AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Ostružiní
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Jedna dosti vážná.... Wink

Udělali jste někdy ve své cestě v životě jeden špatný krok, jehož vyvrcholením byl pád do ostružiní, které vás omotalo jako živá háďata a snad hodinu jste se z něj vymotávali? Ne? To jste dobří. Já jsem takový krok udělal a nebyl možná ani jeden, nýbrž dva, tři.. Po takovém pátém pádu přestanete tyto špatné kroky počítat, ostružiní si už nebudete sundávat s obavou o oblečení a neporušenost kůže, ba naopak. Servete je ze sebe, olíznete krvavé šrámy a s výskokem na nohy pokračujete v cestě.
Stejně, jako já..

Floutek…
Tohle slovo nesnáším, ale přesně vystihuje mou osobnost ve věku dospívání.
Jedno dívčí srdce sem, druhé tam.. Samá párty, samý smích, podle nás neškodná zábava, podle jiných hazard se životem, když jsme balancovali na okraji skály nad jezerem.
Jo, to byly časy. Bohužel jsem si tehdy neuvědomoval, jak blízko je vlastně už můj konec.
Přesně na pět let daleko.

Teď sedím ve vězeňské cele a zírám na oblohu za zamřížovaným oknem.
Parádní výhled.
Vidím snad noční nebe poprvé? Ne. Tak proč se mi ten výhled tak líbí?
Možná proto, že hvězdami posypanou báň už nikdy neuvidím na svobodě.


„Nech toho!“ varoval mě. Jeho oči přetékaly vážností. Tou, která ho nikdy neopouštěla. Jen jedinkrát jsem ho přemluvil, aby se šel s námi pobavit. S hnusením se otočil o 180 stupňů a chvatně odešel.
Jak já jsem se mu v tuto chvíli smál.
Viděl můj výsměch, a přesto svá slova napomenutí zopakoval.
„Prosím tě, nech toho, nebo..“
„Nebo co?“ zachechtal jsem se.
„Špatně skončíš!“


Měl pravdu.
Znovu jsme se setkali.
V tovární hale, kde jsem s pseudokamarády tropil nekalosti. Nekalosti.. dost slabé slovo pro to, co jsme vyváděli.
Až se mi z toho teď zvedá žaludek.
Ano, slyšeli jste dobře. Pseudokamarádi. Jak jsem před nedávnem zjistil, kamarádi to nebyli. Kamarádem totiž i přes to všechno zůstal on.
Napomínající, poučující, zatýkající…


Šum mě vyrušil z vážení ingrediencí.
Zamračil jsem se a potichu se plížil doprostřed místnosti. Schoval jsem se za věž z přepravek a pro jistotu vytáhl zbraň.
Fízlové..
To snad ne! A já tu trčím jako kočkou zahnaná myš.
„Mysli, mysli,“ napomenul jsem sám sebe a pozoroval probíhající přestřelku.
Nezúčastněný divák.. zatím!

„Odhoď zbraň!“ křiků jeden z policistů a jeden z party ho s nevolí poslechl.
Chytrý krok. Proti jejich přesile neměl šanci.
Ovšem pokud..
Konečně mě něco napadlo.


S odstupem času se na všechno díváte jinak.
Tehdy.. Tehdy jsem se málem prozradil, když se jsem radostí pohnul rukou…


Věž se zakolébala a ve mně by se nikdo krve nedořezal.
Prozradil jsem se, pomyslel jsem si a čekal.
Samozřejmě.. Jeho očím nikdy nic neuniklo.
Uslyšel jsem tiché našlapování, za které by se nestyděla žádná šelma a rozhodl se myšlence dát reálnou podobu.
Všechno jsem vsadil na jednu kartu…


Hazardér, další z mých mnoha jmen.
Hazard se životem, smrtí, láskou, penězi, přátelstvím…


„Zahoď to,“ vykřikl jsem a přitiskl chladný kov k jeho temeni. „A vy taky!“
Řídil jsem se svou intuicí, která mě ještě nikdy nezklamala.
Všechno je ale jednou poprvé. I pád z nebeských výšin štěstěny.

Policisté neochotně uposlechli mého příkazu a jejich zbraně ležely na špinavé podlaze.
Zkušené oči pozorovaly všechny pohyby mých rukou, opatrné krůčky, možná dokonce i četli mé myšlenky.
„Nech toho,“ uslyšel jsem a tisíce jehliček se mi pokoušely prorazit tu pevnou hradbu lebky. „Bylo by nejlepší, kdyby ses vzdal. Stejně nemáš šanci.“
Nechal jsem ho mluvit. Neměl jsem sílu ho okřiknout. Ne, nechtělo se mi ho okřiknout, ať drží hubu, mlčí, ať aspoň jednou nedělá vševědoucí kázání…


Doteď nevím, proč jsem nakonec své vulgaritou a vztekem naplněné myšlenky nevyslovil nahlas.
Proč jsem místo toho jen držel tu zatracenou pistoli u jeho hlavy a mlčel.

Čas je lék, říkají mnozí.
Nesouhlasím s nimi. Pro mě ne. Pro mě se čas stal prostorem, který vyplňuji svými vzpomínkami a myšlenkami.
Vím, že už se ven nedostanu.
Chtěl bych? Cítím se ukřivděn?
Ne. Nechtěl bych. Nedokázal bych být volný jako pták, brouzdat se mokrou trávou tak, jak se v ranních hodinách připravuje cvrček k celodennímu koncertu, milovat nějakou ženu horoucím a čistým srdcem.
Já ho totiž čisté nemám.
Jediného člověka, který se mnou měl trpělivost, jsem…


Prásk…
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Okolo ostružiní jsem již dlouho brousila, nemohla jsem si vybavit, o čem bylo, jen jsem měla neodbytný pocit, že to bylo jedno z tvých nejsmutnějších a asi nejnáročnějších dílek pro mne. Bylo. Je napsané poutavě, člověk do toho spadne a pak...Prostě, ač to bylo zcela jasné a zjevné, jsem nebyla ochotna pochopit poslední řádky. nechtěla jsem si to připustit.

    Musí to být strašné, tam sedět, a vědět o těch chybách...o té největší...každý den.

    Crying or Very sad

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Jo, tahle povídka mi svého času pěkně zamotala hlavu... A myslím, že stejně jako tenkrát, jsem teď na místě "zločince" viděla Jana, zatímco k zemi musel padnout Semir.
Pokud by všichni zločinci byli takoví a přemýšleli, zpytovali se nad tím, co udělali, bylo by to skvělé...
Super povídka, Kájko...

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Po takovém pátém pádu přestanete tyto špatné kroky počítat, ostružiní si už nebudete sundávat s obavou o oblečení a neporušenost kůže, ba naopak. Servete je ze sebe, olíznete krvavé šrámy a s výskokem na nohy pokračujete v cestě.


Tak tahle věta mě zaujala! Jaká absurdita, že ani po tolika "chybných krocích" se někdo nepoučí a skončí až na samém dně! Moc pěkné! Very Happy

A ten konec? Vzpomněl si na přítele, vybavil si slova o konci, a tak ho také učinil? Tím Prásk se zastřelil? I kdyby ne, za svou chybu musel zaplatit, on si zvolil cenu smrti! Jestli to tak skutečně je, pak ho tedy lituji! Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Opožděně, ale přece, moc děkuji holky za vaše komentáře, potěšily. Embarassed

JSS
, zklamu tě, ale to Prásk na konci je flashbackové, Embarassed
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ostružiní
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma