AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 027 - Roztomilí, ale nebezpeční
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
tak vám přináším další moji povídku z novější doby, co jsem přepsala do počítače. Tak doufám, že se bude líbit.


Dětem se pomalu blížili dny velkého nic nedělání – letní prázdniny, ale ještě pár týdnů si musí počkat na konečné vysvědčení. Ve vzduchu bylo cítit jarní i letní atmosféra a teploty byli dost vysoké.

Dálniční policie měla po dlouhé době volný víkend. Tina s Tomem a dětmi byli pozváni k Tininým rodičům na nedělní oběd. U paní Berghammerové byl Hartmut, kde si vyzvedával malou Natálku. Hartmut přinesl malou pozornost paní Berghammerové za hlídání Natálky.
MATKA: „ Hartmute, to jste nemusel.“
HARTMUT: „ Je to jenom taková malá pozornost.“
MATKA: „ Tak teda moc děkujeme. A nechcete zůstat na oběd?“
HARTMUT: „ Ne, děkuji za pozvání, ale bude lepší, když půjdeme, doma toho máme plno na práci. Děkuji za hlídání a i nový vůz.“
OTEC: „ To byla maličkost. Rád vyhovím a nabírám nové zákazníky.“
NATÁLKA: „ Tati, zůstaneme. Příjde Martin s Péťou.“ Jen co to Natálka řekla tak do rodinného domku přišla rodina Kranichova.
TINA, TOM: „ Ahoj.“
MATKA, OTEC: „ Ahoj.“ Martin a Péťa letěli za babičkou a dědou se s nimi přivítat.
NATÁLKA: „Tak zůstaneme.“ Všechny děti začali skandovat jako na Expedici Apalucha.
TOM: „ Hartmute, máš to marný. Děti mají větší rozhodnutí.“
TINA: „ Přece jim nezkazíš jejich radost.“
TOM: „ A taky se pochlubíš, kde jsi to byl.“

Druhý den ráno……. Semir jel na služebnu po několika týdnech. Po chvilce jeho BMW ztrácelo danou rychlost a Semir zajel do odstavného pruhu, kde jeho BMW úplně dojelo.
SEMIR: „ Autíčko nenechávej mě ve štychu. První den v práci po dovolené.“ Ale na přístrojové desce svítala oranžová kontrolka ve tvaru benzínové pumpy. „To se mi jenom zdá.“ Dal výstražná světla a pak volal Tomovi, jestli by ho neodtáhl na benzínku.

Po dálnici A33 si jel velký kamion z Amsterdamu. Kamion převážel pěkné malé plyšové hračky různých druhů. Tento kamion sledovala černá Alfa Romeo s kolínskou SPZ. Kamion měl namířenou jednoho skladištního prostoru pro jeden obchod s hračkářstvím v Kolíně-Bonn. Lidé z Alfy Romeo měli na tento kamion velký zálusk, protože převáží velmi cenný náklad.

U Schrödera karavanu s občerstvením byli, Hote s Bonrátem, kde si dělali malou přestávku. Po chvilce přijela vínová Octavia, Tina zašla rovnou za Hotem a Bonrátem. Pod velkým slunečníkem si Tina sundala sluneční brýle a dala si je na hlavu.
TINA: „ Ahoj.“
HOTE, BONRÁT, SCHRÖDER: „ Ahoj.“
SCHRÖDR: „ Kde jsou kolegové?“
TINA: „ To opravdu netuším.“
HOTE: „A kdy má nastoupit Semir?“
TINA: „ Dneska a Hartmut přijel už včera. Abyste byli v obraze.“
BONRÁT: „ Nejčerstvější zprávy dne.“
SCHRÖDER: „ Čím posloužím?
TINA: „ Jako minule.“
SCHRÖDER: „ Rozumím.“
HOTE: „ Schrödere, kde to je tvoje překvapení.“
SCHRÖDER: „ Už se na tom pracuje. Já stíhám všechno.“

Semir se mohli ukousat nudou, než přijel jeho zachránce Tom. Semir si začal číst z nudy katalog dopravních sazeb a porušování dopravních předpisů na dálnicích a silnicích. O pár minut později Semir zahlédl ve středovém zrcátku přijíždět šedostříbrný mercedes. Semir vystoupil z auta k němu, přišel Tom.
SEMIR: „ Kde si tak dlouho?“
TOM: „ Všude jsou samé zácpy. Před prázdninami začínají kopat silnice.“
SEMIR: Jako každý rok. Až jsem si z tý nudy začal číst dopravní sazebník.“
TOM: „ Chceš se dostat na úroveň Bonráta a Hota. A co pak se stalo tvému plecháči.“
SEMIR: „ Došel mi benzín.“
TOM: „ Ale nejbližší benzínka je až za 10km a tam je i výjezd.
SEMIR: „ Pravidla silničního provozu znám jako své boty. Tak buď té dobré laskavosti a lásky ke svému parťákovi a odtáhni mě na tu benzínku.“
TOM: „ Když jsi to tak hezky řekl, tak tě nenechám ve štychu.“ Když se mezi sebou dohodli, tak Tom odtáhl Semira na benzínku. Mezitím na A33 se muži v černé Alfě připravovali a akci. Kamion chtěli odvést do svého úkrytu, kde by si vzali svoje zboží, ale měli menší problém – bylo jich na tu akci málo a tak museli nějak improvizovat. Spolujezdec vytáhl zbraň a začal po kamionu střílet, ale při kličkování se pořád strefovat do nákladního prostoru, ale ne do pneumatik.

Tina, Hote a Bonrát čekali u stolečku na Schröderův zázrak. Schröder přinesl na velkém talíři vzletně udělané palačinky. A položil před ně.
SCHRÖDER: „ Palačinky alá Schröder. Recept je přímo tajný. Přeji vám dobrou chuť.“ Každému dal vidličku.
HOTE: „ Tino, zakroj jako první.“
BONRÁT: „ Dáma má přednost.“
TINA: „ Tak dobře.“ Zakrojila do palačinky a ochutnala.
SCHRÖDER: „ Tak co? Chutná?“
TINA: „ Schrödere, klobouk dolů. Je to fa t výborný.“
SCHRÖDER: „ Díky. Jsem rád, že chutná.“ Hote a Bonrát ochutnali také.
HOTE: „ Moc dobrý.“
BONRÁT: „ Fakt vynikající.“ Všichni se cpali dobrou Schröderovou palačinkou. Schröder spokojeně sledoval jak jim chutná. Z vínové Octavie se ozvala vysílačka.
CENTRÁLA: „ Centrála všem vozům. Černá Alfa Romeo se státní značkou MXK 320 se řítí po A33 na 167,5km směrem Kolín-Bonn. Spolujezdec Alfy střílí po kamionu z Holandska.“
TINA: „ To je přece kousek od nás.“ Odložila vidličku a rychle šla k vozu. Vzala vysílačku. „Tady Kobra1, přebíráme to.“
HOTE: „ Ale né…….“
BONRÁT: „ To nám přece nemůžeš udělat.“ Tina přišla k nim., stoupla si k nim ze zadu a rukama je objala po jejich ramenou.
TINA: „ Řekněte Schröderovi možná, že vám to dá do krabičky sebou.“ Odešla do Octavie, nasedla a odjela. Schröder rychle dal palačinku do krabičky, Hote ji zbalil a nasedli do policejního Porsche. Černá Alfa Romeo zblejskla vínovou Octavii ve zpětném zrcátku.
HELMUT: „ Máme za zadkem poldy.“
AXEL: „ Tak se jich zbav. Ten kamion musíme dostat.“ Helmut se vyklonil z okénka a začal střílet po vínové Octavii. Tina se vyhýbala kulkám a také se bránila střelbou. Tinina kulka se zavrtala do nádrže s benzínem černé Alfy. A kdyby dál střílela tak by vyletěli do vzduchu a benzín vytékal na dálnici. Helmut prostřelil kamionu pneumatiky, řidič kamionu kormidloval po dálnici, ale po pár vteřinách řidič kamionu neměl šanci udržet kamion na kolech a tak se převrátil na dálnici. Tina prudce zabrzdila před kamionem, ale za Octavii se dělala jedna velká nehoda. Auta do sebe narážela jako divá. Tina vyběhla z auta a šla napomoct řidiči kamionu, do kterého vletělo, dalo auto, když Tina s řidičem utekli do bezpečí. Hote s Bonrátem se protlačili nehodou až k Tině a řidiči, kteří byli u vínové Octavie. Tina už dala vědět na služebnu, co se stalo. Černá Alfa Romeo zmizela jako kdyby se propadla do země. Během pár minut zde byli kolegové, sanitky a hasiči. Tina se zastavila u jedné lesní cesty z dálnice. U ní se zastavili, Hote s Bonrátem. Tina se zakoukala na malý betonový výstupek ze země, který měl stopy oleje a benzínu.
TINA: „ Jediná možnost kam se ztratila černá Alfa Romeo. Budou ji muset odstavit, protože jim odtéká olej a benzín.“
HOTE: „ Takže tu mají úkryt.“
TINA: „ Už víš něco o tom kamionu?“
BONRÁT: „ Ten kamion jel z Amsterdamu do jednoho skladiště v Bonnu. Převážel plyšové hračky.“
HOTE: „ To chtěli ukrást hračky. Co by s nimi dělali.“
TINA: „ Třeba v těch plyšákách je něco cenného. Ať se na ně podívá Hartmut.“
BONRÁT: „ Dobře. Už se na tom pracuje.“
TINA: „ Hote, pojď se mnou se podívat na ten úkryt. Bonráte, kdyby přijeli Semir s Tome tak jim řekni, kde jsme.“
BONRÁT: „ Rozkaz.“ Tina s Hotem odešli po cestě do hlouby lesa a sledovali stopy oleje a benzínu. Mezitím přijelo BMW a mercedes. Tom se Semirem zašli rovnou za Bonrátem. „Ahoj Semire. Tak tě vítám.“
SEMIR: „ Díky. Kde máš Hota a Tinu?“
BONRÁT: „ Šli se projít do lesíka. Mají údajně úkryt, kde by se mohli skrývat naši pachatelé z černé Alfy Romeo. Ještě se nevrátili.“
TOM: „ Tak se na ně půjdeme podívat.“
SEMIR: „ To samý jsem měl taky na mysli.“ Skupinka následovala stopy Tiny a Hota. Tina a Hote, byli v malém domku a obhlíželi si domek zvenčí. Vedle domku stála černá Alfa Romeo a stopy dalšího auta, kterým ujeli. Pak se šli podívat do domku. Hote, uslyšel hlasy.
HOTE: „ Někdo sem jde.“ Raději se ozbrojil. Tina se nenápadně podívala z okna a zahlédla 3 postavy.
TINA: „ Hote, nemusíš se bát. To jsou naši kolegové.“ Hote, přišel k Tině. Založil svoji zbraň. „Pojď mi pomoct odtáhnout jednu bednu. Ono to spíš vypadá na truhlu.“ Tina s Hotem si vzali bílé gumové rukavice, aby nezanechali svoje otisky na truhle a vytáhli z dřevěné podlahy velkou a těžkou dřevěnou truhlu.
HOTE: „ Co v tom tak může být?“
TINA: „ To se hned dozvíme.“ Pomocí paklíče Tina otevřela zámek na truhle. Když do domku vstoupil Semir s Tomem a Bonrátem. Tina otevřela víko od truhly.
SEMIR: „ To jsou mi poklady.“ Všichni se koukali na obsah truhly, kde byl malé kulaté prášky – drogy. Jednalo se o krek. Krek byl, dám do velkých igelitových sáčků a v tomto sáčku byli menší pytlíky s drogou a ještě byli nasáčkované do ještě malých pytlíčků.
TINA: „ Tak mám takové tušení, že to samé bude i v plyšových hračkách z Holandska.“
TOM: „ Už jste něco našli?“
HOTE: „ Venku jsme našli stopy od pneumatik a černou Alfu Romeo.“
SEMIR: „ Ať se na to tady podívají technici.“
V úkrytu…….
AXEL: „ Šéfe, máme problém.“
LUDVIK: „ Jakej?“
HELMUT: „ Všechno zboží mají fízlové.“
LUDVIK: „ To je snad vtip. Víte kolik milionů v tom je?!“
AXEL: „ Víme, ale…….“
LUDVIK: „ Jaký ale?!“
HELMUT: „ Fízlové se tam objevili moc rychle. Takže celý kamion mají fízlové.“
AXEL: „ A už asi objevili i ten domek.“
LUDVIK: „ VY dva jste……. Ten krek musíme dostat zpět. Jinak budu…….“
HELMUT: „ My to napravíme.“
LUDVIK: „ To bych vám radil a co nejdříve. A taky zjistěte, kde to naše zboží je.“
AXEL: „ Jistě náš šéfíku.“ Oba dva se sebrali a odjeli k domku u dálnice A33, ale tam už byli technici a plno policistů. Jejich auto zastavilo několik metrů dál, aby je neviděli.
AXEL: „ To snad né.“
HELMUT: „ Dneska nám to nějak nevychází.“
AXEL: „ Za to nám šéf utrhne hlavu. Tak musíme zjistit, kdo to má nastarost.“
HELMUT: „ Souhlasím.“

Okolo domku se motali technici a sbírali nejrůznější stopy k dopadení mladíků a o co tu jde. Po celém domku bylo plno otisků prstů, zajistili černou Alfu Romeo a plno dalších stop. Naši komisařové dálniční policie stáli u stříbrného BMW, kam přišel, Hote.
TOM: „ Nějaké novinky?“
HOTE: „ Ve sklepě domku se našli další balíčky, plno otisků a SPZ Alfy je falešná.“
SEMIR: „ Takže tu máme plno plyšáků, několik kilo nějakých prášků a ani nevíme, co to je a plno dalšího stop.“
TOM: „ To ti ten první den začíná pěkně. Takže ti dva chtěli ukrást kamion. Je lepší, když je na to více lidí.“
TINA: „ Tak třeba pracují jenom ve dvouch.“
SEMIR: „ Ať Hartmut se pořádně podívá na ty otisky.“
TOM: „ Tak se zajedeme podívat na služebnu. Třeba Andrea něco našla o tom kamionu.“

Na služebně…….
ANDREA: „ Prověřila jsem si obě dvě adresy v Amsterdamu i tu skladištní halu. Obě dvě to jsou ziskové firmy a dlouho spolupracují. Všechno okolo nákladů souhlasí.“
TOM: „ Teď musíme počkat na otisky prstů.“
ANDREA: „ Abych nezapomněla, pro ty plyšové hračky si přijede majitel skladiště a obchodu.“
SEMIR: „ Ale ty plyšáci jsou u Hartmuta.“
ANDREA: „ Řekla jsem ji, kde je najdou.“
ŠÉFKA: „ Tak informujte Hartmuta, ať jim je vydá.“
TINA: „ Aspoň by si Hartmut trochu přivydělal.“
TOM: „ Tak ho poctíme svoji návštěvou.“

V úkrytu…….
ALEX: „ Šéfe, i náš malý domek mají v hrsti poldové.“
LUDVIK: „ Sakra.“
HELMUT: „ Ale stále nevím, kam je odvezli.“
LUDVIK: „ Tak to koukejte zjistit. Nebo s vámi je ámen.“
ALEX: „ Rozkaz šéfe.“

Na KTU……. Hartmut byl zasypán plyšáky a nikam se ani nehnul.
SEMIR: „ Tady to vypadá.“
HARTMUT: „ Jako po atomové bombě. Asi si vyvěsím cedulku, že prodávám plyšáky. Aspoň si trochu přivydělám.“
TOM: „ Našel jsi něco?“
HARTMUT: „ Ty plyšáci jim pomohli, aby z Holandska do Německa propašovali krek. A krek je také v té tuhle a dalších bednách.“
TINA: „ A kolik toho je?“
HARTMUT: „ Přesně jsem to nevážil, ale odhadem to vidím tak na 50kg.“
SEMIR: „ A odběratel jim dá za to pěkné milionky.“
HARTMUT: „ A co mám dělat s těmi plyšáky? Mám si tu udělat hračkářství?“
TINA: „ Pro ty plyšáky si přijede majitel a odveze si je.“
HARTMUT: „ Tak to se mi ulevilo.“
TOM: „ A co otisky?“
HARTMUT: „ Je jich strašně moc. Bude mi chvilku trvat, než to dám do kupy a navíc se mi nedostali do ruky. A co ten krek?“
SEMIR: „ Jen ho pěkně ulož do bezpečí.“
HARTMUT: „ A ještě něco. Ten krek je docela dost kvalitní a o něho má zájem ve Španělsku, Anglii, Skotsku a další státy na východ.“
TOM: „ A teď víme, kam se obrátil na odběratele.“
HARTMUT: „ Krek zítra odvezu do našeho centrálního skladu, kde bude zničen.“
SEMIR: „ Až budeš mít hotové ty otisky tak dej vědět.“
HARTMUT: „ Rozkaz.“

Helmut měl svého dobrého kamaráda Markuse u policie. Spolu se znají od malička. Markus se pokusil všechno zjistit, co po něm chtěl Helmut.
HELMUT: „ Máš ty informace?“
MARKUS: „ Víš, co jsem teď udělal? Hledal jsem informace o kolezích a za to by mě mohli vyhodit.“
HELMUT: „ To bych nerad, ale nutně to potřebujeme.“
MARKUS: „ Něco jsem zjistil. Ten případ vyšetřuje dálniční policie. Na tom případu dělá jistý Semir Gerkhan, Tom a Tina Kranichovi. Jejich přímou nadřízenou je Anna Engelhardtová. To vaše zboží je na jejich technickém oddělení. Ale při takové množství se odváží do centrálního skladu, ale nemám tušení kam.“
HELMUT: „ Prosím zjisti mi to. Můj šéf na tom trvá. A ještě něco o těch komisařích.“
MARKUS: „ No dobře, ale jde mi o krk.“
HELMUT: „ Máš to u mě.“

Na služebně……. Hartmut zajel na služebnu. Tom se Semirem seděli ve své kanceláři. K nim do kanceláře přišel Hartmut se spisy.
TOM: „ Už máš něco?“
HARTMUT: „ To bych tu asi nebyl. Prošel jsem všechny otisky. Z naší databáze mi vypadla dvě jména – Axel a Helmut Lorenzovi. Oba dva se pohybují na drogové scéně několik let. Jejich šéfem je jistý Ludvik Missing. Poslední roky obchoduje pouze s krekem. Hlasně se zajímá o státy, kde se to jenom hemží mladými lidmi – letní střediska.
SEMIR: „ Co ty pneumatiky?“
HARTMUT: „ Patří terénnímu vozidlu. Podle vzorku se jedná o Volkswagen TOUREG. Alfa Romeo je čistá jako sklo, kromě otisků Lorencových.“
TOM: „ Určitě máš ještě něco.“
HARTMUT: „ V domě se našli otisky bot asi 3-4 osob. Abych nezapomněl. Ty plyšáci byli označeni, kteří mají v sobě krek a kteří ne. A je toho nejméně 100kg za 200mil €.“
TOM: „ Naši přítelíčkové si nenechají ujít svůj krek.“

V úkrytu………. Helmut a Axel zašli za svým šéfem do jeho kanceláře.
LUDVIK: „ Kde je naše zboží?“
HELMUT: „ NA technickém oddělení dálniční policie. Zítra se bude převážet do jejich centrálního skladu ve Wedenu, kde bude zničen.“
LUDVIK: „ Tak se o to postarejte. Je mi jedno jak, ale těch 100 kilo chci zítra vidět v mojí kanceláři.“
AXEL: „ Jistě.“
LUDVIK: „ A co ještě víte o té dálniční policii?“
HELMUT: „ NA tom případu dělá Semir Gerkhan a manželé Kranichovi. Služebnu vede Anna Engelhardtová.“
LUDVIK: „ Co jsou zač ty Kranichovi.“
HELMUT: „ Tina a Tom Kranichovi. Spolu jsou už několik let. Mají spolu dvě děti. Kranichová pochází ze slunné Itálie. Do Německa se přestěhovala před několika lety, zde žijí i její rodiče a bratr.“
LUDVIK: „ A je aspoň krásná?“
HELMUT: „ Tak se podívej sám.“ Podal šéfovi Tininu fotku v jednom starším novinovém článku. Na dalších fotkách byli Semir a Tom.
LUDVIK: „ To je ale kus. A mám takový nápad.“
AXEL: „ To bude asi něco velkého.“
LUDVIK: „ To si piš, že ano. Na tu zítřejší akci zapomeňte. O krek se postaráme společně.“
HELMUT: „ NA čem spočívá tvůj nápad?“
LUDVIK: „ Výměna kreku za vrchní komisařku Tinu Kranichovou.“
AXEL: „ To tu ještě nebylo. A jak to chceš udělat?“
LUDVIK: „ Nápad se mi rodí v hlavě.“

Druhý den……. Semir byl dávno na služebně a seděl ve své kanceláři. Tom přišel na služebnu a po cestě se zdravil s kolegy a s Andreou.
SEMIR: „ Ahoj.“ Kde pak máš drahou polovičku?“
TOM: „ Ahoj. Tina tu měla být.“
SEMIR: „ Tak se třeba zastavila u otce……. Vysvětlení se vždy najde.“ Do kanceláře nakoukla Andrea.
TOM: „ Něco se děje?“
ANDREA: „ Máte práci. Nehoda na A49 ve směru na centrum, 91km. Hote a Bonrát jsou na místě.“
SEMIR: „ Je někdo mrtvý?“
ANDREA: „ Ne, jenom těžce a lehce zraněni. A Hote, zaznamenal i Tinino auto.“
TOM: „ A co je s ní?“
ANDREA: „ To mi Hote neřekl.“ Semir a Tom rychle vyběhli z kanceláře a vydali se na místo nehody.

Na místě nehody………. Přes oba dva jízdní pruhy byl kamion, do kterého narazila vínová Octavia, která prudce brzdila, a při nárazu se aktivovali airbagy. Na Octavii se řítil velký železný válec, který se utrhl z odtahového náklaďáku, válec udělal z Octavie harmoniku. Zde už byli kolegové. Hartmut se svými lidmi zajišťovali stopy. Na místo nehody přijelo stříbrné BMW. Tom šel za Hotem.
TOM: „ Hote, kde je Tina? A co se jí vlastně stalo?“
HOTE: „ Jako kdyby se do země propadla.“
TOM: „ Vždyť…….“ Podíval se na její zdevastované auto.
SEMIR: „ Jak se mohla někam ztratit. To nemá žádnou logiku.“
BONRÁT: „ Kolegové pro jistotu prohledávají okolí, jestli někde Tina neleží zraněná.“
TOM: „ Hartmute, máš něco?“
HARTMUT: „ Podle brzdných stop Octavie narazilo do kamionu a hned se aktivovali airbagy. U středových svodidel jsem našel hnědou skleněnou lahvičku, která je cítit chloroformem a tím byla Tina omámena, rychle ji vyndali a bezpečnostní pás nebyl poškozený.“
TOM: „ Takž Tinu museli odepnout. Naši obchodníčci chtějí vyměnit Tinu za ten krek.“
SEMIR: „ Už je už na místě?“ Hartmut se podíval na hodinky.
HARTMUT: „ Za 10-15 minut budou na místě. Na technickém se podívám na Octavii, ale vypadá to, že s ní nemanipulovali.“
TOM: „ Až budeš něco vědět tak dej vědět.“
HARTMUT: „ To je samozřejmé.“ Semir a Tom odjeli služebnu a Annu Engelhardtovou informovat, co se stalo. Missing a jeho kumpánové drželi Tinu ve starém domě v bývalé pískovně v Erenfeldu. Tina pořád ležela na matraci omámena po chloroformu.
LUDVIK: „ Takže tomu policajtíkovi jsem nachystal malý vzkaz v jejím autě a pak musíme počkat.“
HELMUT: „ Na podmínky musí přistoupit.“
AXEL: „ Co zákazník z Neapole?“
LUDVIK: „ Co nevidět přiletí. Ještě mi dá vědět.
HELMUT: „ To chceš udělat v jeden den?“
LUDVIK: „ Ano. Musím si to promyslet.“
AXEL: „ Plán se musí nechat uležet.“
LUDVIK: „ Moje řeč.“

Na služebně………. Tom se Semirem informovali Annu Engelhardtovou, co se stalo.
ŠÉFKA: „ Až se o tom dozví Schrankmannová……… už dobře vám můžu říct, jak to dopadne.“
TOM: „ Dá nám sytě červenou barvu a vůbec jí nezajímá, že v tom je nevinně jeden člověk.“
ŠÉFKA: „ Tome, já vám plně chápu, ale Schrankmannová je……“
SEMIR: „ Co kdybychom si to vzali na triko. Chceme dostat ten krek, Tinu a dealery.“
ŠÉFKA: „ V tomhle tom mám svázané ruce a moc dobře to více. Víte, že pro svoje lidi udělám cokoliv, ale……“
SEMIR: „ Almara je neústupná. Bude chtít, aby se krek zničil a o Tině nebude chtít ani slyšet.“
ŠÉFKA: „ To je jako mluvení do větru.“
TOM: „ Semire, jak si říkal. Tak si to vezme na své triko.“
SEMIR: „ A když se to nepodaří. Almara si na nás smlsne ještě víc.“
ŠÉFKA: „ Musím souhlasit se Semirem.“ Do kanceláře vtrhla státní zástupkyně Maria Schrankmannová. A za sebou zavřela dveře.
SCHRANKMANNOVÁ: „ Doufám, že na to nepřistoupíte.“ Předala dopis Engelhardtové a přečetla ho na hlas.
ŠÉFKA: „ Vaše manželka za náš krek. Ještě se ozveme.“
SEMIR: „ Kde jste to vzala.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Byla jsem na technickém, kde mi to dal váš technik. A neslyšela jsem odpověď.“
TOM: „ Dalo by se říct, že ano.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Vy jste se zbláznili. Vy je necháte utéct s drogami…. Chtějí jenom krek…. Je to úplná bouda.“
TOM: „ Vy si tomu říká bouda, ale ono to je čistá pravda.“
SEMIR: „ Ty grázlové mají Tinu.“
TOM: „ To chcete, aby moji manželku zabili, když jim nepřineseme ten krek.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Paní Engelhardtová, vy na to nic neřeknete?“
ŠÉFKA: „ Souhlasím s tím, aby se moji lidé přistoupili na dané podmínky. Nerada bych ztratila mého dobrého člověka.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ To vás neučili, že máte poslouchat své nadřízené. Vždyť je to léčka, aby mohli vesele dál prodávat drogy.“
TOM: „ Ale zapomněla jste na jedno, že v tom je Tina.“
SEMIR: „ Rádi porušíme příkazy ze shora. Sami si to bereme na svá trika.“
TOM: „ Klidně se zaručíme svými průkazy.“ Semir a Tom položili na šéfčin stůl svoje služební průkazy a odjištěné zbraně.
SEMIR: „ A bude nám úplně jedno, jestli nás přeložíte do nějaké největší díry na světě anebo nám dáte okamžitou výpověď.“
TOM: „ Klidně se můžete spolehnout, že s námi půjde i Tina, když se nám tato akce nepovede.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Tak výborně. Případ teď spadá pod LKA až do vyřešení případu jste suspendování a další podmínky jsme si ujasnili.“ Odešla z kanceláře a ze služebny do svého paláce.
ŠÉFKA: „ Teď jste mi to pěkně zavařili.“
TOM: „ To máme čekat, až se zbaví Tiny. To ji radši vidět živou a třeba……….“
SEMIR: „ Šéfová, někdy je to tak lepší. I když víme, že přijedeme o místo.“
ŠÉFKA: „ Plně vás chápu. Když si něco vezmete do hlavy to pak stojí za to. Až něco budete vědět tak mi dejte vědět, jak jste daleko.“
TOM: „ Já myslel, že jsme suspendovaní.“
ŠÉFKA: „ To ano, ale u Schrankmannové u mě ne“
SEMIR: „ Výsledky vám budeme ohlašovat.“ Semir a Tom odcházeli z kanceláře, když si šéfka na ně vzpomněla tak se Semir a Tom zastavili mezi dveřmi.
ŠÉFKA: „ Popřípadě můžete počítat i se mnou.“ V ruce si hrála se svým služebním průkazem, který pak přiložila k ostatním na jejím stole.
SEMIR, TOM: „ Šéfová, děkujeme.“ Odešli z kanceláře a zastavili se u Andrey.
ANDREA: „ Co tu chtěla?“
SEMIR: „ Miláčku, musíme ti něco vysvětlit. Oba dva jsme dali šéfové svoje průkazy a zbraně.“
ANDREA: „ A proč?“
TOM: „ Ti dealeři mají Tinu. A chtějí vyměnit za krek.“
SEMIR: „ Ale almara s tím vůbec nesouhlasí, abychom přistoupili na jejich podmínky.“
TOM: „ Engelhardtová nám v tom podpořila. Chceme dostat všechny, ale almaře je jedno, že Tinu můžou kdykoliv zabít.“
HOTE: „ A co když to nevyjde.“
SEMIR: „ Necháme to na almaře, co s námi udělá…… s námi čtyřmi.“
BONRÁT: „ To se připravte na ten nejhorší zapadákov.“
HOTE: „ Měli byste něco vědět. Že my vás v tom nenecháme.“
ANDREA: „ Musíme držet za jeden provaz.“
BONRÁT: „ To je fakt.“
SEMIR: „ Už se ozval Hartmut?“
ANDREA: „ Volal, že Tinino auto je v pořádku a že sem jede almara, než jsem vám stačila říct, už tu byla.“
TOM: „ Měli bychom se podívat na jejich odběratele.“
ANDREA: „ Podívám se na to.“
SEMIR: „ Ještě bychom neměli zapomenout, že někde budou mít informátora.“
BONRÁT: „ O to se postaráme mi.“

V Erenfeldu………. Ludvik Missing šel navštívit Tinu v jejím novém domově. Tina se probrala po velkém spánku.
LUDVIK: „ Jak jste se vyspala? Rád vás poznávám osobně, vrchní komisařko Kranichová.“
TINA: „ A co mi vlastně chcete. Pokud mi pamět dobře slouží tak já s vámi nemám nic společného, že bych vás v minulosti zavřela.“
LUDVIK: „ To jste neměla, ale teď ano. Co po vás chci. Vyměním vás za náš krek, který má vaše oddělení.“
TINA: „ A kdo mi zaručí, že mě necháte na živu.“
LUDVIK: „ To zaleží na vašem manželovi. Určitě by vás nerad viděl mrtvou.“
TINA: „ S tím musím jenom souhlasit.“
LUDVIK: „ Pokud to dobře půjde, budete brzy na svobodě.“
TINA: „ Musíte splněný plán do puntíku.“
LUDVIK: „ Chytrá.“
TINA: „ Nebo si snad myslíte, že my policajtky jsme blbý?“
LUDVIK: „ Jak který. Ale vy mezi nimi nejste.“
TINA: „ To mě potěšilo.“

Další den………. Anna Engelhardtová udělala malou poradu ve své kanceláři. Všichni stáli v jedné řadě, jako kdyby něco provedly, šéfka si seděla ve svém pohodlném křesle.
ŠÉFKA: „ Takže, mluvila jsem s kapitánem LKA, bylo mu divné, proč si tento případ dál neřešíme sami, když v tom figuruje naše osoba.“
SEMIR: „ A dál?“
ŠÉFKA: „ S velkým odporem to teda vzali. Včera jim Schrankmannová oficiálně předala.“
TOM: „ Ale LKA nechala na vás odpovědnost.“
ŠÉFKA: „ Ano, je to tak. Přiloží malou ruku k dílu, ale většinu nechají na nás. I policejní prezident stojí na naší straně. Asi si umíte představit………“
HOTE: „ Všichni si přejeme, to dopadlo v nejlepším pořádku.“ Do kanceláře přišla Schrankmannová.
SCHRANKMANNOVÁ: „ Mluvila jsem s policejním prezidentem a on mi řekl, že máte splnit jejich podmínky.“
SEMIR: „ A je snad na tom něco špatného?“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Ano je!“ Tomovi zazvonil mobil. Volalo mu tajné číslo. Raději odešel do kanceláře. Než Tom odešel z šéfčiny kanceláře tak ještě něco řekl Schrankmannové.
TOM: „ Někdy byste si měla příklad od policejního prezidenta.“ Schrankmannová se na chvilku zarazila, ale pořád se držela své představivosti. A udělala jim takovou malou přednášku.
TOM: „ Kranich.“
LUDVIK: „ Chci slyšet vaši odpověď. Splníte naše podmínky.“
TOM: „ To je samozřejmé. Můžu mluvit se svou ženou?“
LUDVIK: „ Ale jistě.“
TOM: „ Miláčku, jsi v pořádku?“
TINA: „ V naprostém.“
TOM: „ Brzy tě dostaneme.“
LUDVIK: „ Takže………. Stačí splnit jednoduché podmínky.“
TOM: „ Kde chcete předat ten krek?“
LUDVIK: „ Za 2 a půl hodiny v pískovně v Erenfeldu kde se uvidíte s vaší manželkou.“
TOM: „ Budu tam.“
LUDVIK: „ Pěkně přesně a ani o minutku později.“ Zavěsil. Tom taky. Schrankmannová odešla z kanceláře. Semir zašel za Tomem.
SEMIR: „ Kdo to byl?“
TOM: „Za dvě a půl hodiny v pískovně v Erenfeldu.“
SEMIR: „ Ještě musíme přemluvit Hartmuta, aby nám předal krek.“ Do jejich kanceláře přišla Andrea, Hote, Bonrát a šéfová.
TOM: „ A co ten informátor?“
HOTE: „ Jednoho jsme objevili. Tím informátorem je jistý Markus Klain.“
BONRÁT: „ Klain dělá na okresku 43 v Kolíně-Hürth. Taky jsme zjistili spojení mezi Klainem a Helmutem Lorenzem.“
HOTE: „ Znají se od mala. Když toto všechno praskne, co vše pro Klaina udělal, hned by ho vyhodili.“
ANDREA: „ Narazila jsem na jednoho odběratele kreku. Je to jistý Massimiliano Calvino. Je to neapolský dealer a velmi produktivní na italské drogové scéně. Jeho obchody velmi vynášejí. Jeho letadlo z Neapole přistane za dva a půl hodiny na Düsseldorfské letiště.“
TOM: „ To je ten samí čas, kdy se mám setkat s Missingem v pískovně.“
ŠÉFKA: „ Tome, Semire, musíte zpracovat Hartmuta. A vy dva budete poblíž pískovny a pojedete na letiště do Düsseldorfu.“
SEMIR: „ Tak raději zajedeme za Hartmutem.“

V úkrytu………. Missing a Lorenzovi se připravili na přílet Massimiliana Calvina. Bratři Lorenzovi jeli pro neapolského odběratele. Missing hlídal Tinu v jejím úkrytu.
LUDVIK: „ Tak se naposledy vidíme. Bylo mi s vámi moc dobře.“
TINA: „ To je taková škoda. Ten čas tak rychle letí.“ Řekla to takový ironickým hlasem. A odešel z domku. Hote a Bonrát dorazili na letiště, kde už byli také bratři Lorenzovi a vyhlíželi neapolského obchodníka.

V centrálním skladu…………. Ve skladu ve Wedenu, kde byla také Schrankmannová.
SCHRANKMANNOVÁ: „ Snad jim to nechcete vydat.“
HARTMUT: „ Co se stane, když neposlechnu.“
SEMIR: „ Tak se někde sejdeme – myslím jako celá služebna.“
TOM: „ Hartmute, tak nám to dej. Jde o život Tiny anebo jí snad chceš vidět mrtvou.“
HARTMUT: „ To né…….“
TOM: „ Tak nám vydej ten krek.“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Přece jim nebudete věřit. Oba dva nejsou ve službě.“
HARTMUT: „ Paní Schrankmannová, promiňte. Ale já jim krek vydám. Toma a Semira znám dlouho a nikdy by mi nelhali a taky bych nerad stál nad hrobem Tiny. Ale vám to je úplně jedno“
SCHRANKMANNOVÁ: „ Na mě tak brzy nezapomenete.“ Odešla ze skladu. Hartmut jim vydal všechen krek ve sportovní tašce.
TOM: „ Tak to se ti povedlo.“
HARTMUT: „ Díky. Život blízkého anebo kamaráda je přednější.“

V pískovně………. Tom se svými kolegy byli na místě. Schrankmannová tu byla se svou partou s neohroženými chlapci – zásahovkou. Semir s Hotem a Bonrátem byli po pískovně rozmístěny, tak aby byli na blízku Tomovi. Jejich schůzka se konala u pásového dopravníku. Po chvilce přijel Volkswagen TOURREG ze kterého vystoupila Tina s Missingem. Helmut se staral o Itala, kterého zadržela zásahová jednotka.
LUDVIK: „ Tašku dejte na pasový dopravník.“
TOM: „ A co moje manželka?“
LUDVIK: „ Za chvilku bude u vás.“ Tom dal tašku na pás, taška se začala pohybovat po pásku a jela směrem k Missingovi. Axel rozvázal Tinu a pomalu šla k Tomovi. Když už byla taška s krekem u Missing dala Schrankmannová pokyn zásahové jednotce aby zaútočili. Zásahová jednotka vyrazila so boje, Axel a Missing začali okolo sebe střílet. Tina rychle běžela za Tomem, který byl schovaný za terénním vozem BMW. Tom jim vracel palbu zpět, Tina přišla se zraněnou rukou.
TINA: „ Kterej blbec tohleto vymyslel?“
TOM: „ Můžeš třikrát hádat.“ Ovázal Tině zraněnou rukou svým čistým kapesníkem.
TINA: „ Jestli tohle to vymyslela naše milá Schrankmannová tak jí jedno, že někdo bude po smrti.“
TOM: „ Taky na tom případu měla velký podíl.“ Tom dal zbraň Tině, aby mu pomohla ve střelbě.

Missing a Axel nasedli do svého TOUREGU a odjížděli kolem BMW, kde se schovávali Tina a Tom. Nasedlis BMW a jeli za nimi. Axel střílel po BMW, ale Tina jim vracela střelbu a to dost úspěšně. Tina si vyměňovala prázdný zásobník za nový, když Tina zahlédla velký bagr s radlicí.
TINA: „ Tome, stůj!“ Tom poslechl Tinu. Bagr s radlicí nabral TOURREG a hrnuli ho malého jezírka. Na bagru byli, Hote s Bonrátem. BMW stál naproti policejnímu terénnímu vozu, kde seděl Semir. Všichni tři vystoupili z aut a šli se podívat na namočené auto v jezírku, ze kterého vykukoval Axel s Missingem. Hote a Bonrát si plácli rukou, že jim to vyšlo. Tina, Tom a Semir stáli na cestě a usmívali se. O ty dva se postarali kolegové. Tina byla ošetřena v sanitce. U Tiny se zastavila šéfová. U Toma s Semirem se zastavila Schrankmannová.
SCHRANKMANNOVÁ: „ Myslím, že bych se vám měla omluvit.“
SEMIR: „ Omluvu přijímáme.“ Předala jim jejich služební průkazy. Odjela do své kanceláře. Tina se šéfkou přišli k nim.
ŠÉFKA: „ Tak to by bylo.“
TOM: „ Almara je spokojená.“
SEMIR: „ Tak půjdeme napsat kopu hlášení.“ Komisaři nasedli do stříbrného BMW a odjeli na služebnu. Za nimi je následovalo policejní vůz s Hotem, Bonrátem a šéfkou.

Konec!!
Autorka: Tina11

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 027 - Roztomilí, ale nebezpeční
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma