AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 042 - Mrtvá u dálnice
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Tak dávám další novější moji povídku. Tak doufám, že se vám buzde líbit.

V celém Kolíně nad Rýnem panovala taková jarní, ale více už letní. Právě byl přelom konec jara a pomaloučku přicházelo léto, ale to už dávalo o sobě znát vysokými teplotami.

U Tom a Tiny doma byl jeden člověk navíc – komisař Ben Jäger. Ben zde byl na týdenní dovolené a tak si řekl, že svoji dovolenou stráví u svého kamaráda Toma Kranicha, které ho málo kdy vidí. Dálniční policie měla tento týden volný víkend a Péťa s Martinem byli s babičkou a dědou mimo Kolín.

Obyvatelé domu byli po večeři. Tina uklízela do špajzky věci z dvouch krabic od Petry samých dobrých specialit s Itálie.
TOM: „ Petra opět poslala zásoby na několik let??“
TINA: „ To, abychom prý nezahládli.“
BEN: „ Samé dobroty. Nemohla by…….“
TOM: „ To by asi Petra už nepřežila. Bude lepší když se tu stavíš.“
BEN: „ To už lépe.“
TOMA: „ Proč si vlastně nenajdeš nějaký hotel??“
TINA: „ Na to je jednoduchá odpověď. Na co by si Ben zamlouval hotel, protože by si musel zaplatit ubytování a stravování. Takhle to má bez problémů a ušetří několik euro.“
BEN: „ Tino, vystihla jsi to úplně přesně. Líp bych to ani neřekl.“
TOM: „ Ale zase na druhou stranu je to výhoda“
BEN: „ Jaká??“
TOM: „ Že jsi tu jako……. Taková…….“
BEN: „ Už chápu. Jako hlídač dětí. Ale mě to vůbec nevadí. Aspoň si zkouším své otcovské zkušenosti.“

Po víkendu……. Dálniční policie pomáhala Hotemu a Bonrátovi na jednom zúžení dálnice A39. Tato dálnice vede okolo samých polích s obilím, kukuřicí,……. Mezi poli vedou cesty pro farmáře, aby se dostali ke svému poli. Na polích jsou už zasazené určité obiloviny,……. Vedle dálnice vedla cesta, na které jsou samé výmoly, louže. O pár metrů bylo velké křoví, ve kterém byl velký igelitový pytel s mrtvolou ženy a dítěte. Semir si dělal malou přestávku a tak se rozhlížel po okolí a uviděl kousek toto igelitového pytle. Semir sešel na cestu.
SEMIR: „ Tino, Tome,…….“
TOM: „ Co je??“
SEMIR: „ Něco záhadného ve křoví.“
TINA: „ Už jdeme.“ Semir šel dál ke křoví, Tina s Tomem následovali Semira. Hote následoval Tinu s Tomem, Hote byl zvědaví, co Semir našel. Semir odkryl kousek igelitu, pod kterým leželo tělo ženy, které bylo dost zničené jako z nějakého krvelačného hororu. Když to Tina uviděla tak ji dost po zádech dost silný mráz a trochu se jí udělalo blbě, ale nechtělo se jí zvracet. A také si tuto chvíli vzpomněla na jeden případ z Milána, který měl stejný scénář jako tato vražda. Tom se Semirem úplně ztuhli a také jim projel mráz po zádech. Hote ani nedutal.
TINA: „ Že vydržím hodně, ale todle je na mě moc silný kafe.“ Odešla pryč a zastavila se u policejního Porsche, kde se opřela o kapotu Porsche. Tom šel hned za Tinou. Bonrát se tak trochu postaral o Tinu
TOM: „ Tino, dobrý??“ Utěšoval Tinu.
TINA: „ Už je mi líp.“ Hote po cestě na dálnici volal na centrálu, že se našla mrtvola ženy. Semir a Hote přišli k hloučku u Porsche.
SEMIR: „ Nekoukáš se tak náhodou na horory??“
TINA: „ Ty jsem zavrhla už od mala.“
TOM: „ To bude dobrý.“
SEMIR: „ Na něco sis vzpomněla??“
TINA: „ Na jeden případ, kdy moje kamarádka ze školy a pak pracovala u nás na oddělení v Miláně....... Byla úplně zřízená…….“
HOTE: „ Je dobře, že sis se o tom zmínila.“
BONRÁT: „ Aspoň se ti bude dobře spát.“ Tina se tak trochu pousmála, ale všichni ostatní.
HOTE: „ A ulevila sis svému svědomí.“

Během 10-15 min byli na místě nehody kolegové, technici a patolog, který ohledával těla ve křoví. Tina pomáhala Bonrátovi a Hotemu s dopravou. Patolog popsal takový malý popis ženy jak by měla vypadat – vysoká 150-160 cm drobné postavy, blondýnka, netrpěla žádnou závažnou chorobou. Tento popis dal komisařům a Semir to nahlásil Andree, aby se podívala jestli není pohřešovaná. Když byl patolog hotov se svým ohledáním tak se zastavil u Toma, Semira a Tiny, kteří byli stáli u krajních svodidel.
PATOLOG: „ Dozvěděl jsem, co se vám stalo.“
TINA: „ Zprávy se šíří rychlostí světla.“
PATOLOG: „ Úplně by jste se hodila na tuto práci. Takových lidí je málo.“
TINA: „ Děkuji za nabídku, ale raději zůstanu u rychlých kol, šrotování plechů na dálnici ve vysoké rychlosti.“
PATOLOG: „ To byl jenom takový návrh.“
TOM: „ Tak co jste zjistil??“
PATOLOG: „ V tom pytli jsou dvě těla – mladé ženy a její dítě. Abych byl přesnější ta té ženě – mamince vyřízli její malou dcerku a to velice odborně.“
SEMIR: „ To chcete říct, že někdo zabil těhotnou matku??“
PATOLOG: „ Ano a byla v 9. měsíci.“
TOM: „ Máte přibližné tušení jak se to stalo??“
PATOLOG: „ V tom pytli byli dobré 2-3 dny. Podle prvního ohledání matka byla nejprve omámena, pak jí bylo vyříznuto její dítě a pak zabita. Někdo ji podřízl hrdlo. Dítě bylo udušeno.“
TINA: „ Ještě něco našel??“
PATOLOG: „ Obě dvě těla mají na sobě hustou olejovou kapalinu bez zápachu, která napomohla zhanobení těl. Takže úplně zničila otisky prstů a ani jsem nenašel její doklady. K její identifikaci pomůže její chrup.“
TINA: „ Takže by to mohla být nějaká kyselina??“
PATOLOG: „ Ano, vzorek jsem poslal Hartmutovi. Další informace budou ve zprávě. Přeji vám hodně štěstí při řešení případu.“
SEMIR: „ Díky. To budeme potřebovat.“
PATLOG: „ Tak zlomte vaz. Naschle.“
TINA, TOM, SEMIR: „ Naschle.“ Patolog odešel a odjel ve svém autě na patologii. Všichni tři komisařové z toho byli úplně vedle, přišli k nim Hote s Bonrátem.
HOTE: „ Co se vám stalo??“
BONRÁT: „ Tváří te se jako, kdyby vám uletěli včely.“ Tině zazvonil mobil a byla to šéfová. Tina to ve zkratce řekla šéfové, Tom se Semirem to vysvětlili Hotemu s Bonrátovi.

Na služebně……. Komisařové byli v kanceláři Anny Engelhartdové.
ŠÉFKA: „ Volal mi policejní prezident, že si přeje, aby se tento otřesný případ vyřešil, co nejdříve.“
SEMIR: „ To by jsme museli věděli jméno té mrtvé ženy.“
TOM: „ Andrea prohledává seznam pohřešovaných v celém Kolíně. Pak to rozšíříme po celém Německu. Máme takový mizivý popis té ženy.“ Andrea přišla do kanceláře. V ruce držela spis o chrupu mrtvé ženy a její zlatý svatební prstýnek v igelitovém pytlíku na důkazy.
ANDREA: „ Patolog už poslal něco k tomu chrupu mrtvé ženy. A tento svatební prstýnek našel na její ruce.“ To všechno předala Semirovi do ruky.
ŠÉFKA: „ Tome, Semire, vemte si nastarosti ty zubaře.“
ANDREA: „ Už se mi tisknou všechny stomatologové jak soukromí a v nemocnicích v celém Kolíně. Jejich trochu více tak vám s tím pomůžu.“
TINA: „ Já se podívám na matriky.“
ŠÉFKA: „ když nebude žádný spis v našich matrikách tak zabruste do hranice – Rakousko, Švýcarsko, Polsko, Francie, země BENELUXu, Česká republika a popřípadě i dále.“ Semir předal Tině svatební prstýnek. Tina si ho prohlížela.
TINA: „ Na to prstýnku je vyryto – K.M. a A. M. 23.7.2003.“
ŠÉFKA: „ Aspoň tu máte nějaký základ.“ všichni odešli z kanceláře. Semir, Tom a Andrea si rozdělili zubaře v Kolíně. Tina se pustila do hledání matrik v Německu. Komisařové byli usazeni u svých telefonů do večerních hodin, vypily několik litrů kávy. Tom měl hotovo a tak se šel podívat za Tinou do její kanceláře. Tina volala se švýcarskou matrikou v Curychu, když za ní přišel Tom. Tina si zapisovala jména na malý kousek lístku, že se jedná o jisté manželi Mattnerovi. A zavěsila.
TOM: „ Že by jsi měla stopu.“
TINA: „ Asi ano. ale nechci to vysvětlovat dvakrát.“ Společně odešli za Semirem do kanceláře, který právě končil rozhovor s jedním zubařem v Kolíně-Hürthu.
SEMIR: „ Asi jsem ji našel.“
TINA: „ Já asi taky.“ Přišla Andrea a šéfová.
ANDREA: „ U mě samá voda.“
SEMIR: „ Tak povídej první.“
TINA: „ V Curychu se na radnici brali 23.7.2003 manželé Katja a Alex Mattnerovi. Popis se hodí na naši mrtvou.“
SEMIR: „ U jednoho zubaře v Hürthu jsem také našel jistou Katju Mattnerovou. I popis se na ní hodí. Také mluvila o svatbě v 2003 a pamatoval si, že to je někdy v červenci.“
ŠÉFKA: „ No udělali jste velký pokrok v případu. Takže už víme jméno oběti. Zbytek nechcete na zítra.

Když Tina a Tom přišli domů, kde nikdo nebyl kromě Péti a Martina, kteří spali ve svých postelích. Na stole v kuchyni ležel papírek se vzkazem: „Dneska večer se zdržím. Ben.“
TINA: „ Aspoň jeden člověk má hezkej den než my dva.“ Četla si vzkaz od Bena. Přišel k ní Tom.
TOM: „ A že se Ben vůbec nezmínil, že má přítelkyni.“
TINA: „ To musíme zjistit.“
TOM: „ Necháme na jindy. Dneska to byl těžký den……. Hlavně pro tebe.“ Objal Tinu kolem pasu a Tina také.
TINA: „ Trochu se mi vrátili vzpomínky, které nejdou vymazat a nebo zapomenout. Už se tak těším do postele.“
TOM: „ Už je to pryč. Až tento případ uzavře tak pojedeme někam spolu sami.“
TINA: „ Úplně jsi mi to vzal z úst.“ Dali si velký polibek. A pak šli spát.

Na večeři……. Ben Jäger byl na večeři s jednou půvabnou slečnou Danielou Bauerovou na večeři v jedno řecké restauraci. Ben a Daniela se poznali na jedné výstavě fotek v kolínské katedrále. Daniela Bauerová je mladá pěkná a pohledná dávka, která žila v Mnichově, kde si hledá svůj byt, ale zatím ještě žila se svými rodiči v jednom bytě. Daniela se vrátila z velkého fotografování z jižní a severní Ameriky, kde fotila jeden kalendář pro dvě firmy, dělala nejrůznější fotografie přírody pro jejich nástěnný kalendář pro zaměstnance. Daniela pracuje jako fotografka v jedné reklamní formě v Mnichově. Daniela Bauerová nemá žádné sourozence. Daniela je velmi moc milá osoba, ale její zápornou povahou je, že je dost žárlivá a vytočí je každá maličkost. Tento večer si Ben a Daniela osobně hodně řekli, ale Ben neřekl, že pracuje u policie, protože hned od něho holky dávají ruce pryč. Ben doprovodil Danielu před hotel.
DANIELA: „ Byl to krásný večer. Děkuji za pěknou prohlídku po městě.“
BEN: „ Ale vůbec nemáš zač. Jsem rozený průvodce.“
DANIELA: „ Ještě jsem od tebe neslyšela, co děláš za práci?“
BEN: „ Já jsem ti to neřekl?? Nevím jestli ti nezkazím dobrou náladu. Já pracuji jako komisař u mnichovské kriminálky.“
DANIELA: „ Ani bych to do tebe neřekla.“
BEN: „ Když se to dozví nějaká žena tak dá ode mě ruce pryč.“
DANIELA: „ Takový pohledný pěkný muž a nemá přítelkyni.“
BEN: „ No prostě mě nikdo nechce. Vůbec ti to nevadí.“
DANIELA: „ Ale vůbec ne. Dlouhé pracovní vysedávání v kanceláři, být v terénu, honit zločince…….byl to můj dětský sen, ale pak jsem se rozhodla, že budu fotografka.“
BEN: „ Takže to brát jako, že to se mnou zkusíš??“
DANIELA: „ Takových to pěkných mužů a s bojácným srdcem se najde málo. Už je moc pozdě.“
BEN: „ Děkuji za lichotku. A než mi odejdeš. Nechceš něco podniknout zítra??“
DANIELA: „ Slyšela jsem, že tu mají pěknou ZOO, pane komisaři.“
BEN: „ Tak dobře. Zítra tě vyzvednu.“
DANIELA: „ Souhlasím. Tak pěknou dobrou noc.“
BEN: „ Dobrou noc.“ Daniela odešla ke dveřím hotelu, kde se na pár vteřin zastavila a otočila se k Benovi, šla k němu. Daniela dala Benovi pusu na tvář.
DANIELA: „ Ahoj zítra.“
BEN: „ Ahoj.“ Daniela odešla do hotelu. Ben odjel do svého hotelu – do Tinina a Tomova domku na kutě.

Druhý den……. Tina, Tom a Semir odejeli ze služebny za Hartmutem na KTU. Na KTU byla i Katrina.
TINA, TOM, SEMIR: „ Ahoj.“
KATRINA, HARTMUT: „ Ahoj.“
KATRINA: „ Slyšela jsem o vašem případu a docela vám to nezávidím.“
TOM: „ Schválně jsme si ho nevybrali.“
SEMIR: „ Dostal se k nám náhodou.“
KATRINA: „ Tak já popádím do práce. Tak vám přeji hodně štěstí při řešení případu.“ Katrina a Hartmut si dali polibek na rozloučenou. Tina, Tom a Semir dělali, že nic nevidí. „Ahoj.“
HARTMUT, TINA, TOM, SEMIR: „ Ahoj.“ Katrina odešla z KTU a vyrazila do práce.
TINA: „ Tak co máš??“
HARTMUT: „ Udělal jsem rozbor látky od vašeho patologa.“ Společně odešli do takové laboratoře, kde byl počítač, u kterého se zastavili. Hartmut jim zde ukázal na počítači chemickou molekulu v 3D zobrazení.
SEMIR: „ Dáš nám nápovědy na vyřešení tohoto obrázku.“
HARTMUT: „ Můžete to znát pod názvem H2SO4.“
TINA: „ To je vzorec pro kyselinu sírovou neboli vitriol.“
HARTMUT: „ Přesně tak.“
SEMIR: „ Neříkej mi, že jsi dávala pozor na chemii. Vždyť tady je od toho Hartmut.“
TINA: „ Tak mě to zajímalo.“
TOM: „ A ještě něco. H2SO4 máš v baterii v autě.“
SEMIR: „ Nechcete si tři podat ruce.“
HARTMUT: „ Museli mít toho na sobě pěknou vrstvu, aby je to takhle rozežralo. Ještě jim k tomu napomohli dobré podmínky v pytli, kde se utvořilo vlhké klima a kyselina udělala, co jste viděli. Kyselina sírová způsobila dehydrataci a zuhelnatění organických látek. Dost dobře reaguje s neušlechtilými kovy.“
SEMIR: „ A co ten zlatý svatební prstýnek.“
TINA: „ Tu kyselina neumí rozložit.“
HARTMUT: „ Kyselina sírová pohlcuje vlhkost a tak zlato vydrželo.“
SEMIR: „ Nechcete vy dva pomáhat Hartmutovi.“
TOM: „ Když ty sis rád nedával pozor a myslel na holky.“
HARTMUT: „ Když taky na to měl lidi, aby mu dělali úkoly z chemie.“
SEMIR: „ Radši budu dělat, že vás neznám.“

Na služebně…… Komisařové dálniční policie se zastavily u Andrey, kde byla šéfka Anna Engelhardtová.
SEMIR: „ Našla jsi něco??“
ANDREA: „ Něco málo ano. Katja Mattnerová se narodila v Hamburku, kde vystudovala lékařskou střední školu, ale také i univerzitu. Do Kolína přišla v roce 2000 a nastoupila do nemocnice sv. Barbory jako sestra na chirurgickém oddělení. Postupem času se stala vrchní sestrou oddělení.“
TOM: „ Co její manžel??“
ANDREA: „ Alex Mattner pracuje ve firmě na výrobu dřevěných hraček jako manažer. Do Kolína přišel z Berlína, kde se narodil a vystudoval ekonomickou školu. Oba dva nemají žádný záznam a ani sourozence.“
ŠÉFKA: „ Také přišla i zpráva z patologie. Paní Mattnerová a její dítě leželi u dálnice 3 dny. Paní Mattnerová byla omámena chloroformem než byla podříznuta pod krkem. Na vykrvácení zemřela a dítě bylo udušeno. Ta kyselina úplně dehydrovala těla.“
ANDREA: „ Jaká je to kyselina??“
TINA: „ Kyselina sírová.“
ANDREA: „H2SO4. Podívám se, kde se to dalo sehnat v Kolíně.“
ŠÉFKA: „ Bude lepší když Tina zajede za manželem paní Mattnerové.“
TOM: „ My se pojedeme podívat do nemocnice.“ Šéfka odešla do své kanceláře. Andrea předala každé skupince správnou adresu nemocnice a rodinného domku manželů Mattnerových. Semir pomalu odcházel a Tina si zašla pro svatební prstýnek.
ANDREA: „ Tome, co je to se Semirem?? Když jsem věděla o co jde tak se blbě podíval.“
TOM: „ Protože znáš věci z chemie přes které tu je Hartmut.“ Přišla Tina.
TINA: „ Tak prý můžeme pomáhat Hartmutovi na KTU.“
ANDREA: „ Už chápu.“
SEMIR: „ Tome, jdeme?? Nebo chceš zapustit kořeny.“ Stál mezi dveřmi při vstupu na služebnu.
TOM: „ Už jdu.“ Tina s Tomem šli společně za Semirem, odkud šli společně před služebnu. Každý nasedl do svého auta a odjel svým směrem.

Před domem manžela……. Manžel Alex Mattner se byl u svého vozu a vykládal své věci, protože se právě vrátil ze služební cesty. Přijela vínová Octavia a zastavila za Mattnerovým vozem. Tina vystoupila a šla za Mattnerem.
ALEX: „ Někoho hledáte?“
TINA: „ Ano, Alexe Mattnera.“
ALEX: „ To jsem já. A co potřebujete??“
TINA: „ Tina Kranichová, dálniční policie.“ Ukázala svůj služební průkaz. „ Jsem kvůli vaší manželce.“
ALEX: „ Tak pojďte dovnitř.“ Tina a Alex šli do rodinného domku s velkou zahradou. Alex se posadil na židli v kuchyni ke stolu. „ Tak co se stalo Katje??“
TINA: „ Přišla jsem vám oznámit, že vaše manželka je mrtvá. Její tělo jsme našli dneska ráno u dálnice.“
ALEX: „ Panebože.“ Byl z toho úplně zoufalí. Trochu se zalili oči slzami a by z toho špatný. „Moje manželka byla těhotná a čekali jsme naše první dítě.“
TINA: „ Vaší manželku jsme museli identifikovali podle chrupu a podle svatebního prstýnku.“
ALEX: „ Tak jsem se těšil na to malé.“
TINA: „ Je mi to moc líto.“
ALEX: „ Ani nevíte jak je přijít o manželku, ale to třeba ztráta sestry a nebo nejlepšího kamaráda.“
TINA: „ Vím jaké to přijít o někoho ztratit. Přišla jsem o sestru i o kamarády.“
ALEX: „ Koukám, že jste také vdaná a už musíte mít děti. Z tohohle se nikdy nevzpamatuji.“ Tina nevěděla, co má na to říci. Tak mezi nimi vládlo hrobové ticho. Před dům přijelo bílí Volkswagen Passat. Z něho vystoupila mladá žena – Anna Funková, která byla kamarádkou Katji. Anna si všimla modrého majáčku za předním sklem vínové Octavie. Přišla do domu a šla do kuchyně.
ANNA: „ Co se tu stalo??!! A vy tady děláte??!!“
ALEX: „ Katja je po smrti.“ Anně se vhrkli slzy do očí, když to uslyšela.
ANNA: „ Panebože. A by jste od policie?“
TINA: „ Ano, Tina Kranichová, dálniční policie.“ Alex se zhroutil a Anna se o něho postarala. „Potřebovala bych něco vědět o Katje.“
ANNA: „ Hned se vám budu věnovat. Odvedu Alexe do postele. Počkejte na mě v obýváku.“
Anna odvedla Alexe do postele. Tina zatím čekala v obýváku, kde si prohlížela fotky na nábytku kolem zdi. Přišla Anna. „ Promiňte jak jsem zachovala.“
TINA: „ To je dobrý. Tak trochu jsem si na to zvykla.“
ANNA: „ Zapomněla jsem se představit. Anna Funková. Jsem teda byla kamarádka Katji. Spolu jsme vyrůstali od mala. Kde jste našli Katju?“
TINA: „ V pytli u dálnice i s malou. Jejich těla jsou velice znehodnocena.“
ANNA: „ Katja byla hodná a milá holka. Ani by mouše neublížila. Katja byla v 9. měsíci a já jsem se o Katju starala, protože Alex byl na služební cestě – celých 14 dní.“
TINA: „ Nevíte, kam by mohla jít Katja před 3 dny??“
ANNA: „ To netuším, protože jsem byla na služební cestě a dozvěděla jsem se to neposlední chvíli. A tak tu byla Katja sama.“
TINA: „ Nemáte tušení, kdo by mohl Katju zabít??“
ANNA: „ V tuto chvíli mě nikdo nenapadá. Obě dvě pracujeme v nemocnici sv. Barbary. Já tam pracuji jako sálová sestra.“
TINA: „ Nemůže být v tom třeba místo vrchní sestry??“
ANNA: „ Tak její pracovní kolektiv tak podrobna neznám. Opravdu netuším.“
TINA: „ Vy jste se také narodila v Hamburku?“
ANNA: „ Ano, má to s ní něco společného??“
TINA: „ To nevím. Jenom jsem si chtěla urovnat informace.“
ANNA: „ Já a Katja jsme přišli do Kolína před pár lety.“
TINA: „ Už vás nechám na pokoji. Kdyby vás a nebo manžela něco napadlo tak mi dejte vědět.“ Předala Anně svoji vizitku.
ANNA: „ Dobře.“
TINA: „ Málem bych zapomněla.“ Vyndala z pytlíku svatební prstýnek a předala ho Anně.“ Naschle.“
ANNA: „ Naschle.“ Tina odešla ven z baráku. Tina se na chvilku zastavila před svým autem a hlavou se jí honila vražda její kamarádky v Miláně, ale nejraději by si dala něco ostřejšího.

V nemocnici……. Stříbrné BMW přijelo na parkoviště před nemocnici sv. Barbary.
TOM: „ Kam zajdeme jako první??“
SEMIR: „ Za ředitelem a pak na pracoviště té mrtvé. Nechtěl bych být v Tinině kůži.“
TOM: „ To já taky ne, ale má způsob pro cit. Buď rád, že ji máme, jinak by jsme tam museli oba dva a nebo jeden z nás.“
SEMIR: „ Taky si tvé manželky velice vážím.“
TOM: „ Až se to Tina doví, co jsi teď řek tak snad mi tomu neuvěří a že jsem spadl z višně.“
SEMIR: „ Tak to Tině radši neříkej. Bude to naše tajemství.“
TOM: „ Semire, Tina se jednou doví. Na to dám krk.“ Vešli do nemocnice a přímo zamířili za ředitelem nemocnice. Sekretářka je zavedla do ředitelovi kanceláře a pak hned zase odešla dělat svoji práci.
ŘEDITEL: „ Co od nás potřebuje dálniční policie?“
SEMIR: „ Přišli jsme kvůli vaší zaměstnankyni.“
ŘEDITEL: „ A kdo to má být??“
TOM: „ Vrchní sestra Katja Mattnerová.“
ŘEDITEL: „ Něco vážného se jí stalo??“
SEMIR: „ Je nám to moc líto, ale Katja Mattnerová je mrtvá.“
ŘEDITEL: „ Můj ty bože. To je hrozné. A jak se to stalo??“
TOM: „ Našli jsme ji v pytli ve křoví poblíž dálnice.“
ŘEDITEL: „ Ani nevím jak se k tomu mám vyjádřit jak je to strašná zpráva..“
SEMIR: „ Chtěli by jsme něco vědět o paní Mattnerové.“
ŘEDITEL: „ Před 9 lety jsme ji přijali jako sestru a asi tak za 3 roky se dopracovala na vrchní sestru. Pracovní vztahy na chirurgickém oddělení byli dobré. Nikdo si na paní Mattnerovou nestěžoval.“
TOM: „ Takže to všichni dobře přijali, kdy se stala vrchní sestrou??“
ŘEDITEL: „ Ano, nastupovala na místo naší sestry, která odcházela do důchodu.“
SEMIR: „ A kdy paní Mattnerová nastoupila na mateřskou dovolenou.“
ŘEDITEL: „ Novinu, že paní Mattnerová čeká miminko tak to bylo koncem září. Na mateřskou odcházela v lednu. Celý prosinec tu ještě byla.“
TOM: „ A nějakou kamarádku neměla na oddělení?“
ŘEDITEL: „ To opravdu netuším, ale na oddělení vám řeknou víc. Nejsem přes ty holčičí věci.“
SEMIR: „ Myslím, že by nám to mohlo stačit, kdyby vás něco napadlo tak dejte vědět.“ Předal řediteli svoji vizitku.
ŘEDITEL: „ Dobře. Kdyby se něco dělo zavolám.“
TOM: „ Zatím děkujeme.“
SEMIR, TOM: „ Naschle.“
ŘEDITEL: „ Naschle.“ Semir s Tomem odešli na chirurgické oddělení, kde vyhledali sesternu a nynější vrchní sestru. Hana Khunová pracovala na sesterně a dělala rozpis služeb na další měsíc. Tom zaťukal na skleněné dveře. Khnunová zvedla hlavu.
HANA: „ Co si přejete?? Hledáte svého příbuzného?“
SEMIR: „ Za příbuznými nejdeme, ale hledáme vrchní sestru tohoto oddělení.“
HANA: „ Tak tu jste našli. Hana Khunová. “ Tom se Semirem vešli do sesterny za Khnunovou. „Co potřebujte??“
TOM: „ Kranich, dálniční policie, a tohle to je můj kolega Gerkhan.“ Oba dva ukázali své služební průkazy.
HANA: „ A s čím vám můžu pomoci??“
SEMIR: „ Přišli jsme hlavně kvůli paní Katje Mattnerové.“
HANA: „ Něco se jí stalo??“
TOM: „ Dneska ráno jsme ji našli mrtvou.“ Haně se udělali skleněné oči.
HANA: „ Nějak tomu nemůžu uvěřit, že Katja je……“
SEMIR: „ Chtěli by jsme mluvit s Katjinou kamarádkou.“
HANA: „ Katja si nejvíce rozuměla se Sylvií Lambertovou, ale ta je na dovolené. Bude ještě chybět tak 5-7 dní. Taky tu má kamarádku z dětství – Annu Funkovou, ale ta dělá sestru na sále. Ale nevím jestli jí tam zastihnete.“
SEMIR: „ Mimo Sylvie nikoho nemá?“
HANA: „ Ne.“
TOM: „ Kdyby jste si na něco vzpomněla tak mi dejte vědět.“ Předal Haně svoji vizitku.
TOM, SEMIR: „ Naschle.“
HANA: „ Naschle.“ Tom se Semirem odešli ze sesterny. Odebrali se k BMW, nasedli do BMW a odjeli na služebnu.

V Kolínské ZOO……. Ben a Daniela si procházeli po ZOO, zastavili se u akvária s lachtany. Právě zde probíhali cvičení lachtanů jako každý den. lachtani vyváděli pěkné kousky a občas postříkali návštěvníky vodou z akvária.
DANIELA: „ Opravdu pěkná ZOO.“
BEN: „ Skoro pěkná jako u nás v Mnichově.“
DANIELA: „ To máš pravdu. Jak dlouho tu budeš v Kolíně?“
BEN: „ Jsem tu do konce týdne. A pak jdu do Mnichova řešit případy.“
DANIELA: „ Ptala jsem se, protože já už jedu v pátek. Už to mám domluvené se šéfem.“
BEN: „ Co se dá dělat. A v neděli tě můžu pozvat na večeři??“
DANIELA: „ Tak dobře, ale restauraci vyberu já.“
BEN: „ Rozkaz kapitáne.“ Daniela dala Benovi pusu na tvář a odešla k dalšímu výběhu s bílými tygry. Ben šel za Danielou, objal ji kolem pasu a dali svůj první polibek.

Na služebně……. Anna Engelhartdová měla dlouhý rozhovor s policejním prezidentem. Tina musela chvilku počkat až šéfová dotelefonuje. Tina právě odcházela z kuchyně a popíjela kafe, když přicházeli Tom se Semirem na služebnu.
TOM: „ Už jsi byla u šéfky??“
TINA: „ Ještě ne. Telefonuje s policejním prezidentem.“
SEMIR: „ To bude ještě chvilku trvat.“
ANDREA: „ S Hartmutem pořád hledáme ty fabriky, kde se by se mohla vzít tam kyselina sírová, ale zatím nic nemáme.“
TOM: „ Vy ji určitě najdete.“
ANDREA: „ To jsme si vědomi.“ Anna Engelhardtová dotelefonovala, když Semir zaklepal na dveře. Společně vešli do kanceláře. Tina se posadila na židli naproti šéfce, kde popíjela svoje kafe. Tom se Semirem stály za Tinou.
ŠÉFKA: „ Policejní prezident z tohoto případu jako koni. Vysvětluje všem novinářům jak se stalo a proč se stalo. Bude rád až se tento případ uzavře. Jak jste dopadli??“
TOM: „ Máš přednost.“
TINA: „ Díky. Manžel Katji Mattnerové se úplně zhroutil a o něho se stará Katjina kamarádka – Anna Funková.“
SEMIR: „ Ty jsi mluvila s Funkovou??“
TINA: „ Ano, Anna přijela do domu Mattnerových. Manžel byl 14 dní na služební cestě. Už jsem mluvila i s ředitelem Alexe Mattnera. Potvrdil jeho účast na služební cestě v Bruselu. Anna Funková se vrátila ze služební cesty až dneska ráno do Kolína.“
TOM: „ Ani nemají představu, kdo by mohl zabít Katju Mattnerovou?“
TINA: „ Nikdo nic neví a ani netuší.“
SEMIR: „ To samé i v nemocnici. Ale nikdo si na Mattnerovou nestěžoval.“
TOM: „ Mohla by nám něco k tomu říct Sylvie Lambertová, ale ta je ještě na dovolené.“
ŠÉFKA: „ Akorát najít motiv, proč byla zabita.“
TINA: „ Jedině projít minulost Mattnerové v nemocnici v Hamburku. Přeci by Mattnerová sama od sebe nepřešla z Hamburku do Kolína. A to ještě s kamarádkou.“
TOM: „ V tom by mohl hrát jedině nějaký veliký skandál. Něco ještě ze školních let na praxi, kam chodili a pomalu to vyplavalo na povrch.“
ŠÉFKA: „ Tak dobře. Podívejte se na to.“ Komisařové odešli z kanceláře, Tom za sebou zavřel dveře do kanceláře. A pustili se do práce hledáním informací o přechodu Mattnerové a Funkové z Hamburku do Kolína. Proseděli u počítače tolik hodin a vypili tolik kávy. Semir a Tom seděli v kuchyňce.
TOM: „ Jak dlouho se tento případ bude táhnout.“
SEMIR: „ Dokud ho nevyřešíme.“
TOM: „ Dokonce se mi o tom u zdá.“ Tina přišla k nim
SEMIR: „ Našla jdi něco??“
TINA: „ Ano. Radši se dopředu zeptám. Najde se tu kapka Černé tekutiny.“
TOM: „ Poslední kapky černé tekutiny jsou v mém hrnku.“ Tina si sedla na židli naproti Tomovi. Tom nabídnul Tině ať se napije. Tina se napila kafe a hrnek předla zase Tomovi.
SEMIR: „ Tak co jsi zjistila?“
TINA: „ Jde o poprask, který se stal na škole a ještě se ukázal v nemocnici v Hamburku.“
TOM: „ O co šlo?“
TINA: „ Jedná se o záhadná úmrtí v nemocnicích. Místní kriminálka vždy obvinila Katju a Annu, že to udělali oni.“
SEMIR: „ Na co umírali?“
TINA: „ Na lék pod názvem heparin. Hlavně se jednalo o pacienti, kteří byli o operacích a leželi na intenzivní péči.“
TOM: „ Jaký má účinky?“
TINA: „ Heparin se používá v nemocnicích na rozředění krvi. Stačila malá kapka léku a pacient zemřel na zástavu srdce.“
SEMIR: „ Na urychlení smrti je morfium.“
TINA: „ To ano, ale morfium zabírá velmi rychle. Heparin se déle rozkládá do krve než pacient je mrtvý.“
SEMIR: „ Viník se nenašel.“
TINA: „ Niky ho nenašli. Vždy záhadně zmizel z povrchu zemského.“
TOM: „ Funková by o tom mohla vědět víc.“
TINA: „ Zítra se za ní pojedu podívat.“
SEMIR: „ To neměli žádné tušení, kdo by to mohl být.“
TINA: „ Ne. Ve všech článcích, které jsem pročetla tak nikde nebylo uvedené jméno vraha. Všechno to házeli na Katju a Annu.“
TOM: „ A vyjádření nemocnice??“
TINA: „ Katja a Anna byli propuštěni, ale pod svoje křídla si je vzala nemocnice sv. Barbary v Kolíně nad Rýnem. Kolínský ředitel nevěřil, že by to mohli udělat. A na dobu smrti měli alibi.“
SEMIR: „ Měli štěstí, že jim někdo uvěřil a že se o postarali.“ Přišla Andrea.
ANDREA: „ Asi máme naši fabriku s kyselinou sírovou. Podle Hartmuta by mělo jít jedinou fabriku, která vyráběla barviva v Kolíně-Dortmund.“
TINA: „ Vždyť tu fabriku měli zbourat.“
ANDREA: „ Ale ještě stojí. O fabriku jsou spory, kdo ji nechá zmizet z povrchu zemského. Místo ní má stát nové obchodní centrum. Brzké době by se měla bourat.“ Přišla šéfka.
ŠÉFKA: „ Jak tam koukám, že jste se někam pohnuli.“
SEMIR: „ To ano. Policejní prezident bude mít určitě radost.“
ŠÉFKA: „ Zítra mu to vyřídím. Tak vám přeji pěkný zbytek večera.“
ANDREA: „ Vám taky.“
TINA: „ Naschle zítra.“ Šéfka odešla z kuchyňky a odjela domů.
TOM: „ Tak to taky zabalíme.“
SEMIR: „ Dobrej nápad.“ Semir s Andreou odešli z kuchyňky.
TINA: „ Tak zvedáme kotvy.“
TOM: „ Rozkaz kapitáne.“ Oba dva také odešli z kuchyňky. Všichni společně odešli ze služebny, ale před tím povypínali počítače a pozhasínali v kancelářích. Před služebnou se potkali s Hotem a Bonrátem.
HOTE: „ Máte po službě?“
SEMIR: „ Těšíme se do měkkého.“
BONRÁT: „ Mám právě začíná.“
TINA: „ Tak poklidnou noc.“
HOTE: „ Díky. Uvidíme se zítra.“
SEMIR, ANDREA, TINA, TOM: „ Ahoj.“
HOTE, BONRÁT: „ Ahoj.“ Skupinka se rozešla svými směry, kam měli právě namířeno.

U Toma a Tiny……. Ben seděl v křesle a četl si noviny. Po chvilce přišla Tina s Tomem.
BEN: „ Ahoj.“
TINA, TOM: „ Ahoj.“
BEN: „ Docela vám ten případ nezávidím.“
TOM: „ Ty by jsi chtěl takovýhle vzrůšo jako máme my.“
BEN: „ To radši ne, ale ono to asi dojde i k nám.“
TINA: „ A kdepak jsi byl včera??“
TOM: „ Když se ani nepochlubíš.“
BEN: „ Našel jsem známost……. Tady v Kolíně.“
TINA: „ Tak povídej. Jaká je? Co dělá?.......“
TOM: „ Neříkala jsi, že půjdeš rovnou spát.“
TINA: „ To ano, ale po tomhle se mi bude líp spát.“
BEN: „ Je to fotografka, pracuje v jedné reklamní firmě v Mnichově a je z Mnichova.“
TOM: „ To zní zajímavě. Tak, že nám ji někdy přijdeš ukázat.“
BEN: „ Ale ovšem. Určitě se vám bude líbit.

Druhý den…… Tina zajela za kamarádkou Katji Annou Funkovou. Tom se Semirem zajeli do místní fabriky na výrobu barviv, která se má bourat. Také s nimi zde byl Hartmut a jeden chlap přes životní prostředí. Hartmut si prošel všechny kyseliny a škodliviny ve fabrice, měl na sobě protichemický oblek.
MUŽ: „ Pokusíme se tuto továrnu brzy odstranit. Kvůli těm chemikáliím.“
TOM: „ Vždyť se tato továrna měla bourat před několika lety, přesněji před 2 lety.“
MUŽ: „ Neměli jsme, firmu, která by se postarala o likvidaci chemických prostředků a to šetrně k přírodě.“
SEMIR: „ A teď najednou existuje.“ Přišel k nim Hartmut.
HARTMUT: „ Ve fabrice je spousta kyselin, které jsou nebezpečné pro život okolo nich, ale ještě by se dali využít podle svých potřeb. Už nebudou mít takové vlastnosti jako před tím.“
MUŽ: „ Jestli tu je taková možnost, tak by bylo výborné.“
HARMUT: „ Museli by se najít takové továrny v Německu a nebo v zahraničí, kde by se dali prodat na jejich využití. Je to tu jako jedna jaderná bomba.“
MUŽ: „ Jestli to tak půjde tak by jsme se pak nějak mohli domluvit. Myslím, že náš šéf s tím bude také souhlasit.“
TOM: „ A co ta kyselin sírová?? Byla odsud??“
HARTMUT: „ Ta kyselina je odtud. Dobře.“
SEMIR: „ Zaslechli jsme, že tu má stát obchodní středisko.“
MUŽ: „ To jste zaslechli dobře.“

Na služebně……. Tina byla u šéfky v její kanceláři. Tina seděla na židli naproti šéfce.
ŠÉFKA: „ Volala jsem s nemocnicí v Hamburku, kde mi řekli, že Katja a Anna byli podezřívány z těch záhadných úmrtí haparinem. Annu a Katju propustili a o ně postarala Kolínská nemocnice.“
TINA: „ Anna mi řekla, že se o těch to úmrtích věděla. Tyto záhadné úmrtí se stali, když byla Anna s Katjou na praxi ze střední školy a když chodili na fakultu v Hamburku. Katja se nějak dozvěděla jméno sestry, která to dělala.“
ŠÉFKA: „ Anna vám řekla to jméno.“
TINA: „ Adéla Schneiderová. Katja a Anna ji trochu znali, protože s nimi chodila na fakultu do posledního ročníku.“
ŠÉFKA: „ Měla Katja informace důvod proč to dělala??“
TINA: „ Katja se dostala k informaci, že to Adéla dělala kvůli tomu, protože jí nebavilo se starat o pacienty po těžkých operacích. Podle ní už neměli další šanci na uzdravení.“
ŠÉFKA: „ Tak teda nechápu proč studovala lékařskou fakultu.“
TINA: „ Tomu nikdo taky nerozumí vysvětlit. Okolo těch úmrtí je tolik věcí, že si je nikdo neumí pořádně vysvětlit a přesný důvod.“
ŠÉFKA: „ Adéla Schneiderová pracovala ve stejné nemocnici jako Katja a Anna??“
TINA: „ Ano, Adéla zde pracovala hned po škole a zde také dělala praxi.“
ŠÉFKA: „ Katja a Anna s ní sloužili?“
TINA: „ Ano, ale jenom malou chvilku. Katja a Anna znali Adélu z praxe. A pak se Adéla nenápadně zmizela z povrchu zemského.“ Do kanceláře přišli Semir s Tomem.
ŠÉFKA: „ Tak co máte??“
TOM: „ Ta fabrika se konečně bude bourat a místo ní se bude stavět nové obchodní centrum.“
SEMIR: „ Hartmut prohledal všechny chemikálie ve fabrice. Jsou všechny dost škodlivé, ale jsou bezpečně uzavřený.“
TOM: „ Bude to všechno likvidovat jedna firma ze Švýcarska, ale podle Hartmuta by se nějaké kyseliny mohli využít pro jejich potřebu.“
ŠÉFKA: „ Tak se podívejte na Adélu Schneiderovou.“
TINA: „ Dobře.“
TOM: „ Kdo je ta Adéla Schneiderová??“
TINA: „ Já vám to vysvětlím.“
SEMIR: „ To budeme moc rádi.“

Adéla Schneiderová přijela do Kolína udělat svoji pomstu – Katja Mattnerová a Anna Funková. Adéla se usadila v jednom malém tovární domečku, kde okolo domu je samé tovární haly, komíny. Schneiderová doposud žila na řeckém ostrově – Rhodos, kde svoji pomstu plánovala. Také se informovala o Katje a Anně – co dělají, kde pracují, jestli mají přítele atd. Adéla přiletěla do Kolína asi tak před 20 dni, kde sledovala kroky Anny a Katji.

Na služebně…….
TINA: „ Máš něco o Adéle Schneiderové??“
ANDREA: „ Adéla Schneiderová se narodila v Hamburku. Vystudovala lékařskou střední školu i fakultu. Rodiče jí zemřeli když byla malá a o Adélu se starala babička a teta.“
SEMIR: „ Jak zemřeli její rodiče?“
ANDREA: „ Měli autonehodu, ale lékaři jim dávali velkou šanci na přežití. Jeden zaměstnanec hamburské nemocnice dal morfium, místo správného léku.“
TOM: „ A Adéla měla důvod jak se mstít za své rodiče.“
ANDREA: „ V jejím trestním rejstříku nemá ani čárku o těch případech v hamburské nemocnici. Schneiderová dlouho žila v zahraničí.“ V Tinině kanceláři zvonil Tinin mobil. Tina ho šla zvednout. Tině volala Anna Funková.
TINA: „ Kranichová……. Dobrý den……. Cože máte??....... Tak mi ho nadiktujte.“ Tina si zapisovala telefonní číslo Adély. Tom se Semirem se zastavili uprostřed dveří Tininy kanceláře. „ Moc jste nám pomohla……. Naschle.“ Tina zavěsila.
SEMIR: „ Tak co se děje??“
TINA: „ Máme telefonní číslo Adély Schneiderové.“
TOM: „ Aby bylo ještě planý pokud ho má v mobilu několik let.“
TINA: „ Mě to spíš připadá jako, kdyby se Adéla přihlásila sama.“
SEMIR: „ Ale v tom případě Funková je v nebezpečí.“ Sebral z Tininých rukou lísteček s číslem a předal ho Andree. Andrea ho zadala do počítače a ukázal se jí odkud vychází signál. Tina s Tomem stáli uprostřed dveří v Tinině kanceláři.
ANDREA: „ Ten mobil je na přímu a signál vychází z jedné staré fabriky na výrobu papíru.“
TOM: „ To je ta v Kolíně-Essen.“
ANDREA: „ To je přesně ona.“
SEMIR: „ My dva pojedeme do tý fabriky.“
TINA: „ Pojedu se podívat za Funkovou.“
TOM: „ Průběžně nám dávej…….“
ANDREA: „ Samozřejmě.“ Tina si vzala svoje věci a společně vyrazili ze služebny. Tina zajela k domu Katji Mattnerové. Tina vešla do rodinného domku, Mattnera seděl v obýváku.
ALEX: „ Jak jste sem dostala??“
TINA: „ Bylo jak si otevřeno. Potřebovala bych něco od vás vědět.“
ALEX: „ A to je co??“
TINA: „ Kde je vaše kamarádka Anna?“
ALEX: „ Ta asi tak před 10 minutami odjela pryč.“
TINA: „ Nevíte kam??“
ALEX: „ S někým volala a mluvila něco o nějaké továrně v Essenu.“
TINA: „ Díky za pomoct.“
ALEX: „ Něco se snad děje??“
TINA: „ Něco velkého.“ Tom se ozval vysílačkou do vínové Octavie.
TOM: „ Tino, máš něco??“ Tina akorát přiběhla k autu když se ozýval Tomův hlas vysílačkou. Tina vzala vysílačku.
TINA: „ Funková odjela do té fabriky v Essenu. Adéla volala Funkové na mobil.“
TOM: „ Sejdeme se u fabriky.“
TINA: „ Už jsem na cestě.“ Nasedla do auta a odjela směrem továrna v Essenu.
Funková byla už dávno ve fabrice, seděla na dřevěné poličce, která byla zavěšená na posuvných ocelových lanech nad velkou vanou, ve které byla kyselina dusičná, ze které stoupaly výpary, které jsou velmi nebezpečné. Anna byla svázaná lany na rukou a nohou. A byla omámena chloroformem. Adéla čekala až se Anna probere. Stříbrné BMW, vínová Octavia a policejní Porsche dorazili k továrně. Všichni vystoupili z aut a schovali se za velkým křovím. Semir s Bonrátem se koukali dalekohledem jestli někoho nevidí v továrně.
TOM: „ Vidíš něco??“
SEMIR: „ Annu nikdy nevidím, ale její auto ano.“
BONRÁT: „ I auto Schneiderové je zde.“
SEMIR: „ Kde jsou ty posily. Anna může být už mrtvá a Adéla může vzít kramle.“
TOM: „ Hote, Bonráte, vy půjdete s Tinou.“
HOTE: „ Jak rádi ti budeme dělat společnost.“
TINA: „ To já taky.“

Všichni šli blíž ke fabrice, kde si rozdělili na 2 skupinky – Tom se Semirem a Tina, Hote a Bonrát. Potichu jako myšky vešli do fabriky. Adéla Schneiderová se potloukala kolem Anny, ale ta se ne a ne probrat. Annu ještě více omámili výpary z kyseliny dusičné. Adéla odešla do svého úkrytu, kde si byla pro svoji zbraň. Když se Adéla vracela zpět za Annou, tak Tom se Semirem zahlédli Adélin stín. Tom se Semirem dělali trochu větší hluk, aby Adélu odstranili a v klidu by Annu osvobodili. Adéla šla za šramotem. Adéla se rozhlížela po místnosti, kde nikdo nebyl a zde zadu se objevil Semir a mířil na ni zbraň. Tom zůstal svého úkrytu – za jedním rohem místnosti.
SEMIR: „ Tak paní Schneiderová, váš výlet skončil.“
ADÉLA: „ A kdo to tvrdí??“
SEMIR: „ Sněhurka a 7 trpaslíků.“ Adéla se prudce otočila a při tom bouchla Semira do čelisti. Semir spadnul na zem jako hnilá švestka, Adéla rychle utekla. Tom šel rychle na pomoct Semirovi.
TOM: „ Dobrý Šmudlo.“
SEMIR: „ Ano, lotosový kvete.“ Oba dva šli hned za Adélou. Adéla utíkala za Annou, že jí spustí do kyseliny, která pěkně je žíravá. Tom se Semirem měli dost práce, aby našli Adélu, protože se tak zamotali v místnostech. Tina našla Annu nad kyselinou, ale Anna pořád spala. A všude to tak páchlo po kyselině. Adéla uviděla Tinu a tak začal hned střílet. Tina se hned schovala za dřevěné bedny a bránila se střelbou. Hote s Bonrátem slyšeli hluk tak se za ním vydali. tom se Semirem stále našli východ z místností a tak Tina zůstala sama na střelbu s Adélou. Jedna z Tininých kulek zasáhla Adélu do ramene, které si chtěla vyměnit zásobník starý za nový, ale už neměla a při tom se nekryla a Tinina kulka ji zasáhla. Adéla zahodila zbraň na zem a utíkala ven z fabriky. Tina běžela za Adélou ještě pár krát vystřelila po Adéle, ale bylo to vedle. Adéla nasedla do Annina modrého Volkswagenu Passat. Tina zůstala stát před fabrikou, kde se objevili Tom se Semirem.
SEMIR: „ To jsi nemohla zastavit.“
TINA: „ Semire, dělala jsem, co jsem mohla.“
TOM: „ Tak si ji podáme teď.“ Tom se Semirem nasedli do BMW a rozjeli se za Volkswagenem. Passat a BMW jezdili po celé fabrice. K Tině přišli Hote a Bonrát.
TINA: „ Postarejte se o Annu. Myslím, že mě tu někdo bude potřebovat.“
BONRÁT: „ To je samozřejmé.“ Tina nasedla do své vínové Octavie a vyrazila za BMW a Passatem. Passat a BMW se pořád honí po celé fabrice.
TOM: „ Máš nějaký nápad na zastavení Adély?“
SEMIR: „ Ty jsi tady přes nápady.“ Tina jela druhou stranou. Jak Adéla byla postřelená do ramene tak pomalu ztrácela vědomí. A jezdila po fabrice jako, kdyby měla 3 ‰ alkoholu v krvi.
SEMIR: „ Jak to jezdí??“
TOM: „ Jestli ji Tina postřelila tak máme větší šanci jí chytit a asi už ztrácí vědomí.“ BMW, Passat a Octavia se ocitly na jedné cestě. BMW s Passatem a Octavia jeli naproti sobě.
TOM: „ To je přeci Tina.“ Po Tinině levé ruce asi tak za 200 metrů byla velká vysoká železná nádoba na vysokých železných nohách. Železná nádoba byla shromaždištěm vody. Tina přidala plyn.
TOM: „ Tino, brzdi!!“ Pak Tina prudce zabrzdila a prudce ztrhla volant do prava. Zadek Octavie mířil za železnou konstrukci, která spadla pod kola Passat. Octavia udělala hodiny a couvla kousek do zadu. Passat narazil do železné nádoby, ze které se rozlila všechny voda. BMW prudce zabrzdilo za Passatem. Adéla ležela na volantu a její hlava ležela na volantu a ozýval se klakson po celé továrně. Všichni vystoupili z aut a zašli za Adélou. Tom se Semirem se postarali o Adélu. Semir odvedl Adélu do BMW.
TOM: „ To se ti náramně povedlo.“
TINA: „ Díky.“
SEMIR: „ Co by jsme bez tebe dělali.“ Tina radši mlčela. Tom se Semirem nasedli do BMW a odjeli. Tina nasedla do Octavie a odjela také.
Před fabrikou……. Zde už byla sanitka, ve které byla Anna a starali se ní lékaři. Během pár minut se zde objevilo BMW a Octavie. O Adélu se postarali kolegové. Tina zašla za Annou.
TINA: „ Tak už je ovšem.“
ANNA: „ Ale Katja se už nikdy nevrátí. Ale aspoň, že jste vyjasnili případy v hamburské nemocnice.“
TINA: „ Katja vám vždy zůstane ve vašem srdci.“
ANNA: „ Alex mi řekl, že jste přišla o sestru a kamarádku. Je mi to líto.“
TINA: „ To už let zpět. je mi po nich smutno.“
ANNA: „ Taková ztráta blízkých příbuzných je velká bolest, ale vždy si na ně vzpomene.“
TINA: „ Chybí mi několik let. Brzy se uzdravte.“
ANNA: „ Díky.“ Semir, Tom, Hote a Bonrát stáli u Porsche na koukali se na zničenou vínovou Octavii. Tina přišla ke skupince.
SEMIR: „ To se mi náramně moc povedlo.“
TOM: „ To by se ani Semirovi nepovedlo.“
BONRÁT: „ Ale ještě zůstalo pojízdné.“

Pak odjeli na služebnu, kde jim šéfová Anna Engelhardtová řekla, že policejní prezident jim dávám volný víkend. Ben s Danielou se rozloučili před Danieliným hotelem. Pak Daniela nasedla do svého auta a odjela do Mnichova. Ben odjel až v neděli a celý víkend strávil s Tinou a Tomem.

Konec!!!

Autorka: Tina11

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
mimika


Založen: 05. 12. 2009
Příspěvky: 28
Bydliště: Komárno, SK
Odpovědět s citátem
velmi mila a pekna poviedocka Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
mimika: děkuji za pěkný kometík Wink

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 042 - Mrtvá u dálnice
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma