“
ANDREA: „ A že to dobře dopadlo.“
SEMIR: „ Berger se tak rychle nedostane ven.“ Všichni se rozešli domů. Tina vstala ze sanitky a šla se podívat na zkázu svého auta. Přišli Tom a Ben.
TOM: „ Rozhodně dopadlo líp, než kdyby ho řídil Semir.“
TINA: „ To sice ano, ale když jsem vás viděla…….“
BEN: „ Ale je aspoň pojízdný.“ Všichni tři se tak usmáli a přišel k nim Semir. Tom se Semirem si udělali takovou menší výměnu svých názorů na šrotování služebních aut. Tina s Benem šli pomaloučku k policejním vozům.
BEN: „ Nevíš, jak mám ještě využít 5 volných dnů z dovolené??“
TINA: „ Můžeš se vrátit zpátky do Mnichova.“
BEN: „ To je ale blbej nápad. Tak mě napadlo, jestli bych nemohl zůstat u vás.“
TINA: „ Místo se vždy u nás najde.“
BEN: „ Doufám, že nebudu spát na gauči. Pak jsem měl rozlámané tělo.“
TINA: „ To se teď nestane. Jak jste měli málo místa. Teď můžeš spát s Péťou anebo v Martinově posteli.“
BEN: „ No to už je lepší.“ Stáli u policejního Porsche a dál si povídali a Semir s Tomem se pořád vyměňovali své názory.


Konec!!!

Autorka Tina11

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 025 - Pomsta dálniční policii
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma