AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
In memoriam
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Jsem zvědavá, koho si tam představíte...

In memoriam

Vždycky to přijde tak nečekaně...

Zní to zvláštně, především pokud předem víte, že se tak stane; a přesto lidské srdce není natolik silné, aby neplakalo. Vše se ve vás svírá a z vašich úst vyvěrá jen pomýlený škytot, který nepomůže, neutěší, možná jen trochu uleví. Svíráte si kolena a tisknete je k hrudi a slzy kanou dolů na polštář, na bělostné peřiny a skrápí je tou horkou sprchou. Třesete se jako ratlík a ptáte se, která to z rukou osudu zasáhla do vašeho života a sebrala z hracího plánu jednu z figurek ze skupiny těch vaší duši nejbližších.

Když pak přijdete na místo, kde dříve lehával, kde jedl, kde se bavil, připadá vám vše takové prázdné; jeho hrnek je bez voňavé kávy, jeho talíř je bez oblíbeného jídla, jeho milované křeslo trčí do prostoru jako stožár na potápějící se plachetnici. Jeho kabát visí tam, kde ho naposledy nechal a jen povadle splývá s neomítnutou zdí, jako by se do ní chtěl vstřebat a já cítím, jak bych ho chtěla sundat, abych na něj nemusela neustále bezmyšlenkovitě zírat... ale asi se až příliš bojím toho, že bych ho tím vymazala ze vzpomínek všech. A tak tam visí, jako pavučina na stvolu vzrostlé květeny a lapá mé zoufalé, nešťastné pohledy.

Nikdy jsem si neuvědomila, jak je jeho na první pohled rutinní práce plná nebezpečí. Jak každý jeho krok obepínala bezpečnostní pravidla a jak měl ruce svázané všemožnými zákony, mezi něž nepatřily jen ty nejznámější, fyzikální a jak se asi musel cítit, když při ní přišel o článek malíčku. Bral to jako zradu nebo jako ránu osudu?
Mohl za to vůbec osud, nebo jen krutá slepota, která ho obepínala víc a víc a přesto se nechtěl svého živobytí vzdát?

Nikdy jsem nevěnovala přílišnou pozornost všem těm věcem, které mi říkal a přece bych si je teď tak ráda vybavila, ale nemohu. A tak vzpomínám jen na to, co mi má mysl dovolí a halím se do těch vidin jako do pápěří. Jak jsme spolu šli po ulici a já ho vedla, když již neviděl, jak se snažil nevzdávat svůj boj až do posledního utrápeného vzdechu...

Když umíral, nikdo u něj nebyl.
Byl sám, v chladné, desinfekcí páchnoucí nemocnici, bez blízkých a já si doteď vyčítám, že jsem tam nebyla a nemohla ho držet za ruku. Možná je lepší, že si ho pamatuji takového, jaký byl a ne jako trosku, napojenou na desítky zlověstně blikajících a pípajících přístrojů... ale přesto: nikdo by neměl umírat sám.

Nikdy na něj nezapomenu. Nezapomenu ty modré oči a rozčepýřené vlasy, které jsem s oblibou myla a vytvářela na nich všelijaké bláznivé účesy, až se naoko zlobil. Nezapomenu ty písně, které mi tiše broukal ani na nic, co mne tvrdohlavě naučil. A pokusím se zapomenout na všechny ty hrozné věci, co říkal, když nemoc postoupila. Stejně to již nebyl on, byl to jen blázínek uzamknutý v lidské skořápce. Jeho pohled byl jiný tak jiný, že jsem někdy až nevěřila, že je to ten starý dobrý veselý človíček, kterého jsem znala.

Když jsem ho viděla naposledy, v jeho tváři se rozlil tak spokojený úsměv po zaznění mého hlasu, že ani nemohl pořádně promluvit. Sevřela jsem jeho dlaň do svých a jen seděla a tiše mu vyprávěla různé hlouposti, jen aby věděl, že jsem na něho nikdy nezapomněla a že na něj ani nikdy nezapomenu.

Tak moc mi chybíš...

Konec...

Tuto povídku věnuji na památku mého dědečka, Tomáše Rendla, báječného muže, kterého 13. ledna 2010 pokořila osm let trvající zlá choroba a který si ji již nikdy nevyslechne.

Proč věci, které mají smysl neděláme když můžeme, ale vrhneme se do nich až když už je moc pozdě...?
Sad

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Skvělá povídka. Je vidět, že ti dědeček chybí. Mě se tedy vybavil jako první Tom. Nevím, jestli je to psané o někom konkrétním, ale bylo to napsané tak procítěně. i když u tebe je to už skoro zvyk:). Fakt moc pěkná. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo píše smutné povídky.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Kráseně napsané Všel! Crying or Very sad Wink
Každá věta, každé slovo či písmeno bylo tak plné citu, že jsem stěží zadžela slzy. Je vidět, že ti moc chybí.
Nádherně si to napsala! Smile
A myslím, že tvůj dědeček by byl na tebe moc pyšný Všel...

_________________
"Počkat! Kam se to hrnete!
"Jdu s váma!"
Semir: "Prosím vás. To není nic pro začátečníky!Nechci vás urazit.Jste dobrej kikboxer a prvotřídní kapsář a zvysoka kašlete na předpisy!Pojďte semnou.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
AnnaE: Díky moc, opravdu mi moc chybí Sad A ne, nejsi jediná: spousta mých nebo třeba Kajusiiných povídek je hodně, hodně smutná, protože třeba kdy já jsme smutná, tak se potřebuji vypsat a tak píši o smutných věcech Smile

Pája: Já vím, že by byl, on byl vždy pyšný na vše, co jsem dělala já i má sestra. Děkuju moc, Páji... Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Jeeej, Všelísku, krááásné vzpomínkové dílko...

Vím, co jsi asik prožívala, jelikož před pár dny jsem prožívala to samé, se svým dědou, který nedávno také umřel....a stejně jako Ty, jsem z toho byla hodně smutná a špatná Sad


Nádherné dílko...nejvíce se mi líbí pasáž, kdy tam vzpomínáš na jeho oči, nebo jak ti broukal ty známe melodie.... Smile


Moc se mi to líbilo...protože jsi částečně mluvila i za mě.....

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Už od chvíle, kdy se toto dílko objevilo na fórku, přemýšlím, co napsat v komentáři.
Tak nějak mě nenapadá, co bych k tomu měla napsat.
Možná i v tom je koment pro autora dobrý, a to, když čtenář nemá co dodat, jen tiše stojí a snaží se pohltit všechno, co bylo napsáno.

Něco mě konečně napadlo: děkuji! Embarassed
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Sasa: Jj... Sad Pro mne asi bylo nejhorší, že jsme daleko od rodiny Sad Neumím asi truchlit o samotě... Sad A je mi líto, že Tě potkalo to samé Sad

Kájka: Věděla jsem, že to bude těžké okomentovat. I přesto Ti děkuji za snahu :hug:

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
In memoriam
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma