AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Na kávě
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ahoj,

stydím se, ale trvalo mi více než rok dokončit tuhle povídku.
Teď je hotová a já budu hrozně drzá: pokud chcete příběhu porozumět, doporučuji přečíst i první díl, proto je ani nějak významně neodděluji Embarassed


Drobek se zaměřuje na dvě ženské postavy z mé reality, kterou dokresluje - spadá tedy do reality Když i MMN. Ale děj se odehrává cca dva roky (?) před prvním dílem Když.

Abych to přiblížila: Tom odešel po smrti Eleny, parťákem Semira je Jan, Andrea a Gerkhan jsou manželé a na stanici je normálně tým 2.

Ať se Vám dobře čte a budu moc vděčná za případné komentáře Smile

Vaše Woxys



________________________________________



Na kávě



Japonský čajový obřad.
Svátost, při které se zastaví svět a existujete jen vy a harmonie vesmíru, kterou dolaďuje ona hořko sladko trpká chuť na jazyku, zatímco se lístky bonsaje chvějí v očekávání mírného větříku a ticho narušuje jen klokotající potůček, který přes kameny poskakuje vstříc jezírku s koi kapry.
Zavřít oči...
Relaxovat...
Být na své vnitřní japonské zahradě...

„Co to tady máš za zelený blivajz?“
Susanna prudce otevřela doteď sevřená víčka a nadechla se: bylo opravdu naivní myslet si, že když se zavře do kanceláře, dokáže si moment odpočinout v příjemné společnosti vzpomínky na zem Vycházejícího slunce. „To je matcha,“ hodila bradou k malé černé misečce s brčálovým obsahem.
Traber našpulil rty v gestu ukřivděné uraženosti. „A co jsem zase řekl, že jsem podle tebe macho?“
Vnitřní klid byl v háji, bonsaj shodil poryv větru z mramorového podstavce a koi kapři se prudce rozletěli po tůni, vyplašeni do jezera spadlým balvanem. „Ne, Franku,“ pravila von Landitzová s trpělivostí královsky placené vychovatelky mentálně retardovaného. „To v šálku je matcha. Zelený čaj. Používá se při čajovém obřadu a je výborný.“
Svým způsobem neměl rád, když hovořila o Japonsku: ať říkala cokoliv sebenevinnějšího, měl chuť vyštěknout, že on byl zase na comic conu v Bernu. Protože Švýcarsko zůstávalo tím nejvzdálenějším státem, kam se kdy vydal. Tedy když počítal příčetný stav: jako mládenci se mu nějakým podivným způsobem stalo, že se po pitce na internátě probudil ve vlaku po přejezdu estonských hranic. Týden bydlel ve společnosti velice podezřelé osoby ženského pohlaví, než si umýváním nádobí v nádražní hospodě vydělal na zpáteční lístek. Tím se chlubit nechtěl, Susanna by i takovou drobnost určitě využila k rýpání. „A to jako používají k té rituální sebevraždě, jo?“
Blonďatá policistka se nemínila nechat vtáhnout do hádky, ačkoliv byl Traber na jiskřivou přestřelku natěšený jako pes na klacíček. „Ne, používají ho k čajovému obřadu. Jak jsem řekla asi před třemi vteřinami. I ty by sis to mohl,“ pousmála se, upila a s jistou provokativností slastně mlaskla, „pamatovat.“

Frankovi poskočil ohryzek, ale udělal nebezpečný krok vpřed. „Pojď se mnou na bagetu. Nebo,“ uchechtl se, „obědváš jen ten čaj? To jsi zase přibrala?“
Čokoládová očka Susanně vyplavala z důlků a žena se nad tím odrzlým „zase“ zakuckala. „Prosím?!“
Stůl nebyl velkou překážkou a mužské pracky se přes jeho desky natáhly. „Počkej, stoupni si, já to kriticky posoudím a dám ti zpětnou vazbu.“
Von Landitzová se uchechtla. „To věřím, že bys dal, ale děkuji ne. Chtěla bych jen chvilku klidu, než se sem Šéfová nažene a pošle nás kontrolovat lékárničky. A vůbec, vyplnil jsi ten formulář? Má nějak blbou náladu a nerada bych dopadla jako Semir s Janem.“
Narážka na kolegy, kteří kvůli zapomenutému spisu (a taky, pravda, i trošku za tři auta nabořená v jednom týdnu) museli už druhý den hlídkovat u přechodu vedle jedné z základních kolínských škol, zabrala. Koneckonců, Traber sám obětoval jednu z poledních pauz, aby na místo dojel a kysele se tvářící, do uniforem oděné parťáky si neopomenul zdokumentovat. I jindy docela kladná hrdinka Susanna hýkala smíchy, když fotku Gerkhana, který zrovna plácačkou zastavoval auta, přičemž přecházející prvňáčky výškou nijak významně nepřevyšoval, Frank hlavnímu aktérovi nastavil jako wallpaper na pracovní počítač. Řev, který se o dvě hodiny vydral z kanceláře, naznačil, že cholerický Turek nemá poslední dobou smysl pro humor. „Vyplněno, odevzdáno,“ zasalutoval Frank a pro dnešek se vzdal konfrontace. Koneckonců, i Susanna si NĚKDY zasloužila chvilku pro sebe, to byl ochoten uznat, byť ne vždy dodržovat. „Užij si tu kávu,“ popřál jí dokonce a vyrazil na loupeživou výpravu do ledničky: bagetu si sice vyhlédl, ovšem nezaplatil. Byl si jist, že se jí nějaký z kolegů pro dobro hladového kamaráda jistě vzdá.

„To není káva, to je matcha,“ pronesla Susanna do prázdné místnosti, ale vlastně už jaksi smířeně. To už by po Frankovi chtěla vážně moc.
Stejně...
Povzdechla si. Traber byl fajn, přese všechno. Vážně fajn...
Trochu se nahnula, aby ho mohla pozorovat, protože při odchodu se samozřejmě neobtěžoval zavřít dveře. Přes všechnu jeho protivnost a najevo dávané drsné chlapáctví už samozřejmě prokoukla, že jde o sympatického chlapíka, který je sice někdy neotesaný, ale vlastně docela milý.
A byl na něj spoleh.
Co víc vlastně od chlapa chtít?
Cítila jak se jí zvlnily rty s úsměvu, zatímco Frank v hlavní místnosti sedl na své místo za stolem a bagetu popadl dravým stylem, jako kdyby se mu mohla na poslední chvíli vykroutit z prstů a utéci.
Tehdy, když spolu tančili, se k něčemu schylovalo, nemohla to nevnímat.
A i když ve společné posteli neskončili, klidné spaní tu noc neměla.
Dobře, nerozuměl umění, byl šíleně tvrdohlavý a někdy na facku sexistický, ale na druhou stranu mu mohla věřit, byl zajímavý, vtipný, nekonvenční...

Traberovy zuby se do bagety zakously s takovou intenzitou, že z druhého konce týraného pečiva vystříkl kečup přímo na mužovo stehno.
Frank se – očividně nepříliš pečlivě – rozhlédl, zda na něj nikdo nezírá, olízl si prsty a s úsilím vyplazeným jazykem se začal pucovat přímo v kanceláři. Nutno říci, že pokud na něj hleděl někdo z jiného úhlu, naskytl se mu dost bizarní výjev.

Možná až moc nekonveční, pomyslela si Susanna, obličej zkřivený směsí odporu a pobavení.
Ne ne, zavrtěla pak hlavou sklesle.
Tohle by neklapalo.
Znova si povzdechla a k pečlivě nalíčeným rtům přitáhla kalíšek notně vystydlého čaje, aby přivřela víčka a vychutnala si jeho jemně trpkou chuť. Zdaleka se nerozvinula tak, jak by měla, ale i tak celé její bytí prostupoval klid...
Ze kterého ji brutálně vytrhlo prásknutí dveří a rozhorlené hlasy.
Otráveně do sebe zbytek hodila jako obyčejného panáka a vstala s nutkáním rozbít tomu, kdo ji zase vyrušil, ústa.


Arrow


Pohled, který se jí ale naskytl, její rozbouřenou krev zklidnil.

U vchodu do místnosti stál Semir s Andreou, oba rudí ve tvářích: podle postojů, jaké zaujímali, se ale snadno dalo odvodit, že vášnivé objetí nach nezapříčinilo.
Zkoprnělý zbytek stanice na manžele nevěřícně zíral, včetně Franka, který v rozrušení vůbec nezaznamenal, že mu z obložené housky zase odkapává kečup a tentokrát ještě na neslušnější místo.
„Hele, tohle fakt nemá cenu,“ Gerkhan udělal krok dopředu, manželka se mu ale pokusila zablokovat únik. „Vždyť tady,“ zvedlo to gesto v Turkovi další vlnu adrenalinu, „všem akorát děláme divadlo! Probereme to doma!“
Andrea byla podle tónu hlasu blízko pláči. „Ale tam právě skoro vůbec nechodíš!“
Tentokrát se mu vyklouznout podařilo. „Dneska si sedneme a povíme si to. V šest tě vyzvednu a pojedeme spolu. Ano?“ Poslední slova pronesl daleko mírněji, počkal si na kývnutí, které už se neobešlo bez uslzených očí, sám sklonil hlavu a bez toho, aby jakkoliv reagoval na přihlížející kolegy, rychle zamířil do kuchyňky.
Susanna cítila, jak ji zalévá potřeba k dobré známé přiskočit a přinejmenším ji odvést z místa, kde se na ni upíralo tolik pohledů, ze situace, která bolela a zároveň byla tak trapná, trapná, trapná…

Předběhl ji Jan, který jen tak mimochodem zaostal za zmizelým kolegou, byť mu jindy kráčel v patách jako stín. Než vykročila, Andreu, která bojovala se vzlyky, objal a ona mu s jistým zaváháním položila hlavu na rameno.
Osazenstvo stanice se konečně probudilo a došlo mu, že lézt takhle manželům do soukromí je mimořádně pitomé: práci tedy alespoň předstírali, jen Frank si, aniž by zaznamenal další a další kečupovou škodu, udělal z kolegů neplacené kino. Krásná blond policistka si ale byla jista, že v jeho nádherné nekomplikovanosti mu nepřišlo na mysl to, co jí: nebylo to Janovo objetí trošku moc… důvěrné?*)

S víčky sevřenými, naslouchala sekretářka větám, které byly určeny jen jejím uším, aby se pak od manželova přítele odtáhla a zavrtěla hlavou. „Nespraví,“ popotáhla. „Já už vážně nevím co dělat, přijde mi, že se prostě snažím jen já a on-“ Škubla sebou, jak se rozletěly dveře od kuchyně: Semir vtrhl do místnosti opět v agresivním modu.
„Jane,“ zavrčel, mysl zastřenou vztekem, který mu neumožňoval vidět to, co Susanně neuniklo. „Skočíme ke Schröderovi na klobásu, jo? Nějaký idiot mi ukradl,“ von Landitz mimoděk zajela očima k Traberovi, který už věděl, co přijde a nadmíru nenápadným pohybem schoval obsah dlaní pod stolem, „tu bagetu. Pojď.“ Nechal Jana, který s vyjeveným výrazem strnul, obě ruce na Andreiných ramenech, bez dalšího povšimnutí za sebou a s klíčky od stříbrného Bavoráku v prstech běžel po schodech směrem k parkovišti.
„Musím jít,“ hodil mladý policista bradou za horkokrevným kolegou.
„Jasně. Prosím tě… řiď ty,“ otřela si slzy a od muže se odtáhla. „A dej na něj pozor… Nechci, aby to napasoval do zdi a… něco… něco si udělal.“
„Jestli mě nechá. Drž se, Andy.“

Susanna se napevno rozhodla, náhle odhodlána vyplnit tu ponižující mezeru, kdy by jindy sekretářka musela nasadit masku pečlivě vybraného výrazu a těch pár metrů k počítači skrze služebnu by se rovnalo šikanózní vojenské uličce. „Andreo, mohla bys mi,“ vykročila, „s něčím pomoci?“
V šedých očích se leskly slzy, ženská intuice však umožnila sáhnout po hozeném záchranném kruhu. „Určitě,“ vydechla.
Vysoká komisařka za brunetou hned zavřela dveře a položila jí ruku na rameno – zvedla obočí, když zjistila, že se Schäferová třese. „Tady, tady, Andreo,“ zakormidlovala ji k vlastní židli a sotva si žena sedla, sevřela jí předloktí. „To bude v pohodě,“ zamumlala. „Nikdo nás tedy nebude rušit, tak jestli…“ odmlčela se. Dovedla zacházet se zbraní i odrážet Traberovy narážky, ale radit někomu ve vztazích, když měla v tomhle ohledu mizerné skóre a zkušenosti menší než leckterá současná sedmnáctka?
Andrea tupě kývla. „Díky. Promiň. Nějak to na mě…“ rozplakala se.
Blondýna skousla ret a nemotorně vzlykající kolegyni poplácala. V duchu nad sebou protočila panenky – Frankova pracovní společnost v ní zjevně ničila veškerou schopnost empatie jako kryptonit. „Ech… to… to bude dobrý…“
„Nebude. Nebude…“
„Počkej.“ Když už komisařka skočila rovnýma nohama do vody, musela jednoduše převzít veškerou odpovědnost. Šéfová byla navíc na jednání u Schrankmannové a nehrozilo, že by sem v jednom ze vzácných záchvatů špatné nálady, která zabíjela obvyklé pochopení pro osobní potřeby zaměstnanců, přiletěla prověřovat pracovní morálku. „V klidu si o tom popovídáme. Chceš něco donést?“
Žena popotáhla. „Udělala bys mi p-preso, prosím?“

Policistka seznala, že výměna obvyklých rolí může brunetku potěšit a navíc patrně potřebuje chvíli o samotě, aby se dala do pořádku: s úsměvem tedy kývla a odkvačila do kuchyňky, aby po boji s kávovarem, na jehož provoz měla fígl právě jen Andrea, což v době jejích dovolených či nemocí vedlo na služebně málem ke krizovému stavu, získala dva malé hrnečky s voňavým obsahem.
Bagetu zdolavší Frank zůstal sedět u stolu, zjevně zmatený z vývoje situace. „Hm?“
„Ne abys nám tam lozil,“ osopila se na něj blondýnka, která se v sounáležitosti s kamarádkou naladila proti všem chlapům ve vesmíru. Navíc měl pořád kečupovou skvrnu na poklopci a Susannu to šíleně iritovalo.
Traberovo vyjevené a bezmocné rozhození rukama bylo všeříkající.

„Děkuju,“ hlesla Andrea, když před ní přistál šálek. Jak von Landitzová čekala, využila sekretářka těch taktně poskytnutých pět minut, aby se lehce uklidnila, alespoň prsty pročísla nepříliš upravené vlnité hnědé vlasy a především si papírovým kapesníčkem, který zůstal zmačkaný na desce, otřela pod očima rozmazanou řasenku. „A promiň. Já jsem to jen nějak… nevydýchala. Nechtěla jsem před všema…“
Susanna mlčela. Dokonce i Frank teď při hlídkách v autě několikrát prohodil, že to Andree a Semirovi v poslední době asi moc neklape a byť se policistka do rozhovoru odmítala zapojit, bylo jí jasné, že pokud si toho všiml i takový sociální neandrtálec, museli to zaznamenat už vážně všichni.
„Jen už fakt nevím.“
Komisařka se posadila a obě její dlaně obemkly hrnek, byť zahřát nepotřebovaly: letošní květen byl báječně teplý, vlastně už od dubna vybíhala pro ranní porci joggingu jen v šortkách a tílku. „Vidím, že to asi trochu skřípe…“
„Trochu,“ odfrkla bruneta, znělo to však spíše smutně než arogantně. „Hele, nevím, jestli s tím mám otravovat. Přece jen…“ Zmlkla a v tom mlčení byla pravda: zase takové kamarádky se Susannou nebyly. Kdo ví, zda o tom sama věděla, ale komisařka, snad kvůli svému původu, jakoby kolem sebe měla těžko propustný neviditelný obal, který si málokdo troufl zdolat, byť třeba jen výzvou k více neformálnímu popovídání.

Plavovláska se pousmála. „Jestli ti nevadí, že strkám nos do soukromí…“
„Někdy mi přijde, že to ‚naše soukromí‘ stejně zahrnuje polovinu stanice – přinejmenším,“ povzdechla si Andrea a zamíchala v šálku lžičkou. K tomu nebylo moc co dodat a sekretářka souhlasné ticho pochopila. „Musíme vypadat směšně. Jak jsme se vždycky s velkými kecy rozešli… a pak zase s velkými kecy byli spolu…“
Von Landitzová lehce pohnula obočím. Málokdo byl schopen nadhledu a zhodnotit dlouho trvající vztah z takové perspektivy. Trápí ji to dlouho, došlo Susanně. Tohle nebyla jen nějaká další krize, kterých už měli komisař a sekretářka spoustu, ať už jako nesezdaný pár, nebo jako manželé. Teď to chce řešit. Skutečně řešit.
„Víš… tak nějak jsem si myslela, že patříme k sobě,“ dala Schäferová policistčiným myšlenkám zapravdu. „Že spolu všechno překonáme jako vždycky dřív. Víš, já už netuším, co víc mám dělat. Nikdy jsem ani nehrotila ty jeho ženské, smířila jsem se s tím a dělala, že nic nevidím, nějak jsem to respektovala…“
Susanna se musela držet, aby se dlaní nebřinkla do čela: s Gerkhanem se na rozdíl od Toma a Jana nikdy příliš nesblížila, jeho cholerická povaha byla příliš vzdálená jejímu vlastnímu naturelu, ale na jedno by přísahala – ač tu a tam po jiné hodil okem či si zaflirtoval, nevěrný Andree nebyl a tahle věčná podezření ho bolela. Nehledě na roli svaté mučednice, kterou si sekretářka údajnou tolerancí přisoudila a rozhodně jí také přilila olej do ohně.
Ač von Landitzová nic neřekla, brunetě výraz v její tváři neušel. Lehce se zamračila a pokračovala na jinou notu. „Ale teď nevím, co dál. Přijde mi, že už spíš jen žijeme vedle sebe. Když jsme předtím došli do tohohle stavu, většinou jsme se pohádali a rozešli… jenže teď bydlíme spolu. Jsme manželé, sakra. To se mám jako sbalit a odstěhovat se na celý léto k našim, než nás to zase přejde? A za dva roky třeba zase? Copak takhle můžeme žít?“

„A o co jde přesně, Andy?“ zvolila Susanna co nejměkčí tón a bez výčitek se natáhla k Traberově stolu, aby z něj uzmula balíček rozdělaných sušenek, které svou sladkostí dochutily hořkou kávu. „Co se změnilo?“
„Právě že nic, to je to,“ přiznala sekretářka tiše. „Já ho mám ráda, on mě asi taky. Ale přijde mi, že se poslední dobou chodí domů spíš jen najíst a vyspat.“
„A vy spolu… jako neto?“ Komisařka by si nejraději dala pár facek, o některých věcech i přes překročenou třicítku nedokázala moc mluvit.
Andrea se navzdory smutnému tématu při pohledu na její ruměnec nedokázala zdržet pousmání. „Ale jo, to jo. A o víkendu třeba zajdeme někam do restaurace. Ale není to ono. Většinou přijde domů utahaný, pozdě večer… Já se o něj bojím, ale když nakonec přijde,“ uhnula očima, „tak mám na něj ve finále vlastně vztek. Prostě si nemůžu pomoci. A to se zas naštve on, že se přece nikde neflákal…“
„Ach. Na druhou stranu, než sis ho brala, tak přece-“
„Já vím. Měla jsem s tím počítat. Ale nějak jsem myslela…“
„Že se to zlepší?“
„Hm. Alespoň trochu.“
Susanna naklonila hlavu. Buď ji Andrea teď pošle do háje, nebo se dostanou k jádru věci, protože ač komisařka nepochybovala, že jde celou dobu o pro ženu velmi významné záležitosti, to nejdůležitější ještě vysloveno nebylo. „To ale asi není to hlavní, co…“

Skousla ret. „Je to jedno k druhému. Souvisí to. Já nevím, jestli to má budoucnost, přijde mi, že i když jsme se vzali, jsme pořád v tom kruhu, co dřív.“
Komisařka si poposedla. „A promluvila sis o tom s ním? Třeba neví, že to vidíš jako problém. Chlapi jsou,“ zabolelo ji u srdce při myšlence na Franka, „natvrdlí. Nechápou signály. Musíš jim to říci přímo. Prostě si s ním sednout a probrat to.“
Andrea musela polknout, aby neřekla to původní, co jí slina nesla na jazyk: že zrovna Susanna, která měla pověst nedobytné ledové královny, by ji o mužích poučovat neměla. „Zkoušela jsem to. Jenže... to uděláš bábovku, sedneš si a čekáš. A on dojde o dvě hodiny později, než sliboval, protože kdosi kohosi unesl nebo ukradli atomovku a jeho u toho samozřejmě potřebovali. A řekne, že si promluvíte příště. A když je příště, tak,“ pokrčila rameny a i ona znachověla. „Uznávám, že to se mnou taky není lehký. Já se fakt snažila s ním promluvit v klidu. Ale nějak… vždycky začnu vyčítat. A Semir to nesnáší. Vždycky když se to snažíme řešit, ještě víc se pohádáme. Dřív to nějak šlo, ale poslední dva měsíce je to děsný.“
„To je mi líto,“ vyplodila moudro policistka.
„Už mě to unavuje,“ zašeptala Andrea. „A pak…“

Von Landitzová zpozorněla.
Sekretářka protočila v rukách už prázdný šálek. „Je mi třiatřicet, Sus. Mám nejvyšší čas…“
„Ah,“ vydralo se z pěkně nalíčených rtů. „Na miminko?“
Kývla.
„To je přece hezký,“ usmála se komisařka a konečky prstů se dotkla Andreina zápěstí. „Nebo… Semir nechce? Nebo,“ milý výraz se z její tváře ztratil, „vám to… nejde?“
Šedé oči už zase byly vlhké. „My jsme se o tom právě moc nebavili. Myslím, že by dítě chtěl, nebo alespoň že by měl radost, kdybych otěhotněla. Jenže než se k tomu dostaneme a probereme to, tak se pohádáme. Já,“ zamrkala a pohlédla ke stropu, „já vím, že to dítě chci, jenže nevím, jestli…“
„Jestli se Semirem,“ dokončila von Landitz a narovnala se. To bylo drsné. „Víš, třeba by dítě…. um…“
„Copak můžeme mít miminko, když to nemáme dořešené?“ pronesla sekretářka hluše. „Můžu ho přivést do toho našeho bludnýho kruhu? To přece nejde, bylo by to sobecký.“
Komisařka skousla ret a zastyděla se.
„Je mi třiatřicet,“ zopakovala Andrea tiše. „Už to není hra, víš. Už se to musí nějak…. rozhodnout, musíme něco udělat. Buď to dokážeme vyřešit a budeme spolu… nebo to musíme skončit. Protože jestli chci dítě a rozejdeme se, tak potřebuju čas na to, abych někoho poznala, chápeš? Mně prostě přijde, že mám poslední šanci, Sus. A nevím, co s tím… A sama vidíš, jak to vypadá, když si s ním chci promluvit. Oba… vypěníme. Já vyčítám, on má vztek… a já začnu naléhat. Snažím se, ale nejde mi to jinak. Přijde mi, že nám to vůbec nejde. Ach, kruci, nechci brečet.“
„Klidně breč,“ zamumlala Susanna zkoprněle. „Um, já tušila, že jsou tam nějaké trable, ale že je to tak zásadní…“
Žena se pousmála. „Vidíš. Je hrozně… kruté rozhodovat se, jestli zůstaneš s někým, koho máš ráda. Fakt moc ráda. S kým jsi tolik let. A on pro tebe hodně udělal. A sama jsi do toho hodně… investovala. Ale zároveň tak nějak rozumově víš, že to,“ povzdechla si, „nepůjde.“

Blondýnka přemýšlela, co na to říci, ale nenapadlo ji nic dostatečně chytrého, co by zároveň neznělo jako klišé. A zároveň zjistila, že závidí.
Až ji ten poznatek šlehl.
Rozpačitě si promnula bradu a odkašlala si, stydíc se sama před sebou. Ale nemohla si pomoci. Andreina situaci možná byla složitá a smutná, přesto z kamarádky cítila, že sekretářka minimálně ví, co chce, byť bojuje s tím, jak k tomu dojít. Ale cíl měla.
Ale co chtěla ona sama?
Neměla taky věk na to, aby o tom konečně uvažovala?

„Uf, dost o mně,“ prokázala Andrea, že se v lidech docela vyzná, protože dokázala ve zbledlé komisařce číst. Vylovila z balíčku další papírový kapesníček, otřela si vlhko pod očima a vysmrkala se. „Co ty a Frank,“ změnila téma tak rychle, že Susanna zalapala po dechu. „A neříkej, že nic, nejsem slepá.“
Plavovláska několikrát naprázdno otevřela ústa. Naprosto regulérně zazmatkovala.
Schäferová, dopila poslední zbyteček už notně vychladlé kávy a přívětivě pohlédla komisařce do tváře. „A nejen já. Všichni vidí, že mezi vámi něco je.“ Zaplašila hořkou myšlenku, že drbna Semir probírá vztah Trabera a von Landitz víc než svůj vlastní. „Proč to vlastně nezkusíte, Sus?“
„Já… my…“ Komisařka přemohla tendenci vyskočit na nohy a šermovat před sebe rukama. „Poslyš, nějaké klepy přece…“
„No tak. Mně to můžeš říct.“
Susanna zaváhala. Měla se svěřovat jen proto, že Andree povolila stavidla? Byla povinna reciprocitou? „To přece není tak lehké. Jsme oba naprosto jiní.“
„Ale líbí se ti.“
„Frank je fajn. Jako parťák,“ dodala rychle. „A jistým… způsobem je asi i hezký. Jenže neklapalo by to.“
„Nikdo přece neříká, že byste se museli hned brát. Ale proč to vážně nezkusit?“
Blondýna si pohrávala se lžičkou. Věděla, že její osobní život bývá na stanici často probírán a vadilo jí to. Nesnášela ten obraz, který o ní mnozí vykreslili, chtěla proti němu protestovat a zároveň nevěděla, jak přesně ho opravit. A co odvětit na tuhle námitku? Říci, že i jí bylo přes třicet, JEDNOU chtěla s NĚKÝM dítě a Frank se na to naprosto nehodil, já přišlo přes čáru, navíc o tom ve směru k Traberovi možná ani neuvažovala. „Víš, jaký je Frank. Pořád slyšet ty jeho narážky… vždyť bychom se pozabíjeli. Do týdne.“
„To přece není pravda, a ty to podle mě víš. Vůbec není tak… humpolácký, jak ho někdy líčíš. A myslím, že tě má rád. Že by dokázal být milý a-“
„Nechci, aby se kvůli mně přetvařoval,“ zahuhlala von Landitzová.
„Sus, ale-“
„Prosím, nechme toho,“ odmítla další probírání komisařka přiškrceně.
Sekretářka se zarazila, ale pak lehce kývla. „Fajn. Promiň…“
„Dobrý.“

Obě seděly a hleděly před sebe.
Dveře od kanceláře nebyly zrovna kvalitní, slyšely, jak si Frank hlasitě stěžuje Dieterovi, jak byl brutálně vyhnán, aby uvolnil prostor pomlouvání vlastního, silnějšího a daleko lepšího pohlaví.
„Uvidíme,“ zamumlala Susanna. „Uvidíme.“
Andrea se uculila.



Konec.




Ti, kdo mou realitu znají, ví, jak to dopadlo. Kdo ne a chce to vědět, nechť mrkne: Andrea si se Semirem skutečně sedla a měli vážnou rozmluvu o tom, co vlastně chtějí – rozhodli se, že se pokusí vztah zachránit. Nějaký čas se oba snažili, aby zjistili, že jim to vážně neklape a klapat asi nebude. Domluvili se tedy na rozvodu a na začátku léta se od sebe odstěhovali. Těsně než rozvod proběhl, zvýšil si Gerkhan ukopané sebevědomí jednou nocí se slečinkou Wox. Nicméně oba manželé se s rozchodem vyrovnali velmi dospěle a jejich vztahu asi i prospěl, Andrea se navíc zachovala velmi velkoryse a přenechala Semirovi jejich byt. Stali se dobrými přáteli. A Andrea se později dala dohromady s Janem a s ním došlo i na to vysněné miminko. Mají syna Tobiase.
Susannin osud byl smutnější. Ač se jí Frank líbil a on do ní byl skutečně zamilovaný, cestu k sobě najít nestihli. Dřív než se jeden nebo druhý vyjádřil, Susannu zavraždil Luigi Condegno. S její smrtí se Frank ještě pořádně nevyrovnal.
A Semir? Semir zůstal sám… jestli sám zůstane, se možná dozvíte v Bezčasí Wink


* Jen poznámka k důvěrnému Janovu objetí, a to zase především pro ty, kdo neznají mou realitu. Objetí nenaznačovalo, že by měla Andrea s Janem vztah a byla Gerkhanovi nevěrná. Ale Jan Richter do ní byl zamilovaný už v době, kdy byla vdaná. Nebalil ji, ale ta situace, kdy se Andrea se Semirem hádala a Jan musel jako dobrý přítel podpořit obě strany, pro něj byla hrozně těžká. Odvahu k Andreině oslovení ale sebral až nějaký čas po rozvodu. A vyšlo mu to Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Jůůů, to je tak milá povídka!! Smile

„Ne, Franku,“ pravila von Landitzová s trpělivostí královsky placené vychovatelky mentálně retardovaného. - Laughing Hih, jak trefné Laughing Chudák Traber Very Happy
Traber je tak nádherně neotesaný a ironický. Smile Tohle na něm asi miluju!! Embarassed

když fotku Gerkhana, který zrovna plácačkou zastavoval auta, přičemž přecházející prvňáčky výškou nijak významně nepřevyšoval, Frank hlavnímu aktérovi nastavil jako wallpaper na pracovní počítač. Řev, který se o dvě hodiny vydral z kanceláře, naznačil, že cholerický Turek nemá poslední dobou smysl pro humor. - Very Happy Very Happy Very Happy Laughing Tohle nemá chybu. Smile Málem jsem se zalkla smíchy!!! Ale wallpaper musel být nejspíše velmi cute ... ♥ Embarassed

Traber je správňáckej!!! je roztomilé, jak své hezké já skrývá za vlnu, chlapáctví a šoumenství Very Happy Laughing To je totiž náš milý Frank. Smile Zvláštní, že když jsem četla tuhle povídku tak Frank se mi vybavoval naprosto přesvědčivě a naprosto přesně! Mám naprosto jasnou představu! Embarassed

Ta Sus si ten čaj matcha snad nevypije v klidu, nebo co Very Happy


Aww, so cute povídka Smile


Už chci další díl Smile


Parádní, Wox. Smile



[/i]

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Atmosféra typického obrazu Japonska je krásně vykreslená. Ale ještě krásnější je, jak se do toho vřítí Traber jako buldozér. Laughing

Matcha - macho je skvěle zpracované, ona známá debata o macho Traberovi je zpátky. Líbí se mi, jak to umíš trefit.

„Ne, Franku,“ pravila von Landitzová s trpělivostí královsky placené vychovatelky mentálně retardovaného. - Co si budeme vykládat, Frank občas vypadá, že došlo k nějaké poruše v prenatálním vývoji. Laughing

Traberovy mladické nerozvážnosti mě baví. Laughing Jen si teda nedovedu představit, že byl kdy na internátu, možná tak se tam připletl k nějaké chlastačce. Very Happy

Přirovnání Franka k psovi je vděčné, taky na jednom pracuji. Laughing

A sakra, "v těch džínách vypadáš tlustě" argument nikdy nepadá na úrodnou půdu. Laughing

(Čokoládová očka - Susanna/Julia má hnědozelené oči. Wink )

Celá ta pasáž se Semirem a Janem pře školou a Frankovou anabází s wallpaperem je naprosto geniální, smála jsem se nahlas. Laughing Boží. Laughing

Hrozně se mi líbí, jak jsi Susanniny ženské poznámky prolnula s Traberem, který si kydá kečup na gatě, to je prostě nádherné. Laughing Možná až moc nekonveční, pomyslela si Susanna, obličej zkřivený směsí odporu a pobavení.


Těším se na zbytek! I když musím říct, že je poněkud hořkosladké to číst, když vím, že je Susanna mrtvá. Embarassed

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Holky, moc díky za komenty :hug:

A SaM, uznávám jednu věc: původně jsem tam měla napsané, že se opil s klukama na KOLEJÍCH. To jsem po zralé úvaze ( Laughing Laughing ) škrtla a přepsala na internát - ovšem Ty zpochybňuješ i ten. Proboha, střední školu snad má, ne? Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing chudinka blbej Laughing

S tím, že se to blbě čte, když víš, že Sus umře, souhlasím a je mi to líto Sad fakt mě to mrzí, kdybych koukla na seriál dřív, dost možná bych ji nezabila Sad na druhou stranu by nebyl prostor pro Samanthu a její zahrznutí do Traberova zadku... vše zlé je pro něco dobré, ne? Wink Laughing :hug:
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ahoj,

po milionu let sem dávám konec povídky - symbolicky ji věnuji SaM Very Happy
Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo a pokud mohu drzet doporučit, prosím, přečtěte si znovu i první díl Embarassed

Moc díky za každý případný komentář Smile

Woxys.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Frankie je kulturní barbar. Za tohle by na něm spáchali harakiri. (ne, vím, co to je)
Ale co po něm chtít, že?

Ale tu konverzaci mezi Susie a Andreou z nějakého nevysvětlitelného důvodu žeru. Neznám Susie minulost, ale konverzace s veteránkou přes vztahy Andreou musela být vysoce poučná.

6e by tady začala pomalu společná cesta Andrey a Jana? Question

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Děkuji za komentář!

Oh, Frank má takový buranský obal, ale je to hodný kluk Very Happy podle mě je pro něj to Japonsko příliš velkým symbolem toho, že je Sus z poněkud jiného, pro něj nedosažitelného světa, tak se k němu staví zle Very Happy

Já taky neznám minulost Susanny, ale ze seriálu mi nějak vyplynulo, že ač je krásná a má všechny důvody pro sebevědomí, tak že v tomhle plave a je taková nesmělá a er... opožděná (ne ve zlém). A co si budeme povídat, mé vnímání Susanny zcela jistě ovlivnila i SaM a její povídky. Ale ze seriálu to nějak cítím Smile

Nu, andrea měla Jana ráda jako Semirova kamaráda. Navíc je fešák... a časem to prostě dali dohromady, je třeba říci, že Jan se o to dost snažil. A jo, ona si pamatovala, že jí během krize s Gerkhanem nezištně pomáhal. Takže asi nějaká semínka zaseta byla Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Komentář začnu dvěma odstavci, které asi v historii komentářů najdou své místo jako krajně nepopulární a možná dokonce sprosté, protože se chystám poučovat Woxys...



...ale to věnování, ač hezké a děkuji za něj, nemůžu nechat bez odezvy:

1) K tomu, žes to psala přes rok, ti dám praktickou radu (ač se mi chce napsat pouze jízlivé "tos to stihla ještě brzo") - pokud plánuješ krátkou povídku (a tahle podle mých standardů krátká je - vyloženě jednorázovka), tak se prostě přemož a místo honby za komentáři ji hoď, až ji máš celou dopsanou. Já vím, že potřebuješ komentáře k tomu, abys psala (koho to pořádně nenakopne při psaní? kdo říká, že ne, je pokrytec), ale rozsekat povídku, která to nepotřebovala a líp by fungovala naráz, jenom abys je měla dřív a měla jich víc... Přijde mi to přesně jako to, co se vyčítá nováčkům, nehledě na to, žes kvůli pár stránkám nechala čekat čtenáře ROK. Pokud jdeš do delší - jako např. Bezčasí - radím mít hotovou aspoň půlku povídky, než začneš postovat. Tou dobou už zhruba tak většinou každý zkušený autor umí odhadnout, jak dlouho to ještě bude trvat a o čem to skutečně je, a při rozumném postování má co nabídnout čtenářům i když se zasekl. (A v tom nejhorším případě ti to dá čas uvědomit si, že to vlastně vůbec nedopíšeš, než je škoda napáchaná.) Krásný případ toho, jak to dopadá, když se nedonutíš k nějaké disciplíně, je tvoje MM(N). A doklad toho, že to skutečně funguje, jsou moje předchozí povídky vs. Tehdy v noci, kde jsem porušila všechna tato pravidla a dopředu mystifikovala jak o délce, tak o žánru, nemluvě o tom, že na jednu kapitolu se ještě čekalo. Myslím, že nejsem jediná, kdo tu povídku vnímá oproti ostatním delším/jednorázovkám jako silně rozháranou.

Nikdo tě nenutí napsat si zákoník a postovat podle jízdních řádů (a když, tak rozhodně ne podle ČD), ale ať chceš nebo nechceš, i tohle vypovídá o kvalitě autora a je mi extrémně nepohodlné číst, jak peskuješ nováčky (byť máš často pravdu), když je to tu dost rozšířený nešvar i mezi veterány. Wink

2) Až příště budeš marketovat povídku jako "o týmu 2" - což jsi buď rok zpátky dělala nebo ses o tom minimálně vyjadřovala tak, že jsem si utvořila ten závěr a s jako takovu se do ní pustila - skutečně ji napiš o týmu 2. Ne jako povídku o Andree a Semirovi, kde na sebe Frank kydá kečup a Susanně je dovoleno pár myšlenek (s trochou sebereflexe a paralelou), než ji naporcuješ.

Jsem si zcela jistá, že na tohle všechno budeš mít odpověď, ale nepiš mi ji (stejně ji číst nebudu, nemám zájem o flame) a nech si to projít hlavou. Děkuji.

______________________________

...který v rozrušení vůbec nezaznamenal, že mu z obložené housky zase odkapává kečup a tentokrát ještě na neslušnější místo. - Fajn kontinuita s minulou částí, ale lehce se to opakuje do nepříjemna.

Susanna cítila, jak ji zalévá potřeba k dobré známé přiskočit a přinejmenším ji odvést z místa, kde se na ni upíralo tolik pohledů, ze situace, která bolela a zároveň byla tak trapná, trapná, trapná… - Ten pocit znám, chctít pomoc, ale zároveň do toho tak nějak nechtít šlápnout...

...nádherné nekomplikovanosti... - škoda, že tahle Susanna to vnímá spíš jako eufemismus pro natvrdlost/blbost, zatímco by to měla chápat jako přímočarost, ač mnohdy neomalenou a dublující za onu natvrdlost, a vnímat to kladně. I když, u tebe je Frank trochu větší blbeček, než jak ho vnímám v seriálu, takže proč ne. Laughing

...ale radit někomu ve vztazích, když měla v tomhle ohledu mizerné skóre a zkušenosti menší než leckterá současná sedmnáctka? - Myslím, že tady přejímáš realitu Tehdy v noci víc, než si myslíš. Protože v ostatních povídkách ji tak bloklou jako tam nemám a navíc je to jedna z interpretací, které její chování v seriálu nabízí. Nikdy nevíš, jestli je skutečně upejpavá nebo prostě jen hodně diskrétní. Wink

Chudák. Vykázaný z kanceláře se špinavýma kalhotama... Tos to dopracoval, Trabere, tos to dopracoval. To si do resumé nedáš. Laughing (Ale Susanninu iritaci tím flekem chápu, i já bych na něj musela furt zírat, což by vedlo z jeho strany k blbým řečem a bůhví jakým objevům. Laughing )

Kdo ví, zda o tom sama věděla, ale komisařka, snad kvůli svému původu, jakoby kolem sebe měla těžko propustný neviditelný obal, který si málokdo troufl zdolat, byť třeba jen výzvou k více neformálnímu popovídání. - Myslím, že věděla. Sad Ale to je další bod pro Team Traber, který prorazil ten obal v pilotu vlastním tělem a pak ho ještě s rozčilováním a fuňením zadupal všude kolem sebe, když se mu v něm zachytila noha. Laughing

Tuhle jsem se dívala na jednu starší epizodu a pokud vím, mučedníci údajně vnímali svůj osud důstojně (tak nějak to byla prerekvizita k mučednictví) a ne s tolika kecy, které měla Andrea na každou Semirovu ex nebo ženskou, které podržel dveře. Ale líbí se mi, že ač tohle zohledňuješ (a je to super práce se seriálem, u které, přiznám se, trochu pochybuji, že jsi jí po tolika letech ve vlastní realitě schopná), pořád děláš Andreu inteligentní a sympatickou.

„A vy spolu… jako neto?“ Komisařka by si nejraději dala pár facek, o některých věcech i přes překročenou třicítku nedokázala moc mluvit. - To mi asociuje oblíbenou větu u nás doma, "Aby ses nepotento," která se užívala, když jsem byla malá. Okamžitě jsem si to spojila a ta představa, která mi vyskočila v hlavě, byla až nepříjemně úsměvná. Laughing

Myslím, že lidi vnímají nedobytné ledové královny špatně. To, že se na nás jen tak nemůže neznamená, že občas nespustíme most a nevpustíme někoho dovnitř (a ven a dovnitř a ven...) Laughing Ehm...

„Copak můžeme mít miminko, když to nemáme dořešené?“ pronesla sekretářka hluše. „Můžu ho přivést do toho našeho bludnýho kruhu? To přece nejde, bylo by to sobecký.“ - Hrozně bych chtěla žít ve světě, kde si to takhle umí srovnat všichni. Těch harantů stvořených nudou nebo jako řešení problémů, kterými pak budou celé dětství nakonec trpět právě oni, je na světě až moc.

Sekretářka protočila v rukách už prázdný šálek. / Schäferová, dopila poslední zbyteček už notně vychladlé kávy... - Buď jsi optimistka a vidíš i v prázdném šálku ještě trochu kafe, nebo ti hapruje kontinuita. Smile (Plus, divná čárka tam...)

Ještě, že si to nenechal líbit! Sice si netroufl přímo ke zdroji, ale kdo by chtěl dupnout na nohu podpatkem, že ano. Laughing V té konečné fázi povídky plně souhlasím s Andreou a chtělo by se napsat, že ti dva k tomu prostě nedostali příležitost, ale ze Susanny v té povídce cítím, že by do toho stejně nešla. V tomhle mi to ladí k headcanonu, který vyznávám - prostě potřebuje, aby se něco stalo, aby před tím už nemohla kličkovat.

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Na kávě
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma