| Teď už vím. | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1514 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 18.12.2009 6:33 |
|
|
|
|
Ahojky,
dávám sem malý drobek, který mě včera napadl a dnes jsem ho zrealizovala.
Samozřejmě je o Kobře11, v hlavě tam mám jediného možného hrdinu - kdyby někdo nechápal a chtěla vědět více, v komentářích mu písnu, na jakou povídku tenhle drobek odkazuje
Mějte se pěkně.
W.
____________________________
Vlastně jsem si připadal strašně trapně.
Trapně až do takové míry, že se hrot hlouposti nedal otupit ani s přesností mířenou sebeironií, jíž jsem se jindy dokázal nakopnout k návratu do reality.
Ne, doopravdy.
Tohle bych od sebe nečekal.
Ani po všech těch měsících ticha...
Zaskočilo mě to.
Sykot vzduchu zpod plechového víčka, které právě zdolal otvírák, mi bylo jediným společníkem: na chvíli jsem zaváhal, láhev užuž u rtů.
A nakonec jsem sám sebe našel na půl cesty ke kredenci, kde se za průhlednými dvířky blýskalo pár skleniček.
Bílá pěna sjela po stěně jedné z nich a vystoupala na zlatém základě až na povrch.
Pokračoval jsem v sebe matoucí slabosti a naklonil hlavu, se zalíbením zíraje na to, jak se sklo okamžitě orosilo. Taktak. I chlap může pít kulturně. Zvlášť když jsou ty Vánoce.
Teprve pak jsem usrknul, nechávaje podráždit chuťové buňky dokonale vyváženou kombinací hořkosti a sladu.
Co mě to vlastně napadlo.
Tohle jsem naposledy slavil, když jsem byl ještě s ní. A co z toho bylo? Koupila mi daleko dražší dárek než já jí. A zbytek večera jsme strávili v uraženém, ublíženém tichu. Prý jsem se měl zeptat.
Loni mi raději dala kopačky už v říjnu. Věřím, že do Vánoc si někoho našla. Někoho, kdo se zeptal. A nezabalil jí pod stromek jen pitomej svetr.
Nechápu proč na ni myslím. Je za mnou, v tomhle mám v hlavě pořádek.
Nějak... si nerozumím.
I teď jsem málem nějakou tu malou borovici sbalil dole na rohu. Jenže proč? Pro koho? Prachy jdou utratit i líp.
Otřel jsem si pusu od pěny prsty a ty pak o kalhoty.
Prázdný papír přede mnou si opět vyslechl kletbu. Kolikátou už?
Vždyť ani nevím, jak začít. Už jsem to zkoušel a nešlo to.
On přece mohl napsat stejně tak!
I když... zarazil jsem se. Vždyť on neví, kde teď bydlím.
A já vím, že on neví. Ale mohl mě nechat hledat, kdyby mu na mě záleželo. Jsou přece poldové, ne?
Za dveřmi se ozval jekot, jak kolem proběhla partička harantů, potomků rodin z přízemí. Tihle Rumuni musí taky pořád tak řvát...
Zamračil jsem se. Ne, teď mu psát nebudu.
Ulevilo se mi.
Dám vědět, až se seberu, pořádně se zase postavím na nohy. Teď by se mi vysmál. Ačkoliv ne. On by se mi neposmíval. Litoval by mě. Přes to všechno. A to je ještě horší.
S povzdechem jsem se obrátil k oknu, za nímž se míhala světla projíždějících aut. Dálnice. Chyběla mi.
Dozunkl jsem poslední lok a stiskl sklenici v dlani.
I oni všichni.
Jenže proč?
Mou adresu neznají, ale číslo mobilu jsem nezměnil. A nic! Nikdy dotaz, zda jsem v pořádku, zda je mi dobře. Ani jedna podělaná esemeska.
Já vím, zvoral jsem to, zvoral jsem to všechno, ale tohle vypuzení z mysli i života myslí vážně?
Co jsem pro ně byl, když mě dokázali tak snadno odstřihnout?
Jsou možná horší než já.
Je mi to jedno.
Že mě odepsali?
Ukážu jim, kdo má větší výdrž! Nebudou stačit zírat. Pak se nebudu bránit tomu, abychom mu nejen napsal, ale třeba se s ním i setkal.
Po všech těch měsících.
Kdy ani nezavolal.
Fakt se nechápu. Proč na ně teď myslím?
To ze mě blbé bláznění okolo něčeho, co už je dávno svátkem leda pro Tesco a Lidl, udělalo babu?
To mě rozlítostnily reklamy s vypaseným Američanem nacpaným v rudém oblečku, co donekonečna opakuje televize u recepce?
Stiskl jsem rty. Bylo mi mizerně.
Kde jste?
Proč vám nestojím za jednu zprávu? Za jedinou tu dementní vánoční říkačku, plnou slabomyslných rýmů, která vám normálně dojde od pěti lidí za večer jako důkaz, že jsou dneska všichni líní myslet?
Vzpomenete si na mě alespoň? Třeba jako na špatný sen, na něco, co díkybohu zmizelo...
Tak...
Tak přece...
Okenní tabule mě studila do čela.
To dno přišlo až teď.
Už vím.
Nejhorší na světě...
.... je nikomu nechybět.
|
|
|
| | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 14.9.2010 21:53 |
|
|
|
|
Říkala jsem si, že jsem tenhle drobek asi nezaregistrovala, nebo přečetla, ale neutkvěl mi v paměti.
(A to si člověk chtěl přečíst něco veselého. )
Uch!
Postavu jsem ze začátku tipovala Trabera, teď ale nevím.
Co se týče toho pocitu, že ho od sebe odstřihli, jen proto, že se neozývají, tak k tomu mám výhrady. Sama vím, že je tenhle pocit zrádný a často se do nás zakousne, přesto však... Byť se lidé neozývají, neznamená to, že na toho dotyčného nemyslí, nevzpomínají, neptají se sami sebe, jak se asi má a zda by se neměli ozvat... Třeba neseberou odvahu, což není omluva, nu.
Dobře napsané, dýchlo na mě divné rozpoložení.
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|