AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 049 - Krvavé diamanty
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Před víkendem přišel do Petrovy kanceláře postarší pán, který potřeboval jeho pomoc. Petr šel do práce a jeho sekretářka Nina hned informovala o novinkách.
PETR: „ Dobré ráno.“
NINA: „ Dobré ráno. Dnešní pošta a co by se mělo udělat.“ Předala hromádku Petrovi. „Dneska se tu má objevit soudce Müller kvůli případu Schumann a soudce Berger přesunul přelíčení pana Nowaka hned na pondělí.“
PETR: „ To se mu moc povedlo. To bude skvělej víkend.“
NINA: „ A ještě něco. Je tu jeden pán, ale není to náš klient.“
PETR: „ A co pak má na srdci?“
NINA: „ To mi neřekl, ale řekl, že je to šíleně důležitý. Zatím jsem ho posadila do naší malé čekárny.“
PETR: „ Dobře. Tak mi ho hned pošlete.“
NINA: „ Jistě.“ Během malé chviličky se v kanceláři Petra objevila Nina s Joachimem Dietzem.
PETR: „ Petr Berghammer, velice mě těší. Copak máte na srdci?“ Podali si ruce na přivítanou. Petr se posadil se do svého křesla a Dietz si sednul na židli naproti Petrovi.
DIETZ: „ Joachim Dietz. Potřeboval bych od vás jednu malou maličkost. Chtěl bych u vás uschovat jednu velmi důležitou věc.“
PETR: „ A jakou?“
DIETZ: „ DVD s fografiemi.“
PETR: „ Ale s tím byste měl jít spíše na policii, než za mnou.“
DIETZ: „ Policie by se v tom hned začala šťourat a to já nechci. Chci, aby to bylo u ledu.“
PETR: „ Jestli vám jde o život, policie by vám zařídila ochranu. Klidně bych vám doporučit, kde byste se mohl o tom zmínit.“
DIETZ: „ Jen žádnou policii.“
PETR: „ Tak dobře. Co jste tedy vyfotil.“
DIETZ: „ Při návštěvě příbuzných v Arzbachu, jsem si vyšel na procházku. Při procházce jsem vyfotil, co jsem neměl. Omylem jsem vyfotil vraždu majitele domu. V novinách jsem se pak dočetl, že byly v domě zabity dva lidé a ukradené diamanty.“
PETR: „ A pachatelé vás už kontaktovali?“
DIETZ: „ Ano, už mi dokonce vyhrožovali, že mě zabijí, když půjdu na policii a předám jim fotky. A proto jsem vás chtěl poprosit, abyste si to tu uchoval, než se to uklidní.“
PETR: „ Nechci vás moc strašit, ale pachatelé by vás moc rádi viděli mrtvého. Jestli to byli profesionálové, ty neradi nechávají na živu svědky.“
DIETZ: „ To vím z televize. Tak vezmete si to do úschovy.“
PETR: „ Vidím, že vás nějak nezlomím. Tak mi do DVD tady nechte. Co mám s ním udělat, když se vám něco stane.“
DIETZ: „ To už nechám na vás.“ Předal Petrovi DVD s fotkami. Ten nebyl z toho moc šťastný, nejraději by letěl za Tinou, aby se na to, s kolegy podívala. Ale nechal tu věc u ledu. Spíše potřeboval čistou hlavu na důležité soudní přelíčení.

Po víkendu……. Tina jela na služebnu za Engelhardtovou, něco po Tině potřebovala. Tina se zděsila, co Engelhardtová po ní chce, ale nakonec z toho vyklube příjemná a potěšitelná zpráva. Překvapení stálo u vchodu, ale bylo zakryté policejním terénním autem.

Na služebně……. Tina přišla na služebnu a zašla rovnou za Engelhardtovou do kanceláře.
TINA: „ Dobré ráno.“
ŠÉFKA: „ Dobré ráno.“
TINA: „ Něco závažného se děje?“
ŠÉFKA: „ Ale vůbec ne.“
TINA: „ V telefonu mi to tak vyznělo. Jestli Schrankmannová má nějaký problém.“
ŠÉFKA: „ S vyřešeným případem to nemá nic společného. Mám pro vás něco lepšího.“ Zvedla se svého křesla. „ Pojďte se mnou.“
TINA: „To začíná být víc a víc zajímavější.“ Společně odešli ven před služebnu. Na parkovacím místě u vchodu, kde před tím stálo policejní terénní auto, stálo nové služební auto pro Tinu – nová Škoda Rapid v barvě Rosso Brunello metalíza.
ŠÉFKA: „ Státní zástupkyně Schrankmannová vám posílá nový služební vůz.“
TINA: „ A ještě je to úplně nový model. Že moc děkuji.“
ŠÉFKA: „ Schrankmannová bude ráda, že se líbí. Tak tady máte klíče od vašeho nového kočáru.“ Šéfka předala Tině klíče od jejího nového služebního vozu. To se na parkovišti objevila Andrea.
ANDREA: „ Dobré ráno.“
ŠÉFKA, TINA: „ Dobré ráno.“
ŠÉFKA: „ Co vy tu tady?“
ANDREA: „ Zapomněla jsem si tady papíry ke školení.“
ŠÉFKA: „ Přeji šťastnou cestu.“
ANDREA: „ Děkuji.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře. „Dostala jsi nový auto.“
TINA: „ Tak abych šla s dobou.“
ANDREA: „To je jasný. Tino, mohla bych tě o něco poprosit.“
TINA: „ O co jde?“
ANDREA: „ Dodělat pár drobností, na deskách najdeš malé papírky, co se tam má udělat. V pátek jsem to už nějak nestíhala.“
TINA: „ Jasný. Dodělám to.“
ANDREA: „ Tino, jsi zlato.“ Odešla do kanceláře pro papíry na školení.
TINA: „ Tohle motto mi zůstane na do smrti.“ Mumlala si Tina pod fousy. Nasedla do nového služebního vozu a odjela na malou projížďku. Při projížďce Tina poslouchala a broukala píseň od Lady GaGa – Applause, kterou si Tina oblíbila.

Pachatelé z Arzbachu prohledávali byt Joachima Dietze, aby se zmocnili jeho fotek. Když jim je ještě doposud nedal. Jejich několika miliónový lup z Arzbachu má i historickou hodnotu – zavražděný majitel je našel náhodou při výkopu studny na jednom zámečku v Holandsku, kde poslední majitelé zakopali své diamanty se šperky pro případ nouze. K těmto šperkům s diamanty se už nedostali a přetrvali až do dnešních dnů. Diamanty a šperky se lehce ukázali na světle a pro zkušené padouchy jedinečná šance.

Na benzínové pumpě……. Tina byla načerpat pohonné hmoty do služebního vozu. Když Tina odjížděla, zahlídla na parkovišti svou nejlepší kamarádku Elenu. Tina zastavila a vystoupila z auta.
TINA: „ Ahoj Elen.“ Elena se zastavila a podívala se směrem k Tině.
ELENA: „ Ahoj Tino.“
TINA: „ Moc děkujeme za poslané vzácné pohledy.“
ELENA: „ Nemáte vůbec zač.“ Tina si všimla, že Elen něco trápí.
TINA: „Elen, děje se něco?“ Elena se chvilku odmlčela. V Elenině hlavě se honila myšlenka, jestli to má nechat plavat nebo vyřešit. Nejraději by odešla, ale rozhodla se….
ELENA: „ Tino, máš teď malou chvilku?“
TINA: „ Pro mou nejlepší kamarádku vždycky.“ Tina trochu vykouzlila úsměv na Elenině obličeji.
ELENA: „Zvu tě na kafe a zákusek.“ Holky se na sebe usmály. Tina nasedla do auta a zajela na parkoviště.

V motorestu……. Tina s Elenou seděli u malého stolečku pro dva. Měli před sebou kafe a jahodový dort Schwarzwald.
TINA: „ Elen, co pak se děje?“
ELENA: „ Z Nairobi jsem si přinesla jeden hrůzný zážitek, který mě děsí pořád a nevím jak se mám zbavit.…….“
TINA: „ Jaký zážitek se ti stal v Nairobi?“
ELENA: „ Když jsme otevírali novou školu v jedné vesnici, když bylo všechno zařízeno, odjeli jsme do naší vesnice. Před námi jeli dva autobusy s dětmi. Autobusy se vyhýbaly naproti jedoucímu autu. Řidiči to vzali dost do pole, najeli na nášlapnou minu. Autobusy explodovali, šli jsme jim hned na pomoc. Ale všichni byli mrtvý.“
TINA: „ To je docela dost drsný.“
ELENA: „ Jela jsem v džípu za autobusy, na místě spolujezdce, takže jsem to měla pěkně před očima. Asi tak po třech dnech po incidentu, jsem začala mít strašný sny, nemohla jsem vůbec spát, bála jsem se vůbec někam vyjít, ale hlavně jsem měla strach o děti.“
TINA: „ Z toho bych měla taky si trauma. Úplně chápu, že sis to přenesla i na Barbaru a Šarlotu.“
ELENA: „ Zatím ještě ne, ale obávám se toho, až se vrátí ze školy přírody. Ještě na mě dopadá ten klid a ticho baráku.“
TINA: „ Docela to musí hrát na nervy. Spíš bys ses z toho měla vypovídat, zajít k odborníkovi.“
ELENA: „ Teď se mi trochu ulevilo, že jsem si ti svěřila, ale doma je někdy k nevydržení bez Jana.“
TINA: „Jestli chceš tak ti můžu dát kontakt na naši psycholožku. I když pracuje pro nás, má svou malou soukromou praxi.“
ELENA: „ Nevím, jestli jí mohla s mým problémem obtěžovat.“
TINA: „ Elen, přece se nechceš trápit strašnými sny, mít nervy na dranc. Od šéfové zjistím, kde sídlí, až pojedu domů tak se u tebe zastavím.“
ELENA: „ Na druhou stranu to bude lepší. Moc děkuju. A teď obraťme list. Jak se vlastně vůbec máte?“ Tina a Elena si spolu krásně pokecaly, a tak Elen přišla na jiné myšlenky, co jí trpí samotnou doma.

Pachatelé prohledali celý malý rodinný domek od půdy až po sklep, kde nic nenašli.
MAREK: „ Kam ten páprda to dal.“
IGOR: „ Nemohl to dát nějakým příbuzným.“
MAREK: „ Vždyť skoro žádný nemá.“
IGOR: „ Doufejme, že to nedal fízlům.“
MAREK: „ To náš šéf taky.“ Joachim Dietz se vracel z nákupu domu. Marek s Igorem se v domě schovali, když viděli jeho auto přijíždět k domu. Dietz vešel do domu, kde našel samej čurbers – rozházené věci ze skříní, papíry, šanony,……. Dietz se procházel po domě, aby našel, kdo to byl, ale Marek s Igorem byli rychlejší. Marek postřelil Dietze, který vzal nohy na ramena a ujížděl ve svém autě pryč. Marek s Igorem se za ním hned rozjeli, zastavili, než dojde k nejhoršímu.
Na služebně……. Tina zašla za šéfkou do kanceláře s hotovými papíry zanechané od Andrey, co nestihla před víkendem.
ŠÉFKA: „ Tino, vy už to máte hotový?“
TINA: „ Ano, byli to jenom drobné úpravy.“ Předala šéfové hotové papíry. Než Tina odešla za stůl Andrey, tak se posadila na židli před šéfovou.
ŠÉFKA: „ Tino, děje se něco?“
TINA: „ Potřebovala bych telefonní číslo na doktorku Hoffmannovou.“ Engelhardtová skočila Tině do řeči.
ŠÉFKA: „ Neříkejte, že vy byste potřebovala psychologickou pomoc.“
TINA: „ Já né, ale moje kamarádka Elena, by ji potřebovala. V Nairobi se jí stalo něco dost, hrůzný zážitek, který jí děsí i tady v Německu.“
ŠÉFKA: „ Odborná pomoc bude jenom velkým přínosem. Vím, že nemusím vědět všechno, co se stalo Eleně?“
TINA: „ Před jejíma očima vyletěli do povětří dva plné autobusy s dětmi, když najeli na nášlapnou minu.“ Šéfka začala hledat číslo na policejní psycholožku. Sídlo, jméno a kontakt na paní doktorku napsala na malý papírek.
ŠÉFKA: „ Těch je v celé Africe plno. Vždy to odnesou ty nevinní. Doktorku Hoffmannovou informuji a ať se Elena obrátí na mě.“ Předala Tině malý papírek s adresou na paní doktorku Hoffmannovou.
TINA: „ Dobře.“
ŠÉFKA: „ Držím palečky, aby to Eleně trochu pomohlo.“
TINA: „ Taky doufám, ale aspoň jí tento zážitek trochu ulomilo.“
ŠÉFKA: „ To je taky fakt.“ Tina vstala ze židle a odešla zastupovat Andreu.

Na služebnu přijel Semir s Tomem. Semir sebou přivezl i Johannese, který utekl zrakům Semira a proběhl otevřenými hlavními dveřmi, když z nichž vycházeli dva kolegové v uniformě na svou pravidelnou objížďku v terénu. Tina seděla za stolem a dodělávala svou práci, kterou nestihla udělat před víkendem. Najednou se u Tiny objevil Johannes, skočil jí na klín a radostně jí začal olizovat na přivítanou.
TINA: „ Kde pak máš páníčka? No, kde pak máš páníčka?“ Johannes pokračoval v olizování Tiny. „Tomu říkám lásky plné přivítání.“ Na služebně se už objevil Semir s Tomem a hledali Johannese. Johannes seděl v Tinině klíně a vychutnával si její drbání.
TOM: „ Semire, kde jinde můžeš najít Johannese.“
TINA: „ Andrea tě v tom nechala.“
SEMIR: „ Celej tejden. Klidně se můžeme rozdělit o hlídání.“ Johannes se opřel předními tlapkami o roh psacího stolu.
TINA: „ Máš zase příležitost se víc skamarádit s Johannesem.“
TOM: „ Aby to nepadlo jako minule v tom lese.“
SEMIR: „ Víte, co mi můžete…….“ Odešel do své kanceláře.

Dietz s padouchy za zády se stal na A4. Dietz už pomalu ztratil vědomí, Marek s Igorem věděli, že jejich cesta brzy skončí, ale ještě mu k tomu trochu pomohli. Marek s Igorem se dostali na úroveň Dietzeho, Igor stáhnul okýnko, a když byl ten pravý čas, vystřelil do přední pneumatiky. Marek šlápl na plyn, aby se dostal od nehody pryč. Dietz po střelbě strhnu volant do středu a hned upadl do úplného bezvědomí. Auto narazilo do středových svodidel, do auta narazil velkou rychlostí kamion, který auto odstrčil dál pod kamion s benzínem. Kde po nárazu z kohoutku pro čerpání benzínu, začal vytékat benzín a tím způsobil velkou explozi kamionu a Dietzeho auta. První kamion zatarasil oba dva jízdné pruhy, v kamionu s peřím skončili čtyři motorkáři, když skočili ze svých motorek. Raději mít zničenou motorku, než sebe.

Tina byla zahalena deskami, které potřebovali roztřídit a dodělat od kolegů, co se nedodělali před víkendem. Tina si četla jeden článek na internetu o Eleně a jejím působením v Nairobi se svou firmou. Přišel za ní Tom s dalšími deskami, že jsou hotové.
TOM: „ Miláčku, tady máš hotovou další várku.“
TINA: „ Jste se na to vrhly.“ Na chvilku odtrhla oči od článku, vzali si desky a dala si je na určenou hromádku.
TOM: „ To víš, chceme to mít, co nejdřív z krku.“ Zakoukal se na článek na internetu. Byla tam fotka s Elen a s dalšími lidmi, kteří otevírali další školu pro děti v Africe.
„ Když tu vidím Elen, nevíš, jestli je už doma.“ Sedl si na stůl. Tina se k Tomovi otočila.
TINA: „ Zrovna jsem s ní dneska ráno mluvila.“
TOM: „ Ať přijde na malé popovídání, jak to na černém kontinentu chodí.“
TINA: „ Na to asi teď nebude mít náladu.“
TOM: „ Jak to?“
TINA: „ Elena si z Afriky přivezla noční můru. Před jejíma očima explodovaly dva autobusy, po střetu nášlapné miny. Oba dva autobusy byly plné dětí. Nikdo to nepřežil.“
TOM: „ To si Elena přivezla skvělý zážitek.“
TINA: „ Potřebuje trochu rozptýlení. Několik dní se doma sama užírá klidem domova. Nejhorší to bude, až se doma objeví holky z vejletu, to je Elen nebudu chtít pustit ani na krok.“
TOM: „ Na to je nejlepší odborná pomoc.“
TINA: „ To už je zařízený.“
TOM: „ To sis teda pospíšila.“
TINA: „ S pomocí Engelhardtové.“ To už Tom věděl, u koho zařídila Engelhardtová odborné posezení. Do rozhovoru jim skočil telefonát. „Kranichová, dálniční policie,……. Dobře. Pomoc už je na cestě.“ Zavěsila. „Máte tu práci.“
TOM: „ Že to není, co si myslím.“
TINA: „ Velká havárka na A4, 180km směr na Frechen. Jeden mrtvý.“
TOM: „ Tak teda do práce.“ Zašel za Semirem mu říci, že mají práci v terénu. Při cestě k autu vzali sebou Hoteho a Bonrát s dalšími kolegy.

V úkrytu……. Marek s Igorem řekli, co se stalo Joachimu Dietzovi, že je po smrti. Šéf ani moc nevylítnul z kůže, tak trochu jim to ulehčilo, ale DVD s fotografiemi pořád chtějí.
GRUBER: „ Trochu jsme se dostali do prekérní situace.“
MAREK: „ My neradi.“
GRUBER: „ Nedělejte si z toho hlavu. Jediná možnost, najít toho, komu to dal.“
IGOR: „ To je právě ono. Moc přátel nemá. Žije sám po smrti své manželky.“
GRUBER: „ Zaměstnáme Martina, ať o tom staříkovi něco více najde. Hlavní cíl je získat ty fotografie.“
MAREK: „ To je jasný, šéfe.“

Na místě nehody……. Dálniční policie si pomalu zjišťovala informace o nehodě – co a jak. Svědci nehody byli ochotni – dokonce si všimli auta, které to tu všechno spískalo. Tom seděl v BMW a mluvil s Tinou přes vysílačku. U Toma stál Semir.
TINA: „ Mrtvý Joachim Dietz je přihlášený na adrese Ringstrasse 18 v Hürthu. Jeho manželka zemřela před rokem.“
TOM: „ A co další příbuzní?“
TINA: „ Dcera se provdala do Ruska, kde žije natrvalo. Další příbuzní jsem nenašla.“
TOM: „ Vyhlaš pátrání po černém Jaguáru s SPZ – KX 456. Má na svědomí tuto nehodu.“ K Semirovi a Tomovi přišel, Hote. Předal Semirovi malý ohořelý papírek, kde byl vidět název firmy – městská knihovna v Kolíně.
TINA: „ Dobře.“ Tom předal vysílačku Semirovi.
SEMIR: „Tino, ještě se podívej, co měl Dietz společného s městskou knihovnou v Kolíně.“
TINA: „ Už se na tom pracuje.“ Tom zavěsil vysílačku.
SEMIR: „ Tak se pojedeme podívat do Dietzova bytu. Jeho auto pošlete Hartmutovi.“
HOTE: „ Semire, už je předem splněno.“ Semir nasedl do BMW a vyrazili do bytu mrtvého.

V domku mrtvého……. BMW zastavilo před domem mrtvého Joachima Dietzeho. Když viděli vylomený zámek u hlavních dveří, hned se ozbrojili a ve šli do domku, který prohledali, jestli tu někdo není. V domku nikdo nebyl až na ten bordel.
TOM: „ Dietz byl zřejmě moc důležitá osoba.“
SEMIR: „ Zapletl se do něčeho velkého, když mu takhle převrátili dům.“ Semir s Tomem si vzali na ruce gumové rukavice, aby nezanechali své otisky. Trochu si dům prohlédli sami, než se tu objeví technici. Tom našel v jedné uzamčené skříni v jeho pracovně notebook mrtvého.
TOM: „ Něco tu zapomněli.“ Vytáhl notebook ven ze skříně.
SEMIR: „ Moc pečlivý nebyli.“ Když byli v obýváku, Tom zavolal Tině, aby pro ně něco zjistila.
TOM: „ Tino, miláčku můj, pošli nám kolegy z technického do domu Dietzeho, dům mu převrátili vzhůru nohama…….“ Semir našel něco v krbu – ohořelý kousek novin. Zavolal na Toma, ať se jde na to podívat. „……. Ještě se podívej na noviny Kolínského kurýra a to na stranu č. 8, ze dne 23. května. Počkáme tu na techniky, než se tu objeví……. Díky.“ Zavěsil.
SEMIR: „ Podívej, tady je krev.“ Na plovoucí podlaze byli kapky krve.
TOM: „ Zřejmě tu byla dost napjatá atmosféra.“
SEMIR: „ Ta bychom si zatím mohli obejít sousedy.“

V úkrytu……. Gruber zašel za Martinem. Chtěl vědět, co ještě vyštrachal na Dietzeho.
GRUBER: „ Máš něco?“
MARTIN: „ Napadla mě jedna věc. Dostal jsem se do kamerového systému Kolína a jeho částí. Nechal jsem vyhledat jeho auto a kudy se pohyboval.“
GRUBER: „ A?“
MARTIN: „ V pátek byl Aachenu, kde navštívil jednu budovu.“
GRUBER: „ Co je to za budovu?“
MARTIN: „ Je to velký komplex budov, ale z toho nás zajímá pouze jedno.“
GRUBER: „ Tak už konečně mluv.“
MARTIN: „ Sídlí tam státní zastupitelství.“
GRUBER: „ Právníků tam je jako naseto. A navíc vyplívá jedno z toho, víme, kam Dietz schoval. Teď najít toho pravýho.“

Před domem Joachima Dietzeho……. Tom se Semirem byli poblíž BMW. Měli v ruce kamerové záznamy z protějšího domu, který několikrát vykradli. Majitel si pořídil kamerový systém.
TINA: „ Centrála, Kobře11.“ Tom se natáhl do BMW pro vysílačku.
TOM: „ Poklade, co se děje?“
TINA: „ Dietz chodil do městské knihovny jako brigádník. Do knihovny chodil 3x týdně na malou výpomoc do archivu a další pomocný práce.“
TOM: „ Konečně se o něm něco dozvíme.“
TINA: „ Nechte to zítra. Dneska mají inventuru.“
TOM: „ A další příbuzný?“
TINA: „ Zřejmě, že už nikoho neměl. Krom své dcery a zeťáka.“
TOM: „ Dcera ví, co se stalo otci?“
TINA: „ Spíše o tom ví její manžel. Dcera leží v porodnici. Do Německa přiletí, co nejdřív.“
TOM: „ Vracíme se na služebnu.“ Zavěsil vysílačku.

Na služebně……. Po roztříděných papírech byla víc Tina zahalena mezi dalšími papíry a deskami. Mále ji Tom se Semirem nemohli najít. V Tinině klíně jí ležel Johannes, aby jí trochu přivedl na jiné myšlenky.
TOM: „ Není toho trošku moc.“
TINA: „ Byla jsem ráda, že jsem zbavila jedno a z ministerstva vnitra a Schrankmannová mi přihodili další. Jsem ráda, že už mám hotovou aspoň půlku. A navíc to musí ještě dneska.“
SEMIR: „Aby toho nebylo málo, přinesli jsme ti notebook od Dietzeho.“
TINA: „ Jestli to moc nehoří, bude to až zítra.“
TOM: „ My si rádi počkáme.“ Ze své kanceláře vykoukla Engelhardtová.
ŠÉFKA: „ Tome, Semire, můžete jít ke mně.“
SEMIR: „ Zajisté.“ Engelhardtová chtěla vědět, jak Semir s Tomem postoupili dál v případu. Tom předal Tině Dietzův notebook a dal jí pusu na rty. Odešel za Semirem do kanceláře. Za Tinou přišel, Hote a Bonrát.
HOTE: „ Tino, máš to pro nás hotový.“
TINA: „Jistě. Stíhám vše.“ Ukázala na hotovou hromádku desek na konci stolu. „Stačí jen založit.“
BONRÁT: „ Moc ti děkujeme. Ty papíry ti moc nezávidím.“
TINA: „ Taky z toho nejsem moc nadšená.“ Vzala si nový příchozí fax. To už je vyrušil zvonící telefon na Andreině stole. Tina ho zvedla. „Dálniční policie, Kranichová…….“ Hote s Bonrátem si vzali svou hromádku a odešli ke svým stolům. „……. Právě ho držím v ruce……. Dobře, vyřídím jim to……. Děkuji. Nashle.“ Tina zavěsila a odešla za šéfkou, kde ještě byl Tom se Semirem.
ŠÉFKA: „ Co pak nám nesete?“
TINA: „ Předběžnou zprávu z patologie. Než Joachim Dietz uhořel v plamenech, byl před tím postřelen do břicha. Kulka ráže 9mm byla předána Hartmutovi na expertízu.“ Předala fax Tomovi, Semir mu koukal přes ruku.
SEMIR: „ To by odpovídalo těm krvavým skvrnám na podlaze.“
TOM: „ A pátrání po Jaguáru.“
TINA: „ Bez výsledné.“
SEMIR: „ Tak my si půjdem pustit krásný film.“ Komisaři odešli z kanceláře, každý si šel po své práci – Tina papíry a Tom se Semirem skouknout záznam od souseda, kdy se do domu Dietzeho dostali jeho vrahové. Na záznamu bylo krásně vidět, jak se stalo. Asi tak 20 minut trvalo Markovi a Igorovi prohledání domku, než se vrátil domů Dietz, kterého v domku postřelili. Marek a Igor se nedali identifikovat, protože měli na hlavách černé kukly.

U Petra a Moniky doma……. Petr seděl ve své pracovně a seděl nad případem, který ho čeká. Ale v hlavě mi ještě ležela jedna věc – Joachim Dietz a jeho DVD. Té myšlenky se nějako nemohl zbavit, když od toho uplynulo plno času, více se tím zabýval. Do pracovny přišla jeho manželka Monika.
MONIKA: „ Už je dost pozdě. Bude lepší, když půjdeš lehnout.“
PETR: „ Já vím. Ještě poslední stránku.“ Monika přišla k němu a odtrhla Petra od spisu, sedla si mu do klína.
MONIKA: „ Petře, nechtěls bys mi něco říct.“
PETR: „ Vůbec nevím, co by to mělo být.“
MONIKA: „ Něco tě trápí a nemůžeš se rozhodnout, jestli to máš říct nebo ne.“
PETR: „ Tak dobře. Půjdu s pravdou ven. Do úschovy jsem dostal jedno DVD s fotkami, kdy klient vyfotil, co neměl.“
MONIKA: „ A ty ses na to koukal?“
PETR: „ Jenom tak zběžně…….“
MONIKA: „ A o co tam jde?“
PETR: „ O vraždy majitelů a krádež šperků v dost miliónové hodnotě. Klient mě poprosil, abych si to uschoval. I když jsem říkal, aby s tím raději šel na policii, třeba by mu dali policejní ochranu…….“
MONIKA: „ A teď si myslíš, že je po smrti. Tak s tím zajdi za Tinou a Tomem. Sestra přece nenechá bratra ve štychu.“
PETR: „ Mám takový špatný pocit z toho. Zítra zajdu za mou milovanou sestřičkou.“
MONIKA: „ Správně.“ Dala Petrovi pusu na rty. „Když víme, jak se věci mají, půjdeme spát.“
PETR: „ Teď budu líp spát.“ Oba dva se na sebe usmívali. Dali si ještě pusu, pak se odebrali ke spánku.

Druhý den……. Přišla Tina na služebnu bez kolegů. Hote se musel hned zeptat, kde pak jsou hrdinové.
HOTE: „ Ahoj Tino, kde pak jsi nechala kolegy?“
TINA: „ Ahoj Hote, Tom se Semirem jsou v městské knihovně, kam chodil Dietz na brigádu.“ Přiběhl k nim Bonrát.
BONRÁT: „ Tino, potřeboval bych tvou pomoc.“
TINA: „ Copak?“
BONRÁT: „ Tady ty formuláře. Nějak jsem se v tom zamotal.“
TINA: „ Tak ukaž.“ Bonrát předal Tině formuláře, který si prohlídla, a nějak se jí to nezdálo.
BONRÁT: „ Jak to vypadá?“
TINA: „ No podle toho, kdybys to takhle předal šéfové, moc by nebyla šťastná.“
HOTE: „ No podle výrazu, to nevypadá dobře.“
BONRÁT: „ Tak přejdi k věci.“
TINA: „ Šéfka by asi nebylo ráda, kdybys nechal sešrotovat Porsche a nechat vrak nechat naživu.“
HOTE: „ Dietře, to bys to mu dal.“
TINA: „ Když mi přineseš nový, tak to za tebe vyplním a ty jenom přidáš svůj autogram.“
BONRÁT: „ Děkuju.“ Dal Tině pusu na tvář. Letěl pro nové formuláře.
HOTE: „ Jak se mu rozzářili oči.“ Tina se jenom usmívala od ucha k uchu, odešla k Andreinýmu stolu.

Tom se Semirem se toho moc v knihovně nedozvěděli. Dietz o sobě moc nemluvil, i když v knihovně pracoval skoro půl roku. S nepořízenou se vraceli na služebnu. To už se v BMW ozvala vysílačka.
CENTRÁLA: „ Centrála všem vozům, na A3 směr na Aachenu, 135km se objevil hledaný vůz – černý Jaguár s SPZ – KX 456. Podle svědků Jaguár vytlačuje z dálnice černé BMW.“
TOM: „ Jsme poblíž a přebíráme to.“
CENTRÁLA: „ Rozumím.“ Semir šlápl na plynový pedál a za předním sklem už blikali majáčky.

Jaguár pronásledoval BMW na A3, kde Igor použil i zbraň. Kulky zasáhly BMW do zadního skla a do nádrže, benzín vytékal na dálnici. Marek s Igorem si všimli, že vytéká benzín na dálnici. Marek zajel blíž k vytékajícímu benzínu, kam hodil čerstvě zapálenou cigaretu. Benzín hned začal hořet, Petr si toho hned samozřejmě všiml. Když měl Petr prostor, udělal otočku ve 180°C, Jaguár zastavil poblíž a Petr vylezl z BMW a chtěl utíkat pryč, než BMW exploduje. To už Igor měl v ruce chloroform, který přitiskl Petrovi na obličej. Petr se hned sklátil, Marek a Igor rychle odnesli Petra do Jaguáru a odjeli pryč. BMW explodovalo a to způsobilo blázinec na dálnici – vznikla hromadná havárka. O několik minut později dorazilo stříbrné BMW – Tom ohlásil na služebnu, že potřebují kolegy, hasiče a sanitku. Tom se Semirem běželi na pomoc ostatním účastníkům nehody.

Jaguár dojel do svého úkrytu – do staré skladištní haly ve Frechenu. Petr seděl na židli připoutaný lany k židli v malé místnůstce. Marek a Igor čekali na Grubera, až se tu objeví, že mají v moci právníka.

Dálniční policie si prohlížela místo nehody, když hasiči zneškodnili hořící BMW. Tom stál u BMW, zavolal Tině, aby zjistila jeho majitele.
TINA: „ Kranichová, dálniční policie.“
TOM: „ Poklade můj nejdražší, můžeš mi zjistit jednu SPZ.“
TINA: „ Jistě.“ Tina měla Dietzův notebook připojený k Andreinýmu počítači, aby mohla tak lépe pracovat s fotkami, které Tina v notebooku našla. Najednou se na počítači objevila varovná tabulka, že počítač byl napaden virem „Phoenix“, který rozšířil na ostatní počítače na služebně. „Ale né.“
TOM: „ Tino, co se stalo?“
TINA: „ Spadla nám celá síť. Zřejmě Dietzův notebook byl dobře zaopatřen. Ozvu se později.“ Zavěsila. Tině proběhlo hlavou, jestli vůbec zvládne.
SEMIR: „ Máš majitele?“
TOM: „ Ne, celá síť na služebně spadla.“
SEMIR: „ Jak spadla?“
TOM: „ Tina mluvila o něco o Dietzově notebooku.“
SEMIR: „ Měl to dobře spočítaný.“

Na služebně……. Počítače na služebně šlapali jako hodinky po Tinině a Hartmutově pomoci. Dietzův notebook je už nepoužitelný, jeden velmi šikovný hacker mu to spravil. U Hartmuta a Tiny byla i šéfka, když přišel na služebnu Tom se Semirem.
SEMIR: „ Už to tu šlape jako hodinky.“
HARTMUT: „ Můžete být za Tinu hrdi. Zachránila včas celou síť.“
TOM: „ Co je s Dietzovým notebookem?“
TINA: „ Ten už je na odpis. Měl jeden soubor dobře ochráněn virem, který pohltil naši síť.“
HARTMUT: „ Včasným zákrokem vir se nestačil rozšiřovat a nestačil stahovat naše důležitá data, která by se dali lehce zneužít.“
TINA: „ To byl i tak i Dietzův nápad, aby byl počítač nedorovnán ze světa, byla tam, co bylo smrtelně důležitý. Když se dostalo do souboru, za několik málo minut zničí a počítač odrovná od světa.“
HARTMUT: „ Ani i ten nejlepší hacker by počítač nezprovoznil a nezjistil by nic.“
SEMIR: „ Jste jak sehraná dvojka.“
ŠÉFKA: „ A dá se vystopovat, odkud byl ten vir?“
HARTMUT: „ Podívám se na to. Bude to chvilku trvat.“
TOM: „ A co to byl za soubor?“
TINA: „ V souboru byli nějaké fotky. Ani jsem si nestačila všechny prohlídnout. Ale šlo o nějakej barák.“
ŠÉFKA: „ Hartmute, už jste se podíval na kuklu z mrtvého?“
HARTMUT: „ Ano, ale všechno jsem zapomněl na KTU.“
SEMIR: „ Hartmute, Hartmute…….“

V úkrytu……. Omámený Petr se pomalu probouzel z chloroformu. Když před sebou uviděl tři rozmazané postavy, věděl, že není něco v pořádku.
GRUBER: „Tak jste se nám konečně probral.“
PETR: „ Kde to jsem? Co po mě chcete?“
GRUBER: „ Ten jsme v moji moci do té doby, než se dostane do mých rukou.“
PETR: „ Vždyť jsem vám nic neudělal.“
GRUBER: „ Vy ne, ale váš klient Joachim Dietz. Uschoval u vás, co patří mě.“
PETR: „ Že to je jenom zlý sen.“
GRUBER: „ Bohužel není, pane Berghammere. My už z vás dostaneme, co po vás chtěl Dietz.“ Gruber se svými gorilami odešli t místnůstky.

Na služebně……. Hartmut odešel do svého království na KTU. U Tiny se zastavil Tom s malým lístečkem.
TOM: „ Tady je ta SPZ. Podíváš se na ní.“
TINA: „ Jistě.“ Tom předal Tině lístek s SPZ, odešel do své kanceláře. Tina se podívala se na lísteček, kde si přečetla – K AH 346. Byla jí ta SPZ povědomá a pod fousy si žbrblala, aby to nebyla pravda. SPZ si ověřila v počítači. Když jsi přečetla jméno majitele, nechtěla tomu věřit. Hned šla za Tomem a Semirem do kanceláře. Zůstala stát mezi dveřmi.
TOM: „ Děje se něco?“
TINA: „ Auto je přihlášené na Petra.“ Všichni se tak postupně na sebe podívali, jako kdyby tomu nechtěli věřit.

V úkrytu……. Martin zjišťoval něco o Petru Berghammerovi, aby se popřípadě přes jeho známé či sourozence dostali k tomu DVD. K tomu jim trochu pomohl i Petrův mobil, který mu vzali. U Martina se zastavil Gruber.
GRUBER: „ Už jsi něco zjistil?“
MARTIN: „ V mobilu jsem narazil na jméno Tina, se kterou nedávno telefonoval.“
GRUBER: „ Kdo je to?“
MARTIN: „ Tina Kranichová rozená Berghammerová. Je to jeho sestra a pracuje u dálniční policie. Jestli bratříček letěl za svou sestřičkou, tak je jasný, kde teď je.“
GRUBER: „ Dobrá práce. Až bude vhodný čas, spojíme s jeho sestrou. Určitě budu ráda s námi spolupracovat, aby její bratříček zůstal na živu.“

U šéfky v kanceláři……. Komisaři probírali, co teď bude následovat. V Tinině klíně seděl Johannes, tak trochu jí utěšoval, že to dobře dopadne.
ŠÉFKA: „ Je nad slunce jasné, že nehoda vašeho bratra a Dietzova smrt spolu souvisí. Když se v obouch případech objevil náš hledaný Jaguár.“
TOM: „ Petra si vzali pro svou akci.“
SEMIR: „ Jde o něco moc důležitého.“
TOM: „ Nemohlo by jít o ty fotky, co měl Dietz v počítači.“
ŠÉFKA: „ Ale ty jsou pryč. Tino, pamatuje si ještě něco z fotek?“
TINA: „ Nestačila jsem si moc dobře prohlédnout, když tak brzy zmizeli. Co si pamatuju jenom na barák.“
SEMIR: „ A jaký to byl barák?“
TINA: „ Byl to rodinný domeček u malého jezírka a na okraji malého lesíka nebo parku. Myslím si, že to bude někde mimo Kolín. Nějaká mála vesnička či město.“
TOM: „ Že by se jednalo o známé, kam jel Dietz na návštěvu.“
ŠÉFKA: „ Kde si vyfotil, co neměl. Samozřejmě, že to je možné, ale to naše zatím naše domněnka.“
TINA: „ Zajedu se podívat do Petrovy kanceláře.“
TOM: „ Nemáme jet s tebou.“
TINA: „ To je dobrý.“
SEMIR: „ Když nechceš nás, vem si sebou Johannese.“ Tina odešla s Johannesem z kanceláře a spolu se vydali do kanceláře jejího bratra Petra.
ŠÉFKA: „ Tina, to teď nemám moc lehké. Včera její kamarádka Elen a dneska bratr.“
SEMIR: „ Co se děje s Elen?“
TOM: „ Věřím, že to Tina zvládne. Semire, s Elen ti to vysvětlím po cestě za Hartmutem.“ Vytlačoval Semira ze šéfčiny kanceláře.

V Aachenu……. Tina s Johannesem se objevili u Petrovy sekretářky Niny, která z nich byla dost překvapená.
TINA: „Dobrý den.“
NINA: „ Dobrý dne, ale váš bratr tu není. On totiž ještě nedorazil, ani nedal vědět, že by se držel.“
TINA: „ Petr dneska ani nedojde, a další dny. Petr měl nehodu, ale nic mu nestalo.“
NINA: „ Proboha. A víte něco o něm?“
TINA: „ Zatím nic. Petra mají ve své moci, ale zatím se neozvali, co chtějí za požadavky. Potřebovala bych i od vás malou pomoc.“
NINA: „ Jakou?“
TINA: „ Nebyl někdo poslední době u Petra, nechtěl od něho pomoc nebo nějaké problémy s případem?“
NINA: „ Napadá mě jeden klient, který tu byl poprvé. Byl tu v pátek. Nutně potřeboval mluvit s vaším panem bratrem.“
TINA: „ A co chtěl?“
NINA: „ To ví jenom váš pan bratr.“
TINA: „ Jestli nebude vadit, podívala bych se do jeho kanceláře.“
NINA: „ Ale jistě.“ Tina s Johannesem zašli do kanceláře. Tina si sedla za stůl a prohledávala šuplíky, kdy narazila na DVD v plastovém obalu na CD. Vevnitř obalu byl malý lísteček, kde bylo napsáno Joachim Dietz. Do kanceláře přišla Nina.
TINA: „ Říká vám něco jméno Joachim Dietz.“
NINA: „Ano, to je ten pán, co tu byl v pátek a nutně potřeboval mluvit s vaším bratrem. Má to s tím nějakou spojitost?“
TINA: „ Rozhodně. Joachim Dietz je po smrti.“

V úkrytu……. Petr se snažil dostat z lan. Moc mu to nešlo, byl až moc utažené. Ale stále se o to pokoušel, aby se lana trochu uvolnila. Gruber nechával Petra trochu na trní, co od něj chtěj. Petr je vidí úplně prvně v životě, nemá kam si je zařadit.

Na KTU…….
HARTMUT: „ Ahoj chlapci, přišli jste si pro tu zprávu?“
SEMIR: „ No jistě. Určitě místo toho budeš mít i něco dalšího.“
HARTMUT: „ Než jsem přijel na pomoc Tině, tak jsem se podíval na BMW. V BMW jsem našel stopy po kulkách a jsou úplně identické, jako jsem našel na tom prvním autě.“
TOM: „A náboj už byl někdy použit?“
HARTMUT: „ Ano, byl před několika týdny, zabily majitele domku v jedné vesničce – Arzbach.“
SEMIR: „ A co stopy v domě Dietzeho?“
HARTMUT: „ krev patřila mrtvému. Samé otisky mrtvého a otisky bot. Zřejmě patřili pachatelům.“
TOM: „ Co ten vir?“
HARTMUT: „ Na to si budete muset ještě chvilku počkat. Ještě jsme se na to ani nestačil podívat. Budete o tom vědět, jako první.“
SEMIR: „ Díky Hartmute.“ Tom se Semirem si vzali zprávy a odjeli na služebnu. Po cestě volal Tom Tině, aby se podívala na vraždu v Arzbachu, ale Tina své kolegy předběhla a všechny podrobnosti se dozví na služebně.
Na služebně……. Tina, Tom, Semir, šéfka, Hote a Bonrát byli v Semirově a Tomově kanceláři, kde stáli u velké obrazovky, kde měla Tina všechny podklady k případu. Tina o čem mluvila, ukazovala hned na obrazovce – fotky, které pořídil Dietz a byli uschováni u Petra v kanceláři, případ v Arzbachu – novinové články a spis, fotky najdených šperků, fotka, kdo za tím stojí.
ŠÉFKA: „ Jsme kompletní, takže Tino, můžete začít.“
TINA: „ Nejprv začnu fotkami, které pořídil Dietz, které dal do úschovy k Petrovi. Dietz omylem vyfotil vraždu majitelů domku, kteří náhodou našli šperky a diamanty v Holandsku. Původní majitelé zámečku v Holandsku si je zakopali do studně, kde to měli jako železnou zásobu, až se vrátí z exilu, ale šperky s diamanty ve studni zůstali do dnešních dnů.“
SEMIR: „ Jakou mají hodnotu?“
TINA: „ Cena je dost vysoká, k tomu se taky připočítává i historická cena. Šperky s diamanty se ukázali expertům z Holandska, kde se spekulovalo o ceně až 7 mil €.“
TOM: „ Co ten růžek novin?“
TINA: „ Na stránce byl malý článek o této vraždě a nálezu šperků. Od kolegů jsem z Arzbachu jsem dostala spis. Majitelé domku byli zabiti ráží 9mm, která zabila Dietzeho. Další majitelé drahých šperků, které byly ukradeny.“
SEMIR: „Oni byli ještě další?“
TINA: „ Ano, našli se další tři shodné případy – dva ve Švýcarsku a pak v Belgii. Vždy se jednalo o dost vysoké částky – 5 mil, 4,5 mil a 6 mil €. A to nejlepší na konec. Jednomu staršímu manželskému páru v Belgii se podařilo odfotit nevědomky na mobil řidiče auta, který čekal na své dva komplice, kteří v obchodím centru si brali šperky.“
ŠÉFKA: „ A tím šťastlivcem je?“
TINA: „ Stefan Gruber. Už toho má na svém kontě dost, spolu s jeho kumpáni.“
TOM: „ Kolik toho nakradli?“
TINA: „ Pomalu se to šplhá k 20 mil €.“
SEMIR: „ Taky by se mi líbili takový peníze. Máš na celej život vystaráno.“
ŠÉFKA: „ Komu taky ne.“
TOM: „ Teď nám nic jiného nezbývá, než najít Petra.“
ŠÉFKA: „ To je pravda.“

V úkrytu……. Gruber se svými pomocníky se šli podívat na Petra. Petr seděl vzorně na židli a trápil se s lany.
PETR: „ Co po mě chcete?“
GRUBER: „ Moc dobře to víte.“
PETR: „ Tak řeknete mi, co po mě chcete?“
GRUBER: „ DVD s fotkami, které vám dal Joachim Dietz.“
PETR: „ Tak toto jde…….“
GRUBER: „ Dietz vám musel říct, proč to chce vám do úschovy.“
PETR: „ Něco mi naznačil. Jaké plány máte se mnou?“
GRUBER: „ Ale, co pak mi to je za právníka, když neví, co chtějí únosci po uneseném. Chci to DVD a my vás pustíme.“
PETR: „ A nevolat policii, tak je to správně.“
GRUBER: „ A co kdybychom do toho zapojili vaší sestru. Přece by vás nenechala na holičkách.“
PETR: „ Tina za DVD…….“
GRUBER: „ Přesně. Chápete to dobře.“ Petrovi nic jiného nezbývalo, než souhlasit. Aspoň tak už bude konec.

Hartmutovi se podařilo rozluštit, odkud byl odeslán vir v Dietzově notebooku. Vir byl dán mladým klučinou na přání Dietzeho, aby se dané fotky zničili a celý notebook, aby se nedal vůbec použít. Aby zkrátka nebyla žádná stopa po fotkách.

Na služebně……. Tina seděla v kuchyni, kde se odreagovával luštěním křížovky. Když za ním přispěchal, Hote a držel Tinin mobil v ruce, který urputně zvonil.
TINA: „ Co se děje?“
HOTE: „ Někdo tě urputně shání na mobilu.“ Předal Tině její mobil.
TINA: „ Ano,…….“
PETR: „ Tino, jsi to ty?“
TINA: „ Petře, jsi v pořádku?“
PETR: „ Ano jsem…….“ Gruber sebral Petrovi mobil a s Tinou si domluvil podmínky předání DVD.
GRUBER: „ Jestli chcete vidět svého bratra živého. Za dvě hodiny mi přinesete sama DVD s fotkami do přístavu v Deutzu do doku 21.“
TINA: „ Dobře příjdu. Můžu ještě mluvit s Petrem?“ To už Tina slyšela jenom obsazený tón.

V přístavu v Deutzu……. Gruber se svými lidmi čekali spolu s Petrem na Tinu s fotkami. Gruber si vybral toto místo, protože se zde nemůže moc poschovávat policie, bylo všude skoro volné prostranství. Martin držel u Petrovy hlavy zbraň. Škoda Rapid přijel na místo určení. Tina vystoupila z auta a šla ke skupince lidí. Gruber zamýšlí se zbavit dvou sourozenců.
GRUBER: „ Sestřička s DVD. Máte?“
TINA: „ Jistě.“ Držela v ruce DVD. Marek si šel pro DVD, který si vzal od Tiny. Pak šel zpět ke Gruberovi a Martinovi, který hned DVD vyzkoušel v notebooku. To už se za Tinou blížil, Ingo s chloroformem v ruce.
PETR: „ Tino, bacha za tebou.“ Než Tina stačila zareagovat, Igor jí omámil, a naložil do kufru Jaguáru. Petr se ohnal po Martinovi, kterého praštil silou, hlavou se bouchnul o auto, ani nestačil zkontrolovat DVD. Když Petr zpacifikoval Martina, to už se na scéně objevila dálniční policie. Gruber s Markem brali nohy na ramena, nasedli do Jaguáru a ujížděli pryč. BMW nabralo Petra sebou, aby jeli na pomoc Tině, která ležela omámená v kufru auta. Jaguár byl dost daleko, takže mohli udělat plán – Gruber, Marek s Igorem vystoupili z Jaguáru, společnými silami shodili Jaguár do Rýna. To už se pomalu blížilo k místu BMW, Petr s Tomem jenom pozorovali Jaguár a báli se o Tinu. Petr s Tomem skočili do Rýna pro Tinu. Jenom z druhé strany přístavu se řítili kolegové, kde spolu se Semirem ty tři zpacifikovali do želízek. Když Tom s Petrem vyndali Tinu z kufru, hned s ní vyplavali na hladinu. Plavali ke břehu, ten byl vysoký, tak doplavali k nebližším schůdkům, kde byla menší plošinka, kde Petr s Tomem oživovali Tinu – Petr se postaral o masáž srdce a Tom měl tu příjemnější část dýchání z úst do úst.
TOM: „ Miláčku, bojuj…….“ Asi tak po čtvrtém oživovacím kolečku…….
PETR: „ Ségra, no tak!“ Jenom co Tom dal Tině umělé dýchání. Tina se probrala a vykašlala vodu. Tina skončila v Tomově náručí.
TINA: „ Už jsem dlouho nezažila takovou pěknou záchranu…….“
TOM: „ Tak si tu větu nech zapsat zlatým písmem.“
PETR: „ Jsem stejného názoru. Až se to dozví tetička, tak bude velice nadšená.“
TINA: „ Když se to trochu přibarví, tak bude dobrý.“ Všichni tři se usmívali a smály.
PETR: „ Tak to beru.“ Tina s Petrem si plácli.

Na místě předání DVD stála sanitka, kde seděl Tom, Petr a Tina s dekami, které měli přes sebe, aby moc nenastydli. Johannes dělal společnost Tině, Tomovi a Petrovi.
PETR: „ Ségra, když se do něčeho pustíme, tak to stojí za to.“
TINA: „ Tak máš pravdu. Když se do toho vložila Katrina, to pak bylo tóčo.“
PETR: „ Byla to vždy senzace.“ Tina s Petrem byli potichu. Jejich mladší sestra jim velmi chybí.
TOM: „ Katrin vám hodně chybí.“
PETR: „Nevím jak Tině, moc mi chybí, i když jsem nebyl moc doma.“
TINA: „ Někdy mi chybí až moc. Už je to 17 let.“
PETR: „ Ten čas letí.“ Všichni tři byli přejetý a Tina s Petrem měli myšlenky na jenom na jejich sestru Katrinu. Přišel k nim Semir.
SEMIR: „ Co vy tu tady. Něco se stalo?“
TOM: „ Nic se nestalo.“
TINA: „ Jen jsme si zavzpomínali na sestru.“
TOM: „ Našli se ty šperky?“
SEMIR: „ Našli, byli v autě, kde ležel jeden pachatel. Zřejmě chtěli s fotkami zdrhnout za hranice. Šperky s diamanty poputují do Holandska, kde se našli.“
PETR: „ Když je po všem. Co kdybychom jsme šli k našim na něco ostřejšího.“
SEMIR: „ Myslím si, že to je dobrý nápad.“
TOM: „ Jsem téhož názoru.“
TINA: „ Tak jdem.“ Tina odhodila Johannese na zem. Tina s Petrem a Tom se zvedli, spolu se Semirem si to zamířili k Tininým rodičům na panáka.

Konec!!
Autorka: Tina11

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 049 - Krvavé diamanty
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma