AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 039 - Obětní beránci
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Tina s Elenou si dali sraz v jednom motorestu, kam chodí, když si chtějí spolu v klidu popovídat. Elena už seděla v motorestu a dopřávala si sladké – palačinky s ovocem a šlehačkou a k tomu si dala kafíčko. Po chvilce k Eleně přišla Tina.
TINA: „ Ahoj. To ani na mě nepočká.“ Posadila se židli naproti Eleně.
ELENA: „ Ahoj. To víš,…….“
TINA: „ Když jíš sladký tak se něco stalo.“
ELENA: „ Jenom bych uškrtila jednu ženskou. A ta si své moje nervy obaluji sladkým.“
TINA: „ Aha.“
ELENA: „ Dej si se mnou taky kalorickou bombu. Vždyť jsi větší tvigy než já a pak to vyběháš v terénu.“
TINA: „ Já a tvigy?“
ELENA: „ No jistě. A trochu tučného ti nezaškodí. A stejnak to je na mě.“ Přišla k nim servírka.
SERVÍRKA: „ Dáte si něco?“
TINA: „ Dám si to samé.“
SERVÍRKA: „ Dobře.“ Odešla objednat Tinino přání.
TINA: „ A co je s tou ženskou, kterou bys zaškrtila?“
ELENA: „ Ale……. Nechceš jet místo ní do Keni asi tak na 2-3 měsíce?“
TINA: „ Ráda bych jela, ale myslím, že Engelhardtová s Tomem by nebyli moc nadšený. Tak si vem sebou Jana s dětmi.“
ELENA: „ To bych byla ještě radši.“
TINA: „ A co vlastně budeš dělat v Keni?“
ELENA: „ Víš, jak jsme spolu upravovali ten projekt o té škole v Africe, tak mi to šéf povolil a právě tam se mnou pojede jedna nová kolegyně. To všeho strká noc a dělá ze sebe důležitou.“
TINA: „ Dát si ještě nohy na stůl a ať to udělá za ně někdo jiný. Takovýhle lidi přímo miluju.“
ELENA: „ To mi povídej.“
TINA: „ To budete ten velký komplex školy.“
ELENA: „ Ano, budete stát skoro 10-20 mil€. A ty děti budou mít nějaké vzdělání.“
TINA: „ Někdy tyhle ty děti úplně lituji.“
ELENA: „ Tak můžeš přispívat nějakou určitou částkou. Každá koruna dobrá.“ Tina s Elenou se na sebe podívali a servírka přišla se sladkým obědem pro Tinu. A pak servírka zase odešla, když Tině dala její oběd. Tina s Elenou si pěkně popovídali.

Na dálničním odpočívadle……. Hote, Bonrát, Semir a Tom se pokoušeli vysvětlit jednomu starému páru z Itálie, kteří tak trochu zabloudili kvůli objížďkám a novým nájezdům a podjezdům. Hote s Bonrátem se pokoušeli vysvětlit cestu lámavou francouzštinou, ale italský pár nerozuměl. Semir mluvil pomalu anglicky, ale také ne.
HOTE: „ Tak chlapci, tak to jsme v háji.“
BONRÁT: „ A tyhle ti se asi jinou řečí neučili. Znají akorát italštinu.“
SEMIR: „ To jsi nemohl něco pochytit od Tiny?“
TOM: „ Semire, mě stačí ten základ. Ano, ne, děkuji a nahledanou, bohatě mi to stačí.“
SEMIR: „ To jde vidět.“
TOM: „ A navíc mám od toho lidi.“
BONRÁT: „ A nechtěli byste sehnat Tinu?“
HOTE: „ Nebo tu chcete, aby tu stáli do večera?“
SEMIR: „ Tome, je to na tobě.“ Hote, Bonrát se Semirem ještě zkoušeli překládat cestu Italům, ale marně. Tom odešel k mercedesu, kde volal Tině. Tinu právě zastihl, když se Tina s Elenou loučili.
ELENA: „ Kdo tě tak shání?“
TINA: „ Hádej třikrát.“ Vzala mobil. „Ahoj, něco se snad děje?“
TOM: „ Miláčku, potřebujeme tvoji pomoct.“
TINA: „ To jste zase sešrotovali auto?“
TOM: „ Ne, to ne. Ale máme jiný problém. Už několik minut se tu pokoušíme vysvětlit italskému páru cestu, ale……….“
TINA: „ Nějak se vám to nedaří. A kde jste?“
TOM: „ Na A20 88km, směr Düsseldorf-sever.“
TINA: „ Pomoct je na cestě.“
TOM: „ Díky miláčku.“
TINA: „ Co bych pro vás neudělala.“
TOM: „ Já vím. Posílám pusu na cestu.“ Zavěsil.
ELENA: „ Tom se Semirem potřebují tvé síly?“
TINA: „ S jedním italským párem. Nějak jim nemůžou vysvětlit cestu.“
ELENA: „ Pomoct od Italky se vždy více šikne než jiná řeč. Tak pozdravuj doma.“
TINA: „ Neboj, vyřídím a ty taky pozdravuj doma.“
ELENA: „ Dobře, ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Každá odešla ke svému autu a odjela příslušným směrem. Tina dorazila na odpočívadlo za Semire, Tomem, Hotem a Bonrátem.
SEMIR: „ Naše záchrana přijela.“
BONRÁT: „ Jsme zachráněni.“
TINA: „ Dostali jste z nich vůbec něco?“
HOTE: „ Na mapě nám ukázali, že se chtějí do Mnichova a odtud Neapole.“
SEMIR: „ Viděli, že se snažíme, ale nikam to nevedlo.“
TOM: „ A mapu mají trochu ze staršího data.“
BONRÁT: „ A v italštině. Tak jsme tomu prd rozuměli.“ Tina zašla za italským manželským párem. Zjistit, kam mají namířeno. Ostatní se koukali z povzdálí. Tina s manželským párem velice moc rozuměli, pak si zašla do svého služebního auta, kde si vzala svoji mapu, tužku a papír. Tina ukázala na mapě manželskému páru, jak se odtud vymotají a ještě jim to namalovala na papír. Když se domluvili, manželský pár odjeli podle Tinina návodu, Tina odešla za ostatními, kteří stáli u policejního Porsche.
HOTE: „ Proč tu byli?“
TINA: „ Byli za příbuznými. Jindy jezdí bez problému, ale když se překopávají dálnice, tak se tu zamotali.“
SEMIR: „ A natrefili na nás.“
TINA: „ Mám vám vyřídit díky, že jste snažili, trochu rozuměli, ale…….“ Bonrát skočil Tině do řeči.
BONRÁT: „ Pořád opakovali větu – Potresti disegnarlo?“ Ještě to Bonrát zkomolil a Tina ho opravila.
HOTE: „ Co to znamená?“
TINA: „ Ptali se vás, jestli byste jim nemohli nakreslit.“
TOM: „ Teď jste o trochu chytřejší.“
BONRÁT: „ Člověk se pořád učí.“

Ve večerních hodinách……. Na jedno malé parkoviště pod dálnicí A20 se setkali dvě auta – jeden kamion s chladírenským boxem a červený Ford tranzit. Z každého auta vystoupili dva lidé.
MARTIN: „ Kolik jich je?“
HEINZ: „ Celkem 4 kousky.“
MARTIN: „ Vždyť jich mělo být pět?“
ACHIM: „ To ano, ale jeden při cestě…….“
HEINZ: „ Zmrznul. Za pár dní tu máme další várku.“ Otevřel dveře od chladicího boxu, ze kterého vyšli čtyři rumunští příslušníci. Rumuni byli schováni mezi vepřovými půlkami na zpracováni do velko výrobny v Kolíně-západ. Takhle bylo přes hranice převezeno plno Rumunů a bylo jim namluveno, že v Německu dostanou práci a pak v pozdějším čase do Německa převezou i jejich rodiny. Martin si převzal Rumuny, odvedl je do tranzitu a Achim dal určitou částku peněz Heinzovi a Ludvikovi ta Rumuny. Nasedli do svých vozů a rozjeli se svými směry.

Následující den……. Policejní pásky uzavřeli malé parkoviště u silnice B34 směr na Solingen, kde se našla mrtvola zmrzlého Rumuna ze včerejší dodávky. Na místě činu už byla dálniční policie, technici a patolog, který právě ohledával tělo, kde se zastavili Tom se Semirem.
TOM: „ Už něco máte?“
PATOLOG: „ Můžu vám říct, že jde o východního občana – Rumunsko, Ukrajina,……. Z států, kde se mluví rusky. A zemřel – je úplně zmrzlí.“
SEMIR: „ Zmrzlí? Teď na začátku jara?“
PATOLOG: „ Kde zmrznul, vám neřeknu, ale byl těmto chladným teplotám několik hodin. Po pitvě vám řeknu více.“
TOM: „ Jako vždycky.“ Tělo Rumuna dali do železné rakve, patolog odjel do svého království, kde se podívá na zmrzlého Rumuna. K místu činu přijela vínová Octavia a naproti ji běžel přivítat Johanes.
TINA: „ Ahoj Johanesi.“ Přivítala se s ním velkým pohlazením. Pak si všimla ukousaného vodítka. „ To se dělá utíkat Semirovi? A panička by neměla radost, kdybys jí utekl.“ Kousek vodítka Tina odepnula a položila ho na silnici. Ale Johanes měl jiné starosti. Johanes zavětřil stopu. Johanes tahal Tinu z místa činu úplně pryč. „Johanesi, kam běžíš?“ Tina se rozběhla za Johanesem. Semir si chtěl pohladit Johanese, že je hodný, ale…….
SEMIR: „ Kde je Johanes?“ Pak uviděl překousané vodítko. „Ten pes si dělá srandu.“
TOM: „ Už se mu u tebe nelíbilo.“
SEMIR: „ Ale Andreina kamarádka mě zabije.“
TOM: „ Třeba zavětřil stopu.“
SEMIR: „ To jako drogy?“
TOM: „ Třeba.“ Odešli se zeptat Hota a Bonráta.
SEMIR: „ Neviděli jste Johanese?“
HOTE: „ Proč?“
TOM: „ Semirovi utekl.“
BONRÁT: „ Jak ti mohl utéct.“ Semir jim ukázal překousané vodítko. Hote, sebral ze země odpojené vodítko, které sundala Tina.
HOTE: „ Umí si poradit.“
BONRÁT: „ Před chvilkou přijela Tina a někam za Johanesem běžela.“
SEMIR: „ A kam přesně?“
BONRÁT: „ Běžela na opačnou stranu, k přivaděči A20 po té staré silnici.“
SEMIR: „ To je ta tvoje stopa.“ Tom se Semirem nasedli do mercedesu a vyrazili za Tinou. Johanes běžel jako za mlada a Tina ho vůbec nestíhala. Tina se zastavila a vydýchávala se, Johanes se zastavil a běžel za Tinou a štěkal na ni, že musí běžet dál.
TINA: „ Johanesi, ty mi teda dáváš zabrat.“ Johanes běžel dál, a když Tina nabrala síly tak běžela za Johanesem. Johanes dovedl Tinu pod dálnici A20, kde se včera přivezli Rumuni. Johanes skákal kolem jedné kaluže z vody. Tina šáhla rukou do vody a čichla si k ní. „Chladicí kapalina.“ Tina pohladila Johanese a ještě se vydýchávala po běžeckém maratónu. Tina chtěla volat kolegům, ale když pak uslyšela přijíždět auto, tak uložila mobil do kapsy u kalhot.
SEMIR: „ Johanesi, to se dělá utíkat.“
TOM: „ A co náš Johanes vypátral.“
TINA: „ Chladicí kapalinu.“
SEMIR: „ Ta se používá skoro všude.“
TOM: „ Ale patolog říkal, že byl vystavěn chladu několik hodin.“
SEMIR: „ Kdyby ho strčili do mrazáku, tak tam není chladicí kapalina a pak by Johanes nenašel stopu.“
TINA: „ A co chladírenské boxy, ve kterých se převážejí potraviny – maso, nanuky,……. Tam je stála teplota.“
SEMIR: „ To je ono. Jak ses proběhla? Autem to by bylo lepší?“
TINA: „ Jednou člověk udělá něco pro svoje zdraví,…….“
SEMIR: „ Vždyť je to skoro pět kilometrů.“
TINA: „ Na škole jsem byla přebornice na dlouhé běhy.“ ¨
TOM: „ Tak to jde vidět. I Johanes se stal přeborníkem na dlouhé tratě.“ Místo pod dálnici pročesávali technici. Našli stopy pneumatik tranzitu a kamionu.

Na služebně……. Johanes běžel rovnou do svého pelíšku, který měl u Andreina stolu, kde se uložil ke spánku.
SEMIR: „ Miláčku, mám problém.“
ANDREA: „ A prosím tě jaký?“
SEMIR: „ Johanes překousal vodítko.“ Položil na stůl překousané vodítko.
ANDREA: „ To měl Johanes ocelový zuby, aby to překousal.“
SEMIR: „ Tak na to ho zeptej sama.“
ANDREA: „ A jak to, že je tak klidný?“
TINA: „ Dal si trochu do těla. Uběhnul pět kilometrů.“
TOM: „ A ještě mi ztrhal manželku.“
SEMIR: „ Přejdeme k případu. Už se ti dostali do rukou otisky toho Rumuna?“
ANDREA: „ Už jsem je prohnala počítačem. A vypadlo mi jméno Alexander Pavlov. Nebyl trestaný ani žádným zlodějíčkem aut či drogový dealer.“
TINA: „ A co pobyt v Německu?“
ANDREA: „ Na žádných úřadech jsem nenašla jeho vízum či žádost o trvalý pobyt v Německu. Neměl tu ani bydliště a ani rodinu.“
TOM: „ Takže tu byl na černo.“
SEMIR: „ Nevíme, jestli je sám anebo větší parta.“

V malém domku……. V domku se zahradou se ukrývala parta, která převáží rumunské státní příslušníky do Německa, kde dělali transplantace ledvin mladým Rumunům. V jedné malé sanitce se prováděly tyto operace. Všechno dělali pro pár pěkných peněz na černém trhu.

Hote s Bonrátem se ptali sousedů okolo přivaděče na dálnici A20, jestli tu něco podezřelého neviděli. Jedna mladá obyvatelka této malé obytné čtvrti viděla červenou dodávku. Už tu jezdí asi tak měsíc a ještě s jedním kamionem. Objevují se tu ve večerních hodinách.

Komisařové dálniční policie byli u šéfky a informovali ji o případu. Do její kanceláře přišli, Hote a Bonrát.
HOTE: „ Ptali jsme se sousedů v okolí. Jedna obyvatelka nám vypověděla, že měsíc jezdí pod dálnici jeden tranzit a kamion.“
BONRÁT: „ Jednou tu celou akci sledovala. Z kamionu vystoupili několik lidí, jeden je zavedl do tranzitu a druhý dávám peníze lidem z kamionu. A pak se rozjíždí svými směry.“
SEMIR: „ Teď už víme, jak se sem dostal. A je tu větší parta.“
ŠÉFKA: „ V chladírenských boxech. Ale co s nimi chtějí dělat?“
TOM: „ Něco nekalého.“ Do kanceláře přišla Andrea se zprávou od Hartmuta.
ANDREA: „ Hartmut poslal fax, kde je rozbor chladicí kapaliny. Kapalinu, kterou jste našli se používá jenom v chladírenských boxech pro převoz potravin na delší vzdálenosti.“

Druhý den……. Lidé na skládce za městem našli nějaké divné pytle, ve kterých byli kusy těl. Nechali práci prací a zavolali policii. Na skládku se dostal patolog i komisařové od dálniční policie. Na skládce se našla tři rozřezaná těla Rumunů. U Semira, Toma a Tiny se zastavil patolog.
PATOLOG: „ Jedno vám řeknu, že se jedná o tři mužská těla.“
TINA: „ Z Rumunska?“
PATOLOG: „ Možné to je. Těla prohlédnu a dám vám vědět.“
SEMIR: „ Díky.“ Patolog odjel na své pracoviště.
TOM: „ Tak tohle to bude ještě zajímavý.“

Na služebně……. Tom se Semirem seděli ve své společné kanceláři. Během chvilky do kanceláře přišla šéfka s Tinou, která nesla další zprávy od Hartmuta.
TINA: „ Pneumatiky kamionu jsou shodné pod dálnicí A20 a na místě, kde jsme našli zmrzlého Rumuna. A pneumatiky tranzitu odpovídají staršímu typu Ford.“
TOM: „ A co otisky těch mrtvých?“
TINA: „ Andrea je už prověřila. Je to samé jako našeho zmrzlíka.“
SEMIR: „ Neviní občané, přijdou o život.“
ŠÉFKA: „ Už se ozval patolog?“
TOM: „ Čekáme na něho. Jinak se nehneme z místa.“ Ozval se telefon, který vzal Semir.
SEMIR: „ Gerkhan…….“
PATOLOG: „ Mám už něco těch Rumunech.“ Semir ti přepnul na hlasité slyšení.
ŠÉFKA: „ A to je co?“
PATOLOG: „ Na skládce leželi několik týdnů. A teď ti hlavní. Všem byli vyoperovány obě dvě ledviny. A všichni byli omámeny halotanem. Je to dost silný uspávací prostředek, pokud se podává v míře.“
TINA: „ A ty ledviny míří na černý trh.“
PATOLOG: „ Kde za to nějakou pěknou tučnou částku. Ledviny byli odborně vyoperovány.“
TOM: „ A to můžou dělat v nějaké malé místnosti.“
PATOLOG: „Ano, ledviny nejsou tak náchylné jako třeba srdce nebo játra. Ledviny vydrží delší převoz na určité místo.“
SEMIR: „ Ještě něco jste objevil?“
PATOLOG: „ To je prozatím všechno.“
ŠÉFKA: „ Díky za cenné informace.“
PATLOG: „ Nemáte zač. Naschle.“ Semir zavěsil sluchátko.
TOM: „ Takže šachy s lidskými orgány.“
ŠÉFKA: „ Na naše bedra jsme si vzali pěkné sousto. Musíme je co nejdříve z provodit ze světa.“
TINA: „ Stali se obětními beránky.“
ŠÉFKA: „ Zajeďte se podívat na místo, kde jste našli tu chladicí kapalinu. Někde v okolí musí být úkryt. A skládka je blízko jejich úkrytu.“ Tom se Semirem si vzali bundy, Tina si došla pro bundu do své kanceláře a vyrazili na cestu. Dorazili do obytné části, kde bylo viděno auto. Projeli celou obytnou část, ale nic podezřelého nenašli. Setkali se u jedné malé kapličky. Na kapotě BMW měli rozloženou mapu.
SEMIR: „ Někde to tu musejí mít.“
TINA: „ Celý jsme to prohledali a nic.“
TOM: „ Tak zase od začátku.“ Tom se Semirem se koukali do mapy, Tina se rozhlížela do okolí. V dálce zahlédla červený Ford tranzit.
TINA: „ Myslím, že se na nás usmálo štěstí.“ Semir s Tomem zvedli hlavy. Kolem nich profrčel červený tranzit. Nasedli do svých vozidel a sledovali červený tranzit. Tom se ozval přes vysílačku na služebnu.
TOM: „ Kobra11, centrále. Potřebujeme provětřit jednu SPZ.“
ANDREA: „ Tak diktuj.“
TOM: „ GGYN 789. Jedná o červený tranzit.“ Andrea měla během chvilky majitele tranzitu.
ANDREA: „ Majitelem tranzitu je Martin Schultz. Ale ten tranzit byl předtím přihlášený na jednu firmu, ale ta zkrachovala.“
TOM: „ Pošli za námi posily. Jsme někde poblíž Kürten. Někde tu mají svůj úkryt.“
ANDREA: „ Dobře, Hote s Bonrátem jsou na cestě.“ Tom zavěsil vysílačku.

Tranzit dorazil k jejich domku se zahradou. Dálniční policie odstavila svoje vozidla na bezpečném místě poblíž domku. Komisařové tajně přelezli zděnou zeď a potají vnikli do baráku. V sanitce na dvoře byl další Rumun omámen halotanem a lékař se na něho chystal. Tina se dostala přímo do baráku, kde našla pokoj, ve kterém byli Rumuni.
TINA: „Не волнуйтесь. Я из полиции и помочь вам.“ Rumuni kroutili hlavou, že rozumí. Tina odešla pryč. Semir s Tomem odstranili dva chlapy z bandy, uslyšeli další kroky, tak se rychle schovali za betonový sloup. Johan hledal své kamarády, aby mohli pomalu odklízet další mrtvé Rumuni. Ale na jeho zavolání se nikdo neozýval, Johan se ozbrojil, ale než ji stačil použít, Semir s Tomem ho sklidili z cesty. Tina se procházela po domě, kde se pohyboval jako myška. Zastavila se u dveří, které byli poodevřené dveře, kde byl slyšet hlas – jejich hlavního šéfa Gustav Moritz, který mluvil s hlavním odběratelem s orgány. Martin a Heinz zahlédli, jak Tina poslouchá rozhovor a k Martinovi s Heinzem stála zády. Martin s Heinzem ji zahlédli v jednom zrcadle, které stojí na chodbě v blízkosti schodiště. Martin napadl Tinu ze zadu, tím ji ozbrojil, pěkně ji držel pod krkem a odešel s ní za Moritzem do jeho kanceláře, který dohovořil s odběratelem.
MORITZ: „ Koho tu máme?“ Heinz prohledal Tininy kapsy. Vyndal ji služební průkaz, který předal Moritzovi. „ Vrchní komisařka Kranichová. Od dálniční policie. Tak to jste vy, co děláte na případu.“ Moritz vrátil Tině služební průkaz do náprsní kapsy její bundy. Tina se pořád Martinovi cukala, až se mu nakonec vykroutila úplně a rychle utíkala pryč z místnosti.

Všichni tři začali střílet po Tině, která jen tak, tak unikla kulkám. Při utíkání si ze země vzala svoji zbraň a začala se bránit střelbou a Heinze smrtelně postřelila. I rozstřelili krásné zrcadlo na chodbě. Semir s Tomem zpozorněli a vydali se za hlukem střelby. I lékař v sanitce zpozorněl, ale o toho se postarali, Hote s Bonrátem. Tom se Semirem chtěli vběhnout do domu, ale měli ušetřenou práci, protože Tina s Moritzem a Martinem po sobě stříleli v přízemí, kde se mohli zapojit i Semir s Tomem. Moritz s Martinem se blíži k zadnímu vchodu, kde mají své auto, když se k nim dostali ke svému vozidlu, tak s ním ujížděli na silnici B45. Dálniční policie se hned za nimi vydala v BMW a Tina se postarala o Rumuny.

Martinovo auto se po silnici řítilo jako neřízená raketa, ale BMW jim bylo pomalu v patách. Několik kilometrů před nimi měli hasiči cvičení – inscenovanou nehodu, kde byla sanitka a policisté. Šlo o nehodu, kdy se srazil autobus, auto a motocykl. Hasiči se starali o ropu, která vytekla do přírody. Tom se ozval vysílačkou na služebnu.
TOM: „ Kobra11, centrále. Potřebujeme posily na B45, pronásledujeme černé Volvo
AKV 3421.“
CENTRÁLA: „ Rozumím, ale B45 je uzavřená kvůli cvičení.“
TOM: „ A na jak dlouho?“
CENTRÁLA: „ Na celý den.“
TOM: „ Díky.“ Zavěsil vysílačku.
SEMIR: „ To je snad vtip.“
TOM: „ Musíme je otočit zpátky. A dostat je na B33.“
SEMIR: „ Nebo na A3.“ Martin s Moritzem zahlédli cvičení na silnici.
MARTIN: „ A co mám teď dělat?“
MORITZ: „ Otoč to! Tu barikádu neprorazíme.“ Martin otočil své auto kolem své osy a jel naproti BMW.
SEMIR: „ Kdo z nás dřív uhne?“
TOM: „ On.“ Když se k sobě blížili, tak se navzájem vyhnuli, Semir otočil své BMW okolo své osy a vyrazil za Martinem. Ale Moritz tuto honičku nemohl vidět a tak ji trochu okořenil kulkami. Tom jim vracel palbu zpět. Martin prorazil zátarasy na začátku B45 a najel na dálnici A3, Tom se ozval na centrálu, že se objevili na dálnici A3, kde Martin s Moritzem skončili v kamionu, který převážel chemická hnojiva do Dánska. Ale před tím Martinovo auto najelo na zbytky – pneumatik a udělané rampy z nehody, Volvo letělo vzduchem, proletělo karavanem a nakonec skončilo ve stojícím kamionu s chemickými hnojivy. BMW zastavilo poblíž nehody a komisaři se vydali za Martinem a Moritzem do kamionu. Během chvilky byli na místě kolegové.

V domě bylo postaráno o Rumuny. Rumuni se museli legitimovat a v brzké době budou opět dovezeni do své rodné země Rumunska.

Konec!!!

Překlad:
„Potresti disegnarlo?“ – „Mohli byste nám to nakreslit?“
„Не волнуйтесь. Я из полиции и помочь вам.“ – „ Nebojte se. Já jsem od policie a pomůžu vám.“

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 039 - Obětní beránci
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma