AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Život naruby
Míša


Založen: 20. 07. 2008
Příspěvky: 25
Bydliště: plzeň
Odpovědět s citátem
Ahoj všicky!

Po dlouhý době sem dávám další povídku. Jak jinak je o Anně, popravdě řečeno povídky na jiný téma ode mě nečekejte. Embarassed Laughing . Předem, jako vždy se omlouvám za pravopisný chyby. Snad se vám bude povídka aspoň trochu líbit, je trochu trhlá. Budu se těšit na jakokoliv odpověď.

ŽIVOT NARUBY

Den jako každý jiný, pomalu si myslela, jestli neprožívá nějakou časovou smyčku, v poslední době byla dálnice v klidu, žádní lupiči, zabijáci, násilníci, zloději a bůh ví co ještě. Ani Semir s Tomem kupodivu dlouho nerozšrotovali žádné auto. Chvíli měla v hlavě myšlenku, že by dneska mohli něco zničit, aby se odpoutala od běžného papírování a mohla vysvětlovat policejnímu řediteli, proč potřebuje zase nové auto. V podstatě jí to všechno, co se stávalo, chybělo. Přijela před stanici. Zkontrovala řadu aut, ve které ani jedno nechybělo a ani jedno nemělo škrábanec. Jen si nešťastně povzdychla. Měla svoje lidi, byla to její rodina. Proto zbožňovala, když jí s úsměvem každý zdravil a poptal se na to, jak se má. Vešla do velína, čekala, že každý bude unaveně klimbat nad novinami a kávou a místo toho všichni stáli u Petry a nad něčím se skláněli. Pár policistů, zaregistrovalo svou šéfovou a radši se vypařili ke svému stolu.
,,Co to tu máte?“ Usmála se a zeptala se ze zájmem. Pětice lidí sebou trhli a podívali se na svou nadřízenou. Všimla si, že se na stole něco hýbe, a v duchu si říkala, kdo sem zase přitáhnul nějaké zvíře, ale když víc zaostřila, všimla si, že to rozhodně jako něco chlupatého nevypadá. Cítila divný pocit, jako kdyby se vnitřně lekla. Bylo to něco rozkošného, něco co když viděla, tak se jí podlamovali nohy, něco co nikdy nemohla sama mít.
,,Dítě, kde se tu vzalo?“ Dítě, proč se tak bála přiblížit se tomu malému uzlíčku života, kladla si sama otázku.
,,Šéfová, někdo jí tu nechal, ležela u Petry na stole.“ Začal vysvětlovat Semir. Anna naprázdno polkla.
,,Aaaaha a napsali nějak vzkaz.“
,,Ne Šéfová nic, jen je zabalená do deky. Obáváme se, že se narodila někde na ulici.“ Semir ji víc zabalil do deky a vzal jí do náruče.
,, Je nádherná nevim, jak může někdo něco takovýho udělat.“ Semir na ní koukal, jako kdyby to byla jeho Aida.
,,Semire, půjč mi jí, já si jí chci taky pochovat.“ Žadonil Hotte. Semir se od něho otočil zády.
,,Ne ty bys jí akorát rozmačkal.“ Dělal si srandu.
,,Prosím.“ Doslova škemral.
,,Tak jo,ale opatrně, jasný.“ Hottemu se rozzářili oči jako malímu klukovy když dostal vytoužený autíčko.
,, Prosím tě Semire, vždyť mám tři sestry, pět neteří a čtyři synovce a ty maj dcery a syny, už ani nevim kolikrát sem je musel hlídat, když byli takhle maličký.“ Hotte opravdu vzal malou jako kdyby držel tu nejkřehčí věc na světě. Anna se na něho dívala, pozorovala ho a zjistila, že ten vousáček, kterého chvílema považovala za děsnýho troubu, s dítětem umí a sluší mu to s ní.
,,Budem muset zavolat na sociálku, aby si pro ni přijely, nemůže tady být.“ Rozhodla Šéfová.
,,Šéfová, už jsme tam volaly, řekli nám, že nemají čas a že se přes víkend o ní máme postarat sami.“ Jen tak prohodil Semir.
,,Co prosim, jak si to představují?“ Zděsila se.
,,To nevim Šéfová, ale já se rozhodně oni bohužel nebudu moc postarat.“ Konstatoval Semir. Všichni se dívali na ní.
,,Všichni ke mně.“ Zavelela a otočila se k odchodu do svého království. Samozřejmě, všichni poslušně šli za ní. Dívali se po sobě co je asi tak čeká, jen jediný Hotte mohl na malé nechat oči. Zavřel za sebou dveře a posadil se bezmyšlenkovitě do křesla.
,,Tak jak to tedy uděláme, kdo by se o ni postaral?“ Ptala se nervozně a pro ni s mrazivým tušením.
,,Jak sem řekl já nemůžu a Tom taky ne.“ Kouknul na Toma a ten kývl.
,,Promiňte Šéfová já taky ne, jedu o víkendu za Jochnem.“ Doplnil Bonrath. Otočila se na Petru a ta jen řekla:,, Bohužel.“
,, Šéfová já mám příslužbu, nemohl bych se oni pořád starat kdyby se něco stalo.“ Doplnil Hotte.
,, My jsme myslely, že by jste mohla vy?“ Přišla věta, kterou bohužel očekávala, nechtěla se nějak s toho před nimi vyvlíct. Těžce si oddychla.
,,Tak dobře, vezmu si jí na víkend.“ Bylo vidět, že si Semir oddechl.
,, Říkal sem si, že bych vám něco přivezl po Aidě, nějaký základní věci co by mohla potřebovat.“
,,To byste byl hodný.“ Usmála se na něho Anna.
,,Tak já proto hned sjedu.“ Řekl Semir a stejně jako ostatní odešel, kromě Hotteho. Posadila se na druhé křeslo a dívala se jak si tu malou úžívá.
,, Sluší vám to s ní.“ Podíval se na ní, vypadal tak nějak šťastně.
,, Jo? Nechcete si jí pochovat?“ Měla takový vytřeštěný výraz, sice se ho snažila rychle změnit, ale Hotte si ho všiml.
,,Já se musim k něčemu přiznat, já to z dětmi neumim, natož s tahle malýma.“
,,Nebojte, to zvládnete, když to dokážu i já.“ Kývla a tak trochu se toho děsila. Najednou držela v náruči něco tak krásnýho a pro ni nikdy nedosažitelného, v hlavě se jí promítali bolestivé vzpomínky, až jí po obličeji steklo pár slz. Hotte u ní klečel, všiml si, jak jí tečou slzy po tváři, na chvíli zapomněl, na to, že je to jeho Šéfová a slzy jí jemně setřel dlaní. Podívala se na něho skleněnýma očima, nevěděla proč to dělá, ale najednou se v jeho očích utápěla, čím dýl se do nich dívala tím víc si přišla silnější.
,,Promiňte, nevím co se to se mnou děje.“ Snažila se mu vysvětlit slzy.
,,To je v pořádku Šéfová, nemáte se za co omlouvat.“ Snažil se jí podpořit a položil jí dlaň na ruku a lehce jí stiskl. Dívala se co dělá, bezmyšlenkovitě stiskla ruku taky.
,,Hotte? Mohla bych vás o něco poprosit?“
,,Jasně Šéfová, o cokoliv, jen povídejte.“ Posadil se nazpátek do křesla.
,, Pomohl byste mi s ní, já bych opravdu nevěděla co bych měla dělat, semnou to tedy chytla.“ Hotte se najednou rozzářil jak žárovka.
,,Moc rád vám pomůžu, aspoň si to zase oprášim.“ Tak trochu si oddechla.
,,Ste moc hodný.“ Za hodinu přijel Semir, jak řekl jen s „potřebnými věci“ auto sedačkou, kočárkem, nějaké oblečení, podložku na přebalování, různý krémy, pudry, hadříky a po cestě koupil ještě pleny a něco na krmení. Anna si v duchu děkovala, že má velké auto a ještě větší dům, protože to co Semir přinesl jako nutné věci, jí přišla jako rozšířená výbavička.
,,Děkuji Semire, po víkendu vám to zase přivezu. Měla bych pro vás práci, ten kdo sem malou přinesl, prošel určitě kolem kamer tak se koukněte na záběry a ještě jednou děkuju.“
,,Nemáte zač Šéfová, hned se na to kouknu.“ Seděla na zemi v tureckém sedu, v náruči držela malou a s vyvalenýma očima se dívala na hromadu věcí co jí Semir přinesl. S Hotteho pomocí jí přebalila a oblíkla. S lehkou ironii si otřela čelo.
,,To je, ale fuška, asi k tomu přebalování budu potřebovat, aby ste mi napsal návod.“ Držela jí v náručí a nespustila z ní oči. Hotte si všiml úsměvu, který se jí objevil na tváři.
,,Ne.“ Řekl a ona se podívala co se děje.
„Vám....to sní sluší.“ Na chvíli odvrátila hlavu a začervenala se. Posadila se vedle něho do křesla a chytla ho za ruku.
,,Víte, já se dětí nebojím, mám je ráda, jen prostě co se týče toho abych vychovávala dítě nemám zrovna nejhezčí zážitky, proto je to pro mě těžký a sem opravdu ráda, že mi s ní pomůžete.“ Pustila mu ruku a pohladila ho po tváři, přejížděla přes vousatou tvář a neubránila se úsměvu. Hotte byl v sedmém nebi, když vedle něho seděl jeho anděl a momentálně ho hladil po tváři. Najednou se zase utápěla v těch jeho očích, co se to s ní dělo, proč najednou se cítí tak dobře s Hottem, s tím trdlem co nechal rozšrotovat porsche. Cítil se nádherně, dostal chuť jí políbit, podle toho, že se k němu začala přibližovat myslela na to samí. Už už by se to stalo, když malá najednou začala plakat. Oba sebou trhli, koukli se na sebe a dělali jako, že se skoro nic nestalo......
Už jim padla, když se snažili všechny věci naskládat do auta, malá spala poslušně v autosedačce a Anna s Hottem si lámali hlavu jak nejlíp tam naskládat všechny věci. Řízení auta Anna nechala na Hottovy. Nemusela ho nějak navigovat, cestu znal snad i poslepu. Neuvědomovala si to, ale každou chvilku se otáčela a dívala se jestli malá spí. Dorazili k Anně a nanášeli věci do domu a pokoj pro hosty se začal plnit. Vyndali z kočárku přenášecí tašku, sešoupli dvě křesla a udělali s toho postýlku. Z psacího stolu se stal přebalovací stůl a na poloprázdné kuchyňské lince se objevila hromada jídla pro kojence.......
,,Horký to není, řekla bych, že je to akorát.“ Konstatovala teplotu sunaru. Hotte jí jen na to kývl a šel pro malou.
,,Tady jí máte.“ Anna na něho vyvalila oči.
,,No co já pomáhám, vy děláte.“ Řekl šibalsky. Anna se usmála, věděla, že to myslí dobře. Vzala si malou do náruče a posadila se. Hotte jí dal přes rameno plenu. Malá začala ihned papat. Anna byla jak v říši nějaké pohádky, bylo tak neuvěřitelné a krásné. Že začala přemýšlet nad tím jak těžce se s ní bude loučit.
,,Já nevím, jestli má jméno, ale neměli by sme jí nějak říkat?“ Ptala se ho.
,,To je dobrej nápad, ale jak?“
,,Nevím, co třeba Kristýna, nebo Janica?“ Plácala jedno jméno přes druhé. Pokrčil rameny.
,,Jednou sem si říkal jak by se jmenovali moje děti, mě se líbí Lily.“
,,Lily, to krásný jméno.“ V duchu si říkala co to proboha vymýšlela.
,,Tak jo malá, budem ti říkat Lily.“ Pomalu si kleknul na kolena a dal jí pusu na čelo. To samé udělala i Anna. Už po třetí se dnes stala ta věc. Ty jeho oči. Zavřela ty svoje aby se vzchopila.
,,Jdu Lily uložit.“ Kárala se za to, protože nejradši by tam ještě seděla a čekala co se stane. Byl zklamaný, už si myslel, že by jí mohl konečně políbit.
,,Dobře, nemám udělat něco k večeři?“
,,Ne, ježiš marja ne, to nemůžu po vás chtít, úplně stačí, že sem vás obrala o volno.“ Usmál se.
,,Můžete, Šéfová vy můžete všechno, rád to pro vás udělám.“ Byla na rozpacích.
,,Tak dobře, ale uložíte semnou Lily.“ Nasadila prosebný výraz.
,,Moc rád.“ Čekali než usnula, zvedali se od její „postýlky“ když se oba praštili do hlavy. Smáli se až se za břicho popadali, po chvilce je to přestalo bavit a když pomalu přestávali, všimla si, že se na ní zase tak dívá. Tak, že by mu asi nejradši skočila kolem krku.......
Noc byla dlouhá Lily se probouzela snad každou hodinu a díky tomu, že s ní byl Hotte tak se oba aspoň trochu vyspali. Usnuli v pokoji pro hosty ani si neodestlali. Hotte usnul vsedě a Anna byla o něho opřená a objímala ho. Jako první se probudil Hotte byl to hezký pocit, probudit se s tím, že ho někdo drží. I když věděl, že je to spontální, a že se k němu přitulila ve spánku. Nechtěl jí budit a vychutnával si každou sekundu. Moc toho nenaspala, ale jak tak ležela připadala si tak nějak v dobré náladě, šťastně a hlavně bezpečně. Jak pomalu procitala uvědomila si, že se její hlava pohybuje nahoru a dolů, otevřela rychle otevřela oči, aby zjistila důvod toho pohybu. Pozoroval jí, jak otevírá oči, je to opravdu anděl, pomyslel si. Pomalu se rozkoukávala a všimla si, že na něm usnula, trochu sebou trhla, ale najednou se zklidnila, jeho oči a úsměv jí táhli zpět k němu.
,,Dobré ráno, Šéfová.“
,,Dobré.“ Usmála se a lehce ho pohladila po vousaté tváři. Vstala pomalu z postele, podívala se na něho a přišla k postýlce. Lily výjimečně spala, pomyslela si..............
Byl hezký den, a rozhodli se využít kočárku co jim do potřebných věcí Semir přibalil. Hotte se ujal tlačení kočárku, které si za chvíli vydupala zas pro změnu Anna. Měla najednou dobrou náladu. Najednou netrčela doma a nedívala se na sice krásný dům, ale dům, který zel prázdnotou. Pomalu se přestala bát pečovat o dítě. Najednou přemýšlela o situacích jaké by asi nastali a jak by se asi zachovala. Z myšlenek jí vytáhl Hotte.
,,Sem rád, že se už usmíváte, už tomu přicházíte na kloub, že jo?“ Vyděsila se jak jí četl myšlenky. V tu chvíli tlačil kočár Hotte a Anna měla s radosti ruce v kapse.
,,Jo asi jo.“
,,No vidíte, to, že jste měla špatné zážitky vás psychicky neudrží od toho, aby jste se nemohla teď starat o Lily.“ Musela mu dát za pravdu. Projížděli parkem a Anna si usmyslela, že se na chvíli posadí. Viděl jak mu chce něco říct, ale neví jak začít, tak čekal a pozoroval krajinu kolem sebe.
,,Kdybych je všechny spočítala, bylo by jich sedm.“ Té větě moc nerozuměl, ale tušil, že to bude mít spojitost s Lily. Přišoupl se k ní blíž a díval se na ní, po tváři jí stékaly slzy jedna za druhou. Chytil jí za ruku a pevně stiskl.
,,Nikdy se mi nepodařilo donosit dítě, vždycky jsem po pár měsících potratila.“ Z tichého proudu slz přešla v nářek. Přitiskla se k němu a on jí objal. Dal jí svůj čistý kapesník. Po nějaké době se utišila, otírala si stále tekoucí slzy a podívala se na svého těšitele.
,, Nemusela bych se bát, že se něco stane a měla bych mateřský instinkt, který sem hodně rychle kdysi dávno ztratila.“
,, Ale Šéfová, vždyť vám to s Lily už jde, už to zvládáte.“ Ironicky se usmála.
,,Jde, ale jen díky vám, bez vás bych to nedokázala.“ Dívala se na vousáčka svýma ubrečenýma očima a rozhodla se, že už nebude uhýbat, že Lily už nebude brečet a nebude jí ani ukládat. Byla mu naprosto odevzdaná. Dívali se navzájem na sebe. Svět kolem nich se zastavil a každý vnímal jen toho druhého. Nevěděla jak se to stálo, ale najednou se objímali a líbali. Připadala si jako ve snu. Jediný co jí připomínalo skutečnost, byli Hotteho vousy. Podívali se na sebe usmáli se navzájem se opřeli čely o sebe.
,,My jsme to udělali.“ Hotte jí jen na to kývl a jakoby se kousl do rtu.
,,Hmm, ale vůbec mi to nevadí, konečně, čekal sem na to tak dlouho.“ Políbil jí ještě a oto víc si to vychutnal. Den byl opravdu úžasný a Hotteho v práci naštěstí nepotřebovali. Lily spala a Anna připravovala oběd, když k ní přišel Hotte a objal jí. Kolikrát v životě si přál tohle udělat, kolikrát chtěl cítit vůni, nebo se dotknout jejích vlasů. Byla šťastná a on taky, pak zazvonil Anně mobil.
,,Ano, Engelhardtová.“
,,Dobrý den Šéfová už jsem našel toho kdo tu malou přinesl k nám na stanici. Byla to nějaká prostitutka, dnes ráno jí našli u dálce mrtvou. Ta malá je sirotek, ale aspoň, že jí donesla k nám, bude o ní dobře postaráno....“ Po rozhovoru se Semirem se Anna posadila a tak trochu nevěděla co má dělat. Hotte se k ní posadil, objal jí a stejně jako ráno, čekal co mu řekne.
,,Semir našel její matku.“ Hotte se snažil na to nijak nereagovat.
,,A?“
,,Dnes ráno jí našli u dálnice mrtvou.“
,,Nevím co mám na to říct.“
,,To já taky ne, stejně by jí sociálka nevrátila.“ Oba se báli říct nahlas to, že by si jí nejradši nechali, protože už teď i když si to nechtěli přiznat si Lily zamilovali. Pokoušeli se nemyslet na to co přijde v pondělí, jak přijdou lidi ze sociálky a budou jim brát jejich Lily. Snažili si užít poslední den a půl jak spolu jen oni dva, ale i s Lily. Dnes usínali s tím, že věděli, že budou spát vedle sebe. Když se Anna v noci probudila Hotte jí držel. Měli už jen jeden den, aby si malou Lily užili a zároveň se s ní pomalu loučili. Anna si pokládala otázku, jak je možné, že něco tak malého si člověk dokáže ihned zamilovat. Nepřiznala to, nedokázala usnout, celou noc jen zírala do stropu a poslouchala jak Hotte oddechuje. Chvílema jí to přestalo bavit. Dívala se na toho drobečka, který ho, i když si to nepřipustila, začala zbožňovat......
Seděla v kanceláři a točila se nervózně ze strany na stranu. Čekala na tu chvíli až jí budou její Lily brát. Z myšlenek jí vytrhlo klepání na dveře. Ani se nepodívala kdo je za dveřmi a zvala dotyčného dovnitř.
,,Dále.“ Jako první byl Hotte, který vypadal smutně.
,,Šéfová, sou tu lidi ze sociálky, přišli si pro malou.“ Poprosila Hotteho, aby si prozatím ještě v práci vykali, ulevilo se jí, když s tím souhlasil.
,, Dobrý den, posaďte se.“ Ani se nepostavila, jak to bylo jejím zvykem. Vypadali přesně jak si je představovala. Muž a žena. Muž byl hubený, prošedivěli a a v obličeji měl vrásek víc než ona sama. Žena byla už od pohledu prvotřídní stíhačka, stáhnuté vlasy do drdolu, brýle a naprosto nevkusní kostýmek. Anna jen mrkla na Hotteho, aby s ní zůstal a on kývl.
,,Nevim, jestli se máme nějakým sezením zdržovat máme toho ještě hodně.“ Hotte si všiml, že se tahle věta Anně nelíbila a jak se snažila být milá teď trochu přitvrdí.
,,Jen se prosím posaďte, chtěla bych se na něco zeptat.“ Žena se podívala na muže, vzdychla si a nakonec se tedy posadili.
,,Chtěla sem se zeptat, co s ní teď bude, když je její matka mrtvá?“ Kývla na kočárek, který měla od sebe necelý metr.
,,Co by s ní bylo, jako každé jiné dítě půjde do kojeneckého ústavu.“ Opět bylo vidět, jak Anna přeřadila na vyšší stupeň nepříjemnosti.
,,A co kdybych vám, řekla, že jí chci adoptovat a že mám dokonce pro adopci vyplněné papíry.“
bylo vidět jak v ženě hrklo, podívala se na svého kolegu a naprázdno polkla.
,,V tom případě, by vám byla do prozatímní péče než proběhne adopce, ale co vaše práce, je velmi časově náročná.“ Na Annině tváři se objevil vítězný výraz.
,,Sem rozhodnutá skončit s touto prací, dokonce vám můžu předložit i mojí výpověď.“
,,A kde budete v tom případě brát finance.“ Vypadalo, že jí ta žena ze sociálky naprosto nahrává.
,,Mám vysoké finanční zásoby, můžu vám klidně vám můžu předložit výpis z účtu.“ Usmála se co nejmileji jak jen mohla.
,,Tak dobře........“ Muž a žena ze sociálky odešli s prázdnou a Anna si hlasitě oddechla. Podívala se na Hotteho, který se potutelně usmíval.
,,Já to tušil, už jenom když si ve čtyři ráno, dělala šílenej rámu v pracovně.“
,,Nemohla sem spát, nemohla se ji dát jen tak pryč, nemohla sem přijít o další dítě.“ Usmála se jakoby se kousla do rtu a po tváři jí stékali slzy.
,,Pojď ke mně.“ Roztáhli ruce na světový strany a Anna ráda vklouzla do objetí, na které si tak rychle a ráda zvykla.
,,Víš, že mám kvůli tobě život naruby?“ Hotte jí na to kývl.
,,To já díky tobě taky.“
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Život naruby
Katrina


Založen: 30. 09. 2008
Příspěvky: 38
Bydliště: Trutnov
Odpovědět s citátem
Super povídka

_________________
Tom: "Poď parťáku, někam tě zvu!"
Semir: "Ty ?"
Tom: "Co je ?"
Semir: "No ale doufám, že to taky zaplatíš. "
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Teda... tohle je vážné krásný Embarassed Šéfička a Hottík.. škoda, že se v seriálu jejich sny nenaplnily... ale Tys jim to tady krásně umožnila Embarassed Chovají se k sobě tak hezky... prostě nádhera. A myslím, že se Anna rozhodla správně Smile

Krásná povídka, Míšul Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Jack Sheppard


Založen: 16. 12. 2008
Příspěvky: 19
Odpovědět s citátem
Dítě na stanici? Very Happy No jo Hotte určitě má správný mateřský rysy Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Míša


Založen: 20. 07. 2008
Příspěvky: 25
Bydliště: plzeň
Odpovědět s citátem
Šéfovou sem vždycky zbožňovala, taková Šéfová snad na světě neexistuje a Hotte?...Starej dobrák, kterej by pro Šéfovou udělal všechno. Děkuju všem a jsem ráda, že se vám to líbilo. Very Happy Very Happy Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
super povídka,vždycky jsem si přála aby šéfová měla nějaký dítě aspoň by nebyla pořád tak sama Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Život naruby
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma