AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Výpadek paměti
Míša


Založen: 20. 07. 2008
Příspěvky: 25
Bydliště: plzeň
Odpovědět s citátem
VÝPADEK PAMĚTI

Ahoj všicky!
po delší době jsem zase něco napsala, snad ani nemusím připomínat kolem koho se to točí. Předem, jako vždycky se omlouvám za hrobky a těšim se na jakokoliv odezvu.



Den jako každý jiný. Ráno vstala s časovou rezervou. Ani nevnímala klidný průběh na dálnici a už stála před stanicí. Vždy, když se tu objeví nového dne vzpomene si na to, jak sem přijela poprvé a na tváři se jí objevil úsměv. Stanice byla lidu prázdná. Zaplula do své kanceláře, odhodila kabát s taškou na sedačku a zapnula překapávač. Prohrábla si vlasy a podívala se na svůj, po dlouhé době prázdný stůl. Přimhouřila oči a soustředila se na obálku, která tam ještě minulý večer nebyla. Na ni bylo napsáno: ,, Šéfová “ a vlnovkou podtrženo. Zamračila se a posadila se do křesla, na které ještě před chvilkou odhodila kabát. Netušila co může být napsáno v dopise, ale tušila, že to nebude nic příjemného. Rozložila poctivě popsanou stránku a podle písma mohla říct, že to psal Hotte. Nevěděla co jí tak chtěl psát, ale měla smíšené pocity zvědavosti a vystrašení. Začala hltat dopis a pomalu přestala vnímat okolí. S každý slovem jí tuhla krev žilách.
Drahá a milovaná Šéfová, tak začínal dopis, asi se sama sebe ptáte, co bych vám mohl tak psát, prosím neodhazujte hned ten papír a prosím vás jen o to, abyste si ho přečetla dokonce. Víte sama dobře, že jsem s vámi vždycky moc rád pracoval a ....jak bych to řekl, měl jsem pro vás velkou slabost než kdokoliv jiný . Kolikrát jsem se utápěl ve vašich čokoládových očích nebo jsem chtěl prohrábnout vaše husté vlasy. Kolikrát jsem se přistihl, že když jste kolem mě prošla, otočil jsem se a díval se na vaše krásný pozadí. Tomu se chtěla nejradši zasmát, ale něco jí říkalo, že na to není nejlepší chvíle. [i]Mnohokrát jsem poznal, že jste byla v kuchyňce podle vaše parfému......To co chci říct se v podstatě vejde do jedné věty. Vždy moje srdce tlouklo, tluče a snad bude tlouct jen pro vás. Dostávám se k tomu co vám chci hlavně napsat. Až zítra budete číst tenhle dopis, tak já budu už ležet na operačním stole. Doktoři mi zjistili před měsícem nádor na mozku. Nevím, proč se to muselo stát zrovna mě. Doktoři mi nedávají moc naděje, nádor je na hodně špatným místě. Přesto mají odvahu se do toho pustit. A já chci, aby moje srdce pro vás tlouklo ještě dál. Nevím, jak ta operace dopadne, proto vám jen chci říct, že jste byla ta nejlepší a nejkrásnější žena a šéfová, kterou jsem znal a kterou sem bezmezně miloval.
Hotte Herzberger

Anna dočetla dopis. Nemohla tomu uvěřit. Nevěděla co má dělat. Rozhlížela se na všechny strany své kanceláře až se rozhodla, že musí za ním. Popadla kabát s taškou a utíkala k autu. Cestou jí hlavou lítaly věty, které před chvílí četla. Nevěděla jestli jí víc dostalo to, že je Hotte nemocný nebo, že jí napsal něco tak krásnýho. Vzpomínala na společné chvíle. V záplavě slz se musela chvílema i zasmát, protože Hotte bez nějakého problém nemohl být prostě Hottem. Najednou cítila ten pocit, když jí Hotte kdysi dávno objal, když jí nebylo zrovna psychicky nejlíp. Tak pevné objetí nikdy jindy nezažila. Jak moc si najednou přála, aby jí zase objal. Bezmyšlenkovitě se dostala k nemocnici a na oddělení neurochirurgie. Nevěděla co tam dělá, čekala, že se z nějakých dveří vyhrne usměvavý Hotte. Ale nic, místo toho k ní přišla sestřička.
,,Madam, potřebujete něco?“ Nevěděla co má říct. Měla uslzené oči.
,,Chtěla jsem se zeptat, jestli je pan Herzberger už na sále, jsem jeho šéfová.“
,,Aha, no pana Herzbergra by měli už na sál odvážet. Podívala se před sebe na chodbu, na které odváželi zavalitého chlapíka na operační sál.
,,Počkejte támhle ho vezou.“ Sestra nějak vycítila, že by je měla na chvíli zdržet.
,,Stůjte.“ Zavolala na pár sanitářů sestra. Anna se na ní s díky podívala a rozběhla se k Hottemu. Nevěděl proč prodlužují jeho nervozitu tím, že na ně někdo zavolal, aby zastavili. Jak moc si přál, aby spal a aby to měl už všechno v pořádku za sebou. Když najednou viděl před sebou svého anděla. Nemohl tomu uvěřit.
,,Šéfová jste to vy?“ Natáhl k ní ruku. Chytla jí a pevně jí stiskla.
,,Ano, Hotte jsem to já.“ Políbila ho na čelo, pohladila po tváři.
,,Čekám tu na vás jasné!“Objevil se mu na tváři ten nejpřirozenější a nejšťastnější úsměv na světě.
,,Tak jo Šéfová.“ A odjížděla jeho postel někam za dveře. Myslela, že se sesype. Zavolala Petře, že dnes nepřijede. A s velkým odporem odjela domů, kde byla jak tělo bez duše. Stále čekala ,až jí zazvoní mobil a že uslyší, že je už po operaci a všechno je v pohodě. Otevřela si víno a našla přervaný album fotek lidí ze stanice. Listovala stránkami až narazila na fotky s Hottem. Dobrák s velkým srdcem, pomyslela si. Najednou si uvědomila, kolik s ním měla fotek. Rozhlédla se po domě a zaostřila na rámečky, které měla dané na knihovně. I tam byl Hotte na více fotkách než ostatní. V hlavě jí začalo šrotovat, jestli si je tam dala podvědomě. Odešla do předsíně kde měla na věšáku šálu, kterou dostala od Hotteho a kterou tajně nosila. Omotala si jí nepřítomně kolem krku, pro pocit, že je s ní. Usnula na pohovce, když jí zničeho nic začal drnčet mobil.
,,Dobré ráno paní Engelhardtová, omlouvám se, že ruším takhle brzo ráno, ale volám vám na vaše výslovné přání. Pan Herzberger je po operaci, všechno proběhlo v pořádku.“ Pomalu nedokázala říct ani slovo.
,, Děkuju, můžu přijet se na něj podívat?“ Sestra na chvíli zaváhala.
,, Myslím, že bude lepší až přijedete tak kolem té osmé to by se měl do té doby i probrat, byla to náročná operace musí se prospat.“
,, Děkuji, přijedu.“ V telefonu slyšela jen tony zavěšení. Odložila telefon na stolek a zhluboka si oddechla. Ani nevěděla, že znovu usnula a už jí zvonil budík. Rychle sáhla po mobilu, aby příšerné zvonění vypnula. Posadila se a promnula si unavené oči. Podívala se kolem sebe a hned i na hodinky. Bylo tři čtvrtě na sedm. Znuděně vstala obmotala kolem sebe šálu a došourala se k překapávači. Opřela se o kuchyňskou linku a přemýšlela, co má vůbec dělat. Po nějaké té době co se vysprchovala zaklopila do sebe velkej hrnek kafe, už mířila zase do nemocnice. Částečně se klepala, nevěděla co má čekat, na druhou stranu se uklidňovala, že jí sestra říkala, že operace proběhla v pořádku. Jako kdyby byla stále myšlenkami někde jinde, pomyslela si, když si uvědomila, že už stojí před nemocnicí. Zhluboka se nadechla a vešla do oddělení neurochirurgie. Sestry na chodbě se zeptala, kde má Hotte pokoj, ještě se stavila u jeho lékaře, který jí řekl, že všechno proběhlo v pořádku a že když se probudil pamatoval si vše. Stála před pokojem s číslem třináct. Pomyslela si jestli jí to číslo aspoň přinese trochu štěstí. Zaklepala, chvíli čekala a pak opatrně otevřela dveře. V pokoji byla jen Hotteho postel. Ležel tam, jako kdyby jen spal, říkala si. Podívala se na jeho usměvavou tvář a jakoby zmačknutím nějakého neviditelného tlačítka viděla, všechny možné příhody, které spolu prožili. Kolem jeho postele byla hromada přístrojů, různě blikajících a pípajících, který naháněly hrůzu. Zavřela potichu dveře a posadila se k němu na postel. Chtěla se dotknout jeho velké dlaně, ale chvíli jí trvalo, než se odhodlala. Uvědomila si kolikrát jí tahle dlaň aspoň trochu pomohla. Najednou Hotte otevřel oči. Anna se trochu roztřásla, ticho chtěla co nejdřív prolomit.
,, Dobré ráno Hotte.“
,, Dobré.“
,, Jsem moc ráda, že vám ta operace dopadla dobře, byla jsem nervózní, nevěděla jsem co mám dělat.“ Chtěla pokračovat dál, ale v jeho tváři vyčetla, že se jí chce na něco zeptat.
,, Paní, kdo vy jste?“ Když to uslyšela, myslela, že se jí rozlítne hlava.
,, Kdo jsem, Hotte já sem přece vaše Šéfová Anna, vy si mě nepamatujete?“
,, Ne, já přece pracuju s Dietrem, Semirem, Chrisem, Petrou a dalšíma dobrejma lidma.“
,, Vy si mě opravdu nepamatujete?“ Při téhle větě jí stékali po tváři slzy.
,, Omlouvám se vám, ale opravdu ne, vidím vás poprvé v životě.“ Nemohla tomu uvěřit. Zděšením si dala dlaň před ústa. Vzpomněla si, že má jejich společnou fotku v kapse. Podala mu jí.
,, Hotte podívejte, vždyť se známe už přes deset let.“
,, Nechám vás odpočívat, stavim se po práci, zatím.“ Rozhovor utnula co nejrychleji, protože se jí z očí dral proud dalších slz. Zabouchla za sebou dveře, o které se vzápětí opřela. Sešoupla se až k zemi. Propadla v pláč. Dala si dlaně na tvář. Další zklamání. V duchu se kárala.
,, Já bláhová si myslela, že bych mohla mít někoho, kdo by mě opravdu miloval, a přitom měl čistý trestní rejstřík.“ Ani na vteřinu nepomyslela, že by si někdy vzpomněl. Byla pro něho zatracenou a tak to bude na vždy. Nepamatuje si co spolu zažili, co k ní cítí. Bože, chtělo se jí řvát na celý svět. Je opravdu odsouzená k samotě? Pokládala si jednu otázku za druhou. V práci byla naprosto k nepoužití. Ostatním oznámila, Hotteho stav, nakonec podotkla, že si jí nepamatuje. I pro ostatní to byla rána, protože, věděli, že i když je Hotte tak trochu trdlo měla ho ráda. Obávala se další návštěvy. Snažila se odchod z práce co nejdéle prodloužit na neurčito. Když bylo skoro osm hodin, konečně se rozhoupala. Nedávala si naději, že by si mohl někdy v životě ještě vzpomenul. Zaťukala na dveře. Po tichém:,, dále“ pomalu otevírala dveře. Vypadalo to, že na ní čeká. Pokusila se o úsměv, kterej se jí ve finále stejně nepovedl.
,, Dobrý večer, paní Engelhardtová.“ Promluvil jako první Hotte, na kterém bylo vidět, že se opravdu snaží. Znovu se pokusila usmát a přitom zavírala dveře.
,, Dobrý večer Hotte, jak se vám daří?“ Měla chuť se posadit k němu na postel a držet ho za ruku, ale nechápal by proč. Proto zvolila variantu b a to byla stará rozviklaná židle. Přišoupla si židli k posteli, posadila a položila ruce na postel. Vypuklo takové dusno, že se dalo krájet.
,, De to paní Engelhardtová, ale pořád mě tahají na nějaký testy, ani nevíte jak moc jsem rád, že to v pořádku dopadlo.“ Paní Engelhardtová jak cize jí to znělo. V pořádku to nedopadlo, vždyť si na mě nevzpomínáš. Pomyslela si v duchu.
,, To sem ráda, promiňte, .......................ale neubráním se říct, že to nedopadlo nejlíp.“ Hotte nejdřív nechápal, ale pak mu došlo, že myslí výpadek paměti. Kývl hlavou.
,, Promiň tě mi, to jsem si neuvědomil.“
,, To nic, vy za to nemůžete, hlavně že operace dopadla dobře.“ Posledním slovem se pokoušel zamáčknout slzu. Asi tak hodinu si povídali. Když odcházela tak nějak jako kdyby si oddechla. Měla s toho dobrý pocit, že si trochu popovídali. Teda spíš mluvila jen Anna vyprávěla mu co spolu zažili a tak podobně......... Měli spolu tajné domluvy, jako, že když bude Hotte dělat vafle udělá jich dvakrát tolik. Anna milovala jeho vafle. Nebo šál, kterej od něho dostala...Hotte si přál, aby nikomu neříkala od koho je, nosila ho jako by tajně, místo pásku, někdy zas ho měla omotaný kolem ruky pod sakem. Tohle byly takové úmluvy, o kterých věděli jen oni dva. O tom mu, ale neřekla.
Na funkci Šéfové nesnášela to, že musela jezdit na samé konference, sdružení a bůh ví, jak se to mu ještě říkalo. Měla na týden odjet do Hamburku. Vůbec, ale vůbec se jí tam nechtělo zvlášť ne teď.
,, Hotte, věřte mi, radši bych byla tady, ale bohužel tam musím.“ Udělala turkovo oči.
,, To je v pohodě, já to zvládnu paní Engelhardtová......eeee teda Šéfová.“ Už od rána ho napomínala ať jí přestane říkat paní Engelhardtová. Usmála se i když se poznávali, teda spíš Hotte jí. Měla pocit, že to pro ni není ten samí Hotte, jako ještě před pár dny. Rozloučila se s ním a odjížděla směr Hamburk. Hlavou jí stále lítaly myšlenky kolem Hotteho. Přemýšlela nad tím co spolu budou příště probírat, zdálo se ji, jako kdyby už všechny témata měly probraný. Pak přemýšlela, jestli mu zavolat, pak jí ale došlo, že by to vypadalo, jako kdyby ho uháněla. Myslela na něho každým krokem, poslední den semináře konečně skončil a ona prožívala poslední noc v hotelu. Padla unaveně do postele a podívala se na postavenou fotku, kterou v posledních dnech žmoulala pořád v ruce. V hlavě jí lítaly jedna otázka za druhou. Až se s toho probudila. Nedokázala si vybavit kdy usnula každopádně měla nejvyšší čas vstávat. Ani nejela domů a rovnou si to namířila do nemocnice. Jak zjistila, Hotteho přesunuli už na normální pokoj. Čekala, že vejde do velké tmavé místnosti o počtu deseti postelí. Oddechla si, když vešla do malého útulného pokojíku, světle zeleně vymalovaným, prosvětleným díky velkým oknům a pouze s jednou postelí. V posteli nikdo nebyl, rozhlížela se kde by mohl být, pak si všiml, že jsou otevřené dveře od balkónu a že tam někdo sedí. Pomalu prošla pokojem, zastavila se na prahu balkónu a zaklepala na futra dveří. Seděl tam spokojeně, četl sport a přitom měl nastavený obličej slunci. Lekl se a rychle se podíval kdo přišel.
,,Jéé Šéfová vy už jste tady, zrovna jsem si říkal, co děláte.“ Usmál se na ní a jí to přišlo kdyby se jí najednou ukázala minulost. Posadila se vedle něho, tak trošku jí dělalo problém začít mluvit.
,, Byla to hrozná konference, klidně kdybych tam přišla v pyžamu tak.......pokračovala by ve větě kdyby ji svojí ruku nepoložil na tu její a..
,,Říkal jsem si, že až by mě pustili z nemocnice, že bych vám upekl tajnou dávku vaflí, co vy na to?“ Uličnicky se na ní podíval jestli jí dojde to co tím chtěl říct. Chvíli byla úplně mimo, přetočilo se jí v hlavně uplynulých pár dní. Najednou slyšela co si tak toužebně přála slyšet, i když mluvil jen o vaflích. Aniž by to vnímala, začali jí po tvářích téct slzy.
,,Hotte vy jste si.....nebyla schopna to do říct.
,,Hmm, včera jsem se vzbudil a první bylo to jestli jste našla tu obálku?“ Podívala se pryč někam mezi stromy parku nemocnice.
,,Našla.“ Promnul si čelo a otočil se taky někam jinam.
,,Šéfová, já se moc se omlouvám, jestli se vás to nějak dotklo a vyhodila jste to, ale pochopte já nevěděl jsem jestli..
,,Nechala jsem si jí, stiskla mu dlaň.“ Kousla se jakoby do rtu a stiskla mu o něco víc ruku, v jejich očích viděl třpytící se jiskry, stejně jako vždycky když byla šťastná.


KONEC
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Výpadek paměti
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma