AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Uptown Girl
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nuda je příšerná věc, víte? Takhle se mám zase jednou učit (jako ostatně celý rok), tak samozřejmě hledám, co bych dělala místo toho. Při psaní svého příběhu mám jazyk na vestě, už mě to nebaví, potřebuju se odreagovat, tak mě nenapadne nic lepšího, než si zarelaxovat u svého milovaného Týmu 2. Za dva večery už mám nakoukané všechno a nemůžu uvěřit tomu, že jsem toho kdysi napsala tak málo.

Ze všech těch nápadů, které se mi v hlavě vyrojily, přetrvaly dva. Jeden se přicucl k idee, které se nemůžu zbavit, co jsem živa, a která bude následovat v rozsáhlém opusu o temnotě a krvi, a druhá vyplynula v tuhle sbírku drobečků spojených do jednoho většího útvaru z nějakého důvodu psaného převážně v přítomném čase (ne, vážně, neptejte se, já to nevím - asi deformace angličtinou, nebo co). Nemá to děj, není to vážné a patrně ani moc hluboké, je to hravé a omlouvá se to za tu dobu, co jsem tu tancovala s Kobrou 12 okolo kolem stejně, jako scénáristé. Je čas rozestlat jim postel.

Co ještě potřebujete vědět?
Délka: cca 6 000 slov
Prequel/Sequel: možná, mám roupy a pár dalších písní, které na Franka imho sedí
Časová osa: navazuje na 2.04 Výplatní den (pořád nejlepší epizoda vůbec) podle pořadí Novy, čili zahrnuje 2.05 Výbušnou směs a 2.06 Ochranu svědků. Děj se odehrává většinou úplně mimo, takže znalost epizod není nutností, maximálně uteče pár narážek.
Postavy: Kobra 12, Kobra 11, Bonrath & Herzberger a samozřejmě Engelhardt, ale o ní se jen mluví. Z dalších známých jen Johnas (ten utřinos z epizody 1.03 (podle Novy) / 1.05 (podle RTL)) a zbytek jednorázovky, které slouží jen jednomu účelu.
Upozornění: sex, ale nic grafického (tak T), sem tam trochu ostřejší slovník (protože Traber), a je to vztahovka, to znamená, že pokud chcete klasický rámec zločin - honička - případ - honička - rozuzlení - honička, tak to nečtěte, není to tam.

___________________

Poznámky pod čarou:

Název i celá idea převzatá z klasiky Billyho Joela Uptown Girl ("Děvče z lepší společnosti"), která se mi vetře do hlavy pokaždé, když si na Franka a Susannu vzpomenu, snad od nepaměti. Zcela vinen je ale její GLEE cover, který mi na mobilu skákal do uší tak dlouho, až sem to musela napsat. Život je krutý.

Hlášky, které oddělují jednotlivé segmenty jsou z (čísla epizod podle Novy, i když to RTL pořadí dává podle mě větší smysl):
Štěstí přeje tomu, kdo na něj umí čekat… hrubě přeloženo. - 1.01 Most smrti (kde Susanna hrubě překládá japonský/čínský (?) nápis na Frankově tričku předtím, než dostaneme první drumroll)
Rozdíl mezi bagrem a buldozerem je asi jako rozdíl mezi mužem a ženou. - 1.04 Únos (kde se Frank Susanně pokouší dokázat, že ví, jaký je rozdíl mezi bagrem a buldozerem a bohužel onu revoluční myšlenku nikdy nedokončí)
Spadli jsme spolu ze schodů do sklepa, nebo proč mi tykáte? - 1.01 Most smrti (kde se těsně po seznámení s Frankem Susanna ohradí, když jí kolega začne automaticky tykat)
Radši bych byla v pekle, než tady s tebou. - 1.03 Přeložení za trest (kde Susanna Frankovi sděluje svoje sympatie potom, co byli přeloženi na pozorovačku do vybydleného squatu)
Znuděná císařovna a zjizvený bojovník. - 1.02 Láska a smrt (kde Frank a Susanna společně profilují zločinecký pár mladé prominentky a kluka z ulice, ve kterém Frank najde i je dva)
Jsme přesvědčeni, že bychom na tom byli jeden bez druhého líp. - 2.01 Výplatní den (kde Susanna shrne debatu o silných stránkách a slabinách, kterou vyvolá dotazník od šéfové)

Další poznámky:
...jakoby najednou nad svými hlavami viděli cifru... - inspirace jedním z nejlepších videoklipů všech dob k písni Save Me od skupiny Nickelback.
Říká se, že když chceš Boha pobavit, řekni mu o svých plánech. - parafráze citátu Woodyho Allena. ("If you want to make God laugh, tell him about your plans.")
Taky se říká, že když nás bohové chtějí potrestat, vyplní naše motlitby. - parafrázovaný citát z filmu Vzpomínky na Afriku / Out of Africa (1985), natočeného podle stejnojmenného románu Karen von Blixen-Finecke. ("When the gods want to punish you, they answer your prayers.")

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Uptown Girl
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Uptown Girl

… she's been living in her uptown world. / I bet she's never had a backstreet guy, / I bet her momma never told her why…

Říká se, že když chceš Boha pobavit, řekni mu o svých plánech.
Kdyby byl Frank Traber muž pera, něco rozsáhlého by na to téma napsal. Kdyby byl muž víry, určitě by v tom byla spousta nábožensky plausibilních metafor. Frank byl ale příliš líný na to, aby vzal do ruky pero, a příliš upřímný – až neomalený – na to, aby se obtěžoval s metaforami.
Takže když na něj přišel den blbec, jako právě dneska, a všechny jeho plány se tempem rychle erodující zeminy sunuly na místo, kam u zdravých lidí slunce nesvítí – protože když už Frankovi něco spadne z nebe, je to Darius Novak – jediné, co mohl dělat, bylo sešlápnout plyn a v duchu hystericky řvát do nebe, jestli se sakra baví.
Nepříliš překvapivě se ale ukazuje, že ani to nestačilo. V životě jsou prostě momenty, kdy je nejlepší taktika držet hubu, a nebyl by to Frank, aby to nezjistil tím nejhorším možným způsobem.
Ten večer pak sedí dlouho do noci na Susannině bílé pohovce. Jakoby najednou nad svými hlavami viděli cifru, která se vteřinu po vteřině zmenšuje, a naplnilo je to jakýmsi pocitem naléhavosti. Té noci létá vzduchem hodně dříve nevyřčených informací o životě předtím, a oba zjišťují, že nic není tak intimní, jako stará, zaprášená dětská tajemství, když se sdělí ve správnou dobu a správně tichým hlasem.
Existují události, které lidi donutí zastavit se, zhluboka se nadechnout a znovu se pořádně rozhlédnout kolem sebe. Najednou se zdá, že i člověk, který stojí nejblíž, je jen pouhým obrysem, který nebyl nikdy dostatečně vybarven těmi správnými otázkami a těmi správnými pozorováními.
A pak nezbývá, než se jen ptát, ptát a ptát; odpovídat, odpovídat, a odpovídat. A pak to náhle nejsou ani otázky, ani odpovědi, co létá vzduchem; v jednu chvíli se baví verbálně a v druhou jsou slova zapomenuta pod tíhou onoho prvotního a konečného projevu života.
Frank byl vždycky ryze praktický, a jako takový i přes závoj primitivního, avšak nádherného uspokojení ví, že ta pohovka z toho nevyšla zrovna nejlíp. Proč se vůbec takové věci, jako bílé pohovky, vyrábějí, je další záhada, kterou nikdy nerozluštil.
„Proč vůbec existuje bílá?“
„Abys dobře rozeznal černou.“
Usměje se. To se mu dobře pamatuje. Bílá pohovka, černá tma, smích a o pár hodin později bolavá záda a na obzoru svítá.

*

Štěstí přeje tomu, kdo na něj umí čekat… hrubě přeloženo.
…she’s been living in her white bread world / as long as anyone with hot blood can, / and now she's looking for a downtown man. / That's what I am…

Na stanici bylo od pradávna zvykem se po pěkně těžké případu kolektivně sejít a připít si na život. Také bývá zvykem nechat platit toho, kdo na sběrný dvůr za uplynulý měsíc doručil největší množství plechu v úpravě harmoniky.
Když se Frank a Susanna toho večera neobjeví, přičtou to u ní otřesu a u něj studu. Ten odvážný moment, když si Semir a Tom pokusí představit si sebe v situaci svých kolegů, přeběhne oběma mráz po zádech a ta pachuť viny, která jim uvízne na jazyku i přesto, že jim se to nestalo, na nějakou dobu odolává i notnému splachování zlatavým mokem.
To, co v jejich hlavě pak přetrvává po celý následující den, nemá ale s fantomovou vinou nic společného. Mnohem víc se to podobá nezbedné opici střídavě břinkající do činelů a střídavě škrkající vidličkou po porcelánovém talíři. V očích obou služebně starších komisařů je tedy možné detekovat určité množství absolutního nepochopení, namíchané se špetkou ryzího, kvalitního podráždění, když se Kobra 12 druhý den dobrovolně zastaví, aby dodělala papírování, a je v dobré náladě.
Tom, který o sobě rád smýšlí jako o elegantním kavalírovi, se rozhodne se Susannou zapříst zdvořilou konverzaci i přes fakt, že mu v hlavě právě běhá křeček v rezavém, skřípějícím kolečku. Než ale stihne přes pusu propasírovat obligátní připomínku, že včera chyběli, a původně příliš patronizující „jak se cítíš?“ zaměnit za „jak se máš?“, Susanna ho oslní takovým úsměvem, až se mu na obličeji téměř objeví zlaté prasátko.
„Ahoj, Tome! Jak se dnes máš? Bože, ty vypadáš…“
Kranicha dotčeně napadne, že včera při té zpropadené akci nejspíš přišla o zdvořilost, nebo co.
„Dobře,“ zalže Tom, „pili jsme včera na tvoje zdraví,“ nabídne jako omluvu svého poněkud pomačkaného vzhledu, „bez tebe.“ Když už je u vzhledu, Susanna vypadá jinak. Chvíli mu trvá, než si uvědomí, čím to je. Susanna von Landitz má na sobě džíny. Džíny.
„Tak to vypadá, že jsme udělali dobře,“ sjede ho komisařka ještě jednou pohledem a nabídne další vražedně upřímný úsměv. Tom se cítí zcela surreálně. Celou věc by vysvětlilo jen to, kdyby sem Traber napochodoval ve značkovém saku a s hotovou manikúrou. Pak by bylo jasné, že si ti dva vyměnili těla, na světě by bylo zase dobře a nic by nebolelo.
„Dík,“ odpoví jen kysele, když si uvědomí, že očima Trabera skutečně hledá. „Je to tou kocovinou, nebo jsi veselejší, než bys… než by člověk čekal… myslím… po Novakovi?“
„Hm,“ pokrčí Susanna rameny a nalije si do kávy štědré množství smetany. Té sójové náhražky, kterou jí na stanici nikdo nebere, a kterou si do kávy lije obvykle, se tentokrát ani nedotkne. „Jsem mu vděčná. Konečně jsem si uvědomila, že život mám jen jeden. Teď a tady. Hezký den, Tome.“
Tom zírá na ten nový švih v jejím kroku a elán v pohupujících se bocích, ale všechno co skutečně vidí, jsou ty džíny. Dojde k závěru, že jí asi přeskočilo, a sdělí to Semirovi, když se s hrnkem doplouží zpátky ke svému stolu. Až u něj zjistí, že si zapomněl nalít kafe.
Uběhne hodina a Semir se rozhodne, že je dost silný na to, aby narozdíl od Toma dovedl výpravu za kofeinem ke zdárnému konci. Popadne oba dva hrnky a s chutí do života někoho, kdo včera zemřel, se odpotácí do kuchyňky on. Minuty ubíhají a on není schopen pochopit, proč slyší brzdit vlak. Pak si uvědomí, že je to jen obvyklý ruch stanice s nějakým novým, dosud neznámým zvukem, který na chvilku zaskočí všechny. V kuchyňce se objeví Frank a píská si.
„Proč tak čučíš na ten kávovar?“ zeptá se Semira a zjevně od Susanny ví, jak na tom Kobra 11, protože jeden jeho koutek je už na půli cesty nahoru díky škodolibému pobavení, které není sto potlačit. Když Semir uváží, že je to Traber, tak se ho nejspíš ani potlačit nesnaží.
„Čekám, až se udělá kafe,“ odpoví Semir, jako by na světě nebylo logičtějšího úsudku.
„A proč to teda nezapneš?“ zeptá se znovu Frank. Opatrně, jako by se bál, že mu Semir ukousne ruku, se kolem něj natáhne k přístroji a zahájí proces. Semir se to rozhodne nekomentovat. Dávno měl mít dovolenou – nemohl za to, že se jeho mozek sbalil a odjel bez těla.
Oba chvíli stojí v kuchyňce v trapném tichu. Traber se zjevně snaží neprojevovat dobou náladu a Semir mlčet. Nakonec to ale nevydrží. „Ty sis pískal?“
„Trochu,“ připustí Traber zahanbeně a na tváři se mu objeví malý soukromý úsměv. Z nějakého důvodu mu to přijde vtipné.
„Proč?“ hlesne Semir nechápavě.
„Tak. Dneska je krásně,“ oslní Semira úsměvem, nalije si čerstvě hotové kafe a opustí kuchyňku.
Semir se vrací do kanceláře bez hrnků, bez kafe a s mírně pootevřenou pusou. Tom vzhlédne od stolu a při pohledu na partnera má pocit, že právě prožil déjà vu.
„Fakt jim hráblo,“ shrne Semir a uloží se ke spánku na kopečku nevyplněných hlášení. O dvě hodiny později ho vzbudí ono známé pískání, které pomalu opouští služebnu. Překvapí ho, že Tom stojí u okna, protože ještě ráno se slunečnímu svitu bránil jako upír v srpnu.
Semir ho následuje k pootevřenému oknu, kterým na stanici profukuje duben a nese k nim to otravné pískání, a sledují, jak Kobra 12 nasedá do auta, aby si užila ty dva dny volna, než je znovu vystřídá ve službě. Ani Tom, ani Semir tak úplně neví, co je mate víc.
Jestli je to fakt, že chlap, který razí zásadu „vidět Stouny a zemřít“, si píská Billyho Joela, nebo fakt, že žena, u které si drtivá většina lidí myslí, že nemá v těle dost horké krve na to, aby bylo vůbec biologicky možné se začervenat, to právě dělá jako zastydlá patnáctka.

*

Rozdíl mezi bagrem a buldozerem je asi jako rozdíl mezi mužem a ženou.
…and when she knows / what she wants from her time, / and when she wakes up / and makes up her mind, / she'll see I'm not so tough / just because I'm in love…

Susanna von Landitz nekřičí.
Přesněji, Susanna von Landitz při tom nikdy nekřičí. Zůstává věrná své zásadě, že sex je velmi příjemná činnost, která se dá od začátku do konce plně prožít distingovaně a není třeba rušit sousedy. Frank Traber si myslí, že je to hovadina, ale nehádá se s ní.
I přes tyto rozdílné názory jim to klape. Je tu ale jedna věc, která Susanně neustále vrtá hlavou. Ví z vlastní zkušenosti, že Frank jí nikdy nedá pokoj, dokud ji aspoň trochu nenakloní ke kompromisu, nebo lépe, k souhlasu, jenže on mlčí. Leží v její posteli, ruce labužnicky pod hlavou, usmívá se takovým tím přitroublým úsměvem, který je mužům po souloži vlastní, a neříká k tomu ani slovo.
Ten boj, jaký Susanna svede sama se sebou, je nejlítější, do jakého se kdy pustila, a proto je tolik podrážděná, když prohrává. „Co je?“ vyhrkne nerudně.
„Co?“ opáčí nechápavě Frank.
„Proč se tak culíš? Co je?“ trvá na svém Susanna.
„Co?“ zopakuje Frank.
Susanna začíná tušit nekalost a ačkoli ji všechny smysly varují, aby se do toho dál nezaplétala, stejně je neposlechne a vkročí na nebezpečné neprobádané území úmyslů Franka Trabera. Připadá si, jakoby se dívala na jeden z těch přitroublých hororů, při nichž se Frank zpravidla polije pivem, protože je tak napjatý, že se netrefí hrdlem láhve k puse. (Kdyby to Susanna neviděla na vlastní oči, nikdy neuvěří tomu, že je toho dospělý člověk skutečně schopen.) Můžete na tu blonďatou nánu stokrát ječet, ať tam neleze, ale ona stejně vleze.
„Ptám se, proč se tak idiotsky culíš,“ zopakuje naposledy, tentokrát už silně podrážděně.
„Sus, já tě neslyším… Nějak mi zalehlo v uších, víš?“
Jeho vtip možná pokračuje dál, ale při pohledu na její výraz vybuchne v hurónský smích a ona se dává znovu do boje sama se sebou, protože jeho smích je prostě nakažlivý. Ale tohle mu nedaruje a v příští chvíli se jí podaří vykonat pomstu s vážnou tváří.
Frank Traber nebrečí.
Přesněji, Frank Traber nikdy nebrečí. Přesto do jeho očí vyhrknou slzy neznámého původu, když od zrudlé Susanny dostane pěstí do žaludku.

*

Spadli jsme spolu ze schodů do sklepa, nebo proč mi tykáte?
…you know I've seen her in her uptown world. / She's getting tired of her high class toys / and all her presents from her uptown boys. / She's got a choice…

Taky se říká, že když nás bohové chtějí potrestat, vyplní naše motlitby. Frank nemá ponětí, jestli se kdy zrovna modlil k tomu, aby mu Susanna padla na znak do postele, nic to ale neměnilo na faktu, že od té doby je všechno barevnější, veselejší a nic nebolí. (I když technicky padl on naznak na její gauč, ale kdyby se někdo zeptal Susanny, bude se do krve hádat, že on svedl ji.)
Teda skoro nic nebolí. Normálně je Frank splachovací a není mu patnáct, aby se rozčiloval, že se vztahem vždycky přijde čas na kompromisy, jenže Susanna si vzala do hlavy, že se musí zbavit oné plastové Lary Croft, kterou vlastní asi tak celý život, a to je prosím, jako kdyby po něm chtěla, aby si uřízl nohu. To se prostě nestane.
To ale pořád není taková hrůza jako to, co se děje teď. Kdyby mu někdo ukázal budoucnost, dokud byl čas, tehdy večer by si natáhl gatě a prchl ze Susannina bytu dřív, než do toho zahučel až po kou-tníky. Netuší vlastně, jak se to celé seběhlo, a ani co tak hroznýho provedl, že ho někdo takhle trestá.
V jednu chvíli si takhle jede po dálnici, konec jeho hlídky je blíž a blíž s každým klidně míjejícím kilometrem a on se těší na to, jak si doma hodí nohy na stůl a bude sledovat trochu nekvalitní televize, protože Susanna má volno a je bůhví kde, a Frank se momentálně nemůže přinutit k tomu, aby mu to dělalo starosti, protože ho nikdo za nic nebuzeruje.
Pouhý moment na to se ozve skřípění plechu a jeho kapota připomíná hořící verzi Opery v Sydney. To, co se děje před ním, vypadá trochu jako Apokalypsa. Frankův první instinkt je utéct do lesů a předstírat mentálně nezpůsobilého, protože za tohle ho Engelhardt patrně stáhne z kůže a vyvrhne a Franka z fleku napadá pár orgánů, které by si rád ponechal, ale ovládne se.
Ani ne za půl hodiny je všude podél dálnice, kam až oko dohlédne, zeleno.
Za hodinu je jasné, že může být rád, že ho jenom vystrčili ze silnice, a že se to rozhodně všechno nestalo omylem, a Engelhardt ho zbavuje viny, když vidí, jen o jaký kousek minul kmen stromu, okolo kterého se mohl fatálně obmotat. Když si to Frank uvědomí, nevědomky se mu rozklepou kolena.
Za hodinu a půl je znovu na silnici, protože se Susanně nemůže dovolat a Engelhardt zuří. (Je to snad poprvé, co je vzteklá na Susannu za její nedostupnost a ne na něj za… prakticky cokoli.) Škody na majetku a ztráty na životech jsou tak rozsáhlé, že Engelhardt povolá i Kobru 11 a Frank je na silnici jen z toho důvodu, že má aspoň zdání, kde může Susanna být, a není čas kohokoli úkolovat. Engelhardt potřebuje mít všechny svoje komisaře při sobě, aby mohla rozjet pořádnou akci.
Adresy Frankovi říkají jen, jestli je bezpečné zaparkovat tam auto, takže až když zastaví před honosnou vilou, uvědomí si, co znamená ta lepší část Bayenthalu. Zaparkuje trochu odřený služebák (a Hotte se bude smát jemu, že blbě řídí) a málem se vyvrátí, když zjistí, že přede dveřmi stojí lokaj v livreji.
Mladík na něj nevěřícně poulí oči. Pokusí se ho zastavit, protože Frank prostě neodpovídá vzorku společnosti, který těmi dveřmi běžně prochází, a má jediné štěstí, že Dálniční policie považuje plastové kartičky za dostatečnou legitimaci; mít Frank takový ten plastický odznak, už měl ten tučňák znak Dálniční obtištěný na čele.
Ve Frankovi začíná vřít krev. Nemůže se domoct nikoho, aby zjistil, jestli tu Susanna skutečně je, a navíc zjišťuje, že je na svatbě. To je přesně to, co vždycky chtěl; snobárna jak prase – prokrista, přede dveřmi jim stojí lokaj – a on se tam chystá vpadnout jak buldozer mezi bílý bavoráky. Na chvíli ho napadne říct, že Susannu prostě nenašel, ale Engelhardt by ho patrně asi kopla až na Papuu-Novou Guineu, takže se vzchopí.
Vstoupí na luxusně vyzdobenou zahradu osvícenou tolika světly, že to vypadá jako pravé poledne a ne hustnoucí večer. Snaží se najít mezi hosty Susannu a je rád, že si ho nikdo nevšímá víc, než aby se o něj náhodou neotřel. Když ji konečně spatří, má pocit, že slyší, jak mu pára hvízdá z uší.
Susanna stojí ve skupince s nevěstou, ženichem a patrně svými rodiči. Nevěsta trochu vypadá, že je taky do rodiny, a ženich silně vybočuje; Frank tipuje Španěla. Co je ovšem mnohem horší je, že okolo Susanny je obmotaná něčí ruka a je podle Frankova názoru až příliš nízko. Tak nízko, že kdyby teplota jeho krve neklesla pod bod mrazu v momentě, kdy si ho Susanna všimla, zbledla a odskočila od svého společníka, už by byla třikrát přelomená.
„Franku, co tady děláš?“ sykne Susanna a pokusí se ho vzít za paži, aby ho od skupinky odvedla. S Frankem je možné hnout asi tak jako se stoletým dubem. Zuří, ale i tak si stačí všimnout, že Susanna vypadá k sežrání. Na splývavých šatech ze starorůžového lesklého hedvábí má připnutou snítku myrty, která rozbíjí celkový obraz a táhne pozornost k její hrudi. Zcela určitě nemá podprsenku.
Když Susanna zjistí, že Frank se nehne a jen na ni zírá jako bůh pomsty, rozhlédne se nespokojeně po ostatních. Na tváři má ten známý zahanbený úsměv a pro Franka je to jako další kopanec do koulí. „Kde máš doprdele mobil?“ sekne po ní.
„Nemám ho u sebe, moje sestra se vdává,“ namítla Susanna stále tiše. „Co se děje? Co tady děláš?“
„Sbal se a pojď, máme pohotovost,“ odpoví Frank stručně, a když Susanna zůstane zmateně na místě, drapne ji za zápěstí s půvabem a grácií neandrtálce. V ten moment se do toho vloží ten baleťák, který Susannu ošmatával předtím.
„Promiň, ale takhle se k dámě nechová,“ pokusí se vstoupit mezi Susannu a Franka. Susanna v ten moment dokáže předpovědět katastrofu, ale Frank kupodivu neodpoví pěstí.
„Pásli jsme spolu krávy, nebo proč mi tykáte? Tady dáma má práci, takže když budeš tak laskavá,“ otočí se k Susanně, která je v ten moment rudá až za ušima, „a pohneš tou svou aristokratickou prdelkou, možná to stihneme ještě dřív, než nás Engelhardt oba zpopelní pohledem!“
V ten moment Frank usoudí, že je čas na odchod. Vyřítí se ven a málem porazí číšníka, který se mu pokusí vyhnout a zkropí červeným vínem temperamentní matku ženicha, která mu vzápětí vrazí facku. Frank si neopomene řádně potáhnout gatě a pak si stoupnout na místo k východu ze zahrady, na které vidí úplně všichni, a utřít si nos do rukávu. Vyhání to záměrně do extrémů a daří se mu všechny pohoršit.
Madam von Landitz je připravena své dítě bránit vlastním tělem jen, aby Susanna nemusela odejít s tím obhroublým psychopatem, ale Susanna k němu už spěchá, aby celé to divadlo ukončila. Chytí Franka za límec a vtáhne ho do domu jako mladistvého delikventa. Frank se jí vyškubne, když jsou z dohledu, a schválně spěchá k autu rychle, protože ví, že mu na těch podpatcích nestačí.
„Choval ses jak buran,“ procedí skrz zuby v autě Susanna v autě.
„Nechtěl jsem tě zklamat,“ odsekne Frank a zapne majáček; už teď to trvá příliš dlouho a jako na potvoru mu zvoní mobil. „Můžeš si s tím modelem domluvit rande jindy. Já ti zaclánět nebudu.“
„Bylo to úplně – “
Frank přijme hovor a absolutně ignoruje, že začala mluvit. Susanna se urazí a nezkouší nic vysvětlit; stejně to nemá cenu, dokud se zuřík Traber trochu nevyřádí. Navíc je zmatená, naštvaná a Frankovo chování v ní vzbuzuje pocit viny, kterému nerozumí. A co hůř, cítí se odstrčená. Dotklo se jí, jak ze sebe setřásl její ruku, jakoby se jí štítil. To se jí ještě nikdy nestalo; ještě nikdy nebyla ta odmítnutá.
Na místě nehody je stejně jako na svatbě von Landitzů pořád jako ve dne díky množství světlometů, pohled je to ale mnohem tristnější. I když jak pro koho. Susanna se kriticky změří pohledem a okamžitě ví, že musí sehnat něco lepšího na sebe. Její a Frankova cesta se rozchází, ale žena v ní ještě na chvíli zvítězí nad policistkou.
„Vezmeš mě pak domů?“ zeptá se skoro až krotce.
„Ne,“ odsekne Frank stále ještě načuřeně a je to jak rána pěstí do žaludku.
„Nemám tu auto,“ zkusí to Susanna prakticky a snaží se zamaskovat zklamanou milenku v sobě.
„Tak jeď třeba na poníkovi,“ odpoví jí hnusně a odrázuje si po své práci. Susanna zůstane na chvíli jako opařená a pak ji ze zamyšlení probere vědomí, že Kranich a Gerkhan se producírují až moc blízko. Zpraží je pohledem.
„Teda Susanno, tos nemusela,“ odkašle se Tom, pokoušeje se trochu zvednout tragickou náladu, která na místě pochopitelně panuje. „Kdybych to věděl, vzal bych si smoking.“
„A já si zrovna dneska zapomněl podpatky,“ přisadil si Semir.
„To jsem si všimla,“ zavrčí Susanna, její humor naprosto nedotčen a hluboko pod bodem mrazu. Vyškubne desky se jmény svědků z ruky zaraženému Herzbergerovi, který chudák nemá ani tušení, do čeho to nakráčel, a jde si po své práci tak jak je, na jehlách a v šatech, na které by padl Traberův roční plat a jejichž lemy se teď otírají o popel a roztavený asfalt vozovky.
„No viděls to?“ zeptá se Semir trochu dotčeně; ze své výšky si může dělat srandu jen on. „Ještě nedávno zpívali v dešti a teď ji div nepřejel.“
„Susanna má poníka?“ odvětí Tom stejně zaujatě, aby ho popíchl, a když Semir protočí oči a zakroutí hlavou, aby mu naznačil, o kolik starší a moudřejší se právě teď cítí, musí se začít smát. Pak zahlédne výraz Engelhardt a jde si po své práci.
Radši.
Nakonec je to Bonrath, který načuřené Susanně otevře oči. Jako jediný se k ní odváží přiblížit po tom, co i Hotte (který se běžně nebojí promluvit na Engelhardt i přesto, že je to právě osmadvacet dní od toho, co naposledy někoho bezdůvodně zadupala do země) složí zbraně a vycouvá. „Frank měl štěstí, co?“ prohodí, když pozoruje Susannu zírat na jejich zlikvidovaný služebák. „Kdyby nestrhl volant včas, je po něm. Vyřítil se na něj přímo z mrtvýho bodu, hajzl jeden.“
Susanně se nevědomky rozklepou kolena.
Ještě ten večer se objeví na Frankově prahu. Je něco po půlnoci, konečně se dostala z místa činu a vzala si taxi. Frank jí otevře stále ještě ve špatné náladě a sjede ji pohledem od hlavy až k patě. Vysoké lodičky, skoro celé zničené od asfaltu, má v rukou, a lem šatů celý špinavý a patrně zničený. Vypadá trochu jako Popelka, na kterou se její princ vykašlal a spolu s tím škrpálem ji pustil z hlavy. Teoreticky by to sedělo na něj – až na to, že má do prince daleko a nepustil ji z hlavy na jedinou vteřinu.
Susanna se chce omluvit, ale nakonec Frankovi jen skočí okolo krku a mačká ho. Frankovy ruce zůstanou frigidně podél jeho těla a to ji znovu naštve. Praští ho pěstmi do hrudníku. „Franku, víš, že to nesnáším. Křič, nadávej, ale hlavně nemlč.“
Frank našpulí pusu, ale neřekne ani slovo. „Dobře,“ zkusí to Susanna jinak, „opravdu mě mrzí, co se stalo na té svatbě, ale Rodrigův bratr je jen velmi přátelský a popravdě, kdyby ses tam neobjevil, asi bych mu tu ruku za vteřinu zlomila. Nemáš proč žárlit.“
Frank pořád mlčí. Susanna na chvíli semkne rty do tenké linky a rozdýchává záchvat lítosti, který ji překvapivě ovládne místo vzteku. „No tak, Franku,“ nakrabatí čelo ve snaze nerozbrečet se. Nemá ponětí, jak se odprošuje muž. „Omlouvám se, že jsem ti o tom neřekla, ale já jsem se tak styděla. Naši mají trochu pokroucený pohled na svět… jsou tak mimo svět, který známe my dva a když už jsem z toho konečně vypadla a mám pocit, že můj život má smysl, to poslední, co chci, je – “
„Ty se stydíš za ?“ vyhrkne konečně Frank nevěřícně.
„Vždyť si objednali lokaje v livreji,“ zasměje se Susanna trochu rozpačitě; má takovou radost, že na ni znovu mluví, že se to ani nedá popsat. „Mám pocit, že se netrefili do století.“
„Já myslel, že se stydíš za mě,“ namítne Frank, „oni jsou… a ty jsi… a já jsem – “
„Nohama na zemi,“ odpoví Susanna a omotá ruce okolo Frankova krku, než trochu dotčeně dodá: „A nemám poníka.“
„Oni ti nikdy nekoupili poníka?“ začne si ji okamžitě dobírat Frank a než ho Susanna stihne znovu praštit (vyvinula takový příšerný zlozvyk fyzických trestů, který znamená, že má Frank věčně modřiny na holeni, placaté nohy, lokty v břiše, pěsti v rameni a kousance na uších), líbá ji a líbá. Susanna se ho drží, jakoby jí šlo o celý život, protože teprve teď si dovolí vědomě si připustit, že ho málem ztratila, zatímco její zpropadená rozmazlená sestra krájela dort, který stál víc, než její měsíční plat, a ještě si stěžovala na špatný odstín fondánu.
„Promiň, že jsem se choval jako buran,“ zamumlá Frank proti jejímu krku, když ji přestane líbat a jen tak ji objímá. „Když už ses styděla, tak jsem chtěl, abys měla proč.“
„Myslím, že jsme si kvit,“ ujistí ho Susanna a opře hlavu o jeho rameno. Pak se začne potichu smát.
„Co je?“ zeptá se Frank. Jeho ruce kloužou po jejím hladce oděném těle a Susanna se konečně po celém tom šíleném dnu cítí klidně a spokojeně.
„Myslím, že na tu svatbu se jen tak nezapomene,“ odpoví Susanna při představě, co se tam asi muselo strhnout potom, co tchýně její sestry zmlátila číšníka, a Frank se usměje taky, protože někde v něm je pořád rebel a tohle mu dělá radost. Susanna v jeho náruči náhle strne a pevně sevře jeho ramena, když se na něj pozorně podívá.
„Ty ses zbavil té panny,“ vydechne užasle.
„To byla Lara Croft, ne panna,“ ohradí se Frank jako přistižen na švestkách; i přes určité změny v jeho osobním životě se pořád tváří, jako kdyby mu někdo svíral varlata do louskáčku na ořechy pokaždé, když je nucen přiznat čin zapáchající hlubokou náklonností k ženě. Susanně to přijde rozkošné… pokud jde tedy o ni.
„Ale zbavil ses jí… Franku, to bylo pro mě?“
„To aby sis uvědomila, že teď jsi jediná ženská v mým životě, tak se podle toho chovej. Žádnej Rodrigo, jinak mi budeš nosit buchty do lochu.“
„Franku,“ prohlásí Susanna rozněžněle a zasype jeho obličej lehounkými polibky. „Franku,“ zopakuje hlasem, na který reaguje jeho poklopec jako Pavlovův pes na zvonek. „Franku?“ zamumlá Susanna znovu a tentokrát je v tom lehká otázka, kterou rozpálený Traber selže detekovat. „Musela to být hrůza, když jsi ji nesl do popelnice.“
„No…“ Frank se zarazí dřív, než naběhne do pasti.
„Franku?“ zeptá se Susanna podezřívavě. „Co jsi s ní udělal?“
„Nebudeme si kazit večer,“ navrhne Frank s širokým úsměvem.
„Trabere!“

*

Radši bych byla v pekle, než tady s tebou.
…you know I can't afford to buy her pearls, / but maybe someday when my ship comes in / she'll understand what kind of guy I've been. / And then I'll win…

Frank má rád, když je všechno uděláno a řečeno a on má konečně padla. Taky má rád, jak voní Susanniny krémové peřiny a dokonce i ty divný kytky, kterými jsou potištěný, se mu líbí. I když jsou růžový.
„To jsou květy sakur,“ zamumlá Susanna proti jeho nahému ramenu, když sleduje, jak prstem obtahuje růžový potisk.
„Kvetou pěkně,“ zhodnotí Frank a oba se smějí. „Není trochu nepraktický mít všechno bílý?“ zeptá se pak.
„Nebyl s tím problém, dokud jsi sem nevkročil ty,“ odpoví Susanna upřímně. Začínala uvažovat, že tu bílou pohovku nechá přečalounit – aspoň do té doby, dokud se Frank nenaučí brát si pod osminku pizzy talířek. „Možná bude spíš lepší zabalit ji do igelitu,“ zauvažuje pak nahlas a Frank se zatváří dotčeně, což ji jen povzbudí, protože jsou prostě Susanna a Frank a to se nezměnilo. „Nebo ti prostě pořídím bryndák.“
Frank ji chce napřed zlechtat, ale pak si vzpomene, jak ji vytáčí, když se správně nechytí na hozenou udičku, a usměje se do stropu. „Jenom když bude s traktůrkem.“
Susanna vyprskne smíchem a k jeho překvapení ho políbí na krk místo toho, aby ho provokovala dál.
„Proboha Susanno,“ vydechne najednou Frank a zní, jako kdyby zapomněl odjištěnou zbraň na dětském hřišti. Susanna splašeně vylétne do sedu.
„Co?“
„My jsme asi dospěli,“ oznámí jí klidně a zatne zuby, když dostane očekávanou ránu do ramene. Susanna se uloží zpátky s hlavou na jeho paži. Frank v ní pomalu přestává ztrácet cit, ale je to fuk. Stojí to za to, že je tak blízko.
„Jak to myslíš?“ zeptá se ho Susanna po chvilce.
„No… nezabilas mě za ten vtípek s Mariou.“
„Ale mohl jsi mi rovnou říct, že je to tvoje teta.“
„Já chtěl vědět, jestli budeš ještě žárlit, a upřímně, nic moc výkon.“
„Franku, kdyby to byla tvoje ex, tak o ní přede mnou nepromluvíš a už vůbec nedovolíš, abychom se setkaly. Myslíš si, že nevím, proč nesmím tankovat na té benzínce u tebe za rohem a do té trafiky taky nemůžu?“
„Nejsi ty polda?“ Susanna se za něj široce usměje a stahuje si ho k polibku. Frank ale odolá. „Ale ne, vážně… Šetřila jsi moje city, když mi málem obestavěli plat.“
„To je jen protože když se na mě urazíš, trvá ti celou věčnost, než mi zase chceš dát pusu,“ nadhodí Susanna a natahuje krk. Frankovi se líbí, když škemrá, i když ona bude do posledního dechu popírat, že by něco takového kdy dělala.
„No tak dobře, tak to byl planej poplach. My nikdy nedospějem,“ odtuší Frank, a když už jsou Susanniny rty skoro u těch jeho, se širokým úsměvem se odtáhne a znovu si lehne na záda.
„No ty rozhodně ne,“ zavrčí Susanna a v příští moment její tělo klouže po tom jeho, kůže na kůži.
„Aspoň mi bude slušet ten bryndák,“ nenechá se Frank vyvést z konceptu.
„Ale víš, co by bylo opravdu dospělé?“ zeptá se ho Susanna, když na něm konečně vyloudí ten vytoužený polibek, a hravě mu dá pusu na nos. „Kdybys mi řekl, cos udělal s tou pannou.“
„To nebyla – “ Frank se zarazí a místo toho ji za trest plácne po nahém zadku. „Nezasloužíš si vědět, kde Lara Croft odpočívá. Nemáš k ní vůbec žádnou úctu. Je to jediná ženská, co mě nikdy neopustila, a nikdy neuvažovala o přeložení, když jsem jí omylem snědl – “
„Jak můžeš někomu něco sníst omylem?“ Susanna startuje nadrc přesně tak, jak Frank čeká, a ona ho znovu praští, když si uvědomí, že ji obehrál.
„Tak víš co?“ Susanna zavrní jak vychytralá kočka. „Až s tebou budu tak dlouho, jak byla ta panna, tak mi řekneš, kde je, a já se jí sama zbavím.“
„Ale,“ Frankovo obočí vylétne vzhůru, jako by byl vyzván na souboj. „Nefrkáš si trochu, von Landitz? Jak vůbec víš, že já tak dlouho vydrží s tebou?“
„Protože budu ta nejlepší přítelkyně, jakou jsi kdy měl,“ odpoví Susanna jednoduše a otře špičku svého nosu o jeho. „A protože mě se už nezbavíš.“
„To zní spíš jak moje Sus,“ zasměje se Frank na tu druhou větu a vlepí jí pusu. „Výzva se přijímá.“
„Ah bože,“ protočí Susanna oči, „teď mi budeš dělat naschvály, že?“
„To si piš.“

*

Znuděná císařovna a zjizvený bojovník.
…and when she's walking / she's looking so fine / and when she's talking / she'll say that she's mine…

Tom Kranich se kupodivu na ten týden bez Semira docela těší. Jeho parťák je poslední dobou docela náladový – vlastně až do takové míry, že je trochu nebezpečné zjišťovat, co to způsobuje. Takže když pošlou na bezpečnostní školení jeho, Tom nemůže být šťastnější. I když mohl by, kdyby tam se Semirem poslali Trabera a on na těch pár dní jako parťáka vyfásl Susannu, pro kterou má trochu slabost, ale tohle bylo taky fajn. Hlavně, když si na chvilku odfrkne od tureckého hněvu.
„Kdyby byl ženská, tak bych ti řekl, čím to je,“ odpoví mu Traber, když se Tom svěří s nelogickými výkyvy nálady svého bratra ve zbrani.
„No jo,“ povzdechne si Tom, ale zklamaný není. Nečeká řešení, jen si prostě potřebuje někomu postěžovat, a tohle funguje. Vlastně je mu dost fajn. Traber moc nemluví, sem tam vtípek, a je překvapivě klidný, ačkoli provoz je dnes vražedný. Tom začíná mít pocit, že si kdysi o Traberovi vytvořil špatné mínění, když si ho zafixoval jako lehce narušeného cholerika.
„Susanna by tě za to nakopla,“ odtuší chlapecký hlas zezadu zpěvavě a vytrhne Toma z přemýšlení. Sakra, na toho kluka skoro zapomněl. Traber jen mrkne do zpětného zrcátka, ale Johnasův nos už je zase nevinně zabořen v komiksu.
„Susanna tady není a ty si rozmysli, jestli před ní něco plácneš,“ oznámí mu Traber věcně a Tomovi přijde až divné, když nezačne na sedadle vztekem poskakovat, jakmile naskočí červená. Dojde k závěru, že si musí se Semirem vážně promluvit o zvládání jeho hněvu.
„Seš pod pantoflem,“ diagnostikuje Trabera Johnas poněkud pohrdlivě. „To mně se nikdy nestane.“
„Sni dál,“ pousměje se pro sebe Traber místo toho, aby se naježil. Tom to sleduje překvapeně a znovu se ho zmocňuje ten vtíravý pocit rozsáhlého znepokojení, který se ho od toho rána ochuceného kocovinou nikdy pořádně v přítomnosti Kobry 12 nepustil. Ti dva jsou prostě divní.
„Co tu vůbec dělá?“ ukáže Tom dozadu na puberťáka místo toho, aby se do jejich rozhovoru pletl. Bojí se, co by se mohl dozvědět.
„Jede na tábor,“ odpoví Traber. „Susanna mu slíbila, že ho odvezu.“
„A on neřekl ne, protože by měl po ptákách,“ ozval se Johnas znovu vesele a pobaveně zároveň.
„Vyhodím tě z auta a budeš mít po ptákách ty,“ varoval ho Traber a v jeho hlase se začalo konečně objevovat trochu podráždění. To Toma sice trochu uklidnilo, ale tenhle chlápek pořád neměl s tím Traberem, kterého poznal dva roky zpátky a který prorážel díry do stropu jen při představě, že mu má někdo udílet rady, nic společného.
„Tak furt neříkej, že jedu na tábor, není mi dvanáct,“ ohradí se Johnas. „Je to soustředění.“
„No to je velkej rozdíl,“ neodpustí si Traber. Johnas se rozhodne pro dospělý přístup a znovu skrytý za komiksem zahájí rozsáhlou ignoraci.
„Proč za tebe Susanna něco slibuje?“ nechápe Tom a ignoruje, když se zezadu ozve posměšek.
„Slíbila to, když ještě nevěděla, že jede pryč, tak to přehodila na mě,“ pokrčí rameny Traber. „Kdyby věděla, jak je někdo nevděčněj, šlapal by po svým!“ zavolá dozadu demonstrativně.
„No jasně, utrhuj se na dítě, protože gatě nosí Susanna,“ nedá se Johnas. Tom nevěří vlastním uším.
„A o mně a Semirovi říkají, že jsme jak staří manželé,“ prohodí Tom spíš pro sebe. „Na tebe a Susannu teda fakt nemáme.“
„To se nedivím,“ prohodí znovu Johnas zcela nedotázán dřív, než ho Traber stihne umlčet. „Vy spolu nepícháte, nebo jo?“
Tom jen nevěřícně zalapá po dechu, jakoby ten výraz nikdy předtím neslyšel. Traber se prudce otočí dozadu a namíří na křenícího se adolescenta ukazovák. „Johnasi!“ zahřmí. „Co jsem ti sakra řek o těch výrazech?“
„Že všechno se dá říct slušně,“ protáhne Johnas, ale pobavení z jeho tváře nemizí, takže se radši zase rychle zašije za povoskované listy grafického románu. „To říká ten pravej.“
„To je dáreček,“ odtuší Tom a čeká, až mu celou tu věc Traber objasní.
„Jo, dokonalá antikoncepce,“ přitaká kolega, ale dál se o celé té věci nezmíní. Nic nevysvětluje, nic nevyvrací, Johnasovu nařčení se vůbec nebrání. Teprve když z auta s Johnasem vystoupí, Tomovi konečně dojde, co to znamená.
Ten puberťák nadhodil, že Traber a Susanna jsou milenci, a Traber nic nepopřel. Tom se široce usměje. Svět zase dává smysl.

*

Jsme přesvědčeni, že bychom na tom byli jeden bez druhého líp.
…uptown girl, / she's my uptown girl. / You know I'm in love / with an uptown girl.

„Můžeš mi říct, proč se tak culíš?“
„Protože už vím, co je za tou jejich neustále dobrou náladou.“
„No tak povídej, cos objevil? Já se to snažil zjistit, ale neřekla ani slovo.“
„Zato tobě se tam nálada taky zvedla.“
„Někdy prostě musíš nechat něco starýho odejít, aby mohlo přijít něco novýho, s čím se zase budeš moct smát.“
„To bylo hluboký.“
„Tak cos o těch dvou zjistil? Traber nosí špunty do uší a na všechno přikyvuje, takže se vlk nažere, ale koza zůstane celá?“
„Ne, něco lepšího. Jsou milenci.“
„Kecáš! Traber se ti svěřil?“
„Ne, ty drbno. Jednou ráno před hlídkou vezl toho kluka, co si ho půjčujou z domova, na soustředění, a ten to plácl a Traber to nepopřel. Jen mu opravil slovník.“
„No to se na ně podívej. Stejně nechápu, že nás to nenapadlo dřív. Ta dobrá nálada za každé situace…“
„Skoro vůbec se prý nehádali…“
„Míň zlikvidovaných aut… Neprasklo ti srdce?“
„Ale prosím tě, na mě je moc panovačná. Mimoto – “
„Hrozně drahej provoz.“
„Přesně.“
„To nám ale Traber pěkně zabodoval.“
„Jak kdybys to neznal. Láska je – “
„Retardovaná?“
„Ne, ty cyniku. Láska je – “
„Slepá?“
„Proboha, Semire… Láska je přece mocná čarodějka.“
„Ach, ty romantiku.“
„Hele dívej se na cestu, jo?“
...
„Ale co když jim to nevyjde? Co pak? Myslíš, že se jeden z nich nechá přeložit?“
„Těžko říct… No vidíš, jaký máme štěstí.“
„V čem? V tom, že nejsi baba?“
„Ne, v tom, že nejsi můj typ.“
„A co se ti na mně nelíbí?“
„Tak zaprvý, kdybych ti chtěl dát pořádnýho hudlana, brzo by mě bolelo za krkem.“
„A, na pána mám krátký nohy.“
„Taky nemáš prsa a ty vousy, to by taky nešlo. Navíc – “
„Co navíc? Jen do mě, teď už si fakt neber servítky.“
„Víš, já nechodím s lidma, co si neholí nohy.“
„Fajnovko. Abys věděl, tak teď jsi ztratil všechny šance.“
„Do háje.“
...
„Ty, Tome?“
„Co je?“
„Stejně je to hezký, co? Jak jsou zamilovaní.“
„Jo. Jo, to je.“

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 28
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Jezis, to je tak KRASNA povidka!!!!! Tak nadherne popsany vztah Susanny a Franka - puvodne jsem si je spolu neumela predstavit, ale po precteni tve povidky se vsechno meni - fakt nemam slov!!! Tym 2 mam strasne rada, i kdyz nejsou moje uplne nejoblibenejsi dvojka. Strasne bych si prala, aby s nimi natocili dalsi serii ...

A taky se mi libi tvoje reseni nefunkcni diakritiky na foru, me by to treba nenapadlo, ja jsem svoji serii K11 zavesila na extra blog, mozna se tebou inspiruju a predelam to taky do formy souboru, je to praktictejsi... Smile

_________________
S mým parťákem Danem jsme do toho úplně zažraní, tak jsme si vytvořili tým Kobra 13 a je to znát.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ahoj Tiscalo,

dekuji moc za krasny komentar. Jsem moc rada, ze se ti ta povidka libila. Bylo to pro me nove teritorium, ale nakonec se to psalo snadneji, nez jsem si kdy myslela. Pokud nejsou Sus a Frank tvoji oblibenci, tak doufam, ze to odcinily ty pasaze s Tomem a Semirem. Smile

Za dalsi serii, nebo aspon cameo v jedne z novych epizod bych vrazdila. Jak jsem se ted ke Kobre tak trochu vratila, styska se mi po nich. Sad

Klidne se inspiruj, ja se tak chystam nahazet sem i ostatni moje povidky timto zpusobem, nez se ta diakritika umoudri. Pokud bys potrebovala domenu, kam to ulozit, staci jen rict a ja ti to hodim k sobe, at uz do .pdf, nebo .doc. Smile

Jeste jednou dekuji za komentar, moc si ho vazim. Wink

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Tiscala


Založen: 12. 09. 2011
Příspěvky: 28
Bydliště: Praha/Mikulov
Odpovědět s citátem
Ahoj, Sam,
no, Suss a Frank jsou moji oblibenci, ale ne uplne nejvetsi. Uplne nej nej nej jsou pro me jednoznacne Dieter a Hotte, to jsou moji milacci. Ale Tym 2 je taky moc fajn.
A co se tyce dalsiho pusobeni Tymu 2, pokud bys nakoukla do me slozky anebo na stranku kobrackepovidky.klangoblog.net, nasla bys tam hodne odvazny projekt - moje namety na dalsi serii Kobry 11, na kterych pracuju za vydatne pomoci a podpory pani Bozenky Loupancove s umyslem to pak poslat do Action Conceptu. A pod cislem 8 najdes epizodu, ktera sice jeste vubec neni hotova, nemam vymysleny ani dej, jen provizorni nazev, ale je tam rezervovana pro navrat Tymu 2 po letech. Tak me napada, nechces na tom dilu spolupracovat? Potesilo by me to, sama si na dil o Tymu 2 asi netroufnu.
Zdravi Tiscala

_________________
S mým parťákem Danem jsme do toho úplně zažraní, tak jsme si vytvořili tým Kobra 13 a je to znát.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tiscalo,

tak Bonratha a Hotteho jsem nikdy asi dost nedocenila, ale trochu vetsi part maji v me nove povidce, i kdyz ne o moc. Smile

O tvem projektu jsem slysela, obdivuji odvahu, ale mam ted praci se svou novou povidkou, takze na spolupraci na necem dalsim se necitim. Navic nejsem zrovna tymovy hrac, abych pravdu rekla. Promin.

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 458
Odpovědět s citátem
SaM, skvělá povídka. Hrozně jsem se u ní bavila. Smile

Říká se, že když chceš Boha pobavit, řekni mu o svých plánech. - skvělý začátek. Líbí se mi celá první část, která je postavena právě na této větě a na dalších, třeba že je mnohdy držet pusu zavřenou to nejlepší. Laughing

Celou věc by vysvětlilo jen to, kdyby sem Traber napochodoval ve značkovém saku a s hotovou manikúrou. Pak by bylo jasné, že si ti dva vyměnili těla, na světě by bylo zase dobře a nic by nebolelo. - jo, to jsou změny. Laughing Skvělá představa. Laughing Laughing Laughing

„Ty ses zbavil té panny,“ vydechne užasle.
„To byla Lara Croft, ne panna,“ ohradí se Frank jako přistižen na švestkách; i přes určité změny v jeho osobním životě se pořád tváří, jako kdyby mu někdo svíral varlata do louskáčku na ořechy pokaždé, když je nucen přiznat čin zapáchající hlubokou náklonností k ženě. Susanně to přijde rozkošné… pokud jde tedy o ni.
„Ale zbavil ses jí… Franku, to bylo pro mě?“
„To aby sis uvědomila, že teď jsi jediná ženská v mým životě, tak se podle toho chovej. Žádnej Rodrigo, jinak mi budeš nosit buchty do lochu.“
- u této části jsem se řechtala snad nejvíc. Laughing Povedené, SaM! Jak musel trpět, když se musel zbavit své milované hračky. Very Happy

Jo, děti jsou radost. Laughing

Tom se široce usměje. Svět zase dává smysl. - Laughing Laughing Laughing

Skvělé zakončení. To špičkování v poslední části je perfektní.

SaM, ještě jednou díky za pobavení, moc se mi to líbilo. Hlavně jsi skvěle zachytila to špičkování, rozdíly mezi Frankem A Susannou a skvěle tam zapadli i další postavy, včetně drbajících pánů Kranicha a Gerkhana. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Káji, jsem moc ráda, že se ti povídka líbila a hlavně, že ses pobavila, to byl její hlavní účel. Smile Popravdě jsem se trochu bála, jak na ni bude zdejší publikum reagovat, protože přece jen si na celém fóru vybavuju jen slovy jednu povídku, která porušila to posvátné "will they, won't they" s Frankem a Susannou (myslím, že ji tehdy psala snad Oli ještě s kýmsi) - pokud jich bylo víc, omlouvám se, že si nepamatuju -, kterou od pádu nikdo zpět nenahodil, takže jsem vstupovala na neznámou půdu. Ale zatím vypadá, že se to vyplatilo. A musím se přiznat, že když jsem to tuhle procházela v poslední kontrole, nejvíc mě bavili právě Semir s Tomem. Laughing

Moc díky za super komentář!

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Ha, povídka od slavné zdejší autorky, výborně Very Happy je sice o týmu dva, ale vzhledem ke kvalitě to určitě bude zážitek Very Happy
Jen se omlouvám, budu komentovat po menších částech, alespoň těch reakcí bude více Wink

kde se Frank Susanně pokouší dokázat, že ví, jaký je rozdíl mezi bagrem a buldozerem a bohužel onu revoluční myšlenku nikdy nedokončí - Laughing Laughing

příliš upřímný – až neomalený – na to, aby se obtěžoval s metaforami -- výborně napsané, ale naskočilo mi hned to, že by doktor House nepodepsal Laughing to je přímo vzor neomalenosti a v metaforách se vyžívá Very Happy

oba zjišťují, že nic není tak intimní, jako stará, zaprášená dětská tajemství, když se sdělí ve správnou dobu a správně tichým hlasem. --- to je zase tak hezky hezky napsané... máš fakt talent, SaM...

Také bývá zvykem nechat platit toho, kdo na sběrný dvůr za uplynulý měsíc doručil největší množství plechu v úpravě harmoniky. - teď jsem si představila, jak před takovým večerem sednou a pracně vyplní veškeré papíry, aby v tom množství šrotu vůbec věděli, kdo to tentokrát vyhrál. Konkurence je veliká Cool

Tom, který o sobě rád smýšlí jako o elegantním kavalírovi, se rozhodne se Susannou zapříst zdvořilou konverzaci i přes fakt, že mu v hlavě právě běhá křeček v rezavém, skřípějícím kolečku - to jsou tak famozní příměry Laughing Laughing Laughing výborně se bavím, opravdu výborně. Hláška, že o sobě Kranich RÁD smýšlel jako o kavalírovi, je naprostá pecka!

Celou věc by vysvětlilo jen to, kdyby sem Traber napochodoval ve značkovém saku a s hotovou manikúrou. - pojem noční můra by získal zcela nový rozměr!

Je to fakt nehorázně vtipné XD jsem zvědavá, zda to s tím Novakem bude vysvětleno, nebo zda jde o epizodu, kterou jsem neviděla...
SaM, opravdu obdivuji Tvůj velmi efektní, ale lacinost zcela postrádající způsob psaní. Famozní!

Určitě dočtu a dokomentuji, jen to bude trvat, protože bojuji s diplomkou a ač jsem se dobře bavila, Tvůj text je příjemně komplikovaný, takže si k němu člověk moc neodběhne pro odpočinek Smile

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox, věř mi, že vím, jakou oběť podstupuješ a vážím si toho. Snad tě povídka pobaví i tak. Smile

Doktor House je sice vzor neomalenosti, ale člověk s vysokoškolským vzděláním a koníčkem v ukazování lidem, o kolik je moudřejší, než oni a to nejlépe tak, aby hned nepochopili, že je urazil. Frank má maximálně maturitu a to mu vzhledem k věku asi fandím a když chce někomu sdělit, že s ním má problém, udělá to přímo. Smile A hlavně nemůžeš brát tak doslova všechno, co napíšu. Very Happy

Když jsem vymýšlela to pravidlo s tím, kdo platí, tak jsem si představila, jak se tam uzavírají sázky a jak ti, co "vedou", s děsem v očích brzdí a jednou těsně před uzávěrkou jak pantáta s hnojem, aby to náhodou nepadlo na ně. Laughing Napadlo mě, že by se na tom dal postavit nějaký komediální drobek, ale nechytila jsem to včas.

Jsem moc ráda, že se ti elegantní kavalír líbí, ale za křečka v rezavém kolečku patří dík Červenému trpaslíkovi. Zrovna u tebe jsem čekala, že se chytíš! Není to sice stejná situace, ale i tak - pro mě jeden z nejzásadnějších seriálových momentů. Very Happy



Ad případ Novak, to je právě epizoda Výplatní den, kterou avizuji v úvodu. Pokusím se to shrnout tak, abys pochopila narážky v textu: Darius Novak byl uprchlý zločinec, na kterého Susanna a Frank narazili jednou při hlídce, když sledovali letadlo, které jim proletělo nízko nad hlavou a potom ztroskotalo. Kus od vraku najdou jediného přeživšího, právě Novaka, o kterém ještě netuší, že jde o zločince. Susanna zůstane s Novakem u auta, aby ho ošetřila, a Frank se vadá k vraku. Tam zjistí, že pilota někdo zastřelil a že jde pro vězeňské letadlo. Dojde mu, s kým tam Susannu nechal a vrací se za ní, ale ona už je v bezvědomí, Novak má její pistoli a střelí Franka do srdce, načež Traber spadne do příkopu. Novak sebere Susannu a odjede s ní, má ji jako pojistku. Ona se začne cukat, když jí dojde, že Novak Franka "zabil", a protože řídí, odmítne jet dál. Traber mezitím vyleze z příkopu téměř nedotčen, protože měl v náprsní kapse mobil (musela to být stará Nokia, jinak si to neumím vysvětlit Laughing ) a když pak už v autě slyší vysílačkou šéfovou vyjednávat s Novakem, rupnou mu nervy a začne na něj hystericky řvát, ať laskavě dává na Susannu pozor, protože ona je jeho životní pojistka. Novakovi taky rupnou nervy a zařve na něj, že vypovídá svou životní pojistku a pak se ozve výstřel a tak minutku je vydusí, než Susannu nechá promluvit. Tohle extempore slyší i šéfová a Andrea, takže předpokládám, že minimálně přes Andreu se k tomu dovřel i zbytek služebny. Právě na tohle navazuje začátek: "V životě jsou prostě momenty, kdy je nejlepší taktika držet hubu, a nebyl by to Frank, aby to nezjistil tím nejhorším možným způsobem." A na ten stejný moment pak: "Když se Frank a Susanna toho večera neobjeví, přičtou to u ní otřesu a u něj studu. Ten odvážný moment, když si Semir a Tom pokusí představit si sebe v situaci svých kolegů, přeběhne oběma mráz po zádech a ta pachuť viny, která jim uvízne na jazyku i přesto, že jim se to nestalo, na nějakou dobu odolává i notnému splachování zlatavým mokem." Povídka pak v úvodu navazuje na večer toho dne potom, co je Novak zatčen. Snad je to uspokojivé. Smile

Ani nevíš, jak jsem ráda, že se bavíš. Jen mě trochu mrzí, že si u toho neodpočineš, protože právě s tímhle úmyslem jsem povídku psala. Embarassed Ještě jednou díky za super koment a těším se na další!

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
V životě jsou prostě momenty, kdy je nejlepší taktika držet hubu - pravda pravdoucí XD

Susanna von Landitz má na sobě džíny. Džíny.
- vesmír se zbláznil či co? Laughing Laughing

Uběhne hodina a Semir se rozhodne, že je dost silný na to, aby narozdíl od Toma dovedl výpravu za kofeinem ke zdárnému konci. - jako by se indián vypravoval na válečnou výpravu Laughing Laughing

Připadá si, jakoby se dívala na jeden z těch přitroublých hororů, při nichž se Frank zpravidla polije pivem, protože je tak napjatý, že se netrefí hrdlem láhve k puse. - neee, neeeee, neeee, to je představa, neee Laughing Laughing

Frankův první instinkt je utéct do lesů a předstírat mentálně nezpůsobilého, protože za tohle ho Engelhardt patrně stáhne z kůže a vyvrhne a Franka z fleku napadá pár orgánů, které by si rád ponechal, ale ovládne se. - neskutečné XD Laughing Laughing

Vyřítí se ven a málem porazí číšníka, který se mu pokusí vyhnout a zkropí červeným vínem temperamentní matku ženicha, která mu vzápětí vrazí facku. Frank si neopomene řádně potáhnout gatě a pak si stoupnout na místo k východu ze zahrady, na které vidí úplně všichni, a utřít si nos do rukávu. Vyhání to záměrně do extrémů a daří se mu všechny pohoršit.
- úplně ho vidím, buránka našeho <3 Very Happy

„Ty se stydíš za ně?“ vyhrkne konečně Frank nevěřícně. - joo, to je moje holka! Cool

„To se nedivím,“ prohodí znovu Johnas zcela nedotázán dřív, než ho Traber stihne umlčet. „Vy spolu nepícháte, nebo jo?“ - ještě že jsem doma sama, protože jinak by všichni přiběhli ke mně do pokoje s očima na vrchu hlavy a ptali by se, proč se směju jako idiot Laughing Laughing Laughing


Úžasné, úžasné! Meh, proč já jen přestala před lety číst, o takové poklady jsem to přicházela! Very Happy Máš to vážne parádní, styl, příběh, všechno, uculuju se teď jako blázen Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všeli, jsem moc ráda, že ses pobavila! Děkuji moc za koment, hrozně mě potěšil. Smile

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Uptown Girl
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma