Zorinka
Založen: 19. 10. 2007 |
Příspěvky: 8 |
|
|
|
Zaslal: 19.10.2007 14:19 |
|
|
|
|
Mám za to, že kousek téhle, už dlouho rozdělané povídky, jsem tady ještě neprezentovala... Zatím nejsem schopná ze sebe vymáčknout pokračování, ale třeba se jednou dočkáte, těžko říct.
Tak ať se vám líbí aspoň ten kousek.
„Ty, Semire?“
„Hmmm?“ ozvalo se Turkovo zamručení zpoza stolu jejich společné kanceláře.
„Co je s tebou?“ zeptal se starostlivě Tom.
„Nic.“ odsekl Semir a dál nespoušel zrak z hlášení.
„Aha.“ zatvářil se kysele Tom a nemínil se už náladou svého kolegy zabývat.
„Víš co? Už se o mě sakra nestarej, jseš jak An...“ vyjel nezdůvodně Semir, ale zasekl se uprostřed slova, prudce se zvedl ze židle a s prásknutím dveří vyšel z kanceláře.
Tom jen zakroutil hlavou: „To nám to dneska zase začíná.“
Seděla na manželské posteli, po tvářích jí stékaly slzy a namáčely její blonďatou hřívu. Vzpomínala na období, kdy jim spolu bývalo tak dobře. Byli šťastní, kdykoliv byli spolu, ať v práci, v kině, na procházce... hlavně spolu.
Ale poslední dobou nebylo nic tak, jak mělo. Jeho pozdní příchody jí vadily čím dál tím víc a dávala to najevo víc, než je zdrávo. Začali být alergičtí na každé slovo toho druhého.
Bylo půl desáté večer a sekretářka uslyšela šramot klíčů v zámku. Sotva se za jejím manželem zavřely vchodové dveře, bez pozdravení ze sebe vychrlila hned tolik výčitek, že to z práce šíleně unavený policista nebyl schopný poslouchat. Neměl sílu odporovat, ani svoji ženu ignorovat, tak se s nepopsatelným výrazem ve tváři, snad to bylo zklamání, snad lítost, otočil a odešel. Cítila, že neodchází na noc, na pár dní, ale na celý zbytek života. Že jejich společná pouť je u konce.
„Jak se to jen mohlo všechno tak změnit? Jak jsem mohla dopustit, aby odešel? Čí je to vlastně vina, že nám to nevyšlo?“ kladla si Andrea jednu otázku za druhou a hřbetem ruky setřela slzy z tváře.
Nikdo na stanici si nemohl nevšimnout, že to Semirovi a Andree poslední dobou neklape. Několikrát se pohádali i přímo na pracovišti. Anna tuto skutečnost zaznamenala také a jen doufala, že to mezi nimi dopadne dobře. Jednak kvůli Semirovi a Andree, za ty léta, co s nimi pracovala jí přece jen přirostli k srdci. A jednak z cela sobeckého důvodu - byli to jedni z jejich nejlepších zaměstnanců a nechtěla ztratit ani jednoho z nich.
Právě proto ji dneska při telefonátu s Andreou přibyla na čele další, sotva viditelná vráska. Sekretářka měla pláčem zkreslený hlas a prosila svou nadřízenou o několikadenní dovolenou. Důvod se Engellhardtová nedozvěděla.
Přes skleněné dveře uviděla, jak rozrušený Turek rychle vyšel z kanceláře a zamířil do kuchyňky, aby si uvařil pořádně silné kafe. Tušila problémy. Velké problémy.
|
_________________ Ahoj.
|