| NIKDY | |
AnnaE
Založen: 14. 10. 2009 |
Příspěvky: 151 |
|
|
|
Zaslal: 28.7.2010 14:12 |
|
|
|
|
Nevím, co bych k téhle povídce měla napsat. Snad jenom to, že je trochu smutná. Budu ráda za každý komentář, který mi k ní napíšete. Díky a teď se pusťte do čtení.
NIKDY
Seděl na lavičce před stanicí a přemýšlel. Proč jsem zůstal já? Proč ne on? Proč jsem nemohl tu kulku dostat já? Proč tu mám teď sedět já? Podobných otázek se mu v hlavě honily miliony. Ale na žádnou nemohl najít odpověď. Přitom všechno vypadalo tak normálně…
Jeli po dálnici jako už milionkrát před tím. Oni dva. Nerozlučná dvojka. Kobra 11. Byli jako bráchové. Pak se z vysílačky ozvalo hlášení o přestřelce. Jeli tam. Seběhlo se to moc rychle. Dostali se do té přestřelky. Nešlo se tomu vyhnout. Většinu jich dostali. Až na jednoho. Ten utekl. Snažili se ho najít. Pak se ozvala střelba. Poprvé minul. Podruhé se trefil. Přímo do srdce. On se taky trefil. Ale to ho nezajímalo. Jeho zajímal jeho parťák. Přiběhl k němu a položil si jeho hlavu do klína. Jeho poslední slova byla:,Opatruj se´a pak vydechl. Naposledy. Z oka mu vyklouzla slza. A za ní další. Nestyděl se za ně. Přijela záchranka. Doktor už mohl jenom konstatovat smrt. Nechtěl nechat nikoho, aby jeho parťáka odnesl. Vzal ho do náručí a odnesl ho sám. Pak odjel. Jel na stanici. Sedl si za svůj stůl a díval se na ten naproti. Dnes výjimečně byl prázdný. I teď mu při vzpomínce na tu akci přejel mráz po zádech. Bezděčně se rozhlédl kolem sebe. Nikde nikoho neviděl. Proto se znovu ponořil do vzpomínek. Když se vrátil na služebnu, každému bylo asi divné, proč se vrací sám. Pak za ním přišla šéfová.
„Kde je…“nedopověděla.
„Je mrtvý, šéfová“ odpověděl jí a odešel. Šel domů. Nebral telefony, neotevíral. Z bytu vyšel až na jeho pohřeb. Celý v černém, pouze v ruce rudou růži. Na konci ji vhodil do hrobu. Beze slova odešel. Ucítil na svém obličeji kapky. Začínalo pršet. Zapnul si bundu a šel pomalým krokem do své kanceláře. Prošel hlavní místností a zamířil do své kanceláře. Ignoroval soucitné pohledy svých kolegů. Sedl si na svou židli a pokračoval v tom, z čeho ho vyrušil déšť. Asi měsíc po pohřbu seděl v kanceláři. Zatáhl žaluzie, aby ho nikdo neviděl. Nereagoval na klepání ani na zvonění telefonu. Pak k němu do kanceláře vtrhla Anna. Našla ho, jak se dívá na jejich společnou fotografii a po tváři mu stéká slza. Jedna jediná, osamělá, zbloudilá slza. Anna mu jenom položila ruku na rameno a nic neříkala. Potom beze slova odešla. Vstal a šel pryč. Proti němu šel jeho nový parťák. Neměl ho moc rád. Ani on jeho. Nelíbilo se mu, že zabral jeho místo. Měl po službě. Vydal se proto na hřbitov. Chtěl ho jenom pozdravit. Na jeho hrobě bylo už rok staré datum, ale jemu připadalo, jakoby zemřel včera. Nikdy na tebe nezapomenu. Byl jsi jako můj bratr. Budeš mi chybět. Na hrob položil svíčku a zapálil ji. Pak se otočil a odešel.
Druhý den přijel na služebnu s malým zpožděním. Když procházel služebnou, každému šlo hlavou něco jiného. Anna myslela na to, jak se změnil. Už se tolik nesměje a nežertuje. Hlášení dává, jak nejrychleji může. Už to není on. Jeho parťákovi šlo zase hlavou, jak je chladný. V jeho očích je takový chlad a nenávist. Jenom Petra myslela na to, jak mu asi je. Jak mu musí jeho parťák chybět. Proto ten chlad v jeho očích. Proto ta nenávist. Nenávidí celý svět a Boha za to, že on to přežil. Proto se nesměje. Protože se smál s ním. A on už tu nikdy nebude. Nikdy. Uvědomila si, že slovo nikdy používáme, aniž si uvědomíme jeho fatální význam. Teď se ale hodilo. Protože on už se OPRAVDU NIKDY nevrátí.
|
|
|
| | |
Vojta
Založen: 26. 06. 2009 |
Příspěvky: 34 |
|
|
|
Zaslal: 29.7.2010 14:42 |
|
|
|
|
Průměrná povídka.
|
|
Tess
Založen: 19. 10. 2007 |
Příspěvky: 35 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 10.8.2010 20:00 |
|
|
|
|
Ježíši Anno E.
To není možné, dnes jsem dala na fórum stejně depresivní kousek a přísahám že tvoji povídku čtu až teprve teď.
Neuvěřitelná shoda pocitů a témat.
Je hezká ,smuná a čtivá. Bohužel v současné době mě nic veselého , vtipného a nedej bože optimistického nenapadá. Doufám že tvoje povídka není obrazem tvé duše.
Těším se že napíšeš něco veselého, nechci číst o smrti Semirových partnerů.
Měj se hezky a přeji hodně nápadů.
Tess
|
|
|
| | |
Tess
Založen: 19. 10. 2007 |
Příspěvky: 35 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 10.8.2010 20:01 |
|
|
|
|
Ježíši Anno E.
To není možné, dnes jsem dala na fórum stejně depresivní kousek a přísahám že tvoji povídku čtu až teprve teď.
Neuvěřitelná shoda pocitů a témat.
Je hezká ,smuná a čtivá. Bohužel v současné době mě nic veselého , vtipného a nedej bože optimistického nenapadá. Doufám že tvoje povídka není obrazem tvé duše.
Těším se že napíšeš něco veselého, nechci číst o smrti Semirových partnerů.
Měj se hezky a přeji hodně nápadů.
Tess
|
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 10.10.2010 19:59 |
|
|
|
|
Oh, že by Hotte a Dieter?
Každopádně zajímavá, dobře napsaná povídka - hodně na ní oceňuji závěr, to, že tam chybí happy end a naopak je místo něj depka. Často mě mrzela nereálnost Semirova střídání parťáků - vždyť ten Turek už byl jak vlčák z Komisaře Rexe! Každý páníček byl přivítán a věrně milován, po jeho smrti se chvíli žalostně vylo, ale v dalším díle už byl Rex šťastný u jiného. A to byl i ten Rex oproti Kobře realističtější! Takže oceňuji, že Tvá postava si na nového parťáka tak lehce nezvykla a nenavázala s ním dokonalý vztah. Že se uzavřela ve svém žalu... Je to blíže pravdě a je dobře, že se nebojíš napsat něco smutnějšího!
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|