AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 045 - Bad Romance
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Přikldám povídku Bad Romance s háčkama a čárkama, ale i na přání Všelicos. Tak vám přeji pěkné počteníčko

Přišlo teplejší období – duben/květen. Krásně svítilo sluníčko, nebe s pár mráčky a stromy dokvétali, zase vykvétaly květiny na záhoncích u domků.

Ve škole……. Když bylo takové pěkné počasí, děti na školách chodili o velké přestávce ven na dvorek, kde si mohli povídat s jinými dětmi z jiných tříd, skákat gumu a plno dalších věcí. Péťa s Martinem tuto přestávku trávili společně. Sedli si stínu pod kaštan, kde byla lavička. Za kluky přišla jedna dívenka a kamarádka Péti, ze stejného ročníku, jako chodil Péťa. Kamarádka Kathi a Péťa byli hodně spolu, hodně si spolu povídali o přestávkách, chodili spolu do jednoho kroužku, i když každý chodil do jiné třídy. Dívenka měla, co si na srdci.
KATHI: „ Ahoj kluci.“
PÉŤA, MARTIN: „ Ahoj Kathi.“
PÉŤA: „ Co pak je ti? Jsi nějaká smutná?“
KATHI: „ Mě nic není, ale moji sestře ano.“
MARTIN: „ A co pak se jí stalo?“
KATHI: „ Proto jsem taky přišla. Vaši rodiče pracují u policie.“
PÉŤA: „ Ano. Proč?“
KATHI: „ Chtěla bych nějak pomoct mojí sestře. Dlouho neviděla svou kamarádku, dost jí to trápí.“
PÉŤA: „ Dneska pro nás přijede naše mamka, tak jí o tom můžeš hned říct.“
MARTIN: „ Mamku udělá, co jí bude v jejích silách.“
KATHI: „ Dneska pro mě přijde moje sestra, takže se to hned vyřeší.“
PÉŤA: „ Tak to je super.“ Právě zazvonil zvonek, že končí velká přestávka. Děti se rozloučily a odešli do svých tříd.

Před školou……. Šedo-stříbrný Superb Škoda zastavila na parkovišti před školou. Vystoupila z auta a šla naproti svým klukům ke škole. Péťa hned byl v náručí své maminky, ale i Martin vítal Tininu přítomnost i když byl větší. Tina byla na týdenním školení v Hamburgu, odkud zajela pro děti do školy, když ji skončilo školení.
PÉŤA: „ Maminko, potřebujeme tvou pomoc.“
TINA: „ Pomoc? V čem?“
MARTIN: „ Jestli bys nepomohla Kathi.“
PÉŤA: „ Přesněji její sestře.“ Mezitím se u Tiny, Péti a Martina objevila Kathi se svou sestrou Claudií.
TINA: „ Ahoj Kathi.“
KATHI: „ Dobrý den. To je moje sestra Claudie.“
CLAUDIE: „Claudie Meibachová. Kathi mi řekla, že byste mohla pomoc ohledně mé kamarádky.“
TINA: „ Tina Kranichová, jsem maminka Péti a Martina. Pokud to bude v mých silách, ráda ti pomůžu. Tak bych, jsme to mohli rovnou sfouknout.“
CLAUDIE: „ Ráda. Vedle v parku, tam by mohl být klid.“

V parku……. Tina s Claudií se posadili na lavičku, děti si hráli na hřišti.
TINA: „ Tak, co se stalo s tvou kamarádkou?“
CLAUDIE: „ Mám strach o Lenu. Lena Reichertová. Asi tak před 14 dny jsem podala na policii jako pohřešovanou.“
TINA: „ A kdy jsi ji viděla naposledy?“
CLAUDIE: „ Bude to asi tak měsíc. Asi tak 5 měsíců zpátky se seznámila s jedním klukem na diskotéce, kde jsme byli spolu. Úplně byl do toho kluka zamilovaná. I jeho nemůžu nějak sehnat.“
TINA: „ A máš nějakou fotku?“
CLAUDIE: „ Mám.“ Z tašky si vyndala svůj zápisník, kde měla fotku, z jednoho výletu. „Je to z jednoho výletu. Jeli jsme všichni tři, úplní milenci.“ Předala fotku Tině, která hned poznala Lenina kluka.
TINA: „ To si tvá kamarádka Lena moc dobře nevybrala. Ten muž – Sergej Dimitri je dost známí na drogové scéně, vlastní několik diskoték, kde se to jenom hemží bílým masem z Asie, Latinské Ameriky. Žádnej svatoušek to není.“
CLAUDIE: „ Teď mám o Lenu ještě větší strach. Vypadal mile, že to s Lenou fakt vážně myslí. Myslíte, že ji Sergej někde drží.“
TINA: „ U něho bych od pravdy daleko nebyla. Pokud Lena něco objevila a chtěla to vynést na světlo, tak ji Sergej někam zašil. A co její rodiče?“
CLAUDIE: „ O tom mi ani nemluvte. Lena nemá moc příkladné rodiče. Mamka věčně v lihu, otec na ní věčně řve, že nešla studovat ekonomickou vysokou školu, aby mohla převzít firmu. V nejbližší době se odstěhovala pryč z domova do bytu ke kamarádovi. Byt pak připadl na ní, když kamarád odjel do zahraničí.“
TINA: „ Hádám, že Lena pro ně je ukradená. Takovýhle rodiče přímo nesnáším. Něco podobného zažila moje kamarádka ze školy. A co Lena studuje?“
CLAUDIE: „ S Lenou studujeme hereckou školu obor loutkoherectví tady v Kolíně. Už od dětství nás bavilo bavit jiné děti loutkami, které máme dodneška na půdě. Můj otec nás tím také bavil, když jsem s Lenou, byli malé.“
TINA: „ Pěkná práce.“
CLAUDIE: „ A můžu takovou otázku na tělo?“
TINA: „ Ptej se, pokud budu moct.“
CLAUDIE: „ Co prožila vaše kamarádka?“
TINA: „ Ona se svou maminkou prožili dost kruté časy s matičním přítelem, který nadělal dluhy, bylo u nich doma násilí. Často přenocovala u nás doma. Můj otec jim pomáhal, jak se má chovat, co tolerovat. Pak se jednoho dne sebrali a odjeli pryč z Itálie. A před několika týdny jsme se viděli v Kolíně. Docela si oddechli, když se přítel dostal do jedné rvačky v base. Na následky později zemřel.“
CLAUDIE: „ Tak si taky vytrpěla v dětství. Dalo by se říct, že jsme také tak trochu pomáhali Leně. Její otec se dostal blbé situace okolo financí. Říkala jsem si, že budete cizinka. A že přímo z Itálie. Krásná země.“
TINA: „ Vím. Nemáš kousek papíru a tužku.“
CLAUDIE: „ Mám.“
TINA: „ Jenom si něco zapíšu a s Kathi vás odvezu domů.“ Claudie našla ve své tašce blok a tužku vyndala z penálu. Všechno to předala Tině. Tina si zapsala jméno dívky. „Můžu si nechat tu fotku?“
CLAUDIE: „ Dám vám jinou, kde jsou jenom oni dva.“ Z notesu dala Tině fotku, kde je pouze Lena a Sergej.
TINA: „ Dáš mi tvoje telefonní číslo? Kdybych něco objevila, aby ti dala vědět.“ Claudie nadiktovala Tině číslo na mobil, které si Tina zapsala na papír. Popsaný list si vytrhla, zbytek bloku vrátila zpátky Claudii. Claudie si všechny věci dala zpátky do tašky. Tina šáhla do kapsy a vyndala svou vizitku. „Tady máš mnou vizitku, kdyby sis na něco vzpomněla, tak klidně zavolej.“ Předala ji Claudii.
CLAUDIE: „ Dobře a děkuji, že se podíváte na Lenu, kde je.“
TINA: „ Nemáš vůbec zač.“ Po tomto rozhovoru odvezla Tina Claudii a Kathi domů. Když odvezla své děti domů, rozjela se na služebnu hledat informace.

Na služebně……. Tina přišla na služebnu, která byla liduprázdná. Ze známých tváří byli na služebně, Hote a Bonrát, kteří byli zrovna kuchyňce, když Tina byla u Andreina stolu, ji zahlédli z kuchyňky. Hote, zašel za Tinou.
HOTE: „ Tino, co ty tady? Šéfka tu není a Tom se Semirem také ne.“
TINA: „ Nepřišla jsem za nimi, ale něco si ověřit.“
HOTE: „ Aha. A jestli to není tajné, co to je.“ Tina ve zkratce vysvětlila Hotemu a Bonrátovi, co tu chce na služebně. Pak si začala hledat příslušné informace.

Doma u Tiny a Toma……. Tom s Péťou dělali spolu domácí úkol z vlastivědy v kuchyni. Už s ním byli pomalu u konce.
TOM: „ Našla se naše ztracená maminka.“
TINA: „ No, to mi je teda přivítání.“ Nalezené spisy ze služebny odložila na kuchyňskou linku. S Tomem si dala pusu, pak se Tom věnoval zase Péťovi. Tina si šla odložit bundu do ložnice a umýt si packy. Pak se zase vrátila do kuchyně, kde už byl sám Tom, který seděl na židli. Tina neměla šanci uniknout Tomovi, Tina se mu posadila do klína. Dávali si jeden polibek za druhým.
TOM: „ Je to snad lepší přivítání?“
TINA: „ Mnohem.“
TOM: „ A kde pak ses nám toulala?“
TINA: „ Byla jsem na služebně…….“ Tina vysvětlila, proč byla služebně. Tina při tom hledání o Leně našla ještě další věc, která se týkala ještě další dvouch slečen – Monice Sagerové a Katje Schusterové. Obě dvě dívky byli stejně staré, okolo 25 let. Monika a Katja se setkali se Sergejem jako s Lenou na jedné diskotéce, která mu patřila. A tak též po nich bylo vyhlášeno, že jsou pohřešovaný.

Druhý den……. Tina odvezla Péťu a Martina do školy. Když se s nimi Tina rozloučila před školou, odešla do auta, kde volala Claudii.
CLAUDIE: „ Ano, prosím.“
TINA: „ Ahoj Claudie, tady je Tina Kranichová.“
CLAUDIE: „ Jé, dobrý den. Netušila jsem, že budete tak brzy volat.“
TINA: „ Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli máš klíče od Lenina bytu?“
CLAUDIE: „ Ano mám. A proč?“
TINA: „ Jenom se tam chci podívat na nějaké vodítko, kde by mohla mít Lena.“
CLAUDIE: „ Dobře. Teď dopoledne nic nemám, není problém, abychom se sešli. Adresa je – Glorietstrasse 33, je to ta nová zástavba, jsou ty nové postavené paneláky.“
TINA: „ Vím, kde to je.“ Rozloučili se. Vínová Octavia vyrazila na danou adresu.

Panelákové městečko……. Toto panelákové městečko se nacházelo na okraji městské části Longerich, kde před 6 lety vystavěli nové panelákové domy pro přirůstající obyvatelstvo, ale také i pro studenty vysokých škol. Celkem jich bylo vystavěno – 4 paneláky. Paneláky jsou krásně barevné od červené až po modrou. Vínová Octavia stála na parkovišti před prvními paneláky. Tina vystoupila z auta a u auta počkala, než přijela Claudie. Kousek od paneláků byla zastávka městské hromadné dopravě, kde byl přímý spoj do centra a studenti to měli kousek do svých škol. Claudie Meibachová vystoupila právě z přijíždějícího autobusu. Claudia zamířila rovnou za Tinou, která přišla z parkoviště.
CLAUDIE: „ Dobrý den.“
TINA: „ Ahoj Claudie, myslela jsem ji, že máte s Lenou společné vozidlo.“
CLAUDIE: „ Já ani Lena ještě nemáme udělaný řidičák. Řekli jsme si, že si ho uděláme, až skončíme 2. ročník. Takovou odměnu, že jsme došli tak daleko.“
TINA: „ Tak jdeme.“ Společně šli k paneláku natřeného červeno-žlutého, kde je byt Leny.
„To ještě musí Lena splácet hypotéku, byty v těchto panelákách nejsou moc laciný.“
CLAUDIE: „ Lena se k tomu to bytu 4+1, dostala jako slepá k houslím. Před ní tu bydleli dva studenti, kteří odešli do zahraničí. Měli dost majetné rodiče, takže jim bylo jedno, kolik dají peněz do bytu. Než odjeli, přepsali bytu na Lenu, Lena s nimi bydlela od 1. ročníku, co spolu chodíme na školu.“
TINA: „ A teď někdo bydlí s Lenou?“
CLAUDIE: „ V polovině dubna se odstěhovali dva nájemníci. Všichni tři se vlastně skládali na nájemné. Lena si hledá pomalu nějaký menší byteček, sama ve 4+1.“
TINA: „ Aspoň, že měla nějakou společnost.“
CLAUDIE: „ To máte pravdu. Občas jsem i u Leny přespala. Společně jsme se učili, učili jsme se nějaké texty, když jsme hráli nějaké představení pro školy a další věci.“

Došli k paneláku, kde bydlela Lena. Claudie odemkla hlavní domovní dveře, vešli do velké haly, kde bylo schodiště k bytům, a z druhé strany byl výtah. V tomto přízemí byl byt domovníka, vchod do sklepa a do kočárkárny a sušárny na prádlo. Tina s Claudií šli po schodech do Lenina bytu. Když se vešlo do bytu, stálo se v malé předsíni, kdy po levé straně byli pokoje, a po pravé straně byl obývák s kuchyní.
CLAUDIE: „ Pokoj Leny je tudy.“ Ukázala příslušný směr. „Má na dveřích jméno. Já jdu trochu zalít kytky.“ Tina šla do pokoje a Claudie šla zalévat květiny.

Schröderův stánek……. Kde si užívali policisté v uniformě – Hote a Bonrát. Seděli si u stolečku, kde si popíjeli kafíčko. Ke stánku přijel šedostříbrný mercedes, ze kterého vystoupil Semir s Tomem. Šli za svými kolegy.
SCHORÖDER: „ Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR: „ Ahoj.“
SEMIR: „Naši kolegové tu mají nějaké lážo plážo.“
HOTE: „ Udělali jsme si malou přestávku.“ Tom se Semirem si přisedli k Hotemu a Bonrátovi. U sedící skupinky se objevil Schröder.
SCHRÖDER: „ A kde pak jste nechali svou milou kolegyni?“
TOM: „ Pomáhá hledat jednu holku, co se dostala do spárů jednoho drogového dealera.“
SCHRÖDER: „ Chudák holka. Zřejmě asi bude malá šance ji najít živou.“
BONRÁT: „ Jestli ji už Dimitri neprodal do Ruska jako nějakou společnici.“
SCHRÖDER: „ Jeho podniky se to jenom hemží holkami z jihovýchodní Asie.“
SEMIR: „ Poslyš, Schrödere, ty jsi nějak v obraze.“
SCHRÖDER: „ Semire, čtu noviny. Skoro obden je Dimitri v novinách. Má dlouhé ruce do Ruska, kam dodává holky, koks,……“
HOTE: „ Měli by mu protidrogové trochu přistřihnout křidýlka.“
TOM: „ Sergej Dimitrij si vždy pak najde další cestičky, aby se zase dostal na výsluní. Udělali tolik razií, že to už pomalu vzdávají.“

V bytě Leny……. Tina seděla za stolem, kde si četla Lenin deník, který našla na tajném místě. V deníku psala o své novém klukovi – Sergej Dimitri, že ji seslal modré z nebe. Ale poslední stránky nesly důkazy, aby odrovnali Sergeje ze scény. Do pokoje přišla Claudie.
CLAUDIE: „ Co to čtete?“
TINA: „ Lenin deník. Dost píše o svém Sergejovi. Ale také o jejích trablích když byla malá, máme věčně v lihu a otec na zabití.“
CLAUDIE: „ Ani jsem nevěděla, že si Lena píše deník. Lena si toto vůbec nezasloužila.“ TINA: „ Každý si nemůže vybírat rodiče.“
CLAUDIE: „ To máte naprostou pravdu. No jo Sergej, ten byl pro Lenu jediný milí člověk, naprosto mu věřila a teď je nezvěstná.“
TINA: „ Sergej zřejmě oklamal plno dívek, které se mu líbily. Vybírá si určitý typ žen, aby je mohl poslat do Ruska, kde prodává svůj dodavatelům – pasákům. A mezi dealery s kokainem je taky velký pán.“
CLAUDIE: „ A jsou další dívky, které se pohřešují?“
TINA: „ Včera jsem našla ještě další dvě, které nalétl kouzlu Sergejovi. Obraťme list. Nevíš, kde má Lena počítač?“
CLAUDIE: „ Lena vlastní notebook. Nosila do školy a pak zase domů, aby v něm mohla dělat věci, poslouchat hudbu…….“
TINA: „ Nikde jsme ho nenašla.“
CLAUDIE: „ To je divné. Notebook by nepustila z očí.“
TINA: „ Jak jde vidět, tak je.“ Nahmatala něco v deskách deníku. Tina opatrně trhala roh deníku, aby moc nezničila papír. Pod papírem byl schované tenké USB. „To je to, o čem Lena psala v deníku.“

V úkrytu……. Sergej Dimitri se svými lidmi se schovával ve svém bývalém baru „Zlatého medvěda“. Dřív se tu jmenovala jedna malá hospůdka, která se po letech zkrachovala. Sergej si tuto hospůdku koupil a předělal na bar s nočním klubem. Ve sklepení zde zdržel Lenu s dalšími dívkami – Moniku a Katju, které jsou také pohřešované. Za to, že se bránili, nechtěli jít dobrovolně do Ruska, dělat papalášům večerní společnici. A ještě přidat mezi konzumenty bílého prášku, aby byli holky povolnější.

Sergej seděl u jednoho stolu s dobrou whisky a před sebou měl notebook Leny, která řekla, že má proti Sergejovi důkazy, aby mohl jít s celou bandou do basy na několik let. Ale Sergej se do notebooku nedostal, protože byl zaheslovaný.
SERGEJ: „ Přiveďte mi malou Lenu.“ Jedna z goril přikývla hlavou a došla pro Lenu do sklepa. Během chvilku tu byla gorila s Lenou, která měla svázané ruce lanem. Po těle měla pár škrábanců a modřin, když se bránila, aby ji Sergejovi gorily odvezli sem. Gorila posadila Lenu na židli naproti Sergejovi.
SERGEJ: „ Povíš mi heslo.“
LENA: „ Je to – Babetka.“
SERGEJ: „ Babetka. Jak roztomilé.“ Napsal slovo do řádku heslo. Sergej so dostal do notebooku. „Babetka nám otevřela počítač. Teď se podíváme na ty tvoje zázraky.“ Lena moc dobře věděla, že tam fotky nejsou, ale že jsou na USB, které teď vlastnila Tina. Takže se dostali do správných rukou. „Tvoje důkazy nikde nejsou.“
LENA: „ Asi ses blbě podíval.“
SERGEJ: „ Nic takového tu není. Kam jsi dala ty fotky?“
LENA: „ Jsou v tom notebooku.“
SERGEJ: „ Tady nejsou.“
LENA: „ Já jsem je tam dávala.“ Sergej vypil zbytek whisky ve skleničce, zvedl se, došel k Leně a naklonil se nad ní.
SERGEJ: „ Tak kočičko, v počítači nic není, kde jsou ty fotky.“
LENA: „ Jsou tam.“
SERGEJ: „ Nekecej! V počítači nejsou. Tak kam jsi je dala!“ A rukou uhodil Lenu po obličeji. Až měla na tváři krvavou trhlinku od mohutného zlatého prstenu, který měl na prstu.
LENA: „ Dobře, řeknu, kde jsou.“
SERGEJ: „ Tak kde!“
LENA: „ Vymazala jsem je z počítače. Stáhla jsem je na USB.“
SERGEJ: „ Hodná holka.“ Rukou ji poplácal po tváři. „Odveďte ji.“ Gorila Lenu zavedla do sklepa. „Patriku,…….“ Během chvilek se u Sergeje objevil Patrik. „Podívej se na ten počítač, jestli fotky byli tam. Fotky jsou smazaný.“
PATRIK: „ Dobře. Bude to trvat.“
SERGEJ: „ Jenom chci vědět, jestli ta maličká mluvila pravdu.“

V bytě Leny……. Tina s Claudií pomalu odcházeli z bytu. Claudie po zamčení bytu, šla napřed, kde na schodech se zdravila s manželkou domovníka, která vytírala chodbu.
DOMOVNICE: „ Ahoj Claudie.“
CLAUDIE: „ Dobrý den, paní Fischerová.“
DOMOVNICE: „ Dobrý den.“ Zdravila Tinu.
TINA: „ Dobrý den.“ Tina a Claudie odcházely k domovním dveřím.
DOMOVNICE: „ Claudie, jenom jsem se chtěla zeptat. Už jsem tu několik dnů neviděla Lenu. Kde je?“
CLAUDIE: „ Lena odjela na několik týdnů do Anglie v rámci školy, kde dělají různá představení.“
DOMOVNICE: „ A že jsi nejela i ty?“
CLAUDIE: „ Nakonec jsem se zapomněla přihlásit.“
DOMOVNICE: „ Taková škoda. Já jenom, že jsem viděla, jako bytu Leny jdou dva muži. Byli tam několik minut a měli klíče.“
TINA: „ A nevíte, jaké měli auto?“
DOMOVNICE: „ Bylo stříbrný, a značka byla KK 0000. Lehce se pamatovala. A proč to potřebujete vědět?“
TINA: „ No kvůli…….“ To už Claudie skočila Tině do řeči.
CLAUDIE: „ Byli si pro něco v bytě, co si tam zapomněla. Lena mi tu nechala pro ně klíče.“
DOMOVNICE: „ Aha…….“
CLAUDIE: „ Paní Fischerová, my musíme už jít.“ Tina s Claudií se rozloučili s domovnicí a odešli z domu. Šli směrem k parkovišti.
TINA: „ Správná to drbna.“
CLAUDIE: „ To máte pravdu. Někdy je až moc vlezlá a někdy zase je moc milá.“
TINA: „ Hned jsem si myslela, že byl někdo v bytě, když v Lenině pokoji nebyl počítač.“
CLAUDIE: „ Snad vám ta značka pomůže.“
TINA: „ Určitě. Nechceš někam hodit?“
CLAUDIE: „ Do centra. Ještě mám dost času, tak se podívám do krámů.“ Tina s Claudií nasedli do Octavie a odjeli.

Na dálnici A5……. Na 167km jel transportér s čistým kokainem skoro za 35 mil €, který se měl zničit. Tento kokain byl zabaven z jedné razie. Na tento kokain měl zálusk Sergej a jeho parta. A tak Sergej vyslal své chlapce, aby se postarali o tento transport.

Komisařové z dálniční policie ještě stále seděli u Schrödera, než je vyrušilo hlášení, že na A5 byl přepaden transport s kokainem. Dálniční policie hned vyrazila na cestu. O tomto hlášení se dozvěděla i Tina, která také vyrazila na místo činu.

Jako na místo činu dorazila Tina jako první. Transport stál opuštěný na dálnici a nikdo okolo něho nebyl. Tina byla opatrná a ozbrojila se, protože nevěděla, jestli se někdo neskrývá vepředu. U před masky vozu byli akorát spoutaní dva řidiči transportéru. Tina uklidila svou zbraň do pouzdra u pasu. Řidiči byli spoutaní k přední masivní masce svými pouty, přes pusu měli nalepenou pásku a byli omámeni chloroformem. Tina je něžně probudila, šíleně je bolela hlava, opatrně jim strhla pásku z úst a svým klíčkem od pout jim odemkla pouta. To už se u transportu objevili kolegové.

O pár minutek později dorazili k přepadenému kolegové a záchranka, aby se postarala o dva řidiče z transportu. Tom se Semirem si vzali jednoho a Tina si vzala na starost toho druhého. Když se dostali potřebné informace o přepadu, nechali je v klidu.
SEMIR: „ Zřejmě ti řekl to samé. Zastavila je několika čelená skupinka lidí v tmavých kombinézách s kuklami na hlavě, svázali je a omámili.“
TINA: „ Ještě k tomu mi pověděl, že si všiml jedné SPZ – KK 0000, která se nedala přehlédnout. A navíc se tento vůz objevil i před bytem zmizelé dívky.“
TOM: „ Nějak moc náhod najednou.“
SEMIR: „ Ale máme jistotu, že tu zmizelou dívku má v moci Sergej Dimitri.“ Do jejich rozhovoru se přimíchal šéf protidrogového oddělení – Michael Berger.
BERGER: „ Co s tím má společného zmizelá dívka?“
TINA: „ A vy jste kdo?“
BERGER: „ Michael Berger, šéf protidrogového oddělení. Kolegové od dálniční policie?“
TINA: „ Správná dedukce.“
SEMIR: „ Semir Gerkhan a to jsou mí milí kolegové – Tom Kranich a Tina Kranichová.“
TOM: „ Kolik vezl ten transportér?“
BERGER: „ Čistý kokain za 35 mil €. Kokain se měl zničit v Düsseldorfu. A jak jsou na tom řidiči?“
TOM: „ Jsou v pořádku. Ten, kdo to udělal, je jenom svázal a omráčil.“
BERGER: „ Jestli nebude mít dálniční policie námitky proti tomu, že bychom spojili své síly k vyřešení tohoto případu.“
SEMIR: „ Nemáme žádné námitky…….“
BERGER: „ To jsem jenom rád. Uvidíme se na služebně.“ Odešel od skupinky, nasedl do svého auta a odjel pryč. Komisařové si mezi sebou vyměnili pohledy.

Na služebně……. Berger společně s komisaři a s jejich šéfkou Engelhardtovou se domlouvali na postupech tohoto případu. Sergej Dimitri a Michael Smirnov jsou největší obchodníci s kokainem a prostitutkami v Německu a Rusku. Berger a jeho lidi mají na oba dva spadeno. Berger po domluvě odešel z kanceláře.
ŠÉFKA: „ Máte něco k případu?“
SEMIR: „ Máme jednu SPZ a tři zmizelé dívky.“
ŠÉFKA: „ Jaké dívky?“ Tina položila na stůl tři papíry s dívkami, které se pohřešují. Engelhardtová si je prohlédla.
TINA: „ Dívky, které se znali se Sergejem a teď já má ve své moci. Jejich rodiče a kamarádka po nich vyhlásili pátrání. Stejné auto s SPZ, kterou hledáme, se objevilo u přepadení, ale také před domem, kde bydlí jedna z unesených dívek.“
ŠÉFKA: „ Proč by je Sergej unášel. Má svých dívek dost. Jeho noční kluby mu dost vynášejí.“
TOM: „ Když tomu ještě přečtete obchody s kokainem a mladých dívek do Ruska, to se peníze jenom sypou.“
SEMIR: „ Zřejmě se nechtěli stát VIP společnicemi pro ruské zákazníky.“
TINA: „ Lena Reichertová udělala pár důkazních materiálů, aby dostali Sergeje za mříže. To zřejmě hledali v jejím bytě. Z bytu akorát zmizel její počítač, kde měla nějaké důkazy, zřejmě vše stáhla na USB, který byl dobře schován v deníčku.“
ŠÉFKA: „ Tak se na něho podíváme.“ Šéfka si vzala od Tiny USB. Šéfka dala USB do počítače, malou chvilku trvalo, než se objevila složka, kde byli samé fotografie. Tina, Tom a Semir se srotili u šéfky, aby se podívali na fotografie.
SEMIR: „ Slušný úlovek. Sergej a Smirnov.“ Do kanceláře vešla Andrea, ale zůstala stát mezi dveřmi.
ANDREA: „ Podívala jsem se na tu SPZ, ale není v registru vozidel.“ Z toho vyplynulo, že SPZ je falešná. Andrea zase odešla.
ŠÉFKA: „ Tome, Semire, zajděte za Hartmutem a ať zkusí zjistit, kde byli přibližně pořízené fotky.“ Semir si převzal od šéfky USB, Tom se Semirem odešli z kanceláře. „Tino, vy informujte rodiče těch dívek, že se případ rozjel a popřípadě další informace.“
TINA: „ Dobře.“
ŠÉFKA: „ A jak jste vlastně dostala typ na ty děvčata?“
TINA: „ Na Lenu Reichertovou jsem dostala od jedné její kamarádky, která má sestru a chodí stejné školy jako Péťa a Martin. Na ty dvě dívky jsem objevila při hledání informací o Leně.“
ŠÉFKA: „ Malým dětem se nemůže nic odmítnout. A co ten Lenin deníček?“
TINA: „ Lena v něm píše o všech jejich trablech, co prožila jako malá, v dospělosti a lásku se Sergejem. Také se tam právě zmiňuje o důkazech proti Sergejovi.“
ŠÉFKA: „ Tak se vydejte na cestu.“
TINA: „ Už tu nejsem.“ Odešla z kanceláře.

V úkrytu……. Sergej seděl u stolu, kde se koukal do počítače nad možnostmi, kde by mohli ukrást další kokain pro svého odběratele z Ruska. Okolo sebe měl rozházené různé papíry a noviny. K Sergejovi přišel Patrik, který postaral o notebook Leny.
SERGEJ: „ Nekecala nám naše kočička?“
PATRIK: „ Ne, v notebooku byli fotky. Asi před několika dny je smazala.“
SERGEJ: „ To je uložila na to USB. Škoda, že se nedá zjistit, jaké fotky udělala.“
PATRIK: „ Samozřejmě, že by se dalo zjistit, ale na to bych potřeboval lepší program.“
SERGEJ: „ Tak to nech bejt. Odvedl jsi dobrou práci.“
PATRIK: „ Díky.“ Patrik odešel od Sergeje, aby ho nechal v klidu pracovat.

Na KTU……. Hartmut spolu se Semirem a Tomem si prohlíželi v počítači Leniny fotografie proti Sergejovi, aby mu zatrhla v jeho nekalých kšeftech do Ruska.
HARTMUT: „ Z těch fotek se toho nedá moc vyčíst, kde to je.“
SEMIR: „ Přece musí být někde nějaké vodítko.“
HARTMUT: „ Pokud by byli fotky vyfoceny modernějšími přístroji, dala by se zjistit GPS fotek, ale počítám, že byly pořízeny starším modelem foťáku.“ Ke konci sérií fotek byli celkové záběry na budovu, kde by se dalo poznat, kde to je.
TOM: „ Podívejme se kousek nápisu.“ Jednalo se o velkou halu, kde měla jedna firma své skladové prostory na svůj materiál. Firma Amadeus před několika měsíci zkrachovala. Hartmut vzal kousek slova „Ama“ a vložil ho do programu, který se snažil vyfiltrovat všechna jména firem v Kolíně a okolí, která měla v názvu sousloví „Ama“. Když program vyfiltroval určité firmy, nabídl komisařům desítky firem.
SEMIR: „ Tolik firem, to tu budem až do Vánoc.“
HARTMUT: „ Trochu to vytřídíme na zaniklé firmy.“ Seznam se o pár jmen zmenšil. Jednalo se o 15 firem. Pak ještě Hartmut udělal další filtr, které firmy mají velké skladní haly. Vyšlo celkem 3 firmy.
TOM: „ Tomu říkám přehledný seznam.“

Tina jezdila po rodinách, které vyhlásili své ratolesti za nezvěstné. Katja Schusterová stejně jako Lena si psala deníček, kam si zapisovala své krásně prožité dny se Sergejem. Rodiče obouch dívek se snažili Tině pomoct, jak je dostat z moci Sergeje. Tina si vypůjčila deník od Katji, jestli se v deníčku nenajde záchytný bod.
U haly Amadeus……. Šedo-stříbrný mercedes zajel k hale firmy Amadeus. Hala se naprosto shodovala s fotkou od Leny. Komisařové se šli podívat do haly, kde nic tu nic. Na pravé straně haly se ukrývali kanceláře.
U Schrödera……. Tina seděla u Schrödera na kafíčku, při kterém si četla deník Katji. Citace z deníčku: „ Jak jen mám začít. Před několika dny jsem byla se Sergejem v jeho baru, kde to bylo velmi super. Další dny jsme byli zase spolu venku. A při jednom rozhovoru se Sergej bavil s jedním chlápkem. Bavili se o obchodních záležitostech, znělo mi to hrůzně. Ještě ten den jsem nelenila a na internetu hledal Sergej, co je vlastně zač. když jsem přečetla, že Sergej provozuje kokainové a kšefty lidi, hned mi bylo jasné, že se musím od Sergeje držet dál. Určitě takhle naletěli spoustu dívek, jak jsem já, NECHCI SE STÁT JEHO PROSTITUTKOU! Začnu pracovat na plánu, jak se Sergeje zbavit. Ale jak…….“ Tento zápis byl posledním z Katjiny ruky. Tou dobou byla Katja nezvěstná. Za Tinou přišel Schröder, udělat jí tak trochu malou společnost.
SCHRÖDER: „ Co pak to pěknýho čteš.“
TINA: „ Deníček holčiny, kterou má v moci Sergej.“
SCHRÖDER: „ Vymýšlejí, jak se od něho dostat, aby neskončili na trhu…….“
TINA: „ Ani pořádně neví, jestli budou na živu nebo pod kytičkami.“
SCHRÖDER: „ Teď jsi to, ale řekla hnusně.“
TINA: „ To ano, ale je to pravda.“
SCHRÖDER: „ Změníme téma. To se ještě v týhle době píšou deníčky.“
TINA: „ Jak vidíš, jsou pořád populární u purberťáků.“
SCHRÖDER: „ A co ty a deníčky?“
TINA: „ U mě se moc neškrtly. Z deníčku jsem měla památníček. Psaní deníčků u mě moc v módě.“

Celou halu prohledali lidi z KTU. Z kanceláře odebrali plno otisků a stopy po kokainu, který tu Sergejova skupina uschovávala pro svého ruského odběratele.

Následující den ráno……. Tina s Tomem už pomalu odcházeli z domku. Péťa a Martin už byli na cestě do školy, dneska se svezli autobusem. Tině zazvonil mobil, hned pro něj šáhla do kapsy.
TINA: „ Ano, Kranichová.“
CLAUDIE: „ Dobrý den, tady je Claudie Meibachová. Něco se stalo.“
TINA: „ Claudie, co se přesně stalo?“
CLAUDIE: „ Šla jsem se podívat do bytu Leny, ale všechno je tu vzhůru nohama.“
TINA: „ Tak na mě počkej a ničeho se nedotýkej.“
CLAUDIE: „ Dobře.“ Rozloučili se.
TOM: „ Copak se děje?“
TINA: „ Někdo hledal USB u Leny v bytě.“
TOM: „ Tak tam dobře pořiď. Uvidíme se na služebně.“ Dali si pusu na rty, Tině se jenom na Tomovou poznámkou usmívala, volala na služebnu, Tom nasedl do svého mercedesu a ujížděl za Semirem.
TINA: „ ……. Ahoj, Hote, potřebuji pár kolegů do Glorietstrasse 33 a techniky……. Bude tam čekat jedna mladá holčina……. Za chvilku tam přijedu……. Díky, ahoj.“

V bytě Leny……. Claudie počkala na chodbě, než přijela policie a Tina. Vínová Octavia přijela na parkoviště, Tina se vydala za Claudií.

V bytě už byla policie a technici, když přišla Tina.
TINA: „ Ahoj Claudie.“
CLAUDIE: „ Dobrý den. Víte, šla jsem se podívat na jednu květinu, co udělala a místo toho najdu takovej nepořádek.“
TINA: „ Spolu se půjdeme, dovnitř zkusíme najít, co si vzali, ale spíš tu něco hledali.“
CLAUDIE: „ Myslíte to USB?“
TINA: „ Zřejmě, Lena jim musela říct pravdu, že fotky jsou na USB.“
CLAUDIE: „ A to ve správných rukou.“ Tina se jen usmála. Z kapsy kalhot si vyndala gumové rukavice, které si vzala na sebe. Společně vešli do bytu Leny, hlavně šli do Lenina pokoje. Tina si hned všimla, že Lenin notebook je na svém místě.
TINA: „Podívejme se, notebook se vrátil.“
CLAUDIE: „ Aspoň něco cenného je na svém místě.“

Tina si prohlížela byt, od techniků se dozvěděla, že mají plno otisků a bude chvilku trvat, než to projdou i s otisky z haly. Ještě jim dala nějaké úkoly, aby je splnili – především šlo skontrování notebooku u Hartmuta. Claudie počkala na chodbě, aby se jim nemotala pod nohama. Tina odešla za Claudií, kde stála domovnice.
DOMOVNICE: „ A to jste vy. V bytě byl zloděj?“
TINA: „ Do bytu se někdo vlámal.“
DOMOVNICE: „ No víš Claudie, v bytě zase byli ty samí chlapíci, jako minule.“ To už je vyrušila melodie Tinina mobilu.
TINA: „ Něco se děje?“
SEMIR: „ Před malou chvilkou jsme dostali hlášku, že u A1 na 160km, se našlo tělo mladé dívky.“
TINA: „ Proboha.“
SEMIR: „ Přijeď s Claudií, aby jí mohla identifikovat.“
TINA: „ Přijedu s ní.“ Rozloučili se. Claudie podle obličeje poznala, že se něco děje.
CLAUDIE: „ Stalo se něco?“
TINA: „ Musíš jet se mnou.“ Ani se nerozloučili s domovnicí, Tina s Claudií odešli k autu. Tina pověděla cestou, co se stalo.

Na A1……. Na místě činu byli už kolegové a technici. Přijela vínová Octavia, chvilku trvalo, než Tina s Claudií vystoupili z auta.
CLAUDIE: „ Moc se mi tam nechce. Něco mi říká, že to bude dobrý a druhý zase ne.“
TINA: „ Tak půjdem, ať to máme za sebou.“ Obě dvě vystoupili z auta a odešli k Semirovi, který stál u těla. „Ahoj.“
SEMIR: „ Ahoj.“
CLAUDIE: „ Dobrý den.“
TINA: „ Je to Lena?“ Claudie se podívala na mrtvou dívku.
CLAUDIE: „ Lena to není.“
SEMIR: „ A neviděla jsi jí někdy? Třeba někde u Sergeje?“
CLAUDIE: „ Jednou jsem ji viděla na jedné diskotéce, kde byla jako barová tanečnice.“
TINA: „ Byla to Sergejova diskotéka?“
CLAUDIE: „ Ano. Diskotéka Dance&Music. Ve zkratce D&M, jak všichni mladí říkají. Jestli nevadí, počkám u auta.“
TINA: „ Vůbec ne.“ Claudie odešla k Octavii. „Měla u sebe doklady?“
SEMIR: „ Ne. Podle patologa zemřela dneska mezi jednou a druhou hodinou. Vypadá, že zemřela na předávkování. My zajedeme do té diskotéky.“
TOM: „ A jak to dopadlo v bytě?“
TINA: „ Z čista jasna se v bytě objevil Lenin notebook.“
SEMIR: „ Jestli to byli ty samí, museli nechat po sobě stopy v podobě otisků.“
TINA: „ Technici jich tam našli, chvilku jim potrvá, než je porovnají s haly.“
SEMIR: „ Ale v skutku obdivuhodné, že se Claudie dost zajímá o svou kamarádku, která je několik dní pryč.“ Komisařové se koukali na Claudii, která byla u Octavie. Jako společnost jí dělal, Hote.
TINA: „ Se nediv, když má rodiče na baterky. Matka v lihovém opojení a otec jí pořád verbuje do rodinné firmy.“
SEMIR: „Toho by byla asi schopna vaše milá tetička.“
TINA: „ Ještě, že v rodině žádná rodinná firma.“
TOM: „ Tetička by určitě vzpomněla na autosalon.“
TINA: „ S tím mi taky může vlíst na záda.“
SEMIR: „ Tetičku máš opravdu moc ráda. Jde vidět, že jí máš velmi ráda.“ Trocha ironie za den nezaškodí.
TOM: „ To máš tak Semire, to máš úplně stejný jako s tchýní. Akorát v naší rodině je to naopak.“
TINA: „ Od tý doby, co je vdovou, je na zabití.“
SEMIR: „ Trefně řečněno.“ To se k nim přifařil Bonrát.
BONRÁT: „ Nerad ruším váš diskuzní kroužek, ale kolegové mají svědky na místě činu.“
TOM: „ To je výborný.“
BONRÁT: „ Támhle naproti na benzínové pumpě mají kamery i tímto směrem.“ Benzínová pumpa na druhé straně dálnice se jenom vyjímala.
SEMIR: „ Tak obstarejte videozáznamy.“
BONRÁT: „ Už se stalo.“
TOM: „ Na služebně si je pak prohlídneme.“ Tina odešla za Claudií.
HOTE: „ Uvidíš Claudie, že komisařka Tina udělá se svými kolegy všechno, aby našli tvou kamarádku v pořádku.“
TINA: „ Hote, to jsi řekl moc hezky.“
HOTE: „ Díky. Trochu tu povzbuzuji náladu Claudii.“
TINA: „ Trochu to potřebuje.“
CLAUDIE: „ Asi jsem to trochu i potřebovala.“
TINA: „ Člověk v takových věcech někdy potřebuje myslet na něco jiného.“
CLAUDIE: „ To máte pravdu.“
HOTE: „ Tak já vás nebudu zdržovat.“ Odešel za kolegy.
TINA: „ Tak pojedeme?“
CLAUDIE: „ Domů.“ Tina s Claudií nasedli do Octavie a odjeli domů. I Tom se Semirem vyrazili na diskotéku, kde pracovala mrtvá.

Na diskotéce……. Diskotéka Dance&Music jeli až do rána. Zbylí zaměstnanci uklízeli na další večerní štaci. K baru přišli komisařové.
BARMANKA: „ Teď máme momentálně zavřeno.“
SEMIR: „ Ale malou chvilku si snad můžete udělat.“ Tom se Semirem vytáhli své služební průkazy.
BARMANKA: „ A co chce dálniční policie tady u nás?“
TOM: „ Znáte tuhle tu dívku?“ Ukázal fotku mrtvé barmance.
BARMANKA: „ Ano, to je naše tanečnice Michaela.“
SEMIR: „ A jak dál?“
BARMANKA: „ Michaela Drexelová. Stalo se jí něco?“
TOM: „ Našli jsme ji mrtvou.“
BARMANKA: „ Mrtvá? Ta by neublížila ani mouše. S každým vycházela dobře. Nikdo si na ní nestěžoval.“
SEMIR: „ A byla tu dnešní směnu?“
BARMANKA: „ Ne, dneska měla volno.“
SEMIR: „ Zřejmě se tu všichni znáte se Sergejem?“
BARMANKA: „ Ano, dost často tu je s námi až do zavíračky, když tu byl se svou holkou. Ale dlouho jsem ho s nikým neviděla.“
TOM: „ Dnešní večer tu byl?“
BARMANKA: „ Asi tak do půlnoci a pak jsem ho té doby neviděla.“
SEMIR: „ Díky za informace.“ Rozloučili se komisařové, odešli z diskotéky. Semir na cestě k autu volala Andree. „Andreo, miláčku, můžeš mi něco zjistit o Michaele Drexelové……. Díky. Ahoj.“ Zavěsil.

U Zlatého medvěda……. Sergej zašel ještě s jedním chlapem za děvčaty do sklepa, kde je pěkně drželi. Každá dívenka měla za zády svázané ruce, seděli na dekách, aby na ně zespoda netáhlo.
SERGEJ: „ Neboj te se, za nedlouho budete doma.“
LENA: „ Jedině až naprší a uschne.“
SERGEJ: „ Tady se někdo brání.“
MONIKA: „ Sakra, tak nás už pusť…….“
SERGEJ: „ Tak lehce to zase nepůjde. Budete tu až do konce. Ale co bych potřeboval vědět, kde je to USB?“
LENA: „ Jak jsem ti řekla.“
SERGEJ: „ V bytě není!“
LENA: „ Musí tam být. V mém deníčku.“
SERGEJ: „ Neštvi mě. Moji lidé prohledali tvůj byt a nic.“ Řekl zvýšeným hlasem.
LENA: „ Přece bych ti nelhala.“
SERGEJ: „ To sis děvenko trochu pod sebou podhrabala půdu. To už je po druhý, co jsi mě napálila. Kde je to USB?!“
LENA: „ Já nevím!“ dostala velkou facku na obličej, až měla natržený koutek rtu.
SERGEJ: „ Můžu vyzkoušet ještě jednu variantu.“
LENA: „ Proboha jakou?“
SERGEJ: „ Pokud mi neřekneš, kde je to USB, můžete všichni tři skončit takto.“ Ukázal jim fotku mrtvé Michaely.
KATJA: „ Tak mu to proboha řekni…….“
SERGEJ: „ Výborná myšlenka.“
LENA: „ Tak tedy dobře. Jestli to USB nebude mít Claudie.“
SERGEJ: „ Tak tedy dobře. Navštívíme tvou kamarádku Claudii.“ Odcházel se svým mužem pryč z místnosti.
LENA: „ Když zkřivíš jeden vlásek Claudii, velmi ráda ti to spočítám.“ Volala za ním. Sergej nad tím mávnul rukou. U baru, kde stáli další jeho lidi, měli připravený svůj velký plán, aby doplnili zásoby pro své velkého odběratele.
SERGEJ: „ Patrik se podívá, kde se najde ta Claudie, má údajně to USB.“
PATRIK: „ Jistě.“
SERGEJ: „ Ale teď se budeme věnovat naší velké akci. Ze skladu doličných předmětů si vezme svůj poklad – 65 kg kokainu.“ Dál vysvětloval svůj plán. Holky ve sklepě, byli dosti nervózní.
MONIKA: „ To jsi mu to nemohla říct už minule, kde máš ty fotky.“
LENA: „ Chtěla jsem trochu získat čas, aby Claudie zašla na policii.“
KATJA: „ A máme informace, že tam byla.“
LENA: „ Určitě. Má o mě větší strach než moje rodiče.“
KATJA: „ Tak dobře. Holky, uklidníme se. Musíme něco vymyslet, jak se odsud dostat pryč.“
MONIKA: „ Konečně kloudná řeč.“

Před domem Claudie……. Vínová Octavia zastavila před domem Claudie.
CLAUDIE: „ Moc si vážím, toho jak jste zakousli do hledání Leny a ostatních.“
TINA: „ Je to prakticky naše práce. Chráníme dobro, aby bylo zlo potrestáno.“
CLAUDIE: „ Děkuji za odvoz.“
TINA: „ Nemáš vůbec zač.“ Rozloučili se, Claudie odešla domů, Octavia se rozjela na služebnu.

Na služebně……. Tina přišla současně s Hartmutem, který měl nějaké novinky. Zašli rovnou do Semirovi a Tomovi kanceláře.
SEMIR: „ Copak nám pěknýho neseš.“
HARTMUT: „ Tak jsem prokousal těmi otisky. Asi tři otisky se úplně shodují, které byli v bytě a v hale. V hale je plno otisků Sergeje a další člověka z Ruska – Michael Smirnov.“ Položil spisy na stůl.
TOM: „ O Smironovi mluvil Berger z protidrogového.

POZDĚJI DODÁM DALŠÍ ČÁST


DALŠÍ ČÁST POVÍDKY S KONCEM

Na služebně……. Tina přišla současně s Hartmutem, který měl nějaké novinky. Zašli rovnou do Semirovi a Tomovi kanceláře.
SEMIR: „ Copak nám pěknýho neseš.“
HARTMUT: „ Tak jsem prokousal těmi otisky. Asi tři otisky se úplně shodují, které byli v bytě a v hale. V hale je plno otisků Sergeje a dalšího člověka z Ruska – Michael Smirnov.“ Položil spisy na stůl.
TOM: „ O Smironovi mluvil Berger z protidrogového.“
SEMIR: „ Největší odběratel…….“ To už se v kanceláři objevila Andrea.
ANDREA: „ Něco málo jsem našla o té mrtvé.“ Semir se koukal Andree přes rameno.
SEMIR: „ Taky známá u protidrogového.“
ANDREA: „ Ale před tím vedla docela poklidný život. V životě toho docela hodně dosáhla.“
SEMIR: „ Stipendium na Harvardovu univerzitu.“
TINA: „ Než jí oslovil Sergej. Drsnej pád na úplné dno.“
HARTMUT: „ Zřejmě má talent na balení holek.“
TOM: „ Andreo, zjisti, jestli se Smirnov nechystá do Německa.“
ANDREA: „ Dobře.“

Sergejova skupina šla si pro svůj kokain do skladu doličných předmětů, která zadržela pohraniční policie u francouzských hranic. Sklad byl zabezpečen kamerovým systémem, na který se podívá jeden ze Sergejových lidí, aby je ochranka skladu nezastihla, až si budou brát svůj kokain. Auto nechali v postraní uličce, do skladu se dostali přes vzduchotechniku. Jeden z hochů zůstal venku v autě, aby jim klidil cestu ke kokainu. Všechno sledoval přes notebook. Když byl kamerový systém odpojen na několik vteřin, ostatní mohli zpacifikovat strážné a další skupina šla pro svůj kokain. Do místnosti, kde byl kokain, byla na číselný kód, který rozluštil hoch v autě. Sergej hrdinně vstoupil do místnosti, kde se na stole tísnili malé balíčky s kokainem.
SERGEJ: „ Tak pánové, pusťte se do práce.“ Sergej se svými hochy brala kokain do velkých tašek. Když měli všechno v taškách, odešli tou samou cestou do auta.

Patrik si našel adresu Claudie Meibachové. Claudie byla doma, dělala si nějaké věci do školy. V domě byla sama, její sestra Kathi byla ještě ve škole a maminka v práci. Claudie si šla pro něco k pití do kuchyně, když se v domě objevil Patrik se zbraní v ruce.
CLAUDIE: „ Co vy tu chcete?“
PATRIK: „ Přišel jsem jenom pro jednu věc.“
CLAUDIE: „ A to jakou?“
PATRIK: „ Nutně potřebuji USB od tvé kamarádky Leny.“
CLADIE: „ Jaké USB?“
PATRIK: „ Tak kde je?“
CLAUDIE: „ Já nevím, o čem mluvíte?“
PATRIK: „ Snad nechce tě tvoje matka vidět na soudním lékařství.“
CLAUDIE: „ Dobře, tak já vám to řeknu.“
PATRIK: „ No…….“
CLAUDIE: „ To USB má policie. Dálniční policie.“

Na služebně……. Tina, Tom se Semirem seděli v kuchyňce nad kávou. Když do kuchyňky přišla Andrea.
ANDREA: „ Ze skladu doličných předmětů byl odcizen kokain.“
TOM: „ Je mi naprosto jasné, kdo byl.“
SEMIR: „ Dej to vědět Bergerovi.“
ANDREA: „ Jistě.“ Komisařové se vydali na cestu do skladu.

Ve skladu……. Zde už byli kolegové a brali si stopy k dopadení Sergejovi bandy. To už se objevil i šéf protidrogového Berger.
BERGER: „ Kolik bylo odcizeno kokainu?“
ŘEDITEL: „ Vzali si 65kg za dost milionů €. Kokain byl přivezen pohraniční policií z francouzských hranic. Kokain měl velkou kvalitu.“
SEMIR: „ Na trhu by mohli přibližně utržit?“
ŘEDITEL: „ Podle toho na jakého obchodníka narazí. Hodnota se může pohybovat okolo 5 mil €.“

Claudiina matka se vrátila domů, hledala Claudii, aby jí pomohla s nákupem, a udělat něco na zub se vrátí Kathi ze školy. Ale Claudie neodpovídala. Matka v kuchyni našla vzkaz od Patrika. Na stole byl zabodnutý nůž do stolu, který držel na vršku Tininu vizitku. Na vizitce bylo červeně zakroužkováno jméno Tina Kranichová. Od jejího jména vedla červená šipka na druhý papírek, kde byl vzkaz: „Za dvě hodiny se setkáme v pískovně ve Frechenu. Přineste USB.“

Tině zazvonil mobil, kde se objevilo neznámé číslo.
TINA: „ Kranichová…….“ Na drátě byla Claudiina matka. Volala, co se stalo. Tina pomalu odcházela pryč z budovy. Od Hoteho a Bonráta si půjčila jejich služební vůz. Měli jistotu, že nebude na šrot. Na to už se koukal Berger z okna na chodbě, kde byl odcizen kokain.
BERGER: „Vaše kolegyně má nějak na spěch.“ To už ujíždělo Porsche od skladu. Tom se Semirem přistoupili k oknu.
TOM: „ Zřejmě k tomu měla důvod.“ Berger si šel po svých.
SEMIR: „ Kdy nám naposledy půjčil, Hote s Bonrátem jejich Porsche?“
TOM: „Asi tak před půl stoletím.“
SEMIR: „ Ono to tak odpovídá.“ Oba dva se smáli od ucha k uchu. Tom se Semirem zašli za Hotem a Bonrátem.
TOM: „ Kam odfrčelo vaše Porsche.“
HOTE: „ Porsche odjelo, kam muselo jet nutně.“
BONRÁT: „ Tina říkala, že to je nutný.“
SEMIR: „ Neříkala, kam?“
HOTE: „ Ne. Vám se nesvěřila?“
SEMIR: „ Ne.“
TOM: „ Jestli nejela za Claudií. Jestli se u ní něco nestalo.“
SEMIR: „ To je možný.“
BONRÁT: „ Až se vrátí tak vám to velmi mile ráda řekne.“

V pískovně……. Sergej a jeho lidé dorazili do pískovny, kde si rovnali svůj ukradený kokain ze skladu doličných předmětů. Už jenom čekají, až se objeví Smirnov. To už se v pískovně objevil i Patrik s Claudií, která byla omámena chloroformem. V náručí ji odnesl do malé budky, kde v útrobách byli malé sklepy. V jednom byla i Lena, Monika a Katja. Patrik držel Claudii v náručí jako nevěstu a vedl ji za kamarádkami. Holky, když uviděli otevírat dveře do místnosti, drželi se u sebe.
PATRIK: „ Nesu vám jednu další slečnu. Určitě si budete velmi dobře rozumět.“ Patrik Claudii položil na zem. Lena hned poznala. Kdo je to. Počkala, až Patrik odešel, k Claudii se přiblížila a snažila se jí, aby se Claudie probrala.
LENA: „ No tak Claudie prober se.“
MONIKA: „ Ty jí znáš?“
LENA: „Ano, je to moje nejlepší kamarádka.“ Claudie se pomalu probírala.
CLAUDIE: „ Leno,…….“
LENA: „ No konečně. Kde ses tu zvala?“ Pomohla Claudii se posadit.
CLAUDIE: „ Chtějí po mě to USB, kde jsou fotky. To USB je v dobrých rukou, nemusíš se bát.“
LENA: „ Aha. Takže tě unesli, aby mohli dostat to USB.“
CLAUDIE: „ Jsem ráda, že tě vidím živou a zdravou.“
KATJA: „ Musíme se, odsuď dostat.“ Claudie hledala po kapsách mobil.
LENA: „ Co hledáš?“
CLAUDIE: „ Můj mobil, abych mohla zavolat pomoct. Mám tam číslo jedné policistky, která pracuje na tomto případu. A má taky to USB.“ Ale mobil nikde nenašla. „Sakra! Mobil mám asi doma.“
LENA: „ Tam moc nepomůže. Tak tvoje maminka by nám mohla pomoct.“
CLAUDIE: „ Snad.“ Lena objala Claudii.

U Claudiiny matky……. Porsche zastavilo před domem, kde bydlela Claudie. Matka Tinu zavedla do kuchyně.
MATKA: „ Tohle jsem tu našla.“ Paní Meibachová byla celá z této věci zdrcená a příšerně se bála o svou dceru.
TINA: „ Bude lepší, když se posadíte.“ Pomohla paní Meibachové si sednout na židli k jídelnímu stolu.
MATKA: „Já mám o Claudii velký strach.“ Tina dala paní Meibachové sklenici vody.
TINA: „ Úplně vás chápu, ale zaručuji vám, že vám Claudii s Lenou přivedu živé a zdravé, ještě s těmi dalšími dívkami.“
MATKA: „ Jste moc hodná, takhle se angažovat do Lenina zmizení.“
TINA: „ Je to moje práce.“ Vzala si gumové rukavice, aby nepoškodila otisky na vizitce a papíru. Do sáčku na důkazy dala vizitku a papírek se vzkazem.
MATKA: „ Někdo by to nechal plavat. Takovýhle lidi by se měli víc uctívat.“ Tina se jenom mile usmála.

Na služebně……. Když se Tina objevila na služebně, Tom se Semirem, byli u sebe v kanceláři.
SEMIR: „ Kam ses nám zatoulala?“
TINA: „ Byla jsem u Claudiiny matky.“
TOM: „ Něco se snad stalo?“
TINA: „ Claudie byla unesena. Zřejmě u ní hledali USB s fotkami.“ Položila na stůl sáček s vizitkou a papírkem.
SEMIR: „ Claudie za USB, jak rafinované. Určitě si jí budou nechat…….“
TINA: „ Při nejhorším by skončili jako ta tanečnice ze Sergejova klubu.“
TOM: „ Jediná možnost je, dostat je všechny ze Sergejovi moci.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: „ Asi tak za půl hodinky přistane letadlo se Smironovem na kolínské letiště.“
SEMIR: „ Andreo, informuj o tom Bergera. Musíme to už skončit.“

Informovaná Bergerova skupina se zásahovou jednotkou čekali na rozkazy. Tom se Semirem počítají s tím, že předání kokainu bude na jiném místě. S Tinou do Frechenu odjel, Hote s Bonrátem a pár dalších kolegů. Tom se Semirem sledovali Smirnova z kolínského letiště. Kam pak je Smirnov zavede, aby dostali celou Sergejovu skupinu i s kokainem.

V pískovně……. Vínová Octavia dorazila do pískovny. Octavia zastavila před jedním takovým středně velkým barákem, ne moc dobrém stavu, který by se při větším velkém poryvu větru zhroutil jako domeček z karet. Tina nesměle vystoupila z auta, moc se tu dobře necítila, pomalu odcházela k baráku.

Dálniční policie spolu s protidrogovým oddělením vyrazili po stopách Smirnova. Sergej čekal ve staré opuštěné papírně na okraji Düsseldorfu. Sergejovi lidé byli na stráži, aby sem nepronikla ani myš, když se něco podezřelého šustne, hned to nahlásí Sergejovi, aby udělal patřičné kroky. Smirnov dovedl dálniční policii, kolegy z protidrogového a zásahovou jednotku do staré papírny.

Tina vešla s obavami do baráku, kde hned uviděla v uličce Patrika spolu s Claudií. Patrik držel Claudii pod krkem a u hlavy měla zbraň.

Tom, Semir a Berger dali pokyn zásahové jednotce a kolegům, aby se rozmístili na své pozice, aby hermeticky uzavřeli okolí papírny, aby neprošla ani myška.
PATRIK: „ Doufám, že jste sama.“
TINA: „ To snad vidíte.“
PATRIK: „ Nejdřív odhoďte vaši zbraň a pak mi hoďte to USB.“ Tina pomalu odhodila svou služební zbraň před sebe. Pak šáhla do kapsy pro USB, které ukázala Patrikovi. Odhodila na zem USB.

Sergej se Smirnovem přistoupili k obchodu. Sergej předal svému dobrému odběrateli své zboží, které si jako vždy Smirnov odzkoušel kvalitu svého kokainu pro své konzumenty. Kvalita jako vždy výborná, vzal si všechno. A v tomto momentu se do haly připletla zásahová jednotka v čele s Tomem a Semirem v neprůstřelných vestách.

Patrik pustil Claudii, aby vzala USB a předala mu ho. Claudie byla celá nesvá, šla velmi pomalu a v některých krocích k Tině byla silně jistá, ale i na druhou stranu byla nejistá. Patrik namířil zbraň na Claudii, aby se jí zbavil, ale v tom rychle zareagovala Tina, když Patrik vystřelil. Tina šáhla po Claudii a zbrani, aby ji uschovala za roh, kde byli v bezpečí. Nabila zbraň a vracela střelbu Patrikovi. Jen, co chlapy uslyšeli výstřely, šli Patrikovi napomoct, ale za barákem po sobě střílely Tininy kolegové a Patrikovi lidi.

Zásahová jednotka pozatýkala Sergejovi lidi, samozřejmě to nechybělo i se střelbou. Sergej se Smirnovem brali nohy na ramena, aby unikli klepetům. Sergej si brala svoje peníze a Smirnov zase svoje zboží, neradi by přišli o svoje milované věci. Sergej se Smirnovem utíkali k autu, které patřilo Sergejovi.
TINA: „ Jsi v pořádku?“ Tina během rozhovoru vracela střelbu Patrikovi.
CLAUDIE: „ Jo jsem. Lena a další dvě holky jsou tady taky.“
TINA: „ Neboj, dostaneme Lenu a ostatní pryč.“
CLAUDIE: „ Snad z nich nechtěl udělat, co si myslim.“
TINA: „ Sergej je chce prodat do Ruska, aby byli společnice pro ty nejvěrnější zákazníky svých podniků.“
CLAUDIE: „ Musíme to zastavit.“

Sergej a Smirnov ujížděli v Porsche 911, stříbrné barvy. Semirovi a Tomovi neušli ze zorného pole. Běželi k BMW, ujížděli za nimi. Berger a jeho lidé se postarali o nashromážděný kokain, který zřejmě bude zničen. Oba dva vozy se řítili na výpadovku na A5.
SMIRNOV: „ Máme za zadkem ty fízly.“
SERGEJ: „ Tak se jich zbavte!“ Smirnov vyndal z opasku zbraň, nabil a vyklonil se z okýnka a střílel po BMW.
SEMIR: „ Moje nový služební auto.“
TOM: „ Těch pár děr se v laku ztratí.“ Usmíval se pod fousy. Opětoval palbu po Porsche.
Tina vystřelila po Patrikovi a hned se zase schovala. Bylo nějaké ticho.
CLAUDIE: „ To se mi nějak nelíbí.“
TINA: „ Zůstaň tady.“ Claudie kývala hlavou, že chápe. Tina si zkontrolovala zásobník a šla k Patrikovi se zbraní v ruce, který ležel na zemi a držel si zraněnou ruku. Patrik šmátral po zbrani. „Ani náhodou.“ Tina ji odkopla stranou. Šmátrala po želízkách, jednu jeho ruku dala do želízek a připoutala ho k tyči, která byla v blízkosti. „Claudie, už můžeš vylíst.“ Claudie opatrně vylezla z poza rohu a šla k Tině a Patrikovi. „Teď mi ukaž, kde je Lena a holky.“
TOM: „ Tak šlápni na to.“
SEMIR: „ To se ti řekne…….“
TOM: „ Až se dostane na dálnici, bude to……. Vezme čáru a my jsme…….“
SEMIR: „ Jo vím, kde.“
SERGEJ: „ Mám díru v autě.“
SMIRNOV: „ Za ty peníze, co vám dávám, si jich můžete koupat dalších 50 takových aut.“
SERGEJ: „ To jste mi pomohl! Fízlové jsou mi v patách, další mi sbalili koks…….“ Porsche, aby prchlo BMW, najelo na širší krajnici, kde opravoval jeden pán své auto. Za autem měl malý vozík, kde jeho část ležela na silnici a dělala takovou menší rampu.

Tina s Claudií šli pro holky do sklepa, kde byli uvězněni. Další lidé od Patrika moc neslyšeli výstřely, sklep udělán protihlukově, kam zavírali ostatní děvčata, když jela do Ruska. Za Tinou šel, Hote s Bonrátem, spolu s dalšími kolegy. Kolegové tak trochu hlídali Claudii, aby se někam nepřipletla. Tina se starala o čistou cestu ke sklepu.

Z malé Sergejovi nepozornosti se stalo, že Porsche najelo na vozík, vyletělo do vzduchu, přeletělo tři vozy. Ostatní vozidla zastavovala při krajnici, Porsche dopadlo čumákem na silnici, a dopadlo na střechu. Všude se rozsypalo sklo ze skel. BMW zastavilo poblíž nehody. Tom se Semirem vystoupili z auta.
SEMIR: „ Taková škoda.“
TOM: „ Až to trhá srdce.“ Šli napomoct Sergejovi a Smirnovovi.

Před sklepem hlídali dva chlapy, Tina spolu s Bonrátem, jim zasadili rány do zátylku, hned spadli na zem jako švestky. Další kolegové je odtáhli na stranu. Do místnosti vedly mohutné železné dveře.
CLAUDIE: „ Jak se teď k nim dostaneme.“
HOTE: „ Nejlepší bude, když se vykopnou dveře.“
TINA: „ Hote, to je nápad za milion. I kdy bys sem zavolal Ramba, tak to nevyrazí.“
BONRÁT: „ Hote, Hote,…….“ Jenom kroutil hlavou, blbým nápadem Hoteho. Hote, to myslel dobře, ale někdy se ta chybička vloudí. Tina jako dobrá střelkyně si poradila. Svou služební zbraň namířila na zámek dveří. Pár krát na zámek vystřelila, holky ustoupily na stranu. Po chvilce se dveře sami, otevřeli jako mávnutým kouzelného proutku. Claudie vletěla do místnosti a byla na krku Leně. Tina vešla do místnosti.
TINA: „ Už se nemusíte, čeho bát. Všechno to skončilo.“ Monika a Katja se hned přilepily na Tinu, a děkovali za vysvobození z kruté nadvlády Sergeje.

U nehody byli kolegové, kde si převzali Sergeje a Smirnova. Tom se Semirem se smutně koukali na zničené Porsche. Až je bolelo u srdce.

Do kamenolomu přijela sanitka, kde lékař prohlédl uvězněné dívky. Po chvilce k nim přišla Tina.
MONIKA: „ Moc děkujeme.“
TINA: „ Ale to vůbec nestojí za řeč. Je to moje práce.“
KATJA: „ Ale ano. Sergejovo hnízdo je rozpuštěno, pár let si posedí v base.“
LENA: „ Jestli tam nezůstane na doživotí.“
TINA: „ Takové rozhodnutí se dává výjimečně, ale to vše je soudci a na výpovědích svědků.“
MONIKA: „ A my budeme taky muset?“
TINA: „ Samozřejmě.“
KATJA: „ Abychom si dali záležet.“
CLAUDIE: „ To jo.“ To už přijely policejní vozy. Z nichž vystoupili rodiče Moniky a Katji. Jak holky uslyšely hluk, hned se otočili, když zahlédli rodiče, hned k nim běželi.
LENA: „ Máte děti?“
TINA: „ To mi je otázka. Mám dva kluky.“
LENA: „ Abychom se vám trochu revanšovali. Až bychom nazkoušeli nové představení, tak bychom dali lístky.“
TINA: „ Ale to nemusíte dělat hlavu.“
CLAUDIE: „ Uděláte nám velkou radost, když přijdete. Je to naše poděkování za to, co jste udělala.“
TINA: „ No tak dobře. Co mám s vámi dělat.“
LENA: „ Už předem se těším na vaši návštěvu.“
TINA: „ Myslím, že vás taky někdo rád uvidí.“ Claudie se otočila, když zahlédla maminku, Claudie s Lenou běželi pro její dotek, že je vše v pořádku. Tina měla úsměv na tváři.

konec!

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
dán konec povídky, kterou jsem konečně po delší době úplně dopsala

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 045 - Bad Romance
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma