AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

A váš názor?
No fuj, vytahovat taková témata, brr
0%
 0%  [ 0 ]
Zajímavé téma, ale nebyl to můj šálek kakaa
0%
 0%  [ 0 ]
Zajímavé téma a celkem ses i trefila do mého stylu
33%
 33%  [ 1 ]
Oceňuji, že jsi se alespoň trošku pokoušela o kousek humoru
33%
 33%  [ 1 ]
Postavy nebyly černobílé, námět zajímavý, jo, pěkná povídka
33%
 33%  [ 1 ]
Celkem hlasů : 3

Dům v lese



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Druhá povídka, do níž jsem se pustila, nemá vhodný námět pro slabší povahy nebo žaludky, i když v ní nejsou žádné naturalistické scény, tak pokud máte raději jemný humor a akci, jež seriál nabízí, do čtení se nepouštějte. Rovněž předesílám, že je to povídka a ač jsem si pro ni sháněla jisté podklady, rozhodně se o údaje z ní nelze nijak opřít.

    A pokud jsem vás ještě nevyděsila dost, čtěte, hodnoťte, kritizujte, ... za vše vám moc děkuji!
    Fí(ček)


Dům v lese

„Tak co teď?“ usmál se Tom na svoji společnici. Seděli v jedné z luxusních restaurací a právě skončili s večeří. Černovláska, která seděla naproti přes stůl, mu úsměv oplatila: „Nevím, máš nějaký plán?“ zeptala se, opřela se lokty o stůl a zadívala se mu do očí.
„No, nedáš si ještě trochu vína?“ zeptal se Tom, a když viděl, že se zatvářila mírně zklamaně, dodal: „U mě doma mám jedno červené, které čeká na otevření.“
„Hmm, to zní slibně.“ souhlasila společnice a Tom pokynutím hlavy přivolal číšníka.


Před diskotékou Modrý Dikobraz stály dvě dívky, které očividně štvala společnost dvou kluků, co už měli upito přes míru.
„No tak, kočky poďte si ještě zatrsat“ řekl jeden z nich, zavrávoral a objal jednu okolo ramen. Blondýnka ho s odporem setřásla: „Di se vycpat, je mi z tebe na nic“ řekla a pořádně do něj strčila, zavrávoral a spadl do náruče svému kamarádovi, který nebyl schopen nijak zareagovat, ani udržet rovnováhu. Oba se svalili na zem a zapletli se do sebe rukama i nohama. Blondýnka si povzdechla, zatímco její tmavovlasá společnice zavrtěla nechápavě hlavou, odvrátila se od nich a zavěsila se do své kamarádky. Odvedla ji kousek dál, aby byly z dohledu kluků. Ti měli momentálně dost práce s tím zjistit, komu která končetina patří.

„Tamaro, já mám dost. Pojedem domů ne?“ obrátila se na kamarádku Tmavovláska.
„Ale autobus nám jede nejdřív tak až za dvě a půl hodiny. Klári, nechceš si jít ještě dát něco k pití nebo zatancovat?“ přemlouvala ji blondýnka.
„Jo a potkáme zase takový pitomce co?“ pohodila otráveně hlavou směrem ke klubku, které sebou na zemi pořád bezvýsledně mrskalo.
„No tak fajn a co chceš mezitím dělat?“
„Já nevím, pojď se projít.“
„A kam?“
„Hlavně co nejdál odsud.“
„Tak dem.“ souhlasila Tamara a vyšly ze zapadlé uličky.

„Páni tady je zima.“ otřásla se Klára.
„Tak se pudem někam zahřát.“ navrhla Tamara.
„Tami, já už bych nejradši byla doma.“ řekla Klára a přitáhla si bundičku těsněji k tělu, nepomohlo to, zima ji byla čím dál víc. Tamara na tom nebyla o moc lépe. Obě na sobě měly džíny a top, přes který měla Tamara narozdíl od Kláry svetr s pokaženým zipem. Popravdě řečeno se snažily obléknout sexy, aby na diskotéce co nejvíc zapůsobily, ale efekt byl jedině ten, že to přitáhlo pár ožralů. Tamara začala chodit sem a tam aby se zahřála. Kláře to připadalo paradoxní. Ještě včera by dala nevím co za to aby mohla na diskotéce zůstat až do rána a teď by nejradši seděla doma a poslouchala rádio a možná si povídala s mámou, Tamarou a její mámou, ale to se nestane.

Jejich rodiče se znali už, než se s Tamarou narodily. S Tam spolu byly pořád a pokaždé, když rodiče jedné někam jeli, byla automaticky u té druhé a naopak, ale teď se jejich rodiče rozhodli odjet na 14 dní společně a pod podmínkou, že si nezhorší známky ve škole je nechali 'ať si dělají, co chtějí '. A tak jsou tady a mrznou.
„Tak poď.“ vytrhla ji Tamara z přemítání, chytila pod paží a vedla směrem k dálnici.
“Už vymyslela's, co budeme dělat?“ zeptala se jí po chvíli.
„Já nevím.“
„Tak pojedem domů.“
„Ale autobus nám jede až za 2 a půl hodiny.“
„Tak pojedem stopem.“
„COŽE?“ vytřeštila Klára oči.
„Ale no tak, Kláro, jsme na dálnici v Kolíně, je deset večer a diskotéka zavírá až ve čtyři ráno, fakt si myslíš, že by si někdo mohl tipnout, že se tu budou dát sbalit dvě holky. Navíc přece poznáme charakter, nenastoupíme k někomu pitomýmu, ne?“
Klára si dala s odpovědí na čas, ale byla zima a ona měla pocit, že k silnici přimrzne.
„Tak jo.“ svolila nakonec a Tamara napřáhla ruku. Několik aut kolem nich jen tak projelo, ale zastavil jim tmavě červený Peugeot.


„Prosím.“ uklonil se Tom a otevřel přítelkyni dvířka od auta. S úsměvem nasedla
„Děkuji.“ řekla a pohodlně se usadila na sedadlo spolujezdce. Vyrazili po méně frekventované ulici a za několik okamžiků byli na dálnici, kterou Tom znal jako své boty a tak se spíš než řízení věnoval konverzaci s černovláskou:
„Jak se ti to líbilo?“
„Byl to moc příjemný večer.“usmála se.
„Byl?“zeptal se Tom naoko zklamaně. „Já myslel, že ještě je.“
„No, ještě je, ale nevím, jak bude pokračovat. Třeba bude ještě lepší.“
„No, to záleží jen a jen na jedné krásné slečně.“ usmál se Tom.
„A na jaké?“
„No, na Iris Nielsenové.“ Usmál se komisař a věnoval jí jeden dlouhý pohled. Iris se evidentně ulevilo. Zabořila se do sedadla a zavřela oči. „Myslím si, že bude souhlasit s pokračováním v započatém večeru.“ Přistoupila na jeho hru. Tom se zhluboka nadechl: „Krásně voníš.“


Z okénka vykoukl kluk s tmavě černými vlasy modrýma očima a krááásným úsměvem. „Kam to bude holky?“
„Směr Videň.“ usmála se na něj zářivě Tamara. „Můžete nás přibrat?“ zeptala se mile.
„Krásnejm holkám neodmítnem, co Tome?“ obrátil se na řidiče.
"Tak naskočte!" řekl jim a sám vystoupil a pokynul Tamaře, aby si sedla na místo spolujezdce.
„Co ty?“ obrátil se na Kláru. „Pohrdneš místem vzadu?“ zašklebil se a otevřel dveře.
„Určitě ne.“ pokusila se Klára usmát jako Tamara.
„Super.“ usmál se na ni.
„Jinak já jsem Mark.“ řekl a sedl si vedle Kláry s dostatečným odstupem.
„A tohle je Tomaso.“ pohodil hlavou k řidiči.
„Těší mne.“ řekl řidič a škrobeně jim podal ruku. Obě mu s ní zaraženě potřásly. Pak se oba kluci rozřehtali na celé kolo.
„Ale jinak mi raděj říkejte Tome!“ řekl už normálně a otočil klíčky.
„Vypadáte jako fajn kluci.“ řekla Tamara a významně se podívala na Kláru.
Jste moc fajn.“ řekla Klára a zdůraznila 1. slovo.
„Jinak, já jsem Tami a to je Klára“ dodala Tamara.
„Kde jste se vzaly v Kolíně?“
„Byly jsme na dýze, ale nebylo to nic moc.“ vysvětlovala Tam.
„Hmm… a nemáte chuť na něco k jídlu a pití?“ zeptal se Mark.
„Jo docela bych něco snědla.“ řekla Klára.
„Já taky.“ potvrdila Tami a Tom prudce zahnul k fastfoodu.

Předběhlo je jiné auto, když čekali oba, kluci si nasadili černé brýle a lyžařské kukly.
„Co myslíte, vyděsí se, když řeknem přepadení?“ zeptal se Mark.
„Jo, a zařve, že přilítlo UFO.“ řekla Tam.
„Kluci, sundejte to.“ řekla Klára. Chvíli dělali pitominy a pak už si kukly nesundali, protože auto před nimi odjelo. “Ahoj kluci, tak co to bude dneska?“ zeptal se prodavač. Očividně byl na jejich výstřelky zvyklí, Klára se jen usmála a zavrtěla hlavou, zato Tam vyprskla smíchy.


„Jezdí jako šílenci.“ poznamenala Iris, když je předjelo červené BMW a vzápětí jim zmizelo z očí. Toma to nechalo v klidu, nepřekročil povolenou rychlost a s podobnými šílenci měl co dělat každou chvíli. Co ho však nenechalo v klidu, byl saap, který jel za nimi a kličkoval od krajnice ke krajnici.
„Ani jsi mi neřekl, co vlastně děláš?“ zeptala se Iris přesně ve chvíli, kdy si Tom saapu všiml a nahlas mu uteklo: „Doprčic, proč v takovým stavu vůbec leze na silnici? Mám sto chutí mu dát pořádnou pokutu!“ Iris se jen usmála.
„Ehm…“ zadrhl se Tom. „…co jsi to říkala?“
Iris se znovu usmála: „No ptala jsem se tě, co vlastně děláš, ale nejspíš jsi policista.“ Tipla si a podle Tomova výrazu jí bylo jasné, že se strefila.
„Jsem z dálniční.“ Přiznal Tom.
„Slib mi, že dnes budeš jen Tom Kranich a ne dálniční policista.“
„Slibuju.“ Usmál se Tom a přidal, aby byli co nejdřív na místě.


Když dostali nějaké jídlo a pití Klára se zeptala: „To takhle šaškujete často?“
„No.“ zaváhal Mark.
„Ten chlap nás nikdy neviděl jinak.“ přiznal Tom a ušklíbl se.
„Je to taková hra.“ objasnil Mark.
„Mimochodem, prohrály jste sázku.“ ozval se Tom a jako by omylem položil ruku místo na řadíci páku na Tamařino koleno. Ta se jen zeptala: „A jakou?“
„No, neuhodly jste, co řekne!“ ušklíbl se Mark.
„A jo tak fajn, přijímáme porážku, byli jste dobře připravení.“ řekla Klára a usmála se, ale když zvedla hlavu a uviděla, kde má Tom ruku úsměv jí zmrzl.
„Tak co jsme vyhráli?“ zeptal se Mark a přisunul se blíž ke Kláře. „Co třeba sladkou pusu?“ Naklonil se k ní a chytil ji za bradu. Klára trhla hlavou a odsunula se, jak jen to šlo k oknu.
„Myslím, že kousek odsud je zastávka našeho autobusu.“ řekla honem Tamara.
„Můžete nás vyhodit támhle na odpočívadle?“ podívala se na Toma, ten jí rukou začal přejíždět po stehně.
„Připadali bychom si trapně, kdybychom vás nehodili až domů.“ řekl.
„Myslím, že sem je to super, už bychom měly jít.“ začala Klára panikařit.
„Ale my si myslíme něco jinýho.“ řekl Mark.
„Kluci, prosím vysaďte nás tady někde, my už musíme domů, jsme skoro u nás.“ žadonila Tamara.
„Říkaly jste, že bydlíte na trase Kolin-Vídeň, ještě jsme k Vídni ani nečuchli.“ protestoval Mark.
„No tak jo,“ zatvářila se Klára zahanbeně.
„My vás fakt už nechcem dál otravovat bydlíme pár kylásků odsud, prosím zastavte nám.“ Klára měla slzy na krajíčku a zdálo se, že Markovi se jí zželelo: „A když zastavíme, dáte nám pak obě aspoň pusu?“ udělal psí oči a zaprosil rukama. Tamara se přinutila usmát: „Jasně.“ přisvědčila a Klára přikývla. Tom na příštím odpočívadle zastavil.


„Račte madam.“ otevřel Iris opět s úklonou dveře.
„Excuse-moi, je suis mademoiselle.“ ušklíbla se a vystoupila. Tom zabouchl dveře a odemkl vchod: „Račte mademoiselle.“ ušklíbl se a dal Iris přednost.
„Děkuji.“ řekla Iris a protáhla se okolo Toma dovnitř. Tom zamkl a podal jí rámě, Zavěsila se do něj a vydali se po schodech nahoru.


„Tak co ta odměna?“ podíval se na Tamaru. Ta si ulehčeně oddechla a dala mu pusu na tvář.
„Já myslel, že to bude pořádná pusa.“ zesmutněl Tom a pohladil rukou volant.
„No jasně.“ řekla Tamara a přitáhla si ho blíž k sobě. Klára jí napodobila a obě daly klukům pusu.
„A teď ještě do kříže.“ poručil si Mark, Tamara mu taky lípla pusu a Tom se naklonil ke Kláře, která ho políbila s odporem. Tamara si odepnula pás, ale když chtěla vystoupit, Tom se přes ni natáhl a zamkl dveře.
„Co to děláte?“ vyděsila se Klára zoufale, když Mark udělal totéž.
„Vezeme vás domů přece.“ řekl Tom a nastartoval.
„Tak moment!“ řekla Tamara, když se rozjeli. „řekli jste nám, že když vás políbíme, tak nás necháte jít.“
„Ne, řekli jsme, že zastavíme, a to jsme přece udělali.“ Pokrčil rameny Mark.
„Ale my už nechceme domů, rozmysleli jsme si to, půjdem…“
Tamara nevěděla, jak pokračovat místo toho Toma popadla za ruku a trhla s ní aby se dostala k volantu.
„Co blázníš?“ zařval Tom, když otočila volantem a s autem to pořádně hodilo. Mark ji zezadu stáhl zpět na sedadlo a objal ji okolo pasu, Klára ho kousla, ale on ji odhodil a chytil ruce Tamaře.
„Zajeď do lesa.“ řekl Tomovi. „Tam se bez problémů ztratíme.“
A Tom, který od místa kde za sebou nechali dopravní kolaps, ujížděl maximální rychlostí, zahnul na nejbližší odbočce na lesní cestu. Chvíli po ní jeli a Tamara se podívala po Kláře. Choulila se v rohu auta a ani nedutala.
„Kam to jedeš?!“ obořila se na Toma. „Co s náma chceš udělat ty cvoku?“
„Od tebe to sedí, před chvíli jsi nás málem zabila.“ řekl jí Mark a pustil jí ruce. „Doufám, že už tě nenapadne dělat takový blbosti.“
„Tahle?“ zeptal se Tom.
„Jo.“ přisvědčil Mark a Tom zabočil na cestu vyjetou jen od traktoru.

Dojeli na mýtinku, poblíž které stála na samotě chata, na svou výšku, dobře schovaná mezi stromy. Podle Tamary by je tady nikdo neslyše, ani kdyby si strhaly hlasivky, a z leteckého pohledu by byla chata vidět jen pokud jste přesně věděli kde je, protože byla tmavě natřená a schovaná mezi stromy jakoby se mýtině někdo úmyslně vyhnul. Mark vystoupil a zabouchl za sebou dveře, současně Tom otevřel kapesní nůž a čepel přiložil k Tamařině břichu.
„Být váma tak se o nic nepokouším.“ podíval se na Kláru a ta ze sebe nevydala ani hlásku. „Doufám, že jste rozumný holky a nebudete chtít dělat problémy. Takže si sedni za Tamaru Kláro, a připoutej se“
Klára se vyděšeně přesunula na určené sedadlo a zapnula si pás. Tom čepelí sjel Tamaře po břiše, aniž by zanechal jakoukoliv stopu a nůž kousek oddálil.
„Fajn, taky se připoutej.“ poručil Tamaře.
Ta ho poslechla a zeptala se: „O co ti jde, co nám chceš udělat?“
„Když nebudete dělat blbosti, tak se vám nestane nic zlýho, neboj. Tak obě si sepněte ruce za hlavou, jestli s nima pohnete, než vám to povolím, tak budete litovat.“ pohrozil jim a nastartoval.


„Jsme na místě.“ řekl Tom, pustil se Iris a začal po kapsách lovit klíčky.
„Zkus to tady.“ sáhla mu do levé kapsy saka, kam si je dole schoval, ale zapomněl na to, než vyšli nahoru.
„No teda, díky.“ vypadlo z něj a zrovna, když je chtěl strčit do zámku, ozval se mu v kapse mobil.
„Promiň, jen chviličku.“ Omluvil se jí a honem poodešel a zvedl mobil. Jeho obavy se naplnily, z mobilu se ozvala Anna Engelhartová: „Omlouvám se, jestli vás budím Tome, ale budete muset do práce, mám pro vás se Semirem jednu noční hromadnou nehodu. Pošlu vám tam ještě Bonratha a Herzbergera, aby vyřešili formality...“
„Ehmm-Šéfová…“ přerušil ji Tom.
„Ne Tome, je mi to moc líto, ale skutečně nemám koho jiného tam poslat, takže to vyřídíte vy a Semir. Pojedete k hromadné nehodě na…“ pokračovala Šéfová a Tom rezignoval. Vyslechl si pokyny a pak se vrátil s výrazem odsouzence k Iris: „Je mi to moc líto, ale…“ nedokončil.
„Musíš do práce, je mi to jasný. No nic, uvidíme se brzy, zavolej mi co nejdřív, ano?“přerušila ho Iris. Tom byl absolutně odzbrojený: „Nezlob se, ale…“ začal znovu omluvně, ale dál se nedostal.
„Já se nezlobím, pojedu domů a dokončíme to někdy jindy, pokud se mi ozveš, zatím ahoj.“ vychrlila na něj Iris a spěšně odešla. Tom zůstal chvíli stát a pak s pocitem, že to nakonec vzala celkem dobře, vyrazil k nehodě.


Tamara si všimla, že Mark otevřel garáž chaty a někam se vytratil. Vjeli do garáže - ani jedna se neodvážila pohnout nebo promluvit - a Mark ji zabouchl. Tom vypnul motor a otočil se k nim.
„Tak jo dejte ty ruce dolů a odpoutejte se.“
Nevěnoval jim ani pohled, vytáhl klíčky, vystoupil, zabouchl za sebou dveře a obešel auto. Pak otevřel dveře Tamaře a pomohl ji vystoupit. To samé udělal i Mark s Klárou.
„Vítejte u nás, co říkáte na pořádnej mejdan?“
„My musíme domů.“ zaprotestovala Tamara.
„Proč?“ nechápal Mark
„Říkaly jste přece, že vaši jsou na dovolené.“ ušklíbl se Tom.
„Máme spoustu času na party ne?“ zeptal se.
„To jo, ale…“
„Tak co vám brání? Račte nahoru dámy.“
Tom ukázal na schody, které vedly evidentně dovnitř chaty, vyšel po nich a otevřel dveře. Když se k ničemu neměly, Mark chytil Tamaru za paži a vedl ji po schodech nahoru a mezi dveřmi jí pošeptal: „Přece tam Kláru nenecháš stát samotnou.“
Tamara na ni zavolala: „Klári, pojď taky nahoru.“
Klára vyděšeně vyšla za nimi, když prošla dveřmi, Mark je zavřel, zamkl a klíč schoval do kapsy. Tom mezitím pustil nějaké CDéčko a odešel do kuchyně.
„Posaďte se.“ řekl jim Mark a ukázal do místnosti, která sloužila nejspíš jako obývák.

Byla tam skříň a v ní na polici televize, video a DVD přehrávač. Naproti byly dvě pohovky a uprostřed stůl. Sedly si na jednu pohovku těsně k sobě a vešel Tom.
„Tak co si dáme k pití?“
„Colu.“ řekly svorně.
„To nevedem.“ zasmál se Mark, který nesl pizzu.
„Tak třeba džus nebo minerálku.“ řekla Tamara.
„To taky nemáme.“ ušklíbl se Tom a přešel k baru.
„Co třeba Whisky, Jim Bean…?“ začal vytahovat různé alkoholické nápoje.
„Ne díky.“ řekla Klára.
„Tak pivo?“ zeptal se Mark
„Ne.“ řekla prostě Tami.
„Tak už to tak vidím, že budeš muset vybrat sám.“ řekl Mark a vmáčkl se násilím mezi holky na pohovku. Tom vytáhl 4 druhy sklenic po čtyřech kusech a položil je na stůl. Potom skočil do ledničky pro pivo, a pak se vrátil k baru a vytáhl Whisky, vodku, vaječný likér a rum. Každou láhev přiřadil k příslušným čtyřem sklenicím. Mark mezitím holkám podal plechovky.
„Ne, díky.“ odstrčila jeho ruku Tamara a Klára se odvrátila.
„Ale no tak nedělej se.“ řekl Tom a ovinul Tamaře ruku kolem pasu. Přetáhl si ji na druhou pohovku a udělal si tam pohodlí. Mark jim podal dvě plechovky a třetí vnutil Kláře.
„Na zdraví.“ pozvedl svou plechovku Tom.
„Dala bych si sprchu,“ řekla Tamara, „dneska to byl děsnej den.“
„Nejdřív se napijem.“ řekl Mark a donutili je plechovky dopít. Potom si s nimi povídali o všem možném, Tom stále šmejdil rukou Tamaře po stehnech a po břiše. Mark si Kláře lehl do klína a hladil jí po rukou a až kam dosáhl.
„Tak co? Jdeš do tý sprchy?“ zeptal se Tom po chvíli Tamary.
„Jo.“ řekla a zvedla se.
„Ukážu ti kde to je.“ řekl Mark a odvedl ji nahoru. Tom si sedl ke Kláře a pořádně se na ni přimáčkl, byl z něj cítit alkohol a Klára se pokusila oddálit, ale on ji chytil za bradu a pokusil se ji políbit. V tu ránu byla na nohou, ale stáhl ji zpátky a zalehl ji, takže neměla kam utéct.


Semir s Tomem na místo nehody dorazili ve 23:07.
„Tak co je tak důležitý, že nás kvůli tomu zase vytáhli z postele?“ protřel si otráveně oči Semir, kterému cesta autem nestačila na to, aby se probral.
„Ehmm.“ odkašlal si Tom, kterému by vytáhnutí z postele bylo příjemnější, a pohlédl směrem k hromadě šrotu, která obsahovala přibližně jedenáct osobních aut a náklaďák.
„Jo tak to je docela důležitý.“ přitakal Semir a vystoupili z auta, protože k nim mířil Herzberger.
„Kterýmu šílenci se o půl jedenáctý podařilo udělat takovou spoušť? Ahoj Hotte!“ zavrtěl hlavou Semir a pozdravil Herzbergra.
„Ahoj kluci.“ pozdravil Herzberger a pohupoval se na špičkách.
„Tak co? Máte něco?“ Zeptal se Tom.
„Docela dost, byl to tmavě červený Peugeot a máme i poznávací značku. Měli byste si promluvit s támhletím mužem“ ukázal na muže v džínech a černé bundě, který postával opodál.
„Proč?“ zajímal se Semir a otevřel si láhev minerálky.
„Protože ta SPZtka je od něj a prý to auto viděl ještě u nějakýho Fastfoodu.“
„Díky, Hotte jdem za ním.“ oznámil Semir a rázně k němu zamířil.
Tom měl co dělat, aby mu stačil: „Co to do tebe vjelo?“
„Spěchám“ oznámil prostě Semir.
„Když sebou pohnem, budu mít do devítí i hlášení pro Šéfovou. A pak mě čeká postýlka“ objasnil Semir. Tom jen zavrtěl hlavou.

„Dobrý večer.“ pozdravil menší kriminalista muže, který zkoumal škody na svém autě.
„Aby byl.“ poznamenal muž.
„Komisaři Gerchan a Kranich dálniční policie Kolín.“ představil je Tom.
„Andre Stauber, nudný bankovní úředník se zajímavě zdeformovaným autem.“
Tom se usmál a užasl, tohle byl první člověk, který bral proměnu svého auta v konzervu s humorem.
„Prý něco víte o majitelích auta, kteří mají tohle na svědomí?“ zeptal se Semir.
„To ano, ale všechno jsem již řekl vašim kolegům, dělali si pečlivé poznámky, a přesto mě ještě dobrovolně-povinně pozvali k vám na stanici.“ postěžoval si André.
„No víte, raději si to poslechneme od vás než číst romány od Hotta nebo Bonratha.“ řekl Tom a v koutcích mu cukalo.
„No stál jsem za ním před tím Fastfoodem, který je…“

„Tak co jedem tam?“ zeptal se Semir když z něj dostali vše co mohli.
„Já si to tu ještě chci prohlídnout.“ řekl Tom.
„Tak já jedu do Fastfoodu a ty se tu ještě zkus porozhlídnout“ souhlasil hneědoočko a nastoupil do vozu.


Tamara a Mark mezitím vyšli do patra.
„Tady je koupelna.“ řekl a otevřel dveře do jakéhosi pokoje. Pokusil se ji tam zatáhnout, ale domem se rozlehl výkřik.
„TAMARO!!“ zakřičela Klára. Tamara vyrazila jako blesk a pokusila se z ní Toma strhnout, ale Mark ji odstrčil a postavil ho sám.
„Dneska už na to kašli, Vole.“ řekl mu, když chtěl něco namítnout. Klára utekla k Tamaře, ta ji objala a začala utěšovat.
„Jo, fajn dnes se už půjde spát.“ souhlasil Tom a odešel z pokoje.

„Tak jo holky, Jde se spát. Ukážu vám, kde máte ložnice.“ řekl Mark a odvedl je nahoru.
„Marku, musíš nám pomoct se odsud dostat, prosím.“ šeptala mu Tamara, když stoupali po schodech.
„Tady budete spát.“ řekl a otevřel dveře pokoje, kam se ji snažil zatáhnout.
„Marku, prosím.“ podívala se na něj Tamara zoufale.
Přešel ke skříni a vytáhl z ní dvě noční košile: „Tohle si oblečte a to, co máte na sobě, nám pak dáte. Všechno!“ zdůraznil. „Ráno vám to zase vrátím. Chcem se jen pojistit, že v noci nevezmete roha.“ řekl a pak Tamaře pošeptal: „Nic tam nesmí chybět, protože jinak by vás Tom…“
„Tak už jsou hotový?“ zeptal se Tom, který právě vstoupil do místnosti.
„Už jsem jim všechno řekl, tak jdem.“ řekl Mark a odváděl Toma ven.
„Je přesně za pět minut čtvrt na dvě, o čtvrt jsem tu, tak ať jste nachystaný.“ pohrozil jim Tom.

Přesně 01:15 Tom odemkl dveře a vzal si od holek oblečení.
„Běžte rovnou spát, možná že budete za chvíli zase vstávat.“ pošeptal Tamaře Mark a zase zamkl dveře.


Prodavač ve Fastfoodu si na červeného peugeota vzpomněl ihned: „Jo jezdí v něm takový dva pitomí týpci…“
„Mohl byste mi je nějak popsat?“ požádal ho Semir.
„"No, totiž...oba jsou hubení a vytáhlí, ale vždycky si nasadí lyžařskou kuklu a brýle když jsou tu. A občas s sebou mají nějaký děvčata nikdy ne stejný, vždycky jiný. Nejčastěj dvě - asi stopařky - ale nikdy si nesundají ty kukly…“
„A co dnes? Měli s sebou nějaké dívky?“
„Jo, dvě takový, jak z diskotéky.“
„A můžete mi je popsat?“
„Jóó, jedna blondýnka, druhá černovláska a obě děsně hubený a sexy oblečený a vůbec celý pěkný - oni ani nikdy jiný nevozej, vždycky jen takový výstavní, jestli víte jak to myslím, takový ty co by se klidně mohly unést, jak to tady někdo dělá, mohly by je unést a stálo by to za to.“
„Cože?“
„No vy to nevíte?, občas tu zmizí nějaký děvčata z diskotéky, Zemská o tom má prý celou složku, ale taky se to tutlá, já myslel, že to víte. Je to všechno?“
„Jo, moc vám děkuju, přijdete nám to říct ještě jednou na stanici, jen do protokolu?“
„Jo, jasně.“
„Tak zítra prosím přijďte, nashledanou.“

Turek sedl do auta a jel na maximum, aby byl co nejdřív u Toma.
„Tak co máš něco?“ Houkl na něj, když vystoupil z auta.
„To bych řek, hádej co se děje na místní diskotéce.“
„Ztrácí se tam čas od času nějaká dívka. Jo to vím, a víš koho si ti kluci, co jezdí v tom autě vozí?“
„Nějaké dívky?“
„Trefa, podle prodavače stopařky. To by sedělo, ale kam je odsud odváží? Musí tu být něco, co je sem táhne, není přece normální, aby byli pro nic za nic jen na jednom místě?“
„Řeknem Andree, aby se na to zkusila zaměřit, ale ještě než jí brnknem, tak sjedem pro toho prodavače a rovnou dáme Andreinu počítači popis těch kluků.“ rozešel se Tom směrem k autu, ale Semir ho zadržel.
„Nic ti neřekne, ti kluci na sobě prej maj pokaždý lyžařskou kuklu a sluneční brýle.“
„Taková obvyklá kombinace za volant.“ zvolal Tom. „To mu to nepřipadlo divný?“
„Prý to byla taková hra, byly tam s nima dvě dívky, prostě krásky, sexy kosti podle něj.“
„Stejně jí brnkni, třeba z toho ničeho, co máme, něco uvaří.“
„Tak fajn, a co máš ty?“
„Podívej!“ Tom se sklonil k vozovce ke stopám od pneumatik. „Ty musej bejt od nich, zkusíme podle nich jet, třeba nám to něco řekne o jejich cíli, co říkáš?“
„Ti kluci málem zavařili motor podle těch stop. Tak jedem!“ zavelel Semir.

„Zastav“ řekl Tom a vystoupil aby stopy prozkoumal.
„Zabočili do lesíka“ řekl, když zase nastoupil.
„Tak jedem.“ řekl Semir a zahnul tam taky. Jeli po asfaltové cestičce, projeli po ní nakonec, kde už byla jen vyjetá od traktoru a plynule se ztratila v lesním porostu, a zpět.
„Tak kam jeli?“ zeptal se Semir když se vraceli.
„Zastav!“ zpozorněl Tom a vystoupil, aby prozkoumal jednu odbočku.
„Tady nejel jen Traktor, podívej se na ty stopy, jsou dvoje.“ upozornil Semira na podivnost, které si všiml zcela náhodou, když tam zasvítily reflektory jejich vozu.
„Tak tam jedem i my.“ řekl Semir a odbočil na cestu vyjetou traktorem.

Když dojeli na mýtinu a uviděli ve světle svých reflektorů domeček skrytý mezi stromy, vyšší komisař sykl:
„Vypni světla“ Semir zhasl světla a zamžoural do tmy.
„Jdeme tam rovnou nebo si zavoláme posily?“ zeptal se Tom. Semirovi se rozzvonil mobil, začal zápasit se svou bundou, aby zvuk nikdo nezaregistroval. Tom obrátil oči v sloup a vší silou se přemáhal, aby mu nezačal hlasitě nadávat. Semir mobil konečně nahmatal a zvedl sluchátko: „Ano?“
„Semire, poslouchej mě, v žádném případě se nepouštějte do nějaké sólovky, protože Zemská na tom už dělá dost dlouho podle toho, co mi řekli nejsou jejich výsledky nijak valné, ale Engelhartová by to těžko srovnávala, když jim teď překazíte dlouhodobě připravovanou akci. Mimochodem máte něco?“
„To bych řek.“
„V tom případě s vámi chtějí vyměnit to, na co přišli oni. K dispozici vám budou dva policisté. Francis Uplegger a Chris Habermann…“
„Zase nějací pitomci co nás budou přesvědčovat, jak špatně všechno děláme, no super. Andreo, my si myslíme, že jsme našli…“
„Ehmmmm mm.“ ozval se Tom
„Teda, že Tom objevil, kde by se ti kluci mohli schovávat a nejen oni, ale pohodlně tu lze na nějaký čas držet i několik těch dívek. Čím dřív něco uděláme tím líp.“
„Pustil bys mě konečně ke slovu?“ přerušila ho netrpělivě Andrea.
„Tak za prvé: oba dva ti policisté mají nižší hodnost než je komisař, což se vám může hodit-díky patří Šéfové a mé maličkosti. Za druhé: jestliže jsou tam ty holky jen na nějaký čas, musí se přirozeně někam přemístit a to velmi záhy. Kam vám můžou objasnit ti dva. A za třetí: oddělení bude mít plus za spolupráci, tohle je velká kauza, a jestli si vy dva tentokrát neodpustíte malér a hromadu šrotu, tak Engelhartovou roznesou na kopytech. Takže kdy a kde vám s nimi mám domluvit spicha?“
„Dobrá, na dálnici kousek od té nehody směrem z centra je odbočka do lesa. Jsou tam dost nepřehlédnutelný stopy od pneumatik. Ať tam zahnou a jedou po té cestě tak dlouho dokud na nás nenarazí, my jsme tam za pět minut.“
„Tak jo ale ať jste tam, hned vám je tam pošlu. Zatím ahoj.“
„Andreo počkej.“
„Co?“
„Nevíš něco o těch holkách, co se ztratily? Nejsou žádní rodiče, kteří by je hledali nebo něco co by nám je pomohlo identifikovat?“
„Pokud vím tak ne, projela jsem všechny dostupný záznamy i dispečink a tísňová volání, ale nikde jsem o nich nenašla ani zmínku. Můžete se zkusit poptat na diskotéce.“
„Hmm tak díky“ Semir si schoval mobil do kapsy.

„Nechceš si pro jistotu vypnout zvonění?“ zeptal se ho modroočko.
„Ne stejně odjíždíme.“
„Odjíždíme? Kam?“
„Andrea nám domluvila rande z dvěma hezounama ze Zemský, máme si s nima vyměnit informace o tom unášení dívek“ řekl Semir a nastartoval.
„Co ti Andrea řekla na to s těma pitomcama, co nás budou přesvědčovat, jak špatně…“
„Jo ty myslíš tohle, no Andrea s Šéfovou se postaraly o to, že mají oba nižší hodnost než my, takže je máme na povel.“ řekl Semir a v jeho hlase Tom zaznamenal jistou míru zadostiučinění.
„Doufám, že myslíš na to na co já?“ ušklíbl se.
„Jo, jestli to budou nějací pitomci tak jim to vrátíme i s úroky za všechny pitomečky ze zemský, s kterýma sme kdy měli tu smůlu se potkat.“ potvrdil Semir a svrběly ho dlaně, kdyby nemusel držet volant určitě by si je spokojeně zamnul. To teď udělal Tom: „Už se nemůžu dočkat, až je uvidíme.“ usmál se na Semira.

Své modré BMW zaparkoval ve směru z lesa ven a nechal zapnutá světla. Po několika minutách uviděli přijíždět policejní auto. Zastavilo naproti nim a vystoupili z něj dva muži v uniformě. Jeden vysoký, a tmavovlasý a druhý menší blonďáček. Oba komisaři vystoupili z auta také.
„Dobrý den, Francis Uplegger a Chris Habermann?“
Kývli.
„Komisař Semir Gerchan a tohle je můj kolega Tom Kranich.“ Pokračoval Semir. Navzájem se představili už jen křestními jmény. Jejich přání se pravděpodobně nesplní, oba vypadali docela v pohodě.

„Takže vy prý chcete vědět, co jsme zjistili o těch klucích, kteří prý unáší holky z téhle zapadlé části Kolína?“ zeptal se Tom.
„Přesněji řečeno o klucích ve věku zhruba 17 až 23 let, kteří unášejí nezletilá děvčata z místní diskotéky a ty pak končí neznámo kde? Jo o takový informace bychom docela stáli.“ vychrlil na něj Chris spoustu údajů, evidentně je tihle kluci brali přinejmenším jako rovnocenné partnery při vyšetřování, možná dokonce jako jistou formu autority.
„Jak to myslíš neznámo kam?“ zeptal se Semir, pro kterého to byla vítaná změna.
„No nevíme přesně kam, ale nemysli, že v Německu je obchod s bílým masem ojedinělej.“ poučil ho Francis.
„Obchod s bílým masem? To snad nemyslíš vážně, ty holky jsou pod zákonem!“ namítl Tom.
„To je to, o co spoustě bossů jde, ty holky si mezi sebou i vyměňujou, k nám se dostanou třeba i jedenáctileté děcka z Polska, Rakouska České republiky a dokonce i ze Slovenska - to je za Českou republikou, jen kdybyste náhodou byli mimo mísu - vozí je sem přes celej jeden státeček. No a naopak německé dívky jsou oblíbené samozřejmě v Polsku, Belgii a Rakousku, ale i v Anglii, Švédsku Norsku, Francii, Nizozemí, Španělsku, Finsku i Itálii a především v Americe. Od pár kolegů z oboru víme, že někteří němečtí bossové udržují kontakty s bosy až z Ruska. Četli jste některý z vás knihu My, děti ze stanice Zoo?“
Semir kývl hlavou.
„Tak přesně tyhle děti jsou vyhledávané, jsou zdrogované a za peníze udělají v podstatě cokoliv, a i když si uvědomí, že je jen využívají, tak se vždy najdou jisté donucovací prostředky.“
„A proč teda unášejí dívky odsud? Tyhle jsou přece úplně opačnej typ.“ nechápal Semir.
„Tyhle holky jsou takzvaně luxusní. Platí tady zásada čím mladší tím líp, protože si je vychovají k obrazu svému, proto máme za to, že tyhle holky mizí u bohatých a vybíravých bossů. Buď v Německu, nebo v jiné zemi, kde si pánové za služby můžou dobře zaplatit.“pokračoval Chris ve vyčerpávajícím výkladu.
„Jak to myslíš, že si je vychovají?“ zeptal se Tom.
„No, řekněme, že… že dostanou 9 letou holku - Nekoukejte na mě tak to není tak nemožný - tak ji jeden nebo i ze tři roky vychovávají, což znamená, že si to musí rozdat s každým, kterej si na ni ukáže - samozřejmě ze zaměstnanců určité stáje - naučí se jaké pohyby působí jako afrodiziakum, navlíkat kondomy, tančit u tyče- mám pokračovat? Pak je svým způsobem zkoušená prostě jí předhodí do postele někomu, kdo v branži něco znamená. Za každou chybu je krutě trestaná. No, a když chyby dělat přestane, začne pracovat…“
„...za nízký věk jsou příplatky. Jako za spoustu dalších věcí. Musíš jen vědět kam jít, ale před policií jsou velmi dobře chráněni - málokdo se mezi ně dostane a přežije to, a když se někoho odhalit podaří, tak se všechno přísně tutlá, protože veřejnost by to neunesla, kdyby zjistila co se děje. Když někoho odsoudí, tak o tom ví prakticky jen pár lidí.“ skončil Chris.
„Pár lidí?“ zeptal se Tom.
„No lidi co dělali na vyšetřování samozřejmě a soudce a porota. No a lidi, kteří se na tento druh trestné činnosti zaměřují, přirozeně.“ vyčetl Francis osoby.

„Ale to jsme dost odbočili. Zpět k naší diskotéce. Podle nás to probíhá takhle: Někde na chodníku naberou holky, co jdou na autobus nebo si je sami stopnou, pak si s nima chvíli povídaj a potom je už jednoduše nenechají vystoupit. Problém je v tom, že si nemyslíme, že by je rovnou předali Bossovi. Předání je záležitost, kterou si musí přesně naplánovat a nemůžou si domluvit schůzku a říct Bossovi sorry dnes jsme nic nesehnali. Proto mají podle nás někde poblíž bezpečný místo kde ty holky do předání uklidí a nikdo je nebude rušit. Místo, kde je musí schovat nanejvýš na dva na tři dny, ale nám se nepodařilo zjistit nic víc než to, že odsud se ty holky dostávají výhradně do zahraničí. A ani nemáme tušení jak to, že způsobili dopravní nehodu - Dnes v noci se to stalo poprvé.“ řekl Francis.
„My zas víme kde to je.“ řekl Tom.
„A taky jakým autem jezdí.“ přihodil Semir.
„A myslíme si, že tu nehodu způsobily ty holky - nejspíš si myslely, že když nabourají, podaří se jim utéct.“ pokračoval Tom.
„Ale ti kluci to nakonec nějak vyrovnali - podle těch stop od pneumatik na vozovce.“ navázal Semir, kterému to do sebe začínalo zapadat.
„A pak zpanikařili a pokusili se z místa nehody co nejrychleji dostat, což vysvětluje, proč jeli jak šílenci a vybírali v takové rychlosti zatáčku.“ dodal Tom a jeho parťák ho opět doplnil: „Ty stopy po pneumatikách jste viděli sami - byla to od těch kluků chyba, kdyby nejeli tak rychle, neměli by jsme se prakticky čeho chytit. Nejspíš si řekli, že nejbezpečnější bude jet do lesa - rovnou do skrýše, protože i když někdo zjistí kde odbočili nemá šanci zjistit kam jeli pak.“
„Dalo nám pěkně zabrat, než jsme zjistili, kam vlastně odbočili…“
„Vy víte, kam jeli?“ zeptal se Chris obdivně.
„Jo, zahli tady, na všech jinejch odbočkách jsou stopy jen od traktoru, ale tady jsou ještě stopy od osobáku vidíš?“ ukázal jim Tom na stopy vyjeté v lesní půdě.
„A les projet nemohli. Tahle silnice končí u lesní školky.“ řekl Semir.
„A na konci těchhle stop je mýtinka a mezi stromy je vedle ní dobře ukrytá chata - něco jako weekendhouse - je dvoupatrová a velmi dobře schovaná. Kdybych nevěděl, že tudy jeli, vůbec by mě nenapadlo něco tam hledat a vidět by nebyla ani z ptačí perspektivy, kdybys nevěděl, že tam je.“ řekl Tom.
„A viděli jste tam to jejich auto? V čem jste to říkali, že jezdí?“
„Jezdí v červeném peugeotu, sice jsme ho tam neviděli, ale ta chata má garáž takže ho mohli mít tam. Je docela logické, že se pokouší vytvořit dojem neobývané budovy. Ne?“
„To by logické bylo, ale nedá se z té mýtiny dostat nějakou jinou cestou? Nemohli to projet a ujet jinudy?“ zeptal se Chris.
„Ne, určitě jsou v té chatě, kdyby to projeli, stopy by byly vidět a mimoto, jsou tam hustě vysázené stromy. Z té mýtiny se dostaneš jen jednou cestou a ta končí tady.“ ukázal Semir na ústí blátivé cesty a na silnici na které stáli.
„Tak to je skvělé.“ řekl Francis.
„Jak to myslíš?“ opáčil Semir.
„Myslí to tak, že stačí, když bude jedno auto hlídat, kdy vyrazí na předání a pak je stačí nenápadně sledovat až k bossovi a dostaneme bosse i ty dva.“ vysvětlil Chris nadšeně. Tom a Semir na ně vytřeštili oči.

„A jak přesně si představujete to nenápadné sledování?“ zeptal se Tom.
„No jste přece elitní policisté, určitě jste schopni obstarat 5,6 aut v civilu plus vy a my si taky vypůjčíme nějaký civil.“ řekl Chris s naprostou samozřejmostí v hlase.
„No a pak stačí jen schovat na jistá stanoviště pár aut a ty si ho budou přebírat. První by mělo být asi tady, nestihneme prošetřit, jestli se nevydají po nějaké jiné lesní cestě tady a někam se nedostanou. Druhé bude při odbočce do lesa a pak se uvidí, kam pojedou dál, dorozumíme se vysílačkou.“ vysvětloval Francis nadšeně Chris tomu nasadil korunu když se podíval na Semira a s nadšením poznamenal: „U vás to tak přece chodí běžně ne?“

Semir věnoval Tomovi kratičký pohled, kterým si sdělili vše: ‚dělají si z nás srandu nebo jsou vážně tak naivní‘. Francisův nadšený pohled a to, že Chris vypadal, jako by ho čekal úžasný zážitek, je utvrdily v tom druhém.
„Kluci…“ začal rozvážně Tom, ale Semir měl za to, že ztratili už dost času: „Takhle to teda u nás v žádném případě nechodí. Nemůžeš čekat, že nám jen tak věnují 10 aut a v každým z nich dva schopné policisty. Divil bych se, kdyby na to byl teď na oddělení dostatek lidí. A taky si nemysli, že si ničeho nevšimnou, když se za nimi budou střídat auta - i když budou v civilu - buď je ztratíme a nebo si nás všimnou a dají tomu Bossovi hlášku. Taky nevím, jak se tady bude dát schovat auto, aby pak mohlo i vyjet, spíš bych sem za některý strom nasadil schopné policisty s vysílačkou, kteří nám dají hlášku, my se na ně pak můžeme pověsit u odbočky do lesa a sledovat je co nejdýl, ale otázka je kudy pojedou a kdy pojedou. Těžko bude nenápadný, že nějaký auto jede ve dvě v noci přesně stejnýma uličkama, co oni.“
Francis i Chris měli na tváři směs zklamání a úžasu. Tom se rozhodl hodit je do vody, ať plavou jak umí, na nic jiného nemuseli mít čas.
„Fajn.“ Řekl.
„Takže Francis s Chrisem se tu někde schovají a až se tu objeví ten peugeot, dají nám hlášku. Jeden z nás mezitím odveze jejich vůz, někam ho schová a pak pojedem s naším autem a budeme je sledovat, kam to půjde. Hned teď by jsme taky měli zavolat Andree, ať nám se Šéfovou obstarají nějakou štěnici, kterou si my dva vezmem aby mohli sledovat naši polohu a komando tam bylo co nejdřív potom, co zjistíme, kde dojde k předání, ale co když je někde budeme muset přestat sledovat?“ podíval se na Semira.
„Pokusím se jim na nějakým semaforu nebo na něčem nenápadně podstrčit štěnici. Pak se uvidí.“ navrhl Semir.
„Fajn.“ souhlasil Tom.
„Ty to vyřiď s Andreou a Engelhartovou já mezitím najdu nějaký vhodný úkryt pro tyhle dva.“
„Dobře, ale dělej, nevíme, kolik máme času.“
„Nápodobně, ne že budeš s Andreou zase cukrovat.“ ušklíbl se Tom a odvedl Francise s Chrisem hlouběji mezi stromy.

Když se Tom vrátil Semir si právě schovával mobil.
„Myslíš, že to zvládnou?“
„Doufám.“
„Kdes je schoval?“
„Tamhle, mají dobrej výhled a ze silnice je neuvidíš, ani když víš, kde jsou. Co říkala Šéfová?“
„Pokusí se ty štěnice dopravit co nejdřív k výjezdu z tohohle lesa.“
„A když to nestihne?“
„Andrea nás zkusí zaměřit podle mobilu. Já mám zvonění už vypnutý. A když ji prozvoním znamená to, že už se setkali z Bossem.“ seznámil ho Semir z plánem.
„Tak fajn Parťáku, sejdem se u výjezdu z lesa.“ řekl Tom a chystal se nastoupit do jejich vozu.
„Počkej, hele ty jsi si vymyslel, že se to auto někam schová tak se o to postarej.“ zadržel ho Semir a do BMW nastoupil sám.
„Sejdeme se u výjezdu.“ mrkl na Toma a rozjel se ven z lesa. Tom nastoupil do policejního vozu a chtěl jet za ním, ale uvědomil si, že mu chybí klíčky, než si je u Chrise vyzvedl, nabral 4 minuty zpoždění. Podíval se na hodinky. Byly 3 hodiny a deset minut. Rozjel se z lesa ven jak nejrychleji a zároveň nejnenápadněji to dokázal.


„Šéf je chce ještě dnes. Musíme vyrazit hned, abychom dojeli na místo předání v čas.“ řekl Tom Markovi.
„Fajn, půjdu je vzbudit.“ řekl Mark, vzal jejich oblečení a zamířil nahoru.
„Marku!“
Otočil se.
„Spěcháme, dej jim jasně najevo ať jsou hned hotový jasný?“
„Neboj.“

„Tamaro! Kláro! Vstávejte a oblečte se. Za pět minut musíte být hotový, jinak budete mít s Tomem problémy.“ řekl Mark a zamkl dveře.
„Marku počkej!“ zavolala za ním Tamara. Tázavě k ní vzhlédl.
„Kde máme spodní prádlo?“
„Pojedete na ostro.“ ozval se ode dveří Tom.
„Tak dělej Marku. Za pět minut ať jste hotoví nebo si mě nepřejte!“ pohrozil jim.

Za pět minut skutečně odemkl dveře pokoje.
„Fajn, Marku! Už jsou připravený?“
„Už jdu.“
Mark přišel k Tamaře a řekl jí: „Dej ruce za záda.“
„Cože?“
„Slyšela's? Dej ruce za záda a ty taky.“ řekl Tomaso a přešel ke Kláře. Spoutali jim ruce izolepou a pak je odvedli do auta. Posadili je na zadní sedadlo a připoutali.
„Jestli se o něco pokusíte, budete toho litovat.“ pohrozil jim Tom a do palubní desky schoval revolver.


Semir skoro vyjel z lesa, když se z rádia ozvalo:
„Hlídka Cobře 11 a služebnímu vozu 6: červený peugeot právě vjel na asfaltovou lesní cestu a stále zvyšuje rychlost.“
„Cobra 11 rozumí.“ ohlásil se Semir a rychle vyjel z lesa. Tom se bleskurychle vrátil pár metrů a zajel na další cestu vyjetou od traktoru. Vypnul světla a ohlásil se také: „Služební vůz 6 slyší.“
Netrvalo dlouho a peugeot se okolo něj prohnal. Tom vyrazil se světly zhasnutými jak nejrychleji a nejtišeji mohl za ním.

Semir mezitím Vyhledal očima Šéfovou. Běžela k němu i s Andreou.
„Semire…“ začala Šéfová, ale on ji nenechal domluvit.
„Na nic není čas, dejte mi rychle tu štěnici a pokuste se zařídit, ať ho Bonrath s Hottem zastaví na nějakou silniční kontrolu, ale až jim dám znamení, musí ho nechat jet.“
„A víte, kterým směrem pojede?“
„Myslím, že směr z centra Kolína.“ řekl Semir.

„Ale jak jim dáte znamení?“ zeptala se Anna Engelhartová nechápavě když, poslala policisty provést úkol.
„Šéfová, nebojte se.“ křikl ještě Semir, políbil Andreu a vyrazil za autem, které se právě vyřítilo z lesa. Nemýlil se, mířilo ven z Kolína. Kousek od Anny Engelhartové přistál vrtulník a těsně vedle ní zaskřípěly brzdy policejního auta. Dala přednost Tomovi, ale ten jen očima přelétl dálnici.
„Kudy jeli?“ mávla rukou na znamení směru.
„Můžu si to půjčit?“
zeptal se, a aniž by počkal na odpověď, nastoupil do vrtulníku.
„Ocenila bych, kdybyste ho vrátil alespoň celý!“ zavolala za ním ještě Šéfová.

Anna se okamžitě chopila vysílačky: „Centrála volá Cobru 11.“
„Cobra 11 slyší.“ ozval se Semir.
„Semire poslouchejte mne dobře, Tom je pronásleduje v policejním vrtulníku, takže se nemůže přiblížit moc, ale měl byste se s ním okamžitě spojit a …“
„Dobře, Šéfová, hned se vám zase ozvu.“ řekl Semir a rychle zastavil,, vystoupil z auta a zamířil rovnou k červenému peugeotu, kterého právě zastavila namátková policejní kontrola, jen doufal, že Bonrath a Hotte budou mít dost rozumu, aby se k němu nehlásili.

„Promiňte.“ zavolal hlasitě.
„Moc se vám omlouvám, ale úplně jsem se tady ztratil, nevíte, kde najdu odbočku na Reickendorf?“
Oba na něj nechápavě koukali, což mu dalo záminku přijít až k nim a nepozorovaně na auto připevnit štěnici.
„Moc se omlouvám.“ opakoval přitom, „ale hledám výjezd na Reickendorf, jsem moc rád, že jsem vás našel, nemůžete mne nasměrovat?“
„No, když pojedete asi tak dva kilometry po dálnici stejným směrem jako jste jel doposud, uvidíte velkou ceduli, která ho bude označovat.“ probral se konečně Bonrath.
„To je skvělé takže jsem se neztratil. Moc vám děkuju!“ zamával jim Semir a v bezpečném místě na Hotta mrkl a ukázal mu zdvižený palec. Ten se naklonil a řekl: „No dobrá, zdá se, že je vše v naprostém pořádku. Zde je váš výstražný trojúhelník a lékárnička.“ podal jim do okénka příslušné věci. „Přeji vám příjemnou cestu.“ usmál se a zasalutoval.

Semir popadl vysílačku: „Šéfová, právě jsem jim nastrčil štěnici.“
„Já vím Semire, Andrea už ji zaměřila na počítači. Dobrá práce. Tome slyšíte mě také?“
„Ano Šéfová.“ ohlásil se Tom.
„Teď se musíte postarat, aby nic netušili a dovedli nás k svému šéfovi. Potom se postarejte hlavně o ta děvčata. A oba mně VELMI DOBŘE POSLOUCHEJTE: na místě bude Zemská i zvláštní komando - nikdo po vás nechce ŽÁDNÉ SÓLOVÉ AKCE je vám to doufám jasné?“
„Ano Šéfová.“ vzdychli unisono parťáci.

Po necelé půlhodině dorazili k jakési vile s velkou zahradou. Semir viděl, že řidič vystoupil z auta a jde k vrátnému. Po Zemské ani Komandu nebylo vidu.
„Tome, musíme něco udělat.“
„Semíre víš, co říkala Engelhartová.“ varoval ho Tom.
„Tome já vím, ale jestli ty holky dostanou za tu bránu, nemusíme je ven už dostat živý. Bůhvíco tam s nima stačej udělat, než dorazí komando.“
„Vydrž ještě chvilinku.“
„Na co?“
„Až přistanu.“
Semir se ušklíbl a nachystal si zbraň.


Tamara využila chvíle, kdy Tom vystoupil, a začala přemlouvat Marka: „Marku prosím tě musíš nám pomoct utéct. Prosím já vím, že z tohohle domu už se nedostanem. Co s náma chcete udělat? Prodat do nějakýho bordelu? To přece nemůžeš. Prosím, pomož nám.“
„Já bych to moc chtěl udělat, ale teď už to nejde, couvnout. Promiň, Tamaro.“ řekl Mark a naklonil se k ní, aby ji políbil.


„Připraven?“ zeptal se Semir Toma.
„Jo beru si ty u brány.“ ozvalo se mu vedle hlavy. Tom prošel lesíkem až k autu. Semir mohl nepozorovaně vystoupit také. Oba byli skryti mezi stromy.
„Jdu k tomu autu.“ souhlasil Semir. Tom šel podél stromů, které končily jen pár metrů od brány. Semir se rozběhl k autu přesně ve chvíli, kdy Tom vyrazil z úkrytu mezi stromy. Když doběhl k autu, uviděl báječnou příležitost.


„TŘÍÍÍSK“
Semir vykopl okénko u spolujezdce a než se Mark stačil vzpamatovat, přiložil mu Svou P88 compact ke spánku. „Máš právo nevypovídat.“ oznámil mu. „Vystup z vozu a o nic se nepokoušej.“ varoval ho ještě, otevřel mu dveře a vytáhl ho z auta.

Tom mezitím omráčil Tomasa a hlídači brány uštědřil nepočítaných do břicha. Potom ho vytáhl na nohy a želízky připoutal k topení na vrátnici.
„A teď zavoláš svého šéfa.“ řekl a podal mu mikrofon.
„A co když ne?“
„Tak si to vychutnáš.“ odplivl si Tom a napřáhl se k další ráně do břicha.
„Nééé. Tak jo já sem se chtěl jen zeptat co mu jako mám říct?“
„Že je tu někdo kdo moc stojí o schůzku s ním a přesně takhle mu to řekneš, nezkoušej žádný finty s domluvenýma heslama.“ pohrozil mu Tom zkušeně a sehnul se, aby spoutal omráčeného Tomasa.

Semir Marka postavil na nohy a spoutal mu ruce želízky, pak odpoutal Tam a Kláru z pásů.
„Všechno už je dobrý.“ uklidňoval Kláru, která se mu sesula na rameno. Všiml si, že mají spoutané ruce páskou a tak vytáhl kapesní nůž a rozřízl jim je.

Tomovi se mezitím s neochotnou pomocí vrátného podařilo dostat bosse před villu. Jako načas dorazilo komando i Zemská a obklíčili budovu i Bosse. Tom přešel k Semirovi a pomohl mu uklidnit Kláru.
„Tamaro, promiň mi to.“ ozval se Mark.
„Ty buď zticha.“ řekl Tom a předal ho policistům ze Zemské.
„Zavřete ho teď?“ zeptala se Semira Tamara.
„Určitě, podle toho, co vypovíte, ho pošleme do vězení za únos a pár dalších věcí. Minimálně na 10 let se ho nemusíte bát.“ uklidnila ji Engelhartová, jež právě dorazila i s Andreou, která se Semirovi vrhla okolo krku.
„Ale on nebyl tak zlej, snažil se nám pomoct.“ protestovala Tamara.
„To si vše povíme později.“ řekla jí Anna a obě je dovedla k sanitce. Dívky si mezitím vzal na starost lékař a Tom využil chvilky klidu, aby se Semira zeptal: „Myslíš, že mu za to odpustí pár let. Mám dojem, že si ty holky užily svý.“
„Já nevím.“ zívnul Semir.
„Teď jedu napsat hlášení a za chvíli mě čeká teplá postýlka.“
„No podle toho co vím já,“ vložila se do hovoru Andrea. „budou vypovídat za přítomnosti psycholožky a ta pak bude konfrontována s vámi a vaším hlášením. Spousta výpovědí a protokolů, u kterých nesmíte chybět. No, užijete si, budete rádi, když se večer dostanete domů.“

Semir nevěřil svým uším. Místo protestů se však raději zadíval na Chrise s Francisem, kteří k nim přicházeli s širokým úsměvem.
„Zítra nás oficiálně povýší.“ oznámil jim Chris pyšně.
„Kapitánovi se moc líbil průběh případu a jeho zakončení, a protože jednáním s vámi pověřili nás, tak neseme hlavní zásluhy.“ pochvaloval si Chris.
„Už budeme muset jít. Takže.. kdybyste někdy cokoliv potřebovali, obraťte se na nás.“ rozloučili se s nimi s širokým úsměvem.
„Tak nevím, jestli se máme radovat ze známosti ve vyšších kruzích, nebo se děsit, kam se to dostali takoví mamlasové.“ pokýval hlavou Tom.
„Dáte si kafe?" zeptala se Andrea a podávala každému kouřící kalíšek.
„Díky Andreo." usmál se Tom.
„Ty jsi poklad.“ řekl Semir a políbil ji na tvář.
„Vždyť ty taky, jen tě vykopat.“ popíchl ho Tom.
„Za to ty bys zasloužil být někde šest sáhů pod zemí.“ ušklíbl se Semir a přešel k autu.
„Jedeš na stanici?“ zeptal se Tom.
„Ne domů,“ ušklíbl se Semir na Toma a Andreu. „kdyby něco, tak o mně vůbec nic nevíte.“ mrkl na ně a nastartoval.

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Ahojky Fíčku Laughing Very Happy
Tak jsem k tobě zabloudila, no nemáš cestu sem moc dobře odznačenou Laughing , což mimo jiné znamená že jsem se zabývala jinou činností před prací do školy Laughing okamžitě jak dopíšu tenhle koment si vyhubuju a pošlu se klečet do kouta Laughing Bohužel nám došel hrách jak ho máma dnes celý den házela na stěnu Laughing tudiž budu muset imporvizovat Very Happy budou muset posloužit psí granule nebo antiperle Laughing

už jen kůvli zvolené barevnost si zasloužíš 1 za originalitu Laughing Very Happy

Ten tvůl úvod je přehnanej, skoro jsem se bála co v té povídce najdu, a vůbec to nebylo tak zlé Laughing snažíš se odradit případné čtenáře???

Byla to hezká povídka a moc se mi líbila, jen nevím jestli to bylo to správné čtení na noc Laughing
Taky by mě zajímalo proč chtěl tureček pořád do pelechu.. někdo tam na něj čekal??? Very Happy
Kažoopádně moc dobré téma, o ději nemluvě : )
Chvílema mě u těch holek až mrazilo. Taky mě překvapilo že se chtěla jít vykoupat, já bych s ním nikam jít sama nechtděla a už vůbec ne do koupelny
Já jsem vůbec srab, kdyby mi jel autobus až za 4 hodiny tak na stopa nepůjdu bojim bojim
Přijde mi to neuvěřitelně promyšlenýa strašně se mi líbily přechody na začátku, víš? jak ti kluci otevřeli dvěře a vystoupil Tom Laughing

„Andre Stauber, nudný bankovní úředník se zajímavě zdeformovaným autem.“

takhle vtipně jsem se vždycky chtěla umět představovat Laughing
mimochodem mi to připomíná Bridget Jonesovou Laughing

jediný co mi přišlo trochu drsnější, byl popis toho vychovávání , nářez
jinak knížku My, děti ze stanice ZOO jsem četla už poněkolikáté

omlouvám se za to jak je to chaoticky napsané Embarassed mám spoustu dojmů myšlenek a pocitů ale už je tak pokročilá hodina po tak náročném dni že mi to prostě nejde Sad I am soooooooo sorry

Kažodpádně se mi ta povídka moc líbila, chytila mě a nepustila Laughing bylo to napínací

Dobrou noc Laughing Cool

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Ahoj ReeR! Smile

    Takové plýtvání hrachem. Chudák pejsek, aby ti nakonec tvůj trest nepřišel baštit Smile. Ale jinak doufám, že sis aspoň na ty granule vzala sešity plné vědomostíSmile

    Úvod...no, chtěla jsem mít jistotu, že mi pak někdo neomlátí o hlavu, jak jsem nechutná, víš. JAk tak vidím, byl zcela k ničemu, protože ses do povídky pustila na noc, k čemu já to píšu? Smile

    Věřila bys, že nad tím jsem ani tak nepřemýšlela? Byl asi unavený, uondaný z vyplňování hlášení a podobných věcí, chtěl se vyspat, opravdu si odpočinout, ač je to k nevíře (zejména pro Toma) tak sám, maximálně s plyšátkem:)

    Že se chtěla jít vykoupat? Možná to byla jen snaha vypadnout od tam, možná doufala, že by mu mohla nějak utéct, každopádně následné události by ji ve snu nenapadly.

    To je jen dobře, stop je věc nebezpečná.

    Bridget Jonesovou jsem už konečně zkoukla, ovšem celkem nedávno, nemohla mne při psaní povídky ovlivnit, a tak mi to nedá, v čem, šmankote v čem ti ji to připomíná? Smile

    Moc děkuji za komentář i za pochvalu, opravdu děsně potěšily!




_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Bože, právě jsem tu hrůzu po sobě přečetla........ Laughing
tak přemýšlím jestli bych to neměla zkusit znova a líp, ale zase je tak pozdě......... Laughing

Jojo, hrášek se určitě dal zužitkovat lépe, taková hrachová polívčička by nebyla marná Laughing
pejsek je tolerantní, podělil se se mnou, granule k sváče jsme zbaštili společeně Laughing Very Happy to budu mít ale krásnou srst Laughing jojo sešit jsem si vzala ale byl mi užitečnej jak mokrý sirky Laughing Very Happy

K čemu to píšeš opravdu netuším Laughing kvůli tomu úvodu jsem pořád čekala něco brutálního a najednou byl konec Laughing
povídka to byla i s úvodem moc pěkná Laughing téma chytlavé, dialogy inteligentní, hrdinové kouzelní a rozuzlení americké Laughing

„Ale no tak, Kláro, jsme na dálnici v Kolíně, je deset večer a diskotéka zavírá až ve čtyři ráno, fakt si myslíš, že by si někdo mohl tipnout, že se tu budou dát sbalit dvě holky. Navíc přece poznáme charakter, nenastoupíme k někomu pitomýmu, ne?“

říšerná naivita, ale bohužel až vražedně pravdivá
Všichni si myslíme jak odhaneme povahu ostatních lidí..... Crying or Very sad

Že se chtěla jít vykoupat? Možná to byla jen snaha vypadnout od tam, možná doufala, že by mu mohla nějak utéct

rozhodně mi nepřišlo moc moudré se rozdělovat Sad

A teď ta Bridget, víš jak byly na to uvedení Kafkova Motocyklu?? Tak tam byl i Mark Darcy a Brdget ho představila té své kolegyni Perpetue nějak jako Marka Darcyho, vynikajícího právníka bla bla.. a on ji pak představoval té své kolegyni právničce nějak takhle : tohle je Bridget, jako malá se u nás koupala nahá v zahradním bazénku Laughing
Vůbec jsem nemyslela, že by si snad kopírovla, je mi jasné že veškerá podobnost je jen náhodná Laughing

Tak dobrou noc Laughing

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    ReeR, ještě jednou moc děkuji!

    Ten úvod tam opravdu patřil, nakonec to sice nebylo žádné sado maso, ale vážně jsem si nechtěla pak někým nechat vyčíst, že bych měla psát optimističtěji a že si povídkou zkazili náladu, raději děsím předem, pak už se dá jen příjemně překvapovat:) Ale ty vypadáš, jako by tě povídka spíš zklamala, tak až bude čas, já napíši nějaké sado maso, co říkáš? Very Happy

    Co se týče naivity, bohužel takhle uvažuje spousta lidí, přestože kolem půl osmé večer lomí rukama nad tím, jak je svět zkažený, případně řvou, jak mohl být někdo tak blbý a udělat to, co oni by nikdy v životě neudělali, když sedí před obrazovkou, a okamžitě udělali, kdyby se ocitli v příhodné situaci:(

    Tak úplná blbost to nebyla, to děvče, co tam zůstalo sedět, se určitě necítilo nejlíp, ale vem si, že tím rozdělili i ty kluky, a navíc, v koupelně by jí nejspíš nechal samotnou (ano, naivní byla dost, aby si myslela, že ji nechá v koupelně samotnou) a v koupelně by se mohlo najít okénko, mohla by utéct (do toho lesa) a třba hulákat o pomoc...jistou, situací pokroucenou, racionalitu to mělo. Jasně, byla to blbost, ale především to byl čin v zoufalé naději.

    Hmm..to seznamování si sice matně vybavuji, leč nemohu nalézt paralelu, no nic, no, jsem asi nějaká zmatená Smile

    A co se týče Amerického konce...to asi nebyla moc pochvala, že ne? Very Happy


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
tak po třetí dobrý večer Laughing

Já tě chápu, ten úvod je taková tvá jpojistka Laughing aby tě následně nemohl nikdo žalovat Laughing
Zklamaná?? Ale to vůbec ne, jen jsem prostě pořád kvůli tomu úvodu čekala něco co mnou naprosto otřese Laughing asi jsem otrlá no Laughing
Sado maso?? Óóó to by bylo milé Laughing Very Happy

Co se týče naivity, bohužel takhle uvažuje spousta lidí, přestože kolem půl osmé večer lomí rukama nad tím, jak je svět zkažený, případně řvou, jak mohl být někdo tak blbý a udělat to, co oni by nikdy v životě neudělali, když sedí před obrazovkou, a okamžitě udělali, kdyby se ocitli v příhodné situaci:(

máš naporstiou pravdu a proto jsi uvažování děvčat perfektně vystihla...
Já samozřejmě neřády poznám Laughing Very Happy

No vzhledem k tomu co to bylo za "lidi" sim moc nedovedu představit, žeby ji v koupelně nechal jen tak samotnou, krom toho vykoupat se znamená svléct se a to je skoro provokace a pokyn pro toho kluka aby si něco začal... Samozřejmě že kluky rozdělily ale rozdělily i sebe, takže nula od nulys pojde a ikdyž teď byla jedna na jednoho nejspíš pořád měli pánové převahu.
Ale jo, něco napsat jsi tam musela a asi je lepší zkusit něco dělat než sedět ale....

no mě vážně to vtipné představení pana nudného učetního to přiopomnělo no Laughing assi jsem divná Laughing

A co se týče Amerického konce...to asi nebyla moc pochvala, že ne? Very Happy

Noooooooooo Laughing já moc happy endy nemusím a tady by mi tak nějak přirozenější přišlo, kdyby je odevzdali Bossovi a padla, bylo by to takové pravdivější... ale bylo by mi to líto
Taky ten konec mi přišel najednou hrozně rychlej (celou dobu to bylo takový propracovaný a konec šup sem šup tam..)a záchrana moc jednoduchá.Vždyť ten Boss unikal už tak dlouho.. zasloužil by si delší odpor : )

Ale vážně se mi to líbilo (asi to nezní moc přesvědčivě co?? Embarassed Laughing ) FAKT
Je to dobrý jak si to napsala Laughing já jen že si se ptala na ten americkej konec....

dobrou Laughing

.........A vážně se mi to líbilo Laughing

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Děkuji, já, jelikož mám odpoledne, přeji povšechně a alibisticky pěkný den:)

    Píši si do deníčku: Napsat jednu sekanou pro ReeR!

    Žirafa, co si ze světa dělá legraci napsal:
    máš naporstiou pravdu a proto jsi uvažování děvčat perfektně vystihla...
    Já samozřejmě neřády poznám

    Děkuji moc Embarassed
    hmm, co napsat k druhému řádku...lol

    Ano, tak to asi brala taky. Skutečně to nebyl moc promyšlený, ale spíše iracionální tah...ale už táhla, nemohla couvnout:(

    Nejsi divnáSmile

    No jo, ten konec...jsem to asi chtěla mít už z krku, krom toho, nemohla jsem si odpustit takové to udělání dokonalých a ideálních ze Semira a Toma, ač až karikaturické Embarassed Very Happy

    Dobrou noc a vážně ti moc moc moc děkuji!


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ReeR


Založen: 14. 12. 2007
Příspěvky: 112
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
vyjímečně také přeju dobré a chutné odpoledne Laughing

neboj už se v ničem rejpat nebudu Laughing Prostě to bylo dobré a dokonalí hrdinové asi byli potřeba Laughing ikdyž.... : ) (už mlčim, mlčim)

Oooo jeden nářez pro mě prosím a děkuji Laughing já na oplátku napíšu něco co mi budeš moct pěkně rozrejpat jak krteček zahrádku ju?? Laughing

Máš vůbec zač děkovat?? : )
hodlám si přečíst nějaký tvůj další kousek.. Smile

Papááááááá Cool

_________________
The truth is out there
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Dům v lese
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma