AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Zkouška aneb past na kolegy…
Lotte


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 2
Bydliště: Most
Odpovědět s citátem
Ahojte lidicky, tak se Lottík zase vrací. Smile doufám, že tu budu časteji a že přihodím v brzké době zcela novou povídku. Uvidíme. zatím tu mate povídku pro oživení paměti.


Nu tak tato povídka vznikla při mé chřipce, a to velmi zvláštním způsobem – když mi spadla propiska. Laughing

Zkouška aneb past na kolegy…

„Líbí se mi Vaše košile!“ obdivuje Horsta jistá slečna. „A Vy jste ženatý?“
„Ano, je ženatý!“ sjela jí pohledem právě přicházející Anna. „Vy jste ta co přišla na tu praxi?“
„Ano, chtěla bych být jako Vy, řídit svou stanici.“
„Jo tak, tak až budete řídit tu svou stanici, flirtujte si se svými kolegy. Nezakazuji Vám samozřejmě i mé kolegy, ale neobtěžujte je v jejich pracovní době a v mé služebně! Děkuji!“ sebrala se a naštvaně odešla. Hotte cupital za ní. Anna mu málem přerazila noc o své dveře, které se s pořádným prásknutím zavřeli.
„Anno co blázníš?!“ vešel do kanceláře Horst.
„Já neblázním, jen prostě…žárlím!“
„Cože? Ne to nemyslíš vážně? Ty a žárlit, prosím tě, na koho?“
„To je otázka! Přece na tu čůzu co se na tebe vrhala jak pes po salámu!“
„Ale no tak, myslíš si že bych si s ní něco začal?“
„No a ne?“ Potil si se jak prase a rudl jak rajče když po tobě lezla! Ale to tu nebudeme řešit, o tom si promluvíme až doma!“ a vykopla ho z kanceláře. Asi po dvaceti minutách přišel na služebnu mladík, pěkně oblečený a vypadajíc slušně vychovaný. Štrádoval si to rovnou do kanceláře vrchní komisařky Engelhardtové. Horst čapl první papíry, které měl pod rukou a pronásledoval hezouna.
„Vstupte!“ křikla Anna a povolila mladíkovy vstoupit do její komnaty.
Hotte ho předběh: „Anno podepiš mi to tu prosím…“ Anna podepsala lejstra a odpálkovala Herzbergera pohledem. Ten se pěkně šupnul za chlapíka a nezpustil z něj oči. Až teď si všimla fešáka, který stojí přední. Skoukla ho pohledem od zdola nahoru.
„Dobrý den!“ udivila se sama nad sebou, že vůbec dokázala něco vyslovit.
„Jak se máte?“ Uculil se mladík a pokračoval: „Ach, promiňte ani jsem se nepředstavil, jmenuji se Patrik März.“ lehce jí podal ruku a jemně stiskl. Annu totálně dostal.
„Jsem tu kvůli té praxi.“
„Myslela jsem, že přijde jen jeden praktikant?“
„To není možné, už zase na mě zapomněli, tohle se mi už jednou stalo.“
„Opravdu? To je mi líto, jděte prosím za panem Semirem Gerkhanem a za panem Tomem Kranichem. Oni Vám pomohou a řeknou, co máte dělat.“ Ukázala na kancelář.
„Moc Vám děkuji, nashledanou…“
„A ještě něco, úsměv Vám moc sluší.“ Polichotil Anně a zmizel.
„ÓÓÓ úsměv Vám moc sluší paní Engelhardtová! Rovnou tě mohl někam pozvat!“ žárlil Hotte. V tom se ve dveřích opět objevil Patrik se slovy: „Prosím, řekněte mi až půjdete na oběd, rád bych Vás někam pozval.“
„Ano, jistě!“ odpověděla mile Anna.
„No to už přeháníš!“
„Ale Hotte, ty by si přece nežárlil.“ Vítězně se usmála.
„Cože? Byla si z něj úplně hotová!“
„A co ty z tý tvý flundry? Tě oblizovala a ty si byl úplně rozklepaný! Ale víš co? Vyřešíme to jiným způsobem.“ Odmlčela se. „Sákou!“
„Sázkou? No tak dobře!“
„Fajn, takže, jestli jen koutkem oka uvidím žárlivý pohled, nebo jestli mi uděláš žárlivou scénu tak…“ zamyslela se. „Tak mi budeš celý měsíc masírovat nohy!“ Šibalsky se usmála a čekala na tlouštíkovu odpověď.
„Platí! Ale jestli uvidím žárlivost u tebe, budeš mi masírovat celý měsíc nohy ty!“
„Skvěle!“ podala mu ruku. Hostík ji pevně stiskl. Zřejmě tím chtěl zdůraznit následky prohry. Oba se pustili do své práce. Přitom každý myslel jen na jedno, co udělat, aby byla vidět žárlivost toho druhého.
„Šéfová, můžete na chvilku?“ ozvala se do telefonu Andrea. Při cestě k Andreje si Anna všimla Patrika v Semirově a Tomově kanceláři.
‘To je moje šance‘ pomyslela si. Opřela se o Andrein stůl a vyšpulila zadek přímo na Patrika, který stál za ní. (to víte, s krátkou sukní jí to šlo docela dobře…)
„Podepište mi to tu, je to formulář kvůli těm pěti rozflákaným autům.“
„Pěti?“ zasekla se v polovině podpisu Anna.
„Gerkhan říkal, že byli jen čtyři?“ po této větě se prudce otočila. „Ouvej!“ vyjekla při srážce s Patrikem. Ten jí držel v jemném objetí.
Nenápadně koukla na Hotta. Ten se falešně usmíval a dělal, že je mu vše jedno. Vypadalo to tak pravdivě až by tomu člověk věřil.
„Promiňte!“ omluvil se mladík.
„Ne to já, nedávala jsem pozor…“ odpověděla a zamířila ke komisařům.
„Takže pánové, právě jsem se dozvěděla, že jste za dva týdny nezlikvidovali čtyři auta, ale rovnou pět! Ráda bych tedy věděla jak to, že jste mi neřekli o tom pátém? To jste podplatili odtahovku?“
„No, nějaký drobný jsme jim dali.“ Ozval se Tom. Semir do něj šťouchl a pokračoval.
„Víte šéfová, zaslechli jsme, jak jste tak snaživě vysvětlovala policejnímu prezidentovy o těch čtyřech autech. No a druhý den jste si stěžovala, že Vám doktor doporučil naslouchátka. Nechtěli jsme, aby jste pak přišla, že jedete na operaci uší.“ Dokončil Semir svou řeč a čekal na reakci šéfky. Tom se debilně uculoval, ale věděl, že Semirovy nepomůže ani výmluva, ale ani psí pohled od Johanesky. Anna se tvářila velice vážně a chladně odpověděla: “HA! HA! HA! Pane Gerkhane!… 728 458 623… to je číslo policejního prezidenta, můžete mu to povědět sám.“ Odcházela do své kanceláře. Semir čapnul obal od hamburgeru, propisku a letěl za Annou.
„Jak že jste to říkala? 821? Šéfová…PRÁSK!!!“ bouchly dveře. Semir stál s lehce nadzdviženýma rukama v jedné papírek a v druhé propisku. Sklo dveří mu doslova kroutilo čumák na stranu. Tom stál vedle něj, už se nadechoval, aby řekl Semirovy své, ale ten ho umlčel: „Nic neříkej!“
Pan Gerkhan se vzpamatoval „narovnal“ si rypáček a mířil k sobě do kanclu, při tom ječel: „To docela bolelo! Takhle surovou Vás neznám!“
„Promiňte, já chtěla větší!“ houkla na něj. Vzápětí zahlídla na obzoru čůzu, jak se vrhá do akce. Slečna chytla Horsta za košili a odtáhla ho ven ze stanice. Hotte šel jako pejsem s vyplázlím jazykem a vyvalenýma očima. Když už byli z dohledu a mířili přímo před služebnu, Anna neváhala a běžela k oknu. Sice cestou asi třikrát zakopla, ale to jí neodradilo. Horst chytl flundry ruku a políbil ji.
‘Teda Hotte, bůh ví kam s těma pazourama hrabala a ty jí je oblizuješ! Ještě chytneš flirtovací nemoc!‘ říkala si. Při myšlence jak Hotte balí mlaďoučký dívenky, dostala pořádný výtlem smíchu, který nešel přeslechnout. Flirtující páreček si toho všiml a oba valili bulvy.
„Co se jí stalo?“ udivila se balička. A bodeť by ne, Anně pořádně hrabalo. Smíchy málem strhala žaluzie u oken. Poté se dobelhala do své kanceláře.
„To je jedno, o čem jsme to mluvili?“
„O tom obědě, znám skvělou restauraci…“
„Dobře dojdu si pro věci a vyrazíme.“
„Fajn.“ Uculila se. Anna seděla v kanceláři s podepřenou hlavou rukama a v duchu si mixovala zamilované písně od Lunetiků:
„Proč se mi v noci zdáš?
A proč všude kolem vidím tvoji tvář?
Snad proto že jsi kouzelná…“

Najednou se objevila tvář ve dveřích, na kterou myslela.
„Paní Engelhardtová prý už je čas na oběd, nechcete někam zajít?“ začal Patrik.
„Ano, moc ráda…A kam to bude?“
„To je překvapení.“ Řekl tajemně a pomohl Anně do kabátu. Hoest i slečinka jménem Petra – jak se zjistilo, už byli v restauraci. Moc pěkné místečko, hudba se dá poslouchat, všude samá květina – od toho by se dalo odvodit, proč se restaurace jmenuje, Die Blume. Posadili se ke stolu a omrkli jídelníček. Patrik i Anna už taky dorazili a předstoupili před krásnou restauraci Die Blume. Anně se tam moc líbilo. Když v tom zahlídla Hotta a Petru. „Pane bože!“
„Cože?“ otočil se na ní Patrik.
„Ale nic je tu hezky!“ Lyšácky se uculila a sedla si.
„Číšniku!?“ zavolal Hotte najednou mu zkoprněla huba při pohledu na Annu.
„Přejete si, pane?“
„Ehmm…ano přineste nám dvakrát špagety se sýrovou omáčkou.
„Jistě!“ číšník vypadnul a Hottemu se už plnila hlava nápadady.
Za to Anna ta už jich měla. Jeden se rozhodla použít. Zpozorovala, že se na ní Hotte dívá a tak jemně položila ruku na Patrikovo a pokusila se o úsměv, který jí Patrik sám pochválil. A ouha! Hotíka to nedostalo, naopak posílilo. Vlídně se usmál a pohladil Petru po tváři. Anna se falešně usmívala: ‘Teda takhle může hladit jen mně! Ale já mu to spočítám, pojď jsem fešáku!‘ řekla si v duchu. Vrhla se na Patrika a zasypala ho polibky. Hotta to oddělalo a to natolik, že poprskal Petru vodou, kterou se chystal polknout. Pak se sebral a šel si pro svou ženu. „Miláčku, přijel pro tebe pohřební vůz! Musíme jít!“ Chytl jí za předloktí a táhl pryč. Málem s ní vytíral chodník, jak se smála a radovala. Neudržela se pomalu na nohou.
„A bude, bude, bude masáž! Masáž! Masáž! A po celý, celý, celičký měsíc!“ zpívala si.
„Šéfová je Vám dobře?“ zeptal se Dieter když přijeli.
„Ano je mi skvěle!“ zářila z ní radost.
„Dobře, dobře jsi vítěz!“ uznal Hotte když vcházel do Anniny kanceláře. Anně bylo nějaké podezřelé, že je až příliš v dobré náladě, přece jen ho znala.
„Co se ti honí hlavou?“ zeptala se.
„Nic…“ pípl. Vzápětí vyprskl smíchy.
„Co je?!“ smála se.
„Nu něco mám na tebe vymyšlené…“
„Počkej!“ zastavila ho. „Nezdá se ti, že je tu moc velké ticho?“ divila se.
Vyšli ven z kanceláře. Žaluzie byli zatažené a všude mrtvo.
„Kde jsou všichni?“ rozhlížel se Hotte.
Najednou se rozsvítilo světlo. Za dvě vteřiny vylítly hlavní členové, společně s Petrou a Patrikem z pod stolů. Vykřikli na Hotta a Annu: „Dostali jsme Vás!!!“
„Pane bože!“ vyděsila se Anna a přikryla si ústa rukama.
Horstík rudnul tak, jak to umí jen on.
„To byl chyták co?“ smál se Semir.
„Jste přece pořád říkali, jak Vám to klape, že Vás vůbec nic nerozhodí, že by se muselo stát fakt něco hrozného, ani flirtování s protějškem.“
„Takže to všechno byl chyták?“ zrudla Anna před pohledy Patrika a Petry.
„Ano, ano, ano!“ vykřikli všichni.
„Patrik a Petra jsou mí přátelé a zamilovaný pár. Tohle byl jejich nápad. Vyprávěl jsem jim o naší šéfce a dostal se až k Hottovy a Vašemu neporazitelnému vztahu.“
„Ehmm, moc se omlouvám. I za svého manžela.“ Anna se musela omluvit i za Hotta, jelikož ten neměl slov, jen zvládal suše polykat.
„To nic nechte to být, teď už víte, jak jste na tom, ale příště si dávejte pozor na to, co říkáte i když jste si něčím jisti, můžete se mýlit.“ Poučil je Semir.
„Tak a teď!“ Tom otevřel šampaňský a už to jelo. Všichni si povídali Anna i Hotte se znova seznámili s Patrikem a Petrou a vše bylo v pohodě. Až na jednu věc…19:30 hod:
„Miláčku, co ta masáž?“ ozvala se po skvělé koupeli Anna.
„Vidíš, málem bych zapomněl!“ Posadil se naproti postele, kde Anna ležela.
„Tak, teď se uvolni a zavři oči.“
„Ach, to bude slast.“ Zasnila se. Hotte jí jemně namazal nohy a masáž mohla začít.
A jejky! Najednou bolest. Hotte byl tak surový, že Anně málem lámal prsty. Očividně se dobře bavil.
„Co blázníš!“ Cukla sebou a kopla ho do zubů.
„Chtěla jsi masáž ne?“
„Masáž! Ne sado maso!“
„Ano, ale v sázce byla masáž, ale ty jsi neřekla jak.“ Šibalsky se usmál a pokračoval.
„Áááu!“ zaúpěla.
„Nebuď jako malá Jaruna! Jestli chceš, můžeš masírovat ty mě…“
‘No to určitě!‘ řekla si v duchu. Na Hottovo zpocené hnáty chuť opravdu neměla.
„Pokračuj!“ řekla jako by šla ke gilotině.
„Tak jo!“ řekl rozhodně. Anna doslova rvala prostěradlo a kousala se do rtu. Po masáži byla jako mrtvá. Ráno se však pomstila. Vzala krém, kterým jí Hotte „masíroval“ odkryla deku, na celého Herzbergera krém nacákala a polepila toaletním papírem. Prostě jako malá. Pohled byl však naprosto kouzelný a ještě hezčí bylo Horstovo nejkrásnější ráno.

KONEC
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Zkouška aneb past na kolegy…
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma