AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Jejich velký případ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Tak....a je tady další má povídka, snad se bude líbit. Smile Je to střeštěné dílko, kde jsem hodila kus sebe!!! Jen jsem se tak zasnila..... Very Happy Laughing
Omlouvám se za češtinářské nedostatky,snad jich tam nebude moc. Embarassed Každý komentářek mě moc potěší...
předem děkuji Smile
Tak já jdu snít..........








Jejich velký případ





Byl krásný slunečný den, plný prázdninového ruchu, tvořily se kolony, a k tomu všemu ještě bylo nesnesitelné vedro. Lidé v autech na sebe rozhořčeně troubili a křičeli po sobě. Přitom za kolonu nikdo nemohl.
Na služebně dálniční policie však vládla dobrá atmosféra, nevěděli co dříve, přesto si nenechali krásný den zkazit množstvím práce. Dieter s Hotem jeli právě k jedné utvořené koloně, Semir seděl v kanceláři a cosik horlivě vyplňoval. V tom si ho šéfka zavolala do kanceláře, tentokrát byl malý policista v klidu, jelikož věděl, že žádné auto už dlouho nerozbil, nezničil velké množství dálnice a tím nezrušil půlku Kolína nad Rýnem.
„ Dobrý den, potřebujete něco? “ vztoupil Semir do místnosti, letmo koukl po kanceláři a pak si to namířil k šéfce. Ta se na něj seriózně koukla a začla.
„ Semire, mám pro Vás nejspíše dobrou zpávu,“ začla šéfka, prohrábla si vlasy a šla si udělat kafe, které stálo na parapetu jejího okna.
Semir vypadal poněkud překvapeně.
„O co jde?“ zaptal se policista netrpělivě.
„Jelikož Tom je na dlouhodobé dovolené s Elenou, musím k vám přidělit nového parťáka“ vysvětlila mu šéfka s menšími obavami z reakce policisty, který se teďka díval jak zmoklá slepice.
„ Ale já žádného nového kolegu nechci, zvládnu to sám.“mrknul lechce podrážděně.
„ Semire, to už tu bylo, prostě vám přidělím kolegu a basta!!“šéfka vztala od stolu, její výraz ve tváři vypovídal o tom, že to myslí opravdu zclea vážně.
„ A nesnažte se protestovat, jelikož je to rozkaz!“ s těmito slovy Semira vyprobodila z kanceláře a dlouze se zadívala na něj jak odchází zklesle do své kanceláře.

Zaskřípali brzdy, a auto obratně zaparkovalo na místu pro Toma Kranicha. Hbytě z něj vylezla žena, zamkla auto a vyrazila vstříc vchodu DP.
Přesto, že ve stanici DP byla poprvé, dokázala se rychle orientovat a namířila si to přímo ke kanceláři Anny Engelhardt. Všechny oči v kanceláči mířili na ni, snažila se to nevnímat a prostě zaklepat. Slušně vztoupila na vyzvání šéfové do kanceláře a lehce za sebou přibouchla.
Anna okamžitě vztala od svého psaího stolu a podala jí vstřícně ruku. Mladá žena taktéž.
„ Já jsem Anna Engelhardt a velím tomuto oddělění, je mi potěšením, že Vás poznávám“
„ Děkuji za milé přivítání, jsem Saša, velice mě těší, paní Engelhardt.“ mladá žena se na vyzvání usadila do pohodlného křesla. Byla naprosto normálně oblečená, nesnášela oblečení stylu smoking, a ženský kostýmek. Měla na sobě světle modré džíny, černé tričko. Kabelky zásadně nenosila. Úplně je nesnášela. Nebyla bůhví jak hezká, spíše to byla cílevědomá žena, kerá miluje práci u Policie, se všemi nebezpečími.....v jejích očích bylo nadšení. Tohle byl vždycky její sen.
„ Váš kolega se jemnuje Semir Gerkhan, nejspíš bude trošku protivný, než si zvykne, ale uvidíte, je to velice schopný a výborný policista i kolega.!“
Saša se usmála a koukla se na kancelář kde seděl již zmiňovaný. Zrovna cosi vyplňoval, letmo se koukl do šéfčiny kanceláře, pak se zase pohledem vrátil. Počkat!!! Je tam něco, co upoutalo jeho pozornost nazpět. Kdo je to, co tu chce, a vůbec.....co tu dělá?? Otázky se mihali závratnou rychlostí. Jeho zvědavost byla větší než on sám, po chvilce ťukal na proslené dveře kanceláře. Vztoupil a slušně pozdravil. Saša okamžitě vztala a představila se.
„ Semire, tohle je váš nový kolega, teda...spíše kolegyně, doufám, že si budete rozumnět, je to velice schopná mladá policistka, jde vidět, že tohle všehno je pro ní vším!“usmála se na vyjukaného Semira, který taktéž se pozdravil s nastávající kolegyní. Saša byla trošku v rozpacích s vyjukaného pohledu kolegy a nevěděla jak se tvářit.
„ Ukažte jí to tu, proveď te ji, a pak můžete vyrazit na VÁŠ úsek!“ rozkaz zněl jasně. Oba odešli a zavřeli za sebou dveře.
Semirovi byla jeho nová parťačka velice sympatická a tak ji vše s velkou ochotou vše vysvětlil jak to tu chodí a podobně. Šéfka za nimi ještě doběhla s novým služebním průkazem a služební pistolí. Saša poděkovala a nasedla společně se Semirem do jeho BMW.
„ Nádherné auto, je trošku hůř ovladatelné, ale za to zase skoro všechno vydrží a je bezpečné“ pochválila saša znalecky vůz, byla nadšena.
„ Teda jde vidět, že se vyznáš...to u holek nebejvá!“ divil se kolega a šibalsky na ni mrknul.
„ Já auta miluju! Jsou úžasná.....a BMW obvzlášť, už jako malá jsem auta zbožňovala!“ mrkla na něj Saša.
„ Předpokládám, že umíš řídit!“ chtěl se ujistit.
„ Ano umím, řídím velice ráda!“ odpověděla skromě.
Zajel ke krajnici,a prohodil si s ní místo. Saša obratně nasedla do auta, zavřela dveře a nastartovala. Počkala na volno na dálnici a vyrazila s energetickým zaskřípání pneumatik. Samozřejmě myslela na to, aby se pneumatiky nezničili.
Šlo vidět, že je v autě jako doma, obratně a svižně předjížděla všechna auta. Semir se tvářil spokojeně.
„ Ještě jsi mi nepověděl, co je pořádně naší prací?“ popostrčila kolegu.
„ Ehm...ano, no teďka se nacházíme v našem úseku dálnice, musíme hlídat průběh toho všeho schonu, takže žádné bouračky, žádná střelba, prostě poklidný běh...“ vysvětloval s trpělivostí Semir a hleděl před sebe.
„ Výborně...vidím, že i dobrodružství se tu dočkáme“ usmála se a předjela další auto.
„ A jak se jmenujeme? Každé auto má svůj název,hm?“ zeptala se Saša a koukla na Semira.
„ Jo...jmenujeme se Kobra 11, šéfka je Kobra 1, a tak to postupuje, no, a na nás vyšla jedenáctka“.
„ Výborně, hezké číslo, je to číslo rychlosti, a dobrodrůža!“ těšila se .
„ Hm, myslím, že si budem rozumnět, nejste žádná vystrašená dáma, to se mi líbí, do všeho jdete s nadšením a přímo po hlavě, ehm..jako já“ zaraoval se kolega.
„ To mě těší, mám ráda tuhle práci“
„ Tak si tě trošku proklepnu, támhle to auto, vidíš? Jede moc rychle, tak mu trošku počešem hřebínek“ ukazoval Semir na krásné výrazně žluté Ferrárko.
Saša neváhala ani vteřinu a po sekundě už tachoměr ukazoval něco málo kolem stovky.
„ Tak jdem na to, tady se budou chovat slušně!“
Předjížděla auto za autem a už byla u Ferrari, Semir tasil okamžitě plácačku a snažil se jej zastavit. Saša jela teďka stejnou rychlostí jako žluté auto, a společně mu naznačovali ať zajede ke krajnici. Když už byl po chvilce na kraji, přesto to nevypadalo, že chce zastavit. Saša jej lehce předjela a asi deset metrů před ním udělala smyk, a postavila se mu celým BMW na štorc, aby ho donutila zastavit. Žluté Ferrari konečně zastavilo.
„ No sláva, že si to pochopil“ zasmála se Saša a otevírala dveře. Semir se nestačil divit, dyť to je přece jeho trik, jak to , že ho zná, a vůbec, jak to, že se jí tak bravůrně povedl, je to přece tak šílený risk? S množstvím těchto otázek, které se mu honily v hlavě, vylezl z auta dohnal Sašu.

Ta už tam stála, a vyzvala řidiče aby ji ukázala všechny doklady. Semir k ní dorazil a ujistil se zda je vše v pořádku.
„ Proč jedete tak rychle?“ zeptal se Semir.
Řidič se tvářil překvapeně.
„ Něco se děje? Pronásleduje Vás někdo?“ pokračovala Saša, zněla přívětivě.
„ Ne...nepronásleduje, nic se neděje, asi jsem zapomněl na rychlost, nevšiml jsem si značky, omlouvám se!“ vysvětlil situaci řidič, byl milý.
„ Chápu, v tomhle autě se to stává, člověka to přímo vyzývá, vyzkoušet co v tom je, že?“ soucítila s ním.
Semir se tvářil nadmíru spokojeně, prohlížel vůz, a zapsal si SPZ.
„ Jem mi líto, přesto vám budu muset dát pokutu, taková jízda je nebezpečná jak pro vás, tak i pro ostatní účastníky provozu“ soucitně se na něj podívala a Semir už vypisoval pokutu.
„ Jelikož jste nebyl na nás sprostý, jak většinou lidi bývají, když je chytnem, snížíme vám pokutu“ řekl mu Semir, podal mu pokutový lístek, rozloučili se a odelši do služebního auta. Řidič Ferrari vyjel z krajnice a šlo vidět, že se poučil.

„ Tak tohle se zvládlo skvěle! Musím říct, že jsem rád, že mi Vás přidělili, jde vidět, že to umíte.“ pochválil Sašu, která už vyjížděla z krajnice a rozjela se vstříc dálnici.
„ Děkuju....“ odvětila skromě.


Arrow


„Notak, dělejte, nebudeme tady s těma balíkama navěky, noták, sakra bude to, hejbně tese!“
„ Kolik jich máme naložit?“
„Všechno, ty idiote, nebo chceš to tu nechat fízlům, dělej nalož to a jedem!“
„Hotovo, šéfe, jede se!“ ozvalo se rojhlasně. Nastartoval černou dodávku a vyjeli ze starých podzemních garáží, již nepoužívaných.


„ Dneska to vypadá na celkem klid, že?“ ozvala se řidička služebního BMW, aby nestála řeč.
Uchichtl se.
„ Asi si pašeráci a lumpové dali prázdniny“
„ Proč si přešla k nám?“začal vyzvídat Semir. Kolegyni to nevadilo a ochotně odpověděla.
„ Na minulém pracovišti byla celkem nuda, a nebylo tam tolik aut!“ zasmála se.
„ A....“ odmlčela se. Semirovi to přišlo divné.
„ Co se děje?“
„ Hm..a taky jsem se nepohodla s kolegou, snažila jsem se to všechno urovnat, ale...prostě...“ sklesle odvrátila hlavu. Semir se na ni podíval, čekal.
„ Njn...co se dá dělat, život jede dál....“ Semir vycítil, že ji to opravdu mrzí. Dívala se před sebe, dlouho ani nepromluvila. Neměl odvahu ji vyrušit.
Zajeli na parkoviště, Semir si koupil něco na zub, ona čekala za volantem, jako opařená.
Po pár minutkách nasedl spokojený kolega do auta a v ruce svíral rohlíky se slaninou. Nabídnul Saši a ona si ráda jeden čerstvý křupavoučký rohlík vzala. Poděkovala. Vypadalo to, že Sašu špatná nálada přešla, na oplátku za rohlík podala Semirovi kávu, pro kterou ještě rychle skočila do bistra.


„ Tak kam s tím jedeme?“ zeptal se řidič černé dodávky.
„ Do staré nepoužívané továrny, nikdo nás tam nenajde, lidi ani neví, že existuje“ odpověděl velitel.
„ Jeď pomaleji, nebo nás budou otravovat dálničáci“ zavrčel velitel, jmenoval se Keller.
„ Ono.....“
„ Co??? řekl jsem pomaleji, jseš hluchej?“
„ Ono....sakra..nechce to brzdit!“ panikařil řidič a osazenstvo v dodávce se začlo nervózně koukat kolem sebe, „Co teď?!“.
Panika se stupňovala, Keller se prohodil s řidičem.
„ Sakra.....to přece není možný...určitě si dupl špatně!“ pochichtával se ironicky. Svráštil čelo, když zjistil, že se řidič nespletl.
„Opravdu to nechce brzdit!“
Zaklel.
Keller za volantem hystericky troubil na ostatní pomalá auta, nechtěl srážku, jelikož vezli něco, co by se policii určitě nelíbilo, vysvětlování by nepomohlo.


Prosvištěli kolem odpočívadla, kde stálo BWM 330i.

„ Co to sakra je?“ leknul se Semir a už zavíral dveře a naznačil Saši ať začne dodávku pronásledovat.
„ Kam tak spěchají, vždyť jsou prázdniny“zavtipkovala.
„ Tak to zjistíme!“
Začli předjíždět auta, jeli čím dál tím víc rychleji, vedla si dobře. Po chvilce už byli za dodávkou, drželi se ji jako klíště.
„ Drž se při ní, nesmíme ji ztratit!“ houkl Semir na Sašu, která se soustředila na černou dodávku co nejusilovněji.
„ Jedou opravdu rychle, dodávka tolik nevytáhne, maximálně 100, jedou tak 120, co to je?“
„ Je na takovou rychlost moc velká a ani nová, takže to mi fakt nesedí“ uvažovala nahlas Saša. Semir přikývnul, fakt se vyzná.
„ To jo, je to divný, zkusím je vyzvat aby zastavili, drž se co nejblíže!“
vytáhl plácačku, a ukazoval ať zastaví na krajnici. Mával rukou, řval..nic nepomohlo.
„ Zapiš SPZ!“ rozkazal policistce a stále se snažil zastavit dodávku.
Saša neváhala, věděla že volant je na pár sekund schopný držet směr a tak se otočila na zadní sedadlo pro notes a tužku. Zapsala SPZ, a chňapla volant, jelikož se začal mírně stáčet do prava.
„ Sakra...poldové....mávají na nás...co teď?“ ozvalo se hystericky zpoza sedadla.
„ Nic...musíme jet..nejde brzdit...“ naznačoval řidič.
„ Co to má znamenat...co to říká...co to ukazuje?“ nechápal policista, který se stále snažil o zastavení.
„ Nevím, zastav je!“houkla Saša.
„ Nemůžem zastavit...brzdy!!“ naznačoval ten v dodávce.
„ Co?“ stále nechápal, docházela mu trpělivost.
„ Brzdy...mají něco z brzdama, ukazuje dolů!!“ radila Semirovi. Její oči nrvozně těklai chvílemi na černou obludu vedle nich, chvíli na volant a před sebe.
„ Hele, udělej něco Kellere, nebo máme průser jak vrata!“ hučel do něj spolujezdec.
„ A co asi sakra!!??“ vztekal se řidič. Byl vystresovaný, nervozní a na čele se mu objevily krůpějky potu.
„ Hej.....zační střílet, otevří dveře, ale jen málo, a střílej!!“ rozkázal sedícím vzadu Keller, který dostal záchvat vzteku. Stres působil jako jed, rychle a čím dál tím víc narůstal.
„ Vždyť se tu všichni zabijeme!“ křičel spolujezdec.
„ Zklapni, a střílej!“
Poslechl, otevřel posuvné dveře s menšími obtížemi, vystrčil samopal a začal pálit.

„ Kruci!“ zaklel Semir, Saša okamžitě přibrzdila a oba dva se snažili co nejrychlěji zklonit hlavu.
Zařadili se rychle za dodávku. Nepřestával střílet. Saša se snažila vyhýbat střelám, jen občas zklonila hlavu, Semir ji radil a snažil se krýt.
„ Co teď?“ zeptala se Saša.
„Nevím, hlavně se kryj!“ odvětil rychle. A začal opětovat palbu. Saša byla levačka a tak se ji z poza volantu dobře střílelo, nebylo to však lehké, dodávka různě uhýbala a jelikož, z ní byla opětována palba bylo těžké se krýt, uhýbat střelám a zároveň také střílet.
Oba se snažili zasáhnout pneumatiku.
„ Co, už to zase brzdí, co to k sakru je?“ řval Keller. Rázem vypadal jistěji a sebevědoměji.
„ To je jedno, ať nepřestává střílet!“ zařval na maskovaného útočníka.
„ Jóó, zasáhl jsem je, a je pokoj!“ zaradoval se střelec. Začlo všeobecné veselí.
Saša se Semirem v BMWéčku dostali smyk, několikrát udělali hodiny a po chvilce kdy se Saša marně snažila smyk ovládnout najeli na nějaký výčnělek a vyletěli ze svodidel.
„ Chacháá, a je to, chachá viděli jste je?“ radoval se maskovaný zločinec a se všemi si plácnul.
„ Tak, dálničáci, neměli jste provokovat“ zavrčel škodolibě a úšklíbl se. To už BMW po několikátém kotrmelci přístál na střeše a pak jen rozvířený prach kolem, pak už jen ticho. Pomalu mizeli z dohledu nabouraného auta.

Arrow


Auta různě brzdila, dostávala menší smyky....všude jen troubení, skřípání brzd a zmatek.

V naprosto zrušeném BMW se konečně začlo něco hýbat. Byl to Semir, který se snažil vyprostit se z vraku. Po pár vteřinách se probudila i Saša, která zahlédla jak se její kolega klube z něčeho, čemu se dalo kdxsi říkat auto. Když se konečně vypotácel ven dobrou chvíli mu trvalo, než se zorientoval a přestal se vrávorat. Byl celý zmatený, nohy se mu pletly, a když chtěl pomoci své kolegyni, která se ne a ne dostat z hromady plechu ven, zakopl o torzo nárazníku, co odlětěl o kus dál. Natáhl se na zem jak dlouhý tak široký, zaklel. S vrávoráním vztal a podíval se na Sašu, jak to s ní vypadá. Ta už byla téměř venku, ale nějak se ji nedařilo postavit se. Pomohl ji.
„ Jsi v pořádku?“ zeptal se ůzkostlivě již pevně stojící na zemi.
„ Ne, všechno v pohodě, a ty?“ odpověděla mu otázkou. Její oči se snažili zaostřit, viděla vše rozmazaně, místy černo před očima. Zírala na Semira, a stále se snažila o ostřejší vidění.
„ Nepotřebuješ doktora?“ zeptal se Semir.
„ Ne, myslí, že to přejde“ odvětila Saša a snažila se najít mobil v té hromadě všeho.
„ Zkus vysílačku, nemyslím si, že mobil přežil“ zkusil to Semir, který když viděl usilovně hledající Sašu.
„ Mám ho!“ odmlčela se.
„ Ne, z toho už se volat opravdu nedá“ uchichtla se a podala kus torza s tlačítky Semirovi, který stejně jako ona, nemohl udržet smích na uzdě.
„ A co vysílačka?“ houkl Semir. Saša se sklonila hledat vysílačku. Po pěti minutách konečně začla vysílačka chroptit.
Semir si ji převzal a zařídil Saši a sobě odvoz.


„ Tak jo, vysedat, rychle přehodit zboží!“
Všichni Kellerovic muži začli vykládat balíky a přendávali je do krabic, které pak zase pokládali do polic.
Továrna byla temná, minimálně osvětlena, působila depresivním dojmem. Černou dodávku zaparkovali v temném prostorném koutě, perfektně skryta.
Zavřeli továrnu, rozsvítili více chabě svítících lamp, připevněných na zdech. Sedli si ke stolu, který stál zhruba uprostřed té obrovské místnosti. Keller donesl basu piv, a všichni se radovali z úlovku, měli dobrý den, ale jak dlouho to vydrží......


Dojeli do stanice dálniční policie, nyní se to uvnitř hemžilo jak ve včelím ůle, nikdo nevěděl kam dříve. Šéfka si pozvala komisaře do své pracovny.
„ Co to mělo být za akci?“ začala zhurta.
„Šéfová“ začla vysvětlovat Saša: „Kolem nás prosvištěla dodávka a když jsme ji chtěli klasicky zastavit, začli po nás střílet, měla jsem za to, že jim nefungují brzdy, ale asi nás chtěli jen zmást, palbu jsme opětovali, ale byli rychlejší a prostřelili nám gumy, dostali jsme smyk a....“
„ Dost!“ houkla naštvaně.
„ Dobrá....přidělím vám nové auto, a Gerkhane, postarejte se o to, aby zůstalo celé, ano?“ řekla již trošku mírněji.
„ Ale to auto jsem řídila já, nemohla jsem už nic dělat!“ ozvala se Saša.
„ Hm, dobře, prostě auto chci vidět na konci případu celé, je vám to jasné?“
„ Rozkaz šéfová!“ ujistili šéfku jednohlasně.



„Co to do ní vjelo, to je pořád taková?“ zeptala se Semira, když opustili kancelář.
„ Hm, vlastně ne, jen, když má prostě špatnou náladu, je na ničení aut háklivá“ usmál se Semir.
„ Aha, je mi to jasné, prostě jsi Semir Gerkhan!“ rozesmála se kolegyně, a začla sepisovat hlášení.
Semir se zaculil jako že za nic nemůže.
„ Hele, co si myslíš, co v té rachotině vezli?“ ozvala se po pár minutkách Saša, kterou už vypisování hlášení nebavilo.
„ Nevím, drogy, zbraně, může to být celkem všechno“ zvedl oči od hlášení a opřel se pohodlně o opěradlo svého křesla.
„ Nevím jestli sis všiml, ale v té temné kraksně byly trošku vidět nějaké hnědé balíky“
„Hm, to je zcela určitě možné, ale nevíme co v nich je, nebo, bylo“
„ Vím, máš tu SPZ?“ zeptala se očekávajícně Saša. Nemohla se dočkat odpovědi.
„ Mám, SPZ je 3T1 00 00“
Saša rychle vyťukala Spz do počítače.
„ Tak co, komu patří ta obluda?“ vyzvídal netrpělivě Semir. Hořel zvědavostí.
„ Ano, jistému Jurgemu Hoffmanovi“
„ Myslím, že si za ním zajedem a trošku si ho proklepnem“ zvednul se z křesla a kmital k autu.
Saša jej následovala.
Nasedli do krásného, vyleštěného a čistého BMW.
„Tohle se mi líbi“, mrkla očkem Saša. Nasedla na místo řidiče a rozjela sesměrem k Jurgemu Hoffmanovi.
Bylo kolem sedmé večer, když klepali na dveře majitele černé dodávky.
„ Kdo je to, co tu chcete, tak pozdě?“ ozvalo se na druhé straně dveří, hlas zněl nevrle.
„ Tady dálniční policie, otevřete, prosím“ houkla na dveře Saša. A společně ukazovali přes malinké kukátko své služební průkazy.
„ Co?“ otevřel dveře Hoffman.
Vešli dovnitř.
„ Máme jen pár otázek, nebudem rušit dlouho“ ujistil Semir muže, který vypadal dosti naštvaně zároveň překvapeně.
„ Hele, já fakticky nemám čas, provedl jsem něco?“ zavrčel Jurge.
„ Ne, spíše doufáme, že nám něco řeknete o vaší dodávce“ začla Saša.
„ A co chcete vědět, nemám co říct, ukradli mi ji“
„ Nahlásil jste to?“
Semir mezitím nenápadně prohlížel byt.
„ Ano, ale policie, znáte to, prostě, až to příjde na řadu, začneme to řešit“ odvětil zklamaně muž.
„ Někdo totiž z té vaší dodávky začal na nás střílet při dopravní kontrole, nevíte třeba o někom, kdo vám ji mohl ukradnout, někdo kdo se s váma třeba pohádal, nebo tak něco?“
„ Máte nějaké nepřátele?“
„ Ne, opravdu nevím kdo tohle mohl udělat, mám sice jeden tip, ale ...“
„ Ven s ním!“
„ Asi před týdnem jsem se nepohodl se svým kámošem Wellerem, ale ten asi nepřipadá v úvahu“
„ Kde bydlí?“
Muž jim prozradil adresu. Semir se vrátil k Saši.
„ Velice vám děkujem za pomoc, a budeme se snažit to co nejrychleji vyřešit“poděkoval Semir a společně se Sašou opustili byt.
„ Jedem domů, je už pozdě“ zývla unavená Saša uvelebila se v sedadle.
„ Co, vždyť je teprve děvět?“ nechápal Semir a začal se smát.
„ No, v děvět hodin večer snad nebudeme ještě někomu bušit na dveře“
„ Áaha, takhle to myslíš, no to né, to je jasný...i když“ začal vtipkovat. Očička se mu jen svítila.
„ No, teďka se nedostanu domů“zasmála se Saša
„ Roztřiskali mi ho“ dodala pobaveně.
„ Odvezu tě, řekni kam?“

Zastavili před Sašininým domem.
„ Takže zítra v sedm, okej, těším se“ culila se na všechny strany. Musela se přiznat, že už se nemohla dočkat na další den. Ale už byla hodně unavená a toužila sebou už co nejdříve praštit do postele.
„ Jasně, budu tu, a děkuju!!“ ozval se ještě Semir z okýnka a zmizel.Saša na něj ještě stačila houknout: „ To já děkuju“. Otočila se a šla ke dveřím.


Arrow



Vyšla po schůdcích nahoru. Vytáhla z kapsy klíče a chvíli jimi bloudila aby se trefila do zámku. Zastavila se, chvíli poslouchala noční šelestění listí, po chvilce přejelo po ulici auto.....nic neznámého, můžeme bezpečně odemykat byt.
Ne, přesto, že tyto zvuky znala, měla pocit, že je tu ještě něco, co sem nepatří. Už asi blbnu, s těmi to slovy odemkla byt. Něco se k ní pomalu, rádoby tiše přibližovalo, pomalu zavřela byt. Chvíli čekala, zda se zase něco ozve, nic.
„ Je tady někdo?“ pomalu se otočila. Nebyla vystrašená, spíše naštvaná, chtěla už spát a ne se tady rozčilovat z nějakým pitomcem.
Když nikoho neviděla, otočila se zpátky.
Nahmatala příslušný klíč od svého byt, odemkla co nejtišeji. Najednou se nějaké silné paže vrhli po jejím krku, a trhly s ní dál od dveří. To ještě stačila zabouchnout a klíče odhodit do křoví. Případný zloděj v té tmě je nemá stejnak žádnou šanci najít. Snažila se levou rukou vytáhnout zbraň.
„ Tohle bych nedělal!“ křiknul na ni a svoji rukou ji zbraň vyndal a odhodil.
„ Kdo jste? A co chcete?“ zaptala se Saša v naprosté klidnosti, nechtěla žádné drama.
Mlčel.
Jen s ní prásknul o dveře, a svým mohutným tělem ji znemožnil jakýkoliv pohyb.
To už Saša ztrácela trpělivost. Snažila se mu z jeho spárů vymanit, a loktem se usilovala jej praštit do hrudi. Dupla mu na nohu. Povolil, Saša se rychle otočila uštědřila útočníkovi jednu pořádnou ránu do nosu. Ten se jen pootočil pod sílou rány, Saša ho praštila znovu. Ten jen něco zavrčel, popadl Sašu a odhodil ji před sebe, skutálela se ze schůdku. Vyjekla jak překvapením tak i bolestí. Snažila se vztát, koukla před sebe, před očima se ji dělalo temno. Tiše zaklela. Najednou si všimla nějakého auta, před jejím plůtkem. Byla tma, takže nebyla schopna rozeznat barvu. Zamžourala očima zda přečte aspoň SPZ, zklamaně obrátila svůj zrak ke schůdkům, kde stál útočník. Vypadal klidně. To ji zarazilo. Loktama se odlepila od země, očkem jukla na násilníka, který se okamžitě rozeběhnul k ní.
To jsem neměla dělat, měla jsem raději dělat mrtvou!
Nohou šťouchl vyjukanou Sašu do boku, ta se vyplašeně otočila. Snažila se poznat, kdo to nad ní obkročmo stojí, ale měl kuklu. Jak originální, vztekala se uvnitř svého já.
Obrátila se na bok, chtěla pryč. Ten ji popadl a vrátil na původní polohu. Sklonil se k ní.
„ Kdo jsi?“ pípla.
Ten, jako kdyby neslyšel otázku, zavrčel: „ Příjdu zase!“ pomalu se zase napřímil. Změřil si ji pohledem a rozutekl se směrem ke svému autu. Saša okamžitě vztala a snažila se protivníka dohnat, bylo pozdě, auto už ujíždělo vstříc tmě. Vztekle mávla rukou. Zprudka se otočila a šla ke svému domovu. Tohle ti nedaruju, vrať se a uvidíš! Mumlala si sama pro sebe, tohle ji vytočilo.
Šátrala v keři po klíčcích, když je po usilovném hledání v tom huňatém a naprosto nepřístupném keři našla, vyšla schůdky a rychle odemkla dům. Vešla. Okamžitě za sebou zabouchla, zamkla na dva západy. Unaveně se opřela o hnědé dveře. Chvíli se jen tak koukala před sebe. Pak pomalu podél dveří klesla na zem. Seděla opírajíc se o hnědě dobře zabezpečené dveře, klíče od bytu pustila na podlahu. Zarachotili o o tmavé kachle. Koukla na mobil, sakra, to už je půlnoc? Věděla, že by měla vztát a jít si lehnout do své postele, ale nebyla už toho schopná, hlava jí říkala, vztaň! A jdi si už konečně lehnout, nebo tu prochladneš, ale její nohy protestovaly, vůbec se jim nechtělo vztávat.

Sakra, já tu usla, s leknutím procitla, koukla na mobil, 00:30. S vrávorání se dostala na nohy, pomalu se šourala k posteli. Mobil položila na polštář, rozestlala si peřinu. Plácla sebou do postele, na tváři se ji objevil úsměv. Zavrtala se do peřiny, položila tu hromadu tlačítek na stolek a okamžitě usla.


Arrow


„Bzzzz, bzzzzzzzzz!“ její mobil začal poskakovat po celém stolku. Saša otevřela oči, nevrle se ušklíbla a plácla po mobilu. Nastalo ticho.
„ Přestaň s tím kravalem, dej pokoj!“ zavrčela rpzespale na na mobil, který jen plnil to, co do něj bylo naťukáno.
S vítězným úsměvem se opět položila na polštář a za pár vteřinek opět usla.



Semir, ten už byl dávno vzhůru, právě se ocital ve sprchovém koutě. Něco si broukal. Voda se zastavila. Sáhl po ručníku. Kde je? Šmátral rukou hledajíc bílé froté. Jednou nohou vykročil z koutu, přesto jej pořád nemohl nalézt. Když i druhou nohou byl venku pomalu doťapal k ručníku,
„ Ááá, tady jsi!“ zaradoval se a nedbaje na kluzkou podlahu rázně nakročil k ručníku. Noha mu podjela na mokrém povrchu.
„ Aaau!“ vyjekl Semir překvapením, jak rychle se ocitl na zemi. Začal se smát.
„ Tak tohle ne, kamaráde, rozpoutal jsi válku!“ začal se culit na ručník, který byl přehozen přes stoličku. S úsměvem na rtech sebral ručník, opatrně vztal, jelikož další pád už by asi nepřežil.
Opustil koupelku, oblíknul se, a hurá na snídani.


Její budík opět začal bzučet. Tentokrát už vztát musela. Tahleta skutečnost ji moc příjemná nebyla, ale na druhou stranu, moc se těší na další den se svým parťákem Semirem a na nikdy nekončící akce. Tipla mobil a vztala z postele. Líně došla do koupelny, kde ztrávila dobrou půlhodinu.
Pak došla do kuchyně, pustila hifi věž a CD Daughtryho, naťukala tam písničku It's not over, tuhle měla nejradši!
Uvařila si kafe a zaposlouchala se do písničky. Opřela se na židli a zavřela oči, cítila jak pomalinku usíná.
„ Tudůůůůůt“ Semir zatroubil klaksonem, byl právě před Sašiným domem. Saša se okamžitě vzpamatovala. V rychlosti vypla hifi věž a šla ke dveřím, zkontrolovala zda vše má, jde se.
„ Ahojki Semire, jak ses vyspal?“pozdravila Saša s úsměvem svého kolegu hnedka co nastoupila do auta. Semir na ni mile juknul a řekl, že se vyspal výborně.
„ Tak jo, kam jedeme?“koukla na Semira, který koukal před sebe. Po chvilce, kdyx Semir vůbec neodpovídal, znervozněla.
„ Něco se děje?“
„ Ne, promiň, jsem asi unavený, na co jsi se ptala?“
„ Kam jedeme?“ posadila se pohodlněji do sedadla. Očkem sledovala kolegu.
„ Jedem přímo na dálnici, šéfka nás teď nepotřebuje“ usmál se.
„Stihla jsi snídani?“ staral se Turek.
„ Ne“ odpověděla hbitě. Opřela se o okýnko.
„ Sašo“ kouknul na ni a opatrně se zeptal: „Stalo se něco?“ nervozně skousnul ret.
„ Hm, ani nevím, včera v noci jsem měla menší¨návštěvu“ koukla na něj.
„ Jakou menší návštěvu?“ odmlčel se: „ Proč tak pozdě?“. Nevěděla zda se koukat na Sašu, nebo před sebe.

„Prostě někdo se mě včera snažil trošku vyděsit“
„A jsi v pořádku, neublížl ti?“
„ Nene, spíše se mě jen snažil vylekat, ale moc se mu to nepovedlo“
„ Hele, co když to byl někdo, komu záleželo na tom, jak případ, který jsme teďka rozjeli skončí?“ zadíval se ni: „Třeba to všechno souvisí....nějak?“
„ Semire, ty z toho hnedka děláš drahoty, prosím tě, byl to jen nějakej pitomec, buď v klidu“ její tón hlasu zněl spíše podrážděně.
„ Já mám být v klidu?“ houknul na ni: „ Někdo tě včera přepadl a já mám být v klidu, Sašo....určitě nás chce zdržet od našeho případu, chce abychom vyšetřovali to, že tě napadl!“ uvažoval nahlas.
„ necche, abychom v tom všem dále pokračovali, určitě?“ zněl jako by tomu všemu rozumněl. Semir se na Sašu podíval v domnění, že snad tomu porozumněla.
„ Viděla si ho aspoň?“
„ Ne, měl kuklu.....originální že?“ otázka zněla ironicky až výsměšně.
„ Sašo, určitě v tom....“ nedořekl větu, jelikožmu do toho Saša nemilostně vztoupila.
„ Semire, nemáš pocit, že tvá verze je trošku moc přitažená za vlasy, prosím tě, neblázni, nechej toho, prostě to byl nějakej pitomec, buď v klidu“ Saša se trucovitě opřela a hleděla před sebe.
„ Hm, možná, ale víš co, dám ti hlídkový vůz před dům, ano?“ zkoušel urovnat situaci.
Saša na něj mrkla naštvaným pohledem. Kdyby pohled zabíjel, v BMW by byl jeden mrtvý.
„ Semire, není třeba, děkuju“ zatvářile se už trošku mileji.
„ Dobrá, jak chceš?“ chápal Sašu, je úplně stejný. Nemohl se proto na ni ani trošku zlobit.
„ Jedem za tím Wellerem!“ právě ylo rozhodnuto kam se pojede. Saša navigovala dle mapy.


Stáli před honosně postaveným domem. Zazvonili, čekali a koukali kolem. Najednou se honosné dveře otevřely.
„ Dobrý den, já jsem Gerkhan a tohle je moje kolegyně Saša“ ukázal prstem za sebe.
„ Jsme z dálniční policie“doplnila jej parťačka.
„ Aha“ byl překvapen, tak tohle fakt nečekal. „ Pojdťe dál“ naznačil směr a pustil je, tvářil se nervózně. Nevěděl jak se tvářit.
„ Prosím, mluvte“ pobídl je, ukazujíc rukou do prostoru. Pomalu se posadil na pohovku.
„ Jste kamarád Hoffmana?“ začal s konverzací, nenápadně pobídl Sašu, aby zkontrolovala byt.
„ Ano jsem, co se stalo?“ poposadil se. Jeho oči se rozšířily.
„ Ne, to přímo ne, bylo mu ukradeno auto.......no, a prej jste se nějak nepohodli?“ teďka veděl, že to pokazil.
„ Nj, Hoffman, hnedka všechno hodí na mě!“ vztekle rozmachoval rukama. Vztal.
Semir se pootočil, tak tohle pokazil, jak mohl udělat takovou chybu? Nemohl pochopit příčinu svého zbrklého jednání.
„ Ne, tohle jsem nemyslel, špatně jste si to vyložil, já ...spíše jsem se chtěl zeptat kvůli čeho jste se nepohodli.“ poškrábal se na hlavě, marně zakrývajíc svoji chybu, přesto si ji byl velice dobře vědom.
Saša se vrátila na místo. Koukla na Semira, takového ho neznala. Byl roztěkaný.
„ Jo, aha, no, něco mi slíbil a pak se z toho snažil vykroutit, to já opravdu nemám rád“ zaculil se na všechny strany.
„ Co vám slíbil?“ tímto Semira nejspíše zachránila.
Weller mlčel.
Saša na něj tázavě koukla. Weller se jen poškrábal na hrudi a řekl: „ Ale jen takovou maličkost, jeden autodíl“
„ Jaký?“
„ Nárazník!“
Saša mrkla na Semira, ten zase na ni.
„ Děkujeme, to je vše, moc děkujeme za váš čas“ detektivové naznačili odchod.
Weller jim otevřela slušně se s nimi rozloučil. Pomalu za nimi přibouhl dveře.
„Hele, Semire, slyšel si co říkal Hoffman?“ sanžila se rekognici.
„Jo, slyšel, prej postrádá nárazník, já o jeden zakopnul, při té bouračce, doufám, že jej má Hartmut u sebe. Doufám, že tam má všechno!“ posadil se do auta a rozjel se tím směrem.
„ Kdo to je?“ nechápala Saša.
„ K našemu technikovi, jmenuje se Hartmut, je to nejšikovnější technik, kterýho znám, bez něj, bychom se neobešli!“ vysvětloval Semir, Saša zpozorovala v jeho očích nadšení a vděčnost.
Usmála se, byla na něj zvědavá.


Arrow

Stáli u černé dodávky, jeden z nich pořád ohlížel auto, jak kdyby jej viděl poprvé.
„ Co je?!“ zeptal se jeden z nich, již dlouho jej pozoroval, nerozumněl.
„Tak to je v háji!“ zamumlal tázaný. Stále sek oukal, nemohl uvěřit.
„ Na co tam pořád čumíš?“ byl už podrážděný, čekal odpověď, která stále nepřicházela. Konečně!
„ Nárazník, sakras, ztratili jsme nárazník při tý pitomý akci s policajtama!“ vrčel na všechny strany.
„ No a, seženeme nový?“
„ Ty to nechápeš, bylo v něm něco schovaný!“
„ Co?“ jeho oči se rozšířili.
„ Jestli ten nárazník nedostaneme zpět, a policajti příjdou na to, co tam je, jsme v hajzlu!“
„ Hele, uklidni se“ chytl rozčíleného Kellera za rameno. „ Určitě se to nějak vyřeší, chce to klid a myslet!“ kouknul na něj, všiml si, že už je trošku klidnější.
„Hm, co teď?“ Keller sledoval svého kamaráda, vypadal, jako by měl plán. Chtěl se ujistit.
„ Máš plán?!“
„Ano...asi jo!“ rozhlédl se kolem. „Jo“. Ujistil sám sebe. „Myslím, že vím jak na problém“ zahleděl se na Kellera.
Keller se podíval na dodávku, pak na své lidi, šel směrem k nim.


„ Tak, tady je, kamarádi“ podávaje jim nárazník, usmíval se na všechny strany, jeho zrzavé kudrnky se vlnili v lehkém vánku.
Saši se zdál velice sympatický. Místy legrační.
„Děkuji, Hartmute, našel si něco, co by nám mohlo pomoci?“ zeptal se Semir, sttřídavě se dívajíc na Hartmuta.
„No, spíše nic, kromě pár oděrek, žádná zajímavost“ ohlížel jej a ujistil se, že nic nepřehlédl.
„Hm“ Semir se zatvářil zklamaně, Saša zírala na jedno místo na nárazníku.
„ Harty, prosím, co je tohle?“ koukla na něj, lehce se usmála, ukázala pro přesnost prstem, Hartmut se na místo zadíval.
„ Jo, hele, je tu něco“ Hartmut doběhl pro pár věcí, a snažil se to otevřít.
„ Co to je?“nechápala Saša.
„ Otvor, asi v něm něco je, ale co, to teď zjistím, chvilinku strpení...áá, už!“ vítězně odkryl malý otvůrek.
Všechny oči zamířili na otvor, hlavy se čím dál tím víc přibližovali k nárazníku.
Hartmut obratně a se vší šikovností odejmul nějaký malinkatý igelitový pytlíček. Pomalu jej položil na stůl.
„ Co to je?“ ozvalo se jednohlasně.
Hartmut jej opatrně otevřel. Sám chvíli netušil, co to v něm je.
Semir se podíval blíž a zjistil, že je to nějaký prášek, na jemňounko rozdrcený.
„ Drogy?“ ujišťovala se Saša, zdálo se, že má pravdu.
„ Jen nechápu, proč to mají v nárazníku, a proč je to tak malilinkaté množství“ uvažoval harty nahlas.
„ Možná je to nějaká jinčí droga, chtěli ji mít v bezpečí a zároveň oddělenou od ostatních, aby se nespletla s jinými drogami“ zamumlal svoji verzi Semir. Saša přitakala.
„ Děkuji Hartmute, jsi skvělý, jen, prosím, ten nárazníki musí zůstat tady, ano?“ pověřil Hartmuta Semir, poplácal kolegu po raměně.
„ Opravdu, je to důkaz, takže jej hlídej, jako oko v hlavě!“ houkla ještě na něj Saša a nasedla do auta.
Hartmut stál jako opařený, usmíval se na všechny strany.
„ Já...já, jsem skvělý“ radoval se Harty. Byl šťastný, že ho jej pochválili.
„ Oni mi řekli, že jsem skvělý!!“ radostně se usadil k Pc a pokračoval v práci. Poté ještě rychle schoval nárazník, označil jej čísélkem, a schoval je mezi důkazní materiály.


Jeli po dálnici, tachometr ukazoval 120km/h. Slunce žhnulo na dálnici, měli otevřené obě okýnka, jelikož takové dusno, nebylo už dlouho.
„Vypadá to, že bude bouřka“ Semir se díval před sebe, občas vykouknul ven, ale když zjistil, jaké je vedro mimo klimatizaci, rychle zalezl zpátky.
„No, mohlo by, jelikož už to chce pročistit vzduch“rukou hmátla pro pití, nebylo sice ledově vychlazené, ale byla moc ráda, že aspoň bylo studenější než všechno okolo. Semir se napil taky. Vypadal jako by to celé chtěl vypít, ale Saša ho v čas zastavila.
„Budeme tu ještě dlouho, nech nám tam ještě něco“
„“Vždyť se můžem stavit na benzínku“ koukl na ni a u úst držel láhev Rajecu. Rád by si ještě lokl, jenže Saša cestu lahve k puse zastavila rukou.
„Tak dobře, mno“ zabrblal rozmrzele, vzdychnul.
„ Ty jo, mám toho nějak dost, chtělo by to přestávku, nemyslíš?“ Semirův pohled mířil na Sašu, která se očividně moc zastavovat nechtěla.
Po chvilce přece jenom kola BMW točili k benzínce. Semir v duchu vyjeknul radostí. Vylezl z auta jak namydlený blesk a mířil si to k pokladně.
Saša se jen nechápavě, přitom s úsměvem koukla jak jí kolega zmizel. Rychle ho dohnala.
Semir ten už svíral v ruce 2L Rajecu.
„Ještě si koupím něco k jídlu, dnešní snídani jsem nějak nestihla“houkla ještě na Semira Saša, jenže ten to už nejspíše neslyšel, jelikož zabočil k WC.
Zaplatila za bagetu, koupila ještě sobě litrovku Rajecu.
„Baf!!“ vykletěla z poza rohu, Semir celý poskočil!
„Co mě děsíš, seš normální?“ ještě celý v šoku na ni vykoktal, Saša z toho měla děsnou srandu, Semir pak později taky,ale v tu chvíli spíše vypadal, že by svoji parťačku nejraději zakousl! Nasadil pohled uražené ješitnosti. To už se Saša téměř válela smíchy po podlaze.

Opět už seděli v žhavém BMW, chvilku trvalo než si Saša zvykla na horký volant.
Vyjeli z benzínky. Dostal hlad.
„ Hele, chceš tu bagetu?“ zatvářil se jak malé dítko.
„No, chtěla jsem, ale, jak vidím, tvoje hladové očiska, tak raději ti tu bagetu věnuji, dříve,
než se z tebe stane zombice!“ když viděla ten jeho neviňátkovský pohled, nemohla mu říct NE.
Semir spokojeně ukusoval kousky bagety, Saši samosebou dal taky občas kousnout, byla to přece její snídaně, na to nesměl zapomenout.

Užívali si klidné jízdy po dálnici. Před nima se krásně tetelil vzduch. Semir právě dojídal poslední kousky skvělé bagety, když v tom před pár dalšími auty zahlédli něco, co jim bylo povědomé. Vzájemně na sebe mrkli. Saša jednotlivé auta postupně předjížděla, když byla před posledním autem, Semir ji řekl, ať už zůstane, že by mohli být příliš nápadní.


„Co ti tady dělají?“ Saša se tvářila dost nevrle, tohle se ji ani trošku nelíbilo, cítila problémy.
„To nevím, ale my na to příjdem, mám nápad“ koukl na Sašu, která na něj zvědavě hleděla, co tedy vymyslí.
„Zůstávej aspoň o dvě auta pozadu, a nenápadně se snaž dodávku pronásledovat“ vysvětloval Semir, usadil se pohodlněji do sedadla.
„ Ale...co když...?“ ani to nedořekla, Semir se na ni podíval, přímo do očí, Saša zprvu nechápala: „ Neboj, nevšimnou, jeď co nejdál od nich, ale neztrať je!“ opět se poposadil, a zahleděl před sebe. Byl nervozní, to Saša poznala okamžitě. Oba se napili. Zdálo se jim, že se dusno a nepříčetný vzduch ještě zhoršil.


Vzájemně na sebe mrkli, když viděli dodávku odbočit na lesní cestu. To už Saša už skoro brzdila, teďka nesměli jít vidět vůbec, zároveň, je nesměli ztratit z dohledu. Byla to šance.
„Kam to jedou?“ cesta se zdála čím dál tím víc nepřístupnější.
„Hlavně je sleduj“

Dodávka po půl hodině po lesní cestě konečně zastavila. O pár set metrů dále BMW Saši a Semira také zastavilo. Sledovali každý jejich pohyb.
„ Myslím, že nás nevidí, vypadá to dobře!“ ujišťoval sám sebe polohlasně Semir. Vytáhl dalekohled.
„Co to vykládají, kde to jdou?“ Saša si přitáhla dalekohled k sobě.
„Pojď, půjdeme trošku blíž“ oba pomalu a tiše vylezli z auta, tiše zavřeli dveře, a skrčili se za mohutný buk.

„Vypadá to na pěkný balíky kokainu“ zašeptal Semir.
„Pojďme blíž“ aniž by čekala na souhlas parťáka, toše se rozběhla k dalšímu stromu. Úspěšně. Mávla rukou na Semira ať jí následuje. Poslechl. Zprvu se mu to nelíbilo, ale šel k ní.
Skočila za další strom. Semir se na ni naštvaně pohlédl, ale věděl, že něco udělat musejí.
„Máš foťák?“ zašeptala Saša.
„Kde bych ho tu jako vzal?“ rozmrzele odpověděl, vytáhl mobil: „Stačí to?“
„Jo, úplně vyhovující, aspoň nějaký důkazy“
Fotila snad každý jejich pohyb. Semir po chvilce natáhl ruku pro mobil: „ Hej, já chci taky!“ uchichtl se.

„Půjdeme ještě blíže?“ zeptala se šeptem mladá vrchní komisařka, tohle ji očividně velice bavilo.
„Blázníš, mohli by nás vidět!“
Saša se zašklebila: „Srabe!“ uchichtla se a docupitala k dalšímu buku, který byl už nebezpečně blízko pašerákům.
„ Sašo, vrať se! Neblázni!“ co nejtišeji se ji snažil dostat zpátky. Saša se jen koukla a nerušeně fotila dál.
Mezitím co Semir trnul a bál se, že ji uvidí, Saša tiše došla k němu: „Došla paměť!“
„No, sláva, seš blázen, mohli nás vidět!?“ rozhazoval rukama, najednou to vypadalo, že mu vůbec nedochází jeho neopatrné pohyby a mírně zvýšený hlas.
„Pssssst!“ položila mu prst na pusu.
Měl chuť ji ještě něco říct, ale veděl, že je velice podobný, takže raději zmlknul.
Káravý pohled si však neodpustil.


„Rychle do auta“ Saša se tiše odebrala k autu. Semir ji následoval a raději si vytáhl zbraň, aby kdyby náhodou, byl připraven.
Saša vklouzla potichounku do auta.
„Hele, něco jsme nedomysleli“ podívala se na kolegu, který z pravu vůbec nepochopil pointu téhle věty.
„Když nastartuju, všimnou si nás!“ její oči těkaly střídavě na volant a na Semira.
„Sakra, tak to riskni, budu tě krýt!“ byl na vážkách, zda to, co poradil, nebylo příliš životu nebezpečné, na druhé straně věděl, že není jiná možnost.
„Tak co?“ujistila se, že to myslí vážně.
„Počkej, když je zabásnem teď, je případ vyřešen“ po těchto Semirových slovech se Saša plácla o čelo.
„To máš pravdu, mám zavolat naše lidi?“ už ťukala číslo na svém mobilu. Nemohla uvěřit, že jí tohle nenapadlo.
Po chvilce zaklapla mobil, a řekla: „ Jsou tu za 15 minut“ moc ji tahle rychlost nevyhovovala. Zakabonila se.
„ Tohle je strašně dlouhá doba, neuděláme to sami?“
„Co, to snad nemyslíš vážně, nevíš kolik jich tam je?“ vyvalil na ni oči Semir, nebyl přesvědčen o tom, jestli slyšel zcela správně. Koukl před sebe.
„Fajn, budeme čekat.“ dokončila rozhovor lehce rozmrzelým tónem.

„Vše vyloženo?“ kontroloval náklad boss. Drogy byli pečlivě uloženy v policích ze železa, ležel tam balík vedle balíku.
Tvářil se nad míru spokojeně, jen prodat! Poohlédl se kolem, ticho před bouří, pomyslel si. Venku se nehl ani lísteček. Divné....
Jeho muži už seděli při base piv, vzájemně se překřikovali, každý se chtěl dostat ke slovu. Smích....

Saša se Semirem seděli znuděně v stříbrně metalízovém BMWéčku. Legie dorazila.
Semir se okamžitě probudil ze svého rozjímání, otevřel dveře a šel k hlavímu velitelovi. Saša zareagovala o něco pomaleji, rychle doklusala k svému stejně vysokému kolegovi.
„Tak jo, my to veme tudy, vy tudy“ ukazoval prstem na prostory budovy, ostatním ještě rozdal předběžné úkoly. Auta co nejtišeji dojely na své pozice, za nimi se už krčili příslušníci zásahové jednotky. Zbraně nabity!
Připraveni!

„Akce!“ pokynul velitel zásahovky a společně s komisaři šli k hlavnímu vchodu. Rukou pokynul dalším dvoum lidem....
Začal zmatek,do haly nalítalo hromadně několik dýmovnic, vběhlo tam několik zakuklených mužů. Chytli dva muže, další dva muži stačili uprchnout. Jenže to už Semir se Sašou byli připraveni za autem, pistole opřené o kapotu policejního vozu. Stáli u zadního vchodu, kde se bleskově stačili přemístit.
„Sakra“ zaklel jeden z dealerů, začala přestřelka. Kůlky lítaly jak splašené...
Zločincům se však podařilo dostat k autu. Semir se Sašou okamžitě zanechali střelby, Semir sedl za volant a začli je pronásledovat. Saša se snažila, z místa spolujezdce, střílet na pneumatiky, jenže to nebylo vůbec platné, byli obratní!.
Zajížděli do labyrintu nějaké továrny, všude plno železa, spletité uličky nebrali konce.
„Něco zkusím“ než se Semir stačil vzpamatovat, Saša už lezla ze střešního okýnka. Vylezla na kapotu, sjela na čelní sklo, rukou pokynula Semirovi, aťzajede blíže k pronásledovanému autu. Po té co zjistila, že se z čelního skla neodrazí, vylzla znovu na kapotu, postavila se a co nejrychleji skočila na auto, podařilo se. Ještě dala zvednutým palcem znamení svému k smrti vyděšenému kolegovi za volantem, vše O.K.
Lehla na kapotu, svírajíc v leve ruce pistoli, naklonila hlavu k čelnímu sklu a pažbou pistole bušila do okna: „ Okamžitě zastavte!“
Přes ten hluk však nešlo nic slyšet. Pouze pažba, která zněla oknem. Řidič si však nechtěl dát nic líbit, začal prudce zatáčet, dělat neúplné smyky, nečekaně brzdit. Saša měla co dělat aby se na kapotě auta udržela. Při každé prudší zatáčce se viděla na zemi a byla vždycky strašně ráda, když tomu tak nebylo. Semir se lepil na volant a od auta, které Sašou házelo ze strany na stranu se ani nehl. Saša ztrácela trpělivost, tak to ne, přece je nenechám jen tak si pláchnout, problesklo ji hlavou. Zkusila to znovu. Opět se ozval dusot pažby na skle.
„To snad není možný, co ta tu ještě dělá?“ zahromasil řidič, a prstem pokynul spolujezdci, svému komplici, aby se o tenhle problém jménem, nezvaný host na střeše, aby jej vyřešil. Spolujezdec sáhl po samopalu, natáhl se co nejvíc to šlo z okýnka, a střelil.
Semir nestačil třeštit oči, teďka je opravdu zle, pomyslel si. Najel BMWéčkem k boku prchajícího vozu, kdyby náhodou Saša spadla, tak ať ji při velikém štěstí zachytí. Taktéž se mezitím snažil palbu opětovat.
„No výborně, nademnou tu lítají kůlky jako by nic!!“ rozčilovala se Saša nahlas, jenže v té akci dění nebylo nic slyšet.
„A dost!“ klekla na kapotu, i když věděla, že je teďkom tím nejlepším terčem, přesto vypálila na spolujezdce, který z jejího počínání byl lehce v rozpacích. Střelila jej do ramene. Okamžitě zalezl, a syčel, jak přišlápnutá zmije.
Semir jel těsně po boku a měl co dělat s řidičem, který po něm pálil jednu kůlku za kůlkou.
Obě auta už vypadala jako cedníky.
Saša si zase nalehla co nejrychleji na kapotu, odpor vzduchu proti ní, jí totiž táhl pryč ze střechy.
„Zastav, parchante blbej, už mi začínáš lézt na nervy!!“ řvala na něj z poza střechy a třiskala do skla. Spolujezdec omldlel.
„ No skvělé, horší už to být nemůže!“ utrousil na vzniklou situaci řidič.
Prostřílela si sklo na boku a snažila se do okna nějak dostat, měla plán, jak řidiče zastavit. Jenže ten, jako kdyby přesně četl její myšlenky, a začal střílet. Kůlka prosvištěla těsně kolem jejího spánku. Otřásla se.
„ Mě nedostaneš“ vrčel řidič na Sašu, která se občas mihla u okýnka, jenže když namířil, okamžitě zmizla.
Řidič ač těžce stíhajíc svým autem odstrkovat to Semirovo a střílet po Saši, byl stále v dobré pozici.

Po delší odmlce, kvůli tábora, přidávám o to větší kusanec povídky, snad se bude líbít! Smile Komentík potěší Embarassed

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Je tu pokráčko Wink

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Máte tady další pokráčko!! Laughing

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Saso, jsi strašně rychlá Sad
Já bych si to ráda přečetla i okomentovala, ale nestíhám Embarassed zkus přidávat pokráčka pomaleji, prosím - když někdo natrefí na Tvou povídku a hned vidí, že je o tři díly pozadu, může ho to odradit...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Woxí: Oki...Oki...promiň, na tohle jsem nepomyslela Sad To se moc omlouvám Embarassed Wink

Samozřejmě budu ráda, když si moji povídku přečteš Embarassed Smile

Pro všechny: Ještě jenoma malý dodatek k povídce, tahle povídka se nijak nevztahuje k předešlým povídkám, je to dílko Embarassed samo osobě Smile

Děkuju

Tobě Woxí děkuju, že jsi mě na tohle upozornila, jsem rychlík Laughing

Saša

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Já Ti to okomentuji, Sasíku, ale dej nám trošku času, víš Very Happy
Myslím, že minimálně tak ty tři dny mezi přidáním pokráčka je ideál - tedy z mého pohledu Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
WAU!!! Ok!! takže nebudem spěchat....vražedné tempo vypustím !! Very Happy Laughing Laughing

Upozornění pro ty, kdo Andreu opravdu nemusí: NEMUSÍTE se bát, Andrea se tam opravdu neobjeví, také ji nemusím.....takže vzduch je čistý!! Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Další pokráčko...... Embarassed (Laughing)

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Omlouvám se za zpoždění a jdu tesat slíbený koment Wink

Taaakže. Začátek mile nemilý - ty lidi chápu. Jak já nenávidím kolony na dálnici - hlavně v Itálii nebo v Chorvatsku, kdy člověk málem hyne v děsivém vedru a má sílu jen na to, aby na rodiče syčel ,,pochvaly" za to, že se při koupi auta rozhodli ušetřit na klimatizaci XD

A pak ten klid Semira - jednou že by nic nezničil? Neeeení možná Laughing
Jé, Tom je happy s Elenou! super, že jsi to tam dala!

Sasíku, jen bacha na chybky Wink možná si to po sobě ještě přečti... nebo Ti mohu poradit jednu věc - dej si do Wordu kontrolu pravopisu. NE automatické opravy! Ale kontrola pravopisu Ti podtrhne neznámá slova a tak se vyvaruješ překlepů a hrubek Smile sama to používám a hodně mi to pomáhá!

Hm, Saša je docela sympatická, taková civilní Smile a pracuje tam, kde jí to určil sen - to jí přeji!

Haha, Anna jako vždy nezklamala - příjemná, přímá a Turka vychovávající!
Oťukávačka obou parťáků je moc vydařeně napsaná, líbí se mi a i dialogy jsou přirozené Smile
Dobře popsaná akce Smile

Heyyyy! oceňuji, že ses vyhnula klišé, kdy by byl ten řidič namachrované hovado a udělala jsi z něj jen někoho, kdo se zmýlil. Sympatická změna!

Malý detail - ,,Vy" ,,Vás" ,,Vámi" se v příběhu nepíše s velkým - je to věc dopisu Wink


___

Tady malinkatá výtka - myslím, že díky všem různým seriálům a filmům máme v hlavě uložené klišé, že všichni zločinci jsou drsní, sprostí, nadávají si do idiotů a o policii mluví jako o fízlech. V povídce jsi to taky tak napsala. Ale ono neškodí občas z takových kolejí vybočit... Wink

Koukám, že Semir a Saša si sedli, to je fajn Smile

Hm... zločinci se chovají docela racionálně - že by jim naši milí poliši nakonec byli nuceni pomoci?

Uaaaa, taková akce! Shocked doufám, že se Semirovi a kolegyni nic nestalo, to byla nehezká bouračka.

Hahahahaha, Keller Laughing Laughing

Šéfová kapku ujela, za tuhle bouračku nemohli Sad
Ale koukám, že Semir si z toho už nic nedělá XD


Ne, přesto, že tyto zvuky znala, měla pocit, že je tu ještě něco, co sem nepatří. Už asi blbnu, s těmi to slovy odemkla byt. Něco se k ní pomalu, rádoby tiše přibližovalo, pomalu zavřela byt.

Tak mít takový pocit, tak umřu strachy Embarassed Embarassed uuuuuuuuch!

To ještě stačila zabouchnout a klíče odhodit do křoví.
Ta je dobrá! Shocked to by mě v životě nenapadlo! Embarassed

Tahle noční návštěva by mě zabila, uuuh... Saša byla odvážná, ale i do dost trdlo, že to okamžitě nevolala kolegům od policie... aby na to nedoplatila!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Teda Woxýsku, jsem ráda, že sis udělala čas na tak úžasný vše vystihující komentář.... Smile Moc mě potěšil.... Embarassed

Jsem ráda, že se Ti povídka líbí....

Jj, Saša je trdlo, je to prostě svéhlavá odvážná holka, občas mívá pocit, že všechno vyřeší sama, a že si umí vždy poradit, ano....občas tomu tak je...ale měla by více svému parťákovi věřit.... - je jako já... Embarassed, vlastně, její povaha vystihuje mě.... Embarassed.... Laughing

Šéfka, ano, to je taková mamina, jsem ráda, že sis všimla jejího chování, chtěla jsem aby to tak vyznělo. Embarassed

Tom a Elena, vůbec se mi nelíbilo, že Elenu zabili, a tak jsem si řekla, že to napíšu tak, jak bych to chtěla já. Právě proto povídkaření mám tak ráda, můžeš si tam tvořit svůj svět Embarassed Nemohla jsem to Tomíkovi neudělat Embarassed Laughing

Jsme ráda, že se Ti líbí i rozhovory mezi osobami, chtěla jsem aby byly přirozené, žádný "učesaný" filmík....protože tohle já nerada.

Za chybky se omlouvám, díky za tip, hnedka jej vyzkouším..... Smile

Snad budeš mít chuť si přečíst pokráčko... Embarassed

Děkuji Ti za krásný komentář, moc mě potěšil a nakopnul k dalšímu psaní.... Embarassed

Potěšila jsi mě, a mimochodem....jak to vypadá s Wox a jejím dalším pokračováním ?? Twisted Evil ?? Laughing *já fakt nic* Laughing

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Wox a její pokráčko už jsou od včerejška na netu Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Je tu pokráčko Embarassed Smile

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Také se přidávám se slíbeným komentářem! Very Happy

Na začátek musím reagovat stejně jako Wox, že se mi líbí, jak jsi "uklidila" Toma a hlavně s kým jsi ho poslala pryč! Laughing Laughing Laughing
A nová postava Saši? Příjemná změna, Semir si ženskou posilu po tolika letech zaslouží, tak je moc dobře, že si hned padli do oka! Laughing
(Mimochodem jak jsi sama řekla, v Saše vidím hodně z tvých názorů a povahy, úplně tě na jejím místě vidím! Laughing )
Příběh se začíná rozvíjet pěkně, ty brzdy mi připomínají Pekelnou jízdu na dálnici A4! Laughing A já se vsadím, že Keller patří k chlápkovi, co tvrdí, že mu ukradli dodávku! Laughing
Ach jo, Sašo (oslovení postavy z příběhu Laughing ), kdybys nebyla tak paličatá a poslechla Semira! Laughing Tobě se určitě něco stane! Laughing

Tak jsem zvědavá na pokráčko, teď jsem dohnala deficit, takže můžeš směle pokračovat! Laughing A moc se těším na Harmuttovu postavu! Laughing

P.S.: také doporučuji kontrolu pravopisu! Very Happy A na druhou stranu je dobré psaní povídek, protože napříkal já se na něm naučila pravopis! Takže směle pokračuj a chyb se za čas vytratí! Very Happy Wink Jen upozorním na nejčastější chybku: vstávat, vstupovat je se S! Very Happy Samozřejmě jinak nechci kritizovat, na obsahu povídky to nic nemění, i kdyby tam bylo 50 chyb v 1 větě, ráda si tvou povídku přečtu! Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Ahojki lidičci!!!

Máte tady další kusanec povídky, snad se Vám bude líbít a zpříjemní Vám čas! Embarassed

Byla jsem na táboře na Slezské Hartě, proto se omlouvám, za moji povídkářskou nečinnost! Embarassed

Samozřejmě mě potěší každý Váš komentík, předem děkuji! Smile

Saša Smile

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
ahoj Saso,

promiň, nestihla jsem napsat koment k předešlému dílu, tak to napravuji Wink


_____


Sašin způsob buzení mě pobavil a zároveň jsem se u něj zastyděla: Sašo Sašo, děláme obě stejnou chybu XD nezamačkávej budík, pak zaspíš o hodiny Very Happy

Semir je jako opilý :rofl: macho má problém s ručníkem, to tedy koukám XD

A jéje, oba nejsou zrovna ve formě :rofl: takoví ospalí truhlové, no to snad ne XD běžte se raději vyspat, ať někoho nepřejedete :rofl:
Ale jsem ráda, že Saša přiznala svůj problém, kdy na ni někdo zaútočil... bylo by hloupé, kdyby to nikdo nevěděl!
Saša ale stejně dělá chybu, když to bagatelizuje Sad nechová se profesionálně :/

Malá poznámka - pozor na opakování slov Wink honosně, honosně Wink

Semirku, ty truhlo...
Co se mu stalo? Nedal si ráno něco do pití? XD je fakt nějak vyjevený :/

No jooo, Semir podlejzá Hartmuttovi, jsem pobouřena! XD


_____


Tak, teď druhý koment k novému dílu Wink

_____


Ale ne... Sad vždycky mě mrzí, když je zápornost postav vyjádřena tím, že mluví sprostě a pořád se mezi sebou hádají Sad to je zbytečné klišé a Ty jsi dost dobrá na to, aby ses ho vyvarovala Wink

Nielsovy kudrlinky se vlnily v mírném vánkuuuuuuuuuu! *řve smíchy* kdyby si tohle přečetla Všelicos XD
Drogy našla, jachááá!
A proč je jich tak málo?
No protože jsou Hartyho a Niels sám si je tam určitě schoval v množství menším než velkém, pro vlastní potřebu :rofl: a teď dělá, jak to objevil, dacan sjetej XD
Ale pochvala je hezká Wink

Rajecu? Very Happy nemělo by to být Rajce? Smile
A hmmmm... našemu zimomřivému Turkovi vadí chlad, vadí mu vedro... tak co tedy? XD

Ti dva jsou jako malí haranti XD trocha dospělosti by jim prospěla...


„Půjdeme ještě blíže?“ zeptala se šeptem mladá vrchní komisařka, tohle ji očividně velice bavilo.
„Blázníš, mohli by nás vidět!“
Saša se zašklebila: „Srabe!“

---------- tak za tohle Saša celkem ztratila mé sympatie. Za parťačku bych ji nechtěla, protože má do profesionálky asi daleko... do ostré akce přece nepatří hecování Confused

Nemohu si pomoci... měli něco v tom pití, nebo proč se chovají tak divně? Embarassed
Myslím, že za tuhle ,,akci" by je šéfová seřvala :/

Pozor na i/y Wink

ó a drsná akce na závěr, zajímavé Very Happy

Uvidíme, jak to bude dále! Shocked
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Děkuji Woxí za komentář!....

Saša je taky jenom člověk Very Happy Saša vlastně ztvárňuje mě, je tam mnoho z mého charakteru, mých pocitů, myšlenek.... Embarassed Snad se Ti sympatie k Saši zase vrátí Smile Embarassed

A jak to myslíš s tou chybou? Smile
V Rajcu neměli nic...chtěla jsem aby to nebylo umělé, chci rozhovory z běžného života a ne naparáděné dialogy Smile Embarassed

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Jejich velký případ
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma