AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbila?
1
100%
 100%  [ 5 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 5

Bohatství za každou cenu
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
MOJE POVÍDKA Č.1

Byl celkem hezký slunečný den, když Susanna s Frankem jeli po dálnici na stanici. Frank zapnul rádio a hned si začal pobrukovat jeho oblíbenou písničku. Susanna už to nemohla vydržet, a tak přepnula na jinou stanici.
„Hele, co děláš? Já to poslouchal!“, rozčiluje se Frank.
„Moc dobře víš, jak tuhle muziku nesnáším!“, obhajuje se Susanna.
„No dobře, ale v autě se má, pokud vím, poslouchat hudba, kterou chce řidič. A řidič jsem já, takže…“, zkouší to Frank. Susanna vidí, že by žádné její další argumenty neměly cenu, a tak to vzdá:
„Tak fajn………,ale příště řídím já.“a začali se oba smát. V tom kolem nich prosvištělo obrovskou rychlostí černé Audi A8. Susanna se lekla: „Podívej!“
„No to snad ne, tady je 90 a on jede jak šílenec! Tak toho si podám!“, slibuje Frank. Zařadil na vyšší stupeň a už se řítili za tím „pirátem“. Řidič před nimi kličkoval a v hustém provozu, kvůli práci na silnici, bylo velmi těžké ho dostihnout. Susanna se rozhodla, že se mu pokusí prostřelit gumy…
a vyšlo to – přední pneumatika praskla, auto ve smyku najelo na svodidla, od těch se vymrštilo a letělo vzduchem několik dalších metrů. Poté dopadlo na zem. Co nejrychleji k němu dorazili, ale když otevřeli dveře, řidič už tam nebyl. Frank ho pak zahlédl, tak za ním běžel, ale už ho nedohonil. Susanna mezitím prozkoumávala auto.
„Tak co, kde je?“, ptala se.
„Je pryč, zdrhnul mi“, řekl udýchaně Frank. „Našlas něco?“
„No, “NĚCO“ jo.“
„Tak honem, co to je?“
„Tomu bys nevěřil…….“, řekla a otevřela kufřík, který ležel v kufru auta. Byl plný diamantů.
„No páni“, zíral Frank, „v tom je několik mých ročních platů…. To bych si nechal líbit“, zamyslel se.
„To si radši nech zajít chuť“, řekla Susanna a zaklapla kufřík. Pak ho naložili do auta a jeli na stanici.

Když dorazili, vítala je šéfová s pozvánkou do své kanceláře. Andrea zatím zjišťovala vše, co bylo možné o havarovaném autě z dálnice.
Potom Frank se Susannou probírali se šéfovou jejich podivný nález a radili se, co s ním. Vtom přišla Andrea, že už něco má. Všichni se seběhli k jejímu počítači.
„Takže, to auto je registrované na nějakou Sabine Scherburgovou“, vysvětlovala. „Je to vdova po velmi zámožném podnikateli, takže nedostatkem peněz rozhodně netrpí. Jejího manžela zavraždil jakýsi Petr Bergmaier – dostal za to 12 let, vražedná zbraň se ale nikdy nenašla.“
„Dobře, měli byste se za tou ženou vypravit“, rozkázala šéfová.
„Andreo, máme adresu té ženy?“, chtěl vědět Frank.
„Jo, jasně. Gerhardtstrasse 25“.
„Díky!“ odpověděli dvojhlasně Susanna a Frank. Hned na to vyškubla Susanna Frankovi z ruky klíče od auta: „Řídím já!“


„Tak to jsem na tu ženskou zvědavej…………hele, ona má ještě jedno auto?“ zeptal se udiveně Frank, když přijeli k rezidenci oné vdovy. Stál tam totiž nablýskaný černý jaguár na vyhrazeném parkovišti.
„Prosím tě, bůhví kolik těch aut ta ženská vůbec má“, odpověděla Susanna.
„Každopádně si potrpí na černou barvu.“
Pak je bzučák pustil dovnitř, aby ji mohli vyslechnout.


„Paní Scherburgová, dnes ráno jsme pronásledovali na dálnici vaše auto s neznámým mužem za volantem. Je to, doufám, vaše auto.“ Řekla Susanna a ukázala ženě fotku auta.
„Ano, je moje“, řekla žena chladně.
„A vám nevadí, že se vám v něm nějakej cvok jen tak vozí, že jo!“ zabručel Frank.
„To auto mi ukradli.“
„Ohlásila jste to?“, zeptala se Susanna.
„Jistě, samozřejmě.“ Vtom Frankovi zazvonil telefon: „Ano Andreo?“
„To Audi bylo ukradeno již před 3 dny a majitelka ohlásila ztrátu teprve dnes po té nahodě. Myslela jsem, že by vás to mohlo zajímat.“
„Jo, díky Andreo, měj se! Takže paní………..“, nevěděl Frank, „Scherburgová“, odpověděla otráveně žena. „……paní Scherburgová, to auto vám ukradli před 3 dny a ohlásila jste to teprve dnes až po nehodě…“, řekl Frank a čekal na odpověď.
„Ano, to je pravda. Nevšimla jsem si toho.“, řekla rozpačitě.
„Aha, nevšimla, taky bych chtěl mít tolik aut, že bych si nevšimnul, který mi chybí…!“
„Franku!“, přerušila ho Susanna. „V tom autě byly nalezeny diamanty…“, pokračovala, ale nedokončila větu, protože jí žena skočila do řeči: „Diamanty?!“, řekla zděšeně.
„Ano, zatím nevíme, odkud jsou, ale zjistíme to, nebojte se.“, ujistil ji Frank.
„Dobře, to je všechno, kdybyste si na něco vzpomněla, tak nám prosím zavolejte“, řekla Susanna a podala jí vizitku. Potom šli zpět k autu.

„Takovouhle ježibabu bych nechtěl mít doma.“
„Studená jako psí čumák…“, souhlasila Susanna.
„Stejně si myslím, že nám neřekla všechno.“
„Proč myslíš? Sice byla protivná, ale ani se jí nedivím, když jí zabili manžela…“
„Mně přišlo, že jí je to spíš jedno. Všimla sis, jak se dívala, když jsme jí řekli o těch diamantech? Úplně ztuhla.“
„To je fakt……dejme tomu, že tedy Scherburgová něco ví. Ale proč nám to neřekne?“
„No to by mě taky zajímalo, snad to brzy zjistíme.“, řekl Frank a rozjeli se na stanici.

Hned na to zvedla paní Scherburgová telefon a vytočila číslo.
„Ahoj Sabine“, ozval se na druhém konci mužský hlas.
„Radši mě vůbec neoslovuj!“, spustila na něj.
„Proč, co se ti stalo?“ nechápal muž.
„Proč? Ty se ještě ptáš proč? Ty pitomče, ty nejsi schopen dovézt ani jednu várku diamantů?“ řvala.
„Počkej, ty policajti to nemohli najít, bylo to ve dvojitým dnu, právě pro to jedu.“ Divil se muž.
„Tak to můžeš jet zpátky. Před chvílí tu u mě byli a říkali, že je našli, takže je mají u sebe…!“
„A sakra!“
„Koukej mi ty diamanty přivézt zpátky! Je mi jedno, jakým způsobem je získáš, to je na tobě. Hlavně je tady chci mít, rozumíš?!“
„Dobře, rozumím.“ Řekl a zavěsil.
Mezitím Susanna s Frankem dorazili na stanici, podali tam hlášení, co se dozvěděli od paní Scherburgové a pak je už šéfová pustila domů. Frank ale ještě chvíli zůstal na stanici, aby napsal hlášení.


Susanna si doma udělala své oblíbené sushi a zrovna popíjela jeden z čínských čajů, které měla ve skřínce, když na její dveře někdo zaklepal a pak zazvonil.
„Ano? Kdo je tam?“, ptala se Susanna.
„To je paní von Landitzová?“ tázal se hlas za dveřmi.
„Ano.“
„Mám pro vás jeden balík, musíte to podepsat.“ řekl hlas.
„Dobře, moment.“, řekla bezmyšlenkovitě Susanna a otevřela dveře.
Ale jen co otevřela, nevěřila svým očím: „Ale vy……….vy jste přece…………. Petr Bergmaier!“ řekla zděšeně.
„To je hezké, že znáte moje jméno……….Ale teď půjdete se mnou!“ rozkázal a namířil na ni pistoli.

Seděli v Susannině autě……… „Jaké je číslo vaší služebny?“, zeptal se Bergmaier.
„02211500.“ odpověděla Susanna a čekala, co muž udělá.
„Dálniční policie, dobrý den.“, ozvala se Andrea na druhém konci drátu.
„Chtěl bych mluvit s panem Traberem.“
„Jistě, moment.“, řekla Andrea „Franku?“
„Jo?“
„Někdo tě volá.“
„Kdo?“
„To nevím, nepředstavil se.“ řekla a pokrčila rameny.
„Ano, Traber.“
„Mám něco, co vás určitě bude zajímat.“. řekl Petr. Frankovi to začalo být podezřelé, a tak hovor přepnul do reproduktoru, aby ho mohla slyšet i šéfová, která právě přišla.
„Nerozumím…“, řekl.
„Vy máte něco, co chci já a já mám něco, co zas chcete vy.“
Teď už se do toho vložila i Anna Engelhardtová: „Cože, co to má znamenat?
Co bychom od vás měli chtít?“
„Tak například tu pěknou blonďatou kolegyni, která teď vedle mě sedí.“
„Co? Susannu?“, divila se šéfová.
„Dám vám ji k telefonu, aby vás mohla pozdravit.“, řekl muž.
„Franku?“ ozvala se Susanna.
„Jseš v pořádku?“ zeptal se starostlivě Frank.
„Jo, ale…“, nestačila dokončit větu, protože jí do toho Petr hned skočil:
„Tak to by už stačilo.“
„Ty hajzle, jestli jí něco uděláš, tak tě zabiju!“, vyhrožoval Frank.
„Trabere!“, přerušila ho šéfová. „Co chcete?“ zeptala se.
„Je to prosté – ty diamanty. Na místě a času předání se pak domluvíme.“, řekl a zavěsil.
„Ale počkejte!“ snažila se šéfová, ale ozvalo se jí už jen pípání telefonu.
„Andreo, stihlas ho zaměřit?“ zjišťoval Frank.
„Ne, bohužel ne, hovor byl moc krátký. Je mi líto. Ale přece jenom pro vás něco mám. Zjistila jsem, že ten zavražděnej manžel tý Scherburgový obchodoval s diamanty – třeba s tím má i ona něco společného.“
„Dobře, pojedu znova za ní.“, řekl Frank a šel k autu.


V autě mu znovu zazvonil telefon:
„Franku? Tady Andrea.“
„Ah, doufám, že máš pro mě aspoň dobrou zprávu.“
„No, nevím, jestli je dobrá, ale bude se ti hodit. Takže: Ten Petr Bergmaier, který zabil pana Scherburga už ve vězení nesedí.“
„Ale jak to? Vždyť dostal 12 let!“ divil se Frank.
„No právě, ale za dobrý chování ho pustili na podmínku, a hádej kdy.“, tajnůstkařila Andrea.
„No to snad ne! Dneska?“ hádal Frank.
„Přesně, a navíc kdysi dávno spolupracoval se Scherburgem a dokonce měl krátký poměr s jeho ženou. Scherburg to tenkrát zjistil a chtěl se s manželkou rozvést, ale už to nestihnul.
„Jo, protože ho zabili. Hm, to nám to začíná do sebe pěkně zapadat.“, uvažoval.
„Bergmaier chodí se Scherburgovou ženou, Scherburg to zjistí a chce se s ní rozvést. Ona by přišla o peníze, a tak nechá manžela zabít a má pěkně volnou cestu k svému milenci a k diamantovým obchodům.“
„Jo, to by mohlo sedět.“, řekla Andrea.
„Dobře, díky Andreo. Budu se muset té paní Scherburgové na hodně věcí zeptat.“, řekl a položil sluchátko.

V té době se však uskutečňoval ještě další telefonický hovor. Susanna řídila svůj vůz, aniž by věděla, kam má Petr vlastně namířeno. Bergmaier seděl vedle ní a telefonoval: „Haló, Scherburgová.“
„Ahoj Sabine, tady Petr.“ ozvalo se.
„Máš ty diamanty?“ ptala se dychtivě.
„Zatím ještě ne, ale brzo už je mít budu.“, uklidňoval ji Petr.
„Dobře, počkám na tebe u tebe v domě, sejdeme se tam“ a zavěsila.


„Šéfová! To je on!“ volala Andrea.
„Ano?“ zmáčkla Anna knoflík reproduktoru.
„Paní Engelhardtová, budeme na vás tady s blondýnkou čekat na Hlavním kolínském parkovišti – za 15 min tam chci mít ty diamanty. Doufám, že chcete mít vaši kolegyni zase zpátky, že?“
„Jistě! Budeme tam, spolehněte se.“, řekla šéfová.
„Fajn, ty diamanty mi dáte do odpadkovýho koše na severní straně parkoviště….
Jo, a žádný hlouposti, jinak se s tou vaší kolegyňkou už neuvidíte!“, řekl a zavěsil.


Frank mezitím dojel do domu paní Scherburgové, ale její auto tam nebylo.
„Hm, že by naše paní zazobaná odjela na nákup?“ pomyslel si. Povolení k prohlídce měl, tak šel klidně dovnitř. Navlékl si gumové rukavice a prozkoumával rezidenci. Po chvilce hledání objevil něco, co ho šokovalo – v jednom z šuplíků totiž ležela pistole. Byla to stejná ráže, jakou byl zabit Scherburg. Vzal ji, jel s ní do laboratoře a pak rovnou na parkoviště.

Tam už byla připravena celá jednotka zvláštního nasazení v čele s jejím velitelem a šéfovou. Frank dorazil akorát. Petr se Susannou zrovna přijeli. Vystoupili z auta – 1.šla Susanna s pistolí v zádech, hned za ní šel Petr.
„A nezapomeň, žádný blbosti!“ dodal a Susanna jen kývla. Šli směrem ke koši a Frank je bedlivě pozoroval, hlavně Susannu, jestli jí něco není, a přitom stále mířil svou pistolí na muže. Petr přikázal Susanně, aby vyzvedla z koše pytel s diamanty, ta to hned udělala, a vlekl ji zpět k autu. Všichni čekali, kdy ji pustí, ale Petr se k tomu pořád nějak neměl. Lekli se teprve, až když posadil Susannu zpátky do auta. „Bergmaiere!“ zařval Frank,
„Slíbils, že ji pak pustíš, až ti dáme to, co chceš!“
„Malá změna plánu“, zazubil se muž a přikázal Susanně, aby nastartovala. Pak jen otevřel okýnko a křikl: „Když nás budete sledovat, zemře!“ a pak jen viděli vzdalující se Susannin mercedes.
„Sakra, sakra, sakra!!!“ nadával Frank. „A vy je necháte klidně odjet, na co tady máme teda tu jednotku zvláštního nasazení?!“
„Trabere, uklidněte se, určitě Susannu brzy pustí.“, uklidňovala ho šéfová.
„To se vám řekne. A co když jí něco udělá?!“


Susanna zatím řídila svůj mercedes. „Mohl byste mi aspoň říct, kam teď jedeme?“
„Ke mně domů, někdo tam na nás čeká.“ odpověděl muž.
„Aha, váš komplic?“
„To tě nemusí zajímat!“ odsekl.
Když dojeli k jeho domu, Susanna si všimla, že kousek odtamtud projeli okolo jedné čínské restaurace.

Frankovi zazvonil mobil: „Ano, Traber.“
„Franku, volá ti Bergmaier.“, řekla Andrea.
„Díky, přepoj mi ho.“
„Haló? Volám vám, abyste věděl, že s tou vaší Susannou ještě můžete počítat.“, ozval se Petr.
„Bergmaiere, jestli jí zkřivíš jen vlásek, zlámu ti všechny kosti!“ přísahal Frank. Petr předal Susanně sluchátko: „Franku?“
„Susanno? Rád tě zase slyším.“, ulevilo se Frankovi.“
„Jo, já tebe taky. Víš co? Ráda bych se s tebou ještě někdy najedla v té skvělé restauraci, jak jsme byli včera!“
„Neboj se.“, uklidnil ji Frank.
Petr si vzal zase telefon: „Tak se zatím mějte, až mi bude na obtíž, tak ji pustím, nemusíte mít obavy.“, řekl a zavěsil.
Frank by l stále na parkovišti, takže šéfová sledovala celý hovor.
„Tak co, kdy ji pustí? Je v pořádku?“ vyzvídala Anna.
„To nevím, prej až mu bude překážet. Vypadalo to, že je v pořádku, ale pak řekla, že by se se mnou chtěla najíst v nějaký restauraci, co jsme byli včera…“ řekl rozpačitě Frank.
„To je divné, proč by vám zrovna teď vykládala o restauraci?“ řekla udiveně šéfová. Frank chvíli přemýšlel……………… a pak vyhrkl: „No jasně! Včera jsme byli v jedný čínský restauraci v Ritberger Strasse. Museli jsme losovat, protože jsme se nemohli dohodnout, kam půjdeme, a nakonec vyhrála Susanna.“
„No a co to s tím má co společného?“ nechápala Anna.
„Šéfová, co když jsou v tý ulici, v nějakým domě? Proč by mi to jinak říkala?!“ vysvětloval Frank.
„To je pravda – je to možné!“
„Je to naše jediná šance! Jedu tam.“, řekl a nasedal do auta.
„Dobře, pošlu vám tam všechno, co má nohy.“, dodala šéfová a brala do ruky vysílačku.


Mezitím Petr vytáhl Susannu z auta, vzal diamanty a šli do jeho domu, kde na ně čekala Sabine Scherburgová. Když vešli, Susanna nevěřila svým očím: „Paní Scherburgová?“ Místo, aby jí odpověděla, obořila se na Petra: „Co tady dělá? Proč ji sem táhneš?“
„No……………….kdybych ji pustil hned, tak by mě policajti určitě chytili, tak ji pustím až potom.“, řekl bojácně Petr.
„Ty jsi ale pitomec!“ vztekala se. „Kde to je?“
„Tady.“, podal jí pytel s diamanty. Otevřela ho: „Ach konečně!“
Susanna celou dobu jen překvapeně zírala. „Tak tohle nechápu.“, řekla. „Vy…vy jste celou dobu byla…“ nedopověděla větu. „Ano, byla jsem v kontaktu s tímhle pitomcem, protože jsem si myslela, že je schopnější a přiveze mi ty diamanty, ale on je tak neschopnej, že na sebe upozorní ještě poldy!“ křičela žena.
„Moc nenadávej! Buď ráda, že jsem ti to vůbec přivez!“ ohradil se Petr.
„Ty drž hubu! Proč sem tu ženskou vůbec taháš?!“
„To tě nemusí zajímat. Dej mi můj podíl a já zase zmizím.“, nechtěl se hádat Petr.
„Tak na to zapomeň!“ řekla Sabine. Susanna viděla, že tohle nedopadne dobře, žena vypadala, že je schopna udělat cokoli, jen aby se nemusela s nikým o bohatství dělit. „Moment.“, přerušila je. „Pan Bergmaier mi vyprávěl o vašem předchozím vztahu…“
„Radši se do toho nepleťte.“, radil opatrně muž.
„…On vás miloval a vy jeho…, tak proč…?“ opět nestihla dokončit větu.
„A vy sklapněte nebo vás odprásknu!“ Susanna se lekla, žena si vzala do ruky pistoli a mířila na ni. Nezbylo jí nic jiného, než stát s rukama nahoře a čekat, jak to dopadne.
„Dobře, když mi nechceš dát to, co mi náleží, tak tady paní von Landitzové budu vyprávět tvůj příběh a jak to doopravdy bylo s tvým manželem – jistě by ji to zajímalo.“, začal vyhrožovat muž.
„No to se opovaž!“
„To si piš! Tak abyste věděla Susanno, to ona tenkrát zabila svého manžela!“ vyhrklo z něj. Susanna jen koukala a nevěděla, co říct. Jenže to neměl dělat, žena se naštvala, že prozradil její tajemství, namířila na Petra a zmáčkla spoušť. Ten se skácel k zemi, Susanna se k němu sklonila, aby zjistila, kam ho trefila.
“Pouze“ ho postřelila do levého ramene.
„A vy stůjte!“ namířila na Susannu, která zvedla ruce nahoru.
„Paní Scherburgová, už je konec.“, snažila se Susanna.
„Tak to teda ne! Vy si myslíte, že to nechám jen tak?! A ještě, když vám ten vymazanec řekl, že jsem ho vlastně zabila já?!“
„Uklidněte se.“
„Na to je už moc pozdě, abych se uklidnila. Teď budu bohužel muset zastřelit i tebe!“ řekla a blížila se k Susanně s pistolí. Susanna jen na ženu upřeně zírala –
- věděla, že tu není nikdo, kdo by jí mohl pomoci. Žena už se chystala zmáčknout kohoutek…………………, když vtom se ozvala hrozná rána – rozletěly se dveře a dovnitř vpadl Frank s pistolí v rukou. Scherburgová ale rychle zareagovala, přitáhla si Susannu k sobě, chytila ji za rameno a opět na ni mířila.
„Susanno!“ křikl Frank.
„Franku!“
„Okamžitě ji pusťte!“
„Sám moc dobře víte, že to nejde.“, řekla žena.
„Podívejte, tohle nemá cenu, nechte toho!“ zkoušel to dál Frank.
„Dejte mi pokoj!“ řekla žena a táhla Susannu ke dveřím. „Dělej, hni se!“ přikázala Susanně a už byly venku. Nasedly do Susannina mercedesu a ujížděly. Frank nečekal ani minutu, naskočil do auta a jel za nimi a za ním vyrazily i posily.
Během honičky Frankovi zavolala Andrea: „Franku, mám tady už výsledky z laborky…“
„No a?“ čekal Frank.
„Na té zbrani byly nalezeny otisky paní Scherburgové, dále stopy střelného prachu, takže ji pravděpodobně ani neotřela a snažila se ji rychle ukrýt. A teď se podrž – technici našli v jejím domě videokazetu s nahrávkou vraždy. Svého manžela zabila totiž u Bergmaiera doma, který tam má bezpečnostní zařízení s kamerou, s tím nepočítala, tak to musela pořádně schovat – bylo to v trezoru.“, vysypala Andrea.
„No páni, tak to není taková nevinná vdova, jak se zdálo…“
„Nejspíš ne.“
„Díky Andreo.“, řekl a pokračoval v jízdě. Mezitím žena se Susannou v autě sjela ze silnice na polní cestu. Žena jednou rukou řídila a druhou mířila na Susannu.
„Sakra, nechte toho už! Zastavte!“ křičela Susanna. Ale žena jakoby ji neslyšela. Dál jela jako šílená. Blížily se k menší louce a lesu s Frankem v několikametrovém závěsu.
Susanna využila toho, že se žena rozhlíží, kam pojede a rychle jí strhla volant – auto se zastavilo o kámen. Žena hledala pistoli na podlaze mezi pedály, Susanna rychle vyskočila z auta a utíkal směrem, kterým přijížděl Frank.
Scherburgová ale byla pohotová, rychle pistoli našla, vylezla z auta a hledala Susannu. Pak ji uviděla, jak utíká a před ní blížící se Frankovo auto. Neváhala ani chvilku…………………………..vystřelila asi 3 rány, z nichž jedna zasáhla Susannu do pravého boku – ta upadla, a žena se dala na útěk k lesu.
Frank zrovna přijel a když uviděl Susannu na zemi, vyběhl z auta a hnal se k ní. Nějaká Scherburgová mu teď byla úplně ukradená.
„Susannooóó!“ křičel. Přiběhl k ní, obrátil ji na záda a zvedl do polosedu.
„To nic, je to naštěstí jen škrábnutí!“ ulevila si Susanna.
„Vážně?!“ Susanna jen kývla. „Já už myslel, že jsi……..“
„Ehm, už jsi někdy viděl, že bych něco jen tak vzdala?“ vtipkovala Susanna a Frank se jen spokojeně usmál. Pak jí pomohl vstát, vzal mobil a volal doktora. Jen co dotelefonoval, Susanna si všimla utíkající postavy s pistolí.
„Koukni!“
„Scherburgová!“ zvolal Frank.
„Musíme rychle za ní!“ rozeběhla se Susanna, ale vtom se ozvalo její zranění. „Au!“ vyjekla a chytla se za bok.
„Ty teď nikam nepůjdeš!“ řekl Frank, opřel Susannu o kapotu svého vozu a běžel do lesa směrem k prchající ženě. Z druhé strany lesa přijížděly posily. Sabine Scherburgová se snažila, ale neměla moc velkou šanci – daleko neutekla.
Vracela se pak v poutech s Frankem za zády, prošli kolem Susanny, kterou právě ošetřoval lékař, Susanna se na ni jen podívala a pak už jen sledovala, jak nastupuje do auta jejich kolegů.
Frank se k ní pak vrátil a opřel se o kapotu vedle ní.
Tak…, víš vlastně, že svého manžela zabila ona?“ ptal se.
„Já vím, přiznala se přímo přede mnou.“, byla informovaná Susanna.
„Teď už jen doufám, že bude Bergmaier proti ní vypovídat.“, řekl a odmlčel se.
„Hm, dobrá práce , Trabere.“, pochválila ho Susanna.
„Vážně? Vy jste taky ušla, von Landitzová………. Jen abyste se příště zase nenechala chytit nějakým amatérem.“, rýpl si Frank.
„Nenechám se chytit, když vy nebudete v autě zpívat.“, oplatila mu to Susanna. Frank se chvíli zarazil…………a pak se k ní otočil: „Počkej, snad mi nechceš tvrdit, že ses klidně nechala unést jen proto, abys nemusela poslouchat můj “zpěv“?!“ řekl udiveně.
„To víš, za ty dny už se to nedalo vydržet – chtěla jsem mít změnu a jezdit autem s někým jiným.“, odpověděla Susanna s cukajícími koutky.
Pak se začali oba smát.
KONEC
Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ahojky!
Tak vkládám svoji 1.povídku z minulého fóra Wink
Kdo by si ji třeba chtěl přečíst ještě jednou nebo kdo ji bude číst poprvé, budu za to velice ráda Wink a za vaše případné komentáře také...

Příjemnou zábavu Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Kom
eddie15


Založen: 08. 03. 2008
Příspěvky: 23
Odpovědět s citátem
No jak sem říkala- já expert na komentáře nejsem ale tahle povídka se mi líbila Smile Cool
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Páni, nějak mi tahle povídka unikla Laughing Laughing Laughing Je to super, Martíku Laughing Laughing Chudák Sussanna, ta si zase jednou užila únosů, jen co je pravda Very Happy A Frček, jak se o ni bál Laughing Laughing Laughing
Skvělá povídka, nasmála jsem se u ní Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
eddie15: dík moc! jsem ráda, že se ti povídka líbila Wink

Všel: vidiš to, a já si myslela, že už jsi četla Wink děkuju za pochvalu Laughing

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Martík: Nu, pokud jsem ji četla, tak už jsem její děj zapomněla, což vůbec nebylo na škodu Laughing A není zač, vážně je hezká! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Bohatství za každou cenu
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma