AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Nemohu jinak
Tess


Založen: 19. 10. 2007
Příspěvky: 35
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ahoj lidi,
kus léta je nenávratně fuč a tak jsem se rozhodla okořenit fórum malou depresivní povídkou.

Proč zrovna depresivní ? teď , ve slunci a deštěm zalitém kraji?
Protože se tak cítím a mám k ní své důvody. Rolling Eyes

Budu ráda, když najdete chvilku na její přečtení a pokud Vám bude stát za komentář, budu ještě raději.

Ještě prosím všechny jímž povodeń převrátila život naruby, přijměte moji nejúpřimnější podporu a věřte že bude lépe. Vím že to jsou jen slova v suchu sedícího pražáka, ale jsem s Vámi a myslím že zde na fóru nejsem sama .

NEMOHU JINAK

S hlubokou pokorou v duši hleděl na její pracovní stůl, ležel na něm složený list papíru, částečně zakrytý květem rudé růže.
Položil jej tam třesoucí rukou a bolestí v srdci, kterou již tolikrát prožil. Po této noci neměl na vybranou už nemohl jinak. Tíha osudu osamoceného pěšáka s ním zahrála divokou partii a právě teď cítil že prohrává.

Když tento list psal, nevěděl jak začít, jen nadpis mu pár dní ležel v hlavě. Cítil že právě teď musí říci své poslední slovo , právě teď.

,,Nemohu jinak“ stálo na bělostném listě malým úhledným písmem jaké mívají spíše ženy. Lehounce ozdobné velké litery dodaly na vážnosti a hloubce rozhodnutí, kterým se tolik trápil a jejímž vyslovením se ulevilo jemu samotnému. Z úcty k osobě jenž je určen přiložil i rudý květ jenž vyslovil zbytek.
Věty které psal, mu diktovalo samo srdce a on je jen pomocí mozku přenesl na papír.

,,Vážená, nebo spíše milá paní Engelhardtová,
znáte mé pocity snad lépe nežli já sám, stála jste po mém boku při nejhrůznějších chvílích mého života a víte že jsou chvíle kdy bez příčiny dospívám k závažným životním rozhodnutím, kdy úvahy o životě a smrti nabývají reálných rozměrů, jež mě naplňují až po konečky prstů a já musím o své sokyni přemýšlet . Musím ji vzít na vědomí včas , dříve nežli ona vezme vědomí mě. Často jsem cítil její chladný dech, často mě objímaly její prsty a táhly tam odkud není návratu. Stál na prahu věčnosti a já se nedal jejím touhám všanc.
Ještě nechci pohlédnout ji do tváře, protože ti co to udělali mi navždy odešli. Stál jsem nad jejich hroby a má duše rvaná úzkostí a její nenasytností bránila se, a stále brání.

Vy ji znáte, i Vás chtěla převést přes řeku Stix. Jak asi vypadá? je to pokroucená kostra zahalená v kápi ?, nebo má dívčí tvář jež odcházejícím usnadní vložit se do její náruče?, Bože ne! nechci, ještě ne! Dej mi sílu vzdorovat těm věčným silám osudu .

Vzala mi již příliš mnoho, přátelé i nepřátelé, má na svědomí mou hlubokou bolest jež právě cítím. Dálnice je jí plná a já už nechci být její návnadou.
Ne, nebojím se jí, nikdy jsem se nebál, jen respekt z její nevítané přítomnosti mi ježí chlupy na rukou a nutí k větší odpovědnosti k sobě samému, k lidem které mám rád.

Všechny jsem je viděl umírat a všem patří mé upřímné, věčné přátelství. Mnohokrát se omluvil, za svoji nepřítomnost v minutě když bojovali o svůj život. Mučil se vzpomínkami a potácel v depresi. Mnohokrát se ptal proč, proč zrovna oni.
Jaké privilegium se mi dostává, a proč mě můj anděl stále chrání?“

Při psaní mu Srdce divoce bušilo a prsty křečovitě svírali pero, jen těžce je ovládal. Horká slaná slza ukápla na rozepsaný list, nesnažil se ji setřít, sama se po chvíli odpařila a jako stopu své přítomnosti lehounce zvlnila místo dopadu.
Služebna zející prázdnotou, tma , věčně blikající kontrolky počítačů. Měl možnost v tuto noční hodinu dát průchod svým citům a podělit se s temnotou o své bolestné pocity. Loučil se v duchu s každým kdo obývá tuto rušnou místnost a modlil za jejich zdraví . Jen pohlédnou na židli naproti svému pracovnímu stolu se bál, a také to neudělal.

,,Před lety jsem se cítil jako orel stoupající ke slunci, abych se v zápětí střemhlav vrhnul na svoji kořist. Opíjel se sebeuspokojením, miloval pachuť adrenalinu v hrdle a dnes?....Dnes mám pocity ptáčete které se chystá na svůj první let, čekám na příznivý poryv větru jež mě zvedne do oblak. Někdy je to čekání až příliš dlouhé a já nemohu a nechci riskovat životy kolegů a přátel .

Je to jen pár dní kdy jsem se vrátil z nemocnice a kde jsem měl hojně času na své úvahy, ale věřte drahá Anno, je čas předat svá křídla. Svoji dávku štěstěny jsem si již vybral, andělé tu nejsou napořád .
Prosím, prosím věřte že nemohu jinak.

Navždy Vám oddaný.
Semir Gerkhan


Věděl že až zavře za sebou dveře, už nikdy nevstoupí, nechtěl se loučit, nechtěl být vystaven smutným pohledům svých kolegů, nebyl tak silný.

Pod podpis přidal své P.S
,,Zařídím předáni služební zbraně i klíčů od auta a zašlu oficiální výpověď“

Naposledy očima přejel po místnosti kterou nikdy nezamykala. Pečlivě kontroloval každičký detail vkusně zařízené kanceláře, cítil známou vůni jejího parfému a prsty lehoulince přejel po kožené židli tak, aby si všechny jeho smysly zapamatovali tento okamžik.
Pravou rukou uchopil chladný kov kliky a s pohledem upřeným na rudou růži tiše vyklouzl ven.
Neotoči se . V duchu, tak jako vždy spočítal schody které seběhl a venku nasál čerstvého vzduchu.
Ze svého auta vyndal malého, ze stříbrného kovu vyrobeného pavoučka. Ten lesklý kousek kovu mu měl nosit štěstí, a do jisté míry i nosil. Sevřel ho v dlani a usmál se,
dárek od ženy, muži si na hloupé pověry nepotrpí.

Nezvykle chladný déšť stékal po jeho skráních a někde hluboko pod límcem košile se měnil v nepříjemnou břečku. Nevnímal jej, mysl bloudila v hluboké i nedávné minulosti.
Bolela jej sebemenší vzpomínka na přátele které opouští i na ty které opustili jeho.

Nevěděl co bude dál, nepřemýšlel o své další kariéře, služebna byla jeho druhý domov a i když to nebylo vždy lehké, vrátil se rád s novou chutí do práce. Smířený sám se sebou odcházel pěšky a věděl že domů to je daleká cesta. Nevadilo mu to, dost času na myšlenky.

Konec
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Sad krásné, nádherné, úžasné, skvostné, vynikající....a takhle bych mohla pokračovat dokud by mi nedošla synonyma
Opravdu Tess sice smutné, ale nádherné a velmi pravdivé. Crying or Very sad
Živě jsem si Semira představovala v každém slově, jako bych to viděla před sebou. Kdybych měla vyznačit co se mi líbilo nejvíc, musela bych citovat celou povídku. Líbilo se mi každé slovo co si napsala. Budu se opakovat, ale to je jedno. KRÁÁÁÁSNÉ! Very Happy

K tomu začátku, ty povodně jsou hrozné, nedokážu si předtavit co bych dělala, kdyby se mi to stalo.
A nechápu ty, kteří jsou schopni si vzít foťák nebo kameru a jet se na to neštěstí druhých podívat, jako turisti do zoo. Radši pomocnou ruku by jim měli podat!
Mad

_________________
"Počkat! Kam se to hrnete!
"Jdu s váma!"
Semir: "Prosím vás. To není nic pro začátečníky!Nechci vás urazit.Jste dobrej kikboxer a prvotřídní kapsář a zvysoka kašlete na předpisy!Pojďte semnou.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Tess, díky za povídku, až se konečně dostanu do komentovacího módu, určitě pošlu reakci - zatím jdu psát slíbený dopis Smile

ještě předtím se Ti omlouvám za spam, písnu názor pro Pajasekačku: Pájo, kdybych byla blízko povodně, také bych se tam šla podívat a dost možná i s foťákem a kamerou - byť tak, abych nikomu nezavazela. Nevidím na tom vůbec nic špatného. Není to přece užívání si lidského neštěstí - příroda povodní podala demonstraci své ohromnosti, své síly a majestátu. Opravdu nepovažuji lidi, kteří se šli podívat, co taková demostrace obnáší, za zhovadilé, pokud se přitom chvali slušně a s respektem k obětem. A že fotili a natáčeli? A proč by ne? Vždyť mohou svým dětem či blízkým ukazovat poučné záběry o síle přírody a katastrofě. A ty, kteří se na ty záběry mohou podívat teď, možná takové svědectví přesvědčí k příspěvku. Jak říkám - sama bych se tam podívat určitě šla a necítila bych to jako nemorální.

A to jsem u jedné povodně osobně byla a pomáhala jsem místním obyvatelům ve špíně a dešti ochránit jejich majetek, když jsem spolu s ostatními plnila pytle pískem a kladla je podél rozvodněné řeky, ač mně osobně by se následky povodně asi nedotkly - byla jsem tam jen ubytovaná a mohla jsem odjet. Ale věř mi, že pohled na rozbouřenou říčku, která se jindy plazí po dně a ten den sahala až po most, byl prostě a jednoduše naprosto fascinující. Nevím, proč by se na to lidé nemohli jít podívat Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Povídka byla fantastická. Asi tě i chápu. Nálada je v tyto dny malinko pochmurná. Tobě se ale i přesto povedla hezká povídka.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Já... nemám slov. Tess, jestli někdy Kobra nějak skončí, tak chci, aby skončila přesně takhle. Je to bravurní. Úplně u toho slyším Semirův hlas, vidím písmo, načmarané jeho pravačkou, vidím tu tichou slzu, která si již tolikrát probojovala cestu na povrch... Nádherné, smutné, úžasné, dojímavé... Embarassed

Pája: také jsem si před pár lety, když jsem byla v Ústí, fotila povodně. Nepřišlo mi, že bych dělala něco špatného... doma jsem pak ukazovala, jak strašné to tam je. Jezdíme po cestě, která byla zaplavená, k tetě, tak nás zamrazilo z té masy, co tam tekla...

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Tess


Založen: 19. 10. 2007
Příspěvky: 35
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Děkuji všem za kometář.

Tahle povídka byla jedna z těch rychlovek, které mě napadají při nějakém velkém emociálním vypětí. Bohužel jak jsem
již psala, toto léto mě citově příliš zasáhlo.

Omlouvám se pokud není stylysticky dobře napsaná, možná i nějaká chyba, a možná že takové rychlokvašky by neměly spatřit světlo světla ale psaní mi vyčistí hlavu.

Jsem moc ráda že můj ,,mozko-výplach". někoho zaujal.

Tess
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Zaujaly mě drobné detaily, třeba písmo, jaké jsi mu přisoudila - a zároveň i vzletný jazyk, který jsi celé povídce přiřadila. A nejen povídce, ale i pisateli onomu dopisu - kdo by to do něj řekl? Zaskočily mě opravdu honosné a symbolické příměry, které pisatel používá a které mi na něj nesednou. Ale co já vím, co se v jeho malé hlavičce skrývá - je fajn, že Ty ses do toho rozkrývání pustila Smile

Je mi ho líto, tolik milovaných lidí mu umřelo Sad myslím, že takto, pokud na něj přijde řada, bude realizován jeho odchod z Kobry 11 i v TV.

Dobře napsaná povídka, Tess, díky za ni!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Nemohu jinak
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma