AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Loterie
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Po dlouuuhé pauze jsem se dostala k psaní Laughing Nějak jsem neměla čásek ani nápady.
Ale nakonec se přece jen v mém mozečku něco zrodilo a trochu vám prozradím, že tato povídka bude celkem humorná...pěkné počteníčko Laughing


Arrow 1. část
Krásný poklidný den. A Semir s Janem jsou na cestě na stanici.
V BMW právě nastala hodina pravdy. Jestli si Semir dobře či špatně vsadil do loterie. Jan právě začal nahlas číst čísla v novinách a Semir si kontroloval svůj tiket…
„3, 7, 10, 11, 14, 20, 23, 27, 30 a poslední dodatkové je 36. Tak co vyhrál si?“ Zeptal se zvědavě hnědooký kolega, po předčtení posledního čísla
a podíval se na svého malého kolegu, který vypadal zároveň zklamaně a naštvaně.
„Ne.“ přečetl Jan ze Semirova výrazu a začal se škodolibě smát. Semir mu s úšklebkem podal svůj tiket. Jan si ho vzal a začal prohlížet.
„Ooo! Páni! Ty si vyhrál 1€. Gratuluju!“ To už Jan nemohl vydýchat a začal se smát pěkně naplno.
„Hm… Jo, díky.“ Mumlal si pod vousy Semir, který měl právě sto chutí svého, jak bylo vidět velmi pobaveného parťáka, zabít.

O několik kilometrů za nimi jela červená Alfa Romeo a v něm muž, který vypadal dost nervózně. Stále se koukal do zpětného zrcátka, jako by měl pocit, že ho někdo pronásleduje.

Jan se stále usmíval od ucha k uchu a to Semirovi lezlo na nervy ještě víc.
„Jsem moc rád, že se tak hezky bavíš.“řekl podrážděně.
„Ale no tak, Semire. Šance na výhru je 1:1 000 000. A navíc ty čísla co si vsadil, vyhrát nemohla.“
„Ty si loterijní sudička nebo co? A ty čísla si mi pomohl vybírat ty!“
„Já ti řekl jen tři! 3, 7 a 11! A ty tam dokonce jsou.“ Zadíval se ještě jednou do novin s výherními čísly…
Oči muže v červeném Alfa Romeu neztrácely pozornost od zpětného zrcátka.
Když se zadíval do zrcátka znova, spatřil černý Land Rover, který se začal přibližovat, až do něj narazil. Muž šlápl na plyn a snažil se ujet.

„Ahá! Tak já ti ještě vděčím, že jsem vyhrál aspoň to euro co!“
„Ano, ale můžeš si ho nechat.“
„Ooo… Děkuju ti za charitu!“
„Ber to takhle, 1€ ti určitě danit nebudou. Můžeš si ho zarámovat. Anebo si něco koupíš?“Neodpustil si další ze svých pichlavých poznámek.
„Víš co si koupím,“ podívá se na Jana s úsměvem „lepící pasku, abych ti zalepil pusu.“ Najednou jim vjela do cesty červená Alfa a hned za ní i černý Rover.
„Hej! Co vyvádíte?!“ rozčiloval se Semir
„Asi vyhráli v loterii.“ Semir se na Jana podíval pohledem, který vraždil. „Už nic neříkám,“okamžitě zareagoval, aby něco neschytal a ještě dodal „ Tam, ve vepředu červená Alfa a černý Rover.“
Muž z Alfy kličkoval mezi auty a snažil se Land Rover setřást. I BMW se jich drželo.
Černý Rover začal do Alfy narážet a po chvíli se z okénka objevila ruka se zbraní a střelil do pneumatiky. Muž ztratil kontrolu nad autem a červená Alfa vyletěla z vozovky.
„Sakra!“ prohlásili dvojhlasně Semir a Jan a jeli dál za černým Roverem. Jan vzal vysílačku „Kobra 11 centrále, potřebuje nutně posily a sanitku!“
„Toho si podáme!“ prohlásil rozhodně Semir a dupl na plyn…
Rover ujížděl plnou rychlostí a míjel jedno vozidlo za druhým. Znovu vystrčil ruku se zbraní a začal po komisařích střílet. Semir se, ale střelám hravě vyhýbal.
Muž v černém Roveru si všimnul návěsu s auty a tak pro změnu střílel po něm a podařilo se mu přestřelit řetěz, který je držel. Jedno po druhém začalo sjíždět dolů a křížit cestu dalším vozům ty se začali srážet.
„Pozor! Slalom před námi!“zvolal Jan, když viděl, jak se auta z návěsu na ně řítí. „Neboj, to je pro mě hračka! Slalomy to je moje.“ ujišťoval ho Semir, ale asi to zakřikl.
Jednoho auta si nevšiml a tak to strhnul na stranu, ale tam už byla vytvořená rampa z nabouraných aut. BMW se vymrštilo do vzduchu.
Až se zase ocitlo na vozovce a namířilo po několika otočkách rovnou do náklaďáku, který se postavil přes, celou silnic.
Land Rover ujížděl pokojně dál a způsobenou melu nechal v dáli za sebou…
Semirovo autíčko bylo krásně vklíněno do modrého přívěsu náklaďáku a oba jen tiše pozorovali to dílo.
Jan se pousmál a řekl „Hmm, to byla teda hračka.“Semir měl svůj známý provinilecký pohled, „Šéfka bude nadšená.“
Najednou bylo slyšet nějaké skřípání. Oba se podívali směrem na horu a viděli, jak se stěna přívěsu láme, až se dočista prolomila.
Začali se z ní vysípávat malé kulaté, oranžové míčky, s čísli. Na přední kapotě vznikala oranžová hora.
„Dneska nemám den!“ prohlásil Semir při pohledu na míčky. „BINGOU!“ zvolal výstižně Jan.

pokračování příště....
Arrow 2. část

Na stanici probíhal šrumec. Policisté chodili od jednoho stolu k druhému, přicházeli, odcházeli. Prostě blázinec.
Anna Engelhardtová vyšla z kanceláře, aby zjistila co se na její stanici děje.
Šla rovnou ke Katrině, která byla zasypaná lejstry. Telefon zběsile vyzváněl tak, že ho položila a hned ho mohla zase zvednout.
„Katrino, co se tady zase děje!“řekla šéfka hlasem, jakoby už v duchu tušila co.
„Těžká nehoda na A4. Spousta zraněných a ještě víc zdemolovaného železa.“vyhrkla ze sebe Katrina a hned zvedala další telefon.
Šéfka kývla hlavou, že to čekala a zadívala se do prázdné kanceláře jejich milovaných komisařů.
„A pan Gekhan a Richter, samozřejmě u toho nechyběli.“ Podívala se přesvědčením na Katrinu, která jí to pohledem potvrdila.
„Až pánové dorazí, ať jdou rovnou ke mně prosím.“ A zašla zpět do kanceláře.

Semir s Janem byly zatím na místě nehody. Jan právě prohledával červenou Alfu, která byla v dost hrozném stavu a ani řidič na tom nebyl nejlíp.
Našel nějaký průkaz, když z auta vylezl, přicházel Semir.
„Nepřežil to.“ Řekl Semir s chmurným výrazem. „Co?“
„Ten muž z Alfy to nepřežil.“dodal ještě Semir. „Hm… Sakra.“
„Co to máš?“ Všiml si Semir že Jan něco drží v ruce.
„Průkaz toho chlápka. Jmenuje se Lukas Bauer, 40 let. Katrina nám řekne snad víc.“
„Kluci nechte to auto odvézt na technické.“řekl Semir kolegům a pokračoval k Janovi. „A Hartmut snad ještě něco najde v autě.“

A šli k pomačkanému bavoráčku. Jak k němu přišli Semir jen povzdychnul.
„Nesvezem se radši s kolegy? Nevím, jestli ho nastartuju znova.“ Řekl Semir, jak si prohlížel své milované autíčko.
„Když si s ním dokázal dojed až sem tak sním, dokážeš dojed i na stanici.“
„A nechceš ho pro změnu řídit teď ty?“a nasadil jeden ze svých prosných ksichtíku.
„To určitě! Jen si pěkně řiď, co sis naboural!“a otevřel dveře pro spolu jezdce. Všiml si oranžového míčku s číslem 3.
„Přimluvíš se za mě u šéfky? Že jo?“ ujišťoval se Semir na blížící se kázaní jejich nadřízené.
„Za prvé. Zrovna ty se nezmiňuj o nějakém přimlouvání. Minule, když jsem já zrušil auťák, tak si ještě šéfce řekl, že jsem ještě odepsal osobák, co jsme si vypůjčili.“začal mu připomínat Jan.
„Trochu jsem se podřekl no.“
„Hm…Trochu. Jinak za druhé. Nejsem zrovna ten pravej na tu přímluvu. Protože to nakonec dopadne stejně tak, že sjede nás oba, ať už si řídil ty nebo já.
A za třetí, chytej.“ Hodil mu oranžový míček, „Dáreček.“ a hodil úsměvný ksichtík. „Já tě…!“ a chtěl ho po Janovi hodit. Ten radši zalezl do auta.

Když dorazili, na stanici už zavládl menší klid. Šli hned za Katrinou.
„Čau, zjisti prosím něco o to muži z té Alfy. A komu toto auto.“poprosil Jan Katrinu a dal ji průkaz, který našel.
„Jasně. A Semire, jak ti dopadla sportka. Vyhrál si?“ zeptala se zvědavě Katrina.
Semir ani nestačil rychle nic vymyslet a Jan si neodpustil za něj odpovědět. „Jo vyhrál.“Semir mu věnoval už moc známy pohled, který věstil, že si koleduje.
„Gratuluju. A kolik tedy?“
„Nic velkého. Nestojí to ani za řeč. Vyhledej ty informace.“vykrucoval se Semir a začal Jana odstrkávat do kanceláře.
„Jo, a máte jít k šéfce.“ Semir s Janem se na sebe podívali tak, že běž první.
„Tak pánové pojďte ke mně. Nebojte, já vás neukousnu.“pověděla šéfka stojící ve dveřích a kynula jim rukou, aby vešli k ní do kanceláře. Komisaři vešli velmi nejistým krokem.

Šéfka zaujal místo za svým stolem a pohodlně se uvelebila na židli. Chvíli své podřízené sledovala a pak spustila.
„Tak co mi pěkného povíte?“ a čekala, co z nich vypadne.
Jan a Semir si zase vyměnili pohledy. „No…oni to… nějak… jaksi to, my…“ Mumlal Semir nesrozumitelně.
Anna se jen nadechla a začala, „Takže přeloženo by to mělo znamenat to, že…“na chvíli se odmlčela a pokračovala,
„Se na dálnici objevili dva zbláznění muži v rychlých autech ohrožující životy druhých. Vy jste je začali pronásledovat, kulky svištěly, auta létaly vzduchem, ale pachatelé utekli.
Jo a ještě jste samozřejmě nezapomněli pořádně zdemolovat služební vůz, zajisté.“skončila šéfka popis událostí, stále klidným hlasem.
„Tak nějak se to asi stalo.“řekl Jan a podíval se na Semira, že taky souhlasí.
„Jojo. Teda až na to, že nám ujel jen ten jeden pachatel, ten druhý ten bohužel zemřel. A služebák na tom zase až, tak špatně není, že?“otočil se na Jana, který souhlasně kýval hlavou.
„Výborně. Tak něco aspoň máte. A dokonce máte i celkem pojízdné auto.“
„No pojízdné.“ Říkal nejistě Semir a hledal u Jana pomoc.
„Aspoň na 2 dny.“ řekla stále klidně. Jan a Semir nevěděli kam s pohledem.
„Ne? Tak den.“zase se nedočkala odezvy.
„No aspoň dneska, nebo pár hodin.“usměv ji spadl z tváře.
„Tak aspoň cestu na technické! Kde si vyzvednete opravený služební vůz!“řekla šéfka, teda spíš už zakřičela na komisaře, kteří leknutím skoro nadskočili. A jen kývali hlavou a dvojhlasně říkali „Ano, ano, ano.“
Anna už klidnějším hlasem, ale dostatečné důrazným pokračovala a komisaři pomalu couvali ke dveřím.
„Ale jestli ten další auťák rozflákáte dřív než za 2 dny, tak vám přísahám, že si můžete rovnou vsadit do sportky a modlit se, že vyhrajete.
Protože já už ty opravy hradit nebudu. A jezdit si můžete třeba na trojkolce!“skončila své vyčerpávající kázání a Jan a Semir s tím, že všemu rozumí, vyběhli ven.
Anna se jen opřela a nalila si kafe na uklidnění.

„Teda nemám rád, když začne klidně.“ Začal Semir, když vyšli z kanceláře šéfky.
„Taky, protože se ta zlost v ní nahromadí a ke konci vybuchne, jak vulkán! A vidíš, zase zepsula nás oba!“přišli ke Katrině.
„Našla si už něco?“zeptal se Semir
„Jo.“ A začala číst v počítači, co našla. „Takže ten Lukas Bauer nebyl trestaný, jen pár pokut. Pracuje ve firmě s názvem Zlaté štěstí, kde vlastní 20%.“
„Zlaté štěstí, co to je za firmu?“nechápal Jan.
„Je to novější firma na sázení, všeho druhu. Od hádání čísel až po sázky na závody aut.“ Semir se jen ušklíbl a řekl,
„Zase loterie.“
Jan se pousmál a dodal, „Dneska se ji asi nezbavíš, co.“
„Hele kolik si teda vyhrál?“ zeptala se znova Katrina, aby konečně dostala odpověď.
„1€.“ Řekl nevrle Semir.
„1€! Tak to je dobrý.“začala se uculovat, jak jí to pobavilo.
„Díky mě.“přihlásil se Jan, že na tom má svůj díl zásluhy.
„Fakt! Ty tvoje čísla tam byly? Super! Teď vím, kam si mám jít pro radu, když budu chtít vsadit.“
„Jo, on totiž vlastní křišťálovou kouli. Viď?“uculil se Semir.
„Jasně a taky tě můžu proměnit v ropuchu.“a Jan udělal čarodějnické gesto.
„Kvak, máš ještě něco.“
„Ten Land Rover byl kradený, takže tudy cesta nevede. To je zatím vše. A jinak volal Hartmut, že něco našel.“
„Super, tak za ním vyrazíme. Teda jestli tam do jedem.“
„Haha!“reagoval Janovu poznámku Semir a šli ven.

Nasedli do pomačkaného BMWčka. Semir chtěl nastartovat ale auto ne a ne naskočit.
„Kruci co s tím je!“ byl naštvaný Semir.
„Co s tím je? Naboural si ho, proto ti to nejede.“
„Moc vtipný. Je jen trochu pomačkaný. Jinak je vše v pohodě!“ a znovu zkoušel nastartovat a povedlo se. Jan uznale pokynul hlavou a jeli k Hartmutovi.

pokračování příště
Arrow 3.část

Tmavá garáž pod opuštěným nákupním centrem. To je to pravé místo pro známí černý Land Rover, které hledají snad všechny policejní stanice v Kolíně.
Muž, který seděl uvnitř si, vzal mobil a vytočil číslo.
„ To jsem já. Bauer je mrtvý. Už vám nebude dělat problémy.“ Z druhého konce se ozvalo, „Dobře, a máš ten kufřík?“
„Ne, mají ho poldové. Měl byste si teď dávat větší pozor na své obchody.“
„Moje obchody nechte na mě a vy se teď nikde moc neukazujte.“odpověděl na to rázně hlas z druhého konce a zavěsil.

Mezitím Semir s Janem dojeli na technické. Hartmut k nim okamžitě zamířil.
„Ahoj kluci, co jste zase vyváděli s tím autem?“začal si modrooký zrzek prohlížet pomačkané BMWčko.
„To víš, létaly vzduchem, projížděly slalom a sem tam kolem nás pro svištěla kulka, ale jinak normálka.“začal vysvětlovat Jan a přitom se škodolibě koukal na Semira.
„Dneska jste vletěly do čeho?“ byl zvědavý Hartmut, protože komisaři byli vyhlášení těma nejkurióznějšími bouračkami. „Snad nebudu zase vytahovat z motoru slámu.“
„Ne dneska jen náklaďák, na slámu je tady odborník on.“obhajoval se Semir a radši neřekl, co v náklaďáku bylo,
„Ale jinak autu nic není. Jen blbě startuje a jen je tady a tady trochu pomačkaný.“
„A jen…,“vložil se Semirovi do toho Jan, „nám to cestou sem aspoň desetkrát chcíplo. Dokonce u nás zastavila babka ve starým Volkswagen Brouk a zeptala se nás,
„Chlapci…nepo..třebu..jete pomoct?“Asi jsme vypadali hodně k pláči, protože nás chtěla i odtáhnout.“
„Milá babička.“řekl Hartmut a otevřel kapotu BMW.
„Ale odtahovat nás nemusela,“ začal zase svoje Semir, „Jo a Jan se ji hrozně moc líbil.“
„Připomínal jsem jí vnuka. Tak Hartmute, co si našel?“Hartmut odvrátil hlavu od Semirova „trochu pomačkaného autíčka“ a šel pro černý kufřík.

Dal ho na stůl před komisaře a otevřel. Byl plný balíčků euro bankovek.
„Páni! S tím, že vyhráli v loterce jsem nebyl tak daleko.“
„Spíš že ji vykradli.“řekl Semir při pohledu na peníze.
„No tak v této loterii bych vyhrát nechtěl.“poznamenal Hartmut.
„Proč?“zeptali se dvojhlasně Semir a Jan. Chytrý zrzek vytáhl jednu bankovku a podal ji Janovi. Ten ji i se Semirem začali zkoumat.
„Je falešná!“prohlásili zase dvojhlasně…
„Přesně tak. V tom kufru je celkem 1 500 000 falešných euro bankovek v prvotřídní kvalitě.“ Hartmut se vrátil k BMWčku.
„Hm… Myslím, že bychom si měli zajet pro trochu zlatého štěstí.“prohlásil Jan a dal zpět do kufru bankovku.
„Taky mám ten pocit.“souhlasil, sním Semir. A vykročili směrem ven. Semir si vzpomněl, že vlastně nemají čím jet, tak přišel k Hartmutovi.
„Hele Hartmute, nemáš pro nás nějakej pojízdnej vůz?“Hartmut s hlavou v BMW mu podal klíčky.
„Venku stojí čerstvě opravený BMW. Zkuste v něm chvíli vydržet. Nejsem pásová výroba.“
„Neboj, budem se snažit. Stejně od šéfky máme kudli na krku.“a už chtěl jít.
„Semire, tohle bylo v tom náklaďáku co?“ a hodil mu, co našel. „Kvůli tomu ti to asi nestartovalo.“
Semir nasadil svůj nevrlý obličej, když uviděl v rukou velmi známí oranžový míček, tentokrát s číslem 11. „Díky Hartmute. Čau.“

Semir se otočil a uviděl Jana, jak se šibalsky usmívá. „Ty radši nic neříkej! Nemysli a přestaň se smát!“a šel k BMW.
„Vždyť nic neříkám!“
„Ale myslel sis!“otočil se v pochodu Semir na Jana.
„Čteš snad myšlenky?!“došly k autu, „Jo ty tvoje!“a hodil po Janovi míček.
„Oo… 11. To bychom si mohli pověsit do auta.“
„Hahaha! Abych tam náhodou nepověsil já tebe!“
„Semire, neříkej mi, že tě pořád štve, že si nevyhrál. Co by si prosím tě dělal s tolika penězi?“
„Ono by se něco našlo.“a nasedli do auta.

Katrina na stanici zatím hledala ještě nějaké informace o firmě Zlaté štěstí. Jak tak vyklepávala do pc, vyrušilo ji Dieterovo radostné jásání.
„Pane Bože! To není možný! To není možný!“stál nevěřícně Dieter nad novinami a dokola a dokola si předčítal nějaký článek.
Hotte právě vyšel z kuchyňky a v ruce měl svůj oblíbený sendvič. Zaraženě pozoroval Dietera, který by snad radostí skákal 10 m vysoko.
„Dietere co je?“ zeptal se Hotte a dočista zapomněl na svůj dobrotami nacpaný sendvič.
„Jjjá…Já jsem… Já jsem vyhrál!“a ukazoval na článek v novinách.
„Počkej a kolik?“začal si Hotte prohlížet noviny.
„Čtvrtou cenu. 20 000 €!“
„Pání! Já ti říkal, že ti to jednou určitě vyjde.“

Katrina jen udiveně pozorovala do chvíle, kdy ji z jejího údivu probralo zvonění telefonu.
„Dálniční policie.“
„Katrino, to jsem já Jan. Našla si ještě něco o té firmě?“
„A… Ano. Ta firma patří jistému Reinhardu Beltsberkovi. Velký multimilionář, vlastní snad všechno co jen chce.
Ale taky byl před několika lety podezřelý z padělání peněz ve velkém. Bohužel mu tehdy nic nedokázali. Svědek co nakonec stáhl obvinění.“
„Aha, rozhodně nám to trochu vysvětluje ty falešný peníze, co Hartmut našel. Co měl přesně Bauer společného s firmou?“
„Byl jedním z akcionářů.“
„Jo. Hele co se to tam u nás děje?“ slyšel Jan v telefonu radostné jásání.
„Dieter vyhrál v loterii.“
„Cože!“ věnoval Semirovi nenápadný pohled, ten se věnoval řízení. „A kolik?“to se už Semir otočil na Jana tázacím pohledem.
„20 000€. A myslím, že si vsadil do stejný jak Semir.“ Jan si zaraženě prohlížel Semira, naštěstí se zrovna koukal před sebe,
„Tak vyřiď, že mu se Semirem gratulujem,“Semir se ještě víc nechápavě podíval na Jana, „A díky.“a zavěsil.

„Co se děje? Komu, k čemu gratulujem?“ byl zmatený Semir.
„Eee…Dieterovi.“odpověděl váhavě Jan.
„Proč?“
„On…vyhrál v…“ otálel Jan zase s odpovědí.
„V čem vyhrál?“a podíval se před sebe na cestu.
„V…v loterii.“Semir se okamžitě na Jana otočil, „Co?! Loterii!“ Jan přikývnul.
„V té co já?“pokračoval Semir s výslechem a Jan měl pomalu chuď s auta snad vyskočit. Ale musel Semirovi přikývnout.
„Kolik?!“zeptal se Semir s důrazem a Jan se už pomalu nalepoval na dveře.
„Nic velkého.“ A uhýbal Semirovu bodavému pohledu.
„Kolik Jane?!“
„20 000 €.“zamumlal Jan. „Kolik, že?“ chtěl Semir slyšet ještě jednou.
„Dvacet… tisíc…euro.“ Tentokrát se pohledem setkali. Jan už si představoval že Semir snad praskne zlostí, ale to se nestalo.
Semir obrátil hlavu zase dopředu se slovy „dvacet tisíc euro“ a hypnotizoval dálnici před sebou.
„Měl štěstí.“odhodlal se Jan něco říct do nastalého ticha.
„Jojo, já mu to přeju.“a přitom stále sledoval krajinu před sebou. Jan věděl, že ho to zrovna moc nepotěšilo.
„Co ti řekla Katrina, o té firmě?“začal Semir konverzaci na trochu jiné téma a Jan mu to cestou do firmy Zlaté štěstí vše přetlumočil.

Semir s Janem dorazili k firmě Zlaté štěstí. Beltsberk je okamžitě přijal.
„Dobrý den, co přivádí dálniční policii sem? Že by policejní platy byly moc malé.“přivítal Beltsberk Jana a Semira.
Semir s Janem si vyměnili pohledy a Jan pak řekl, „Ještě po žebrotě nechodíme. Jsme tu kvůli panu Bauerovi.“
„Bauerovi? Ten dneska vůbec nedorazil, stalo se mu něco?“
„Je mrtví.“odpověděl Semir.
„Jak? Autonehoda?“
„Spíš vražda. Na dálnici po něm stříleli.“vyvrátil Jan Beltsberkovu otázku.
„Vražda? To není možné. Proč by ho někdo zabíjel?“
„To bychom rádi slyšeli od vás.“odvětil mu Semir.
„Ode mě? Neznám žádný důvod, kvůli čemu by ho někdo zabil. Byl to jeden z mích nejlepším lidí.“
„Jeden důvod by tu možná byl. Našli jsme v Bauerově autě kufr plný falešných peněz. Nevíte náhodou, kde k němu přišel? Pokud vím tak peníze nerostou na stromech.“řekl Jan.
„Jestli narážíte na mou minulost, tak vám připomínám, že to bylo falešné obvinění. S paděláním peněz nemám nic společného a opravdu nevím, kde by Bauer vzal ty peníze.“
„Kdo vás tehdy obvinil?“zeptal se Semir.
„Jeden můj bývalý zaměstnanec. Nejspíš se naštval, že jsem ho propustil. Už ani nevím, jak se jmenoval. Bylo to absurdní obvinění!“
„Jistě, absurdní pro vás. Kde jste byl dneska mezi 9 a 10?“optal se Semir
„Kde? Tady moje sekretářka vám to může potvrdit! Ještě něco?“
„Ne, to je vše. Ale kdy by, jste si přece jen ještě na něco vzpomněl, tak nám zavolejte. Nashle.“položil Jan na stůl svou vizitku. A spolu se Semirem odešli…
„Jestli on neví, kde ty prachy Bauer vzal, tak já jsem duhovej skřítek!“řekl Jan při cestě z Beltsberkovi kanceláře.
„Rozhodně ví víc, než nám řekl. A ani bych se nedivil, že v tom má ten zazobanec prsty.“prohlížel si, jak šli krásná veterání auta z Beltsberkovi sbírky.
Nasedli do stříbrného bavoračku a vyrazili na stanici.

pokračování příště
Arrow 4.část

Na stanici vládla veselá nálada díky Bonrathově výhře. Právě do tohoto radostného vzruchu přišli Semir s Janem.
Semirovi zrovna do zpěvu nebylo, ale přemohl se a nasadil křečovitý úsměv.
„Čau. Gratuluju Dietere!“oslovil Jan Dietera a potřásl mu rukou a poplácal po rameni.
To samé udělal i Semir, kterého jediné utěšovalo, že nikdo jiný než Jan a Katrina neví o jeho nuzné výhře, protože si živě představoval, co by nastalo.
„No Dietere, co si nového pořídíš?“zeptal se Hotte.
„Ještě nevím. Asi tomu uvěřím, až ty peníze budu mít.“a stále se sem tam kouknul do novin, jestli čte dobře.
„Dietere, ale musíš už to mít nějak rozplánované. Dvacet tisíc je dvacet tisíc!“ začal vymýšlet Hotte.
„Tak kluci plánujte, plánujte. My jdem vyšetřovat.“ řekl Jan a i se Semirem šli do kanceláře.
Semir nasadil své rychlé tempo, asi protože už nemohl udržet radostný obličej a cestou si mumlal pod vousy tak, že to slyšel jen Jan.
Ten se při pohledu na svého malého, podrážděného kolegu jen lehce usmíval.

Oba zaujali místo za svými stoly. Jan nespustil zrak ze Semira, který vypadal jako by měl co nevidět vybuchnout.
„Co je!?“okřikl Semir nevrle Jana.
„Co co. Nic!“a posadil se na židli.
„Jo nic! Já ti povím to tvoje nic! Šance 1:1 000 000!“
„To je první cena. Dieter má čtvrtou, to je… 1:10 000 asi.“
„1: 10 000. Hele běž už s těmi svými statistikami někam!“
„Řekni mi prosím, co tě tak žere? Tak si vyhrál jedno obyčejný euro, co je na tom. Někteří v životě nevyhrají ani cent!“
„Žere mě to, že není chvilička bez toho, aby mi to někdo nebo něco nepřipomnělo!“
„Tak na to nemysli.“řekl Jan a Semir mu věnoval pohled…

Do kanceláře našich komisařů vešla šéfová.
„Něco nového?“zeptala se šéfka
„V autě Bauera se našly falešné peníze. Celkem 1 500 000.“informoval Jan šéfku.
„Víte, jak k nim přišel?“
„Jak ne, ale odkud trochu tušíme.“pokračoval Semir a Jan na něj hned navázal…
„Od Beltsberka, majitele sazkové firmy. Byl totiž podezřelí z padělání peněz.“
„To je docela velká náhoda. A loterie je výborný způsob, jak dát do oběhu velké množství peněz, nikoho by přece nenapadlo, že vyhraje falešné peníze a Beltsberk by tak nepřišel ani o euro.“dopověděl Semir.
„Rozhodně by to tak mohlo být, ale jsou to jen domněnky a za ty ho nijak neusvědčíme. Beltsberk, jak dobře vím, má kvalitní právníky a my potřebujeme proti němu kvalitní důkazy.“
„My víme a určitě je seženem.“ujišťoval hned Semir
„Tak shánějte opatrně hlavně, když pojedete autem.“a šla s úsměvem do své kanceláře

„Hm…Tak a teď jsem zvědavej, kde ty důkazy chceš shánět. V Bauerově bytě se nic nenašlo. A Beltsberk je tajemnej, jak hrad v Karpatech a ten z Land Roveru zrovna tak.“
řekl Jan a čekal na odpověď, ta na rozdíl od Semira, dorazila od Katriny, která se objevila ve dveřích.
„No ten z Roveru není zase až tak tajemný.“podotkla Katrina a nechyběl ji přitom úsměv na tváři.
„Jak to myslíš?“ zeptali se dvojhlasně komisaři a hleděli na Katrinu a čekaly, co za objev našla.
„V tom kufříku se nenašli jen peníze, ale i otisky prstů. Jedny patřili Bauerovi a ty druhé jistému muži s dost zajímavou minulostí.“podívala se do svých papírů,
„Walter Heinz, vyděrač, bankovní lupič, nájemný vrah a spoustu dalšího, mimo jiné se tam objevuje i padělání peněz. Odsouzen na 15 let, před rokem propuštěn za dobré chování. Zbývaly mu ještě 4 roky trestu.“
„Nájemný vrah a padělatel to přesně sedí.“
„Jo, ale kde Beltsber k němu přišel.“nesedělo Semirovi.
Katrina se znova pousmála, „Kdybyste mě nechaly domluvit, tak byste se dozvěděli i to.“
„Tak povídej.“
„Před 3 měsíci Heizn pracoval jako uklízeč a hádejte kde.“
„Neříkej, že v Loterii štěstí.“odpověděl Jan.
„Přesně tak.“
„Takže náš milionář zjistil, že Heinz má vězeňskou minulost. To se mu zrovna hodilo, protože Bauer se dozvěděl, že si někde potají tiskne falešný peníze a ty pěkně dává nevědomky svým zákazníkům!“shrnul Jan.
„A Heinzovi dal za úkol Bauera zabít, aby nikomu neřekl, co ví.“dokončil Semir.
„No, ale jaksi nemáme ty kvalitní důkazy.“
„Možná je najdete v Heinzově bytě.“vložila se do jejich rozhovoru Katrina.
„Máš adresu?“řekl překvapeně Semir
„Mám dvě, ale ta jedna asi platit nebude. Stojí tam nové nákupní centrum.“
„Těžko bude bydlet v regálu.“řekl Jan a vzal si ze židle sako.
Semir od Katriny dostal papír s informacemi, co našla.
„Díky sestřičko, jsi úžasná.“a spolu s Janem vyrazili do Heinzova bytu.

Beltsbek právě byl v suterénu své firmy. Vybudoval si tam velkou padělatelskou továrnu.
Jeho lidé u tiskařských strojů tiskly jednu bankovku za druhou a Beltsberk si kontroloval jejich kvalitu.
„Jsou výborné!“řekl Heinz
„Ano, jak jinak. Doufám, že policajti nijak nemůžou zjistit, že jste to byl vy, kdo Bauera zabil. Spojitost se mnou je pak dost jasná.“obával se Beltsberk
„Nemějte starosti, i kdyby, nemají přece proti vám důkazy.“
„U vás by mohli být, ne?“
„Abyste měl klid, tak je půjdu uklidit.“a šel ven ke svému autu

Semir a Jan zatím dorazili k Heinzovi domů. Semir zazvonil.
„Proč zvoníš? Stejně nikdo neotevře.“ Nechápal Jan.
„To je prosím jedna ze zásad slušného chování.“
„Odkdy ses ty dal na etiketu?“
„Od té doby co jsem vyhrál v loterii. To víš, musím se teď chovat trochu vybraně, když skoro patřím do vyšší vrstvy.“
„Jasně, tak zhlédni dolů euráči. Jaksi ti nikdo nechce otevřít.“
„Hm…Co teď?“ a hledal něco, čím by otevřel dveře. Jan otočil oči v sloup a jednal po svém. Ladným kopem otevřel dveře.
Semir jen pohlédl na otevřené dveře.
„Uvažoval jsem nad nějakým mírnějším způsobem otevření.“
„No tenhle způsob je podle mé etikety rychlejší a účinnější. To víš, lidé z nižší vrstvy.“řekl Jan s grimasou na tváři a vešel dovnitř.
„Tu tvou nižší vrstvu bych chtěl vidět.“a šel taky do bytu.
„A já tu tvou vyšší.“ Zavolal Jan na Semira a už prohledával stůl. Semir procházel byt a zůstal v obýváku.

„No vypadá to tady jak po výprodeji.“ Usoudil Semir když viděl, jak málo nábytku tam bylo.
„Každý nemusí mít domácí kino.“ Objevil se Jan v obýváku.
„Haha… Co si našel?“ všiml si Semir složky co Jan držel.
„Dost zajímavej šanonek. Vsadil bych se, že to bylo v Bauerově bytě.“ A otevřel ho na konferenčním stolku.
„Jé, to je Beltsberk!“ Všiml si Semir fotek, které byly uvnitř.
„Jojo, a spolu s naším Heinzem a se spoustou falešných penízků.“
„Bauer to musel připravovat měsíce.“
Najednou uslyšeli, jak někdo vešel dovnitř. Oba se hned schovali. Do obýváku vstoupil Heinz, všiml si složky na stole.
Došlo mu, že někdo tady je už šahal po své zbrani.
„To ať tě ani nenapadne!“ řekl Jan, když vyšel ze svého úkrytu. Semir se objevil hned po něm.
„Teď už nám jen tak neutečeš.“byl přesvědčený Semir.
„Myslíte?“odpověděl Heinz a obrátil stůl a utekl oknem. Jan neváhal a běžel za ním se slovy k Semirovi.
„Sakra! Hele přestaň se vychloubat! Všechno zakřikneš.“ a začal Heinze pronásledovat přes střechy domů.
Semir už běžel ke svému autíčku.

Heinz a Jan přeskakovali z domu na dům tak, že by jim to mohl závidět i Spiderman. Skákání se střídalo s přestřelkou.
Jan už Heinze dohonil a začali se prát. Při tom se dostali ze střech na pevnou zem, kde Heinz Jana přemohl a utíkal ke svému Land Roveru.
Když ho Jan doběhl, Heinz už odjížděl, ale Semir přijížděl.
„Chceš, svézt Spidermane?“zeptal se Semir udýchaného Jana.
„Dupni na to Batmane!“řekl Jan, jak nastoupil.

Začala honička ve městě. Heinzovi na křižovatce vjelo do cesty auto, tak to strhnu a namířil to rovnou do protisměru.
„No výborně! V protisměru to bude ideální!“konstatoval Jan
„Neboj, to se zvládne. Jedeme přece v batmobilu.“
Land Rover míjel jedno auto za druhým a nechávalo za sebou spoušť. I Semirovi se dařilo v BMWčku vyhýbat překážkám po Heinzovi.
Černý Land Rover se blížil k další křižovatce, která ale byla v rekonstrukci a byl jen otevřen jen jeden jízdný pruh.
Heinz si všimnul náklaďáku s přívěsem, který využil jako rampu. Přeletěl křižovatku a přistal tvrdě na vozovce a zkřížil cestu autům, ale pokračoval dál.
„Náš batmobil lítat neumí, ne?“zeptal se Jan
„Ale umí! Vyjde to!“ ujistil Semir Jana a namířil to na nákladní rampu. BMW přeletělo rozkopanou křižovatku a přistálo taky tvrdě na silnici.
Semir, ale musel zastavit, protože mu ostatní auta zatarasili cestu.
„Tak to vyšlo.“ Prohlásil Semir a vystoupil. Jan se na něj jen ohlédnul a oddychoval…
pokračování příště...

Arrow 5.část
Na stanici právě Dieter telefonoval.
„Jistě. Chápu. Nashledanou.“položil Bonrath skleslým obličejem telefon.
„Ditere? Co je?“zeptal se Hotte svého vysokého parťáka.
„Ty peníze nedostanu.“a díval se na noviny.
„A proč?“nechápal Hotte.
„Nikdo nedostane výhru, protože celou soutěž anulovali. Zjistili, že ty výsledky byly zmanipulované.“
„To je mi líto. Však vyhraješ příště.“povzbudil Dietera Hotte.

Semir s Janem se mezitím vrátili do Heinzova bytu a dorazili tam i lidi z KTU. Jan právě dotelefonoval s Katrin.
„Díky, čau.“
„Tak co zjistila.“
„Ten další muž co se objevuje na fotkách, je Ingo Klein. Právě on před lety obvinil Beltsberka z padělání peněz.“
„No výborně tak mu můžeme přišít i jeho hříchy z minulosti.“
„To pochybuju, jestli neumíš komunikovat se záhrobím.“
„Cože?“
„Klein je už měsíc po smrti. Dostal infarkt, ale přitom byl zdraví jako rybička.“
„Takže mu někdo pomohl. Co ten sklad na těch fotkách?“
„Ten je pod Beltsberkovou firmou.“
„Výborně tak mu pojedeme zavřít krám.“

Heinz přijel do skladu a spěchal za Beltsberkem.
„Máme problém.“
„Cože! Jaký?!“
„Poldové na mě přišli a zrovna byly v mém bytě. Jen tak, tak jsem zdrhnul.“
„To si děláte srandu! A co ty důkazy na mě!?“
„Mají je poldové, asi tady budou co nevidět.“
„Sakra! Musíme zmizet!“

Semir s Janem se zatím blížili k Beltsberkově firmě.
„Přidej nebo ještě zdrhnou!“
„Nekecej mi do řízení a radši se koukej z vokýnka!“
„Jé hele! Výstava starých aut! Jů, tam je můj oblíbenej veterán!
To bychom si tam pak mohli jít prohlídnout, až to vyřídíme.“ Jásal štěstím Jan, když z okna viděl modely aut.
„Ty si to nějak plánuješ! Zavolej spíš posily.“
„Už se stalo, ale stejně to vyjde tak, jako bych to neudělal.“
Komisaři přijeli k firmě. Vystoupili a vyzbrojili se.
„Tak posily jsou ještě za horami.“prohlásil u vstupu do firmy Jan
„Počkáme na ně?“zeptal se Semir
„Ne.“ řekli souhlasně a vešli do vnitř…
Když sešli do suterénu, uslyšeli rozruch v hale. Viděli Beltsberka, Heinze a bandu padělatelů.
Byly slyšet přijíždějící posily.
„Sakra poldové!“zakřičel jeden z padělatelů a začala přestřelka. Semir a Jan pár z nich zastřelili.
Beltsberk s Heinzem se zatím vytratili, ale všiml si jich Semir, dal to vědět Janovi a hned za nimi vyrazili.
Zásahovka mezitím už všechny podezřelé zadržela.

Semir a Jan vyběhli ven, kolem byla výstava aut. Viděli jak Beltsberk a jeho kumpán odjíždí v Land Roveru…
„No super! A moje auto je na opačné straně budovy!“prohlásil nadšeně Semir, ohlídnul se a Jan nikde.
„Jane??“postrádal malý policista svého parťáka.
Najednou se ozvalo zatroubení, před Semirem zastavil Mercedes 540K Special Roadster stříbrné barvy a vněm rozesmátý Jan.
„Zapustil si snad kořeny! Dělej, nasedni nebo zdrhnou!“popoháněl ho Jan.
„TY SES ZBLÁZNIL!!!“ zvolal Semir zároveň zděšeně, udiveně a zaraženě.
„Nereptej a nasedni! Jinak jedu sám!“
Semir se slovy, „Doufám, že si vyhrál v loterii,“ nastoupil.
„Ne nevyhrál. Drž si klobouk, pojedeme rychle!“
Stříbrný Roadster se plnou rychlostí rozjel za padouchama.

„Pane bože! To si nenašel jiný „mladší“ auťák?“ pokračoval Semir v kázání.
„Jiný tam nebylo! Mladší auta byly vzadu a toto ze všech dosahuje nějaké pořádné rychlosti. A co proti němu máš, je pěkný!“
„Já proti veteránům nic nemám, líbí se mi! Ale mám pocit, že se nám to auto rozsype pod zadkem!“
„Ale prosím tě! Tohle auto je pevný! Restaurovaný, má silnější motor, novej lak. Užívej si trochu jízdy!
V takovém krasavci se neprojedeš každej den!“ řekl nadšený Jan, který si projížďku ve starém Mercedesu užíval jako malý kluk!

Janovi a Semirovi ve veteránku se podařilo dohnat Beltsberka.
„Kruci poldové! Přidej!“popoháněl Beltsberk Heinze.
Černý Land Rover začal kličkovat mezi auty, jednomu zkřížilo cestu a to namířilo přímo do svodidel.
„Jane, pozor!“ Jan s Mercedeskem se mu ladně vyhnul a pokračoval dál v pronásledování.
„Wou! Já to auto miluju! Jedu 140 a ještě nejedu na plno!“
„S tím radováním brzdi! A jeď opatrně! Protože jestli ten auťák rozflákame, tak to budou splácet ještě děti našich dětí a i za to euro budem rádi.
A do toho nás šéfová uškvaří za živa! “ strachoval se Semir.
„Neboj, nerozbijem ho! Mimochodem je pojištěný. Když si půjčuju takový auťák, tak se radši informuju.“
„I tak dej bacha a zkus se přitom držet našich padouchů.“
„Hele já se budu věnovat řízení a ty se postarej, o ty dva vepředu. Mám totiž jen dvě ruce!“
„Už jdu nato!“řekl Semir a vzal si zbraň.

Semir se snažil prostřelit pneumatiku, ale nedařilo se.
„Jestli se ty někdy trefíš na poprvé, tak já políbím Almaru!“
„Tak na to budu trénovat! Protože to chci vidět!“
„Na to zapomeň, to se nestane a zkus trefit tu pneumatiku aspoň na desátý pokus.“
„Věnuj se řízení, jo!“ odpálkoval Semir Jana a vrhnul se na další pokus.
A ten se mu povedl. Heinz nad vozem ztratil kontrolu a vjel do náklaďáku, kterým proletěl skrz, a pak narazil do svodidel.
Jan zastavil a spolu se Semirem utíkali k nabouranému Roveru, který začal hořet.
Heinz byl mrtví, tak vytáhli Beltsberka. Jen tak, tak utekli před výbuchem.
„Myslím, že si nějakou dobu nezasázíte, pane Beltsberku.“ Řekl mu hned Semir
„Tak 10, 15 let aspoň.“ Dodal ještě Jan a předali ho kolegům.

„Uf…konečně je tento den za mnou. Už jsem měl té loterie po krk.“ Oddychl si Semir…
„To jo.“a šli pomalu k Mercedesu.
„Jsem rád, že si to auto nenaboural. To bychom to euro, co jsem vyhrál, dal do prasátka. “
„Tak to by, jsi tam musel přispět ze svého.“
„Proč?“
„Protože žádný nedostaneš. Katrina mi řekla, že tu loterii anulovali, někdo zmanipuloval výsledky.“
„Co? Tak nedostanu euro? A co Bonrath?“vychrlil na něj Semir otázky…
„Ten bohužel, taky nic nedostane.“
„A já si ho chtěl zarámovat. To si byl ty, že? Abych nevyhrál hlavní cenu.“
„Zakamufloval jsem je, abys vyhrál aspoň to euro.“šibalsky se usmál.
„Ooo ty si tak hodný.“
„Já vím. Musíme vrátit autíčko, majitel ho už bude postrádat.“
„Jo jo. Dej mi klíčky.“ Vyhrkl na Jana Semir a nastavil ruku.
„Proč?!“nechápal…
„Teď budu řídit já!“a chtěl je Janovi vzít z ruky, ten včas ucuknul a dal je radši do výšin,
kde na ně jeho malý kolega nemohl.
„No tak to ne, já budu řídit!“
„Řídil si sem a div, že si ho nezešrotoval. Takže jsem na řadě já! Semnou to bude bezpečnější.“
„To říká ten pravej! Dneska jsi řídil celej den! A nepamatuju si, že jsme se na, nějakým střídáním dohodly!“
„Tak, máš krátkou paměť! Naval klíčky!“a začal se natahovat pro klíčky…
„Já ti je nedám, řídit budu já! Protože jsem ho opatřil já, řídil jsem sem já a taky já ho zase odvezu!“
„Ty mi je po dobrém nedáš!“
„Po dobrém určitě ne a po zlém taky ne.“nastolil Jan Semirovi a dal je ještě víc nad sebe.
„Jestli myslíš, že mi takhle zabráníš je získat, tak jsi na velkým omylu!“
„Ani bych neřekl skrčku.“
„Kdo je u tebe skrček, zelenáči!“ a začali se přetahovat.
Semirovi se podařilo klíče ukořistit a s vítězným úsměvem rychle cupital ke starému Mercedesku.
Jan hned utíkal za ním, ať mu je vrátí, a u auta se zase začali prát jako dva malí kluci na pískovišti…

Konec
pajasekacka
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Semire Semire... važ si každého Eura! Nikdy nevíš, kdy se Ti bude hodit (a pokud ho nechceš, hoď mi ho, šikne se mi každý cent Laughing Laughing ). A nenadávej Janovi, bez něj bys prodělal! Laughing Laughing
Ale ale, co se to na té dálnici děje? A díky za skvělou typickou hlášku "toho si podáme" Laughing Laughing
A... no jistě, co by to bylo za Kobru bez šrotu? Laughing Laughing Začíná to skvěle, těším se na pokráčko, Páji! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Ta poslední Janova věta neměla chybu Laughing Chudák Semir, nejdřív vyhraje euro a pak zruší svoje autíčko, jo kdo se moc chvástá, slalomy to je moje Laughing Laughing Těším se na další pokráčko a doufám, že si šéfka na komisařích smlsne, ať je nějaká sranda Wink Twisted Evil Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Jan se stále usmíval od ucha k uchu a to Semirovi lezlo na nervy ještě víc.
„Jsem moc rád, že se tak hezky bavíš.“řekl podrážděně.
„Ale no tak, Semire. Šance na výhru je 1:1 000 000. A navíc ty čísla co si vsadil, vyhrát nemohla.“
„Ty si loterijní sudička nebo co? A ty čísla si mi pomohl vybírat ty!“
„Já ti řekl jen tři! 3, 7 a 11! A ty tam dokonce jsou.“ Zadíval se ještě jednou do novin s výherními čísly…
Oči muže v červeném Alfa Romeu neztrácely pozornost od zpětného zrcátka.
Když se zadíval do zrcátka znova, spatřil černý Land Rover, který se začal přibližovat, až do něj narazil. Muž šlápl na plyn a snažil se ujet.
„Ahá! Tak já ti ještě vděčím, že jsem vyhrál aspoň to euro co!“
„Ano, ale můžeš si ho nechat.“
„Ooo… Děkuju ti za charitu!“
„Ber to takhle, 1€ ti určitě danit nebudou. Můžeš si ho zarámovat. Anebo si něco koupíš?“Neodpustil si další ze svých pichlavých poznámek.
„Víš co si koupím,“ podívá se na Jana s úsměvem „lepící pasku, abych ti zalepil pusu.“ Najednou jim vjela do cesty červená Alfa a hned za ní i černý Rover.
„Hej! Co vyvádíte?!“ rozčiloval se Semir
„Asi vyhráli v loterii.




Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

Myslím si, že kdyby se dělala soutěž o deset nejlepších dialogů na Povídkovém foru, tak tenhle Tvůj kousek se dostane opravdu hodně vysoko Laughing
Smála jsem se asi půl hodiny Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
jéééé děkuju všem za krásné komentíky! Úplně valím kukadla Shocked Laughing to abych vás do příště nezklamala Wink
Všelka: Jsem ráda že se ti povídka líbí. Hláška "toho si podáme" ta tam prostě musí být Wink Taky bych to euro brala Wink
cobra12: další pobavený člověk...slibuju že si šéfka na komisařích pěkně smlsne Twisted Evil budu se snažit Wink
Wox: Wou, páni děkuju Embarassed to mě těší, že jsem tě taky hezky pobavila. U toho to kousku jsem se osobně taky dost zasmála, asi mě zasáhlo v tu chvíli vtipné období Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
přidán dalšííí kousíček povídky: Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
„A pan Gekhan a Richter, samozřejmě u toho nechyběli.“

Jako by ti dva někdy u něčeho chyběli.. oni snad ají v sobě magnet na tyhle typy příhod XD

Skvělé, vtipné dialogy, u kterých jsem se hrozně musela držet abych se nesmála nahlas, abych nevzbudila spolubydlu... ale prostě Semir má smůlu, hoch... zrovna v den jeho nuzné výhry mu bude každý připomínat slovo loterie. Loterie.. loterieee! Laughing
A narozdíl od nich já mám ráda, když Šéfička začne klidně.. protože pak má velmi efektivní dojezd! Laughing Laughing

Super pokráčko, těším se na další! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Všelicos: Děkuju za koment, moc mě potěšil. Jsem rádá, že se bavíš. Jjj Semir bude mít holt hroznej den Laughing furt ta loterie! Twisted Evil

Jinak přidána konečně další část povídečky. Promiňte, že to tak trvalo. Stejně jako Semir jsem měla smůlu no: Confused kombinace školních povinností, a dotoho ještě stávkující internet! Rolling Eyes hrůza! Ale nakonec přece jen jsem něco dokázala sepsat a doufám, že se vám to bude líbit Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Hartmutt! Very Happy Tohle jsou snad druhé Vánoce Very Happy

„Ahoj kluci, co jste zase vyváděli s tím autem?“
- no co asi Rolling Eyes Copak nevíš, že druhé Semirovo jméno je Buldozer a Janovo třetí je Demolišnmen? XD Laughing A prej slámu, no já se picnu Laughing Laughing Laughing Laughing (ale v první chvíli jsem četla ,salámu' Laughing)

„Hele Hartmute, nemáš pro nás nějakej pojízdnej vůz?“Hartmut s hlavou v BMW mu podal klíčky.
„Venku stojí čerstvě opravený BMW. Zkuste v něm chvíli vydržet. Nejsem pásová výroba.“

Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Ne, to opravdu není Laughing Laughing Laughing Tohle je snad hláška roku Laughing Laughing Laughing

Ty míčky všude Laughing Laughing Laughing

„Vždyť nic neříkám!“
„Ale myslel sis!“otočil se v pochodu Semir na Jana.
„Čteš snad myšlenky?!“
Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

U myší hnáty. Bonrathe, za žádnou cenu neříkej Semirovi, že jsi vyhrál! Zabije Tě! Shocked Shocked Shocked Neee, Katrin, Tys ho napráskala! Very Happy Very Happy Very Happy Neeee Laughing

„Dobrý den, co přivádí dálniční policii sem? Že by policejní platy byly moc malé.“ - aaaa, typický Kobrácký vtip... tyhle narážky na chudý policajty prostě žeruuuuu Laughing

Perfektní dílek, těším se na další Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Všelicos: Ooo... Very Happy Ráda jsem ti udělala Ježíška, což já taková malá Ježice jsem, protože jsem narozená 25. 12. Laughing
Buldozer a Demolišnmen Laughing Laughing tak to naši komisaři opravdu jsou... Wink
....sálámu Mr. Green jé vnukla si my nápad Laughing díky!

„Venku stojí čerstvě opravený BMW. Zkuste v něm chvíli vydržet. Nejsem pásová výroba.“
hláška roku! to je promě čest Embarassed Embarassed děkuju!
Bonrath přežije neboj, Semir se bude ovládat teda se o to pokouší Twisted Evil Very Happy

Děkuju Všel moc mě tvůj komen potěšil vážně děkuju!!!!!!!!!! Very Happy

Jinak přidána další část... omlouvám se že to tady skládám jako puzzle Laughing ale jaksi mě povídka předehnala a musím dopisovat a dotoho škola znáte to. Ale slibuju že vás čeká už jen poslední dílek skládačky a doufám že se bude líbit. Protože právě na tento konečný kousek jsem vymýšlela celou povídku Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Chudák Dieter, něco mi začíná říkat, že z těch peněz neuvidí ani korunu... ale nechci být škarohlíd Very Happy
A lituju Kar, to musí být něco, když člověka ani nenechají domluvit XD

„Odkdy ses ty dal na etiketu?“
„Od té doby co jsem vyhrál v loterii."


Hahaha, no Ty jo, ty Turku jeden XD
A honička v protisměru v "batmobilu"? To mne rozsekalo... to jsou takoví cvoci! Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Tak tahle povídka se mi líbila. Už jenom to téma:). A už vidím Semirka, jka se čertí. Ale pobavila mě tahle věta:Komisaři vešli velmi nejistým krokem.
Tak to sedí. Jakoby čekali kázání. Hezké.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Všel: děkuju za komentík... jojo jsou to blázni ty naši komisaři Laughing tak jako já Laughing Laughing
AnnaE: Jsem ráda že i tobě se moje povídka líbí. Já miluju nejisté pohledy komisařů, když musí jít k šéfce Laughing

Jinak Aleluja! Laughing Přidána konečná část povídky! uf! Dofám, že se vám konec bude líbit! Wink
A už se pomalu sepisuje další povídka. Pro změnu se těště na větší dávku akce Cool a smutku Crying or Very sad ! Ale co by to bylo za kobru bez nějaké vtipné hlášky... Wink Laughing
A budu se snažit aby to netrvalo tak dlouho jako tahle povídka Rolling Eyes Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Loterie
Katrina


Založen: 30. 09. 2008
Příspěvky: 38
Bydliště: Trutnov
Odpovědět s citátem
moc pěkná povídksa povedla se ti !Smile Wink

_________________
Tom: "Poď parťáku, někam tě zvu!"
Semir: "Ty ?"
Tom: "Co je ?"
Semir: "No ale doufám, že to taky zaplatíš. "
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Loterie
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma