| Snad... | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 19.10.2007 12:00 |
|
|
|
|
Poskakoval po kanceláři sem a tam.
"Do háje, do háje, DO HÁJE!" opakoval si v duchu jako nějakou modlitbičku zručně a rychle přitom odhrnujíc všechny papíry kupící se mu na stole.
"Ne, nic.." povzdychl si a přesunul se k zásuvkám. "Tak snad tady.."
Systemicky otevíral jednu po druhé, chvilku se přehraboval vevnitř, a pak je zase zklamaně zavřel.
Napřímil se a v bezradném gestu prsty pročísly hnědé vlasy.
"Ona mě zabije, zabije." šeptal si v duchu. Pravdivostní hodnota tohoto výroku se rovnala nule. Sám to věděl, ale přesto se vzpomínkou na ni a její reakci na to, čeho se obával, snažil trochu uklidnit.
Nyní se jeho dlaně zabořily do šuplíku sekretáře s různými složkami a spisy, co stál v rohu místnosti.
Když si uvědomil, že se najednou přehrabuje ve věcech položených ne na jeho části stolu, ale na Semirově polovině, zarazil se. "Tome, mysli, nezmatkuj!" okřikl se v duchu a pokoušel se vrátit všechny věci na původní místo.
Modré oči se rozhlédly po prázdné kanceláři a on rychlým krokem zamířil do kuchyňky s myšlenkou:
"Třeba bude tam..."
"Hele, Tome, tenhle šuplík otevíráš už asi podesáté." pronesl kousavě Semir a upil ze svého hrníčku trochy teplé kávy.
Vysoký policista něco nesrozumitelně zabručel a pokračoval ve svém hledání.
"Prosím tě, brácho, uklidni se a řekni mi, CO tak urputně hledáš."
"Já..." ztěžka dopadl na svou židli a schoval hlavu do dlaní. "Asi jsem... ztratil... snubák."
"He?"
"Semire.." pronesl tiše. "Já... hrozně jí na něm záleží... Mě na něm záleží..." Modré oči přetékaly vážností.
"Brácho, no.. určitě nebude v dózičce na kávu, kde jsi ho hledal před hodinou." mrkl na něj chápavě Semir. "Však.. sis ho třeba nechal doma, ne?" rozdýmil Turek Kranichovu skomírající jiskřičku naděje na úspěch.
"Možná.." pousmál se Tom.
*
Po špičkách se vplížil do jejich bytu s radostí pozorujíc, že manželka není doma.
Odhodil sako, rozepnul první dva knoflíčky perfektně čisté košile a dal se do hledání.
„Nejdřív…“ rozhlížel se po obývacím pokoji. „Dobře, ložnice.“
Skříňka, skříň s oblečením, pod postelí, na posteli, v koupelně na všech možných poličkách, očkem kontrola pračky a vany, v obývacím pokoji polička s CD, knihovnička…
„Tak nevím.“ Posadil se zdrchaně na pohovku. „Hledal jsem snad všude…“
Vypadal jako kupička zmoklé slámy.
„Ne, všude ještě ne.“ Se šklebem, za který by se nestyděl kdejaký šílenec se vrhl na kuchyňskou linku.
„Hledáš něco?“ Ozvalo se mu za zády právě, když se natahoval pro pytlík s rýží.
„Echm…Ne, jen jsem dostal chuť na….“ Podíval se, co to vlastně drží. „..rýži. Dáš si taky?“ Děkoval náhodě, že nedržel třeba pytlík s moukou. Na co by se vymluvil v takovém případě, netušil.
„Ráda.“ Odvětila a pozorovala ho.
„Proč.. proč se musela vrátit tak brzy?“ vrčel v duchu a připravoval rýži. Neměl sebemenší tušení, co k té rýži uvaří, aby to bylo k jídlu, protože, jak víme, samotná rýže zas tak chutná není.
Po hodině práce, kdy poslouchal její spokojené chichotání a vyprávění o dni, co se pomalu chýlil ke konci, se oba posadili k jídlu a popřáli si dobrou chuť.
„Mhhhhm, dobrota.“ Oháněla se vidličkou a slova chvály ji sama vyplouvala z úst.
Sklonil hlavu a zatnul pěsti.
„Co jen to na ni je dnes jiného?“ přemýšlel. „Mhm, měl bych jí to říct…Stejně už je v tahu..“
Usmál se, jak nejlíbezněji uměl a zadíval se do jejích očí.
„Káji…. Ehm… já..“ chytil ji za ruce.
„Copak se stalo, že to z tebe leze jako z chlupaté deky?“ odvětila rozverně a vytrhla mu z jeho sevření své dlaně.
„Ztratil jsem snubák.“ Vyhrkl. Kdyby vedle něj seděl týraný psík, bylo by těžké rozhodnout, čí kukuč je dojemnější.
„Jo… Cože?!“ Nevěřila vlastním uším.
„Nevím, kam jsem ho položil. Hledal jsem ho dnes celý den a není k nalezení.“ Odvětil ztrápeně.
„Teda Tome…“ vyhrkla vyčítavě a zamračila se.
„Káji… Káj?!“
Natáhla ruku a na dlani se leskl zlatý kroužek.
„Příště si na něj dej větší pozor.“ Odsekla s úsměvem, vyčkala, až si zlatého bratříčka nasadí na prst a odešla do vedlejší místnosti.
|
|
|
| Re: Snad... | |
Tess
Založen: 19. 10. 2007 |
Příspěvky: 35 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 19.10.2007 17:40 |
|
|
|
|
Hmmm, tak to se špatně žehlí , to znám z vlasní zkušenosti . Hledej Tomčo hledej ! Hodně štěstí Kajusio ,těším se jak to rozmotáš.
|
|
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 3.1.2008 19:57 |
|
|
|
|
matematik Kájka napsal: | "Ona mě zabije, zabije." šeptal si v duchu. Pravdivostní hodnota tohoto výroku se rovnala nule. Sám to věděl, ale přesto se vzpomínkou na ni a její reakci na to, čeho se obával, snažil trochu uklidnit. |
Tak tohle byl kousíček takových paradoxů, až se mi z toho točila hlava , jen si ho u toho představit:D
To, jak Semir parťáka podržel, ač si z něj mohl utahovat, jak to dělávají běžně, bylo moc pěkné.
Kájičko, a kdypak bude to pokračování? já upřímně doufám, že jej Tomík najde zapomenuté na nějakém místě pod heslem: pod svícnem je nejvíc tma. Jako když já dvě hodiny po pokoji hledám brýle, abych si je nakonec vyčerpaně popošoupla na nose:))
Fí
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
|
| | |
K.Thaler
Založen: 16. 12. 2007 |
Příspěvky: 231 |
Bydliště: Břeclav |
|
|
Zaslal: 3.1.2008 20:03 |
|
|
|
|
Tomíšku,pohni,nebo se bude snoubenka hodně zlobit!HODNĚ!!!!!!
|
_________________ ,,Předjelo mě prase!"
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 29.1.2008 5:24 |
|
|
|
|
Mu hahahhahahahahhahha! Kranich dostal kázání, Kranich dostal kázání a musel vařit réééjžíííí! to se mi líbí! A NEZAPOMENU TO, to si může být Tomíššššek jistý taková munice!
Líbilo se mi, jak pátral, pátral a přes vystudovanou policejní.... nevypááátral!
Vypadal jako kupička zmoklé slámy. |
Proč zrovna slámy? Sláma je žlutá. Žluté jsou i vlasy. Že by Tom uvažoval o obarvení? Že by Tom chtěl být BLONDÝN(ka)?! mu haaaa, vííítej, Tome, do klubu! *tanec*
Skvělá povídka, úžasné bylo, jak se Semirek snažil alespoň maličko pomoci a ještě lepší bylo, jak Kája využila Tomova provinění, aby k večeři bez práce přišla a pak ještě milého manžílka natřela jak lavičku
Peckáááááááááá!
|
|
|
| | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 29.1.2008 11:35 |
|
|
|
|
Oh, vy něžná kvítka naší rasy, jemná stvoření, krásné laně....
Vy jste teda... Nechaly bystě mne v tom máchat, co, Reer
K.Thaler, zlobila, zlobila, ale ne hodně.
Nakonec to nedopadlo tak hrozně,Fí. Rychlostí právě vystřeleného náboje jsem přiběhl za manželkou a hezky jsme si popovídali.
No jo, dostal jsem kapky, kázáníčko, jak tady avizuje Slečinka, ale na druhou stranu.. po bouřce přichází klid.
Tess, musím souhlasit. Dalo mi to práce než se zase ty její kukadla začala smát. tak trochu škodolibě musím dodat: jsem rád, že jsem se v této prekérní situaci neocitl sám.
Kolegyňko, stydím se.
JSS, zázraky se rodí sice jednou za sto let, ale když jsem se narodil já, tak k té stovce chyběl nějaký ten pátek. Nebo snad.. jsem zázrak a byl špatný den? Mhm, nasadila jsi mi brouka do hlavy, musím nad tím nějakou tu chvilku pouvažovat.
Nutno dodat, Slečny, Vdané paničky a Dámy, že... že prstýnek je na svém místě a nehodlá opustit své místo, kdyby v to někdo doufal.
PS: Blondy, těš se na lodičku. Tentokrát si nezapomeň přibalit Chiiny cudné plavečky, protože to bude výuka plavání a ne poklidná jízda na jezírku.
|
|
|
| | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|